Mimojaderné genetické elementy

Podobné dokumenty
Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Exprese genetické informace

Exprese genetické informace

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Centrální dogma molekulární biologie

Stavba dřeva. Základy cytologie. přednáška

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid

DUM č. 10 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

DUM č. 11 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

FYZIOLOGIE ROSTLIN. Přednášející: Doc. Ing. Václav Hejnák, Ph.D. Tel.:

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.

Biologie I. Buňka II. Campbell, Reece: Biology 6 th edition Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

Bakteriální transpozony

Struktura a organizace genomů

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

1. nevznikají de novo, vznikají pouze ze stávajících organel stejného typu. 3. mají vlastní proteosyntetický aparát (ribosomy prokaryotního typu)

Bílkoviny a rostlinná buňka

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

Struktura a funkce biomakromolekul

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika

Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie

Fotosyntéza. Ondřej Prášil


Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce

Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin

MBR ) Architektura buňky. e) Plastidy f) Mitochondrie a peroxizómy g) Cytoskelet

AUG STOP AAAA S S. eukaryontní gen v genomové DNA. promotor exon 1 exon 2 exon 3 exon 4. kódující oblast. introny

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

Struktura a funkce nukleových kyselin

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Struktura a funkce biomakromolekul

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky

GENETIKA dědičností heredita proměnlivostí variabilitu Dědičnost - heredita podobnými znaky genetickou informací Proměnlivost - variabilita

A. chromozómy jsou rozděleny na 2 chromatidy spojené jen v místě centromery. B. vlákna dělícího vřeténka jsou připojena k chromozómům

Syntéza a postranskripční úpravy RNA

NUKLEOVÉ KYSELINY. Složení nukleových kyselin. Typy nukleových kyselin:

VAKUOLA. membránou ohraničený váček membrána se nazývá tonoplast. běžná u rostlin, zvířata specializované funkce či její nepřítomnost

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

ROSTLINNÁ BUŇKA A JEJÍ ČÁSTI

-nukleové kyseliny jsou makromolekulární látky, jejichž základní stavební jednotkou je nukleotid každý nukleotid vzniká spojením:

TEST: GENETIKA, MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE

Chromosomy a karyotyp člověka

6. Nukleové kyseliny

Přijímací zkoušky BGI Mgr. 2016/2017. Počet otázek: 30 Hodnocení každé otázky: 1 bod Čas řešení: 60 minut. Varianta B

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

Nukleosidy, nukleotidy, nukleové kyseliny, genetická informace


Genetika zvířat - MENDELU

Nukleové kyseliny. obecný přehled

Buňka cytologie. Buňka. Autor: Katka Téma: buňka stavba Ročník: 1.

Genetika. Genetika. Nauka o dědid. dičnosti a proměnlivosti. molekulárn. rní buněk organismů populací

Nukleové kyseliny Milan Haminger BiGy Brno 2017

Globální pohled na průběh replikace dsdna

- význam: ochranná funkce, dodává buňce tvar. jádro = karyon, je vyplněné karyoplazmou ( polotekutá tekutina )

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Molekulární základy dědičnosti

4. Eukarya. - plastidy, mitochondrie, cytoskelet, vakuola

BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.

M A T U R I T N Í T É M A T A

Schéma rostlinné buňky

Těsně před infarktem. Jak předpovědět infarkt pomocí informatických metod. Jan Kalina, Marie Tomečková

Úvod do studia biologie. Základy molekulární genetiky

Digitální učební materiál

Přípravný kurz z biologie MUDr. Jana Kolářová, CSc. témata 1 Mgr. Kateřina Caltová témata 3-5 doc. PharmDr. Emil Rudolf, Ph.D materiály k

Genomika. Obor genetiky, který se snaží. stanovit úplnou genetickou informaci. organismu a interpretovat ji v. termínech životních pochodů.

Prokaryota x Eukaryota. Vibrio cholerae

EPIGENETIKA reverzibilních změn funkce genů, Epigenetické faktory ovlivňují fenotyp bez změny genotypu. Epigenetická

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 6. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základní stavbou rostlinné a živočišné buňky.

přepis genetické informace z DNA do RNA, při které DNA slouží jako matrice pro syntézu RNA. Reakci katalyzuje RNA-polymeráza (transkriptáza)

Chemie nukleotidů a nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky)

Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka,

Okruhy otázek ke zkoušce

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

REGULACE TRANSLACE DEGRADACE BÍLKOVIN. 4. Degradace bílkovin. 4. Degradace bílkovin. 4. Degradace bílkovin

Molekulární základ dědičnosti

P1 AA BB CC DD ee ff gg hh x P2 aa bb cc dd EE FF GG HH Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh

ENZYMY A NUKLEOVÉ KYSELINY

Molekulární základy dědičnosti

Elektronoptický snímek viru mozaikové choroby tabáku. Mozaiková choroba tabáku. Schéma viru mozaikové choroby tabáku

Transkript:

