uská rally 2008 V Leninových stopách Autor: Petr Bros Lusk, 20. 7. 2008 18:41 Ač nejsem dobrý pisálek jako jiní kluci naší redakce a raději než psaním se oháním fotoaparátem, chtěl bych se s vámi podělit o ážitky e emě, kde ítra namená již včera. Dovolím si tvrdit, že už jsem toho procestoval hodně a myslel si, že mne už jen tak nic nepřekvapí, ale dost jsem se mýlil. Už po přistání v Petrohradě na letišti Pulkovo, které je mimochodem jen o málo menší než nádraží ve Vsetíně, na vás dýchne duch starých časů. Po absolvování několika kontrol a obdržení spousty raítek si v autopůjčovně vyvedávám skoro novou Škodu Oktavia a vyrážím vstříc novým dobrodružstvím. Mým cílem je město Vyborg, které leží 200 Km severně od Petrohradu. Jelikož všechny ukaatele jsou v abuce, v duchu vpomínám na paní učitelku ruštiny e ákladky, která mi tvrdila, že tento krásný jayk ještě určitě využiji. Čím dále jsem se vdaloval od Petrohradu ubývalo Bentleyů, Mercedesů, Ferrari a přibývalo starých Moskvičů, žigulíků a růných jiných někdy i těžko identifikovatelných povoů. Dopravní předpisy tu nefungují a na dejších cestách doslova bojujete o přežití, spousta vraků, křížů kolem cest, ale i čerstvých mrtvol dokauje, že je třeba si dát sakra poor. Konečně dorážím na místo shakedownu, vítám se s členy týmu Motorsport Kopecký.
Dělám pár áběrů a přesouvám se do servisparku ve Vyborgu, kde mám čas si konečně vydechnout a uvědomit si, že jsem se dostal v čase o 30 let napět. Druhý den ráno odjíždím hotelu (starý panelák ve vesnici Sovjetskoje), moc jsem toho nenaspal, protože ještě o půlnoci svítilo sluníčko a na návsi kolem sochy rudoarmějce dejší mládež pořádala ávody podle filmu ychle a běsile (nutno podotknout, že s těma žígama lítali nádherně bokem). Program je nabitý, jedou se čtyři Z a pak se musí všichni přesunout do Petrohradu, kde je večer u Zimního paláce slavnostní start. Takže fotím na Z2-4 a pak hurá do servisu, kde se připojuji ke
klukům a vyrážím ase 200 km do Petrohradu. V policejní koloně míjíme Auroru, Ermitáž, Petropavlovskou pevnost, několik gigantických soch Lenina a další petrohradské památky, abychom se dostali před Iakijevský chrám, kde se nacháí slavnostní start. Po dlouhých projevech několika pánů v šedivých oblecích, kteří hovoří o olympijských myšlénkách a mírovém poslaní sportu, se vracíme pět do naší oblasti (kraje) Leningradskaja a uléhám ve své hotelové špinavé špeluňce do rovrané postele. elou noc je opět světlo a u rudoarmějce se ase ávodí takže mně achraňuje silný prášek na spaní. Jako oáa působí kraj, který obklopuje rychlostní koušky, nádherná čirá příroda plná průračných jeer a potoků, krásné lesy, poloropadlé vesničky jako vystřižené pohádky Mraík. Na Z 6 se dávám do řeči mužikem, který asi pamatuje ještě cara Mikuláše, ve mne na špek a stakana vodky, s díky odmítám, jelikož mám strach o své oči.
Ještě k pár vět k rychlostkám. Několik minut před startem se po trati pohybují místní domorodci v Moskvičích, pořadatele, který by usměrnil těch několik málo diváků, jsem a celou dobu neahlédl ani jediného! Tratě samotné se podobají hodně finským, rychlé, se spoustou horiontů, ale po průjedu pár aut totálně romlácené s vyjetými hlubokými kolejemi plnými velkých kamenů, takže mne nepřekvapuje, když se dovídám, že Hona tratil defektem 4 minuty. Ten den fotím ještě jeden horiont na Z8, po průjedu posledního ávodního auta naskakuji do své Škodovky a následován asi pěti auty fanoušků, jejichž osádky včetně řidičů jsou pití na tabák, se opět přesouvám do servisu ve Vyborgu. Další den je a mnou a já se už těším na výbornou večeři od našeho kuchaře Martina a poslední třetí ávodní etapu. áno na hotelu všichni balíme, protože tým
hned po skončení ávodu míří směr finské Helsinky a já pět na letiště do Petrohradu. Jedu fotit na Z9-11 nedaleko vesničky Komsomolskaja. Jsou tam hluboké lesy a podle místních bych tam mohl při troše štěstí dostat do áběru medvěda. Ten se ale naštěstí nekoná. Následuje dlouhá cesta do hotelu v Petrohradu. Večer si ještě dělám exkuri po dejších památkách, fotím si Zimní palác a krásnou scenerii mostů přes Něvu v áři petrohradské bílé noci. Poslední hodiny pobytu v emi obrovských kontrastů (na jedné straně velké bohatství a na druhé velká chudoba na venkově) se chýlí ke konci a já už se těším domů.