ANALYTICKÁ ČÁST ROZVOJOVÉHO PLÁNU SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ČESKÉ BUDĚJOVICE VERZE: 03 Zpracovatelé: Mgr. Aleš Novotný, Mgr. Hana Francová, Ph.D. květen 2012
OBSAH 2 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK 5 ÚVOD 6 1. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY ÚZEMÍ 7 1.1 Základní charakteristiky Jihočeského kraje 7 1.2 Základní charakteristiky správního obvodu obce s rozšířenou působností České Budějovice 9 1.3 Základní charakteristiky obce České Budějovice 10 2. DEMOGRAFICKÁ ANALÝZA 11 2.1 Celkové počty obyvatel na vymezeném území 11 2.2 Struktura obyvatelstva z hlediska pohlaví 12 2.3 Struktura obyvatelstva z hlediska věku 12 2.3.1 Průměrný věk obyvatel 12 2.3.2 Pohyb obyvatelstva ve věkových kohortách 13 2.3.3 Pohyb obyvatelstva za sledované období natalita, mortalita 21 2.4 Obyvatelstvo dle národnosti a státního občanství 24 2.5 Pohyb obyvatelstva za sledované období přistěhovalí, vystěhovalí 25 2.6 Prognóza vývoje počtu a věkového složení obyvatelstva 28 2.6.1 Prognóza vývoje počtu obyvatelstva 28 2.6.2 Prognóza vývoje věkového složení obyvatelstva 29 2.7 Rodinný stav obyvatelstva 32 2.7.1 Sňatečnost rozvodovost 34 2.7.2 Domácnosti a rodinné domácnosti v Jč. kraji v r. 2010 35 2.8 Vzdělanostní struktura 37 3. SOCIOEKONOMICKÁ ANALÝZA 38 3.1 Ekonomická aktivita obyvatelstva 38 3.1.1 Ekonomická aktivita v jednotlivých obcích SO ORP České Budějovice 41 3.1.2 Nabídka pracovních příležitostí 43 3.2 Trh práce 44 3.2.1 Obecná míra nezaměstnanosti a míra registrované nezaměstnanosti 44 3.2.2 Nezaměstnanost podle věku 46 3.2.3 Nezaměstnanost podle vzdělání 48 3.2.4 Nezaměstnanost podle pohlaví 50 3.2.5 Délka nezaměstnanosti 53 3.2.6 Problémové skupiny nezaměstnaných na trhu práce 53 3.3 Průměrná mzda 61 3.3.1 Podíl zaměstnanců s podprůměrným hodinovým výdělkem 63 3.4 Domácnosti žijící na hranici životního minima 63 3.5 Vyplacené dávky ze systému sociálního zabezpečení 64 3.5.1 Starobní, invalidní a pozůstalostní důchody 64 3.5.2 Dávky pomoci v hmotné nouzi 66 3.5.3 Příspěvek na péči 70 4. DOPRAVA V REGIONU JIHOZÁPAD 73 4.1 Časová dostupnost na území regionu Jihozápad 73 4.2 Dopravní obslužnost na území regionu Jihozápad 74-2 -
4.3 Dopravní obslužnost veřejnou hromadnou dopravou ve SO ORP ČB 75 4.4 Dopravní obslužnost z pohledu veřejnosti a pohledu uživatelů sociálních služeb 76 5. SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY - KRIMINALITA 77 5.1 Vývoj trestné činnosti souhrnně a v kontextu s užíváním omamných látek v Jihočeském kraji 77 5.2 Vývoj trestné činnosti souhrnně a v kontextu s užíváním omamných látek v okrese České Budějovice 82 5.3 Trestná činnost páchaná dětmi a mladistvými 88 6. POŽADAVKY OD PRACOVNÍCH SKUPIN 94 6.1 Četnost, kvalifikované odhady četnosti jednotlivých cílových skupin 94 6.2 Monitoring potřebnosti vybraných sociálních služeb na území SO ORP ČB 104 6.2.1 Monitoring potřebnosti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež 104 6.2.2 Monitoring potřebnosti domů na půli cesty 104 6.2.3 Monitoring potřebnosti osobní asistence 105 6.2.4 Monitoring potřebnosti průvodcovských a předčitatelských služeb 105 6.2.5 Monitoring potřebnosti sociálně aktivizačních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením a monitoring potřebnosti nízkoprahových denních center 106 6.2.6 Monitoring potřebnosti sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi 106 6.3 Ztráta bydlení z důvodu dluhů 107 6.4 Zanedbání povinné výživy 108 6.5 Sociálně vyloučené lokality a lokality vykazující známky sociálního vyloučených lokalit na území obce České Budějovice 108 6.6 Osoby v dluhové pasti a insolvencím řízení 110 6.7 Vývoj nemocnosti virové hepatitidy C 112 6.8 Děti opouštějící základní školy praktické/speciální 113 7. VYBRANÉ VÝSLEDKY Z DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ MEZI UŽIVATELI SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V OBCI ČESKÉ BUDĚJOVICE A OBCÍCH VE SO ORP ČESKÉ BUDĚJOVICE 116 7.1 Výsledky dotazníkového šetření mezi uživateli sociálních služeb pro děti a mládež 116 7.1.1 Charakteristika zkoumaného souboru 116 7.1.2 Spokojenost s poskytnutou službou, odmítnutí pomoci 118 7.1.3 Potřeba další pomoci 118 7.2 Výsledky dotazníkového šetření mezi uživateli sociálních služeb pro oblast poradenství 119 7.2.1 Charakteristika zkoumaného souboru 119 7.2.2 Spokojenost s poskytnutou službou, odmítnutí pomoci 121 7.2.3 Existence překážek, potřeba další pomoci 121 7.3 Výsledky dotazníkového šetření mezi uživateli sociálních služeb pro osoby v přechodné sociální krizi 122 7.3.1 Charakteristika zkoumaného souboru 122 7.3.2 Spokojenost s poskytnutou službou, odmítnutí pomoci 123 7.3.3 Potřeba další pomoci 124-3 -
7.4 Výsledky dotazníkového šetření mezi uživateli sociálních služeb pro seniory 124 7.4.1 Charakteristika zkoumaného souboru 124 7.4.2 Spokojenost s poskytnutou službou, odmítnutí pomoci 125 7.4.3 Existence překážek, potřeba další pomoci 126 7.5 Výsledky dotazníkového šetření mezi uživateli sociálních služeb pro osoby ohrožené nebo závislé na návykových látkách 126 7.5.1 Charakteristika zkoumaného souboru 126 7.5.2 Spokojenost s poskytnutou službou, odmítnutí pomoci 128 7.5.3 Potřeba další pomoci 128 7.6 Výsledky dotazníkového šetření mezi uživateli sociálních služeb pro osoby se zdravotním znevýhodněním 129 7.6.1 Charakteristika zkoumaného souboru 129 7.6.2 Spokojenost s poskytnutou službou, odmítnutí pomoci 130 7.6.3 Existence překážek, potřeba další pomoci 131 8. VYBRANÉ VÝSLEDKY Z DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ MEZI VEŘEJNOSTÍ V OBCI ČESKÉ BUDĚJOVICE A OBCÍCH VE SO ORP ČESKÉ BUDĚJOVICE 132 8.1 Charakteristika zkoumaného vzorku 132 8.2 Potřeba pomoci 135 8.3 Preference pomoci v tíživé životní situaci a způsobu sdělení o nabídce sociální služby 136 8.4 Existence překážek 138 8.5 Nejpalčivější sociální problémy v obci 140 8.5.1 Sociální problémy v kontextu s bydlištěm respondentů 140 8.5.2 Sociální problémy v kontextu s věkem respondentů 142 8.6 Plánování sociálních služeb 143 9. POSKYTOVATELÉ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB NA ÚZEMÍ SO ORP ČESKÉ BUDĚJOVICE 144 9.1 Registrovaní poskytovatelé sociálních služeb na území SO ORP České Budějovice 144 9.2 Vybrané výsledky z dotazníkového šetření mezi poskytovateli sociálních služeb v obci ČB a obcích ve SO ORP ČB 146 9.2.1 Četnost poskytovatelů sociálních služeb na území SO ORP ČB ve vztahu k jednotlivým cílovým skupinám 146 9.2.2 Četnost vykázaných kontaktů 152 9.2.3 Odmítnutí zájemci o sociální službu 153 9.2.4 Vykazované jednotky kapacit poskytovateli sociálních služeb na území SO ORP za r. 2011 156 10. VYBRANÉ VÝSLEDKY Z DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ MEZI PŘEDSTAVITELI OBCÍ VE SO ORP ČESKÉ BUDĚJOVICE 165 10.1 Metodika sběru a zpracování dat 165 10.2 Problémy v sociální oblasti v obcích ve SO ORP ČB 166 10.3 Existence překážek v obcích ve SO ORP ČB 166 10.4 Finanční podpora sociálních služeb a rozpočty obcí ve SO ORP ČB 167 10.5 Informace o sociálních službách 171 11. SEZNAM GRAFŮ, TABULEK A MAP 172 12. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 179 13. PŘÍLOHY 182-4 -
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK CSS Staroměstská Centrum sociálních služeb Staroměstská ČSSZ Česká správa sociálního zabezpečení ČSÚ Český statistický úřad DD U Zlatého kohouta domov důchodců U Zlatého kohouta DnB doplatek na bydlení DpS Hvízdal domov pro seniory Hvízdal DpS Máj domov pro seniory Máj EA ekonomická aktivita IDUs - injekční uživatelé drog Jč. kraj Jihočeský kraj MHD městská hromadná doprava MOP mimořádní okamžitá pomoc MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí Obec ČB obec České Budějovice Okres ČB okres České Budějovice PnP - Příspěvek na péči PnŽ Příspěvek na živobytí SLDB sčítání lidu, domů a bytů SO ORP ČB správní obvod obce s rozšířenou působností České Budějovice SPOD sociálně právní ochrana dětí ÚO ČB územní odbor České Budějovice ÚP úřad práce VHC virová hepatitida typu C VHE virová hepatitida typu E - 5 -
Úvod Analytická část rozvojového plánu sociálních služeb České Budějovice je významnou součástí Rozvojového plánu sociálních služeb statutárního města České Budějovice (dále jen RPSS České Budějovice) v oblasti sociálních služeb na období 2013-2017. Sociální analýzou území se rozumí komplexní pohled vycházející ze sociodemografické a socioekonomické analýzy, z monitoringu sociálních služeb včetně zjišťování potřeb a názorů uživatelů, poskytovatelů a zadavatelů sociálních služeb a dále též názorů široké veřejnosti. Předkládaná analytická část byla vytvořena na základě sběru dostupných statistických dat tj. dat z Českého statistického úřadu, Ministerstva práce a sociálních věcí, Magistrátu města České Budějovice, Úřadu práce, Ústavu zdravotnických informací a statistiky, Úřadu vlády, Policejního prezídia ČR popř. dalších institucí. Autoři textu též využili data z dotazníkového šetření realizovaného mezi uživateli, poskytovateli a zadavateli sociálních služeb na území SO ORP České Budějovice a data získaná prostřednictvím dotazníkového šetření u veřejnosti. Data jsou zpracována a prezentována na úrovni obce České Budějovice, správního obvodu obce s rozšířenou působností České Budějovice (popř. okresu České Budějovice), na úrovni Jihočeského kraje či celé České republiky. Základní sledované ukazatele jsou popisovány a analyzovány v rámci časového horizontu cca 5 let. Analytická část by měla posloužit zejména jednotlivým pracovním skupinám k tvorbě a rozvoji optimální sítě sociálních služeb a uspokojení potřeb obyvatel žijících na území SO ORP České Budějovice. - 6 -
1. ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY ÚZEMÍ 1.1 Základní charakteristiky Jihočeské kraje Rozlohou 10 057 km2 představuje Jč. kraj 12,8 % z celé České republiky. Z tohoto území zaujímají více než třetinu lesy, 4 % pokrývají vodní plochy. Převážná část území leží v nadmořské výšce 400-600 m, s čímž souvisejí poněkud drsnější klimatické podmínky. V Jihočeském kraji bylo k 1. 1. 2003 zřízeno 17 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 37 správních obvodů obcí s pověřeným úřadem. Pověřené obecní úřady spravují obce v území, které je od 1. 1. 2007 plně skladebné do okresů i do správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Mapa 1.1: Administrativní členění Jč. kraje Zdroj: ČSÚ, 2012 Jč. kraj je krajem s nejmenší hustotou zalidnění z celé České republiky. Koncem roku 2010 v kraji žilo více než 638,7 tis. obyvatel, tedy 64 obyvatel na 1 km 2. Z jeho 7 okresů má největší hustotu obyvatelstva okres České Budějovice, kde žije téměř 30 % obyvatel kraje. Je to dáno především jejich soustředěním do samotného města České Budějovice, v němž bydlí 94,8 tis. osob. Dalšími velkými městy jsou Tábor (35,3 tis. obyvatel), Písek (29,9 tis. obyvatel), Strakonice (23,0 tis. obyvatel) a Jindřichův Hradec (22,4 tis. obyvatel). V těchto 5 městech žije téměř třetina Jihočechů. Naproti tomu nejmenší obce do 200 obyvatel představují 37,7 % z celkového počtu obcí, ale žije v nich pouze 4,1 % celkového počtu obyvatel kraje. Nejmenší obcí v kraji (i v celé České republice) je obec Vlkov v okrese České Budějovice se 17 trvale žijícími obyvateli. K 1. 1. 2012 1 bylo v Jč. kraji sečteno 637 460 obyvatel, což je o 12 tisíc osob více než v roce 2001. Tempo růstu počtu obyvatel Jč. kraje (+ 2,0 %) bylo v rámci ČR páté nejrychlejší. To se spolu s dalšími faktory (např. dostatek pracovních míst) projevilo ve 1 Předběžné výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011 jsou zpracovány podle místa trvalého bydliště sčítaných osob a jsou tak srovnatelné s předchozími sčítáními. Výsledky těchto sčítání byly přepočteny na územní strukturu krajů, okresů, správních obvodů i obcí platnou k 1. lednu 2011 (ČSÚ, 2012). - 7 -
