Příloha č. 1: dotazník (pretest)
Příloha č. 2: dotazník (posttest)
Příloha č. 3: móda v období empíru (obrázky)
Příloha č. 4: významní muži - Napoleon Bonaparte I., T. G. Masaryk, J. Seifert, Karel IV., J. A. Komenský (obrázky)
Příloha č. 5: Evropa v období napoleonských válek (mapa)
Příloha č. 6: životopisy významných mužů a jejich jména (text) Narodil se 7. března 1850 v Hodoníně. Nejdříve pracuje rok jako kovářský učeň, od roku 1865 studuje na gymnáziích v Brně a ve Vídni. Ve Vídni studuje vysokou školu, kde získává titul doktora filosofie. Působil jako soukromý učitel v Lipsku, kde se seznámil se svoji budoucí ženou Američankou Charlottou. Jako jeden z vědců v letech 1886 1888 odhaluje, že údajné staré rukopisy (známé jako zelenohorský a královédvorský) jsou novodobými padělky. Tento muž se zasloužil o vznik samostatného Československa tím, že ve Spojených státech (v říjnu roku 1918) píše do amerického tisku "Prohlášení československé nezávislosti". Tím Rakousko Uhersko muselo respektovat vůli utlačovaných národů. A tak 28. října 1918 vzniká samostatné Československo, ke kterému se 30. října připojuje i Slovensko. Tento muž je vzápětí zvolen (v nepřítomnosti) prvním prezidentem Československé republiky a jím zůstal až do 14. prosince 1935, kdy ze zdravotních důvodů odstoupil. Zemřel 14. září 1937 v Lánech. Tento muž byl filozofem, pedagogem, politikem, vědcem, spisovatelem a žurnalistou. Proslul zejména jako první československý prezident (1918-1935). TOMÁŠ GARRIQUE MASARYK JAROSLAV SEIFERT Narodil se 23. září 1901 v Praze. Studia na gymnáziu nedokončil. Těsně před maturitou ze školy odchází a stává se novinářem. V roce 1946 se stal členem České akademie věd a umění. Od roku 1949 se věnoval výhradně psaní poezie a začal se také veřejně občansky prosazovat. Ve svých výzvách žádá tehdejší komunistický režim, aby propustil vězněné spisovatele. V roce 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu. Spolu s Jaroslavem Heyrovským (1959 za chemii) jsou jediní dva Češi, kteří ji získali. Napsal například básnické sbírky: Chlapec a hvězdy, Maminka. Zemřel 10. ledna 1986. Tento muž byl českým básníkem, spisovatelem a překladatelem, který zatím jako jediný Čech získal Nobelovu cenu za literaturu (v roce 1984).
Narodil se 4. května 1316 v Praze. Byl nejvýznamnějším evropský panovníkem pozdního středověku, římským císařem a českým králem, přezdívaný "Otcem vlasti". Byl nejstarším synem Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Získal rozsáhlé vzdělání, mimořádná byla jeho znalost jazyků - hovořil německy, francouzsky, latinsky, italsky, ale na prvním místě vždy uváděl češtinu. Díky tomuto muži se české království stalo srdcem Evropy, Praha se stala sídelním městem. Celá země zažívala hospodářský, umělecký i kulturní rozvoj. Roku 1348 založil univerzitu, která nese jeho jméno. Nechal postavit kamenný most, který dnes nese také jeho jméno. Zemřel 29. 11. 1378. Je pohřben v královské hrobce, kterou nechal sám postavit v chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Tento muž je nazýván Otcem vlasti, byl významným panovníkem 14. století a zakladatelem Karlovy univerzity (1348). KAREL IV. JAN ÁMOS KOMENSKÝ Narodil se 28. března 1592 pravděpodobně v Nivnici. Po studiích se stal kazatelem Jednoty bratrské. Působil jako učitel, později rektor, sekretář a archivář a také jako biskup Jednoty bratrské. Po bitvě na Bílé hoře (roku 1620) se musel jako bratrský kněz skrývat. V roce 1628 opustil definitivně vlast. Nejdříve odešel do polského Lešna. V roce 1641 byl pozván do Londýna, aby tam založil Akademii věd. Zvali ho do Ameriky nebo kardinál Richelie do Francie, ale on raději odešel reformovat školství do Švédska. Poté se vrací zpět do Lešna, kde přišel při velkém požáru o většinu svých spisů. Napsal významná díla např. Labyrint světa a ráj srdce, Brána jazyků otevřená, Velká didaktika, Orbis pictus (Svět v obrazech). Celý život se zabíral myšlenkou shrnout veškeré lidské vědění, protože se domníval, že dobré vzdělání může převychovat lidstvo. Pro své nové výukové metody je nazýván učitelem národů. Jeho zásady učení byly průlomové, protože bojovali proti mechanickému učení. Také prosazoval, že vzdělání má být zdarma. Poslední léta svého života trávil v Amsterdamu, kde i 15. listopadu 1670 zemřel. Pochován je v Naardenu v Nizozemí. Tento muž žil v 17. století, byl knězem Jednoty bratrské, filosofem a pedagogem. Je nazýván učitel národů, zasloužil se o reformu školství a z jeho názorů se čerpá do dnešních dní.
