Dějiny konzervace Dějiny muzejní konzervace a restaurování

Transkript

1 Dějiny konzervace Cíle předmětu (anotace): Základní přehled vývoje konzervace a restaurování muzejních sbírek do současnosti - teoretická východiska zásahu, významné osobnosti, odborné organizace, metody komunikace, vývoj vzdělávání. Požadavky na studenta Úspěšné absolvování závěrečného testu a vypracování seminární práce. Obsah Přehled probírané látky: 1. Periodizace a přehled názorů na vývoj oboru. Východiska konzervace a restaurování památek v křesťanském kulturním okruhu. 2. Hledání univerzálního přístupu ke konzervaci a restaurování památek. Autenticita, originál, hodnota. 3. Ranný koncept moderní konzervace a restaurování muzejních sbírek - F. W. Rathgen. 4. Významné osobnosti - muzejní konzervace a restaurování v zahraničí a Čechách. 5. Odborné organizace a vývoj vzdělávání v oblasti konzervace a restaurování. Vzestup významu preventivní konzervace. 6. Změny v metodice ochrany materiálů sbírkových předmětů - anorganické i organické materiály.

2 5. Odborné organizace a vývoj vzdělávání v oblasti konzervace a restaurování. Vzestup významu preventivní konzervace.

3 Odborné organizace a vývoj v oblasti Prvním legislativním památkovým textem byl edikt z roku 1462 vztahující se k antickému dědictví, jež se pokoušel zabránit ničení a rozebírání antických pozůstatků. Vydal ho papež Pius II., jehož pontifikát byl v letech , ovšem dle jeho pohledu, šlo o zachování památek vztahující se zejména na antické počátky křesťanství. Vytvoření instituce, jež by mela dohled nad dodržováním předchozího ediktu Pia II., ustanovil Pavel III. ( ). Byl ustanoven úřad určitého konzervátora, jenž za antické památky zodpovídal, měl dále rozvíjet jejich studium a prezentaci. Důležitým mezníkem památkové péče bylo v roce 1738 objevení antického města Herkulaneum a Pompeje Epochou, která zrodila vlastní cit pro vidění hodnoty v památkách je bezpochyby Osvícenství. Osobnosti a jejich literární práce, jako J.W. von Goethe ve své stati o štrasburské katedrále z r Dále přístupy pojící se v osobě J.J. Winckelmanna, který jako velký znalec antického umění vydal v roce 1764 Dějiny umění starověku, kde je psáno o tom, že na počátku evropského umění byla antika.

4 Odborné organizace a vývoj v oblasti Francie zřízení ústavu generálního inspektora a r.1837 ustanovení Komise historických památek. Novým generálním ředitelem ochrany památek spisovatel P.Mérimée. Zasloužil se osobně o záchranu řady středověkých památek, jeho snaha a přístup se zakládaly na myšlence obnovení stylové jednoty památky, kdy je třeba prezentovat památku v jejím původním vzhledu. V lokalitě Pruska se r se stal zodpovědným úředníkem za umělecké záležitosti při Ministerstvu kultu, jeden z předních osobností Berlínské školy umění Franz Kugler. Ve stejné době také vznikl institut pro centrálního berlínského konzervátora. v roce 1850 ve Vídni zrízena instituce K.k. Centralkomission für Erforschung und Erhaltung von Baudenkmalen (tj. pro zkoumání a uchování stavebních památek ).

5 Odborné organizace a vývoj v oblasti v roce 1850 ve Vídni zrízena instituce K.k. Centralkomission für Erforschung und Erhaltung von Baudenkmalen (tj. pro zkoumání a uchování stavebních památek ) založena Ústřední komise pro zachování a zjišťování stavebních památek při rakouském ministerstvu obchodu, průmyslových a veřejných staveb byla tato komise přičleněna k ministerstvu kultury a vyučování zvýšení počtu zaměstnanců + sbor dobrovolných pracovníků, konzervátorů vyhledávají památky a dohlíží při stavbách, síť ochrany v jednotlivých okresech (sbor spolupracovníků a 120 konzervátorů) Roku 1888 založil v Královském muzeu v Berlíně německý chemik a konzervátor dr. Friedrich W. Rathgen, první konzervátorskou laboratoř.

