MEZINÁRODNÍ PRÁVO SOUKROMÉ A PRÁVO MEZINÁRODNÍHO OBCHODU I. Mezinárodní právo soukromé Pojem, předmět a prameny mezinárodního práva soukromého a procesního A. Pojem mezinárodní právo soukromé a procesní. a. Definice souboru norem: Soubor specifických právních norem, výlučně upravujících soukromoprávní vztahy s mezinár. prvkem, včetně norem. Specifičnost určuje ji předmět a účel mezinárodního práva soukromého a procesního, jimž odpovídají zvláštní metody úpravy. Výlučnost nezařazují se sem normy určené pro úpravu vnitrostátních vztahů, byť v konkrétních případech (odkaz kolizní normy) třeba použitelné i na soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem. Mezinárodní prvek musí být splněn. b. Normy podle metody úpravy. Výpisky z učebnice, seminářů a přednášek, ze slovníků. Větší nadpisy plus minus odpovídají zkouškovým otázkám. Ale: něco je navíc, ještě víc toho chybí, evropské mezinárodní právo soukromé je jen moje improvizace, části textu jsou někdy převzaté přímo ze zákona a nakonec chyby taky vyloučit nemůžu Normy mezinárodního práva soukromého a procesního mají specifickou povahu vzhledem k metodám úpravy. 1 c. Normy podle obsahu: Mezionárodní právo soukromé a procesní po obsahové stránce zahrne tyto skupiny norem kolizní, přímé, věcné, mezinár. práva procesního, 1 Metod úpravy je řada. Za dvě základní se pokládají kolizní a přímá. Českým specifikem jsou věcné kolizní normy. Myslitelné i známé jsou ale i jiné způsoby úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem. I 1
B. Předmět. soukromého cizineckého práva. a. Dvě skupiny vztahů: soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem, procesní vztahy v soukromoprávních věcech s mezinárodním prvkem. b. Vymezení mezinárodního prvku : Předně: dán vztahem k zahraničí subjektem právního vztahu, skutečností právně významnou pro vznik, změnu, trvání právního vztahu, předmětem právního vztahu, hlavním právním vztahem k akcesorickému právnímu vztahu. Dále: nesmí být nevýznamný. 2 c. Druhy mezinárodního prvku : relativní právní vztah má ve všech prvcích vztah k jedinému cizímu státu a jeví se tomuto státu proto jako vnitrostátní právní vztah; absolutní právní vztah má ve svých prvcích vztahy ke dvěma nebo více cizím státům a jeví se jako právní vztah s mezinárodním prvkem všem státům. Soukromoprávní vztahy v mezinárodním styku jsou zvláštní podskupinou soukromoprávních vztahů s absolutním mezinárodním prvkem. Jejich prostřednictvím se převážně uskutečňuje mezinárodní hospodářský styk. C. Postavení mezinárodního práva soukromého v systému práva. a. Součást vnitrostátního práva. Není součástí mezinárodního práva, ač je řada styčných bodů. b. Součást soukromého práva v jeho hrubém tripartitním pojetí: D. Prameny. Není součástí občanského práva již pro svou vysoce specifickou povahu, nýbrž vyššího pojmu soukromého práva. Je součástí (hrubého) tripartitního pojetí soukromého práva, podle něhož se soukromé právo rozpadá na obecné právo soukromé (právo občanské), zvláštní práva soukromá (právo rodinné, obchodní, autorské ) a mezinárodní právo soukromé. a. Vnitrostátní předpisy: Předně: zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, č. 97/1963 Sb. Dále: rozhodčí řád, obchodní zákoník, zákon o rodině, zákoník práce, autorský zákon, zákon o vynálezech a užitných vzorech, zákon o ochranných známkách b. Mezinárodní smlouvy: Typově: 2 Podává se výkladem z 1 ZMPSP. I 2
smlouvy o právních stycích (právní pomoci) a o výkonu soudních rozhodnutí, smlouvy unifikující kolizní normy, smlouvy v oblasti rozhodčího řízení, smlouvy v oblasti obchodu a hospodářských styků, smlouvy v oblasti přepravy, smlouvy v oblasti ochrany práv k nehmotným statkům, úmluvy o diplomatických a kolzulárních stycích. c. Evropské právo: primární komunitární právo zakládací smlouvy a akty je doplňující a měnící; sekundární komunitární právo zejm. nařízení a směrnice; subsidiární dohody mezinárodní smlouvy dle čl. 293 SES, z nich důležitá zejm. Římská úmluva o právu použitelném pro smluvní závazkové vztahy. d. Judikatura arbitrážních soudů pramen poznání práva. E. Vztahy pramenů: mezinárodních smluv k vnitrostátním předpisům nebo navzájem. a. Vztah vnitrostátních předpisů a mezinárodních smluv: Ústavní úroveň: 756 ObchZ. b. Vztah mezinárodních smluv: Označení: střet mezinárodních smluv. Skutečnost: nemusí jít nutně vždy o střet (kolizi), ale též o souběh (konkurenci), to zejm. při úpravě vztahu smluv v aspoň jedné z nich. 3 Oba státy vázány pouze jednou smlouvou, pouze jeden z nich druhou? Přednost oboustranně zavazující smlouvy. Oba státy vázány oběma smlouvami. Buď: výslovná úprava vztahu je alespoň v jedné z nich. (Pak se použije tato úprava.) Nebo: výslovná úprava vztahu není ani v jedné z nich. (Pak se použije Vídeňská úmluva o smluvním právu.) Úprava Vídeňské úmluvy rozlišuje dva případy: 1. Smlouvy se týkají téhož předmětu, přímého (pro určitou rozhodovanou věc obsahují normy téhož druhu) et nepřímého (táž oblast použití). Bude-li zřejmý úmysl stran nahradit dřívější úpravu novou: Použije se lex posterior derogat priori, přičemž se nevylučuje současné použití, kde starší úprava je použita v rozsahu, v němž neodporuje pozdější; dřívější a pozdější úprava se stanoví podle závaznosti smlouvy v obou státech. Nebude-li takový úmysl zřejmý: čl. 10 Úst. Zákonná úroveň: 2 ZMPSP, 47 RŘ, 3 Berou se v úvahu dva momenty: a) jde o střet mezinárodních smluv, a řešení proto nesmí vést k porušení závazků podle mezinárodního práva; b) právní normy obsažené v mezinárodních smlouvách jsou (i přes mezinár. původ) součástí vnitrostátního právních řádu, a řešení tak může napomoci postavení a funkce norem ve vnitrostátním právu, nedává-li řešení mezinárodní právo. I 3
Použije se úprava, jejíž použití je snadnější a účinnější, a tou je úprava podle lex specialis derogat generali. 2. Smlouvy se netýkají téhož předmětu: Použije se úprava podle lex specialis derogat generali, přičemž specialita se posoudí podle několika hledisek (šíře vymezení daného problému, počet stran úmluvy, snadnost a účinnost dosažení výsledku /tzv. pravidlo maximální unifikace/). Platí přednost hmotněprávní přímé unifikace. 4 Mezinárodní prá vo sou kro mé 4 Ta je ovšem v souladu s lex specialis derogat generali. Je pouze jejím specifickým důsledkem. I 4
