MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV LESNICKÉ A DŘEVAŘSKÉ TECHNIKY

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA ÚSTAV LESNICKÉ A DŘEVAŘSKÉ TECHNIKY TECHNIKA ŘEZU STROMŮ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2016 PETR KRUPAŘ

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci technnika řezu stromů zpracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladu spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně, dne: podpis studenta

Poděkování Chtěl bych poděkovat panu Ing. Pavlu Nevrklovi za jeho cenné rady, ochotu a trpělivost při psaní této bakalářské práce. Dále firmám Stihl Vydra Trutnov a Technickým službám Trutnov za zapůjčení řetězových pil pro testování.

Jméno: Název: Petr Krupař Technika řezu stromů Abstrakt: Tato bakalářská práce se zabývá porovnáním přenosných řetězových pil a ručních pil z hlediska jejich vlivu na drsnost řezné rány. Bylo testováno šest různých přenosných řetězových pil a tři ruční pily, které se od sebe lišily technickými parametry, konstrukcí a použitým pilovým řetězem nebo pilovým listem. Jednotlivými řezy byly zhotoveny vzorky z dřeva lípy srdčité (Tilia cordata) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a dle použité metodiky spočítána výsledná hodnota zdrsnění. Na základě výsledných hodnot bylo provedeno doporučení pro praxi. Klíčová slova: strom, řez, technologie řezu, arboristika, hladkost, drsnost, Stihl, Husqvarna Name: Title: Petr Krupař Tree section technique Abstract: This bachelor thesis deals with comparing chain saws and handsaws in terms of their influence for roughness of laceration. There were tested six different kinds of chain saws and three handsaws which differ in technical specification, construction and used chain or blade. There were made samples of small-leaved linden wood (Tilia cordata) and ash (Fraxinus excelsior) by individual sections and counted resultant values of roughness according to used methods. Based on the resultant values, there was implemented the recommendation for practise. Key words: tree, cut, cutting technology, arborists, smoothness, roughness, Stihl, Husqvarna

Obsah 1 Úvod... 8 2 Cíl práce... 9 3 Literární část... 10 3.1 Základní pojmy... 11 3.2 Technologie řezu... 13 3.2.1 Řezy zakládací... 14 3.2.2 Řezy udržovací... 16 3.2.3 Řezy stabilizační... 19 3.2.4 Řezy tvarovací... 21 3.3 Technika řezu... 23 3.3.1 Zásady techniky řezu... 23 3.3.2 Vedení řezu... 26 3.3.3 Termín řezu... 29 3.3.4 Ošetření řezných ran... 31 4 Metodika... 32 4.1 Měření drsnosti povrchu... 36 5 Výsledky... 40 6 Diskuze... 52 7 Závěr... 54 8 Summary... 56 9 Literatura... 58 10 Seznam obrázků... 59 11 Seznam tabulek... 60 12 Seznam rovnic... 61

1 Úvod Stromy jsou součástí naší planety již od nepaměti. Jsou to nejdéle žijící organismy, bez kterých by život na Zemi zanikl. Lidé by proto měli stromy uznávat, respektovat je. Vždyť představují pro člověka mnohé významné přírodní, ale i ekonomické funkce. Stromy tvoří mnohotvarý život na Zemi. Zpevňují zemský povrch, aby se stal pro lidi obyvatelným, ovlivňují zemské podnebí, jsou mohutným zdrojem kyslíku, příznivě ovlivňují koloběh vody i čistotu ovzduší. To jsou faktory, které významně ovlivňují naše prostředí. Pro lidi mají stromy ale i jiný význam. Poskytují jim nejen potravu, ale i dřevo, které je důležitým stavebním materiálem, je surovinou pro výrobu papíru, v chladných dobách vytváří teplé a příjemné prostředí a je tak důležitým zdrojem energie. Stromy však uvolňují i nehmatatelnou energii, která má pozitivní vliv na duševní a fyzický stav člověka. Pochopitelně příznivě ovlivňují nejen existenci lidí, ale celé fauny a jejich kladný přínos je pro naši Zemi neoddiskutovatelný. Stromy již od pradávna rostou v blízkosti lidských sídel. Toto prostředí však není pro ně zcela přirozené a symbióza mezi člověkem a stromem je leckdy narušena. Stává se, že stromy můžou ohrožovat zdraví lidí a způsobovat škody na majetku. Z opačné stránky jsou zase případy, kdy lidé ať už úmyslně, či neúmyslně stromy poškozují. Často se jedná o zbytečné, bezdůvodné kácení, neodborně provedené řezy, ale i o vandalské činy mající za následek poškození, či úplný zánik stromu. Proto vznikl obor arboristika, pomocí kterého bychom měli stromům více porozumět a takovýmto událostem předcházet. Neboť zvolení vhodné dřeviny, její výsadba na doporučené stanoviště, správná technika a technologie řezu je předpoklad pro její bezproblémovou existenci při zachování provozní bezpečnosti. 8

2 Cíl práce Cílem této práce je charakterizovat řez stromů z hlediska technologie a techniky. Dalším účelem práce je porovnání přenosných řetězových pil a ručních pil a jejich vliv na drsnost povrchu řezné rány. Ze zjištěných hodnot je nutno vyvodit závěr a doporučení pro arboristickou praxi. 9

3 Literární část Stromy ve svém přirozeném prostředí (ve střední Evropě většinou v lese) nejsou nijak závislé na řezu. Z vývojového hlediska jej neznají a ani nepotřebují. Nepotřebných (fyziologicky neaktivních) větví se stromy zbavují samy, tedy bez pomoci člověka. Nefunkční větve odpadávají v součinnosti zastínění spodních partií koruny okolními stromy a aktivitou různých mikroorganismů (především hub). V lesnictví se používá pojem samočištění kmene. V koruně těchto stromů zůstávají pouze fyziologicky aktivní větve nesoucí efektivní listový aparát schopný asimilace (Kolařík a kol. 2003). Poněkud jiná situace nastává u stromů rostoucích v antropogenním prostředí, tedy v místech, které jsou více či méně ovlivněné člověkem. U těchto stromů rostoucích v krajině či jiných typů sídel, je snaha udržet a podpořit jejich dobrý zdravotní stav a plnou funkčnost během celého jejich života za udržení provozní bezpečnosti, která je pro stromy rostoucí mimo les typicky důležitá (Wágner, Žďárský 2008). Při práci se stromy včetně jejich řezu, bereme v potaz, že stromy jsou živými organismy. Dřevina vždy reaguje na řez jako na poranění. Proto je nutné se vždy správně rozhodnout, zda je řez pro dřevinu nutný a v jakém rozsahu jej realizovat. Mnohdy se stává, že dotyčný strom není nutné nijak řezat. S ohledem na cíl, který sledujeme, volíme optimální způsob řezu, který je ovlivněn především: požadovanou funkcí stromu na trvalém stanovišti; biologickými potřebami stromu; aktuálním stavem stromu, vitalitou a provozní bezpečností dřeviny; možnými negativními důsledky vyplývající z případného řezu (rozsáhlé poranění stromu, trvalé nebo dočasné snížení funkčnosti a vitality ošetřované dřeviny, zvýšení nákladů na další péči dřeviny apod.); znalostmi a zkušenostmi osoby, která navrhuje způsob řezu; technickým a technologickým vybavením, jímž budeme dřevinu ošetřovat; konkrétními organizačními aspekty, které s řezem stromu souvisí; požadavky jiných oborů a názory veřejnosti; platnou legislativou (Wágner, Žďárský 2008). 10