6 Odborné organizace a vývoj v oblasti Dobrovolné organizace: Archeologický sbor při Muzeu království Českého (dnešní NM) od 1854 vydává časopis Památky archeologické (čs.) vychází dodnes Svatovítská Jednota (1859) Umělecká Beseda (1864) 1. muzejní spolky: 1855 Včela čáslavská (Kliment Čermák) 1865 Kutnohorský vocel léta 19. st. stagnace, Staročeši uchovávání domácích tradic X nový spolek Mladočeši 1882 rozdělení UK nová vlna absolventů specialisté dle jednotlivých oborů 1889 Příručka pro preparátory Bedřich Brudský: Vycpávání ptáků a ssavců

7 Odborné organizace a vývoj v oblasti 1895 Kliment Čermák zakladatel Včely Čáslavské zakládá časopis Věstník československých spolků muzejních a archeologických konzervátor má svoje nezastupitelné místo v práci muzea 1895 navrhl, aby v Praze vznikl ústav, který by se profesionálně zabýval konzervací 1898 pražskou komorou obchodní a živnostenskou založeno Technologické muzeum průmyslové (Ústav pro zvelebování živnosti) 1911 reorganizace nového statutu Ústřední komise nový název: Ústřední komise rakouské státní památkové péče

8 Odborné organizace a vývoj v oblasti 1912 vydány dekrety pro zemské konzervátory 1914 okresní opatrovatelé památek - změna na konzervátory (120), většinou čestná funkce za práci v ochraně památek většinou z muzeí provádění ochrany movitých a nemovitých památek, památkářské a muzejní práce Světová válka nastartovala další vědecký pokrok 1918 vznik ČSR, Národní výbor československý 12 výborů Úřad pro vyučování a Nár. osvětu přeměna na Ministerstvo školství a národní osvěty (MŠANO) - 4. odbor, odd. + správa muzeí a památkové péče 1958 Odborná komise konzervátorů při Ústřední muzejní radě. Komise dodnes zůstává nejdůležitější bází pro diskuzi o etických, vědeckých i technologických problémech konzervování a restaurování historických předmětů.

9 Odborné organizace v oblasti konzervace a restaurování. Historický přehled Od roku 1922 Ústav archeologie a muzeologie na Filozofické fakultě MU. Od roku 1945 Škola restaurování malířských výtvarných děl. AVU. Od roku 1974 Laboratoř chemie restaurování uměleckých děl VŠCHT. Od roku 1993 Fakulta restaurování Univerzity Pardubice. Od roku 1991 Ústav historie a muzeologie, Slezská Univerzita v Opavě.

10 Vývoj vzdělávání v oblasti konzervace a restaurování Současné možnosti Ústav archeologie a muzeologie na Filozofické fakultě MU v Brně zastřešuje všechny hlavní evropské archeologické disciplíny a rovněž vědy o uchování a správě sbírkových předmětů, jež jsou s archeologií nedílně spojeny. Ústav se profiluje primárně jako vědecká instituce a tomu je podmíněno i vzdělávání studentů. Studium je rozděleno na bakalářský, magisterský a doktorský studijní program. V roce 1921 byl zřízen lektorát muzejnictví díky řediteli tehdejšího Moravského zemského muzea Jaroslavu Helfertovi na vzniklé Masarykově univerzitě. V roce 1922 se začalo s výukou. Jednalo se o systém ročních kurzů. Odchodem Jaroslava Helferta lektorát muzejnictví zanikl. Až v roce 1963 opět díky Janu Jelínkovi, řediteli Moravského zemského muzea vzniká tzn. externí katedra muzeologie. Byla první svého druhu u nás a jednou z mála ve světě. Katedra organizovala postgraduální tříleté studium muzeologie pro pracovníky muzeí a galerií, které trvá dodnes. Katedra muzeologie se po roce 1968 stala součástí katedry archeologie. Samostatnou katedrou se stala v roce První ročník denního studia byl otevřen a výuka zahájena v roce V roce 1996 došlo v rámci reorganizace fakulty k sloučení katedry muzeologie a archeologie - Ústav archeologie a muzeologie. V roce 2000 byl otevřen první ročník kombinovaného studia.

