Psychologie dobrodružství Jiří Kirchner Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta Jiri.kirchner@seznam.cz, www.aktivityvprirode.cz Úvod Problematika prožitku, prožívání a dobrodružství se v poslední době dostává stále častěji do popředí zájmu odborné veřejnosti v psychosociálních a humanitních oborech. Proč se právě v této době dostává do popředí tato oblast, která v minulosti nepatřila k hlavnímu proudu zkoumaných oblastí psychologie? Vždy, když se nějaká oblast dostane do popředí zájmu vědců nebo médií, znamená to, že v této oblasti nastala určitá krize. Tuto skutečnost můžeme v současnosti sledovat i v oblasti prožívání. Současná doba klade vysoké požadavky na psychickou stránku člověka. Druhou stranou mince je, že zisky, které jsou na jedné straně hmatatelné, se na druhé straně odrážejí v krizi v prožitkové sféře člověka, což může vést k řadě psychopatologických jevů a neblaze se odrážet na kvalitě života. Protože člověk je deprivován v prožitkové sféře, pokouší se ve svém volném čase stupňovat intenzitu svých prožitků. Vyhledává proto dobrodružství v celé šíři tohoto pojmu. Cílem příspěvku je přiblížit čtenářům koncepce problematiky prožitku a byly, i když sporadicky, v minulosti rozvíjeny především psychology. Vycházíme z předpokladu, že na kvalitu a intenzitu prožívání mají naprosto zásadní vliv emoce. Na emocích závisí, jak silný bude otisk konkrétní situace, který se uchová v našem vědomí a podvědomí a také zda ho budeme vnímat kladně či záporně. Dále vycházíme z přesvědčení, že každý prožitek má určitou intenzitu. Intenzivní prožitky přinášejí situace, které pro nás nejsou obvyklé, jsou pro nás nové, předkládají před nás nové výzvy. Tyto situace bychom mohli nazvat dobrodružnými (přičemž dobrodružstvím může být pro každého člověka něco jiného). Právě proto dáváme do úzkého spojení pojmy prožitek a dobrodružství. Možná lze hovořit o kontinuu prožívání, kde na jedné straně je nuda a na druhé dobrodružství. Dobrodružství se vyskytuje ve všech sférách lidského chování, nicméně dle našeho názoru je dominantní pro oblast pohybových aktivit, konkrétně aktivit v přírodě. Cílem je shrnout dosavadní relevantní teorie prožitku a prožívání a základní teoretické koncepty, vztahující se k dobrodružství. Vycházíme z předpokladu, že dobrodružství a jeho subjektivní chápání je podmíněno prožitkem mimořádné intenzity. Relevantní teorie 1. Prožitek, zážitek, zkušenost, 2. Dobrodružství, riziko, 3. Teoretické koncepty odolnosti (Hardiness, LOC, SOC), 4. Maslowova teorie potřeb, 5. SST, 6. Koncept flow, 7. Zvratová teorie, 8. Bednářova teorie časení prožívání (Bednář, 2003) Ad 1: charakteristiky prožitku: jedinečný, neopakovatelný, deformuje lineální časové hranice, je tady a teď, rozdíl prožitek versus (pro-žít; za-žít), zpracovává se do zkušenosti. 1
Průběh činnosti Reflexe Zpracování a uvedení zážitku do souvislostí Dění tady a teď Zprostředkovaný zážitek Naše chování + přístup k novým situacím, jejich výběr a přijímání Obr 1. Proces prožitek zážitek zkušenost (Kirchner, 2007) Ad 2: Riziko zahrnuje nebezpečí ztráty něčeho cenného (fyzické újmy - zranění, duševní újmy, nebezpečí v emoční stránce - strach, intelektové či sociální nebezpečí - nevědomost, trapná situace, finanční nebezpečí - ztráta nebo zničení vybavení, život. Dobrodružství zahrnuje riziko, které si vědomě zvolíme, etymologie slova - dobrodruh = dobrý druh, až poté vzniklo dobrodružství, signalizuje statečnost. Ad 3: Koncepty odolnosti: Odolnost můžeme nepřesně označit i jako zdatnost (fyzická x psychická). Koncepty odolnosti: - stres a jeho vymezení jako nespecifická reakce organismu na podnět (GAS); - LOC (Locus of Control): dominantní místo, odkud je řízena činnost daného člověka, tento koncept má vztah k problematice zvládání životních obtíží, včetně obtíží zdravotních, experimentální psychologii ho ověřil Rotter, který kladl důraz na prožitek tvorby vlastního chování v dimenzi pěšák (pawn) versus původce (origin); - nezdolnost typu Hardiness: pevnost, tuhost, tendence usilovně bojovat a zvládat obtíže, se kterými se člověk setkává, je dána integrací tří osobnostních rysů: kontroly, angažovaností a vnímáním zátěžových situací jako výzvy; - SOC (Sense of Coherence) A. Antonovského: je globální orientace, která vyjadřuje všeobsáhlý pohled a trvalý, avšak dynamický pocit, že podněty z nitra i z vnějšku jsou v průběhu žití strukturované, předvídatelné a vysvětlitelné, zdroje ke zvládání úkolů, které přináší život, jsou dostatečné, stačí na to, aby úkoly byly zvládnuty. Obsahuje dimenze srozumitelnost (comprehensibility), zvládnutelnost (manageability) a smysluplnost (meaningfullnes). 2
Ad 4: Maslowova teorie potřeb: nejdůležitější je sebeaktualizace, není deficitní potřebou, úroveň growth motivation - motivace k růstu, pouze 2 % lidí se dokáží sebeaktualizovat, kritika teorie: některé významné osobnosti neměly saturovány d-needs a přes strádání a nenaplnění základních stupňů pyramidy potřeb dokázaly přejít do oblasti sebeaktualizace. Ad 5: Sensation Seeking Tendency (SST) je rys definovaný jako vyhledávání rozmanitých, nových, komplexních a intenzivních prožitků a zkušeností s ochotou podstoupit fyzické, sociální, právní a finanční riziko kvůli této zkušenosti. Intenzita prožitku se velice různí. Prožitky, které v člověku zanechají nejsilnější stopy, jsou právě ty s vyšší až submaximální intenzitou. Má 4 dimenze: vyhledávání napětí a dobrodružství (TAS - Thrill and Adventure Seeking - oblast sportu a fyzické činnosti), vyhledávání zkušeností (ES Experience Seeking) - oblast smyslového vnímání, disinhibice (Dis - Disinhibition) - oblast míry respektování právních a morálních norem a vnímavost nudy (BS - Boredom Susceptibility) - oblast rezistence vůči opakovaným podnětům. Ad 6: Koncepce flow: stav plynutí je stav, ve kterém jsou lidé tak ponořeni do určité činnosti, že nic jiného se jim nezdá důležité. Tento prožitek sám je tak radostný, že se ho lidé snaží dosáhnout dokonce i za velkou cenu, pro pouhé potěšení, které jim přináší Jedna z vlastností stavu plynutí, o níž se lidé zmiňují nejčastěji, je, že pokud tento zážitek trvá, člověk dokáže zapomenout na všechny nepříjemné stránky svého života. Tento rys stavu plynutí je důležitým vedlejším produktem faktu, že činnosti, které nám přinášejí radost, vyžadují naprosté soustředění pozornosti na úkol, který právě vykonáváme - a tak už nám v mysli nezbývá místo pro informace, které se k tomuto úkolu nevztahují (Csikszentmihalyi, 1996). Obr. 2. Základní schéma sféry flow (zdroj: Csikszentmihalyi, 1996) Ad 7: Zvratová teorie se snaží vysvětlit onen dynamický proces, ve kterém se ve většině případů nedějí žádné zásadní zvraty, ovšem za určitých podmínek může nastat náhlý zvrat v kvalitě prožívání jedince na kontinuu libost-nelibost. Zvratová teorie emocí se tedy obrací k problematice prožitku prostřednictvím kategorizace emočních stavů na základě vztahu škály hédonického kontinua a úrovně nabuzení organismu (arousal). Jinými slovy k překlopení emocí z nelibého do libého emočního stavu je nutná určitá úroveň nabuzení organismu (arousal), která je u každého člověka jiná i v závislosti na konkrétní situaci a prostředí. Za základní podmínky vzniku emočního zvratu můžeme považovat dva elementy: úroveň nabuzení organismu (arousal) a metamotivační párové stavy. Základní metamotivační párové stavy jsou telický stav a paratelický stav. Telický stav (pojmenovaný podle řeckého slova telos - účel) je stav, kdy se člověk chová vážně, jeho chování je 3