Jednou z hlavních zásad každého řezu by měla být snaha udržet a podpořit dobrý zdravotní stav stromu a jeho plnou funkčnost během celého jeho života, v souladu s jednotlivými fázemi životního cyklu ošetřované dřeviny. Při realizaci řezu je důležité, aby stromům co nejvíce prospíval. V některých případech, které jsou vynuceny nevhodným stanovištěm dřeviny, dbáme na to, aby je řez co nejméně poškozoval (Gregorová 2000). 3.1 Základní pojmy Níže uvedené základní pojmy jsou v arboristické praxi velmi důležité. Každá osoba, která provádí řez stromu, musí tyto pojmy dobře znát a umět je v praxi nalézt a používat při práci. Větevní kornout (větevní klín) Vizuálně zřetelná zóna, která ohraničuje pletivo větve vyššího řádu ve větvi mateřské eventuelně ve kmeni. Hranice větevního klínu představuje ochranný mechanizmus a v případě oddělení (odříznutí) větve se po jejím okraji vytvoří zóna, jenž do jisté míry znesnadňuje průnik patogenu do zbylé části dřeviny (Kolařík, 2003). Průnik hniloby je ovlivněn virulencí houby a odolností (resistencí) stromu. V případě vysoké virulence patogenu a snížené odolnosti dřeviny dochází k rozšíření hniloby do pletiv kmene. Často takto vznikají tzv. centrální dutiny (Gregorová 2000). Větevní límeček Zesílení větve v místě jejího nasazení na větev vyššího řádu nebo na kmen. Jde o vizuálně patrný vývoj vzájemného překrývání se letokruhů větve vyššího řádu a větve mateřské v místě větevního nasazení. Tento každoročně se opakující proces tak zapříčiňuje pevné zafixovaní stonků na sebe (Wágner, Žďárský 2008). Korní hřebínek Hřebínek kůry vystupující nad místem rozvětvení, jenž ukazuje na vytlačování kůry ven z místa růstu (Fuka, 2011). Výskyt tohoto hřebínku poukazuje na staticky pevné větvení (Kolařík 2010). 11

Kalus Hojivé pletivo vznikající činností kambia z okrajů rány. Kalus má slabě zdřevnatělé buňky a slouží k překrytí rány proti průniku infekce patogenu (Fuka, 2011). Kalus nahrazuje všechna obvodová aktivní pletiva stromu, která byla poškozena a znovu zajistí všechny životně důležité fyziologické a mechanické funkce dřeviny (Gregorová 2000). Pro řádnou tvorbu kalusu, je důležité správné provedení techniky řezu. Obr. č. 1 Vyvíjející se a plně vyvinutý kalus (foto autor) Tlakové větvení Defektní typ větvení stromu, při němž dochází k zarůstání kůry a lýka mezi dvě vrstvy dřeva (dvě větve, dva kmeny) a vzniká tak labilní srůst. Kambium z nedostatku prostoru v místě nasazení větve není schopné vytlačit lýko do korního hřebínku a toto lýko společně s kůrou zarůstá mezi obě vrstvy dřeva. Tedy mezi dřevo kmene a dřevo větve (Kolařík, 2003). Prevence vzniku tlakového větvení musí probíhat již od útlého věku dřeviny. Nejlépe správným ošetřením při výchovném řezu, kde vhodným řezem podporujeme terminální výhon a potlačujeme tak apikální kontrolu výhonů. Pokud nedojde k odstranění chybně se větvící větve co nejdříve po jejím vzniku, není možné ji následně žádným způsobem ošetřit bez vzniku rozsáhlého poranění (Kolařík, 2003). 12

Obr. č. 2 Tahové a tlakové větvení (foto autor) 3.2 Technologie řezu Technologie řezu stromů určuje vhodný způsob řezu s ohledem na druh dřeviny, věkové stádium a vitalitu. Je specifická a individuální pro každý konkrétní strom. Pro aplikování určitého řádu do této problematiky, byly vytvořeny všeobecně platné standardy pro řez stromů, které zavádějí kategorický systém členění jednotlivých typů řezů. Standard SPPKA_02-002_2013 člení jednotlivé typy řezů takto: Řezy zakládací Řez zapěstování koruny Řez komparativní (srovnávací) Řez výchovný Řezy udržovací Řez zdravotní Řez bezpečnostní Skupina redukčních řezů lokálních Lokální redukce směrem k překážce Lokální redukce z důvodu stabilizace Úprava průjezdného a průchozího profilu Odstranění výmladků 13

Řezy stabilizační Redukce obvodová Stabilizace sekundární koruny Řez sesazovací Řezy tvarovací Řez na hlavu Řez na čípek Řez živých plotů a stěn 3.2.1 Řezy zakládací Účelem zakládacích řezů je založení a výchova korun mladých stromů v období jejich intenzivního růstu, které v budou v dospělosti bez zásadních defektů a jejich koruny budou svou architekturou a velikostí odpovídat danému stanovišti. Řezy zakládací se proto realizují takovým způsobem, aby koruny stromů byly formovány do přirozeného tvaru pro daný taxon, případně do tvaru vyžadovaného pěstebním záměrem (Kolařík a kol., 2013). 3.2.1.1 Zapěstování koruny Cílem tohoto řezu je založení korunky špičáků listnatých stromů, přičemž respektujeme tvar korunky a její architekturu v dospělém věku. Tyto řezy se zpravidla provádějí již v okrasných školkách, proto se s nimi v praxi setkáme spíše výjimečně. Pro založení korunky u špičáků je možné zakrátit terminální výhon technikou řezu na pupen (Kolařík a kol., 2013). 3.2.1.2 Řez komparativní (srovnávací) Řez srovnávací (komparativní) upravuje poměr mezi podzemní a nadzemní částí mladého stromu. Cílem komparativního řezu je vytvořit podmínky pro dosažení funkční rovnováhy kořenového systému a asimilačního aparátu v koruně stromu. Při komparativním řezu přednostně odstraňujeme poškozené větve a výhony a pokračujeme odstraněním větví z pohledu definice výchovného řezu. V případě, je-li třeba odstranit více větví, pokračujeme prosvětlením korunky. Výhony odstraňujeme celé, zakracujeme je jen v oprávněném případě. Řez komparativní se provádí společně s výsadbou stromů. 14