11 Vývoj vzdělávání v oblasti konzervace a restaurování Současné možnosti Ateliér restaurování výtvarných děl AVU v Praze. Studium oboru je odbornou uměleckou disciplínou založenou na dokonalém porozumění výtvarné i technologické struktury díla. Jeho součástí jsou mj. vědecké metody průzkumu i systematičnost práce s důrazem na respektování autenticity díla. V roce 1945 založil Bohuslav Slánský při Akademii Školu restaurování malířských výtvarných děl. V roce 1990 vznikla Škola restaurování výtvarných děl sochařských.

12 Vývoj vzdělávání v oblasti konzervace a restaurování Současné možnosti Ústav chemické technologie restaurování památek VŠCHT Odborné technologické pracoviště se zaměřením na ochranu a obnovu památek v naší republice v době vzniku Laboratoře neexistovalo a je dodnes ojedinělé nejen u nás, ale i v zahraničí. Samostatné pracoviště zabývající se technologickými problémy konzervace, restaurování a obnovy památek vzniklo na Vysoké škole chemickotechnologické v lednu 1974 jako Laboratoř chemie restaurování uměleckých děl. Po roce 1989, při reorganizaci kateder školy a přeměně na ústavy se z odborného pracoviště stalo pracoviště vědecko-pedagogické Ústav chemické technologie restaurování památek a pod tímto názvem existuje na Fakultě chemické technologie dodnes.

13 Vývoj vzdělávání v oblasti konzervace a restaurování Současné možnosti Ústav historických věd, Slezská Univerzita v Opavě. V několika studijních oborech muzeologie, archeologie a historie. Koncepce si klade za cíl seznámit adepty důkladně s problematikou preventivní i sanační konzervace a odstranit tak jeden z největších nedostatků současné muzejní práce - absenci permanentní péče o sbírky při všech muzejních aktivitách.

14 Vývoj vzdělávání v oblasti konzervace a restaurování Současné možnosti Fakulta restaurování Univerzity Pardubice je jednou ze sedmi fakult Univerzity Pardubice. Vznikla roku 2005 a jejím sídlem je Litomyšl. Zaměřuje se na vzdělání v oblasti restaurování a konzervace památek. Je jedním z mála univerzitních pracovišť, které zabezpečuje výchovu vysokoškolsky vzdělaných restaurátorů. Počátky Fakulty restaurování sahají do roku 1993, kdy v Litomyšli vznikla Škola restaurování a konzervačních technik, jejímž zřizovatelem byla Nadace Paseka. V roce 1996 škola změnila svůj statut na veřejně prospěšnou společnost a název na Vyšší odbornou školu restaurování a konzervačních technik. V roce 2000 se dosavadní vyšší odborná škola změnila na vysokou školu neuniverzitního typu a pokračovala ve výuce jako Institut restaurování a konzervačních technik, o.p.s. Od roku 2005 je toto pracoviště jednou z fakult Univerzity Pardubice.

15 Vývoj vzdělávání v oblasti konzervace a restaurování Historický přehled Fakulta restaurování Univerzity Pardubice je jednou ze sedmi fakult Univerzity Pardubice. Vznikla roku 2005 a jejím sídlem je Litomyšl. Zaměřuje se na vzdělání v oblasti restaurování a konzervace památek. Je jedním z mála univerzitních pracovišť, které zabezpečuje výchovu vysokoškolsky vzdělaných restaurátorů. Počátky Fakulty restaurování sahají do roku 1993, kdy v Litomyšli vznikla Škola restaurování a konzervačních technik, jejímž zřizovatelem byla Nadace Paseka. V roce 1996 škola změnila svůj statut na veřejně prospěšnou společnost a název na Vyšší odbornou školu restaurování a konzervačních technik. V roce 2000 se dosavadní vyšší odborná škola změnila na vysokou školu neuniverzitního typu a pokračovala ve výuce jako Institut restaurování a konzervačních technik, o.p.s. Od roku 2005 je toto pracoviště jednou z fakult Univerzity Pardubice.

