* Podle vaší zprávy dosáhl počet reaktorů ve světě svého vrcholu v roce 2002 s 444 reaktory v provozu a od té doby se propadl na 427 v minulém roce. Co způsobilo tento trend? Hlavním důvodem úbytku je nedostatek reaktorů ve výstavbě, které by nahradily ty odstavené z provozu. Odstávky přicházejí buď kvůli jejich stáří, nebo z ekonomických důvodů, přičemž obojí spolu souvisí. Počet reaktorů ve výstavbě byl v roce 2005 nejnižší od začátku atomové éry v padesátých letech. Od té doby vznikajících bloků sice zase přibylo, ale je to pořád málo a křivka obnovy reaktorů není zdaleka dostatečná. * Proč se tak málo staví? Jde o mix ekonomických faktorů, negativního postoje ze strany veřejnosti a skutečnosti, že jaderná energie má stále větší a silnější konkurenty. Těmi jsou třeba vysoce účinné kombinované produkce proudu a tepla. * Mají však tyto technologie opravdu takovou sílu, že by mohly ohrozit celou jadernou energetiku? Ano, je to opravdu silný soupeř. Především produkce z biomasy nebo plynu má velmi dobrou účinnost. Jsou rozdíly mezi jednotlivými regiony, někde už opravdu představují velkou konkurenci. Ještě před pár lety se říkalo, že jedinými soupeři jsou uhlí a atom. To se však radikálně změnilo, dnes jsou velkou konkurencí obnovitelné zdroje. * V čem jsou výhodnější? Když se dneska staví větrná elektrárna, tak celkem může mít výkon 1 000 megawattů, jeden 1 / 7
větrník má však výkon pět megawattů. Jaderná elektrárna může mít jenom 1 000 megawattů, a to je problém. Pokud se rozhodnu postavit jadernou elektrárnu, tak ji nemůžu přizpůsobit spotřebě ani ekonomické situaci. Navíc mezi rozhodnutím začít stavět a produkcí proudu stojí obvykle 15 let. Za tu dobu se změní absolutně vše. Investiční rozhodnutí postavit jadernou elektrárnu je tedy dnes rozhodně mnohem těžší než dříve. * V šedesátých až osmdesátých letech, tedy v době největšího stavebního boomu, tomu tak nebylo? Doba výstavby se kontinuálně prodlužuje, důvodů je několik a liší se podle jednotlivých zemí. Například v USA za tím stojí velmi komplikovaná legislativa na úrovni celých USA i na úrovni jednotlivých států. K tomu se přidaly další problémy, mnoho reaktorů neobstálo u veřejnosti a od záměru plánované stavby se postupně upustilo. Prodlužuje se nejen samotná stavba, ale i její příprava. * A další důvody? Pak je zde také zajímavý rozpor. Mluvíme o technologické křivce. Tím je myšleno, že čím déle se něco vyrábí či staví, tím více to zlevňuje. Vyvíjí se technologie a lidé mají více zkušeností. V Německu například enormně klesly ceny za instalaci jednoho megawattu ze solární elektrárny o tři čtvrtiny během sedmi let. To se netýká jen technologie, ale třeba také nákladů na instalaci. Solární energie stojí tedy jen čtvrtinu toho, co před sedmi lety. Oproti tomu u atomové energie jsme zaznamenali opačný trend, je pořád dražší. Situace se samozřejmě v každé zemi odlišuje, jsme však ve fázi, kdy se křivky solární a atomové energie protínají. * Prodražují atomové elektrárny rostoucí požadavky na bezpečnost? Ano, ale ne jenom ty, těch důvodů je více. Není možné se ptát jenom na to, kolik stojí jedna megawatthodina, ale také jak rychle ji dostanu do sítě. Časový faktor přitom hraje zcela zásadní roli a při energetické diskusi bývá podceňován. Obnovitelné zdroje postavíte velmi rychle v Německu činí měsíční rekord instalovaného výkonu nových solárních elektráren 3 000 megawattů. Postavit jadernou elektrárnu o výkonu 1 000 megawattů trvá deset let, k tomu je třeba připočítat ještě fázi přípravy, a jsme na patnácti letech. Máte tedy proti sobě jeden měsíc a patnáct let. A to je možná jeden z hlavních důvodů, proč se atomová energie stává 2 / 7