Evropské mezinárodní právo soukromé (prameny) 1. května 2004 vstoupila v platnost smlouva mezi ČR (a dalšími státy) o přistoupení ČR (a dalších států k EU). Důsledkem je i závaznost právního režimu acquis communautaire k tomuto datu. A. Evropské mezinárodní právo soukromé. a. Užší pojetí: Soubor předpisů evropského práva včetně mezinárodních smluv uzavíraných mezi členskými státy, obsahujícínormy mezinárodního práva soukromého a procesního. b. Širší pojetí: včetně vnitrostátních předpisů členských států, jimiž dochází k transpozici a implementaci směrnic evropského mezinárodního práva soukromého. B. Forma přehled. I. a. Nařízení Rady. Prosazuje se v současné době. Je přímo účinné. b. Opatření Rady v oblasti mezinár. justiční spolupráce: V oblasti civilního řízení o soukromoprávních věcech s mezinár. prvkem se vydávají k: zlepšení a zjednodušení systému doručování, dokazování, uznání a výkonu rozhodnutí, podpoře slučitelnosti koliz. norem a řešení jurisdikčních konfliktů, podpoře slučitelnosti civilněprocesních předpisů, brání-li ty hladkému průběhu řízení. 5 II. Následující nástroje sub f) až g) se označují jako flexibilní klauzule: Buď mohou mít char. iuris scripti (SES)... c. Směrnice Rady k harmonizaci přímo ovlivňující vytváření nebo fungování společnéhoé trhu klauzule čl. 94. d. Opatření rady k takové harmonizaci klauzule čl. 95. e. Opatření Rady ke společným cílům dle čl. 2 a 3 SES klauzule čl. 308: Materiální podmínky: Musí jít o naléhavou potřebu, uskutečnění jednoho z cílů Společenství dle čl 2 a 3 SES, chybějící pravomoce. Procedurální podmínky: návrh Komise, konzultace s Parlamentem, jednomyslné schvál. Radou. Nebo mohou mít char. iuris non scripti 5 f. Doktrína implicitních pravomocí: Za pravomoci podle zakládacích smluv Společenství se považují i ty, které smlouvy: výslovně neuvádějí, avšak vyžadují ke své aplikaci vzhledem k požadavku její rozumnosti, účelnosti a smyslu. g. Doktrína maxima teleologického výkladu: Aplikovat je lze i kumulativně. Nadto se užívají zejména v zájmu zřejmější legitimizace často na základě klauzule čl. 308 SES. I 5
Při výkladu normy se klade zvýšený důraz na užitečný výsledek. 6 III. Následující nástroj sub h) je klasický smluvní: h. Subsidiární dohody čl. 293 SES: Mohou se týkat: ochrany osob a ochrany a požívání práv za týchž podmínek, které stát stanoví pro vlastní státní příslušníky; zamezení dvojího občanství uvnitř Společenství; vzájemné uznávání společností (též oblasti změn sídla a přeměn), zjednodušení formalit uznání a výkonu soud. rozhodnutí. C. Forma problémy. a. Směrnice: Umožňuje obsahovou adaptaci, je nutno ji transponovat materie směrnic je jednak pro velké množství oblastí úpravy nepřehledná, jednak vyvolává potřebu permanentní novelizace vniotrostátního práva. b. Nařízení: Jednodušší řešení trend příliš extenzivního využívání v současné době. c. Flexibilní nástroje: Nutno respektovat, že je jim imanentní výjimečnost použití. d. Mezinárodní smlouvy: Výhodou je konsenzuální způsob přijetí v současné době rozvoji této materie brání zejména extenze nařízení. D. Obsah. Zvláštní problém konfliktu evropského předpisu mezinárodní smlouvy mezi členěm a nečlenem: Uzavírat nové takové smlouvy podle judikatury ESD nejle, vedou-li k takovému konfliktu. Plnění dosavadní takové smlouvy je sporné. Zůstává se u potřeby použití všech vhodných prostř. k odstranění tohoto nesouladu. a. Mezinárodní právo soukromé: Zejm. Evropská úmluva o právu použitelném pro smluvní závazkové vztahy (1980). Ta je předstupněm širší regulace nařízeními, jež budou (!) unifikovat kolizní normy: Řím I smluvní závazkové vztahy; Řím II mimosmluvní ; Řím III rodinné právo; Řím IV dědické právo. b. Mezinárodní právo procesní a konkurzní: Nařízení (2000), které s drobnými změnami převzalo úpravu Bruselské úmluvy o soudní příslušnosti a výkonu soudních rozh. v občanských a obchodních věcech (1968, platnost od 1973). Dvě oblasti: a) přímá mezinárodní příslušnost; b) výkon soud. rozh. zjednodušení. Základní rysy: oslabení kritéria státní příslušnosti redukce důvodů neuznání či odepření výkonu soudních rozhodnutí jednoduché vykonávací řízení Nařízení o úpadkovém řízení (2000). 6 Tato doktrína se nazývá též jako doktríny plné účinnosti nebo užitečnosti. Je ovšem sporné, nakolik může teleologická interpretace práva překročit meze klasických metod výkladu (jaz., log., syst.). Nařízení upravující doručování (2000). Nařízení o spolupráci soudů členských států při provádění důkazů v občanských a obchodních věcech (2001). I 6
Směrnice o přístupu k soudu (2002). Nařízení o příslušnosti soudů a uznávání a výkonu soud. rozhodnutí v rodinných věcech (2003). c. Příklady z hmotného evropského soukromého práva: Občanské právo, zejm. soukromoprávní ochrana spotřebitele 1. Úprava uzavírání smluv: smlouvy mezi nepřítomnými elektronické obchody elektronický podpis ochrana psoti nekalým ust. ve smlouvách spotřebitelský úvěr ochrana turisty podomní prodej timesharing Př. reflexe českým právem: time-sharingová smlouva, spotř. smlouvy v OZ. 2. Deliktní právo: rozvoj objektivní odpovědnosti konkurence odpovědnosti a pluralita odpovědných subjektů Př. reflexe českým právem: zákon o odpovědnosti za škodu, způsobenou vasdou výrobku. Autorské právo E. Působnost. 1. Právo ochrany počítačových programů a vůbec proti piraterii v oblasti aurtorských práv. 2. Televizní vysílání. 3. Související práva a práva k databázi. 4. Nástupnictví. a. Užití jen v rámci vztahů mezi členskými státy, zatímco mimo tento rámec se použije národní právo. Typické zejména pro předpisy mezinárodního práva procesního. b. Užití i mimo rámec sub a). Např. Římská úml. o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. Obchodní právo: 1. Obchodní společnosti a jiné právnické osoby: harmonizace práva a. s. a s. r. o. neplatnost společnosti princi publicity v obchodním rejtříku e. s., e. d., e. h. z. s. audit Př. reflexe českým právem: neplatnost společnosti v ObchZ. 2. Bankovní právo: bankovní dohled transparentnost (publicita) bank finanční služby 3. Pojistné právo: K systematickému zařaz.: pojistné právo se často systematicky zařazuje do práva obchodního. Pojišťění životní pojištění majetku povinné pojištění odpobvědnosti za škodu Př. reflexe českým právem: např. nový zákon o pojistné sml. 4. Účetnictví společností. 5. Právo prům. vlastnictví. I 7