struktuře počtu obyvatel podle velikostních skupin obcí. Zvýšil se zejména počet obyvatel v obcích s počtem obyvatel 1 000 1 999 (o 16,6 %), a to na úkor nejmenších obcí do 200 obyvatel, ale i na úkor měst s počtem obyvatel 5 000 a více (ČSÚ, 2012). Počet obyvatel rostl v roce 2010 díky téměř shodnému vlivu přirozeného a migračního přírůstku. Významně zeslábl vliv zahraniční migrace, takže stěhování mezi kraji bylo rozhodujícím prvkem přírůstku obyvatelstva stěhováním. Počet seniorů na všech úrovních (tj. správního obvodu obce s rozšířenou působností, kraje i ČR) dramaticky poroste, neboť těsně před dosažením věku 65 let jsou silné generace z období kompenzační porodnosti po 2. sv. válce. Dle ČSÚ (2012) je nejméně příznivá věková struktura v kraji v nejmenších obcích do 200 obyvatel, kde na 100 seniorů připadá pouze 74 dětí, a dále v obci České Budějovice (dále jen obec ČB) s 81 dětmi na 100 seniorů. Dětská složka populace naproti tomu převládá nad nejstarší věkovou kategorií především v obcích s počtem obyvatel mezi 500 a 1 999. Jedná se o velikostní skupiny obcí, kde v posledních 10 letech nejdynamičtěji rostl počet obyvatel. Do nové výstavby v těchto obcích se stěhovaly především rodiny s dětmi. Věková struktura obyvatel kraje je obdobná jako v celé České republice; průměrný věk v kraji i ČR je 40,9 roku. Od demografické struktury kraje se výrazněji odlišuje pohraniční okres Český Krumlov s pestřejším národnostním složením. Je zde mladší věková struktura, téměř nejvyšší porodnost a nejnižší úmrtnost. Okres Český Krumlov společně s okresem České Budějovice zaznamenával trvalý růst početních stavů obyvatel. Naproti tomu v ostatních okresech počty obyvatel spíše stagnovaly. Na tvorbě hrubého domácího produktu v České republice se kraj podílí pouze 5,2 %, v přepočtu na 1 obyvatele však dosahuje 85,5 % republikového průměru a je mezi kraji na 5. pozici (po Hl. městě Praze, Jihomoravském, Středočeském a Královéhradeckém kraji). Tvorba hrubého fixního kapitálu představovala v roce 2009 na území kraje hodnotu 42,2 mld. Kč (4,6 % z ČR). V souvislosti s projevy hospodářské recese klesl počet ekonomicky aktivních, snížil se i podíl zaměstnaných na obyvatelstvu. Míra ekonomické aktivity obyvatelstva kraje klesla pod republikový průměr, míra zaměstnanosti je i přes meziroční pokles stále nadprůměrná. Obecná míra nezaměstnanosti vzrostla v roce 2009 o dvě třetiny a v roce 2010 o další čtvrtinu, zvýšila se zejména u mužů. Rostla nerovnováha na trhu práce. Míra registrované nezaměstnanosti koncem roku dosáhla dosud nejvyšší hodnoty; počet nezaměstnaných na jedno volné pracovní místo byl koncem roku rovněž dlouhodobě nejvyšší. V mezikrajovém srovnání má kraj pátou nejnižší míru registrované nezaměstnanosti. Nejnižší nezaměstnanost je stále v okrese České Budějovice a nejvyšší v okrese Český Krumlov; nejvíce nezaměstnanost vzrostla v okrese Tábor. Dlouhodobá nezaměstnanost v kraji je nejvyšší za 11 let, mezi kraji je přitom třetí nejnižší. V roce 2009 mzdy spíše stagnovaly, medián mezd mužů dokonce klesl, v roce 2010 již mzdy mírně rostly; mezi kraji ČR byl medián mezd druhý nejnižší. Projevy hospodářské recese na ekonomický vývoj v kraji můžeme pozorovat již v roce 2007, kdy došlo k zastavení růstu hrubého domácího produktu. Vzhledem ke struktuře hospodářství kraje naštěstí nebyly dopady recese v souhrnu tak hluboké jako v jiných krajích. V Jč. kraji je sídelní struktura poměrně roztříštěná, proto dostupnost sídel správních obvodů obcí s rozšířenou působností (dále jen SO ORP) je v tomto kraji poněkud horší než v jiných krajích. Téměř 12 % obyvatel venkovského prostoru nedojede do sídla správního obvodu dříve než za 30 minut. Vzhledem k rozloze kraje je v mezikrajském srovnání horší dostupnost krajského města, i když České Budějovice jsou umístěny prakticky ve středu kraje (Krajská správa ČSÚ, 2009). - 8 -
1.2 Základní charakteristiky správního obvodu obce s rozšířenou působností České Budějovice Správní obvod obce s rozšířenou působností České Budějovice (dále jen SO ORP ČB) leží uprostřed Jč. kraje. Jeho povrch tvoří převážně plochá rybničnatá krajina Českobudějovické pánve. Osou území je řeka Vltava, do které se v Českých Budějovicích vlévá řeka Malše. Vodní dílo Římov na této řece se stalo zásobárnou pitné vody pro značnou část celého kraje. Rozlohou 924 km 2 je Českobudějovicko čtvrtým největším správním obvodem v kraji. Z celkové plochy obvodu představuje 54 % zemědělská a 29 % lesní půda. Podíl vodních ploch dosahuje třetí nejvyšší hodnoty v kraji. Ve sledovaném území SO ORP ČB je 79 obcí (mapa 1.2), které se rozkládají na ploše 924 km 2. Počtem 155 tis. obyvatel je obvod nejlidnatějším v kraji (dle posledního statistického sčítání). Hustota obyvatel na 1 km 2 je 167 (průměrná hodnota za Českou republiku je 133 obyvatel na1 km 2 ). Ze 79 obcí je ve SO ORP ČB 19 obcí s více jak 1000 obyvateli, 46 obcí s méně než 1000 obyvateli a 14 obcí s méně než 200 obyvateli. Přímo v obci ČB žijí téměř dvě třetiny obyvatel (konkrétně 94 865) a katastr města se rozkládá na ploše 56 km 2. Na vývoj počtu trvale bydlících obyvatel v jednotlivých obcích měl významný vliv proces suburbanizace, tedy vystěhovávání občanů větších měst do okolních obcí. Tento proces byl nejsilnější v okolí města České Budějovice. V samotném městě se počet obyvatel snížil o 3,5 tis. osob na 93 883 obyvatel. V okolních obcích se naopak počet obyvatel značně zvýšil. Jedná se především o obce Litvínovice a Srubec, kde se počet obyvatel zhruba zdvojnásobil, což je nejvyšší nárůst v kraji. Mapa 1.2: Administrativní mapa SO ORP ČB Zdroj: ČSÚ, 2012-9 -
1.3 Základní charakteristiky obce České Budějovice Rozloha města České Budějovice činí 5 560 ha a představuje tak cca 6 % z rozlohy SO ORP ČB. Z hlediska hydrogeografické polohy obce leží České Budějovice přímo na soutoku řeky Vltavy a Malše. V blízkosti ČB se také nacházejí, pro jihočeskou krajinu tolik typické, rybníky, které v oblasti Českého Vrbného tvoří chráněné území, a to v kategorii přírodní rezervace. Statutární město se v současnosti skládá ze 7 místních částí a dvou území (Kaliště a Třebotovice), která tvoří enklávu. Do 7 místních částí patří: - České Budějovice 1 tj. vnitřní město a Sokolský ostrov, - České Budějovice 2 zahrnující Stromovku, Čtyři Dvory, sídliště Máj, sídliště Šumava a sídliště Vltava. - České Budějovice 3 jsou tvořeny Pražským předměstím, Kněžskými Dvory a Nemanicemi, - České Budějovice 4 zahrnuje Husovu kolonii a Nové Vráto, - České Budějovice 5 obsahuje Pětidomí, Suché Vrbné, Nové Hlinsko, Pohůrka, - České Budějovice 6 Lannova třída, Nádraží, Vídeňské předměstí, Havlíčkova kolonie, Mladé, Nové Hodějovice. - České Budějovice 7 tvoří Střelecký ostrov, Linecké předměstí, Rožnov, Nové Roudné. České Budějovice nejsou z hlediska průmyslu ve srovnání s ostatními stotisícovými městy ČR tolik významné, přesto zde najdeme několik středně velkých průmyslových podniků. Nejvíce průmyslových podniků ČB spadá do průmyslu potravinářského a strojírenského. Populační vývoj obce ČB se odvíjí od přirozeného a také od migračního přírůstku. Národnostní prostorová struktura obce ČB je málo rozmanitá. Mapa 1.3: Mapa území obce ČB Zdroj: Národní Geoportál INSPIRE, 2012-10 -
2. DEMOGRAFICKÁ ANALÝZA 2.1 Celkové počty obyvatel na vymezeném území Graf 2.1: Počty obyvatel na území Jč. kraje, SO ORR ČB a obce ČB v letech 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚc,d), 2007-2011 Graf 2.2: Počty obyvatel v ČR v letech 2006-2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb), 2007-2011 Počet obyvatel za sledované období (tj. za léta 2006 2010) vzrostl. Tato tendence je patrná v rámci ČR, Jč. kraje a rovněž i v rámci SO ORP ČB. K 31. 12. 2010 bylo na území SO ORP ČB evidováno 155 315 obyvatel, což je téměř o 5 tisíc osob více než ke stejnému datu roku 2006. Počet obyvatel v samotné obci ČB se pohybuje kolem čísla 95 tisíc s tím, že od r. 2007 lze v řádu desítek osob sledovat nepatrný pokles. Stav k 31. 12. 2010 je 94 754 obyvatel 2. 2 Dle údajů z posledního sčítání bylo k 1. 1. 2011 v obci ČB 94 865 obyvatel. - 11 -
2.2 Struktura obyvatelstva z hlediska pohlaví Graf 2.3: Struktura obyvatel z hlediska pohlaví na území obce ČB, SO ORP ČB, Jč. kraje, a ČR k 31. 12. 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚb,c,d), 2007-2011 Na základě zjištěných hodnot lze konstatovat, že k 31. 12. 2010 mají na všech typech sledovaných území větší zastoupení ženy. Převaha žen je nejvýraznější v obci ČB (51,9 %:48,1 %), nejmenší rozdíl v zastoupení žen a mužů je naopak na území Jč. kraje (50,7 %:49,3 %). Podíl pohlaví v rámci SO ORP ČB je 48,8 % žen ku 51,2 % mužů. V absolutním vyjádření jsou hodnoty následující: počet žen je 79 521, počet mužů je 75 794; rozdíl představuje číslo 3 727 ve prospěch žen. 2.3 Struktura obyvatelstva z hlediska věku 2.3.1 Průměrný věk obyvatel Graf 2.4: Průměrný věk obyvatel na úrovni obce ČB, SO ORP ČB, Jč. kraje a ČR za období 2006-2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚb,c,d), 2007-2011 - 12 -
Z hodnot v grafu 2.4 lze vyvodit, že ve sledovaném období 2006 2010 se průměrný věk obyvatel v rámci všech typů lokalit zvýšil. Nárůst představuje 0,5 0,8 roku. Průměrný věk k 31. 12. 2010 osciloval v rámci ČR, Jč. kraje a SO ORP ČB kolem 40,8 let. V obci ČB byla k uvedenému datu tato hodnota nejvyšší a to 41,6 let. Vyšší hodnoty průměrného věk v obci ČB jsou patrné po celou dobu sledovaného pětiletého období 3. 2.3.2 Pohyb obyvatelstva ve věkových kohortách Graf 2.5: Pohyb obyvatelstva ve věkové kohortě 0 14 let na úrovni obce ČB, SO ORP ČB a Jč. kraje za období 2006-2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚc,d), 2007-2011 Graf 2.6: Pohyb obyvatelstva ve věkové kohortě 0 14 let na úrovni ČR za období 2006-2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb), 2007-2011 3 Dle údajů SLDB z r. 2011 byl k 1. 1. 2011 v obci ČB průměrný věk 41,4 let. - 13 -
Srovnáme-li všechny hodnoty uvedené v grafu 2.5 a 2.6 na začátku a na konci sledovaného období (2006 2010), můžeme konstatovat, že na všech úrovních (tj. na úrovni obce ČB, SO ORP ČB, Jč. kraje i celé ČR) došlo ve skupině 0 14 let k nepatrnému nárůstu počtu osob - na území obce ČB jsou hodnoty vyšší o cca 250 osob, na území kraje je pak rozdíl 772 osob. Tento pozitivní trend je zřejmý po celou dobu sledovaného období ovšem jen na úrovni SO ORP ČB; v rámci ostatních úrovní včetně ČR došlo mezi roky 2006 až 2007 (popř. 2008) k drobnému propadu. Graf 2.7: Pohyb obyvatelstva ve věkové kohortě 15 64 let na úrovni obce ČB, SO ORP ČB a Jč. kraje za období 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚc,d), 2007-2011 Graf 2.8: Pohyb obyvatelstva ve věkové kohortě 15 64 let na úrovni ČR za období 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb), 2007-2011 Podíváme-li se u věkové kohorty 15 64 let na pohyb osob za posledních pět let, je možno prostřednictvím absolutní četnosti uvést, že dochází k jejich mírnému úbytku (výjimkou je SO ORP ČB, kde je nepatrný nárůst ve výši 781 osob). Z prezentovaných - 14 -
hodnot v grafu 2.7 lze pak dále vyčíst, že úbytek v obci ČB je v absolutním vyjádření dokonce vyšší (1972 obyvatel) než úbytek na území celého Jč. kraje (1219 obyvatel). Graf 2.9: Pohyb obyvatelstva ve věkové kohortě 65 a více let na úrovni obce ČB, SO ORP ČB a Jč. kraje za období 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚc,d), 2007-2011 Graf 2.10: Pohyb obyvatelstva ve věkové kohortě 65 a více let na úrovni ČR za období 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb), 2007-2011 Hodnoty prezentované v grafu 2.9 a 2.10 jednoznačně dokladují proces stárnutí populace. Během posledních pěti let se na úrovni obce ČB zvýšil počet osob starších 65 let přibližně o 1 800 osob, tj. téměř o 13 %. Sledované hodnoty na území SO ORP ČB dokladují obdobný vývoj - k 31. 12. 2010 narostla seniorská populace o 2 771 osob (tj. o 13 %). V rámci ČR byla k 31. 12. 2010 relativní hodnota výskytu seniorské populace totožná s hodnotou v kraji (tj. 15,5 %); celkový nárůst pak představuje 1,1 %. I v rámci kraje a ČR je tedy trend stárnutí populace evidentní. - 15 -
Graf 2.11: Věková struktura obyvatelstva na území obce ČB - srovnání roků 2006 a 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚb,c), 2007-2011 Graf 2.12: Věková struktura obyvatelstva na území SO ORP ČB - srovnání roků 2006 a 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚd), 2007-2011 - 16 -