16 Vývoj vzdělávání v oblasti konzervace a restaurování Historický přehled Fakulta restaurování Univerzity Pardubice je jednou ze sedmi fakult Univerzity Pardubice. Vznikla roku 2005 a jejím sídlem je Litomyšl. Zaměřuje se na vzdělání v oblasti restaurování a konzervace památek. Je jedním z mála univerzitních pracovišť, které zabezpečuje výchovu vysokoškolsky vzdělaných restaurátorů. Počátky Fakulty restaurování sahají do roku 1993, kdy v Litomyšli vznikla Škola restaurování a konzervačních technik, jejímž zřizovatelem byla Nadace Paseka. V roce 1996 škola změnila svůj statut na veřejně prospěšnou společnost a název na Vyšší odbornou školu restaurování a konzervačních technik. V roce 2000 se dosavadní vyšší odborná škola změnila na vysokou školu neuniverzitního typu a pokračovala ve výuce jako Institut restaurování a konzervačních technik, o.p.s. Od roku 2005 je toto pracoviště jednou z fakult Univerzity Pardubice.

17 Odborná sdružení a důležitá pracoviště v ČR TM Brno Metodické centrum konzervace NA Praha konzervátorsko-restaurátorské pracoviště NPÚ Praha technologická laboratoř NM Praha odd. preventivní konzervace AÚ AV Praha konzervátorská laboratoř VŠCHT Praha Ústav pro technologie rest. Památek Fakulta restaurování - Univerzita Pardubice AVU ateliéry restaurování Slezská univerzita v Opavě pracoviště muz. konz. Asociace muzeí a galerií ČR KKR STOP

18 Muzejní centra pro obor muzejnictví v ČR Pro obor muzejnictví je v České republice zřízeno osm specializovaných muzeologicko-metodických pracovišť, která poskytují informace a služby vlastníkům a správcům sbírek muzejní povahy a dalším zájemcům, vydávají metodické pokyny a texty, poskytují konzultace. Metodickým pracovištěm pro otázky evidence a inventarizace sbírek muzejní povahy, centrální evidence sbírek (CES) a vývozu sbírkových předmětů do zahraničí je oddělení muzeí a galerií odboru ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií Ministerstva kultury. Toto pracoviště vydává metodické pokyny a poskytuje metodické konsultace.

19 Muzejní centra pro obor muzejnictví v ČR Metodickým pracovištěm konzervování a restaurování sbírkových předmětů českých muzeí je Metodické centrum konzervace zřízené u Technického muzea v Brně. Poskytuje komplexní servis v oblasti preventivní konzervace, sanační konzervace a restaurování (průzkum, metodiku zásahu, ošetření předmětů, poradenství, ověřování, případně vývoj nových technologií konzervace a restaurování, vzdělávání muzejních pracovníků a vysokoškolských studentů).

20 Muzejní centra pro obor muzejnictví v ČR Metodické centrum pro muzea výtvarného umění je metodickým pracovištěm zaměřeným na specializovanou část muzeí - sbírkotvorné galerie. Cílem centra je vytváření informačního zázemí pro oborovou a mezioborovou diskusi galerií o aktuálních trendech ve správě, interpretaci a prezentaci výtvarných sbírek a vytváření podmínek pro výměnu zkušeností (best practices). Poskytuje metodické materiály zejména v oblasti mobility sbírek (zde zprostředkovává i dokumenty Evropské komise a jejích specializovaných pracovních skupin) a bezpečnosti muzejních sbírek. Věnuje se také standardizaci odborné práce v galeriích.

21 Muzejní centra pro obor muzejnictví v ČR Metodickým pracovištěm pro informační technologie v muzejnictví, zejména v oblasti odborné dokumentace a správy sbírek, pro poradenství v oblasti digitalizace a prezentace sbírkových předmětů, standardizace, interoperability paměťových institucí a vzdělávání muzejních pracovníků v těchto oblastech je Metodické centrum pro informační technologie v muzejnictví (CITeM) při Moravském zemském muzeu.

22 Muzejní centra pro obor muzejnictví v ČR Metodickým pracovištěm pro zprostředkování sbírek dětem, mládeži, zdravotně postiženým a dalším znevýhodněným skupinám obyvatel, pro muzejní pedagogiku, rozvoj vzdělávacích a výchovných funkcí muzea, hledání nových způsobů muzejní práce v oblasti celoživotního vzdělávání, pro rozvoj kreativity, podporu návštěvnosti muzeí, pro spolupráci s ostatními centry a institucemi je Metodické centrum muzejní pedagogiky v Moravském zemském muzeu.

