Seznam míst pro plnění odznaku Eurorando 2016 Praha Pro splnění odznaku je nutné navštívit mimo jiné také 5 míst spojených s energií. Na tomto seznamu naleznete 18 míst v Praze. Na první a druhé stránce jsou vypsány způsoby potvrzení návštěvy objektu, na dalších stranách naleznete informace o objektech. Na poslední stránce je orientační mapa s vyznačenými body a odkaz na Mapy.cz, kde jsou objekty také vyznačeny. Potvrzení navštívení objektu: 1. Centrum služeb PRE Projděte pasáží směrem k Františkánské zahradě na malé nádvoří. Na zdi proti vám mezi dvěma průchody ve zdi krytými mříží je kamenná kašna. Opište letopočet na kašně. 2. MVE Štvanice Cca 50 metrů vpravo od vrat do objektu elektrárny na volně přístupné vyhlídce na Helmovský jez je vystaven jeden stupeň trojčité Francisovy turbíny. Z tabule na podstavci opište, kdo byl investorem a projektantem rekonstrukce. 3. Rozvodna Chodov Od kruhového objezdu, který je u rozvodny, je vidět velkými písmeny napsaná zkratka názvu jedné z energetických společností. Jaké? 4. Rozvodna Řeporyje Kolem rozvodny vede červená turistická značka. Jeden z nejbližších rozcestníků je u zastávky autobusu Maškův mlýn. Opište číslo směrovky, která je nad sponzorskou tabulkou Lesy ČR (číslo je vpravo dole). 5. Muzeum pražské energetiky Jaký je počet zamřížovaných větracích otvorů v zemi vpravo od vchodu do budovy (za dvěma stožáry)? 6. Muzeum pražského vodárenství a Podolská vodárna Když půjdete od zastávky tramvaje Podolská vodárna kolem budovy vodárny (budete ji mít po levé ruce), půjdete kolem vjezdové brány (naproti od brány je vidět závora). U brány jsou dveře, ze kterých vede pojezd na jeřáb. Jaká je nosnost tohoto pojezdu, která je na něm napsána? 7. Vršovická vodárna Opište číslo popisné budovy vodárny. 8. Novomlýnská vodárenská věž Jako potvrzení slouží razítko ze sousedního Poštovního muzea. 9. Malostranská vodárenská věž Jaký je nápis na pietě na protějším domě přes ulici?
10. Letenská vodárenská věž Jaká instituce sídlí ve 3. patře budovy? 11. Vinohradská vodárenská věž Jak se jmenuje první vedoucí skautů v této budově? 12. Libeňská vodárenská věž Jak se jmenuje hotel naproti přes křižovatku? 13. Stará čistírna odpadních vod v Bubenči Jako potvrzení slouží razítko či vstupenka z prohlídky. 14. Rudolfova štola Napište počet schodů ke vstupu do domečku u ústí Rudolfovy štoly ve Stromovce. Jako potvrzení lze také použít razítko z nedaleké restaurace Vozovna Stromovka (cca 200 metrů směrem k Planetáriu). 15. Plynojem Palmovka Kdo je provozovatelem Stavebního dvora v ulici Pod Plynojemem? 16. Plynárenské muzeum Michle Jaký je znak na sloupu sochy před hlavní vrátnicí? 17. Spalovna Malešice Při pohledu na spalovnu od zastávky autobusu Spalovna Malešice jsou vidět na šedé budově čtyři modrá písmena na žlutém podkladu. Opište tato písmena. 18. Atomové hodiny Z obou stran vchodu do budovy jsou parkovací stání. Kde se podle dopravního značení nachází bezbariérové stání?