Způsoby úpravy soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem 1. Způsoby metody lze třídit dle míry užívání: základní (kolizní a přímá); další ( ) 2. Způsoby metody lze třídit dle obsahu: nemeritorní (pravidla upravující pouze výběr pravidel, která teprve upraví meritorně); meritorní (pravidla upravující již přímo /tj. meritorně, věcně/ daný problém). K nemeritorním metodám: Jednak lze rozeznat dva krajní přístupy 7, a to pravidla pro výběr rozhodných norem v zásadě nezohledňující obsah těchto norem (využít lze však nejméně výhrtady veřejného pořádku), pravidla pro výběr rozhodných norem zohledňující obsah těchto norem. Jednak se posuzují podle tří hledisek, a to užívání pravidel pro výběr (pevná, bez pevných), zohlednění obsahu dotč. rávních řádů (v zásadě nezohledněn, zohledněn), zacházení s dotč. právními řády (rovné, s některými zvýhodněné). K meritorním metodám: Mohou sem patřit i velmi kreativní způsoby (vytváření norem ad hoc). 3. Způsob vůbec zvláštní je výběr práva podle pravomoci. A. Kolizní metoda. a. Základní a nemeritorní. b. Charakteristika: Pravidla pro výběr pevná. Vliv obsahu dotč. právních řádů v zásadě nezohledněn. Ale: výhrada veř. pořádku. Zacházení s dotč. právními řády rovné. Dále: specialita přímých norem, imperativní (nutně použitelné) normy. B. Přímá metoda. a. Základní a meritorní. b. Charakteristika: přímá úprava (nemusí na ni odkazovat kolizní norma), věcná úprava (hmotněprávní). Dále zpravidla: mezinárodní původ, po splnění ústavních předpokladů součástí vnitrostátního práva stát potom s normami zachází jako se svými. C. Další nemeritorní metody. 7 První přístup je spíše abstraktní a odpovídá kontinentálněevropskému právnímu myšlení; druhý spíše pragmatický odpovídá angloamerickému právnímu myšlení. a. Výběr bez pevných pravidel: teorie místního práva, local law theory (Cook) rozhodné je přiznání práv vlastními soudy, cizí právní řády a úřední rozhodnutí se uznávají pouze touto cestou za podmínky sociální účelnosti. I 8
b. Výběr přihlížející k obsahu dotč. norem: rozlišování pravé ne- konflikty v analýze vládních zájmů, governmental interest analysis (Currie) u nepravého konfliktu má jeden stát zájem na použití svých pravidel, ta se pak použijí, u pravého konfliktu mají oba státy zájem na použití svých pravidel, pak se použije přednostně lex fori, resp. není shhoda na řešení, jde-li o dva cizí státy (stát soudu věc pouze řeší a zájem na ní nemá), pak by zřejmě připadalo v úvahu to právo, lépe odpovídající zájmům společnosti; metoda výběru mezi výsledky, result-selective approach (Cavers) kolize se nepojímá jako kolize právních řádů, nýbrž pouze hmotněprávních norem, jejichž výsledky soudce porovná; metoda choice-influencing considerations (Leflar) zohlední se vybraná kritéria, celkem pět (např. i vládní zájmy). E. Světové mezinárodní právo obchodní Lex mercatoria: Překonávání rozdílů mezi národními právními řády pomocí mezinárodních obchodníct zvyklostí, judikatury mezinárodních arbitráží, vzorových smluv a obchodních podmínek Stejné problémy plus: lex mercatoria je pak vůbec problémový koncept (nejde vlastně vůbec o právo). F. Výběr práva podle pravomoci. Rozhodné je právo státu soudu, který má pravomoc otázku rozhodnout. Čím méně pevných pravidel pro výběr, tím více je narušena právní jistota. D. Další meritorní metody. Vytvoření hmotněprávních norem ad hoc: Problém přípustnosti nacionalizace: Právní vztahy s merinárodním prvkem v širším smyslu: převažuje kontakt k jednomu právnímu řádu nebo jsou právní řády v zásadě v dané otázce harmonické. Nacionalizace (použití národního právního řádu) je přípustná. Právní vztahy s mezinárodním prvkem v užším smyslu: nepřevažuje kontakt k jednomu právnímu řádu a právní řády v dané otázce ani nejsou harmonické. Nacionalizace je nepřípustná, resp. min. nevhodná. Kompromis mezi lex fori a cizím právem: Úkolem korigovat tvrdost zásady legis fori. Další meritorní metody mají tyto problémy: vyžadují vysokou erudovanost soudce (zejména ty kreativní), mají velký potenciál pro narušení právnín jistoty. I 9
Kolizní norma: pojem, vlastnosti, název, struktura a třídění A. Pojem. Pevně stanovené normy, stanovující z více právních řádů, kterými by se mohl řídit právní vztah s mezinárodním prvkem, ten rozhodný. B. Vlastnosti. a. Neobsahují věcnou úpravu: Neobsahují věcnou úpravu daného vztahu. b. Odkazující na použití jiných norem: Odkazují na věcné normy. c. Ohraničující oblast použití jiných norem. C. Název. a. Předně: nutná výstižnost použití. Je vhodný pouze: Kde je prostředkem kolizní metody úpravy. = Jen tam, kde nastává kolize. = Jen tam, kde přichází v úvahu užití více než jednoho právního řádu. Je vhodný též: 8 Při interlokál. kolizích (mezioblast právo soukromé). = Uvnitř jednoho státu platí více právních systémů a je třeba řešit kolizi mezi nimi. Při interpersonál. kolizích (meziosobní právo soukromé). = Uvnitř jednoho státu platí různá úprava pro různé skupiny osob. b. Ještě: původem z prostředí statutární teorie D. Struktura. a. Rozsah: Vymezení okruhu otázek a pr. vztahů, na které se kolizní norma vztahuje. Často se využívají druhové právní pojmy (kupní smlouva), popř. hromadné skupinové právní pojmy (věcná práva). b. Navázání: E. Třídění. Určení rozhodného pr. řádu, který se na tyto otázky a vztahy použije (ovšem v rozsahu kolizní normy). a. Dvoustranné a jedno-: dvoustranné navazují pomocí hraničního určovatele 9 na kterýkoli právní řád a jsou modernější; jednostranné určují použití jediného, a to národního právního řádu tedy hraniční určovatel neobsahují a jsou vývojově starší. b. Formulované moderně a pod vlivem statutární teorie: moderně formulované se vztahují k právnímu řádu jako celku a zřetelně odlišují rozsah a navázání; formulované pod vlivem statutární teorie se vztahují ke skupině hmotněprávních předpisů (za základ berou statut). c. Samostatné a ne-: samostatné stačí samy pro určení rozhodného právního řádu; nesamostatné (pomocné) samy nestačí a předpokládají prostřednictví jiné kolizní normy. d. Dispozitivní a kogentní: 8 Důležité je, že i v těchto případech je stále prostředkem kolizní metody. 9 Též kolizní kritéria nebo hraniční ukazatele. I 10