Mimojaderné genetické elementy Genom plastidů a mitochondrií Transformace plastidů

Genom plastidů a mitochondrií 2 původ plastidů a mitochondrií a jejich funkce struktura, replikace a exprese genomu organel introny v rostlinném genomu vztah mezi jádrem a organelami

Formy plastidů 3 1. Proplastidy - precursory všech plastidů, v mladých meristémech 2. Amyloplasty - obsahují škrobová zrna, bez pigmentu 3. Leukoplasty bezbarvé, produkce monoterpenů 3. Etioplasty vznik ve tmě, v bílých nebo nažloutlých etiolovaných listech, kořenech 4. Chloroplasty v zelených pletivech, obsahují chlorofyl, fotosynéza 5. Chromoplasty obsahují karoteny a xantofyly, ve zralém ovoci a zelenině, květech

Vývojový cyklus plastidů 4

New England 5 October 2003

Funkce plastidů 6 fotosyntéza syntéza škrobu syntéza mastných kyselin syntéza aminokyselin syntéza pigmentu syntéza nukleotidů syntéza nukleových kyselin, proteinů asimilace sulfátů a nitrátů

Reprodukce plastidů dělením 7 Lopez-Juez E., 2007

8 vnitřní membrána přepážky (zvětšení povrchu), obsahuje složky dýchacího řetězce a enzymy tvorby ATP Mitochondrie akumulace energie do energeticky bohatých fosfátových vazeb

9 Reprodukce mitochondrií dělením

10 Vlastnosti organel ohraničení dvouvrstevnou membránou značně autonomní - množení dělením, vlastní DNA a ribozomy syntéza vlastních proteinů stěhování genů do jádra a jejich postupné zanikání v genomu organel stromula plastidů (tubulární výběžky) fúzují, výměna genetického materiálu

Endosymbiotická 11 teorie vzniku organel

Genetika chloroplastů 12 1. Dědičnost zpravidla uniparentální (většinou z mateřské buňky) několik mechanismů, nejasné: Chlamydomonas, otcovská cpdna zničena některé vyšší rostliny otcovské plastidy při oplodnění eliminovány 2. Plastidy mají stejnou DNA v celém organismu 3. Genom uniformní v průběhu diferenciace Dvě výjimky k bodům 2. a 3.

Životní cyklus Chlamydomonas 13

Acetabularia 14 zelená řasa, jednobuněčná, známy fosilie, délka stélky 5-10 cm, 1 jádro, 10 6 chloroplastů, možná regenerace z rhizoidu ve vegetativním stadiu až 30% chloroplastů neobsahuje DNA jádro

Chloroplastová DNA (cpdna) 15 Obecné vlastnosti: 1. dsdna, cirkulární 2. obsah G-C zpravidla nižší než v jádře 3. velké množství kopií (~30-100) na plastid 4. 20-40 organel/genom 5. bez histonů, navázány proteiny (Hu), organizace do nucleoidů 6. tvoří 10-20% celkové DNA v listech

Chloroplastová DNA (cpdna) 16 Relaxovaná cpdna

17 Chloroplastová DNA co v učebnici není Oldenburg D.J. and Bendich A.J., 2004

18 Chloroplastová DNA co v učebnici není Oldenburg D.J. and Bendich A.J., 2004

19 Velikost chloroplastového genomu 70-200kb vyšší rostliny 140 kb nižší eukaryota do 200 kb

Typický cp genom 20 kruhová molekula DNA rozdělena na long a short oblasti (LSC A SSC) jedinečných kopií, odděleny IR rrna (rrn) geny (uspořádání v clusterech připomíná uspořádání v E. coli) rekombinace mezi repeticem (oddělují LSC a SSC) vede k převrácení SSC

Geny cpdna 21 kódují asi 100 proteinů cp geny: 1. Geny genetického aparátu (replikace, transcripce,translace) 2. Geny fotosyntézy 3. Geny kódující komplexy tylakoidních membrán

Znovu endosymbiotická teorie (a stěhování genů) 22 plastidový genom vysoce konzervován většina genů endosymbionta vymizela nebo se staly součástí jaderného genomu Rubisco 2 typy intronů - vznik chloroplastů předtím než prokaryota ztratila introny

Znovu endosymbiotická teorie 23 některé chloroplasty získány sekundárně: Chromophyta, Dinoflagellata a Euglenoida mají 3 nebo 4 membrány kolem chloroplastu (vnější, vnitřní, cp)? endosymbióza eukaryonta

Mořský slimák Elysia chlorotica 24 Elysia s aktivními chloroplasty řasy Vaucheria Chloroplasty zůstávají aktivní po dobu 8 měsíců courtesy of Dr. Mary Rumpho