ELEKTRICKÁ ENERGIE 1. Centrum služeb PRE Skupina PRE kromě dodávky elektřiny nezapomíná na své zákazníky ani se širokou nabídkou nadstavbových energetických služeb. Nabídka je opravdu rozmanitá, a proto je vhodné navštívit centrum služeb PRE. Kromě poradenství o úsporách energie můžete využít zapůjčení měřicích zařízení, nabít si své elektrovozidlo, nechat si poradit v oblasti dotací, konzultovat návrh osvětlovací soustavy, zapůjčit na vyzkoušení elektrokolo nebo si vybrat jinou službu ze široké nabídky. Součástí centra je také prodejna elektrospotřebičů nabízející produkty renomovaných značek za zajímavé ceny. Doprava: Ze stanice metra linka A Můstek cca 100 metrů ulicí Jungmannova a ze zastávky tramvaje Václavské náměstí průchodem přes Františkánskou zahradu. 2. Malá vodní elektrárna Štvanice Na západní špici jednoho z nejstarších pražských ostrovů Štvanice stojí výrazná industriální budova secesního vzhledu. Jedná se o budovu s kopulovitou věží postavenou v letech 1903 1914 pro provoz nízkotlaké jezové průtočné vodní elektrárny. Architekt Alois Dlabač se při jejím návrhu inspiroval motivy francouzské zámecké architektury. Dominantu této technické památky tvoří čtyřhranná 22 metrů vysoká věž završená kruhovou kopulí. Při konstrukci elektrárny bylo k její funkci využito čtyřmetrové převýšení hladiny Helmovského jezu. Původně se v elektrárně využívaly tři Francisovy turbíny vyrobené firmou Kolben a Daněk. Jedna z turbín je dodnes vystavena v exteriéru areálu. V roce 1973 byla tato poslední vodní elektrárna na Vltavě pro celkové opotřebení odstavena a její vtoky byly zabetonovány. V letech 1984 1987 prošla stavba rekonstrukcí a v roce 1988 po ukončení ročního zkušebního provozu byla znovu uvedena do ostrého provozu. Doprava: Na ostrov se lze dostat z Hlávkova mostu. Nejblíže mostu je zastávka tramvaje Těšnov a Nábřeží Kapitána Jaroše, stanice metra C Vltavská, stanice metra B+C Florenc a zastávka autobusu Poliklinika Vltavská.
3. Rozvodna Chodov Elektroenergetická přenosová soustava 400 a 220 kv, často nazývaná páteřní, slouží k rozvedení výkonu z velkých elektráren do celého území České republiky a zároveň je součástí mezinárodního propojení Evropy. Napájí elektřinou distribuční soustavy, které ji dále rozvádějí až ke konečným spotřebitelům. Přeshraničními vedeními je přenosová soustava ČR napojena na soustavy všech sousedních států, a tím synchronně spolupracuje s celou elektroenergetickou soustavou kontinentální Evropy. Rozvodna Chodov patří k unikátním zařízením. Jde o zapouzdřenou, plynem (izolačním médiem je hexafluorid síry SF6) izolovanou rozvodnu o napěťové hladině 420 kv. V České republice se na této napěťové hladině vyskytuje jen několik rozvoden - jedna je právě v Praze na Chodově (vlastník ČEPS), druhá v Jeseníkách v Dlouhých Stráních (vlastník ČEZ) a třetí byla postavena v severních Čechách. Doprava: Rozvodna je u zastávky autobusu Na Jelenách, U Dálnice a Koleje Jižní Město. 4. Rozvodna Řeporyje Rozvodna Řeporyje je jedna z hlavních rozvoden pro zásobování Prahy. Do dnešní rozlohy byla postavena v 60. letech dvacátého století. Sbíhá se zde mnoho elektrických vedení včetně všech druhů velmi vysokého napětí. Tato rozvodna si zahrála ve filmu Obecná škola, pracoval zde tatínek s přezdívkou Tranďák, kterého si zahrál Zdeněk Svěrák. Doprava: K rozvodně se dostanete po červené turistické značce od zastávky autobusu Maškův mlýn.