Narodil se 15. srpna 1769 na Korsice. Studoval na vojenské škole. Postupně, díky svým strategickým schopnostem, získával stále vyšší hodnosti. V únoru roku 1800 byl za své válečné úspěchy jmenován doživotním konzulem (titul nejvyšších státních úředníků). V tomto období úspěšně zreformoval zastaralý systém školství a nefungující systém státní zprávy. Vydal Code Civil, což byl občanský zákoník, který ovlivnil přístup i dnešního evropského práva. 2. prosince 1804 se stal francouzským císařem. Na jeho příkaz se korunovace musel zúčastnit i papež. Korunu si však císař vložil na svoji hlavu sám. Jako císař považoval za úhlavního nepřítele Velkou Británii, se kterou v první bitvě na moři prohrál. Dalším nepřítelem bylo Rakousko. Tyto dvě země chtěl porazit, územím bitvy se stala Morava. Na podzim roku 1805 došlo k střetu 90 000 vojáků rakouské a spojenecké ruské armády proti 75 000 mužů francouzské armády v bitvě u Slavkova. Císař své protivníky díky skvělé taktice a disciplíně své armády zcela rozdrtil. Tato bitva je známá jako Bitva tří císařů, protože v ní byli přítomni tři císaři (ruský car Alexandr I. Romanov, rakouský císař František I. Habsbursko-Lotrinský a francouzský císař). Díky jeho válkám, které trvali až do roku 1813 se zcela změnily hranice Evropy. Násilně sjednocená Evropa se však bouřila a tak poslední bitva již znamenala neodvratný konec tohoto muže. Roku 1814 se musel vzdát trůnu a byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba. O rok později se mu podařilo opět zmocnit trůnu (na 100 dní). Císař byl až do konce svého života vězněn na ostrově Svatá Helena, kde také 5. května 1821 zemřel dodnes se vedou dohady, zda císař nebyl otráven. Tento muž byl francouzským generálem a císařem. Jeden z největších vojevůdců v historii lidstva. NAPOLEON BONAPARTE I.
Příloha č. 7: matematická šifra
Příloha č. 8: erb poznej sám sebe Jméno majitele erbu. Co mě trápí. Co mě baví. Mé výsledky, Čeho chci na které jsem Jaký jsem? dosáhnout, hrdý: má přání: Barevně vyjádři své pocity: Příloha č. 9: znak města Dolní Kounice (obrázek)
Příloha č. 10: dopis od francouzského generála hraběti K. J. z Dietrichsteina (text) 19. listopad 1805 Vaše hraběcí Výsosti, Jménem našeho císaře, Napoleona Bonaparte I., je vaše město Dolní Kounice povinováno odevzdat naší císařské ské armádě do zítřejšího dne: 70.000 zlatých a potraviny pro naše francouzské vojsko. Nestane-li se tak, bude vaše město zničeno, veškeré cennosti a potraviny zabaveny. Jak je nám známo váš klášter Rosa Coeli uchovává velké bohatství. Generál Belliard Příloha č. 11: text dopisu s chybami k opravení (text) 19. listopad 1805 Vaše hrabjecí Vísosti, Jménem naseho císaře, napoleona bonaparte I., je vaše mjesto Dolný Kounice povinováno odefsdat naší cýsařské ské armádě do zýtřejšího dne: 70.000 zlatých a potravyny pro naše francouzské vojsko. nestane estane-li se tak, bude vaše mjesto znyčeno, veškeré cennosti a potravyny zabaveny. Jak je nám známo váš klášter Rosa Coeli uchovává velké bohatstvý. Generál Belliard
Příloha č. 12: list z městské kroniky Zapsal:
Příloha č. 13: zámek a klášter Rosa Coeli (obrázky)
Příloha č. 14: znaky cechu pekařů, ševců, mlynářů a vinařů (obrázek)
Příloha č. 15: fotodokumentace projektu Kdo byl kdo?
Pátrání po novém slovu. Tvoření erbů.
Tvoření mapy.
Hromadná improvizace.
Mapa Dolních Kounic.