zaměřeno na vytýčený cíl. Paratelický stav (název vznikl přidáním řeckého para - znamenající opozici) je stav, kdy je jedinec spontánní, zaměřený na vzrušení spojené s vysokou úrovní dráždivosti a nabuzení. Dále jsou rozlišovány: stav přizpůsobivosti (negativistický stav), stav mistrovství (stav sympatie) a autický stav (aloický stav). Ad 8: Bednářova teorie prožívání vychází z gradientního modelu, že prožitek teď je úžinou mezi minulostí a budoucností (Bednář, 2003). I. tělesně zakotvené prožívání /víceproudové; spouštím více stopek / II. přesah k budoucímu a) kotva projekt b) otevřenost výsledku III. hrana možností endorfinová adrenalinová IV. spolu-prožívání /silná aprezentace druhého/ V. otevření existenciálních dimenzí /výtěžek z aprezentace III a IV/ U U U Obr. 3. Bednářova teorie časení prožitku (zdroj: Bednář 2003) 4
Srovnání teorií s referenčním rámcem Bednářovy teorie Teorie Možnost projevů stavů podle Bednáře Stabilní osobnostní vlastnost Jde o trvalou dispozici nebo stav závisející na okolnostech? Kdy dochází k aktivování? Teorie odolnosti I. ano dispozice celý život Maslowova teorie I., II. ano dispozice / stav celý život SST I., III. ano dispozice celý život - se stářím se SST snižuje Stav flow III., IV., V. ne stav v průběhu výkonu (aktivace po zapracování a nikoliv na konci) Zvratová teorie III., IV., V. ne stav v závěru hlavního výkonu (po překonání hlavní překážky) Sebepercepce chápání rizika ve vztahu k osobnostnímu růstu Zmínili jsme se o kritické zóně, která se zdá vhodnou pro osobnostní růst, a o překonávání překážek, jež jsou před nás postaveny na cestě k určenému cíli. Jestliže mluvíme o osobnostním růstu a kritické zóně, která je pro osobnostní růst nejvhodnější, je podnětné se zmínit o modelu, který reprezentuje chápání dobrodružství ve vztahu k dovednostem a subjektivnímu chápání rizika, které člověk podstupuje (viz obr. 4). Tento model je nápadně podobný s modelem Neumana (2000), prezentovaným v předchozí kapitole. Autory modelu jsou Priesta a Gass (1997). Obr. 4. Grafická reprezentace paradigmatu dobrodružné zkušenosti (podle: Priest, Gass (1997). 5
Risk Psychologické dny: Já & my a oni Vidíme postupnou kontinuitu a přecházení od fází zkoumání a experimentování, kde potřebujeme nejméně dovedností k provozování konkrétní činnosti, nejméně jich také máme osvojeno a nejméně zde riskujeme. Po této fázi nastupuje fáze dobrodružství - tedy něčeho, co je pro nás nové a dobrovolně tuto zkušenost postupujeme. Zde je již vidět, že se zvyšuje i nárok na naše dovednosti a tím i širší spektrum pro dobrodružství. Další sféra je vrcholné dobrodružství (peak experience). Tuto sféru bychom mohli ztotožnit se zónou, která je nejvhodnější pro osobnostní růst. Existuje však nebezpečí, že tato sféra přejde do další. Tato hranice je velice úzká a je zapotřebí zkušeného pedagoga, vůdce či instruktora, aby k překročení nedošlo a aktivity byly provozované především v této zóně. Jestliže se hranice překročí, dochází k nehodě nebo nějakému neštěstí (podle typu situace). Podle okolností přejde fáze nehody a neštěstí do fáze katastrofy či pohromy. Pravděpodobnost toho se zvyšuje s tím, jak velké volíme riziko. Při našich malých dovednostech pro provozování této aktivity se poměrně rychle dostáváme do této zóny, jak naznačuje předložený obrázek. Priest s Gassem (1997) také uvažují o různých možnostech subjektivního vnímání situace (v rámci tohoto modelu) ve vztahu k osobnostním