5. Muzeum pražské energetiky Technické a dokumentační muzeum pražské energetiky mapuje bohatou historii výroby, rozvodu a distribuce elektřiny od počátku 20. století až po současnost. V rozsáhlé expozici na ploše téměř 500 m2 najdou příznivci z řad odborné i laické veřejnosti vše od zařízení vysokého a nízkého napětí až po písemnosti dokumentující historii elektrifikace Prahy. Mezi vystavenými předměty, které mají velkou historickou a dokumentační cenu, najdou návštěvníci muzea opravdové perly. Patří mezi ně například mincovní elektroměr jedno z nejspravedlivějších zařízení svého druhu: dodává elektřinu (a rozsvítí žárovku) přesně v takovém množství, kolik mincí do něj odběratel vhodí. Za zmínku stojí také kufřík s léčivým přístrojem Ozonit, který proslavila scéna z poetické filmové komedie Jiřího Menzela Postřižiny. Neméně legendární je původní ovládací pult z rozvodny Jih, jenž se objevil ve filmu Jana Svěráka Obecná škola. Velké pozornosti návštěvníků se těší kuriózní výstava v přízemí, která dokumentuje, co všechno jsou schopni lidé vymyslet, aby se vyhnuli legálnímu odběru elektřiny z rozvodné sítě. Doprava: Muzeum je u stanice metra C Nádraží Holešovice a zastávky autobusu a tramvaje Nádraží Holešovice. Přístup je z ulice Vrbenského (od nádraží Praha Holešovice).
VODNÍ ENERGIE 6. Muzeum pražského vodárenství a Podolská vodárna Podolská vodárna, která je památkově chráněna, je technicky, architektonicky i historicky cenná stavba. Původní vodárna byla postavena v roce 1882 a dostala název Vinohradská. Byla určena pro zásobování Královských Vinohrad. V roce 1888, kdy probíhala rekonstrukce pražských vodáren, docházelo k rušení městských kašen. V roce 1913 byl vystavěn nový pražský vodovod, který vedl k zaniknutí Vinohradské vodárny. Tato nová vodárna vznikla v druhé polovině 20. let 20. století. Součástí technologického celku byla také budova strojovny s čerpadlem a filtrační stanice. Výkon vodárny činil 35 až 40 tisíc kubických metrů vody denně. V současné době Podolská vodárna slouží jako záložní vodní zdroj a pomocná úpravna vody. Většina podolské vody je přečerpávána do vodojemů na Flóře. Jedna z budov slouží jako expozice Muzea pražského vodárenství, které se sem přestěhovalo v roce 1997 z prostor na Národní třídě. Doprava: K vodárně se lze dostat od zastávky tramvaje a autobusu Podolská vodárna. 7. Vršovická vodárna Soubor několika objektů byl postaven v roce 1907 podle návrhu významného českého architekta Jana Kotěry. Z vodárny se voda tlačila do vodojemu v Michli a odtud tekla do Vršovic. Systém fungoval do roku 1975. Do roku 2009 objekt chátral. Po rekonstrukci zde byl v roce 2011 otevřen zábavní areál s lanovým centrem, které je největší v Evropě. Součástí areálu jsou dětská hřiště, vnitřní herny, prostory pro kurzy, školení, workshopy atd. Doprava: Objekt je cca 100 metrů od zastávky tramvaje a autobusu Nádraží Braník.
8. Novomlýnská vodárenská věž Novomlýnská vodárenská věž zvaná též Dolní novoměstská nebo Petrská je historická vodárenská věž, která se nalézá v místě bývalých pražských Nových mlýnů (odtud pak její název). Jedná se o velkou stavbu, jenž kdysi zásobovala vodou z Vltavy dolní část Nového města Pražského. Tak jako i u jiných pražských vodárenských věží zde ve středověku stála dřevěná věž, první zmínka o ní pochází z roku 1484. V letech 1602 až 1606 byla zde vybudována zdobená kamenná věž, v horní části opatřená vyhlídkovou terasou (tzv. lusthausem), jež ale byla v roce 1655 těžce poškozena povodní, část věže se