nekonkurenceschopnou. * Výhodou jaderných elektráren však je, že pokud jsou jednou hotové, tak se na rozdíl od solárních nebo větrných elektráren na jejich dodávky dá spolehnout. Není zrovna toto jejich velká výhoda? To je pravda. Jenže tento faktor není tak silný, jak se často předpokládá. Představa, že atomové elektrárny dodávají proud nepřetržitě, funguje pouze v ideálním případě. V Japonsku jsme viděli, že pokles může být ze sta procent na nulu během dne. Osmačtyřicet atomových elektráren, které jsou tam oficiálně v provozu, nedodávají do sítě žádnou elektřinu. Druhá věc je, že možnosti plánování solární a větrné energie se enormně zlepšují. Intenzita energie ze slunce nebo z větru se dá dnes předpovědět s velkou přesností s dvacetihodinovým předstihem. * Chápu, že Německo se může upínat k větru ze Severního moře nebo Španělsko ke slunci. Vnitrozemská země v mírném pásmu jako Česká republika však takové možnosti nemá, což bývá často zmiňováno jako argument pro jádro. Existuje zde zajímavé srovnání, a sice porovnání nákladů na fotovoltaiku v Kalifornii a Německu. Cena za instalovaný kilowatt se v Německu pohybuje zhruba na polovině nákladů v Kalifornii. To souvisí s hustotou, v Německu má každý čtyřicátý dům na střeše solární panely, v Kalifornii každý stodvacátý. Tím se Němcům enormně snižují náklady, protože každý montér má mnohem větší trh. Výdaje na dopravu, reklamu a marže klesají, a proto jsou ceny nižší v Německu než v Kalifornii, kde přitom svítí mnohem více slunce. Pokud by se tedy například i Česko rozhodlo vytvořit podklady pro rozvoj solární energie, věřím, že by se i zde mohla významně rozšířit. Tady však musím podotknout, že je třeba vždy přihlédnout k dané situaci, a Českou republiku moc dobře neznám. Řekl bych však, že je zde velký potenciál k rozvoji biomasy. 3 / 7
* Řekl jste, že nejméně reaktorů se stavělo v roce 2005, tedy ještě před jadernou katastrofou ve Fukušimě. Znamená to, že úpadek jádra přišel dávno předtím, než se ho vzdaly největší ekonomiky, jako jsou Japonsko a Německo? S Fukušimou to nemá nic společného a mírný nárůst po roce 2005 souvisí především s Čínou. * Nemůže se právě Čína stát novým tahounem jádra ve světě? Je pravda, že před rokem 2011 nebyla v Číně atomová energie vůbec tématem, veřejnost něco takového v podstatě vůbec neregistrovala. Nyní však toto téma objevila řada funkcionářů i lidí. Ukázalo to, že čínská vláda reagovala na katastrofu v Japonsku velmi rychle a během několika dní kompletně zastavila celý program výstavby. Jisté nyní je, že nejenom ve zbytku světa, ale i v Číně mají všechny projekty ve výstavbě zpoždění od několika měsíců po dva roky. Takže neplatí, že by Čína na rozdíl od zbytku světa stavěla rychle. Navíc i tam probíhá velmi čilá diskuse o bezpečnostních standardech. * V jakém smyslu? Pokud si představíme, že se v současnosti v Číně staví 28 reaktorů, a porovnáme to s tím, kolik práce mají francouzské úřady s jedním jediným reaktorem, pak vyvstává otázka, jakým způsobem proběhne v Číně kontrola kvality nových bloků. Přitom právě kontroly jsou jedním z hlavních důvodů, proč dochází ke zpoždění výstavby. Některé komponenty neprojdou a musí se vyměnit, už hotové práce se musí udělat znovu, a to vše oddálí termín dokončení. A pak je tu také otázka vzdělání. Čína sice vzdělává ročně jeden milion techniků, vystudovaný inženýr však ještě nemůže řídit reaktor. A to jsou potíže, které se v Číně řeší, a zároveň se debatuje i o tom, zda není potřeba zpomalit. Ukáže se, kam se čínský program bude dále vyvíjet, že by však Čína dále táhla vývoj jaderné energie, je podle mě mýtus. * V Česku se v současnosti diskutuje o prodloužení životnosti Jaderné elektrárny Dukovany do roku 2035, přičemž už dnes jsou Dukovany třicet let staré. Byl by takto starý reaktor ve světě výjimkou? 4 / 7