Při výsadbě v podzimním období necháváme v koruně zpravidla více větví, zato v jarním období větví odstraníme více. Srovnávací řez je tedy v jarním období radikálnější z důvodu zajištění předstihu vývoje kořenového systému před vývojem asimilačního aparátu (Kolařík 2003). 3.2.1.3 Řez výchovný Vzhled dřeviny v souladu s charakterem přirozeného habitu daného druhu, je základním požadavkem výchovného řezu (Gregorová 2000). Výchovný řez se realizuje u mladých dřevin zpravidla do 10-15 let po výsadbě. Jeho cílem je: - charakteristický tvar koruny ošetřované dřeviny, která je staticky odolná - připravení podmínek pro rozvoj typické koruny daného taxonu - přizpůsobit tvar a velikost koruny požadavkům stanoviště (např. úprava podchodné a podjezdné výšky) (Kolařík 2003). Důležitá je podpora terminálního výhonu. Tu provádíme odstraňováním nebo zakracováním bočních konkurenčních výhonů. Odstraňujeme též strukturálně nevhodné větve či výhony (například větve s tlakovým větvením), mechanicky poškozené větve, větve rostoucí směrem k překážce apod. (Kolařík a kol., 2013). Větve či výhony při zakracování řežeme vždy na pupen, či postraní výhon. Na stanovištích, kde je nutné zvýšit průjezdní či průchozí profil, koruny zvyšujeme postupně, až dosáhneme žádané výšky. Naopak u stromů rostoucích ve volné krajině, parcích a místech, kde to jejich stanovištní podmínky umožňují, spodní větve zbytečně neodstraňujeme. Při zvyšování nasazení koruny pro dosažení průjezdního nebo průchozího profilu dbáme na to, aby poměr mezi délkou kmene a korunky byl maximálně 3:2. U některých kultivarů bez zřetelného terminálního výhonu štěpovaných v korunce, nelze docílit zvýšení korunky pro dosažení průjezdního nebo průchozího profilu. Zde je nutno počítat s výškou roubování (Kolařík a kol., 2013). V rámci jednoho zásahu se v období vegetace u listnatých stromů odstraňuje maximálně 30 % asimilačního aparátu. V bezlistém stavu se u listnatých stromů odstraňuje maximálně 50% objemu koruny (Kolařík a kol., 2013). Interval jednotlivých zákroků je v případě výchovného řezu zpravidla 2-3 roky, v odůvodněných případech až 5 let (Kolařík a kol., 2013). 15

Obr. č. 3 Výchovný řez před realizací a po realizaci (foto autor) 3.2.2 Řezy udržovací Účelem udržovacích řezů je péče o vzrostlé (dospívající a dospělé) stromy. Hlavní požadavek řezů udržovacích je prodloužení funkční životnosti stromů, zajišťování provozní bezpečnosti, pěstebních nároků, případně změny tvaru a velikosti koruny ošetřovaných dřevin (Kolařík a kol., 2013). 3.2.2.1 Řez zdravotní Řez zdravotní je nejběžnější a v dnešní době nejvíce používaný typ udržovacího řezu. Cílem tohoto řezu je zajištění dlouhodobé funkce a perspektivy stromu při udržení pokud možno co nejlepšího zdravotního stavu, vitality a provozní bezpečnosti (Kolařík 2003). Snahou zdravotního řezu je zachování architektury koruny, která je typická pro daný taxon. Snažíme se o zachování architektury koruny žádoucí pro daný taxon a nemělo by docházet k patrnému narušení habitu ošetřovaného stromu. Zdravotní řez nebere v potaz aktuální statické poměry celého jedince (například riziko vývratu stromu, zlomu kmene, rozpadu koruny apod.) (Kolařík a kol. 2013). 16

Interval jednotlivých zákroků zdravotního řezu je 8-10 let s ohledem na aktuální stav ošetřovaného jedince (Wágner, Žďárský 2008). Pomocí zdravotního řezu odstraňujeme nebo zakracujeme větve zejména: - usychající a suché, mechanicky poškozené, zlomené či jinak provozně nebezpečné, - odumírající, napadené škůdci a chorobami, - větve nevhodně postavené (sekundární výhony vrůstající do koruny, křížící se větve apod.) či větve zahušťující korunu, - strukturálně nevhodné (kodominantní výhony apod.) - s tlakovými vidlicemi či jinak narušeným větvením - se silné sníženou vitalitou, - pahýly, větve v souběhu, výmladky z podnoží apod. (Kolařík 2003). Případné ponechání drobných suchých větví v koruně není považováno za technologickou chybu při provádění zdravotního řezu a v opodstatněných případech je možné ponechat na kmeni nebo kosterních větvích stabilní pahýl v případě, že jeho průměr přesahuje 100 mm (Kolařík a kol. 2013). Zdravotní řez musí být proveden tak, aby nedošlo k odstranění více než 20% objemu asimilačního aparátu a je nejvhodnější jej provádět v plném období vegetace. Nedodržení optimálního termínu pro zdravotní řez není technologickou chybou (Kolařík a kol. 2013). 3.2.2.2 Řez bezpečnostní Řez bezpečnostní je účelově zaměřený na aktuální zajištění provozní bezpečnosti stromů. Pomocí tohoto řezu odstraňujeme či redukujeme zejména větve: - suché, narušující provozní bezpečnost, - zlomené či nalomené se sníženou stabilitou, - mechanicky poškozené, - sekundární (přerostlé staticky rizikové výhony pocházející z adventivních či spících pupenů), - defektně větvené, - volně visící. Bezpečnostní řez provádíme kdykoli během roku (Kolařík a kol. 2013). 17

3.2.2.3 Redukční řezy lokální Do této skupiny patří následující řezy: - lokální redukce směrem k překážce - lokální redukce z důvodu stabilizace - úprava průjezdního či průchozího profilu. Lokální redukce směrem k překážce Cílem lokální redukce směrem k překážce je redukce koruny stromu ve směru překážky. Rozsáhlejší redukce je nutné realizovat postupně v několika etapách. Tyto řezy lze provádět kdykoli během roku (Kolařík a kol., 2013). Lokální redukce z důvodů stabilizace Účelem lokální redukce z důvodu stabilizace je odlehčení nebo symetrizace části koruny z důvodu zvýšení její stability (větve asymetricky postavené z důvodu dlouhodobého zastínění či stromy výrazně nakloněné apod.) (Kolařík a kol. 2013). Úprava průjezdního či průchozího profilu Úprava průjezdního či průchozího profilu se řídí dle norem ČSN 736201 (projektování mostních objektů) a ČSN 7361001 (projektování silnic a dálnic). U dálnic, rychlostních silnic, silnic I. a II. třídy činí výška průjezdního profilu 4,8m a výška průchozího profilu 2,5m. U silnic III. třídy a místních komunikací rychlostních a sběrných je výška průjezdního profilu 4,5m a výška průchozího profilu 2,5m. Místní komunikace obslužné a veřejně účelové komunikace jsou limitováni výškou průjezdního profilu 4,2m a výškou průchozího profilu 2,5m. Při těchto redukčních řezech používáme především techniku řezu na postraní větev a lze je provádět kdykoli během roku (Kolařík a kol., 2013). 3.2.2.4 Odstranění výmladků Výmladek je prýt vzniklý ze spícího nebo nahodilého (adventivního) pupenu, který se může vyvinout v samostatného jedince. Podle místa vzniku rozlišujeme výmladky kořenové, kmenové a pařezové (Dostálová, 2013). 18

Zde se jedná o pravidelné odstraňování pařezových a kořenových výmladků rostoucích na spodní části kmene či v jeho blízkém okolí. Četnost opakování zásahu se řídí rychlostí vývoje výmladků. Odstranění výmladků je možné provádět kdykoli během roku (Kolařík a kol., 2013). 3.2.3 Řezy stabilizační Stabilizační řezy se používají tam, kde hrozí akutní riziko vývratu, zlomu kmene či rozpad koruny. Principem stabilizačních řezů je snížení náporové plochy koruny, na níž působí vítr a zároveň snížení těžiště stromů. Tento řez je nutno provádět citlivě, nejlépe mimo vegetační období. Při stabilizačním řezu respektujeme přirozený habitus ošetřovaného jedince a velikost řezné rány by neměla překračovat 5cm (tento údaj závisí na kompartmentalizaci dotyčného jedince). Po realizaci řezů stabilizačních je nutná následná pravidelná péče o strom s jeho kontrolou (Kolařík a kol., 2013). 3.2.3.1 Redukce obvodová Cílem obvodové redukce je snížení náporové plochy koruny a snížení těžiště stromu. Tento řez probíhá ve svrchní třetině koruny, kde nejvíce zakracujeme větve v horní části koruny a směrem dolů se délka zkrácení zmenšuje (Kolařík, 2003). Obr. č. 4 Jasan ztepilý po provedení obvodové redukce (foto autor) 19