zřítila do vody. Na zbytcích z této věže pak byla v roce 1658 postavena věž dnešní tentokrát již v barokním slohu. Věž samotná se původně nalézala přímo na břehu řeky Vltavy, její dnešní poloha je dána jednak historickými říčními naplaveninami - přírodními změnami v korytě řeky, dále také tím, že došlo k regulaci břehů a výstavbě pražských náplavek, což způsobilo dnešní polohu věže (jako jediná z historických vodárenských věží prakticky nestojí přímo na břehu řeky). Svému původnímu účelu věž přestala sloužit v roce 1877, přilehlá vodárna pak v roce 1910. Doprava: Věž se nachází poblíž zastávky tramvaje Dlouhá třída. 9. Malostranská vodárenská věž Malostranská vodárenská věž zvaná také Petržilkovská věž je nejmenší pražská vodárenská věž. Je také jediná z historických vodárenských věží při levém břehu Vltavy. Stojí na místě bývalého Kartouzského mlýna a postavena byla v roce 1562. Kolem roku 1651 byla zde postavena věž kamenná, která zásobovala vodou Malou Stranu až do roku 1886. Věž má 34 metrů. Doprava: Věž je poblíž zastávky tramvaje a autobusu Arbesovo náměstí 10. Letenská vodárenská věž Pětipodlažní vodárenská stavba postavená v novorenesančním slohu. Stavba pochází z roku 1888 a byla vybudována podle návrhu architekta Jindřicha Fialky. V posledním patře se nachází ochoz na krakorcích, na špičce střechy je umístěn hodinový stroj. Věž s přilehlou vodárnou původně zásobovala vodou část Holešovic a Bubenče. Svému účelu přestala sloužit v roce 1913. Přilehlá strojovna a vodojem byly zbourány, zbytek byl přestavěn na bytový objekt. V současné době pozůstalý objekt věže s přistavěným domem dětí slouží dětem a mládeži. Doprava: Věž se nachází v ulici Korunovační v blízkosti zastávky tramvaje Korunovační a Letenské náměstí.
11. Vinohradská vodárenská věž Vinohradská vodárenská věž je bývalá vodohospodářská stavba, která byla postavena v roce 1882 v novorenesančním stylu podle architekta Antonína Turka. Byla součástí systému zásobování vodou města Královské Vinohrady, který se skládal z vodárny v Podolí, podzemních vodojemů, čerpací stanice a věžovitého vodojemu. Původní parní stroje v přečerpávací stanici byly po roce 1914 nahrazeny elektrickými čerpadly. V roce 1962 byla čerpací stanice i věžový vodojem vyřazeny z provozu a věž byla přestavěna na byty. Sedmipodlažní věž vodárenské budovy je v posledním patře zdobena sochami troubících andělů, na atice jsou umístěny hodiny a o poschodí níže se nacházejí znaky Královských Vinohrad. V nejvyšším patře ve výšce 40 metrů je vyhlídková terasa, která sloužila jako rozhledna. Doprava: Věž stojí u zastávky tramvaje Vinohradská vodárna. 12. Libeňská vodárenská věž Libeňská vodárenská věž byla postavena v roce 1904 Františkem Schlafferem. Byla součástí vodárenského systému napájeného vodou z Káraného a zásobovala pitnou vodou nižší části Libně. Věž je ve stylu holandského majáku, má kruhový půdorys a je vysoká 42 metrů. Do vodojemu ve věži bylo možné umístit 178 krychlových metrů vody. Svou úlohu přestala plnit koncem šedesátých let 20. století. Od roku 1991 je chráněna jako kulturní památka České republiky. V letech 2007 2014 ji soukromý investor zrenovoval a přestavěl na třípodlažní mezonetový byt o rozloze 200 m2 s celoskleněným výtahem, podzemními garážemi a sportovně relaxačním centrem s rozlohou 1000 m 2 (včetně garáží). Nyní je nabízena k prodeji za 130 mil. Kč. Doprava: Věž se nachází u zastávky autobusu Na Slovance. Lze se k ní dostat také od stanice metra C, zastávky tramvaje a autobusu Ládví.