23 Muzejní centra pro obor muzejnictví v ČR Metodickým pracovištěm pro komunikaci muzeí s publikem s přihlédnutím ke specifikům různých cílových skupin, zprostředkování sbírek, aplikace nových technologií a metod prezentace sbírek, pro virtuální prezentaci sbírek je Centrum pro prezentaci kulturního dědictví při Národním muzeu. Centrum provozuje specializovanou oborovou muzeologickou knihovnu a oborový informační portál

24 Muzejní centra pro obor muzejnictví v ČR Metodickým pracovištěm pro oblasti nových strategií prezentace a recepce vizuální a výtvarné kultury v muzejním kontextu je Centrum nových strategií při Moravské galerii v Brně.

25 Muzejní centra pro obor muzejnictví v ČR Metodické centrum pro muzea v přírodě se zaměřuje na metodicko-muzeologickou pomoc, poradenství, vzdělávání a výzkumnou činnost pro muzea v přírodě a přispívá tak ke zkvalitnění ochrany, prezentace a interpretace lidového kulturního dědictví v prostředí muzeí v přírodě.

26 Vzestup významu preventivní konzervace. Přehled mezinárodních snah v oblasti PK 1970 pod záštitou ICCROM jsou zřízeny kurzy PK 1994 Teamwork for Preventive Conservation (Týmová práce v preventivní konzervaci) 1999 Preventive Conservation Survey of European Museums and Services (Průzkum preventivní konzervace v evropských muzeích a servisních institucích) 1997 European Preventive Conservation Strategy Project (Projekt evropské strategie v preventivní konzervaci) 2004 Preventive Conservation: Reducing Risks to Collections (Preventivní konzervace: Snižování rizik pro sbírky)

27 Doporučená literatura SELUCKÁ, Alena, GROSSMANNOVÁ, Hana a MAZÍK, Michal. Preventivní konzervace: moderní postupy a technologie = Präventive Konservierung: moderne Verfahren und Technologien. Brno: Jihomoravský kraj, s. MAY, E. Conservation science: Heritagematerials. Cambridge, ALTHOFER, H. Das 19. Jahrhundert und die Restaurierung: Beitrage zur Malerei, Maltechnik und Konservierung. Mnichov, RATHEGEN, Friedrich. Die Konservierung von Altertumsfunden( Mit Berücksichtigung ethnograph. und Kunstgewerblicher Sammlungsgegenstände). Dietrich Reimer, Berlín, CONTI, A. History of the Restoration and Conservationof Works of Art. Oxford, NEJEDLÝ, V. K vývoji retuše malířských děl v českých zemích ve 2. polovině 20. Století VOJTÍŠEK, Václav. Konzervace archiválií. Praha, ŠVIMBERSKÝ, Antonín. Konzervace dřevěných prací, In: druhý sjezd na ochranu památek v Praze 1913 (IV. Sjezd archeologů aspolku musejních). Praha, STOCKÝ, Albín. Konzervace muzejních předmětů.. Musejní obzor I., Kolektiv autorů. Konzervování a restaurování kovů. Ochrana předmětů kulturního dědictví z kovů a jejich slitin. Brno, LOSOS, Ludvík. Nové metody konservace musejních sbírek.. Praha, VOJTÍŠEK, Václav. O konzervaci archiválií.. Praha, PETR, František. O starých malbách a jejich restaurování.. Praha, ŠIMČÍK, Antonín. Počátky odborné konzervace dřevěných artefaktů. Opava, ŠIMČÍK, Antonín. Počátky odborné konzervace železných artefaktů v muzeích v českých zemích, In: Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis VI. Opava, KOPECKÁ, I. - NEJEDLÝ, V. Průzkum historických materiálů: analytické metody pro restaurování a památkovou péči. Praha, CZUMALOVÁ, Petra. Příprava restaurátorů textilu ve ŠÚUV - význam umělecko historického školení.. Pardubice, ĎUROVIČ, M. Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha, STRAKA, R. Preventivní péče. In ĎUROVIČ, M. a kol. Restaurování a konzervování archiválií a knih.. Praha, SLÁNSKÝ, Bohuslav. Technika malby. I. díl - Malířský a konservační materiál. Praha, SLÁNSKÝ, Bohuslav. Technika malby. II. díl - Průzkum a restaurování obrazů. Praha, PETR, František. Umělecké dřevořezby a jejich restaurování.. Praha, 1953.