Graf 2.13: Věková struktura obyvatelstva na území Jč. kraje - srovnání roků 2006 a 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚc), 2007-2011 Graf 2.14: Věková struktura obyvatelstva na území ČR - srovnání roků 2006 a 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚb), 2007-2011 Zastoupení střední věkové kategorie (tj. kategorie 15 64 let) bylo v r. 2010 na území obce ČB, SO ORP ČB, Jč. kraje a ČR téměř identické - tvořilo 70 % celkové populace (viz grafy 2.11 2.14). Porovnáme-li však četnost střední věkové skupiny v roce 2006 s rokem 2010, na úrovni ČR i kraje lze konstatovat pokles ve výši cca 1,1 % a na úrovni SO ORP ČB pak propad o 1,8 %. Na úrovni obce ČB představuje tato redukce největší hodnotu a to 2,1 %. Výskyt seniorské populace (65 a více let) byl ke konci r. 2010 na území Jč. kraje 15,5 %, přičemž procentuální rozdíl mezi skupinou osob starších 65 let na začátku a na konci sledovaného období činí 1,2 %. Věková kohorta 65 a více let měla na začátku mapovaného období na území SO ORP ČB procentuální výskyt 14 %, na konci tohoto období došlo dle statistických dat ke zvýšení o 1,4 %, tj. na 15,4 %. Podíváme-li se na změnu věkové struktury obyvatelstva na území obce ČB, generace starší 65 let představovala k 31. 12. - 17 -
2006 cca 14,8 % z celkové populace, zatímco k témuž datu v r. 2010 je její procentuální zastoupení již 16,7 %. Z uvedeného je tedy u této věkové skupiny patrný téměř 2% nárůst 4. Graf 2.15: Index stáří na úrovni obce ČB, SO ORP ČB, Jč. kraje a ČR v letech 2006 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚb,c,d), 2007-2011 Neuspokojivý demografický vývoj v obci ČB dokladuje i tzv. index stáří. 5 Index stáří ve SO ORP ČB dosahuje takřka totožných hodnot jako index stáří v ČR a to po celé sledované období. Jeho velikost je v rozmezí od 100,8 107,5. Drobnou odchylku v pozitivním směru vykazuje tato veličina v rámci Jč. kraje. Nejvýraznější posun indexových hodnot v negativním smyslu je zřejmý u obce ČB - hodnota indexu v r. 2010 zde byla téměř 123. S ohledem na uvedené hodnoty lze konstatovat, že obec ČB stárne rychleji než SO ORP ČB podrobněji viz následující mapa 2.1. 4 Dle informací ČSÚ (Analýza regionálních rozdílů v ČR, 2011) tkví podstata přelivu obyvatel ze střední do seniorské věkové skupiny v silných ročnících 1945-57, které nyní vstupují do důchodového věku, přičemž střední délka dožití se po r. 2000 prodlužuje již nepodstatně. 5 Jde o veličinu, která vyjadřuje podíl dvou věkových kohort seniorské populace (65 let a více) a mladé populace (0 14 let); tento podíl se následně násobí číslem 100. Pokud je hodnota indexu stáří rovna 100, znamená to, že výše uvedené věkové skupiny mají v populaci rovnoměrné zastoupení. Pokud hodnota indexu překročí 100, velikost seniorská populace je větší než populace dětské. V případě, že hodnota indexu je rovna 50, počet dětí je přesně 2x vyšší než počet seniorů. - 18 -
Mapa 2.1: Index stáří v obcích SO ORP ČB v r. 2010 Zdroj: ČSÚd), 2011, vlastní propočty V roce 2010 byl průměrný index stáří ve SO ORP ČB 107,1. Samotná obec ČB měla v uvedeném roce tento index roven číslu 122,6. Extrémně vysoké hodnoty indexu (nad 150) vykazuje obce Vlkov (250), Komařice (172,4), Dynín (161,8), Mokrý Lom (158,3) a Borovnice (155,6). Extrémně nízké hodnoty indexu (do 60) mají např. obce: Vidov (26,3), Dasný (47,3), Litvínovice (52,3), Roudné (52,8), Boršov nad Vltavou (53,8) a Srubec (54,6). Zejména se jedná o obce v bezprostřední blízkosti ČB, pro které je charakteristická výstavba nových bytových jednotek. Tento trend se označuje jako suburbanizace a gentrifikace 6. Pro hlubší dokreslení problematiky stárnutí obyvatelstva je vhodné prezentovat též index ekonomického zatížení. Vypovídá o poměru počtu dětí a seniorů k počtu obyvatel v ekonomicky aktivním věku. 7 6 Gentrifikace je proces, při němž dochází k rehabilitaci obytného prostřední některých čtvrtí a k postupnému vytlačování a nahrazování původního obyvatelstva příjmově silnějšími vrstvami nově příchozích. 7 Index ekonomického zatížení se vypočítá jako podíl mladé a seniorské populace vůči populaci ve věku 15 64 let (tj. ekonomicky aktivní populace); výsledná hodnota se následně násobí číslem 100. Index ekonomického zatížení tedy vyjadřuje, kolik dětí ve věku 0 14 let a osob ve věku 65 a více let připadá na 100 osob ve věku 15-64 let. Čím menší je výsledná hodnota indexu, tím příznivější je poměr mezi ekonomicky neaktivní a aktivní složkou obyvatel. - 19 -
Mapa 2.2: Index ekonomického zatížení v SO ORP ČB v r. 2010 Zdroj: ČSÚd), 2011, vlastní propočty Průměrná velikost indexu ekonomického zatížení v rámci SO ORP ČB činí 41,0, u samotné obce ČB má tento index hodnotu 41,5. K obcím s nejnižší hodnotou zjišťovaného indexu patří Jivno (30,4), Hrdějovice (30,7), Hlavatce (32,1), Adamov (33,0), Břehov (33,3), Vidov (33,4), Úsilné a Vráto se stejnou hodnotou 33,7. Mezi obce s nejvyšším indexem ekonomického zatížení lze jmenovat např. Vlkov (63,6), Závraty (53,6), Nákří (54,2), Čakov (51,5) či Strýčice (51,4).. - 20 -
2.3.3 Pohyb obyvatelstva za sledované období natalita, mortalita Graf 2.16: Natalita obyvatelstva na úrovni obce ČB, SO ORP ČB a Jč. kraje v letech 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚc,d), 2007-2011 Graf 2.17: Natalita obyvatelstva na úrovni ČR v letech 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb), 2007-2011 Vývoj počtu živě narozených dětí na území SO ORP ČB v podstatě kopíruje demografickou křivku týkající se tohoto jevu na území obce ČB. V průběhu křivky je patrný celkový (i když jen mírný) nárůst natality na úrovni obce jde o cca 150 dětí, na úrovni SO ORP se jedná cca o 300 dětí. Jistý výkyv je však možno sledovat v r. 2008. Křivka zobrazující vývoj počtu živě narozených dětí na úrovni kraje a státu má od r. 2006 taktéž vzrůstající tendenci, avšak od r. 2008 dochází k významnému a do současné doby trvajícímu poklesu. Hodnoty natality v rámci ČR za r. 2010 jsou na úrovni hodnot z přelomu let 2007/2008 a obdobná situace je i na úrovni Jč. kraje. Nárůst počtu narozených v letech 2006 2008 na všech sledovaných územích lze interpretovat jako doznívání sekundární populační vlny dětí žen narozených v 70. letech 20. - 21 -
století. Část nárůstu přitom tvoří děti narozené druhé v pořadí a dále prvorozené děti těch žen, které odkládaly mateřství do vyššího věku. Graf 2.18: Mortalita obyvatelstva na úrovni obce ČB, SO ORP ČB a Jč. kraje v letech 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚc,d), 2007-2011 Graf 2.19: Mortalita obyvatelstva na úrovni ČR v letech 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb) Počty zemřelých osob dosáhly celorepublikově, v Jč. kraji i SO ORP ČB v rámci sledovaného období nejvyšších hodnot v r. 2009; v následujícím roce pak klesly. Vývoj mortality na území obce ČB je ve srovnání se situací v ostatních územních jednotkách poněkud odlišný v počtech zemřelých lze v rámci sledovaného období pozorovat minimální výkyvy s tím, že od r. 2007 až do r. 2010 je patrná mírná tendence k růstu. Tento stav koresponduje se specifickou věkovou strukturou v obci ČB. Jak již bylo uvedeno v komentářích ke grafu 2.11 a 2.12., seniorská populace byla k r. 2010 v samotné obci ČB - 22 -
zastoupena více než v rámci SO ORP ČB, popř. Jč. kraje či ČR a její vyšší výskyt se tudíž odráží i v křivce mortality. Graf 2.20: Přirozený přírůstek na úrovni obce ČB, SO ORP ČB, Jč. kraje a ČR v letech 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb,c,d), 2007-2011 Graf 2.20 ilustruje přirozený přírůstek, tj. rozdíl mezi počtem narozených a počtem zemřelých. Nejvyšších hodnot přirozeného přírůstku bylo dosaženo v r. 2008 s výjimkou SO ORP ČB, kde vrchol křivky lze vysledovat až v r. 2010. Zatímco vývoj rozdílu mezi počtem narozených a zemřelých v Jč. kraji kopíruje vývoj v rámci celé ČR, tj. po r. 2008 dochází k poklesu, u samotné obce ČB a SO ORP ČB je od r. 2009 evidentní vzrůstající tendence. Graf 2.21: Prognóza vývoje přirozeného přírůstku do r. 2030 v ČR a Jč. kraji (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb,c), 2011 Jak již bylo prezentováno v předchozím grafu 2.20, přirozený přírůstek v ČR a stejně tak i v Jč. kraji dosáhl svého vrcholu v r. 2008. Dle dlouhodobé projekce ČSÚ lze vyrovnanou bilanci počtu narozených a počtu zemřelých (nulový přírůstek) očekávat na přelomu let 2017-2018, nadále pak bude přirozený přírůstek směřovat k záporným hodnotám. - 23 -
2.4 Obyvatelstvo dle národnosti a státního občanství Graf 2.22: Národnosti na území SO ORP ČB dle SLDB v r. 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚ, 2012 Přes 35 tisíc obyvatel SO ORP ČB využilo při posledním SLDB možnosti neuvádět svoji národnost, tudíž prezentované hodnoty za SO ORP ČB je potřeba vnímat jako neúplné - zkreslené. Největší podíl tvoří česká národnost, k ní se přihlásilo 114 865 osob. K marginálně zastoupeným národnostem na sledovaném území patří slovenská (téměř 1 397 občanů), moravská (253) a německá (135). Ostatní národnosti uvedené v grafu 2.22 (tj. polská, romská a slezská) dosáhly v součtu pouze absolutního čísla 101. Graf 2.23: Státní občanství na území SO ORP ČB dle SLDB v r. 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚ, 2012 V grafu 2.23 je uveden přehled nejčetněji zastoupených státních občanství na území SO ORP ČB. Podíl osob s jiným než českým občanstvím na území SO ORP ČB tvoří necelá 2 % populace. - 24 -
Analýza situace přistěhovalých do SO ORP ČB z hlediska národnostních menšin Jak uvádí Zpráva o situaci národnostních menšin v České republice za rok 2010 (Úřad vlády ČR, 2011) v obci ČB nebyl ani v r. 2010 ustanoven Výbor nebo jiný orgán pro národnostní menšiny. Situace se tak po komunálních volbách na podzim r. 2010 nezměnila. Zmíněný dokument přináší i detailní informace o činnosti organizací národnostních menšin v jednotlivých krajích; v Jč. kraji dosud nevykazuje činnost žádná organizace národnostních menšin toto sdělení je však současně konfrontováno s informací o tom, že kraj finančně podpořil projekty tří organizací (Salesiánské středisko mládeže DDM částkou 50 tisíc Kč, Cheiron T, o.p.s. částkou 40 tisíc Kč a KoCeRo ve výši 10 tisíc Kč). Pokud jde o dotace ze strany obce ČB, v r. 2010 poskytovala příspěvky pouze z dotačního programu na podporu sociálních služeb na provoz organizacím poskytujícím sociální služby. Organizace sdružující příslušníky národnostních menšin a zároveň působící na území obce ČB žádost o poskytnutí příspěvku nepředložily. Pro zajímavost uvádíme i celkovou částku dotací poskytnutou kraji a obcemi v celé ČR za r. 2010 - její výše dosáhla téměř 17 mil. Kč, což je o jednu třetinu více než v roce předchozím. Mírný pokles dotací byl zaznamenán pouze u srbské a ukrajinské menšiny, dotace pro ostatní menšiny vykazují vzestup. 2.5 Pohyb obyvatelstva za sledované období přistěhovalí, vystěhovalí Migrace obyvatelstva Rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých osob se označuje jako tzv. saldo migrace. Graf 2.24 prezentuje počty přistěhovalých v rámci obce ČB, SO ORP ČB, Jč. kraje a ČR, graf 2.25 naopak dokládá počty vystěhovalých osob ze všech uvedených správních celků. Graf 2.24: Počet přistěhovalých na úrovni obce ČB, SO ORP ČB, Jč. kraje a ČR v letech 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb,c,d), 2007-2011 Do SO ORP ČB se v r. 2010 přistěhovalo 2008 osob, přičemž z 96 % se jednalo o přistěhovalé přímo do obce ČB (v absolutním vyjádření jde o 1936 osob). Vývoj migrace v obci ČB i ve SO ORP ČB je srovnatelný s vývojem v rámci Jč. kraje i celé republiky. Maximální hodnoty v počtu přistěhovalých byly dosaženy v jednom časovém okamžiku - v r. 2007; od tohoto roku počty přistěhovalých trvale klesají. - 25 -
Graf 2.25: Počet vystěhovalých na úrovni obce ČB, SO ORP ČB, Jč. kraje a ČR v letech 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb,c,d), 2007-2011 Přestože maximální hodnoty vystěhovalých byly na úrovni obce ČB, SO ORP ČB a Jč. kraje dosaženy v r. 2008, nejedná se o velké výkyvy - ve srovnání s ostatními roky jde o cca 6 12% nárůst. Situace v rámci ČR je zcela odlišná zde je r. 2008 možno hodnotit jako rok s nejnižším počtem vystěhovalých (ve srovnání s r. 2006 představoval pokles 82 % - tj. z hodnoty 33 463 na 6 027). V r. 2010 již počet vystěhovalých stoupl oproti r. 2008 více než 2,5krát (tj. z hodnoty 6 027 na 14 867). Graf 2.26: Přírůstek stěhováním na úrovni SO ORP ČB v letech 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚd), 2007-2011 Migrační saldo na území SO ORP ČB bylo po celé sledované období pozitivní, avšak od r. 2007 se přírůstek stěhováním zmenšuje: zatímco v r. 2007 měl přírůstek hodnotu 1 332 osob, v r. 2010 byl téměř 9x menší (v absolutním vyjádření byl rozdíl mezi počtem přistěhovaných a vystěhovalých pouze 381 osob). - 26 -
