Dějiny konzervace Cíle předmětu (anotace): Základní přehled vývoje konzervace a restaurování muzejních sbírek do současnosti - teoretická východiska zásahu, významné osobnosti, odborné organizace, metody komunikace, vývoj vzdělávání. Požadavky na studenta Úspěšné absolvování závěrečného testu a vypracování seminární práce. Obsah Přehled probírané látky: 1. Periodizace a přehled názorů na vývoj oboru. Východiska konzervace a restaurování památek v křesťanském kulturním okruhu. 2. Hledání univerzálního přístupu ke konzervaci a restaurování památek. Autenticita, originál, hodnota. 3. Ranný koncept moderní konzervace a restaurování muzejních sbírek - F. W. Rathgen. 4. Významné osobnosti - muzejní konzervace a restaurování v zahraničí a Čechách. 5. Odborné organizace a vývoj vzdělávání v oblasti konzervace a restaurování. Vzestup významu preventivní konzervace. 6. Změny v metodice ochrany materiálů sbírkových předmětů - anorganické i organické materiály.
1. Periodizace a přehled názorů na vývoj oboru. Východiska konzervace a restaurování památek v křesťanském kulturním okruhu. Předklasické období. Dualismus v chápání základního cíle. konzervovat či restaurovat? Počátky institucionální péče. role státu a občanů Počátky moderní muzejní konzervace ve světě. Počátky moderní muzejní konzervace v českých zemích.
Předklasické období Antika péče o kultovní artefakty např. Athéňané záznamy o doplňování chybějících částí uchovávané Théseovy lodi nebo o financování restaurování Diovy sochy. Původní význam slov konzervace a restaurování pochází z latinských předloh termínů, které lze vyložit takto: conservátió, -onis, f. zachování, záchrana; conservátor, -oris, m. - zachránce, ochránce; cónservo, -are - uchovávati, zachovávati, udržovati; zatímco výraz restauro, are - opět vystavěti, obnoviti. Viz PRAŽÁK, J. M. - NOVOTNÝ, F. - SEDLÁČEK, J.: Latinsko-český slovník. Praha, 1936, s. 282 a 1077.
Předklasické období 1360 - Zbraslavská Madona 1. písemný dokument zachycující konzervátorský zásah popis konzervace gotického deskového obrazu na našem území (asi 1360) 1661 restaurování deskové malby, osazení (doplnění) perel a drahokamů
Dualismus v chápání základního cíle konzervovat či restaurovat? památka je výtvor minulosti, který je hoden toho, aby se zachoval jako vždy platný svědek, jako objektivní danost Friedrich Waidacher Prof. Dr. Friedrich Waidacher (* 15. září 1934, Štýrský Hradec) je rakouský muzeolog, vysokoškolský pedagog,
Dualismus v chápání základního cíle konzervovat či restaurovat? hodnota tzv. stop času X hodnota formy doby vzniku Hodnota - umělecká - historická - stáří, vývojová (Alterswert) - záměrná pamětní - užitná - novosti Alois Riegl: Der moderne Denkmalkultus, 1903. Alois Riegl: Moderní památková péče. 2003.
Dualismus v chápání základního cíle konzervovat či restaurovat? intervencionisté X antiintervencionisté architekti X antikváři Viollet-le-Duc v Dictionaireraisonné de l architecture Francaise v roce 1856, tedy o sedm let později než Ruskin, konstatoval, že: Restaurovat památku, to neznamená ji udržovat, opravovat, nebo obnovovat, znamená to více méně navracet ji do stavu úplnosti, který možná nikdy před tím neexistoval. Ruskin v roce 1849 ve spise Sedm lamp architektury (Seven Lamps of architecture) napsal: Raději než znetvořit památku studenými a falešnými, ano, nemožnými doplňky, až k nepoznání, je lepší smířit se s konečností její hmoty. Restaurování je pro památky stejně tak špatné, jako kdyby se propadly do hromady prachu nebo zapadly do bažiny.
Dualismus v chápání základního cíle konzervovat či restaurovat? intervencionisté X antiintervencionisté architekti X antikváři Le-Duc naproti tomu dospěl k závěrům zcela odlišným. Jeho věta snad nejlépe vyjadřuje prapůvodní myšlenkový základ všech puristických tendencí (se všemi jejich variacemi z druhé poloviny 19. století). Názor, že je možné vrátit starému uměleckému dílu jeho původní výtvarnou kvalitu. Ruskin tedy uznával, v duchu romantických principů, možnost zániku památky v její hmotné podobě. Šlo vlastně o romantiky tak silně pociťovaný princip zmaru, který v ochraně památek, ale i ve výtvarném umění, literatuře charakterizuje obdiv k ruině, fragmentu starého díla.