Z objemu asimilačního aparátu nesmí být odstraněno více než 30%. Tento údaj platí pro jeden zásah. Pouze v případě akutního nebezpečí selhání stromu můžeme přistoupit na radikálnější redukci. Rozsáhlé redukce provádíme postupně v několika etapách v intervalu 5-10 let, a to s ohledem na reakci po předchozím zásahu. Interval opakování zásahu se určuje s ohledem na stanoviště, druh, vitalitu stromu, provozní bezpečnost a podle reakce stromu na předchozí zásahy. Intenzitu obvodové redukce určují faktory jako fyziologické stáří, druhové vlastnosti, vitalita, zastínění okolními jedinci a podobně. Při redukci obvodové respektujeme přirozený habitus typický pro daný druh či kultivar a pokud možno neměníme jeho tvar. Redukce obvodová je určená pro dospělé a senescentní jedince a nelze provádět na mladých stromech ve fázi dynamického délkového růstu (Kolařík a kol., 2013). 3.2.3.2 Stabilizace sekundární koruny Stabilizace sekundární koruny se provádí na jedincích, jejíchž primární koruna byla v minulosti zásadně redukována (řezem či přírodním živlem) bez odpovídající následné péče. Snahou zásahu je stabilizovat přerostlou sekundární korunu. Řez se provádí technikou odstraňování výmladků nebo technikou řezu na patku. Řez na hlavu se realizuje v bezlistém stavu, zpravidla těsně před rašením listů a provádíme jej pouze na stromech s dobrou korunovou a kmenovou výmladností (Kolařík a kol., 2013). Uplatňuje se zde technika řezu na postraní větev nebo řez naslepo. Stabilizaci sekundární koruny provádíme postupně v několika etapách s průběžnou kontrolou reakce na předchozí zákroky (Kolařík a kol., 2013). 3.2.3.3 Sesazovací řez Sesazovací řez je značně destruktivní typ řezu, který se používá v případech akutního nebezpečí statického selhání zejména u taxonů s výrazně zhoršenými materiálovými vlastnostmi, špatnou kompartmentalizací a dobrou korunovou výmladností (Kolařík a kol., 2013). 20

Obr. č. 5 Sesazovací řez proveden na dřevině rodu salix spp. (foto autor) Sesazovacím řezem je myšlena hluboká redukce primární koruny na kosterní větve nebo až na kmen, přičemž je zásah pro strom destruktivní a vede ke zhoršení zdravotního stavu ošetřovaného jedince. Tento řez se uplatňuje pouze na stromech s výrazně zhoršenými materiálovými vlastnostmi dřeva, kde hrozí riziko vzniku spontánních selhání (Populus spp. - rod topol, Salix spp. - rod vrba). Sesazovací řezy musí být provedeny v době vegetačního klidu, nejlépe v několika etapách s intervalem 5 (maximálně 10) let. Tímto zásahem je krátkodobě prodloužena či obnovena funkční životnost jedince na stanovišti (Kolařík a kol., 2013). 3.2.4 Řezy tvarovací Tyto řezy se zakládají v rámci výchovného řezu nebo až po dosažení potřebné výšky a jsou opakované v krátkém intervalu po celý život stromu. Cílem tvarovacích řezů je udržení požadovaného tvaru korun stromů, které jsou realizovány opakovanými řezy v častých pravidelných intervalech (Kolařík a kol., 2013). Tvarovací řezy se používají zejména tam, kde je zaručena stálá péče o tyto dřeviny a nedochází tak k dlouhodobému zanedbání ošetřovaných jedinců. Pokud je tvarovaným stromům poskytnuta včasná opakovaná péče a správný technologický postup, je tento způsob ošetření z estetického hlediska velmi účinný. 3.2.4.1 Řez na hlavu V současné době se řez na hlavu používá zejména u vzrůstných stromů, které byly vysázeny na stanoviště, kde velikostí korun ohrožují bezpečnost provozu apod. 21

Na stanovištích, kde není možné tyto stromy odstranit, je řez na hlavu při správném provedení efektivní. U řezu na hlavu uplatňujeme pravidelně opakovaný řez většinou jednoletých až tříletých výhonů. Výhony zkracujeme na zapěstované zduřeniny (tzv. hlavy) v pravidelném intervalu (Kolařík a kol., 2013). 3.2.4.2 Řez na čípek Velmi podobný řezu hlavovému, ovšem zapěstování stromu je u řezu na čípek jiné. U mladého jedince je odstraněn terminální výhon a spodní vodorovné postraní větve jsou ponechány. Na konci vegetačního klidu jsou na ponechaných větvích výhony starší jednoho roku odstraněny. Jednoleté výhony jsou zakráceny na čípky obvykle se třemi pupeny, vzdáleny od sebe přibližně 100-300 mm. Tyto čípky prorazí a vytvoří nové výhony spolu s výmladky rostoucích ze spících a adventivních pupenů. Následující rok jsou staré čípky odstraněny a z výmladků vytvořeny nové čípky (Kolařík, 2003). Řez na čípek se provádí na stromech s dobrou korunovou a kmenovou výmladností a realizuje se v bezlistém stavu, nejlépe těsně před rašením listů (Kolařík a kol., 2013). 3.2.4.3 Řez živých plotů a stěn Řez živých plotů a stěn se uplatňuje pouze u stromů s dobrou korunovou výmladností snášejících tvarování. Provádíme jej jednou až dvakrát ročně. V odůvodněných případech může být interval opakování řezů delší. Výška a tvar živého plotu je určena pěstebním záměrem, vlastnostmi použitého taxonu a stanovištními podmínkami. Radikální zásah při větší změně úrovně tvarování (řez do starého dřeva) je možný pouze v ojedinělých případech u stromů s velmi dobrou kmenovou a korunovou výmladností (například Taxus baccata - tis červený, Carpinus betulus - habr obecný). (Kolařík a kol., 2013) 22

3.3 Technika řezu Podstatou techniky řezu dřevin je správná volba způsobu provedení ve správný čas a na správném místě. Technikou řezu dodržujeme: - správné vedení řezu - maximální velikost řezných ran - vhodný termín řezu. Řez větví musí být realizován s ohledem na podporu přirozeného obranného systému a ochranné zóny větve stromu. Pro zabránění průniku patogenů do rány ošetřované dřeviny nesmí dojít k poranění větevního límečku větve mateřské. Avšak dojde-li k poranění větve mateřské (špatnou technikou řezu za větevní límeček), strom aktivuje další obranné mechanizmy, které už ovšem nejsou tak efektivní. V průběhu času z tohoto důvodu dochází k šíření infekce patogenu do dřeva větve mateřské a následně během několika let i ke vzniku dutin (Wágner, Žďárský 2008). Dodržení náležitých zásad techniky řezu je tedy velmi důležité a ignorace těchto postupů při řezu směřuje k trvalému poškození dřeviny. 3.3.1 Zásady techniky řezu Řez provádíme ručními nebo mechanickými prostředky určenými k řezu dřeva. Nářadí musí být v dobrém technickém stavu, ostré a zbavené nečistot. Rány vzniklé řezem musí být rovné, hladké bez roztřepených okrajů. Nerovnosti a roztřepené okraje zvětšují povrch rány, zvyšují riziko infekce a rány se pomaleji hojí (Gregorová, 2000). 3.3.1.1 Řez větve "na třikrát" Toto pravidlo techniky řezu uplatňujeme v případě odřezávání hmotnějších větví, které nelze bezpečně unést v jedné ruce. Zabraňujeme tak nežádoucímu odtržení kůry, či dokonce dřeva větve mateřské. Předcházíme tak silnému poškození vnitřních pletiv dřeva kmene, které je velmi citlivé na průnik patogenů (Wágner, Žďárský 2008). První řez vedeme od spodu do středu řezané větve (přibližně do 1/4 až 1/3 průměru větve) ve vzdálenosti 100 až 300 mm od větevního límečku. Druhý řez vedeme shora za spodním řezem směrem od kmene, až dojde k oddělení řezané větve. Zbylý pahýl odstraňujeme technikou řezu na větevní límeček (Kolařík a kol., 2013). 23