dispozitivní připouštějí odchylnou dohodu účastníků; kogentní ne. e. Základní a připojené: základní stanoví základní pravidlo; připojené modifikují základní pravidlo, rozšiřující, resp. vylučující (exkluzivní) rozšíření použití tuzemského (vyloučení použití zahraničního) práva na případy, v nichž má být jinak použito zahraniční právo, vedlo-li by použití zahr. práva k nežádoucím důsledkům, podpůrné (subsidiární) platnost úkonu nebo nárok jsou zachovány, splní-li podmínky podle právního řádu, určeného subsidiární normou, byť nesplnily podmínky právního řádu, jímž se mají řídit podle normy základní. F. Dále ke třídění. a. Specifické spojené s hmotněprávní úpravou: Kolizní norma doprovozena hmotněprávní úpravou (povaha přímé normy vnitrostátního původu), s níž je úzce spjata. Např.: Znění 20 ZMPSP do vypuštění odst. 2 zákonem č. 234/1992 Sb.: (1) Forma uzavření manželství se řídí právem místa, kde se manželství uzavírá. (2) K platnosti sňatku československého občana je třeba zachovat občanskou formu. b. Specifické pro určení subsidiárního statutu: Tvoří ho kolizní normy obsažené v jinak mezinárodních přímých úpravách pro případy, přímými normami nepostižené. c. Specifické spojující právo státu soudu s pravomocí s rozhodným právem. Jde o zvláštní metodu úpravy, sbližující mezinárodní právo soukromé a procesní. d. Vnitrostátního původu a mezinárodně unifikované. I 11
Statutární teorie, její význam pro vývoj mezinárodního práva soukromého, její překonání. Bartholomeus Pro movitosti platí režim práva státu vlastníka, nikoli polohy. A. Podmínky vzniku mezinárodního práva soukromého. a. Existence různých státních (podobných) útvarů. b. Styky mezi jejich příslušníky nebo osobami v nich usazenými. c. Vzájemné uznávání určité rovnosti právních řádů těchto útvarů. Tak vzniká v soukrpr. vztazích problematika, již řeší mezinárodní právo soukromé. B. Počátek moderního mezinárodního práva soukromého. Počátek v severoitalských městech vzhledem k intenźivnímu obchodnímu styku mezi příslušníky těchto. Vzniklé spory se řešily nejprve podle práva legis fori, čemuž přisvědčovali glosátoři (pol. 11. pol. 13. stol.); např. Aldricus nebo Azo. Učení glosátorů ovlivnilo francouzské právníky od 13. stol.; přeneslo se tak do Francie. Např. jacques de Révigny, Pierre de Belleperche. Nástupci glosátorů se stali postglosátoři (komentátoři) (14. stol.), z nichž byli nejvýznamnější tři dále uvedení C. Postglosátoři (komentátoři). Bartolus de Saxoferrato Pro formu a obsah smlouvy užíval práva místa uzavření; pro následky porušení práva místa plnění. Baldus de Ubaldis Dělil statuty do tří skupin: statuta personalia (týkající se osob), statuta realia (věcí) a statuta mixta (úkonů). Toto třídění silně ovlivnilo další vývoj MPS. D. Statutární teorie. a. Za základ bere předpis, statut, a sleduje jeho právní dosah. Předně vychází z Baldova třídění statutů. b. Vychází z ní tato pravidla: Statuta personalia personam sequuntur (právní předpisy upravující osobní poměry se vztahují na všechny osoby, které příslušejí ke státu /tehdy ještě neexistuje pojem státní příslušnost!/, i když jsou právě v cizině). Immobilia sunt obnoxia territoriis (právní předpisy upravující práva k nemovitostem se vztahují na všechny nemovitosti na území, na kterém tyto předpisy platí). Mobilia personam domini sequuntur (právní předpisy upravujícíí věcná práva k movitostem se vztahují na všechny movitosti příslušníků státu, i když jsou v cizině). Locus regit actum (právní předpisy upravující vznik a obsah právních úkonů se vztahují na všechny úkony provedené na území, na kterém tyto předpisy platí). E. Překonávání statutární teorie. (3 momenty sub a. až c.) a. Počátek vzestupu buržoazie. Francouzští právníci 16. stol. v zásadě přebírali metody postglosátorů, ale v úvahách i nové prvky: Charles Dumoulin prosazuje autonomii vůle (podporuje volbu právního řádu), což odpovídá růstu vlivu buržoazie. b. Vestfálský mír (1648). Zejm. nizozemská škola, která akcentuje zdůraznění pojmu suverenity (Nizozemí má proti feudální evropě na svou dobu pokrokové buržoazní zřízení a tento výdobytek se snaží chránit). I 12
Tento akcent promítá do mezinárodního práva soukromého (např. Paul Voet, Johannes Voet). zásadou teritoriality a učením o mezinárodní zdvořilosti. Základní teze: zákony každého státu platí jen uvnitř tohoto a zavazují všechny jeho poddané; za poddané státu se považují všechny osoby zdržující se na jeho území, byť tedy třeba jen přechodně; mezinárodní zdvořilost spočívá v uznávání práva státu i druhým státem, který však sám určuje rozsah tohoto uznání. Důležitý důsledek: Neexistuje povinnost aplikace cizího právního řádu; ten se aplikuje jen z mezinárodní zdvořilosti c. Dílo Wächtera a Savignyho (první pol. 19. stol.) zásadní obrat. F. Moderní mezinárodní právo soukromé. Za základ bere naopak právní poměr, pro nějž se pak vyhledává vhodnýý použitelný právní řád.. Předně vychází ze Savignyho. G. Postmodernismus v mezinárodním právu soukromém. Obecně ve filosofii postmodernismus má svou jednotící ideu v rozmanitosti ; mezinárodním právu soukromém se projevuje: a. Narativní normativní metodou: Při hledání rozhodného práva se postupuje stále se zřetelem ke sledované hodnotě. b. Respektováním potřeb informační společnosti: Podpora různých forem přeshranič. styku. c. Významem lidských práv a ochrany soukromých zájmů. Jedná se o výrazně axiologický přístup. Carl Georg von Wächter Soudce má rozhodovat zásadně podle práva svého státu. Tj. soudce se jím má důsledně řídit, ale to včetně norem mezinár. pr. soukr.; jinak hledá úpravu ratione materiae svého práva, tj. takovou, která je poměru, o němž se rozhoduje nejbližší. Odmítl statutární teorii. Pojetí nepříznivé používání zahraničního práva. Friedrich Carl von Savigny Řešení kolizních otázek postupně pomocí dvou kritérií: vůle stran a sídlo poměru řídí se druhem poměru. Savigny odmítl brát za základ mezinárodního práva soukromého mezinárodní zdvořilost a nahradil ji mezinárodním právním společenstvím. J I 13