Graf 2.27: Celkový přírůstek na území SO ORP ČB v letech 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚd), 2007-2011 Celkový přírůstek je tvořen přírůstkem stěhováním a přirozeným přírůstkem. Zatímco přírůstek stěhováním má klesající tendenci a v r. 2010 dosáhl za sledované období minimální hodnoty (381), přirozený přírůstek naopak dosáhl v tomtéž roce svého maxima, tj. hodnoty 411 (tato hodnota je dokonce vyšší než velikost přírůstku stěhováním). Přesto je u celkového přírůstku od r. 2007 patrný pokles a v posledním sledovaném roce jsou zde hodnoty nejnižší (792 osob). - 27 -
2.6 Prognóza vývoje počtu a věkového složení obyvatelstva 2.6.1 Prognóza vývoje počtu obyvatelstva Graf 2.28: Prognóza vývoje počtu obyvatel v obci ČB a SO ORP ČB - střední varianta 8 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚc,d), 2007-2011, vlastní propočty Porovnáme-li předpokládaný vývoj počtu obyvatel na úrovni obce ČB s vývojem na úrovni SO ORP ČB, můžeme konstatovat, že v obou případech lze očekávat úbytek obyvatel (redukce je patrná zvláště od r. 2015). Od r. 2010 je na úrovni obce ČB k r. 2020 predikován pokles ve výši 1,7 % (v absolutním vyjádření jde o cca 1 600 osob), v rámci SO ORP ČB lze očekávat snížení počtu obyvatel o 1,1 % (v absolutní hodnotě se jedná o více než 1 700 obyvatel). 8 Prognóza byla provedena běžně používanou komponentní metodou bez migrace. Migrace nebyla (s ohledem na velikost prognózovaných populací a zejména nedostupnost potřebných a kvalitních dat) zahrnuta. Jako práh prognózy byl zvolen 31. prosinec 2010. Počty obyvatel jsou odhadovány na období 10 let, tj. do r. 2020. Výpočet byl uskutečněn pro pětileté věkové skupiny. Pro výpočet projekčních koeficientů byly využity podrobné úmrtnostní tabulky za okres ČB pro období 2006 2010, neboť pro SO ORP ČB ani obec ČB nejsou úmrtnostní tabulky z veřejných zdrojů (ČSÚ) dostupné a nejsou k dispozici ani počty zemřelých podle věku, ze kterých by bylo možné tyto úmrtností tabulky počítat. Z toho důvodu je potřeba považovat uvedené odhady počtu obyvatel v třech hlavních skupinách věkové struktury jako odhady nutně zatížené určitou chybou a tedy přibližné. S ohledem na neustále se zvyšující význam podílu migrace na celkovém populačním přírůstku by bylo vhodné provést prognózu se započítáním počtu přistěhovalých a vystěhovalých. Tyto údaje podle věku jsou však bohužel nedostupné a zatížené velkými nepřesnostmi v evidenci migrace. K odhadu počtu narozených byly využity údaje o specifických plodnostech rodivého kontingentu spočtené ze živě narozených dětí podle věku matky pro okres ČB v r. 2010 (ČSÚb) a středních stavů žen pro okres České Budějovice (ČSÚc). - 28 -
Graf 2.29: Prognóza vývoje počtu obyvatel v Jč. kraji a v ČR - střední varianta (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb,c), 2011 Z údajů ČSÚ je zřejmé, že vývoj počtu obyvatel na úrovni Jč. kraje je značně odlišný od vývoje počtu obyvatel v ČR. Zatímco v Jč. kraji bude maximálních hodnot v počtu obyvatel dosaženo v letech 2015-2016 (a od této doby je pak predikován setrvalý pokles), počet obyvatel v ČR se bude kontinuálně zvyšovat minimálně do r. 2030. Převedeme-li toto vyjádření na procenta, na úrovni Jč. kraje lze od r. 2012 do r. 2030 očekávat 2% pokles počtu obyvatel, zatímco na úrovni ČR se předpokládá v tom stejném období nárůst o 3,2 %. 2.6.2 Prognóza vývoje věkového složení obyvatelstva Graf 2.30: Prognóza vývoje obyvatel v rámci věkových kohort ČR (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb), 2011-29 -
Graf 2.31: Prognóza vývoje obyvatel v rámci věkových kohort Jč. kraj (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚc), 2007-2011 Křivky v grafech 2.30 a 2.31 mají obdobný průběh; ilustrují nárůst populace starší 65 let a pokles věkových kohort 0 14 let a 15 64 let. Prognózy vývoje obyvatel na úrovni ČR a Jč. kraje jsou zpracovány k r. 2030. Stejně jako v případě predikce počtu obyvatel v obci ČB a SO ORP ČB (graf 2.28) byla výchozí data z ČSÚ pro tyto oblasti přepočítána, i u prognózy počtu obyvatel v ČB a SO ORP ČB v rámci jednotlivých věkových kohort (graf 2.32 a 2.33) je užit stejný mechanismus. Graf 2.32: Prognóza vývoje obyvatel v rámci věkových kohort do r. 2020 obec ČB (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚd), 2007-2011, vlastní propočty Do r. 2020 lze dle dat prezentovaných v grafu 2.32 konstatovat nárůst počtu osob ve věkové skupině 0 14 let a dále 65 a více let. Rozdíl představuje u mladší věkové kohorty 17 % (v absolutních číslech jde o 2 132 osob) a u starší věkové kohorty 22,5 % (absolutní - 30 -
číslo je 3 536 osob). Pokles je zřejmý u střední věkové skupiny a to ve výši 11 %, což v absolutní vyjádření znamená 7 306 osob. Pro dokreslení situace je vhodné komparovat procentuální zastoupení jednotlivých věkových skupin, která vycházejí z této predikce, s procentuálním výskytem věkových skupin, jak je prezentován v grafu 2.11 (tj. v r. 2010 tvořila mladší věková skupina 13,3 %, střední věková skupina 70,0 % a starší věková kohorta představovala 16,7 % obyvatel). V r. 2020 lze očekávat následující poměrné zastoupení: mladší věková skupina 16,0 %, střední věková kohorta 63,3 % a starší věková skupina 20,7 %. Tzn., že zatímco počet obyvatel ve skupině 15 64 z r. 2010 do r. 2020 klesne o 6,7 %, výskyt obyvatel ve věku starších 65 let vzroste o 4 %. Graf 2.33: Prognóza vývoje obyvatel v rámci věkových kohort do r. 2020 SO ORP ČB (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚd), 2011, vlastní propočty U věkové skupiny 0 14 let na úrovni SO ORP ČB lze do r. 2020 dle prezentovaných dat předikovat 10% nárůst (tj. nárůst o 2 263 osob). Zvýšení počtu osob lze očekávat i ve skupině 65letých a starších a to dokonce o 27 %, v absolutním počtu se jedná o nárůst o téměř 6,5 tisíc osob. Obdobně jako v ostatních případech (tj. na úrovni ČR, Jč. kraje a samotné obce ČB) je i na této úrovni u střední věkové skupiny prognóza negativní očekávaný pokles lze vyčíslit na 10 %, tj. v absolutní hodnotě cca 10,5 tisíc osob. Provedeme-li komparaci jako viz výše i na úrovni SO ORP ČB, tj. srovnáme-li procentuální výskyt jednotlivých věkových skupin v r. 2010 (viz graf 2.12) s r. 2020, získáme následující hodnoty: zastoupení mladší věkové skupiny stoupne z počtu 13,3 % na 16,0 %, zastoupení střední věkové skupiny klesne ze 70, 0 % na 64,2 % (tj. o 5,8 %). Výskyt starší věkové kohorty se zvýší z 16,7 % (23 911 osob) na 19,8 % (tj. 30 385 osob). Rozdíl představuje 3,1 % (tj. 6 474 osob). - 31 -
2.7 Rodinný stav obyvatelstva Graf 2.34: Struktura obyvatelstva dle rodinného stavu na základě SLDB v r. 2011 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ, 2012 Dle posledního SLDB v r. 2011 jsou nejpočetnější skupinou ženatí-vdané. Na úrovni ČR představují téměř 42 % populace. Podíváme-li se na výskyt ženatých-vdaných na úrovni SO ORP ČB a samotné obce ČB, je zde patrný téměř 2% rozdíl s tím, že nižší počet (a to dokonce nižší než je celorepublikový průměr) má obec ČB. V případě rozvedených je situace opačná nejčetněji je tato skupina zastoupena v obci ČB (v relativním vyjádření se jedná o 12,5 %). Nižší hodnotu vykazuje SO ORP ČB, v obou případech se však pohybujeme nad celorepublikovým průměrem. Svobodní-svobodné se vyskytují na úrovni ČR ve výši 40,5 %; v rámci všech ostatních sledovaných lokalit je četnost této skupiny nižší. Nejméně zastoupenou skupinou jsou ovdovělí-ovdovělé. Rozdíly v rámci jednotlivých úrovní jsou minimální - četnost osciluje kolem 7 %. - 32 -
Tabulka 2.1: Obyvatelstvo z hlediska rodinného stavu na základě SLDB v r. 2011 (absolutní a relativní hodnoty) z toho podle rodinného stavu z toho podle rodinného stavu Území Muži celkem svobodní ženatí rozvedení ovdovělí Ženy celkem svobodné vdané rozvedené ovdovělé ČR 5 188 188 2 326 894 2 220 901 484 952 127 225 5 374 026 1 896 044 2 205 513 613 157 636 777 ČR v % 100,0 44,8 42,8 9,3 2,5 100,0 35,3 41,0 11,4 11,8 Jihočeský kraj 314 063 139 690 137 111 28 615 7 971 323 397 112 668 136 745 34 704 38 766 Jihočeský kraj v % 100,0 44,5 43,7 9,1 2,5 100,0 34,8 42,3 10,7 12,0 SO ORP ČB 75 000 32 764 33 395 7 022 1 819 79 204 27 580 33 457 9 461 8 706 SO ORP ČB v % 100,0 43,7 44,5 9,4 2,4 100,0 34,8 42,2 11,9 11,0 ČB 44 863 19 582 19 362 4 737 1 182 48 855 16 804 19 531 6 992 5 528 ČB v % 100,0 43,6 43,2 10,6 2,6 100,0 34,4 40,0 14,3 11,3 Zdroj: ČSÚ, 2012 33
Dle SLDB v r. 2011 byl v obci ČB relativní výskyt rozvedených mužů i žen v komparaci se SO ORP ČB, Jč. krajem a ČR nejvyšší (rozdíl představuje dokonce 2,4 3,6 %). Naopak počet vdaných žen je na území obce ČB nejnižší, v případě ženatých mužů byla situace nejhorší na úrovni ČR. S druhou nejnižší hodnotou následuje obec ČB (viz tabulka 2.1). 2.7.1 Sňatečnost rozvodovost Graf 2.35 : Počet sňatků na 1000 obyvatel v letech 2006-2010 ve SO ORP ČB, Jč. kraji a ČR (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb,c), 2007-2011 Kulminace hodnot sňatečnosti nastala v roce 2007, a to jak na území ČR, Jč. kraje, tak též i SO ORP ČB. Od tohoto roku se hodnoty snížily konkrétně ke konci r. 2010 byl na území SO ORP ČB průměrný počet sňatků roven 4,9 na 1000 obyv. V komparaci s průměrnými hodnotami za Jč. kraj (4,5 sňatků na 1000 obyv.) a za ČR (4,5 na 1000 obyv.) se však jedná o nejvyšší počet. Graf 2.36: Počet rozvodů na 1000 obyvatel v letech 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚb,c), 2007-2011 34
Z hodnot v grafu 2.36 plyne, že rozvodovost byla v rámci sledovaného období nejvyšší na úrovni obce ČB (3,6 rozvodů na 1000 obyvatel), dále pak na úrovni SO ORP ČB (3,3 rozvody na 1000 obyv.) a nakonec na úrovni Jč. kraje (3,1 rozvody na 1000 obyv.). Všechny uvedené hodnoty se vztahují k r. 2008. Zatímco do r. 2007 se hodnoty rozvodovosti v Jč. kraji a v SO ORP ČB držely pod celorepublikovým průměrem, právě v roce 2008 došlo ke změně a celorepublikový průměr byl nižší než průměr v Jč. kraji, SO ORP ČB a v samotné obci ČB. Hodnoty rozvodovosti v obci ČB jsou dokonce vyšší než celorepublikový průměr v rámci celého sledovaného období 9. 2.7.2 Domácnosti a rodinné domácnosti v Jč. kraji v roce 2010 Tabulka 2.2: Počet rodinných domácností s 1 rodičem 10 v Jč. kraji v r. 2010 Typ domácnosti v absol. v % domácnosti celkem 251 455 100,0 z toho rodinné domácnosti celkem 197 895 78,7 úplné rodiny čisté 122 961 62,1 z toho neúplné rodiny čisté 10 310 5,2 Zdroj: ČSÚk, 2011 ČSÚ diferencuje pojmy domácnost a rodinná domácnost. Rodinná domácnost je jedním z třech typů domácností (k dalším typům patří nerodinné domácnosti a jednotlivci). Rodinné domácnosti se dále člení na čtyři podskupiny: úplné rodiny čisté, úplné rodiny s dalšími příbuznými, neúplné rodiny čisté a neúplné rodiny s dalšími příbuznými. V souvislosti se stanoveným požadavkem jedné z pracovních slupin jsme se zaměřili na neúplné rodiny čisté (tj. s 1 rodičem), přičemž jsme vycházeli z dostupných dat ČSÚk (2011), tj. z uvedeného celkového počtu domácností v Jč. kraji a procentuálních podílů jednotlivých typů domácností. V r. 2010 byl celkový počet domácností v Jč. kraji 251 455, z toho neúplné rodiny čisté tvořily 4,1 %. Na základě uvedených hodnot bylo tedy možné dopočítat absolutní počet domácností s 1 rodičem, tj. 10 310. Dalším matematickým propočtem jsme zjistili i relativní četnost neúplných rodin čistých, tj. 5,2 %. 9 Hodnoty rozvodovosti ve SO ORP ČB a v ČR za rok 2010 se autorům analýzy nepodařilo zajistit. 10 Může se jednat o svobodného i rozvedeného rodiče. 35
Tabulka 2.3: Počet registrovaných partnerství v ČR v letech 2006 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: DiZi poradna, 2011 V tabulce 2.3 jsou uvedeny počty vzniklých a zaniklých registrovaných partnerství u gay i lesbických párů v jednotlivých krajích ČR v letech 2006 2011. Nejvíce partnerství bylo ve sledovaném období registrováno v Praze (389 registrací), následně v Jihomoravském (132) a dále ve Středočeském kraji (119 registrací). Jč. kraj má se 41 registrovanými partnerstvími čtvrtou nejnižší hodnotu (po Kraji Vysočina, Zlínském a Karlovarském kraji). 36