Obr. č. 6 Řez větve na třikrát (čísla znázorňují pořadí řezů) (foto autor) 3.3.1.2 Velikost řezné rány Velikost řezné rány je závislá na druhu stromu. Každá dřevina reaguje na toto poranění jinak. Rozdílná rychlost reakce na poranění je pozorována mezi druhy i mezi dřevinami stejného druhu a je závislá na věku dřeviny, vitalitě, době řezu apod. (Kolařík, 2003). Podle tzv. "Hamburské metody řezu" (Dujesieken, 1991) se velikost řezné rány rozlišuje mírou dynamiky obranné reakce (kompartmentalizace). Proto rozlišujeme dřeviny s dobrou dynamikou obranné reakce (dobře kompartmentalizující) a dřeviny se špatnou dynamikou obranné reakce (špatně kompartmentalizující). U dobře kompartmentalizujících stromů je možné odstraňovat větve do velikosti řezné rány 100 mm bez zvýšeného rizika vzniku infekce. Špatně kompartmentalizující dřeviny jsou pak limitování maximální velikostí řezné rány 50 mm. Ovšem jedná se pouze o orientační údaje a nelze je chápat jako všeobecně platné pravidlo. Nicméně podle výše uvedené metody platí zásada, že řezné rány větší jak 100 mm, představují pro strom z dlouhodobého hlediska silné infekčním riziko. Tyto velké řezné rány se často nezahojí a v koruně vznikají otevřené dutiny infikované dřevokaznými houbami. Velké řezné rány proto provádíme pouze v odůvodněných případech, například je-li bezprostředně ohrožena provozní bezpečnost pádem staticky labilní větve apod. (Wágner, Žďárský 2008). 24

Dujesieken řadí mezi dobře kompartmentalizující dřeviny (řez do 100 mm) javor, buk, dub, habr a lípu a mezi špatně kompartmentalizující (řez do 50 mm) řadí jabloň, břízu, jeřáb, třešeň, topol a jírovec. Podle Žďárského a Wágnera patří mezi dobře kompartmentalizující dřeviny (řez do 100 mm) buk, dub, lípa, akát, jerlín, jabloň, jasan, střemcha, hrušeň a mezi špatně kompartmentalizující dřeviny (řez do 50 mm) javor, ořešák, bříza, jeřáb, třešeň, višeň, topol, vrba, jírovec, trnovník. 3.3.1.3 Třetinové pravidlo Jedná se o techniku odstraňování postranní větve, či zakracování na postranní větev. Průměr odřezávané postranní větve nemůže být větší než 1/3 průměru kmene či mateřské větve. Obráceně toto pravidlo platí v případě, že zakracujeme na postranní větev. Zde musí mít ponechaná větev alespoň třetinový průměr větve odřezávané (Kolařík a kol., 2013). Třetinové pravidlo platí také v případě zvyšování nasazení korunky stromů na úroveň průchozího nebo průjezdního profilu. Výška korunky je v porovnání s výškou kmínku třetinová. Výšku kmínku měříme od nasazení prvních větví po vrchol terminálního výhonu a výšku kmínku měříme od paty kmene po nasazení koruny. 3.3.1.4 Drsnost povrchu řezné rány Správně provedená řezná rána musí být rovná a nesmí být po obvodu roztřepená. Vzniklé nerovnosti zvětšují povrch rány, zvyšují riziko infekce a rána se pomaleji hojí. Obvodová pletiva poškozená hluboko pod rovinu řezu zasychají a vzniká zde riziko vniknutí patogenních mikroorganismů, které mají za následek zvětšení rány a zhoršení zdravotního stavu stromu (Gregorová, 2000). Rána po řezu musí být hladká. Toho docílíme použitím vhodných a kvalitních nástrojů. Hladký povrch rány snižuje odumírání kambia na minimum a urychluje překrytí jejího povrchu ránovým dřevem (Wágner, Žďárský 2008). 25

3.3.2 Vedení řezu 3.3.2.1 Řez na pupen Řez na pupen je technika řezu, při níž se odstraňovaná část zakracuje na postraní pupen. Řez začíná nad pupenem a je veden šikmo směrem pod pupen v úhlu maximálně 45. Pupen nesmí být při tomto postupu poškozen (Kolařík a kol., 2013). Nad pupenem můžeme ponechat čípek přibližně 5-10 mm. Zejména u dřevin s měkkým dřevem provádíme řez dále od pupenu, protože měkké dřevo lépe vysychá. Příliš dlouhý čípek zase způsobuje jeho zaschnutí a dochází ke snadné infikaci rány. Důležité je také správné vedení šikmého řezu, neboť přílišné podříznutí pupenu způsobuje jeho špatný vývin nebo dokonce jeho odumření. Správný řez na pupen umocňuje jeho růst a vývin výhonu s listy, který umožní kalusování vzniklé rány (Gregorová, 2000). Stromy řežeme nejčastěji na vnější pupen z důvodu otevření koruny (zvětšení úhlu větvení) a potlačení apikalní dominance, která zapříčiňuje vznik defektního tlakového větvení. V některých případech řežeme na vnitřní pupen, a to zejména při pěstování převislých kultivarů nebo pokud potřebujeme zahustit korunu (Gregorová, 2000). 3.3.2.1 Řez postraní větve na větevní límeček Řez větve veden přesně v místě nasazení dceřinné větve na větev mateřskou (popřípadě na rozhraní dřeva větve a dřeva kmene). Řez končí těsně před korním hřebínkem a kopíruje tvar límečku dřeva kmene či mateřské větve tak, aby límeček a korní hřebínek nebyl poškozen. Momentálně se jedná o doporučovaný typ řezu, protože respektuje přirozenou stavbu dřeviny a její biologii růstu a vývoje (Kolařík a kol., 2013). V ovocnářské terminologii se objevuje termín větevní kroužek. Ten je stejně jako řez na větevní límeček veden v místě větevního nasazení, ale kolmo na odstraňovanou větev. V důsledku toho je plocha vzniklé rány menší a v dolní oblasti větevního nasazení tak může vzniknout větší či menší pahýl, který zabrání úplnému zacelení rány hojivým pletivem. Avšak většinou je řez na větevní kroužek shodný s řezem na větevní límeček, a proto je lze oba považovat za technologicky správné (Wágner, Žďárský 2008). Protipól k řezu na větevní límeček je potom tzv. lízanec. Lízanec je špatně provedený řez, který je často veden rovnoběžně s kmenem a je tak odstraněn větevní límeček i korní hřebínek. Vzniká tak velká rána vyvolávající silné stresové reakce stromu (Kolařík, 2003). 26