Kvalifikační problém a jeho řešení A. Pojem. a. Pojem: Problém nalezení kolizní normy pro úpravu dané situace s mezinárodním prvkem, není-li hmotněprávní přímá úprava. b. Smysl: Nalezení kolizní normy. Případ Re Maldonado: Španělská občanka, která zemřela bez závěti a bez dědiců, zanechala v bance významné cenné papíry, což vedlo ke střetu španělského a britského práva, který byl řešen ve prospěch španělského práva. Smluvní kvalifikace řešení se dohodne. b. Bez použití pozitivního práva práva Funkční kvalifikace funkční sepětí více nároků. Autonomní kvalifikace soudce si vytvoří vlastní kolizní normu (má-li renesanční znalosti ). B. Důvody. a. Rozdílné systematické uspořádání: Určitá situace je různými právními řády upraveny v rámci různých právních odvětví. Např. kvalifikace odúmrti. Kvalifikovat ji lze buď jako institut věcněprávní, k čemuž tíhne česká doktrína, anebo jako institut dědickoprávní. b. Neexistence institutu: Určitý právní institut, existující v jednom právním řádu, druhý právní řád nemusí znát. Např. vůbec v našem právu neexistuje donatio mortis causa, legitimace (uznání nemanželského dítěte za účelem zrovnoprávnění tohoto s manželskými dětmi), talaq (zapuzení manželky), které bude třeba taktéž kvalifikovat C. Řešení. a. Za použití pozitivního práva: Lex fori právo státu soudu. Lex causae kvalifikuje se skutkový stav, vyvolavající pr. otázku a na zaklade této kvalifikace (prvotní) bude určena kolizní norma a podle té pak rozhodný pr. řád. Vyřeší se vlastně podle práva, jímž se řídí základní pr. vztah. I 14
Zpětný a další odkaz; předběžné, dílčí a následné otázky; bezprostřední použití cizí kolizní normy; výhrada veřejného pořádku v mezinárodním právu soukromém A. Zpětný a další odkaz. a. Zpětný odkaz (remise, fr. renvoi): Tuzemská koliz. norma odkazuje na zahraniční právo, které odkazuje zpět na právo tuzemské. Případ Forgo: Případ francouzského kasačního soudu, který přijímá zpětný odkaz a od té doby se ujímá běžně i franc. výraz pro zpětný odkaz renvoi [ranvoa]. Řešení: ZMPSP: Lze přijmout zpětný i další odkaz, tj. závisí na soudci. Požadavek rozumnosti a spravedlivosti, tj. omezení, jakkoli volné (nepůjde o zcela volnou úvahu). Římská úmluva: 10 Nepřipouští zpětný odkaz. Návrh nového ZMPSP: Připouští zpětný odkaz, nikoli však pro závazkové vztahy. b. Další odkaz (transmise): Tuzemská koliz. norma odkazuje na zahraniční právo, které dále odkazuje na právo třetího státu. Řešení: ZMPSP: Viz shora. Specifický problém řetězení: Omezuje se řetězení u dalšího odkazu (brání se vzniku nepřehledných řetězců). B. Předběžné, dílčí a následné otázky. a. Předběžná otázka: Obecně: řešení základní otázky odvisí od řešení předběžné otázky. Mezinárodní právo soukromé: zvláštní problém, řídí-li se základní otázky zahraničním právem, zda se má rozhodné právo pro předběžnou otázku určit de lege fori (dle tuzemské kolizní normy), de lege causae (dle kolizní normy rozhodného práva v případě základní otázky). (Tato otázka tak nevznikne, řídí-li se základní právní poměr tuzemským právem.) 1. Řešení předběžných otázek: na 2-ojí úrovni. Procesní úroveň. Bylo-li vydáno ve věci předběžné otázky pravomocné tuzemské rozhodnutí, resp. uznatelné cizí rozhodnutí, použijí se pro řešení. Kolizní úroveň. Nebylo-li vydáno tuzemské pravomocné rozhodnutí, resp. byť třeba bylo vydáno zahraniční, avšak to není uznatelné, musí soud o předběžné otázce rozhodnout i tehdy, nemá-li k ní pravomoc pravomoc stačí k základní otázce. Použití kolizní normy legis fori užije se nesamostatné navázání to odůvodněno zájmem na vnitřní harmonii rozhodnutí (soudy budou rrozhodovat o dané otázce vždy stejně, ať už jako o samostatné, nebo jako o předběžné). Použití kolizní normy legis causae užije se samostatné navázání to odůvodněno zájmem na vnější harmonii rozhodnutí (soudy budou rozhodovat stejně, jako by rozhodl soud ve státě, jehož právem se řídí základní otázka). 2. Prvotní otázka: název některých autorů pro předb. ot., která vyplývá již ze samotné formulace kolizní formy. 3. Automatické řešení předběžné otázky podle práva, jímž se řídí základní otázka: nepřijatelné (příliš zásadní rozšíření aplikace kolizní normy). 10 Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy. I 15
b. Dílčí otázka: Není obvyklou součástí základní otázky a může být relativně samostatná, vč. samostatné kolizní úpravy (vede k efektu mozaikové úpravy). 11 Příklad: Např. kolizní nnormy o způsobilosti k právním úkonům. c. Následná otázka: U předb. ot. jde o právní skutečnosti, podmiňující jisté právní účinky; jsou tak součástí hypotézy hmotněprávní normy rozhodného práva. U násl. ot. jde o právní účinky stanovené v dispozici hmotněprávní normy, jejichž úprava je přenechána hmotněprávním normám upravujícím jiný právní institut. Příklad: K základní otázce osvojení je následnou otázka vztahů mezi rodiči a dětmi, neboť vztah mezi osvojitelem a osvojencem je zpravidla rovnocenný vztahu mezi rodiči a dětmi. Takový postup je možný např. na zákl. Evropské úmnluvy o mezinár. obch. arbitráži. Ale Pro to stále musí poskytnout tuzemské právo určitý základ! D. Výhrada veřejného pořádku. a. Formulace: Právního předpisu cizího státu nelze použít, pokud by se účinky tohoto použití příčily takovým zásadám společenského a státního zřízení Československé socialistické republiky a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrady trvat. 12 b. Smysl: Průnik z národního pohledu základních a striktních sociálních (v nejširším smyslu právních, morálních, politických ) zásad do práva a jejich právní ochrana. C. Bezprostřední použití cizí kolizní normy. a. Podstata problému: Zprostředkované použití cizí kolizní normy je možné na základě zpětného a dalšího odkazu. Bezprostřední použití cizí kolizní normy je v rozporu se zásadním používáním legis fori (= tuzemských kolizních norem) na soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem. b. Potom možnost odpoutat se od tuzemské úpravy? Lze se odpoutat v případech nemajících vztah k tuz. pr. a na jejichž koliz. úpr. nemá tuz. pr. zájem. 11 Řešení: existuje-li samostatná ( dílčí ) kolizní norma, určí se právo rozhodné pro úpravu dílčí otázky podle kolizní normy legis fori; neexistuje-li samostatná ( dílčí ) kolizní norma, zahrne se dílčí otázka do rozsahu základní kolizní norma. 12 Zvláštnost: toto ustanovení se nestalo po 1989 obsolentním, nepoužitelným, nýbrž je použitelné dále, ovšem výklad se musí přidržet aktuálních společenských poměrů; nejde tedy o relikt minulého režimu. I 16