13. Stará čistírna odpadních vod v Bubenči Stará čistírna odpadních vod v Praze - Bubenči je významným dokumentem historie architektury, techniky a vodohospodářství. Byla postavena v letech 1901 1906 jako poslední článek systematické stokové sítě v Praze. K čištění většiny odpadních vod města Prahy sloužila až do roku 1967, kdy byla nedaleko na Císařském ostrově uvedena do provozu Ústřední čistírna odpadních vod. Projekt kanalizace i návrh technických parametrů čistírny vypracoval stavební inženýr britského původu sir William Heerlein Lindley. Dne 8.2.2010 byla prohlášena národní kulturní památkou. Doprava: Čistírna se nachází v ulici Papírenská. Nejblíže je autobusová zastávka Nemocnice Bubeneč a Goetheho. K čistírně se lze také dostat od vlakové zastávky Praha Podbaba a od zastávky tramvaje Nádraží Podbaba. 14. Rudolfova štola Rudolfova štola přivádí uměle proraženým podzemním tunelem vodu z Vltavy do původně Královské obory, dnes Stromovky. Je jisté, že je to stavba významu zcela mimořádného, protože úplně změnila podobu i účel tehdejší Královské obory, zejména z pohledu jejího zavodnění, tj. změny mikroklimatu a složení přítomné fauny i flóry. Umožnila ve Stromovce vytvořit soustavu vodních kanálů a čtyř vzájemně propojených rybníků. Stavba byla zahájena na příkaz císaře Rudolfa II. (snad i podle jeho nápadu) v roce 1583. Stavebními přípravami byli pověřeni významní hormistři a měřiči a ražbu prováděli mistři nejpovolanější havíři z Kutné Hory. Podrobná mapa je dílem dvorního koncipisty Isaaca Phendlera z roku 1593 a je s podivem, jak tento člověk, ač v oboru takřka nevzdělaný, mohl vytvořit plány tak názorné a přesné, připomínající spíš umělecké dílo než stavební nákresy. Samotnou stavbu od počátku provázely vážné problémy. Byly to především masivní výskyt spodních vod a také protitlak vody z Vltavy. Přesto ruční ražba pokračovala víceméně podle časového plánu. Postupně bylo vyhloubeno pět kolmých šachet, z nichž se ražba prováděla vždy proti sobě. Zdá se neuvěřitelné, že s tehdejším zeměměřičským vybavením a technickou úrovní stavitelství, dosáhli havíři při setkání celkem bezvýznamného rozdílu několika centimetrů. Dnes jsou z pěti šachet funkční pouze dvě, ostatní byly pro nevyhovující technický stav zasypány nebo zaslepeny. Celá stavba byla dokončena a štola byla úspěšně zprovozněna v roce 1593 a dodnes je plně funkční. Konstrukčně, stavebně ani funkčně se ale nezměnila dodnes. Přesto jediné významné zásahy a opravy byly provedeny až v letech 1989 1991. Dnes bohužel můžeme vidět pouze stavební část jejího vyústění ve Stromovce. Po rekonstrukci v roce 1991 byla štola při příležitosti 100. výročí Jubilejní zemské výstavy v Praze částečně zpřístupněna veřejnosti, ale záhy byla opět uzavřena pro nevyhovující technický stav. Doprava: Blízkými zastávkami je tramvajová zastávka Letenské náměstí a Výstaviště Holešovice.
PLYN 15. Plynojem Palmovka Libeňský plynojem na Palmovce je originální technická stavba na návrší. Byl postaven v roce 1932 Vítkovickým hutním těžařstvem a strojně vybaven firmou Českomoravská Kolben Daněk. Důvodem výstavby byl razantně rostoucí průmysl Libně, Karlína, Holešovic a Vysočan. Svému účelu sloužil kulový tlakový plynojem pouhých třináct let. V závěru druhé světové války byla již téměř vypuštěná koule poškozena několika průstřely. Projektil zasáhl plynojem a uvnitř explodoval. Na jižní straně je umístěna záplata a na severní straně jsou dodnes patrné nerovnosti způsobené střepinami. V současné době slouží koule jako podtlaková nádrž pro aerodynamický tunel. Díky jeho konstrukci je zde možné simulovat fyzikální podmínky při vysokých rychlostech. Plynojem má průměr dvacet metrů a váží 270 tun. Je zhotoven z plechů o síle 14 mm. Objem kulového plynojemu je 4188 krychlových metrů. Doprava: Plynojem je nejlépe vidět z ulice Pod Plynojemem. Od stanice metra B Palmovka se vydáte ulicí Zenklova, poté vzhůru parkem k plynojemu, nebo doprava ulicí Sokolovská a nakonec u Liliové čajovny doleva do ulice Pod Plynojemem. 