Dalším typem špatně provedeného řezu je tzv. věšák. Řez je veden příliš daleko od větevního límečku a na mateřské větvi či kmenu poté zůstává pahýl. Tento pahýl pak brzdí rozvoj ránového dřeva, které v jeho důsledku není schopno ránu zacelit. Mimo to je zbytek odumřelé části pahýlu místem pro průnik infekce do oblasti větevního nasazení (Kolařík, 2003). Obr. č. 7 Vedení řezu na větevní límeček (foto autor) 3.3.2.2 Řez kodominantního větvení Kodominantní větvení je větvení růstového vrcholu dřeviny ve dva stonky se stejnou dominancí. Oproti větvím větvených s různou dominancí, zde strom nevytváří větevní kornout ani ochranou zónu větve. Při řezu kodominantního větvení je tak rána vystavena silnějšímu ataku patogenů. Jediný obranný mechanizmus, který je schopen strom na tomto místě aktivovat, je kompartmentalizace. Proto je nutné tyto řezy realizovat v co nejmladším věku dřeviny, kdy je strom schopen svou vitalitou na vzniklé poranění efektivně reagovat. V tomto věku dřeviny je vzniklá rána nejmenší a její zavalení kalusem je tak poměrně rychlé (Wágner, Žďárský 2008). Kodominantně rostoucí větev odstraňujeme šikmým řezem v přímce od korního hřebínku k bázi odstraňované větve (Kolařík a kol., 2013). 27

Obr. č. 8 Vedení řezu kodominantního větvení (foto autor) 3.3.2.3 Řez tlakového větvení Tlakové větvení vzniká v důsledku malého odklonu mezi větví a kmenem nebo mezi větvemi. V úžlabí na rozhraní větve a kmene, respektive mezi větvemi, dochází k zarůstání kůry do vnitřních pletiv. Úzká rozvětvení se často rozlamují a jsou pro strom velmi nebezpečná. V úžlabí, kde vzniká vzájemný tlak mezi bázemi větví, může vzniknout korní hřebínek. Proto při samotném řezu respektujeme viditelné rozhraní, které řezem nesmíme poškodit. Úhel a hloubka řezu je tak volena individuálně (Gregorová, 2000). Obr. č. 9 Vedení řezu tlakového větvení (foto autor) 28

3.3.2.4 Řez na korní můstek Při řezu větví vyrůstajících ze stejného místa nebo rostoucích příliš blízko sebe se uplatňuje pravidlo řezu na korní můstek. Tyto větve řežeme samostatně technikou na větevní límeček a dbáme na to, aby při tomto zákroku nebyla poškozena mateřská větev. Nevzniká tak jedna velká rána, ale dvě menší samostatné rány. Mezi těmito dvěma poraněními zůstane tzv. korní můstek, jenž urychlí zavalení vzniklých řezných ran (Wágner, Žďárský 2008). Ponechaný korní můstek by měl být alespoň tak velký jako průměr větší řezné rány (Kolařík a kol., 2013). 3.3.2.5 Řez suchých větví Řez suchých větví je součást zdravotního a bezpečnostního řezu. Suché větve se snadno lámou a představují riziko především v souvislosti s dodržením provozní bezpečností. Proto je odstraňujeme přednostně. Současně s odumřením větve strom aktivuje ochranné zóny, které se nacházejí v okolí větevního nasazení větve mateřské. Mrtvá větev již sekundárně netloustne a její báze se tak zavaluje novým každoročním růstem mateřské větve. Aby došlo k rychlému uzavření vzniklé rány, je potřeba větev odstranit. Odumírající a mrtvé větve proto řežeme co nejblíže k okraji živého pletiva větve mateřské. V žádném případě nesmí dojít k poškození těchto živých pletiv (Kolařík, 2003). V některých případech je odstraňování suchých větví kontraproduktivní. Zejména staré stromy ve volné krajině (památné apod.), které díky svému velkému obsahu mrtvé dřevní hmoty představují vzácný biotop pro další organismy. Proto odstranění těchto mrtvých větví pak může mít za následek odumření mnohdy chráněných a vzácných živočichů (např. netopýrů, strakapoudů, tesaříků, páchníků, roháčů apod.). V našem právním státě je tento zásah nedovolený a trestný. Dle zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. je tento zákrok finančně postižitelný (Wágner, Žďárský 2008). 3.3.3 Termín řezu Optimální termín pro realizaci výchovného a zdravotního řezu je první polovina vegetačního období. Tedy v období přibližně od března do června v závislosti na nadmořské výšce dotyčného stanoviště, klimatických poměrech daného roku apod. 29

V tomto období je strom nejaktivnější a je tak nejefektivnější jeho tvorba kalusu i schopnost kompartmentalizace (Kolařík, 2003). Realizace řezů v zimním období není zcela optimální z důvodů: - než dojde k probuzení kambia v jarních měsících, dochází k vysychání a vymrzání vzniklých ran a k odumírání živých obnažených parenchymatických buněk i kambia, které vede k silnému zvětšování ran - spory dřevokazných hub klíčí již při minimálních vzestupech teploty, zatímco stromy potřebují k probuzení meristematických pletiv, které spouští obranný mechanizmus, nepoměrně delší dobu teplých dnů - zimní období pro zdravotní řez není ideální ani z provozního hlediska, kdy není možno u stromů bez olistění rozlišit větve se sníženou vitalitou (Kolařík, 2003). I přesto lze u některých typů řezů stromy v zimním období ošetřovat. Jde především o řezy bezpečnostní a řezy speciální (např. řezy tvarovací - řez na čípek, na hlavu apod.). U těchto řezů jde o odstranění značné části fyziologicky aktivních větví, které by v případě vytvoření asimilačního aparátu představovaly pro strom citelnou energetickou ztrátu. Tyto zásahy je vhodné realizovat na konci vegetačního klidu. Nejméně vhodná doba pro řez je období predormance a počátek vegetačního klidu (Kolařík, 2003). Velmi diskutovaným tématem je pak řez v období jarního mízotoku. Sem patří břízy, habry, javory, ořešáky apod. Jsou dvě protichůdné teorie, které se liší názorem, zda stromy v tomto období řezat či nikoliv. První starší teorie je názoru, že stromy v období jarního mízotoku nelze řezat. Řez v tomto období způsobuje velké ztráty zásobních látek, které jsou transportovány z kořenů, kmenů a kosterních větví do obvodu korunové partie, kde jsou určeny k produkci nových asimilačních orgánů (listů). Díky přetlaku v rostlině z řezných ran tyto tekutiny samovolně vytékají a stromy tak přicházejí o energeticky bohaté látky pro svůj růst a vývoj. Proto je řez nutno provádět až v období vegetace po vytvoření listového aparátu. Druhá novější teorie je názoru, že řez v tomto období stromy neoslabuje, protože vzhledem k velkému množství energeticky bohatých látek v organismu je tato ztráta zanedbatelná. Navíc se stromy s řezem lépe vyrovnávají, protože díky mízotoku nedochází k embolizaci cév, řezné rány nevysychají a infekce rány patogeny je v této době nemožná. Tento postup se stále více uplatňuje, neboť z dlouhodobého hlediska je známo, že takto ošetřené dřeviny nejevily známky poškození (Wágner, Žďárský 2008). 30