Dualismus v chápání základního cíle konzervovat či restaurovat? intervencionisté X antiintervencionisté architekti X antikváři Anglie 18./19. století Restaurování; purismus X Eugène-Emmanuel Viollet-le-Duc Georg Gilbert Scott Bodo Ebhardt Friedrich von Schmidt Josef Mocker Georg Hauberisser Konzervace John Ruskin Alois Riegl Hans Tietze Max Dvořák Georg Dehio 19. a počátek 20. století
intervencionisté Eugène-Emmanuel Viollet-le-Duc (1814-1879) - restaurování středověkých budov ve Francii - vědecké práce o dějinách architektury. Georg Gilbert Scott (1811-1878) - regotizace mnoha staveb, více něž 800 realizací Bodo Ebhardt (1865 1945) - zakladatel a dlouholetý prezident německé asociace zámků Friedrich von Schmidt (1825 1891) - architekt ustáleného novogotického slohu Josef Mocker (1835 1899) - příznivce puristického přístupu v restaurování památek. K jeho přednostem patřilo zpracování kvalitní dokumentace ke každé restaurované stavbě. Ze svých zkušeností sepsal několik publikací o problematice restaurování památek. Georg Hauberisser (1841 1922) - působil v mnichově, ale také na Severní Moravě a v Čechách - Je autorem hradu Bouzov a také nerealizovaného projektu regotizace konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie v Opavě, francouzský architekt a historik umění. anglický architekt německý architekt, historik architektury, rakouský architekt český architekt a restaurátor rakouský německý architekt
antiintervencionisté John Ruskin (1819-1900) - působil jako profesor na univerzitě v Oxfordu. Alois Riegl (1858-1905) - jeden ze zakladatelů Vídeňské školy dějin umění, profesor Vídeňské univerzity. Zasloužil se o ustavení historie umění jako samostatné vědecké disciplíny. Byl jedním z nejvlivnějších odborníků na formální analýzu uměleckých děl. Hans Tietze (1890-1954) - Plán restrukturalizace muzeí, zastánce analytické metody, všestranně se zabýval ochranou přírody a kulturního dědictví Max Dvořák (1874-1921) - působící ve Vídni, čelní představitel I. Vídeňské školy dějin umění. - Katechismus der Denkmalpflege (1916) - (česky Katechismus památkové péče (1992) Georg Dehio (1850-1932) - zásadní vliv na komcepci moderní památkové péče - Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler. 5 Bde. 1905 1912 Anglický spisovatel a umělecký kritik Rakouský historik umění a památkář rakouský historik umění rakousko - český historik umění německý historik umění
Dualismus v chápání základního cíle Analýza x Syntéza 30. 40. léta 20. století Analytická metoda: vědecké poznání za cenu nesrozumitelné prezentace památky. Zdeněk Wirth (Alois Riegel) x x Syntetická metoda: ochrana celistvosti historického uměleckého díla (estetický strukturalismus) Václav Wagner (Max Dvořák)
Analýza x Syntéza 30. 40. léta 20. století Zdeněk Wirth (11.8.1878 26.2.1961) Historik umění. Psal články vysvětlující nové trendy v teorii památkové péče především v duchu názorů Aloise Riegla. Zdeněk Wirth, Metody preventivní ochrany, Umění XIV, 1942 1943, s. 123. Kristina Uhlíková: Wirth, Zdeněk, in: Biografický slovník památkové péče, on-line: http://www.npu.cz/biografickyslovnik-pamatkaru-i/wirth-zdenek/, publikováno: 24.10.2013. x Václav Wagner (1.11. 1893-21. 3. 1962) archeolog a historik umění. nejvýznamnější je jeho teoretický přínos ke komplexní ochraně uměleckých památek, od restaurování a rekonstrukce architektury až po urbanismus v historickém prostředí Václav Wagner: Umělecké dílo minulosti a jeho ochrana. Praha 1946.