16. Plynárenská muzeum Michle Plynárenské muzeum bylo otevřeno 30. března 1999. Datum otevření Plynárenského muzea nebylo zvoleno náhodně. Zřizovatel muzea chtěl tímto způsobem uctít památku prof. Roberta Wilhelma Bunsena, který přispěl snad nejvíce k prudkému rozvoji použití plynu pro všechny možné účely v domácnostech i v průmyslu, když v roce 1850 vynalezl plynový hořák s předmísením plynu se vzduchem. Muzeum je umístěno v posledním podlaží budovy, v bývalé plynoměrně. V době provozu karbonizační plynárny, tedy od roku 1927 až do skončení výroby svítiplynu destilací uhlí, sloužily obří mokré plynoměry k měření vyrobeného a vyčištěného plynu před jeho uložením do plynojemu. Muzeum je rozděleno na dvě základní části, a to na národní a na technickou část. Národní část představuje ve zkratce vývoj českého plynárenství formou map, obrazů, modelů plynárenských zařízení a dokumentů. V této části jistě návštěvníka upoutá bronzová alegorie plynárenství od prof. Ladislava Šalouna (autora pomníku Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí) - vlastně zmenšená kopie sousoší Věda a práce, umístěného u vjezdu do areálu michelské plynárny, olejomalba první plynárny v českých zemích, postavené v roce 1847 v pražském předměstí Karlín, model mladoboleslavské karbonizační plynárny z roku 1930, panel s titulními stránkami odborného plynárenského časopisu ve šech jeho vývojových proměnách od roku 1921, první plynárenské zákony a podobně. Technická, podstatně větší část, je rozdělena do sekcí výroba svítiplynu a těžba zemního plynu, uskladnění plynu, doprava, rozvod a regulace plynu, měření tlaku, teploty a objemu plynu, použití plynu. Doprava: Budova muzea se nachází u tramvajové zastávky Plynárna Michle.
RŮZNÉ 17. Spalovna Malešice Tato největší česká spalovna se začala stavět roku 1988, kvůli řadě průtahů trvalo deset let, než byla uvedena do provozu. Ročně zlikviduje přes 200 tisíc tun odpadu a její 177 metrů vysoký komín je nejvyšší v Praze. Základem technologického zařízení spalovny jsou čtyři kotle s válcovitými rošty, tři jsou v trvalém provozu, jeden je rezervní. Každý z nich dokáže spálit 15 tun odpadu za hodinu a vyrobit 36 tun páry o teplotě 235 C. Pára se využívá k ohřevu vody dodávané do energetické sítě Pražské teplárenské. Od roku 2010 má spalovna navíc také kogenerační jednotku, která vzniklou energii mění na elektřinu. Zařízení s turbínou z názvem Lilith dokáže vyrobit elektřinu pro cca 20 tisíc domácností. Doprava: Spalovna se nachází u zastávky autobusu Spalovna Malešice. 18. Atomové hodiny Budova Ústavu fotoniky a elektroniky Akademie věd České republiky (ÚFE AV CR). Ústav byl založen v roce 1954 pod názvem Ústav teoretické radiotechniky (ÚTR). Hned v dalším roce byl přejmenován na Ústav radiotechniky a elektroniky (ÚRE). Tento název vydržel opravdu dlouho, současné jméno ÚFE nese ústav teprve od ledna 2007. Jednou z hlavních oblastí, na kterou se výzkum soustředil, bylo měření velmi vysokých kmitočtů a velmi krátkých časů. Pod pojmem velmi krátký čas se pokuste představit si 10-15 sec. S tím souvisí pro nás laiky asi největší zajímavost tohoto ústavu - atomové hodiny, které jsou umístěny pod budovou, asi 14 m pod úrovní terénu. Pracují na principu rezonančního kmitočtu cesia a dlouhá léta byly (a vlastně ještě jsou) etalonem přesného času pro celou republiku. Odtud pocházelo oněch známých pet pípnutí na konci každé hodiny v rozhlase. Doprava: Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR nalezneme v ulici Chaberská cca 200 metrů pod zastávkou tramvaje a autobusu Vozovna Kobylisy.
Orientační mapa Mapu s vyznačenými body naleznete na: http://mapy.cz/s/ijb1 Zpracovali: Ondřej Veselý, Ivan Press, Jaroslav Kec