Zvláštní otázky používání rozhodného práva (Pozn. Je-li pod zvláštní otázkou uvedena zásada, jde o vůdčí zásadu řešení zvláštní otázky. V dalším textu pod zvláštní otázkou se popř. k této zásadě odkazuje jako k vůdčí zásadě.) A. Stejné řešení právní otázky je na základě různých dotčených právních řádů. Zásada: Kolizní normu není nutno použít jen v případě, že její použití i nepoužití povedou ke stejné výsledné materiální právní úpravě; k tomu nutno zvážit i dosah obecných principů dotčených právních řádů, výkladovou praxi ve státech dotčených právních řádů apod. a. Kolizní norma je jednoznačná: Není nutno ji v rozhodčím ani soudním řízení. (Vůdčí zásada je splněna.) b. Kolizní norma není jednoznačná: Není nutno ji použít jen v rozhodčím řízení. (Vůdčí zásada nemusí být zcela splněna.) To vzhledem k zejm. těmto rozdílům mezi rozhodčím a soudním řízením: rozhodčí řízení má být řešením dobrovolným, pragmatickým a dynamickým; proto není vhodné striktně trvat na splnění vůdčí podmínky. B. Dosah odkazu kolizní normy na použitelné právo. Zásada: Právního řádu, použitelného na základě kolizní normy se používá (I) jako celku et (II) jen v mezích rozsahu kolizní normy. Vysvětlení: ad I Použití se tak i principy tohoto právního řádu a vůbec zásady aplikace zahraničního práva (příští otázka); tj. nepoužijí se jen jednotlivé normy rozhodného práva. ad II to jen ale v rozsahu kolizní normy, tj. zvláštní otázky dané právní situace nutno řešit podle odkazu zvláštních kolizních norem, existují-li ty. C. Používání tuzemského práva na základě kolizní normy. Může jít např. o tyto zvláštnosti: a. Odkaz na věcné normy MPS. b. Zvláštní vymezení tuzemských norem. c. Požadavek součinnosti cizího orgánu nebo úředně pověřené osoby. Příklady: ad a) např. normy v 729 755 ObchZ, ad b) např. z tuzemských norem se použije jen hmotné právo (vylučuje se tak použití tuzemských kolizních norem), ad c) např. forma notářského zápisu, přičemž z okolností vyplývá, že půjde o zahraničního notáře. D. Používání několika právních řádů. Zásada: Použije se postup adaptace. Adaptace: 1. účelem je odstranit nepřijatelné důsledky disharmonie mezi použitelnými právními řády, 2. prostředkem přizpůsobení materiálního práva. Může jít o tyto zvláštnosti: a. Pro různé součásti právní situace stanoveny zvláštní kolizní normy. b. Hraniční určovatel kolizní normy vede k více právním řádům. Předcházení problémům. Předcházet problémům vznikajícím v souvislosti s používáním několika právních řádů, lze stanovením rámcového (globálního) kolizního řešení (použití jediné kolizní normy pro součásti určité právní situace). Opakem diferencované kolizní řešení (zvláštní právní normy pro součásti určité právní situace). Tzv. mozaiková úprava: Situace, kdy se pro řešení určité právní sutiace s mezinárodním prvkem používá více právních řádů. Takové situace nejsou výjimečné. Stále pro ně platí vůdčí zásada, jakkoli je její plnění v takových situacích obtížnější. I 17
Zásady používání zahraničního práva v České republice A. Soudce je povinen používat zahraniční právo. A to: a. Ze zákona. b. Bez ohledu na vzájemnost. Jiné řešení: Taková povinnost neexistuje ve všech státech, někde je třeba použití zahraničního práva navrhnout (USA). D. Soudce je povinen rozhodovat tak, jak by rozhodoval soudce ve státě, jehož právní řád se používá. K tomu třeba komentáře, judikaturu (tj. otázka použití výkladu). Dodržení této zásady proto na soudce klade mimořádné náreoky. E. K opravným prostředkům při vadné aplikaci zahraničního práva jako by bylo porušeno české právo. Nejde o čistou právní fikci! České právo vlastně porušeno bylo (porušena byla totiž česká kolizní norma). B. Soudce je povinen aplikovat cizí právo jako právo nikoli jako skutečnost. Jiné řešení: V anglosaských státech se naopak však posuzuje zahraniční právo jako quaestio facti. C. Je povinnost zjistit obsah zahraničního práva. Vychází se z 53 ZMPSP, jehož dva odst. je nutno vykládat společně: Odst. 1: Ke zjištění cizího práva učiní justiční orgán všechna potřebná opatření; může si za tím účelem vyžádat i informaci od ministerstva spravedlnosti. Odst. 2: Vzniknou-li při projednávání věcí uvedených v 1 pochybnosti, mohou si justiční orgány vyžádat u ministerstva spravedlnosti vyjádření. K tomu otázky: Kdyby z MS došel překlad již neplatný? Není závazný. Kdyby se nepodařilo zjistit? Pak lex fori, tedy české právo, zde: náhradní právo. Použití českého práva náhradou za použití práva zahraničního, k němuž mělo dojít, avšeknebylo to možné, protože se zahraniční právo nepodařilo zjistit, se označuje jako použití náhradního práva. I 18
Kolizní úprava způsobilosti k právům a právním úkonům, formy právního úkonu 1. Osobní statut je pr. řád, upravující otázky způsobilosti k právům a právním úkonům. Právní subjekty se nahlíží ve dvou sférách: státy a mezinárodní organizace mezinárodněprávní sféra; fyzické osoby, právnické osoby a státy (popř. jiné veřejnopsární korporace) soukromoprávní sféra. 2. Principy určení osobního statutu se odlišují u fyzických osob (biologické organismy) a právnických osob (sociální organismy nebo majetkové organismy); známy jsou tyto modelové Fyzické osoby: státní příslušnost, domicil. Právnické osoby: princip inkorporační, princip sídla, princip kontroly. A. Fyzické osoby. Případ Lizardi: Mexičan ve Francii nebyl schopen dostát povinnostem z úkonu, který vykonal ve Francii, a proto se odvolával na svou nezpůsobilost k právním úkonům dle mexického práva, kterou ale soud neuznal. Účelem je ochrana dobré víry. a. Způsobilost k právům a k právním úkonům podle ZMPSP: Způsobilost osoby k právům a k právním úkonům se řídí, nestanoví-li se v tomto zákoně něco jiného, právem státu, jehož je příslušníkem. (lex patriae). Činí-li právní úkon v Československé socialistické republice cizinec, potom, není-li dále uvedeno něco jiného, stačí způsobilost podle českého práva. b. Způsobilost k právním úkonům podle Římské úmluvy (1980): Odvolávat se na nezpůsobilost de lege patriae lze jen tehdy, pokud druhá strana o této nezpůsobilosti věděla, popř. nevěděla z nedbalosti. (Tato norma je blíže závěru ve věci Lizardi.) c. Samostatnost řešení: Obecně je třeba otázku způsobilosti řešit samostatně, bez ohledu na právo rozhodné pro právní poměr, jehož je osoba subjektem. U nascitura se ale bere ohled na podmíněnost jeho subjektivity se ta bude řídit právem, rozhodným pro vztah, v němž se na takové dítě bere ohled. Podrobné otázky. d. Omezení způsobilosti k právním úkonům a opatrovnictví: podmínky vzniku a zániku opatrovnictví se řídí právem státu příslušnosti dotčeného; přijetí a zastávání funkce opatrovníka se řídí právem státu příslušnosti opatrovníka; právní poměry mezi dotčeným a opatrovníkem se řídí právem státu opatrovnického soudu n. úřadu. e. Práva k hmotným záznamům projevů lidské osobnosti: řídí se právem státu, na jehož území jsou práva a jejich ochrana poskytována (princip terotoriality a z něj vyplývající lex loci protectionis). K principu teritoriality: obsah těchto práv je prakticky vymezen prostředky, které konkrétní právní řád k jeho ochraně poskytuje. B. Právnické osoby. a. Nutno rozlišovat: Osobní statut otázky rozhodné pro zvnik, zánik, způsobilost I 19
