Využívání ICT ve všeobecně vzdělávacích a odborných předmětech Regionální dějepisně zeměpisný katalog Třeboňska Zpracováno v rámci projektu " Vzdělávání pro konkurenceschopnost - konkurenceschopnost pro Třeboňsko", registrační číslo CZ.1.07/1.1.10/02.0063
Janovka GPS: 48 48'30.719" N, 14 44'27.620" E
Úvod Malebná osada, ukrytá mezi lesy severně od Nových Hradů, by svou poklidnou krásou uchvátila mnoho z nás. Bohužel jen málokdo má o její existenci tušení. Rozkládá se v rybníkářské oblasti na rozhraní Novohradského podhůří a Třeboňské pánve. Na rozdíl od většiny třeboňských rybníků jsou ty zdejší malé, početnější a samozřejmě prakticky neznámé. Možná právě ona utajenost dodává zdejšímu kraji jeho charakteristické kouzlo. Hlavní silnice
Historie Janovka byla založena v 18. století, původně pod názvem Stixen. Jako většina zdejších osad patřila šlechtickému rodu Buquoyů. Hrabě Jan Nepomuk Buqouy začal rozdělovat tzv. Stixnerovy pastviny a jednotlivé parcely prodával příchozím obyvatelům (zpravidla, jak bylo v tehdejší době běžné, Němcům) společně s prostředky potřebnými pro zabydlení. Roku 1788 se zde začala stavět první obydlí založená tímto způsobem. Téhož roku získala také osada současný název Janovka (německy Johannesruh) podle svého zakladatele hraběte Jana Buquoye. Dnešní Janovka se skládá ze tří kdysi samostatných osad Janovky, Kapinosu a Hlinova. Nejstarší z částí, Kapinos, byla založena dřevorubci už roku 1689. Leží v blízkosti stejnojmenného rybníka, zbudovaného slavným Jakubem Krčínem z Jelčan. O nepatrné vísce Hlinov nejsou k dispozici žádné bližší informace. Poddanství zde trvalo o něco déle než jinde. Obyvatelé získali domy do trvalého vlastnictví až roku 1853. Do druhé světové války osada spokojeně fungovala bez význačných událostí. Roku 1938 byla Janovka začleněna do Třetí říše, stejně jako většina pohraničních obcí. České rodiny byly odsunuty, německé mohly zůstat, pokud se ovšem připojily na Hitlerovu stranu. Za komunismu docházelo ke konfiskacím majetku, který byl rodinám nahrazen častokrát až v současnosti. Ačkoli se už nedělí na části, můžeme se v dnešní době setkat s označeními Janovka 1. díl a 2. díl (Kapinos). Osada má jen velmi málo stálých obyvatel a většina domů je využívána k rekreačním účelům. Spadá pod rozšířenou pravomoc obcí Žár a Nové Hrady.
Janovka
Památky V první řadě zde můžeme nalézt krásnou novogotickou kapli, kterou si zdejší obyvatelé sami postavili roku 1891. Jelikož se nacházela v poměrně zchátralém stavu, byla počátkem 21. století opravena a zrestaurována. Dále zde můžeme najít 160 cm vysoký smírčí kříž přibližně z poloviny 19. století. Stojí ukrytý v hustém lese u cesty z Janovky na Žár. Pravděpodobně se nejedná o typický smírčí kříž, jaké ve zdejší oblasti často nacházíme. Za zmínku stojí také rozsáhlá soustava alejí zbudovaná ve druhé polovině 18. století rodem Buquoyů, jako součást velkých krajinářských úprav, které na Novohradsku tento rod vykonal. Aleje jsou zajímavé zejména z biologického hlediska. Můžeme zde vidět kombinaci druhů lesní a otevřené krajiny. Mezi specifickou zdejší faunu patří např. špaček obecný, žluny, žluvy, strnadi, pěnice nebo relativně vzácný ťuhýk šedý. Aleje jsou cenné hlavně pro své stáří, zachovalost a velkou biodiverzitu. Rozhodně nemůžeme vynechat již výše zmiňovanou rybniční soustavu. Jednotlivé rybníky o velikosti přibližně 10 ha zakládal ve středověku Štěpánek Netolický. Mezi nejznámější patří např. Langval, Baštovec, Velebil, Kapinos nebo Kachní rybník, přezdívaný Kačák. Vyskytují se zde převážně mnohé druhy kachen, ze zajímavějších lze jmenovat třeba zrzohlávku rudozobou. V zimě tu nachází útočiště orel mořský. Mimoto jsou rybníky oddělené řadou překrásných, duby osázených hrází, které jednoznačně zaručují nezapomenutelnou romantickou procházku. Zdejší rybníky jsou oblíbeným cílem rybářů, kteří si některé z nich na delší dobu pronajímají. Nakonec jmenujme ještě oboru pro chov daňků, nacházející se poblíž Kapinosu, která byla zbudována Buquoyi již v 18. století.
Kaple
Zrestaurovaná Boží muka
Zajímavosti Málokdo ví, že Janovka byla rodištěm bývalého rakouského prezidenta Thomase Klestila. Než se přestěhovala do Vídně, žila jeho rodina v jednom z nejstarších domků. Jeho dědeček, jako velká část zdejších obyvatel, byl tesařem. Janovka je také součástí mnoha cyklistických tras vedoucích skrz naskrz Novohradskem. Mnoho cyklistů by však nemělo o existenci osady ani ponětí, nebýt malebného nápisu Vítejte na Janovce, poblíž jednoho ze stavení.
Velký Langval
Zdroje Časopisy: KOBLASA, Pavel. O Janovce, Kapinosu a Hlinově. Českobudějovické listy. 2. 12. 1996 VÁVRA, Antonín. O Janovce a presidentu Klestilovi. Čtení ke kávě: Rodopisná revue. 2005, č. 4, s. 4-5. Knihy: ALBRECHT, Josef, et al. Novohradské hory a Novohradské podhůří: Příroda, historie, život. Zlín: Baset, 2006. Lidé a sídla, s. 328.ISBN 80-7340-091-X. ALBRECHT, Josef, et al. Novohradské hory a Novohradské podhůří: Příroda, historie, život. Zlín: Baset, 2006. Příroda, s. 235-237.ISBN 80-7340-091-X. Mapa: www.google.cz: Mapy. [cit. 2012-01-10]. Dostupné z: http://maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl. Jiné zdroje: Z vyprávění rodačky, paní Markéty Pozníčkové