2.8 Vzdělanostní struktura Graf 2.37: Vzdělanostní struktura dle SLDB v r. 2011 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ, 2012 Porovnáme-li procentuální zastoupení jednotlivých typů vzdělání u osob v obci ČB s průměrnými hodnotami v ČR, můžeme říci, že v kategorii úplného středního, popř. vyššího odborného vzdělání včetně nástavbového, a dále vysokoškolského vzdělání je více osob právě v ČB. (V této souvislosti je na místě zmínit, že ČB jsou univerzitním městem, tedy se zde dá očekávat průměrně vyšší koncentrace vysokoškolské populace.) V rámci Jč. kraje jsou lidé v kategorii s VŠ vzděláním zastoupeni pod republikovým průměrem. Pokud jde o osoby se základním vzděláním včetně neukončeného a středním vzděláním bez maturity, obec ČB a stejně i SO ORP ČB má ve srovnání s ČR podprůměrné zastoupení této populace (naopak v Jč. kraji jsou hodnoty v těchto kategoriích vzdělání nadprůměrné). Prezentované hodnoty je nutné ještě doplnit o kategorii nezjištěno více než 4 % populace na všech sledovaných územích se při SLDB v r. 2011 neidentifikovala se žádnou nabídnutou kategorií. 37
3. SOCIOEKONOMICKÁ ANALÝZA 3.1 Ekonomická aktivita obyvatelstva Ekonomicky aktivní obyvatelstvo (pracovní síla) jsou podle metodiky sčítání všechny osoby patnáctileté a starší, které splňují požadavky na zařazení mezi zaměstnané (podle postavení v zaměstnání členěné na zaměstnance, zaměstnavatele a osoby samostatně činné). Zahrnuti jsou zde též pracující důchodci, pracující studenti a učni, osoby na řádné mateřské dovolené a nezaměstnaní (ČSÚh, 2010). I přes rostoucí počty narozených osob v posledních letech se během let 2002 až 2008 (viz graf 2.6) nejvíce snižoval podíl dětské složky (0-14 let), neboť stále převažoval vliv radikálního poklesu úrovně plodnosti na konci 90. let minulého století a na začátku nového tisíciletí. V kontrastu s tím se zvyšoval podíl osob ve věku 65 a více let, do r. 2007 i podíl osob ve věku 15-64 let. Z pohledu trhu práce se jedná o neutrální vývoj ve smyslu stagnování počtu ekonomicky aktivních osob, v budoucnosti však lze dle zveřejněných prognóz předpokládat stárnutí pracovní síly a dramatický nárůst podílu osob ve věku 65 a více let. V ČR v r. 2009 činil podíl osob ve věku 65 a více let 15,0 %, což je o 1,1 procentního bodu více než v r. 2002. Naopak v r. 2002 činil podíl dětské složky 15,7 % a v r. 2009 to bylo o 1,5 procentního bodu méně ( tj. 14,2 %) (ČSÚh, 2010). Mapa 3.1: Míra ekonomické aktivity v ČR 2. čtvrtletí 2011 (relativní hodnoty) Zdroj: MPSV, 2011 Nejvyšší průměrnou míru ekonomické aktivity (dále jen EA) vykázala za 2. čtvrtletí 2011 Praha. V tomtéž čase byla relativně vysoká míra EA ve Středočeském, Plzeňském a Karlovarském kraji. Jihočeský kraj náleží k lokalitám s mírou EA v rozmezí 57 69 %, nejnižší průměrnou míru (v rozmezí 55 57 %) lze identifikovat na severní Moravě. 38
Graf 3.1: Vývoj míry EA v Jč. kraji a v ČR v letech 2006 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚg,h) Porovnáme-li míru EA v ČR a Jč. kraji, lze konstatovat, že až do r. 2009 byla míra EA v Jč. kraji vyšší než míra EA v ČR. V letech 2007 2008 byl tento rozdíl největší, a to dokonce téměř 1 %. Situace na trhu práce v Jč. kraji byla tedy ve srovnání s republikovými hodnotami příznivější; avšak vzhledem k rychlejšímu stárnutí populace v obci ČB a SO ORP ČB,lze predikovat zhoršení jak v oblasti EA, tak potažmo i v zaměstnanosti (r. 2010 představuje tento zlomový okamžik). Graf 3.2: Vývoj míry EA srovnání let 2001 a 2011 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚg,h), 2002 a 2012; MPSV, 2012 Hodnoty uvedené v grafu 3.2 dokladují pokles EA mezi roky 2001 a 2011 a to na úrovni ČR, Jč. kraje, SO ORP ČB, i obce ČB. Hodnota rozdílu je nejmenší na úrovni SO ORP ČB a Jč. kraje (v obou případech se jedná o pokles o 3,3 %), naopak největší pokles je zřejmý u obce ČB, který hodnotou 4,6 % překračuje i celorepublikovou hodnotu ve výši 4 %. Tato zjištění konvenují především s předchozími daty týkající se změny věkové struktury ve 39
Obyvatelstvo celkem v roce 2011 Obyvatelstvo ve věku 15 a více let v roce 2011 Ekonomicky aktivní v roce 2011 Míra ekonomické aktivity v roce 2011 v % Míra ekonomické aktivity v roce 2001 v % Ekonomicky neaktivní v roce 2011 Ekonomická aktivita nezjištěna v roce 2011 prospěch kohorty 65 a víceletých; v případě obce ČB je nutné vzít v úvahu též procesy suburbanizace (viz mapa 2.1). Tabulka 3.1: Obyvatelstvo z hlediska ekonomické aktivity porovnání let 2001 a 2011 (dle posledního SLDB) Území obec ČB 93 883 80 863 46 776 57,8 62,4 41 947 5 160 SO ORP ČB 154 443 131 815 77 822 59 62,3 69 184 7 437 Jč. kraj 637 460 544 173 316 568 58,2 61,5 290 503 30 389 ČR 10 562 214 9 034 544 5 172 737 57,3 61,3 4 718 866 670 611 Zdroj:ČSÚ,f,j), ČSÚ, 2012 Porovnáme-li míru EA v r. 2011 mezi obcí ČB, SO ORP ČB, Jč. krajem a ČR, můžeme uvést, že republikové hodnoty jsou nejnižší (57,3 %), naopak SO ORP vykazuje míru EA nejvyšší (59,0 %). Graf 3.3: Vývoj míry EA v Jč. kraji a v ČR dle pohlaví v letech 2006 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ,f,j), 2007 2011; MPSV, 2011 Z hlediska pohlaví je vývoj míry EA na úrovni Jč. kraje a ČR obdobný. Větší rozdíly mezi hodnotami v Jč. kraji a ČR jsou patrné u žen v letech 2007 a 2008. Od r. 2009 se míra EA žen na úrovni Jč. kraje dostala pod hodnotu 50 % a v následujícím roce dále klesala. 40
3.1.1 Ekonomická aktivita v jednotlivých obcích SO ORP ČB Mapa 3.2: Míra EA v jednotlivých obcích SO ORP ČB v r. 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ,f,j), 2011 Na území SO ORP ČB je 56,6 % ekonomicky aktivních osob. Mezi obce ve SO ORP ČB s nejnižší mírou EA (tj. mírou mezi 38,91 53,10 %) patří Čakov (38,91 %), Komařice (39,8 %), Borovnice (47,0 %), Hradce (49,1 %) a Záboří (54,9 %). Naopak k obcím s nejvyšší mírou EA (tj. mírou v intervalu 60,99-66,99 %) náleží Vitín (64,4 %) Vítkovice (60,9%), Doubravice (60,5%), Žabovřesky (59,0 %) a Nákří (55,4 %). Samotná obec ČB vykázala v r. 2010 dle ČSÚ 53,5 % ekonomicky aktivních osob. Tato hodnota je ve srovnání s průměrnou hodnotou za SO ORP ČB nižší, což logicky konvenuje s předešlými daty tj. indexem stáří (viz mapa 2.1) a indexem ekonomického zatížení obcí ve SO ORP ČB (viz mapa 2.2). 41
Mapa 3.3: Podíl aktivně zaměstnaných z osob ekonomicky aktivních v jednotlivých obcích SO ORP ČB (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ,f,j), 2011 Průměrný podíl aktivně zaměstnaných v obcích SO ORP ČB činil v r. 2010 92,7 %. Mezi obce s nejnižším podílem aktivně zaměstnaných patřily obce: Čakov (66,2 %), Komořice (73,9 %), Borovnice (78,3 %), Hradce (84,8 %) a Záboří (89,4 %). K obcím s nejvyšším podílem aktivně zaměstnaných naležely: Vitín (98,5 %), Vítkovice (98,1 %), Doubravice (97,3 %), Žabovřesky (97,2 %) a Nákří (97 %). Samotná obec České Budějovice měla ve sledovaném roce 92,5 % aktivně zaměstnaných osob, čímž se přiblížila průměrné hodnotě za SO ORP ČB. 42
3.1.2 Nabídka pracovních příležitostí Graf 3.4: Nabídka pracovních příležitostí v okrese ČB a ČR v letech 2007 2011 k 30. 11. (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚj, 2008-2012 Počet volných pracovních míst se mezi lety 2008 2009 významně snížil. V rámci okresu ČB se jedná téměř o 2/3 pokles, v ČR se nabídka pracovních příležitostí snížila ještě více - téměř o 3/4. Od r. 2010 se na obou prezentovaných úrovních tento stav zlepšuje, jedná se však jen o velmi pozvolný nárůst. V r. 2011 bylo v okrese ČB volných 834 pracovních míst, v ČR pak bezmála 40 tis. pracovních míst. 43
3.2 Trh práce 3.2.1 Obecná míra nezaměstnanosti a míra registrované nezaměstnanosti 11 Graf 3.5: Míra registrované nezaměstnanosti v obci ČB, SO ORP ČB, Jč. kraji a ČR v letech 2006 2011 k 30. 11. (relativní hodnoty) Zdroj: MPSV, 2011 Dle údajů MPSV vykazovala míra registrované nezaměstnanosti v ČR v letech 2006 až 2008 setrvalý pokles, přičemž v letech 2007 a 2008 dosáhla nejnižších hodnot. Následné výrazné zvyšování míry nezaměstnanosti v r. 2009 je odrazem toho, že se na celorepublikovém a též i regionálním trhu práce plně projevily důsledky ekonomické krize. Nárůst počtu nezaměstnaných v období 2008-2010 představoval v obci ČB a SO ORP ČB 2,6 %, v Jč. kraji 3 % a na úrovni ČR dokonce 3,3 %. Obecně lze říci, že z hlediska počtu nezaměstnaných je situace v regionu ČB a též v Jč. kraji ve srovnání s celorepublikovými hodnotami příznivější. 11 V ČR je nezaměstnanost definována dvojím způsobem: Národní metodika, používaná Ministerstvem práce a sociálních věcí (dále jen MPSV), vychází z administrativních zdrojů, tj. z evidence úřadů práce o uchazečích o zaměstnání. Tato metodika slouží zejména jako podklad pro rozhodovací a legislativní kroky v oblasti domácího trhu práce. Naproti tomu mezinárodní metodika, která vychází z definic Mezinárodního úřadu práce a která se používá ve výběrovém šetření pracovních sil (VŠPS), je vhodná především k mezinárodní komparaci. Základním ukazatelem týkajícím se nezaměstnanosti je míra nezaměstnanosti, která vyjadřuje podíl nezaměstnaných na celkové pracovní síle. Tento ukazatel je v národní metodice označován jako míra registrované nezaměstnanosti a v mezinárodní metodice jako obecná míra nezaměstnanosti. Rozdíl mezi těmito dvěma měrami spočívá zejména v použité metodice stanovení čitatele a jmenovatele, ale i v rozdílných zdrojích dat a časových charakteristikách. Ve vývoji obou měr nezaměstnanosti (obecné a registrované) bylo v uplynulých letech možno zaznamenat specifické rozdíly. Trendy vývoje obou měr byly sice shodné, ale dosahované hodnoty byly výrazně rozdílné - rozdíly se pohybovaly kolem 2 procentních bodů. V roce 2004 přistoupilo proto MPSV k opatření, jež přineslo změnu metodiky výpočtu míry registrované nezaměstnanosti a mělo za cíl zlepšit mezinárodní komparabilitu daného ukazatele. Na straně čitatele šlo nově o využití institutu tzv. dosažitelných nezaměstnaných uchazečů (jsou schopni nastoupit do zaměstnání do dvou týdnů). Na straně jmenovatele se do pracovní síly začali kromě zaměstnaných a nezaměstnaných osob započítávat i pracující cizinci. Tato změna přinesla, kromě již zmíněné lepší mezinárodní srovnatelnosti daných ukazatelů, rovněž sblížení míry registrované nezaměstnanosti s obecnou mírou nezaměstnanosti. 44
Graf 3.6: Dosažitelní uchazeči o zaměstnání ve SO ORP ČB, Jč. kraji a ČR v letech 2006 2011 k 31. 12. (absolutní hodnoty) Zdroj: MPSV, 2011 Počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání byl na úrovni ČR, Jč. kraje a SO ORP ČB nejvyšší v r. 2010. Rok 2011 znamenal na všech sledovaných úrovních pokles; počet dosažitelných uchazečů byl v Jč. kraji a ČR menší než v r. 2009. Graf 3.7: Obecná míra nezaměstnanosti ve SO ORP ČB, Jč. kraji a ČR v letech 2006 2011 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ g,h), 2007 2012; MPSV, 2007-2011 Vývoj obecné míry nezaměstnanosti prezentovaný v grafu 3.7 kopíruje vývoj registrované míry nezaměstnanosti v grafu 3.5. Z grafu 3.7 je dále zřejmé, že obecná míra nezaměstnanosti ve SO ORP ČB je nižší než je tento parametr vykázán za Jč. kraj a ČR (obdobný stav jako je prezentován v grafu 3.5). 45
3.2.2 Nezaměstnanost podle věku 12 V období 2009-2010 byla z hlediska věku nejproblémovější skupinou na trhu práce v obci ČB a SO ORP ČB věková kohorta 20-29 let. Předstihla i tradičně nejohroženější skupinu 50letých a starších uchazečů o zaměstnání. Naopak nejméně problémovou věkovou kohortou jsou z pohledu věku 40-49letí, které je možno považovat za poměrně stabilní, ukotvenou skupinu na trhu práce. Relativně nejnižší míru nezaměstnanosti vykazuje věková kohorta 60 a víceletých (viz grafy 3.8 až 3.11). Zde je však nutné vzít v úvahu, že podíl osob 60letých a starších se na trhu práce v tomto věku výrazně snižuje z důvodu odchodu do starobního důchodu. Porovnáme-li z hlediska věkové struktury meziroční nárůst nezaměstnanosti v r. 2009 a 2010 (viz graf 3.8 a 3.9), můžeme konstatovat, že k nárůstu došlo zejména u věkové skupiny 40-49letých (především na úrovni Jč. kraje o 1,8 %), dále u 50-59letých (rovněž především v rámci Jč. kraje o 1,1 %) a dále pak u 60 a víceletých (zde byl nárůst v rámci jednotlivých sledovaných lokalit obdobný, tj. 0,3-0,4 %). Naopak snížení míry registrované nezaměstnanosti vykázala v r. 2010 oproti r. 2009 skupina 20-29letých, přičemž největší pokles je patrný na úrovni Jč. kraje (2,5 %), dále u SO ORP ČB (1,3 %). Na úrovni obce ČB byl pokles ve srovnání s předchozími lokalitami nejmenší (0,6 %). Nižší nezaměstnanost v r. 2010 vykazuje též skupina osob do 19 let (v rozmezí 0,2 06 %). Z grafů 3.10 a 3.11 je dále zřejmé, že hodnoty na území obce ČB jsou srovnatelné s hodnotami v rámci SO ORP ČB a to v obou sledovaných letech. Odchylky se pohybují maximálně v rozsahu 0,5 %. Graf 3.8: Struktura nezaměstnaných na území obce ČB, SO ORP ČB, Jč. kraje a ČR z hlediska věku v r. 2009 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ g,h, j), 2010; MPSV, 2011 12 Hodnoty nezaměstnanosti podle věku se týkají registrované míry nezaměstnanosti. 46