3.3.4 Ošetření řezných ran V současné době panuje mezi arboristickou veřejností názor, že vzniklé řezné rány nezatíráme. Momentálně neexistuje spolehlivý přípravek, který je schopen chránit povrch řezné rány před průnikem patogenu. Pozitivním faktorem natírání řezných ran je snížení jejich vysychání (což je z dlouhodobého hlediska také diskutabilní) a zvýšení estetického efektu. Naopak mezi nevýhody patří finanční náročnost tohoto ošetření, zhoršení hygieny práce a také časté snahy zakrýt špatně vedený řez (Wágner, Žďárský 2008). Podle arboristického standardu SPPKA_02-002_2013 rány zatíráme jen v případě nadměrného výparu z řezné rány nebo z důvodu estetických. Rány po odstraněných suchých větvích se nezatírají v žádném případě (Kolařík a kol., 2013). Obr. č. 10 Zatřená rána přípravkem Lacbalsam. Již měsíc po aplikaci prostředku můžeme pozorovat drobné trhlinky v nátěru. (foto autor) 31

4 Metodika V této práci jsou porovnávány přenosné řetězové pily a ruční pily z hlediska jejich vlivu na drsnost povrchu řezné rány. Správně vedený hladký řez vede ke snížení rizika infekce, zlepšení hojení vzniklé rány, snížení výparu vody, ale také z estetického hlediska působí hladký řez lépe než řez hrubý. Čistý hladký řez je ovlivněn volbou použitého nástroje (pilového řetězu, pilového listu). Drsnost povrchu řezné rány se měřila na špalících o průměru 50mm a šíře 20 mm. Jednotlivé vzorky byly řezány z čerstvého dřeva lípy srdčité (Tilia cordata) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). Porovnávány byly mezi sebou různé typy motorových pil osazené rozdílnými pilovými řetězy a ruční pily s odlišnými pilovými listy. Faktor, který značně ovlivňuje zdrsnění povrchu řezné rány při použití motorové pily, je pilový řetěz, u ručních pil je to pilový list. Pilový list - ocelový list s různě tvarovanými zuby, které odebírají materiál v jednom nebo obojím směru. Ozubení na listu musí mít pilový rozvod tzv. šraňk. Jednotlivé zuby jsou střídavě vyhnuty na levou a pravou stranu, aby nedošlo ke skřípnutí pily v řezaném materiálu. Počet zubů na pilovém listu ovlivňuje rychlost řezu a čistotu řezné rány. V arboristické praxi se používají ruční pily s počtem zubů v rozmezí 6,5-13 zubů na 3 cm délky ozubení. Pilový řetěz - tvoří jej vodící, spojovací a pracovní články, které jsou navzájem spojeny nýty. Pracovní články jsou tvořeny hoblovacím zubem, který při řezu přesně odebírá tloušťku hobliny. Ta je daná výškovým rozdílem mezi hřbetním břitem a omezovací patkou. Hoblovací článek je z pohledu geometrického tvaru složitý. Je tvořen omezovací patkou a řezací částí. Omezovací patka se pohybuje před břitem, je o 0,6 mm nižší a vymezuje tak tloušťku odebírané třísky. Vodící články přesně zapadají do hnací řetězky a jsou vedeny v drážce lišty. Spojovací články kloužou po své spodní hraně, po hraně vodící lišty a přenášejí hnací sílu mezi ostatní články. Jednotlivé řetězy rozlišujeme zejména podle tvaru hoblovacího článku (kulaté, hranaté, dlátovité), rozteče a šířky vodícího článku. Rozteč řetězu - je polovina vzdálenosti mezi třemi sousedními nýty. Je udávaná v palcích (1" = 25,4mm). V našich podmínkách se nejčastěji používají řetězy s roztečí 0,325" a 3/8" (Neruda a kol., 2013). 32

Obr. č. 11 Detail pilového řetězu (foto autor) Tab. č. 1 Typy porovnávaných přenosných řetězových pil Motorová pila Výkon (kw) Rozteč řetězu Typ řetězu Šířka vodící drážky (mm) Stihl MS 193T 1,3 1/4" PICCO oblý 1,1 Stihl MSA 160 C-BQ - 1/4" PICCO oblý 1,1 Stihl MS 440 4 3/8" dlátovitý 1,6 Stihl MS 201 T 1,8 3/8" PICCO dlátovitý 1,3 Stihl HT 101 1,05 3/8" PICCO oblý 1,1 Husqvarna 455 2,6 0,325" oblý 1,5 Obr. č. 12 Použité pilové řetězy (shora 1/4"P, 3/8"P, 0,325" a 3/8") (foto autor) 33

Tab. č. 2 Typy porovnávaných ručních pil Ruční pila Délka pilového listu (mm) Počet zubů na 3cm Silky Zubat 300 300 7,5 Husqvarna L300 300 6,5 Bahco 386-6T 400 7 Porovnávané řetězové pily byly zvoleny tak, aby se lišily dle typu konstrukce, typu použitého pilového řetězu, výkonu, pohonu atd. Ve výběru byly řetězové pily klasické konstrukce (Stihl MSA 160 C-BQ, Stihl MS 440 a Husqvarna 455), dále speciální jednoruční pily pro ošetřování stromů (Stihl MS 193T, Stihl MS 201T) a vyvětvovací pila s teleskopickou násadou (Stihl HT 101). Řetězová pila Stihl MSA 160 C-BQ je poháněna akumulátorem, zbylé testované modely jsou vybaveny benzínovým spalovacím motorem. Ruční pily se lišily délkou, počtem zubů na 3cm a tvarem pilového listu. Silky Zubat 300 je ruční pila se zahnutou čepelí, Husqvarna L300 je vybavena rovným pilovým listem. Bahco 386-6T je ruční teleskopická pila se zahnutou čepelí opatřena srpem a hákem. Obr. č. 13 Stihl MS 201T a Stihl MS 193T (foto autor) 34

Obr. č. 14 Husqvarna 455 a Stihl MS 440 (foto autor) Obr. č. 15 Vyvětvovací pila Stihl HT 101 (foto autor) Obr. č. 16 Silky Zubat 300 (foto autor) 35

Obr. č. 17 Husqvarna L300 (foto autor) Obr. č. 18 Bahco 386-6T (foto autor) 4.1 Měření drsnosti povrchu Metody kontroly povrchu rozdělujeme na metody kvalitativní a kvantitativní. Metody kvalitativní jsou založeny na porovnání kontrolovaného povrchu s povrchem vzorovým, jehož drsnost známe. Porovnávat můžeme pouze povrchy opracované stejným nebo alespoň podobným způsobem obrábění a výsledkem je zjištění, že kontrolovaná plocha je hladší nebo hrubší než plocha vzorová, resp. že její drsnost se pohybuje mezi drsností dvou vzorků po sobě následujících (např. 0,8 až 1,6 μm). K porovnání slouží vzorkovnice drsnosti povrchu. 36