Mořský slimák Elysia chlorotica 25 Elysia chlorotica and Vaucheria litorea. A) Dorsal view of E. chlorotica. Animals are typically found in nature as small as 1 or 2 cm to as large as 6 cm, as shown here. B) Ventral view of E. chlorotica. C) Two camouflaged E. chlorotica specimens feeding on V. litorea. D) Several specimens of E. chlorotica showing the variation in size and body forms. E) V. litorea filaments (about 1 to 2 mm diameter). F) Sea slugs are easily cultured in aquaria containing full-strength artificial sea water and overhead lighting at10 C. Non-pigmented eggs are produced in a mucus mass on the aquaria walls (see arrow). The eggs serve as a source of pure animal DNA since no plastids are found in the eggs. Rumpho M. et al., 2000

Caulerpa taxifolia 26

27 DNA mitochondrií (mt DNA) většinou kruhová bez histonů malý počet kopií na organelu dědičnost většinou uniparentální konifery: od obou rodičů Angiosperms : mateřská (stejně jako cpdna) Chlamydomonas: minus (-) (cpdna děděna od rodičovské buňky +)

28 Velikost genomu mitochondrií S. cerevisiae 84 kb savci 16 kb produkty podobné ekonomizace v průběhu evoluce? řasy x vyšší rostliny

29 Genom mitochondrií

Genom mitochondrií 30 kukuřice (Zea mays): několik kruhových molekul: master molekula 570 kb a subgenomické kruhové molekuly odvozené od master subgenomické kruhové molekuly odvozené od master vznikají rekombinací v oblasti přímých repetic

Exprese chloroplastového genomu 31 většinou uspořádání do operonů -kotranskripce plastidy vyšších rostlin asi 30 transkripčních jednotek (vymezeny promotorem a terminátorem) subgenomické kruhové molekuly odvozené od master vznikají rekombinací v oblasti přímých repetic promotory podobné bakteriálním (sekvence 10 a 35, důležitá jejich vzdálenost) mrna není modifikována čepičkou ani polyadenylována

Exprese 32 mitochondriálního genomu mrna není modifikována čepičkou ani polyadenylována transkripty editovány RNA Editing Objeven u mitochondrií Trypanozomy Častý u rostlinných mitochondrií, také u některých chloroplastových genů vyšších rostlin Definice: jakýkoli proces (kromě sestřihu), který způsobí změnu RNA odlišnou od komplementární sekvence DNA

Exprese 33 mitochondriálního genomu 1. Většina transkriptů editována 2. Přeměna zejména C na U 3. Preferenční editace kódujících oblastí 4. Některé transkripty editovány nekompletně přeměna C na U cytosin deamináza nebo výměna (odstranění) nukleotidové báze Lucie Křížková

34 Introny organel Stejný gen v různých organismech může mít různé introny ve stejné pozici Stejné nebo podobné introny nacházeny v nepříbuzných genech a organismech. Neobvyklá distribuce a fylogenetická analýza potvrzují, že byly získávány a ztráceny v celém průběhu evoluce

35 Introny I

36 Introny II

Trans - splicing 37 Některé cp RNA vznikají pomocí transsplicing: - spojení odlišných molekul RNA - zachování organizace intron-exon - introny II

Transkripční regulace exprese 38 1. celková u chloroplastů i.e., exprese většiny genů se zvyšuje / snižuje ve stejném okamžiku např.: celková míra transkripce se zvětšuje při zelenání, snižuje při přeměně chloroplast --> chromoplast 2. genově specifická regulace psbd/psbc promotor reaguje na světlo

Jaderná kontrola exprese chloroplastové DNA 39 Genetické studie potvrdily potenciál pro jadernou kontrolu chloroplastových genů Mendelovské (jaderné) mutanty defektní ve vývoji či funkci plastidů neexprimují specifické cp - kódované geny

Retrograde signaling pathways 40 signály od plastidu směrem k jádru zasahují promotorové elementy, které se účastní odpovědi na světlo nezbytné pro odpověď rostliny na měnící se a často stresové vnější prostředí (jaderné geny pro proteiny fotosyntézy exprimovány slabě při špatném vývoji nebo poškození plastidů) signál? - prekurzor biosyntézy chlorofylu -funkční plastidová genová exprese (při přechodu z heterotrofie na autotrofii) - komponenty elektronového transportu fotosyntézy

41 Transformace plastidového genomu Comparison of the nuclear and plastid genomes of angiosperms

42 Transformace plastidového genomu Introducing genes into nuclear and plastid genomes

Priony a šílené krávy 43

scrapie a BSE 44 Konverze normálního buněčného (cellular) proteinu PrP C na PrP Sc (izoforma způsobující onemocnění scrapie ) snížení obsahu α-helixů a zvýšení β-sheet infekční agens ( špatný prion) neindukuje tvorbu protilátky proti prionovému proteinu - pravděpodobně proto, že má stejné složení jako normální protein změna solubility (PrP C rozpustný v nedenaturačních detergentech x PrP Sc ) změna degradovatelnosti proteázami (Pr PC degradován, PrP Sc jen částečně)

45 Priony a spongiformní encephalopatie Prion: proteinaceous infectious particle Prusiner S., 1997