Graf 3.9: Struktura nezaměstnaných na území obce ČB, SO ORP ČB, Jč. kraje a ČR z hlediska věku v r. 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ g,h, j), 2011; MPSV, 2011 Graf 3.10: Struktura nezaměstnaných na území obce ČB z hlediska věku - srovnání roku 2009 a 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ g,h, j), 2010 2011; MPSV, 2011 47
Graf 3.11: Struktura nezaměstnaných na území SO ORP ČB z hlediska věku - srovnání roku 2009 a 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ g,h, j), 2010 2011; MPSV, 2011 3.2.3 Nezaměstnanost podle vzdělání 13 Z hlediska vzdělání vykazovaly v období 2009/2010 na všech sledovaných úrovních nejvyšší nezaměstnanost osoby se středním vzděláním bez maturity. Zatímco podíl této vzdělanostní skupiny v rámci ČR činil cca 45 %, na území obce ČB tvořily osoby se středním vzděláním bez maturity v r. 2010 pouze 36,2 %. Opačnou tendenci lze pozorovat u vzdělanostní skupiny s úplným středním vzděláním s maturitou a vyšším odborným včetně nástavbového vzdělání. Jejich podíl na úrovni ČR byl v r. 2010 23,8 %, kdežto na úrovni obce a SO ORP ČB 30,8 % (viz grafy 3.12-3.15). Graf 3.12: Struktura nezaměstnaných z hlediska vzdělání v r. 2009 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ g,h, j), 2010; MPSV, 2011 13 Hodnoty nezaměstnanosti podle vzdělání se týkají registrované míry nezaměstnanosti. 48
Graf 3.13: Struktura nezaměstnaných z hlediska vzdělání v r. 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ g,h, j), 2011; MPSV, 2011 Graf 3.14: Struktura nezaměstnaných na území obce ČB z hlediska vzdělání - srovnání roku 2009 a 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ g,h, j), 2010 2011; MPSV, 2011 Při detailnější analýze vývoje nezaměstnanosti z pohledu vzdělání na území SO ORP ČB lze uvést, že změny v letech 2009-2010 jsou maximálně v řádu 1 % (viz grafy 3.14 a 3.15). Tyto změny jsou více patrné v rámci samotné obce ČB a to zvláště ve skupině osob se střední vzděláním bez a s maturitou. Paradoxně se zmenšila nezaměstnanost osob se středním vzděláním bez maturity (z 38,0 % na 36,2 %) v neprospěch osob se středním vzděláním s maturitou (z 29,1 na 30,8 %). Nelze přehlédnout ani skutečnost, že v rámci obou sledovaných územních celků se meziročně snížila nezaměstnanost osob se základním vzděláním (o 0,5 % popř. 0,7 %), zatímco se naopak zvýšila nezaměstnanost osob vysokoškolsky vzdělaných (o 0,4 % popř. 0,6 %). 49
Graf 3.15: Struktura nezaměstnaných na území SO ORP ČB z hlediska vzdělání - srovnání roku 2009 a 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚ g,h, j), 2010 2011; MPSV, 2011 3.2.4 Nezaměstnanost podle pohlaví 14 Graf 3.16: Obecná míra nezaměstnanosti na území SO ORP ČB z hlediska pohlaví srovnání v letech 2006 až 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚj), 2007-2011 Obecná míra nezaměstnanosti byla ve sledovaných letech minimálně cca o 0,5 % vyšší v neprospěch žen, přičemž v r. 2006 tento rozdíl činil 1 %, v r. 2010 jen 0,5 %. Z uvedeného tedy vyplývá tendence snižování genderových rozdílů v rámci míry nezaměstnanosti na území SO ORP ČB. Rok 2007 byl pro obě kategorie nejpříznivější, od r. 2008 míra nezaměstnanosti výrazně stoupá. Míra nezaměstnanosti u mužů představuje v r. 2010 ve srovnání s r. 2007 více než dvojnásobný nárůst (tj. z hodnoty 3,1% na 6,6 %), u žen je tento nárůst cca 1,8 (tj. z hodnoty 3,9 % na 7,1 %). 14 Údaje se týkají tzv. obecné míry nezaměstnanosti. 50
Graf 3.17: Obecná míra nezaměstnanosti na území Jč. kraje z hlediska pohlaví srovnání v letech 2006 až 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚj, 2007-2011 Genderové rozdíly v míře nezaměstnanosti na území Jč. kraje byly nejvýraznější patrné především v letech 2006-2008. V r. 2007 činila míra nezaměstnanosti u mužů 1,9 % a u žen 6,0 %. Rok 2009 lze v míře nezaměstnanosti z hlediska pohlaví hodnotit jako genderově vyrovnaný (muži 4,8 %, ženy 4,5 %). V r. 2010 však opět dochází v míře nezaměstnanosti ke zvyšování rozdílu mezi muži a ženami (muži 4,6 %, ženy 6,0 %). Z pohledu vývoje míry nezaměstnanosti byla situace u mužů a žen odlišná. Zatímco r. 2007 byl pro zaměstnanost žen nepříznivý 6,0 % (a stejná situace pak opakuje i v r. 2010), pro muže je r. 2007 ve srovnání s ostatními prezentovanými roky jednoznačně nejlepší (pouhých 1,9 %). Míra nezaměstnanosti u mužů pak dosahuje svého vrcholu v r. 2009 (tj. 4,8 %). Graf 3.18: Obecná míra nezaměstnanosti na území ČR z hlediska pohlaví srovnání v letech 2006 až 2010 (hodnoty ke 4. čtvrtletí) (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚj), 2007-2011 Stejně jako v rámci SO ORP ČB byl vývoj míry nezaměstnanosti u mužů a žen obdobný, na základě prezentovaných hodnot za ČR lze dojít ke stejnému závěru nejnižší 51
míry nezaměstnanosti byly zaznamenány v letech 2007 a 2008. Rozdíly mezi ČR a SO ORP ČB však lze spatřovat v samotných hodnotách míry nezaměstnanosti. I na úrovni ČR je patrná diskrepance mezi mírou nezaměstnanosti mužů a žen (v r. 2010 činil rozdíl míry nezaměstnanosti 2,3 % ve prospěch mužů). Graf 3.19: Míra nezaměstnanosti z hlediska pohlaví v r. 2010 na území SO ORP ČB, Jč. kraje a ČR (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚj), 2011; MPSV, 2011 Porovnáme-li míru nezaměstnanosti v r. 2010 z hlediska pohlaví v rámci SO ORP ČB, Jč. kraje a celé ČR, můžeme konstatovat následující: hodnoty vykazované u kategorie mužů na území SO ORP ČB (tj. 6,6 %) převyšovaly nejen hodnoty za Jč. kraj (4,6 %), ale též i průměr za celou ČR (5,9 %). Pokud jde o kategorii žen, situace na území SO ORP ČB byla v komparaci s celostátními hodnotami o 1,1 % lepší, naopak v komparaci s Jč. krajem o 1,1 % horší. Celkově je míra nezaměstnanosti mužů ku ženám v tomto sledovaném roce příznivější. 52
3.2.5 Délka nezaměstnanosti Graf 3.20: Průměrná doba evidence nezaměstnaných v okrese ČB, Jč. kraji a ČR vývoj v letech 2006-2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚj), 2007-2011; MPSV, 2011 V průběhu sledovaného období byla průměrná délka nezaměstnanosti největší v letech 2006 a 2007, kdy počet registrovaných dní na úřadech práce dosahoval na celorepublikové úrovni přes 650 dní, na úrovni Jč. kraje přes 400 dní a v rámci okresu ČB cca 300 dní. V r. 2008 a 2009 se v porovnání s předchozími dvěma lety zkrátila délka nezaměstnanosti a to až o cca 1/3 (tj. na 220 dní v okrese ČB, 277 dní v Jč. kraji a 413 dní v ČR). Rok 2009 a 2010 přináší opět nárůst délky evidence osob bez práce. Situace v okrese ČB v porovnání s ostatními sledovanými územími byla a zůstává příznivější počet dní evidence nezaměstnaných na úřadu práce v okrese ČB se pohybuje okolo polovičních hodnot v komparaci s ČR a cca kolem ¾ hodnot v komparaci s Jč. krajem. 3.2.6 Problémové skupiny nezaměstnaných na trhu práce K problémovým skupinám na trhu práce definovaným v zákoně č. 435/2004 Sb., kterým úřady práce do 31. 12. 2011 věnovaly zvýšenou pozornost při nalezení pracovního uplatnění 15, se řadí osoby se zdravotním postižením, těhotné/kojící ženy a matky do 9 měsících po porodu, osoby pečující o dítě do 15 let věku dítěte, osoby potřebující zvláštní pomoc, generace 50 plus, osoby se základním vzděláním a osoby evidované déle než 6 popř. déle než 12 měsíců. 15 S účinností od 1. 1. 2012 se zákonem č. 367/2011 Sb. ruší demonstrativní výčet uchazečů o zaměstnání, kterým krajská pobočka úřadu práce věnuje zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání. Dle 33, odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění se při zprostředkování zaměstnání věnuje zvýšená péče uchazečům o zaměstnání, kteří ji pro svůj zdravotní stav, věk, péči o dítě nebo z jiných vážných důvodů potřebují. 53
Graf 3.21: Uchazeči o zaměstnání osoby se zdravotním postižením (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚj), 2007-2011; MPSV, 2011 Podíl osob se zdravotním postižením se na celkovém počtu nezaměstnaných pohybuje v okrese ČB i Jč. kraji nad celorepublikovým průměrem. V posledních třech letech jsou počty těchto nezaměstnaných téměř neměnné v okrese ČB a stejně tak i v Jč. kraji se jedná o cca 14% skupinu nezaměstnaných, na úrovni ČR jde o skupinu cca 12,5%. Z prezentovaných hodnot současně vyplývá, že podíl nezaměstnaných osob se zdravotním postižením se v posledních třech letech výrazně zmenšil oproti létům 2007 2008 a to přibližně o 5-6 %. Tabulka 3.2: Průměrný měsíční počet evidovaných osob se zdravotním postižením v okrese ČB v letech 2000 2010 (absolutní hodnoty) Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 průměrný měsíční počet evidovaných osob se zdravotním postižením 535 495 515 516 552 643 718 748 742 889 879 Zdroj: Úřad práce České Budějovice, 2011 V evidenci Úřadu práce ČB bylo v r. 2010 měsíčně v průměru v okrese ČB 879 uchazečů se zdravotním postižením (v r. 2009 činil tento průměr 889 uchazečů se zdravotním postižením) - viz tabulka 3.2. Porovnáme-li absolutní a relativní četnost nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením na okrese ČB (graf 3.21 a tabulka 3.2), můžeme konstatovat, že zatímco relativní počet uchazečů se zdravotním postižením klesá (r. 2007 20,8 %; r. 2010 14,1 %), v absolutním vyjádření počet vzrůstá (r. 2007 748; r. 2010 879). Tuto skutečnost lze vysvětlit celkově stoupajícím počtem nezaměstnaných. Celkový počet dosažitelných uchazečů o zaměstnání byl k. 31. 12. 2007 v okrese ČB 3 230 osob; k 31. 12. 2010 představoval 6 367 uchazečů o zaměstnání (viz tabulka 3.3). 54
Tabulka 3.3: Počty dosažitelných uchazečů se zdravotním postižením a všech dosažitelných uchazečů v okrese ČB porovnání let 2007 a 2010 (absolutní hodnoty) Území 2007 2010 Dosažitelní uchazeči - osoby se zdravotním postižením Dosažitelní uchazeči - celkem Zdroj: ČSÚj), 2008 a 2011; MPSV, 2011 748 879 3 230 6 367 Pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením Uplatnění uchazečů se zdravotním postižením na trhu práce zůstává problematické. Velké procento těchto uchazečů má jen základní vzdělání (29 %) a tím jsou jejich možnosti nalézt zaměstnání velice omezené (Úřad práce České Budějovice, 2011). V r. 2010 bylo ÚP ČB finančně podpořeno vytvoření 20 pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením. Celkový příspěvek vyplacený ÚP v ČB na vytvoření pracovních míst v chráněných dílnách a na chráněných pracovních místech činil v daném roce 304 000,- Kč. Z důvodu nevyčerpání poskytnutého příspěvku byla na účet úřadu práce vrácena částka 13 288,- Kč. Od počátku roku bylo umístěno (přeobsazeno) v chráněných pracovních dílnách a na chráněných pracovních místech (na místech vytvořených v r. 2010 a letech minulých) 31 osob se zdravotním postižením (z toho 19 uchazečů z evidence ÚP v ČB, 1 uchazeč z evidence ÚP v Táboře a 1 uchazeč z evidence ÚP v Českém Krumlově). Na úhradu provozních nákladů chráněných pracovních dílen a chráněných pracovních míst byly poskytnuty příspěvky v r. 2010 celkem 21 zaměstnavatelům. Celkový příspěvek vyplacený ÚP ČB na provozní náklady v chráněných pracovních dílnách a na chráněných pracovních místech činil celkem 2 018 000,- Kč a byl poskytnut na 368 zaměstnanců osob se zdravotním postižením. Graf 3.22: Uchazeči o zaměstnání těhotné ženy a matky do 9 měsíců po poroduvývoj v letech 2006 2011 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚj) 2007-2012; MPSV, 2011 55
Těhotné ženy a matky do 9 měsíců po porodu jsou mezi nezaměstnanými zastoupeny cca 1 % (údaj se týká let 2009-2011). Stejně jako u předchozí skupiny i zde v r. 2011 došlo k poklesu procentuálního výskytu této skupiny oproti r. 2007 a 2008 (cca o 0,5 0,7 %). Míra nezaměstnanosti skupiny těhotných žen a matek do 9 měsíců po porodu se v ČB a v Jč. kraji vyskytuje nad celorepublikovým průměrem. Podíl této skupiny na všech nezaměstnaných osobách je však marginální. Graf 3.23: Uchazeči o zaměstnání osoby pečující do 15 let věku dítěte vývoj v letech 2006 2011 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚj), 2007-2012; MPSV, 2011 Další sledovanou skupinou na úřadech práce jsou osoby pečující o dítě do 15 let jeho věku. Relativní četnost této skupiny se v r. 2011 v ČR a v Jč. kraji pohybovala kolem 12 %, situace v okrese ČB je příznivější míra nezaměstnanosti lehce převyšovala 9 %. Zatímco vývoj míry nezaměstnanosti této skupiny má v okrese ČB od r. 2008 klesající tendenci, v rámci ČR je situace odlišná míra nezaměstnanosti osob pečujících do 15 let věku dítěte od r. 2009 spíše progreduje. Graf 3.24: Uchazeči o zaměstnání osoby potřebující zvláštní pomoc - vývoj v letech 2006 2011 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚj), 2007-2012; MPSV, 2011 56