Státní příslušnost otázky cizineckého práva. b. Principy určení osobního statutu: inkorporační (právní řád, podle kt. byla založena), sídla (právní řád země sídla zásadně jde o sídlo reálné), kontroly (pozornost ke státní příslušnosti společníků, resp. společníci které státní příslušnosti mají ve společnosti dominantní vliv). Uplatnění: V Evropě zhruba polovina států uplatňuje první a polovina druhý, přičemž běžné jsou modifikace; v judikatuře ESD se však přece více prosazuje inkorporační (např. Inspire Art); u nás se uplatňuje první. Třetí princip kontroly se uplatňuje pouze v krizových situacích; do určení osobního statutu tam mohou vstoupit politické vlivy. Výhody a nevýhody: K inkorporačnímu principu: + jednoznačně lze určit rozhodné právo, + nebrání přemístění sídla a společnost neztrácí identitu, kontinuitu, 13 efekt vzniku delawarských společností (formálně zahraniční, založené v zahr. jen pro mírnější podmínky práva státu, podle něhož byla založeny, ač v tomto státě reálně nepůsobí). K principu sídla: určit rozhodné právo může být obtížné, přemístění sídla není možné, aníž by společnost ztratila identitu, kontinuitu, + brání ale vzniku delawarských společností. c. Uznání cizích právnických osob: automatické u nás, obvyklé i v jiných státech; d. Uznání způsobilosti cizích právnických osob: 22 ObchZ způsobilost jiné než fyzické osoby se uznává v rozsahu, v jakém ji má dle práva, podle kterého byla založena; angloam. doktrína ultra vires způsobilost se uznává jen v rozsahu dle stanov. e. Joint ventures, mnohonárodní společnosti a evropské formy mnohonárodních společností. C. Státy. Viz PMO: Joint venture a mnohonár. společnosti se liší tím, že joint venture je obecnější pojem (nevyžaduje mezinár. prvek), podobají se tím, že nemusejí mít pr. subjektivitu. Evropské mnohonárodní formy vyžadují evropský prvek a zahrnou Evropské zájmové hospodářské sdružení, Evropskou (akciovou) společnost a Evropské družstvo. 14 a. Obecně: Nutno vyjít ze zásady rovnosti subjektů soukromoprávních vztahů; z mezinárodní smlouvy by muselo vyplynout jinak. b. Specifikum diagonálních vztahů: Jde o vztah mezi zpravidla podnikatelem (soukromoprávní subjekt) a státem, vykonávajícím mocenskou pravomoc (veřejnoprávní subjekt); diagonála spojuje mezinárodněprávní a soukromoprávní úroveň vztahů. Příklad: Typicky jde o zahraniční investice. Podnikatel i stát tu realizují v zásadě soukromoprávní zájmy, stát však přidává určité veřejnoprávní záruky. D. Právního úkony. a. 4 ZMPSP: Právní úkony Pokud není stanoveno nebo k rozumnému uspořádání vztahů nezbytno něco jiného, formální nutný zvláštní akt. 13 Kontinuita je novým pojmem, který začala používat judikatura. 14 Evropská družstevní společnost dle č. práva překlad měl být ale zvolen evropské družstvo, aby odpovídal české terminologii. I 20
řídí se platnost právního úkonu, jakož i následky jeho neplatnosti týmž právním řádem jako účinky právního úkonu; pokud však jde o formu, postačí, bylo-li učiněno zadost právu místa, kde došlo k projevu vůle, vyjma, že by právní řád, jímž se řídí smlouva předepisoval písemnou formu úkonu jako podmínku jeho platnosti. b. čl. 8 ŘÚ: Souhlas stran a materiální platnost 1. Existence a platnost smlouvy nebo některého ustanovení smlouvy se určuje podle práva, které by se na základě této úmluvy použilo, kdyby byla smlouva nebo ustanovení smlouvy platné. 2. Vyplývá-li však z okolností, že by nebylo přiměřené určovat účinky chování strany podle práva uvedeného v odstavci 1, může se strana za účelem zjištění, že neprojevila souhlas, odvolat na právo země, v níž se nachází její obvyklé bydliště. Čl.9 ŘÚ Forma 1. Smlouva uzavřená mezi osobami, které se nacházejí v téže zemi, je formálně platná, splňuje-li formální náležitosti podle práva, které se na ni použije podle této úmluvy, nebo práva země, v níž byla uzavřena. 2. Smlouva uzavřená mezi osobami, které se nacházejí v různých zemích, je formálně platná, splňuje-li formální náležitosti podle práva, které se na ni použije podle této úmluvy, nebo práva jedné z těchto zemí. 3. Je-li smlouva uzavřena zmocněncem, musí se při použití odstavců 1 a 2 brát v úvahu právo země, v níž zmocněnec činí právní úkony. 4. Jednostranný právní úkon, který se týká již uzavřené nebo zamýšlené smlouvy, je formálně platný, splňuje-li formální náležitosti podle práva, které se na smlouvu použije nebo které by se na ni použilo podle této úmluvy, nebo práva země, v níž byl tento úkon učiněn. 5. Odstavce 1 až 4 se nevztahují na smlouvy, na které se vztahuje článek 5 a které byly uzavřeny za okolností uvedených v čl. 5 odst. 2. Pro formu takových smluv je rozhodné právo země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště. 6. Bez ohledu na odstavce 1 až 4 tohoto článku se na smlouvu, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo právo užívání nemovitosti, vztahují imperativní ustanovení práva země, v níž se nemovitost nachází, která upravují formu, pokud se podle tohoto práva uvedená ustanovení použijí bez ohledu na místo uzavření smlouvy a na právo, které je jinak pro smlouvu rozhodné. Výklad ZMPSP. c. Jednotnost staututu platnosti a účinnosti. Právní poměr se řídí stejným právem, určeným na základě jediného hraničního určovatele, od svého vzniku do zániku. d. Obecně se totéž právo použije pro formu (lex causae). Podpůrně se užije právo místa projevu vůle (lex loci actus). Podpůrnost ustupuje ale požadavku písemné formy jako podmínky platnosti. e. Nutno zohlednit speciální kolizní normy ZMPSP. f. Nutno zohlednit přednost ŘÚ před ZMPSP. E. Zastoupení. a. Zastoupení ex lege: Řídí se právem, jehož je součástí zákonné ustanovení o zastoupení. + (Namístě je výjimka z použití stejného práva, jakým se řídí platnost a účinky právního úkonu, která se uplatní cestou zásady rozumného uspořádání podle 4 ZMPSP. Zároveň bude alespoň u běžných úkonů žádoucí podpůrně užít práva místa učinění úkonu.) b. Zastoupení ex actu: I 21