Ano i ne. Průměrná životnost reaktorů, které už byly odstaveny, se pohybuje kolem 25 let. K minulému létu však ve světě pracovalo 41 reaktorů starších čtyřiceti let. Existuje 190 objektů, které jsou starší než 30 let, takže Dukovany představují průměr. To však nic nevypovídá o tom, jak pravděpodobný nebo nepravděpodobný je provoz v dalších dvaceti letech. * Co o tom rozhodne? Důvody, že se tak nestane, mohou být dva. První je bezpečnost, s dlouhou dobou provozu se objevují problémy, které v tuto chvíli nemusí být zcela zřejmé. Postupně však povedou k nutnosti výměny velkých komponentů, a tím se dostáváme do ekonomické problematiky. V USA po patnácti letech, kdy tam pracovalo stále stejné množství 104 reaktorů, padlo v minulém roce rozhodnutí o odstavení pěti z nich. Ukázalo se, že u dvou reaktorů, které potřebovaly opravit, se náklady dostaly už příliš vysoko. U zbylých tří byly kompletní obnovy, které by umožnily prodloužení životnosti, dokonce už ukončeny přitom jejich licence platily do let 2032 a 2033. Přesto byly odstaveny, protože už se je nevyplatilo provozovat, nebyly už konkurenceschopné. * Kvůli konkurenci levného břidlicového plynu? Ano, to byl jeden podstatný vliv, ale i kvůli tlaku obnovitelných zdrojů. USA zapojily do sítě více energie z obnovitelných zdrojů než z plynu, což se často přehlíží. * O tom, zda se břidlicový plyn případně dostane do Evropy, se rozhodne i v Japonsku. Pokud se provoz tamních elektráren obnoví, nebudou Japonci už potřebovat tolik plynu a jeho cena klesne. Vy jste nastínil tři scénáře dalšího vývoje jádra v Japonsku, jaké jsou? Tím základním je, že deset reaktorů z Fukušimy už zůstane mimo síť. Druhý scénář vychází z toho, že by kromě Fukušimy zůstalo vypnutých i sedm reaktorů na východním pobřeží. A pak je zde takzvaný německý scénář, kdy by Japonci vypnuli všechny bloky, které fungují třicet a více let. To znamená, že by znovu spustili jen 24 reaktorů z 48 možných. Kvůli této nejistotě jsme se rozhodli, že pro tento rok nebudeme s japonskými bloky vůbec počítat. * Proč? 5 / 7
Neprodukují žádnou elektřinu. Pouze dva z padesáti dnes vyrábějí proud, všechny ostatní jsou mimo provoz. Možná se ještě někdy zprovozní, to však nevíme. Mezinárodní agentura pro atomovou energii má kategorii long-term shutdown pro případy, kdy jsou reaktory delší dobu mimo provoz a nemají žádné definitivní datum odstavení ani znovuzprovoznění. Kromě dvou reaktorů, které opět jedou, spadají všechny japonské reaktory do této skupiny. Proto je vyřadíme ze statistik provozovaných reaktorů a dáme je do skupiny long-term shutdown. To bude mít velký vizuální efekt, protože celosvětový počet reaktorů klesne o deset procent. * Jaká je šance, že některé z nich budou opět uvedeny do provozu? Šance tu samozřejmě je, ale kolik bloků to bude, kdy a které, to je čistá spekulace a souvisí se situací v Japonsku. Vláda je velmi proatomová a provozovatelé se brání odepsat i reaktory, u kterých je šance zprovoznění zcela nulová, jako je třeba druhý blok Fukušimy. Tady narážíme na ekonomickou úvahu pokud by je oficiálně odstavili, museli by si připravit peníze na jejich uzavření a z potenciálně výdělečné elektrárny by se stalo finanční břemeno, které by mohlo provozovatele dovést ke krachu. Pravda však je, že široká veřejnost se staví proti dalšímu provozu jádra a v Japonsku existuje nepsaný zákon, že s provozem musí souhlasit především obce. Podle jednoho z průzkumů se 80 procent obcí v okolí jaderných elektráren staví proti jejich provozu. Pokud je tomu skutečně tak, pak už nemohou fungovat. *** Obnovitelné zdroje postavíte velmi rychle v Německu činí měsíční rekord 3 000 megawattů nových solárních elektráren.» 5.5.2014, Mladá fronta DNES, Jan Brož FAKTA Mycle Schneider (55) Hlavní spoluautor ročenky World Nuclear Industry Status Reports je poradcem Evropského parlamentu, spolupracuje s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii i řadou univerzit. Je nositelem Right Livelihood Award, považované za alternativní Nobelovu cenu. Do Prahy přijel na konferenci Ekonomické limity jaderné energie pořádanou ekologickými organizacemi. 6 / 7
Průměrná životnost odstavených reaktorů se pohybuje kolem 25 let.» Jádro není všechno Odborník na energetiku Mycle Schneider upozorňuje, že zatímco cena jednoho megawattu proudu z alternativních zdrojů padá, v případě jaderné energetiky naopak roste. 7 / 7