Zdeněk Wirth x Václav Wagner Na počátku 40. let se odehrála známá diskuse o teoretické koncepci památkové péče mezi Václavem Wagnerem formulujícím tehdy nový přístup k ochraně památek známý dnes pod označením syntetická metoda a obhájci starší Rieglovy konzervační teorie Wirthem a Karel Guthem. Tato polemika se stala významným mezníkem v tříbení názorů na péči o památky. Wagner Wirthovi, kterého nazval geniálním improvizátorem rekonstrukcí památek, v ústní diskusi i v následné korespondenci dokládal, že on sám, stejně jako někteří další aktéři meziválečné památkové péče, se v minulém období konzervační metodou striktně neřídil a že jeho cílem je tedy teoretické zaštítění již většinou převažující praxe. Wirth se však nové teoretické konstrukce obával. Chápal význam hlavního Wagnerova cíle, tedy úsilí o jednotný, ucelený dojem umělecké hmoty, prostoru a dekorace Bylo pro něj však nepřijatelné převzetí vedoucí role při rekonstrukcích památek umělcem (architektem, restaurátorem), protože zastával názor, že poslední slovo musí být vždy ponecháno památkáři.
Počátky institucionální péče role státu a občanů Panovnické dekrety např. Marie Terezie 1749 edikt chránící významné rukopisy, 1782 - dekret zakazující přivlastnit si nalezené staré mince První muzea 1753 Britské muzeum v Londýně 1814 Slezské muzeum v Opavě Ústřední komise pro zkoumání a zachovávání stavebních památek (31. 12. 1850, Min. obchodu; 1859 přičleněna k Min. kultu a vyučování) Ústřední komise pro zkoumání a zachovávání uměleckých a historických památek Zentralkommission für Erforschung und Erhaltung der Kunst und historischen Denkmäler (29. 8. 1872) Ústřední komise pro památkovou péči (2. 8. 1911)
Počátky moderní muzejní konzervace ve světě Albert Voss, Friedrich W. Rathgen, Gustav A. Rosenberg, Harold J. Plenderleith Albert Voss, ředitel Königlichen Museum für Völkerkunde v Berlíně. Merkbuch, Altertümer auszugraben und auszubewahren. (1888) Voss, A.Merkbuch, Altertümer auszugraben und auszibewahren. Eine Anleitung für das Verfahren bei Ausgrabungen, sowie zum Konserviren vor- und frühgeschicht Alterthümer. Greg. auf Veranlassung des Hrn. Ministers der geistl., Unterrichts- und Medizinal Angelegenbeiten. Berlin: Mittler und Sohn, 1888. Voss, A.Merkbuch, Altertümer auszugraben und auszubewahren. Bei Aufgrabungen sowie zum Konserviren vorund früh- geschichtlicher Alterthümer. Hersg. auf Veranlassung das Herrn. Ministers der geistlichen, Unterrichts- und Medizinal- Angelegen-Mit acht Stein druck tafeln. Berlin: E.S. Mittler, 1894. Voss, A.Merkbuch für ausgrabungen. Eine anleitung zum ausgraben und aufbewahren von altertümern. Hrsg. von der Vorgeschichtlichen Abteilung der König. Museen. 3e aufl. Berlin: E.S. Mittler und Sohn, 1914.
Počátky moderní muzejní konzervace ve světě Friedrich W. Rathgen (1862-1942), 1. konzervátorská laboratoř na světě 1888, Die Konservierung von Altertumsfunden. (1898; 1915, 1924)
Počátky moderní muzejní konzervace ve světě Gustav A. Rosenberg (1872-1940) Antiquités en fer et en bronze leur transformation dans la terre contenant de ľ acide carbonique et des chlorures et leur conservation. (1917)
Počátky moderní muzejní konzervace ve světě Harold J. Plenderleith (1898-1997), The Conservation of Antiquities and Work of Art. (1956)
Počátky moderní muzejní konzervace v českých zemích J. Novotný, Kliment Čermák, Gustav E. Pazaurek, Albín Stocký, Václav Vojtíšek, Ludvík Losos, PhDr. Lubor Niederle (1865-1944), Novotný, J. Návod ku sbírání a zachraňování předhistorických památek. (1894) PhDr. Lubor Niederle byl představitelem takzvané universitní školy, která na přelomu století soupeřila s takzvanou muzejní školou, jejímž největším představitelem byl J.L. Píč. Díky Niederlovi byl založen Státní archeologický ústav, dnešní ARÚ AV ČR. Niederle byl i jeho prvním ředitelem.