charakteristikám jedince a výsledku situace (obr. 5). Dovednosti přeceňované správně vnímané podceňované podceňované nebojácný a arogantní neohrožený a odvážný naivní a nevinný správně vnímané sebejistý vtipný, rafinovaný nejistý přeceňované bezstarostný a zveličující zastrašený plachý a bojící se Obr. 5. Subjektivní vnímání situace ve vztahu k osobnostním charakteristikám jedince (podle: Priest, Gass (1997). Jak můžeme vidět, osobnostní charakteristiky se odvíjejí od subjektivního vnímání rizika a vlastních dovedností. Jestliže tuto tabulku spojíme s předcházejícím modelem, může nastat několik typů situací. Pro ilustraci uvedeme příklad dvou situací, které mohou nastat (viz obr. 6 a 7). Každý vyhledává takové situace, aby se nacházel ve výseku vrcholné dobrodružství. V tomto výseku bychom také mohli nejčastěji zažívat popsaný stav flow. Na základě naší představy se chceme nacházet v příslušné výseči. To, kde se však skutečně nacházíme, závisí na našich osobnostních rysech. 6
Výsledný efekt Očekávaný efekt Obr. 6. Příklad subjektivního vnímání situace jedincem, který své dovednosti vnímá na vyšší úrovni, než ve skutečnosti jsou, a situaci vnímá méně rizikovou, než ve skutečnosti je. Tento obrázek (obr. 6) ukazuje, jak probíhá proces subjektivního vnímání situace u člověka, který vnímá své dovednosti na větší úrovni než ve skutečnosti, a danou situaci spatřuje jako méně rizikovou než skutečně je. Tento typ člověka lze označit za nebojácného a arogantního. Vnímané dovednosti i risk spadá do výseče vrcholné dobrodružství. Jestliže se však na situaci podíváme objektivně, tak dovednosti zdaleka neodpovídají vnímané úrovni, ale jsou na nižší úrovni. Na druhé straně i situace, do které vstupuje, mu připadá méně riskantní než skutečně je. Výsledný efekt nebo výsledek konané činnosti se objeví ve výseči katastrofa, pohroma. Na dalším obrázku můžeme naopak vidět, jak by vypadala situace pro člověka, který se nachází spíše na druhé straně spektra a mohli bychom ho označit za plachého a bojícího se (obr. 7). Očekávaný efekt Výsledný efekt Obr. 7. Příklad subjektivního vnímání situace jedincem, který své dovednosti podceňuje a přeceňuje rizikovost situace. 7
Efekt, který tento člověk předpokládá, spadá do výseče vrcholné dobrodružství. Protože se však tento člověk podceňuje ve svých dovednostech a přeceňuje rizikovost situace, výsledný efekt bude v zóně zkoumání a experimentování. Z uvedeného vidíme, že to, jaké má člověk osobnostní charakteristiky a to, jak vnímá situace, se kterými přichází do styku, významně ovlivňuje výsledný efekt v návaznosti na jeho osobnostní rozvoj. Z toho vycházejí i východiska pro edukátory, kteří by měli přemýšlet o těchto okolnostech, naučit se pracovat s různými typy lidí a v návaznosti na to jim nabízet a modelovat cíleně zaměřené programy tak, aby měly co největší efekt a potenciál pro rozvoj osobnosti. Samozřejmě se zde nabízí srovnání předložených schémat se schématy ukazujícími osobnostní rozvoj a schématy, která ukazují koncepci flow, uvedenou dříve. Přemýšlení o těchto spojeních necháváme vzhledem k omezenému rozsahu tohoto textu na čtenáři. Literatura Bednář, M. (2003). Sportovní prožitek a temporalita lidské existence. In J. Kirchner, P. Kavalíř (Eds.), Prožitek a tělesnost: sborník. Praha: Asociace psychologů sportu. Csikszentmihalyi, M. (1996). O štěstí a smyslu života. Praha: Lidové noviny. Kirchner, J. (2007). Emotivní pohybové aktivity jako součást kvality života. Ústí nad Labem: UJEP. Neuman, J. (2000). Turistika a sporty v přírodě. Praha: Portál. Priest, S., Gass, M. A. (1997). Effective leadership in adventure programming. Champaign: Human Kinetics. 8