Skupina osob potřebující zvláštní pomoc (např. osoby navracející se z výkonu trestu) je další problematickou skupinou, i když její četnost je nízká na úrovni ČR je tato skupina mezi osobami evidovanými na úřadech práce zastoupena 0,8 %, na úrovni Jč. kraje pouze 0,2 % a v okrese ČB dokonce jen 0,1 % (údaje za r. 2011). Míra nezaměstnanosti osob potřebujících zvláštní pomoc se v průběhu sledovaných let prakticky po celou dobu snižovala. Dále možno konstatovat, že situace v okrese ČB byla a zůstává ve srovnání s krajským a celorepublikovým průměrem nejlepší. Obdobně jako u skupiny těhotných žena a matek do 9. měsíců po porodu i tato skupina se z pohledu zastoupení mezi nezaměstnanými jeví jako marginální. Graf 3.25: Uchazeči o zaměstnání generace 50 plus - vývoj v letech 2006 2011 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚj), 2007-2012; MPSV, 2011 Zastoupení žadatelů o zaměstnání starších 50 let evidovaných na úřadech práce je poměrně vysoké skupina tvoří cca 1/4 všech nezaměstnaných. Počet těchto uchazečů klesl v r. 2011 na nejmenší hodnoty s tím, že situace v okrese ČB je dokonce ve srovnání s ostatními sledovanými územími nejpříznivější (velikost skupiny uchazečů o zaměstnání starších 50 let je v okrese ČB 24,3 %, v Jč. kraji 25,5 % a v ČR 26 %). Z prezentovaných dat v grafu 3.25 dále plyne, že maximální výkyvy míry nezaměstnanosti generace 50 plus dosahovaly v průběhu let 2006 2011 hodnoty 3,3 % na úrovni okresu ČB, 4,1 % na úrovni Jč. kraje a 4,6 % v rámci ČR. 57
Graf 3.26: Uchazeči o zaměstnání osoby bez vzdělání včetně osob se základním vzděláním - vývoj v letech 2006 2011 (relativní hodnoty) Zdroj: CSÚjm, 2007-2012; MPSV, 2011 Další početnou skupinou ohroženou na trhu práce jsou osoby bez vzdělání popř. osoby, které dosáhly pouze základního vzdělání. Tato skupina představuje stejně jako generace 50 plus cca ¼ všech uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadech práce. Nejnižší míra nezaměstnanosti byla v souvislosti s výše uvedenou skupinou vykázána v r. 2010, a to na úrovni okresu ČB, Jč. kraje i celé republiky. V průběhu období 2006 2011 byla situace týkající se osob s dokončeným základním vzděláním popř. osob bez vzdělání z hlediska jednotlivých srovnávaných lokalit nejlepší v rámci okresu ČB. Následující graf 3.27 ilustruje situaci uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadu práce déle než 6 měsíců. Jedná se o skupinu, která je již reálně ohrožena dlouhodobou nezaměstnaností. V r. 2011 byla její relativní četnost na území okresu ČB téměř 40 %, na území Jč. kraje cca 43 % a v ČR 52 %. Z hlediska vývoje lze říci, že maximální hodnoty výskytu této skupiny byly dosaženy v r. 2006; r. 2008 naopak představuje nejnižší výskyt v rámci nezaměstnaných (byť relativní četnost v uvedeném roce se pohybuje mezi 29 43 %). Následné období znamená nárůst četnosti a přiblížení se hodnotám z r. 2006. V průběhu r. 2010 se podíl uchazečů dlouhodobě evidovaných (déle než 6 měsíců) na celkovém počtu nezaměstnaných opět zvýšil. K 31. 12. 2010 činil tento podíl 35,8 % (o 0,8 % více než v r. 2009) a jejich absolutní počet se oproti r. 2009 zvýšil o 206 uchazečů evidovaných na úřadu práce déle než 6 měsíců (Úřad práce České Budějovice, 2011). Podíl uchazečů 50letých a starších představoval u dlouhodobě evidovaných v r. 2010 v Jč. kraji 38,4 % (viz následující tabulka 3.5). 58
Graf 3.27: Uchazeči o zaměstnání osoby evidované na ÚP déle než 6 měsíců - vývoj v letech 2006 2011 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚj), 2007-2012; MPSV, 2011 Nezaměstnanost delší než 6 měsíců může být zapříčiněna celou řadou důvodů, které se vzájemně kombinují (zdravotní stav, věk, nedostatečné vzdělání apod.). Nejohroženější skupinou na trhu práce v Jč. kraji byly v r. 2010 osoby se středoškolským vzděláním bez maturity popř. osoby se základním vzděláním či bez vzdělání a dále osoby ve věkové kategorii 50 59 let (viz tabulka 3.4 a 3.5) Tabulka 3.4: Uchazeči evidovaní déle než 6 měsíců v r. 2010 v Jč. kraji - podle vzdělání Vzdělání Muži Ženy Celkem v % základní vzděl. a bez vzdělání 320 375 695 29,0 středoškolské bez maturity 447 466 913 38,1 středoškolské s maturitou 221 395 616 25,7 vysokoškolské 77 96 173 7,2 Celkem 1 065 1 332 2 397 100,0 Zdroj: Úřad práce České Budějovice, 2011 59
Tabulka 3.5: Uchazeči evidovaní déle než 6 měsíců v r. 2010 v Jč. kraji - podle věkových kategorií Věk Muži Ženy Celkem v % do 19 let 33 20 53 2,2 20 29 let 183 179 362 15,1 30 39 let 186 385 571 23,8 40 49 let 181 310 491 20,5 50 59 let 347 422 769 32,1 60 let a více 135 16 151 6,3 Celkem 1 065 1 332 2 397 100,0 Zdroj: Úřad práce České Budějovice, 2011 Graf 3.28: Uchazeči o zaměstnání osoby evidované na ÚP déle než 12 měsíců vývoj v letech 2006 2011 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚj), 2007-2012; MPSV, 2011 Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání evidovaných na ÚP více než rok lze diferencovat na 2 fáze: mezi roky 2006-2009 je zřejmá snižující se míra nezaměstnanosti, oproti tomu roky 2010 a 2011 je možno charakterizovat jako období se zhoršenou dostupností zaměstnání a tudíž i se zvyšující se mírou dlouhodobé nezaměstnanosti (hodnoty za r. 2011 pozvolna dosahují maximálních hodnot z r. 2007, resp. 2006). Rozdíly mezi minimálními a maximálními hodnotami jsou výrazné na úrovni okresu ČB jde o více než 10% rozdíl, na úrovni Jč. kraje se jedná o téměř 14% a v rámci ČR o více než 18% rozdíl. Promítneme-li si průměrnou dobu evidence nezaměstnaných (viz graf 3.20) do míry nezaměstnanosti osob evidovaných déle než 12 měsíců (tj. dlouhodobě nezaměstnaných dle Mezinárodní organizace práce), logicky vyplývá, že se zvyšující se průměrnou dobou evidence uchazečů o zaměstnání se také zvyšuje podíl osob dlouhodobě nezaměstnaných. 60
3.3 Průměrná mzda Průměrná hrubá měsíční mzda představuje podíl mezd bez ostatních osobních nákladů připadající na jednoho zaměstnance evidenčního počtu za měsíc 16. Do mezd se zahrnují základní mzdy a platy, příplatky a doplatky ke mzdě nebo platu, odměny, náhrady mezd a platů, odměny za pracovní pohotovost a jiné složky mzdy nebo platu, které byly v daném období zaměstnancům zúčtovány k výplatě. Nezahrnují se náhrady mzdy nebo platu po dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) placené zaměstnavatelem. Jedná se o hrubé mzdy, tj. před snížením o pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, zálohové splátky daně z příjmů fyzických osob a další zákonné nebo se zaměstnancem dohodnuté srážky. Průměrná hrubá měsíční mzda za celé národní hospodářství zahrnuje údaje za všechny zaměstnance. Je uvedena na přepočtené počty zaměstnanců a zohledňuje tak délku pracovních úvazků zaměstnanců. Graf 3.29: Průměrná mzda v letech 2006 2010 za 4. čtvrtletí (v Kč) Zdroj: ČSÚk), 2007-2011; Krajská správa ČSÚ v Českých Budějovicích, 2011 Průměrná mzda v podnikatelské i nepodnikatelské sféře vykazovala v letech 2006 2010 pozvolný nárůst, výjimkou je pouze rok 2010 v nepodnikatelské sféře a to nejen v rámci Jč. kraje, ale též i celorepublikově. Dominantním znakem v regionálním třídění mezd je neustále se prohlubující rozestup ve mzdové úrovni v hlavním městě a ostatních krajích. Rozdíl je velkou měrou ovlivněn odlišnou strukturou zaměstnanosti, tedy vyšší úrovní mezd v odvětvích, kde je požadována vyšší odborná kvalifikace. Tato odvětví, např. bankovnictví, pojišťovnictví, centrální úřady, spolu s vyšším podílem podnikatelských subjektů se zahraniční kapitálovou účastí jsou ve větším rozsahu umístěna právě v hlavním městě. Tento fakt může poněkud zkreslovat celorepublikové průměrné hodnoty a to nejen z hlediska výše průměrné mzdy v podnikatelské a nepodnikatelské sféře dohromady, ale též i při komparaci výše průměrné mzdy v podnikatelské versus nepodnikatelské oblasti. Například zatímco výše průměrné mzdy v podnikatelské sféře je v rámci celorepublikových hodnot vyšší než v nepodnikatelské sféře, v Jč. kraji je situace právě opačná - vyšší průměrná mzda je ve sféře nepodnikatelské. 16 Údaje se týkají pouze některých zaměstnanců v pracovním poměru. Zahrnuty nejsou osoby vykonávající veřejné funkce (např. poslanci, senátoři, uvolnění členové zastupitelstev všech stupňů), soudci, ženy na mateřské dovolené, osoby na rodičovské dovolené (nepracují-li současně v pracovním poměru), učni, osoby pracující pro firmu na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, zaměstnanci ekonomických subjektů statisticky nesledovaných. 61
3.3.1 Podíl zaměstnanců s podprůměrným hodinovým výdělkem Graf 3.30: Podíl zaměstnanců s podprůměrným hodinovým výdělkem v Jč. kraji a ČR v letech 2006 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚk), 2007-2011; Krajská správa ČSÚ v Českých Budějovicích, 2011 Podíly zaměstnanců s podprůměrným hodinovým výdělkem v podnikatelské i nepodnikatelské sféře jsou v Jč. kraji nižší než hodnoty v obou sledovaných oblastech za celou ČR. Tato skutečnost je patrná v průběhu všech sledovaných let. Rozdíl v podnikatelské sféře se od r. 2006 mírně zmenšil z 3,6 % na 2,5 % (hodnota za r. 2010); rozdíl v nepodnikatelské sféře byl v r. 2006 1,1 % a k r. 2010 naopak došlo k mírnému nárůstu a to na 2,6 %. Obecně možno říci, že na průměrný hodinový výdělek nedosahují cca 2/3 zaměstnanců pracujících v podnikatelské sféře a cca 55 58 % osob zaměstnaných v nepodnikatelské sféře. 62
3.4 Domácnosti žijící na hranici životního minima Graf 3.31: Počet domácností s čistými příjmy pod hranicí životního minima v Jč. kraji a ČR v letech 2007 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSÚk), 2008-2011; Krajská správa ČSÚ v Českých Budějovicích, 2011 Graf 3.32: Počet domácností s čistými příjmy pod hranicí životního minima v Jč. kraji a ČR v letech 2007 2010 (relativní hodnoty) Zdroj: ČSÚi), 2008 2011; Krajská správa ČSÚ v Českých Budějovicích, 2011 Na území Jč. kraje byl v letech 2007 a 2008 počet domácností, jejichž čistý příjem se pohyboval pod hranicí životního minima 17, téměř stejný 1,7 % (v absolutních hodnotách se jedná o 4 182 z celkových 245,1 tisíc domácností v r. 2007 a v r. 2008 jde o 4 098 z celkových 246,6 tisíc domácností). V r. 2009 došlo u hodnoty tohoto ukazatele k mírnému snížení a to na 1,5 % (v absolutním vyjádření představuje tento pokles cca 422 domácností). V r. 2010 zapříčinila ekonomická situace dramatický nárůst počtu domácností, které se nacházejí se svými čistými příjmy pod sledovanou hranicí. Tento vzestup je téměř 17 Životní minimum je v ČR považováno za hranici absolutní chudoby. Životní minimum jednotlivce činilo v období od 1.1. 2007 do 31.12. 2011 částku 3 126 Kč. Od. 1.1. 2012 je částka životního minima jednotlivce 3 410 Kč. 63
dvojnásobný (z 1,5 % na 2,8 %), přičemž absolutně jde o nárůst více než 3 300 domácností - tedy na hodnotu cca 7 tisíc domácností. Tento počet je v rámci sledovaných let nejvyšší. Pro úplnost uvádíme i celkové počty domácností v Jč. kraji: v r. 2009 to bylo 248,9 tisíc a v r. 2010 pak 251,5 tisíc. Situace na území ČR je z hlediska vývoje poněkud odlišná. Maximální počet domácností s čistými příjmy pod hranicí životního minima byl v r. 2007 (tj. 3,5 % neboli 144,5 tisíc domácností). Po poklesu o 0,5 % (tj. v absolutním čísle o téměř 22 tisíc domácností) následuje v r. 2009 poměrně významný nárůst až na 136,9 tisíc domácností. V r. 2010 zůstaly oproti situaci v Jč. kraji celorepublikové hodnoty téměř stejné. Srovnáme-li tento sledovaný parametr v ČR a v Jč. kraji, můžeme konstatovat, že situace v Jč. regionu byla a zatím stále zůstává mnohem příznivější. Varováním však je skokový nárůst počtu domácností s příjmy pod hranicí životního minima v Jč. kraji v r. 2010, na základě kterého se rozdíly mezi sledovanými lokalitami výrazně zmenšily a životní podmínky v Jč. kraji v porovnání s ČR začínají blížit celorepublikovému průměru. 3.5 Vyplacené dávky ze systému sociálního zabezpečení 3.5.1 Starobní, invalidní a pozůstalostní důchody Graf 3.33: Příjemci důchodů na území Jč. kraje v letech 2006-2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSSZ, 2007-2011 Mezi počty příjemců jednotlivých typů důchodů jsou výrazné rozdíly. Nejmenší zastoupení mají důchody sirotčí jejich podíl v r. 2010 činil 1,6 % z celkového množství důchodů distribuovaných v Jč. kraji. Větší část zabírají důchody invalidní ke konci r. 2010 je pobíralo 29 746 osob, což představuje 17,3 %. Přes 41 tisíc důchodů je vypláceno vdovám a vdovcům jejich podíl představuje 24,1 %. Zbylá největší část připadá na důchody starobní 57,0 % (v absolutním počtu se jedná o více než 98 tisíc důchodů). Budeme-li sledovat vývoj počtů jednotlivých důchodů v průběhu posledních 5 let, resp. v průběhu let 2006 2010, je zřejmé, že největší změny jdou na vrub důchodů starobních, popř. invalidních. V případě starobních důchodů se jedná o kontinuální nárůst počtu jejich poživatelů, přičemž k největšímu vzestupu došlo mezi roky 2009/2010 a to cca o 6 800 důchodů. Tento nárůst představuje 6,9 % penzí. (Pro srovnání lze uvést, že posun v počtu starobních důchodů činil mezi roky 2008-2009 pouze cca 3 tisíce důchodů tj. cca 3,3 %.) Zhodnotíme-li posun v rámci uvedeného pětiletého období (tj. 2006 2010), 64