Počátky moderní muzejní konzervace v českých zemích Kliment Čermák (1852-1917), Návod ke konzervování starožitností. (VČSMA, 1895), Strážce starožitností, povídky a poučení lidu o starožitnostech. (1895) - zakladatel Včely Čáslavské - zakladatel časopisu Věstník československých spolků muzejních a archeologických 1895 - Velmi výrazný vliv na vývoj muzeologie a muzejnictví, kde se jako první v českých zemích zabýval také teoretickou a metodologickou stránkou muzejní činnosti. - 1. pokus o shrnutí poznatků konzervace materiálů - 1895 navrhl, aby v Praze vznikl ústav, který by se profesionálně zabýval konzervací
Počátky moderní muzejní konzervace v českých zemích Gustav E. Pazaurek, (1865 v Praze - 1935 v Altmannshofen ) Kranke Gläser. (1903) Pazaurek studoval dějiny umění na německé univerzitě v Praze. V roce 1906 odešel do Stuttgartu jako ředitel zemského Trade Museum.
Počátky moderní muzejní konzervace v českých zemích Albín Stocký (1876-1934) Konservace musejních předmětů. (1913; Musejní obzor, 1926) Studoval na pražské technice chemii, vzdělání si doplňoval o poznatky z historických věd díky svému zájmu o archeologii, od roku 1913 nastoupil jako správce prehistorické sbírky v Museu král. Českého, 1920 získal doktorát z filosofie a záhy i docenturu. Od 1927 vedoucí katedry prehistorické archeologie a etnologie na UK - lze jej považovat za zakladatele moderní muzejní konzervace u nás; vybudoval pracoviště v muzeu, pořádal kurzy, přednášel.
Počátky moderní muzejní konzervace v českých zemích Václav Vojtíšek, (1883-1974) Konzervace archiválií. (1914, 1933) - studoval na UK dějiny, - pracoval od roku 1911 v pražském městském archivu, -od 1931 inspektor archivu UK, -Masarykova univerzita od 1920 (mim. prof.), - od 1924 státní archivní inspektor pro Čechy, - vysoce erudovaný přístup, metodicky progresivní,
Počátky moderní muzejní konzervace v českých zemích Ludvík Losos, Nové metody konservace musejních sbírek. (1959) - Autorem první domácí knižní publikace zcela věnované muzejní konzervaci
Doporučená literatura MAY, E. Conservation science: Heritagematerials. Cambridge, 2006. ALTHOFER, H. Das 19. Jahrhundert und die Restaurierung: Beitrage zur Malerei, Maltechnik und Konservierung. Mnichov, 1987. RATHEGEN, Friedrich. Die Konservierung von Altertumsfunden( Mit Berücksichtigung ethnograph. und Kunstgewerblicher Sammlungsgegenstände). Dietrich Reimer, Berlín, 1898. CONTI, A. History of the Restoration and Conservationof Works of Art. Oxford, 2007. NEJEDLÝ, V. K vývoji retuše malířských děl v českých zemích ve 2. polovině 20. Století. 2005. VOJTÍŠEK, Václav. Konzervace archiválií. Praha, 1914. ŠVIMBERSKÝ, Antonín. Konzervace dřevěných prací, In: druhý sjezd na ochranu památek v Praze 1913 (IV. Sjezd archeologů aspolku musejních). Praha, 1915. STOCKÝ, Albín. Konzervace muzejních předmětů.. Musejní obzor I., 1926. Kolektiv autorů. Konzervování a restaurování kovů. Ochrana předmětů kulturního dědictví z kovů a jejich slitin. Brno, 2011. LOSOS, Ludvík. Nové metody konservace musejních sbírek.. Praha, 1959. VOJTÍŠEK, Václav. O konzervaci archiválií.. Praha, 1932. PETR, František. O starých malbách a jejich restaurování.. Praha, 1954. ŠIMČÍK, Antonín. Počátky odborné konzervace dřevěných artefaktů. Opava, 2005. ŠIMČÍK, Antonín. Počátky odborné konzervace železných artefaktů v muzeích v českých zemích, In: Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis VI. Opava, 2003. KOPECKÁ, I. - NEJEDLÝ, V. Průzkum historických materiálů: analytické metody pro restaurování a památkovou péči. Praha, 2005. CZUMALOVÁ, Petra. Příprava restaurátorů textilu ve ŠÚUV - význam umělecko historického školení.. Pardubice, 1993. ĎUROVIČ, M. Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha, 2002. STRAKA, R. Preventivní péče. In ĎUROVIČ, M. a kol. Restaurování a konzervování archiválií a knih.. Praha, 2002. SLÁNSKÝ, Bohuslav. Technika malby. I. díl - Malířský a konservační materiál. Praha, 1953. SLÁNSKÝ, Bohuslav. Technika malby. II. díl - Průzkum a restaurování obrazů. Praha, 1956. PETR, František. Umělecké dřevořezby a jejich restaurování.. Praha, 1953.