Řídí se právem státu soudu nebo orgánu, který učinil o zastoupení výrok. c. Zastoupení ex contractu plná moc: podle jednoho názoru se má použít práva, jímž se řídí právní úkon, uzavíraný zmocněncem; podle jiného se má použít právo místa použití plné moci. d. Prokura (jde o zvláštní typ c/): Řídit se má právem státu sídla společnosti, udělující prokuru. Mezinárodní prá vo sou kro mé I 22
Kolizní úprava věcných práv 1. Věcný statut se určuje s přihlédnutím k povaze věcných práv: jsou absolutní, předmětem věc Význam bude mít proto místo polohy věci. 2. Obecným ust. národního práva je 5 ZMPSP, použitelný, nestanoví-li zvláštní ustanovení téhož nebo zvláštního zákona jinak. Základní ustanovení nerozlišuje mezi věcmi movitými a ne-! A. Obecné ustanovení ZMPSP 5. Věcná práva k nemovitostem i k věcem movitým se řídí, pokud v tomto zákoně nebo ve zvláštních předpisech není stanoveno jinak, právem místa polohy věci (lex rei sitae). B. Zvláštní ustanovení ZMPSP. a. Vznik a zánik věcných práv k věcem movitým: obecně se řídí se právem místa, kde věc byla v době, kdy nastala skutečnost, která zakládá vznik nebo zánik tohoto práva; u věci přepravované podle smlouvy posuzuje se vznik a zánik těchto práv podle práva místa, odkud byla věc odeslána. b. Zápisy do veřejných knih: Ustanovení o nich platná v místě, kde nemovitost je, se použijí i tehdy, když právní důvod vzniku, zániku, omezení nebo převodu knihovního práva se posuzuje podle jiného práva. c. Vydržení: Vydržení se řídí právem místa polohy věci na počátku vydržecí doby. Vydržitel se však může dovolat práva státu, na jehož území se vydržení vykonalo, jestliže od doby, kdy věc byla v tomto státě, jsou podle právního řádu tohoto státu splněny všechny podmínky vydržení. d. Nabytí vlastnictví v rámci dědění: Viz koliz. úprava dědického práva. C. Zvláštní ustanovení zvl. zákonů. Např. DevZ. D. Přepravované věci (res in transitu). a. Znaky jde o přepravu: z jednoho státu do druhého (nemusí jít o přepravu tranzitní přes aspoň jeden další stát); již započatou a ještě neukončenou; skutečnost rozhodná pro přechod vlastnického práva na nabyvatele nastane v této době. Znaky je třeba splnit kumulativně! Nastane-li skutečnost rozhodná přo přechod vlastnického práva před zahájením přepravy nebo nejpozději při započetí, nebo po jejím skončení, není dán režim rei in transitu. b. Zvláštní kolizní kritérium obecně: Je odůvodněno: někdy obtížnou použitelností obecného kolizního kritéria (poloha věci); nejvýznamnější alternativy obecného kritéria jsou: právo místa odeslání (lex loci expeditionis) a právo místa doručení věci (lex loci destinationis). Není odůvodněno: je-li přeprava přerušena a věc uvedena do právních styků ve státě skutečné polohy, ať už úkonem právním nebo protiprávním (např. zabavení věci, přerušení přepravy pro hrozící zkázu apod.) c. Zvláštní kolizní kritérium ZMPSP: Lex loci expeditionis (vhodnější než místo destinace, kam věc koneckonců dojít vůbec nemusí). I 23
Kolizní úprava smluvních závazkových práv a náhrady škody 1. Závazkový statut se určuje ve dvou fázích: přímé normy (MP), existují-li, určení rozhodného práva, neexistují-li přímé normy. K přímým normám: např. níže zmíněné Vídeňská a Newyorkská úml. Rozhodné právo se určuje zejm. dle volby, kolizních norem v ZMPSP nebo Římské úmluvě o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, věcných norem (ObZ, OZ). Meze obligačního statutu dány tím, že některé skutečnosti související s pr. poměrem se ne vždy musí řídit obligačním statutem. Pro tyto skutečnosti platí zvláštní kolizní úpravy, tvořící tak mez obligačního statutu. Jedná se např. o úpravy způsobilosti k právům a pr. úkonům, formy právních úkonů apod. 2. Úprava mezinárodní kupní smlouvy má zvláštní význam. Vídeňská úmluva o mezinárodní koupi zboží upravuje prava a povinnosti kupujiciho a prodavajiciho a proces uravírání mezinár. kupní sml. Aplikace: Tato Úmluva upravuje smlouvy o koupi zboží mezi stranami, které mají místa podnikánív různých státech (zjistitelné u depozitáže, MZV, na Internetu). Použije se ve dvou případech: i) jestliže tyto státy jsou smluvními státy; nebo ii) jestliže dle ust. mezinár. práva soukr. se má použít pr. řádu některého smluvního státu. K mezerám: V případě, že není určitá otázka upravena Úmluvou, upraví se dle prava rozhodného podle ustanovení mezinárodního práva soukromého, popř. dle obecných zásad v Úmluvě. K vyloučení aplikace Úmluvy: Smluvní strany se mohou dohodnout na vyloučení aplikace s výjimkou čl. 12, který stanoví, že ust. čl. 11 a 29 a části II této úmluvy, jež připouštějí, aby uzavření smlouvy o koupi nebo dohoda o její změně nebo zrušení nebo nabídka, její přijetí nebo jiný projev vůle stran se uskutečnily v jakékoli jiné formě než písemné se nepoužijí, jestliže kterákoli strana má místo podnikání ve smluvním státě, který učinil prohlášení podle čl. 98 Úmluvy. K aplikaci mezinár. obch. zvyklostí: Smluvní strany by se musely dohodnout; pak by je ovšem zvyklosti vázaly. Předmět: movité věci nikoli všechny (ceniny, el. energie) Forma: písemná není nutná, stát ji ale může prosadit výhradou, která vylučuje i odchylnou dohodu stran. Haagská úmluva o právu rozhodném pro mezinárodní koupi zboží (1980). Newyorkská úmluva o promlčení při mezinárodní koupi zboží (1974) zavádí obecnou čtyřletou promlčecí lhůtu. A. ZMPS I. Upravuje tyto okruhy: a. Majetkoprávní poměry ze smluv: Priorita: volba (též tacite, není-li pochyb o projevené vůli) Rozhodný právní řád se zvolí. Ke kolizním ust. zvoleného pr. řádu se nepřihlíží, pokud z projevu vůle účastníka nevyplývá něco jiného. Subsidiarita: rozumné uspořádání daného vztahu. Rozhodný právní řád odpovídá takovému uspořádání. Určení právního řádu bude mít dvě řešení. V obou řešeních se často odráží tzv. zásada charakteristického plnění jako výklad rozumného uspořádání Kritériem je, která strana vztahu ho poskytuje? Např. u smlouvy o dílo zhotovitel, u smluv dopravních dopravce 1.řešení: aplikace 10 odst. 2 nebo 3 v návaznosti na 10 odst. 1. I 24