Metody kvantitativní vyjadřují drsnost povrchu číselně a to v parametrech Ra, Rz resp. Rz DIN. Hodnoty nerovností tvořících příčnou drsnost měříme na příčném profilu řezaného vzorku. Výsledkem kvantitativní metody je soubor odchylek povrchu od nulové hodnoty. Drsnost povrchu posuzujeme v souladu s doporučením ISO v soustavě střední čáry. V ní se drsnost posuzuje podle střední aritmetické úchylky Ra a výšky nerovností Rz. Z praktických důvodů je někdy vhodné posoudit naměřenou drsnost dle Rz podle normy DIN (tzv. Rz DIN). Posouzení drsnosti dle střední aritmetické úchylky Ra: Střední čára profilu (m-čára) je vztažná čára, která má tvar geometrického profilu a rozděluje zjištěný profil tak, že součet čtverců odchylek tohoto profilu od střední čáry je minimální (v grafickém záznamu postačuje, aby součty ploch nad střední čárou a pod ní byly stejné). Střední aritmetická úchylka je: = = Rovnice 1 Aritmetická úchylka Ra Obr. č. 19 Posouzení drsnosti dle střední aritmetické úchylky Ra 37

Posouzení drsnosti povrchu dle výšky nerovností Rz: Výška nerovností Rz je střední vzdálenost mezi pěti nejvyššími a pěti nejnižšími body zjištěného profilu v délce měřeného úseku. Měří se kolmo na střední m-čáru profilu. Rovnice 2 Výška nerovností Rz R z = Obr. č. 20 Posouzení drsnosti povrchu dle výšky nerovností Rz Posouzení drsnosti dle výšky Rz DIN: Rz DIN představuje aritmetický průměr pěti největších výšek nerovností. Rovnice 3 Výpočet Rz DIN R zdin = ( z 1 + z 2 + z 3 + z 4 + z 5 ) Obr. č. 21 Posouzení drsnosti dle výšky Rz DIN 38

Pro tuto závěrečnou práci byla stanovena a s vedoucím práce odsouhlasena následující metodika měření drsnosti Rz DIN: Šesti typy přenosných řetězových pil (viz. Tab. č. 1) a třemi typy ručních pil(viz Tab. č. 2), bylo nařezáno 5 vzorků z lípy srdčité a 5 vzorků z jasanu ztepilého. Tedy celkem 90 vzorků. Z odřezaných vzorků byl vyříznut v příčném profilu proti struktuře povrchu řezu plátek o tloušťce max. 0,5 mm. Na profilprojektoru byly posuvným měřítkem změřeny a přepočítány hodnoty pěti největších výšek nerevností. Tyto naměřené hodnoty byly zprůměrovány a dle rovnice č. 3 stanovena hodnota RzDIN. 5 výsledných hodnot RzDIN bylo zprůměrováno a výsledek zaokrouhlen na tisíciny. Projekční přístroje zvané profil projektory jsou optické přístroje, které promítají zvětšený obrys kontrolovaného předmětu na matnici. Zvětšení bývá nejčastěji 10, 20, 50 a 100 násobné. Podmínkou správného měření je přesné dodržení hodnot zvětšení po celé ploše matnice. Přesnost zvětšení bývá až 1%. Velikost zorného pole je dána rozměry matnice a použitým zvětšením. Předmět lze většinou pozorovat ve světle procházejícím a odraženém. 39

5 Výsledky V tabulkách byla porovnávána drsnost povrchu řezu pěti největších výšek nerovností (Z 1 - Z 5 ) pro každou testovanou řetězovou a ruční pilu zvlášť. Výsledná hodnota zdrsnění byla spočítána dle vzorce pro výpočet R zdin. Tab. č. 3 Výsledné hodnoty testované pily Stihl MSA 160 C-BQ na lípě srdčité Stihl MSA 160 C-BQ - Tilia cordata číslo měřeného vzorku Z 1 (mm) Z 2 (mm) Z 3 (mm) Z 4 (mm) Z 5 (mm) Výsledná hodnota 1 0,092 0,063 0,102 0,087 0,095 0,088 2 0,105 0,124 0,089 0,102 0,112 0,106 3 0,078 0,085 0,079 0,142 0,108 0,099 4 0,172 0,133 0,103 0,142 0,084 0,127 5 0,100 0,189 0,099 0,131 0,123 0,128 celková průměrná drsnost (mm) 0,110 Tab. č. 4 Výsledné hodnoty testované pily Stihl MSA 160 C-BQ na jasanu ztepilém Stihl MSA 160 C-BQ - Fraxinus excelsior číslo měřeného vzorku Z 1 (mm) Z 2 (mm) Z 3 (mm) Z 4 (mm) Z 5 (mm) Výsledná hodnota 1 0,145 0,089 0,265 0,099 0,189 0,157 2 0,311 0,153 0,056 0,086 0,063 0,134 3 0,084 0,073 0,078 0,102 0,118 0,091 4 0,146 0,103 0,067 0,074 0,09 0,096 5 0,052 0,091 0,089 0,246 0,121 0,12 celková průměrná drsnost (mm) 0,119 40

Tab. č. 5 Výsledné hodnoty testované pily Husqvarna 455 na lípě srdčité Husqvarna 455 - Tilia cordata číslo měřeného vzorku Z 1 (mm) Z 2 (mm) Z 3 (mm) Z 4 (mm) Z 5 (mm) Výsledná hodnota 1 0,521 0,489 0,746 0,502 0,618 0,5752 2 0,751 0,868 0,674 0,569 0,690 0,7104 3 0,603 0,816 0,890 0,587 0,410 0,6612 4 0,480 0,590 0,345 0,667 0,874 0,5912 5 0,736 0,564 0,541 0,624 0,478 0,5886 celková průměrná drsnost (mm) 0,625 Tab. č. 6 Výsledné hodnoty testované pily Husqvarna 455 na jasanu ztepilém Husqvarna 455 - Fraxinus excelsior číslo měřeného vzorku Z 1 (mm) Z 2 (mm) Z 3 (mm) Z 4 (mm) Z 5 (mm) Výsledná hodnota 1 0,720 0,422 0,862 0,630 0,489 0,625 2 0,324 0,550 0,513 0,490 0,796 0,534 3 0,417 0,273 0,296 0,377 0,541 0,381 4 0,230 0,673 0,530 0,311 0,451 0,439 5 0,382 0,336 0,531 0,342 0,415 0,401 celková průměrná drsnost (mm) 0,476 41

Tab. č. 7 Výsledné hodnoty testované pily Stihl MS 440 na lípě srdčité Stihl MS 440 - Tilia cordata číslo měřeného vzorku Z 1 (mm) Z 2 (mm) Z 3 (mm) Z 4 (mm) Z 5 (mm) Výsledná hodnota 1 1,023 0,876 0,978 0,624 1,153 0,9308 2 0,778 0,897 1,277 0,746 0,904 0,9204 3 1,305 1,107 1,068 0,978 1,364 1,1644 4 0,680 0,894 0,845 0,967 1,722 1,0216 5 0,937 1,647 1,640 1,188 1,178 1,318 celková průměrná drsnost (mm) 1,071 Tab. č. 8 Výsledné hodnoty testované pily Stihl MS 440 na jasanu ztepilém Stihl MS 440 - Fraxinus excelsior číslo měřeného vzorku Z 1 (mm) Z 2 (mm) Z 3 (mm) Z 4 (mm) Z 5 (mm) Výsledná hodnota 1 0,714 0,622 0,605 0,677 0,831 0,69 2 0,892 0,515 0,674 0,822 0,614 0,703 3 1,031 0,567 0,741 0,749 0,786 0,775 4 0,907 0,832 0,664 0,975 0,791 0,834 5 0,415 0,599 0,549 1,215 0,73 0,702 celková průměrná drsnost (mm) 0,741 42