dojdeme k hodnotě 14 370 neboli k 15% navýšení počtu poživatelů starobních penzí. Vykreslený vývoj logicky koresponduje s vývojem počtu osob spadajících do věkové skupiny osob starších 65 let. Pro lepší představu je možno uvést, že počet vyplacených starobních důchodů v Jč. kraji v r. 2010 je téměř identický s aktuálním počtem obyvatel obce ČB. Pokud budeme hodnotit průběh vývoje invalidních důchodů, můžeme konstatovat, že meziroční změny jsou v letech 2009-2010 velmi výrazné, avšak v opačném směru než v případě důchodů starobních. Rozdíl v počtu invalidních důchodů v uvedených dvou letech činí 4 646 důchodů (tj. cca 14% pokles), přičemž při pohledu na příslušné hodnoty v grafu 3.33 jistě není bez zajímavosti, že počet invalidních důchodů byl v rámci let 2006 2009 poměrně stabilní. Pokles byl nejspíše způsoben dopady změn zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Graf 3.34: Příjemci důchodů na území okresu ČB v letech 2006-2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ČSSZ, 2007-2011 Vývoj v celkových počtech poživatelů jednotlivých typů důchodů na území okresu ČB je analogický se situací na území Jč. kraje. Množství poživatelů sirotčích a vdovských/vdoveckých důchodů se v čase téměř nezměnilo, zato u invalidních a starobních důchodů jsou evidentní výrazné výkyvy (obdobně jako u Jč. kraje). V případě starobních penzí počet meziročně (2009/2010) stoupl o cca 7,3 % (nárůst je tedy dokonce ještě o 0,4 % větší než nárůst v Jč. kraji). V absolutním vyjádření tedy bylo na konci r. 2010 na území okresu ČB vyplaceno 27 702 starobních důchodů, což je o 2023 více než v r. 2009. Počet invalidních důchodů klesl. Meziroční propad (2009-2010) činil cca 12,5 % (v absolutním počtu jde o 1372 důchodů); přesto se jedná o cca 1,5 % menší úbytek než v Jč. kraji. I zde došlo k poklesu počtu příjemců invalidních důchodů po celkem vyrovnaných 4 letech. Zaměříme-li naši pozornost na strukturu jednotlivých typů důchodů k celkovému počtu důchodů vyplacených v r. 2010, dostaneme se k následujícím hodnotám: nejmenší část zaujímají sirotčí důchody 1,7 %, následují důchody invalidní a to ve výši 19,4 %, důchody vdovské a vdovecké ve výši 22,9 % a největší část představují starobní důchody 56,1 %. Uvedené poměry jsou podobné situaci v Jč. kraji. Počet osob bez nároku na výplatu starobního důchodu ČSSZ neeviduje osoby, kterým nebyly přiznány starobní důchody. Zpracovatelé 65
analytické části rozvojového plánu tak pro získání počtu osob nemajících nárok na starobní důchod využili jiná dostupná statistická data, tj. celkový počet vyplacených starobních důchodů a současně počet seniorů starších 65 let, kterým dle platné legislativy měl být přiznán starobní důchod. Rozdíl těchto dvou čísel představuje přibližný počet těch, kteří žádný starobní důchod nepobírají. Pro potřeby poskytovatelů sociálních služeb ve SO ORP ČB byla využita autoři analýzy pouze data za Jč. kraj. Výpočet s konkrétními čísly je následující: k 31. 12. 2010 byly vyplaceny starobní důchody 97 962 seniorům (ČSSZ, 2011). Vzhledem k tomu, že dle ČSÚc) bylo na území Jč. kraje 99 001 osob 65letých a starších, rozdíl těchto dvou hodnot činí 1039 osob bez nároku na výplatu starobního důchodu. 3.5.2 Dávky pomoci v hmotné nouzi Mezi dávky pomoci v hmotné nouzi dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi řadíme příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc. Graf 3.35: Průměrný měsíční počet vyplacených dávek pomoci v hmotné nouzi v Jč. kraji v letech 2007 2010 a přepočet těchto dávek na 1 000 obyvatel (absolutní hodnoty) Zdroj: MPSV, 2008-2011, vlastní propočty 66
Graf 3.36: Průměrný měsíční počet vyplacených dávek pomoci v hmotné nouzi v Jč. kraji v letech 2007 2010 a přepočet těchto dávek na 1 000 domácností (absolutní hodnoty) Zdroj: MPSV, 2008-2011, vlastní propočty Průměrný měsíční počet všech třech typů vyplacených dávek byl v průběhu let 2007 2008 obdobný (u příspěvku na živobytí se jednalo o cca 2 600 dávek, u doplatku na bydlení o cca 800 dávek a mimořádná okamžitá pomoc byla vyplacena 270 žadatelům). V r. 2009 a dále pak i v r. 2010 však počet příspěvků na živobytí a mimořádné okamžité pomoci výrazně vzůstá - u příspěvku na živobytí je mezi r. 2008 a 2010 nárůst o více než 1/4 (tj. z 2 588 na 3 659 dávek měsíčně) a u mimořádné okamžité pomoci představuje nárůst cca 45 % (tj z 270 na 504 poživatelů). Obdobný trend lze pozorovat i u počtu domácností s čistými příjmy pod hranicí životního minima v r. 2008 bylo evidováno 4 098 domácností s příjmy pod hranicí životního minima a v r. 2010 tento počet stoupl na 7005 domácností, což činí téměř 60% nárůst (viz grafy 3.30 a 3.32). I na tomto ukazateli tedy lze vysledovat zvyšující se počet domácností ohrožených absolutní chudobou. Analogický vývoj v počtu těchto vyplacených dávek je evidentní i při realizaci přepočtu na 1000 obyvatel popř. 1000 domácností. Zatímco v r. 2008 byl příspěvek na živobytí přiznán měsíčně 4,06 osobám na 1000 obyvatel, v r. 2010 to již bylo o 5,78 osobám na 10001obyvatel. (V případě přepočtu na 1000 domácností jsou hodnoty následující:v r. 2008 pobíralo příspěvek na živobytí 10,49 domácností a v r. 2010 se již jedná o 14,55 domácností). 67
Graf 3.37: Vývoj výdajů na jednotlivé dávky pomoci v hmotné nouzi v Jč. kraji v letech 2007 2010 v tis. Kč a přepočet těchto částek na 1 obyvatele (absolutní hodnoty) Zdroj:MPSV, 2008-2011, vlastní propočty Graf 3.38: Vývoj výdajů na jednotlivé dávky pomoci v hmotné nouzi v Jč. kraji v letech 2007 2010 v tis. Kč a přepočet těchto částek na 1 domácnost (absolutní hodnoty) Zdroj: MPSV, 2008-2011, vlastní propočty Z hlediska vývoje vyplacených částek ze systému pomoci v hmotné nouzi je zřejmé, že r. 2008 byl nejméně finančně náročný. Následující r. 2009 přinesl větší zatížení pro státní rozpočet - vyplacené částky dosáhly popř. překročily hodnoty dávek z r. 2007. Negativní vývoj ve smyslu zvýšených požadavků na výplatu těchto dávek pokračoval i v r. 2010. V Jč. kraji tak bylo v r. 2010 prostřednictvím příspěvku na živobytí vyplaceno 111,4 mil. Kč (v meziročním srovnání se jedná o značný nárůst, který představuje cca 22,6 mil. Kč). 68
Kč Prostřednictvím doplatku na bydlení bylo vyplaceno 26,7 mil. Kč a na mimořádnou okamžitou pomoc se vyčerpalo cca 19 mil Kč. Celková částka investovaná za r. 2010 do osob nacházejících se v hmotné nouzi dosáhla 157,1 mil Kč a ve srovnání s předchozím rokem (r. 2009) představuje zvýšení o cca 27,4, tj. o cca 21 %. Přepočítáme-li výdaje spojené s poskytnutím příspěvku na živobytí na 1 obyvatele v r. 2010, získáme částku 176 Kč (oproti částce 115,8 Kč. za r. 2008). V případě přepočtu výdajů na příspěvek na živobytí na 1 domácnost v r. 2010 dojdeme k částce 443,2 Kč (oproti 299,4 Kč v r. 2008). Graf 3.39: Průměrný měsíční počet jednotlivých dávek pomoci v hmotné nouzi přepočítaný na 1000 obyv. v SO ORP ČB, Jč. kraji a v ČR v r. 2010 (absolutní hodnoty) 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 příspěvek na živobytí doplatek na bydlení mimořádná okamžitá pomoc SO ORP České Budějovice 3,95 0,54 0,56 Jihočeský kraj 5,78 1,31 0,80 ČR 8,57 2,19 0,86 Zdroj: MPSV, 2011, vlastní propočty Průměrný měsíční počet dávek vyplácených v souvislosti s hmotnou nouzí přepočítaný na 1000 obyv. je ve SO ORP a stejně tak i v Jč. kraji při srovnání s republikovými daty podprůměrný. Tato skutečnost platí pro všechny tři dávky. Největší rozdíl je zřejmý u doplatku na bydlení: zatímco ve SO ORP byl poskytnut 0,54 osobám na 1000 obyv., průměrný počet osob v ČR, které tuto dávku přijaly, byl 2,19 na 1000 obyv. tj. 4x více. Naopak nejmenší rozdíl mezi průměrnými hodnotami přepočítanými na 1000 obyv. je možné vysledovat u mimořádné okamžité pomoci celorepublikové hodnoty jsou ve srovnání s hodnotami v SO ORP ČB vyšší jen cca 1,5x. 69
Graf 3.40: Výdaje na jednotlivé dávky pomoci v hmotné nouzi přepočítané na 1 obyv. v SO ORP ČB, Jč. kraji a v ČR v r. 2010 (v Kč) Zdroj: MPSV, 2011, vlastní propočty Stejně jako počet dávek poskytnutý v souvislosti s hmotnou nouzí a přepočítaný na 1000 obyv. byl největší na úrovni ČR, i příslušné finanční prostředky přepočítané na 1 obyv. byly právě v ČR nejvyšší, ovšem s výjimkou mimořádné okamžité pomoci. Mimořádná okamžitá pomoc přepočítaná na 1 obyv. dosáhla ve SO ORP ČB částky 33,6 Kč, v ČR to byla částka 31,7 Kč a v Jč. kraji dokonce jen 30,0 Kč. 3.5.3 Příspěvek na péči Tabulka 3.6: Počet příjemců PnP ve SO ORP ČB, Jč. kraji a ČR v r. 2010 celkem a v jednotlivých stupních závislosti na péči (absolutní hodnoty) Území SO ORP České Budějovice Počet příjemců PnP - celkem Počet příjemců PnP - I. st. Počet příjemců PnP - II. st. Počet příjemců PnP - III. st. Počet příjemců PnP - IV. st. 5 532 2 196 1 851 1 215 869 Jihočeský kraj 24 112 9 223 7 810 5 501 3 840 360 312 146 376 116 740 79 119 50 551 ČR Zdroj: MPSV 2011, vlastní propočty V r. 2010 byl celkový počet vyplacených příspěvků na péči (dále jen PnP) ve SO ORP ČB cca 5,5 tisíc, přičemž nejvíce PnP bylo poukázáno osobám v I. stupni závislosti na péči (téměř 40 % osob), nejméně pak osobám ve IV. stupni závislosti na péči (cca 16 % osob). Obdobná distribuce této sociální dávky jednotlivým skupinám příjemců PnP je patrná i v Jč. kraji a též ČR. 70
Graf 3.41: Počet příjemců PnP na 1000 obyvatel ve SO ORP ČB, Jč. kraji a ČR v r. 2010 - celkem a v jednotlivých stupních závislosti na péči Zdroj: MPSV 2011, vlastní propočty Přepočítáme-li počet příjemců PnP na 1000 obyvatel, ukazuje se, že ve všech stupních závislosti na péči je nejvíce příjemců této dávky v Jč. kraji. Tabulka 3.7: Finanční prostředky vyplacené na PnP v obci ČB, SO ORP ČB, Jč. kraji a ČR za r. 2010 - celkem a v jednotlivých stupních závislosti na péči (absolutní hodnoty) Území SO ORP České Budějovice Jihočeský kraj Celkem (v tis. Kč) PnP - I. st. (v tis. Kč) PnP - II. st. (v tis. Kč) PnP - III. st. (v tis. Kč) PnP - IV. st. (v tis. Kč) 299 696 45 840 71 977 89 071 92 808 1 317 946 193 287 303 599 412 700 408 360 18 914 972 3 032 734 4 503 779 5 913 959 5 464 500 ČR Zdroj: MPSV 2011, vlastní propočty Podíváme-li se na distribuci finančních prostředků mezi jednotlivé kategorie PnP, můžeme konstatovat, že zatímco největší množství financí bylo v rámci celé republiky a Jč. kraje vyplaceno osobám ve III. stupni závislosti na péči, ve SO ORP ČB je situace odlišná nejvíce prostředků šlo osobám ve IV. stupni závislosti. Tato skutečnosti je determinována tím, že v samotné obci ČB je koncentrován nadprůměrný počet osob starších 65 let (viz grafy 2.11 2.14). V souvislosti s tím je logická i prohlubující se fyzická nesoběstačnost dotčených osob a jejich závislost na péči. 71
Graf 3.42: Finanční prostředky vyplacené na PnP ve SO ORP ČB, Jč. kraji a ČR za r. 2010 přepočítané na 1 obyvatele (v Kč) Zdroj: MPSV 2011, vlastní propočty K podobným závěrům jako viz výše dojdeme i při pohledu na graf 3.42, který demonstruje finanční prostředky vyplacené prostřednictvím PnP na 1 obyvatele. Tzn., že na úrovni SO ORP ČB jsou prostředky na PnP přepočítané na 1 obyvatele nejvyšší u osob ve IV. stupni závislosti na péči, na úrovni Jč. kraje a ČR jsou tyto náklady největší u osob pobírajících PnP ve III. stupni závislosti. Nejvyšší celkovou přepočítanou hodnotu vykazuje Jč. kraj (tj. 2064 Kč), pak následuje SO ORP ČB s částkou cca 1 930 Kč a dále je ČR, kde finanční prostředky na PnP přepočítané na 1 obyvatele dosahují částky 1 796 Kč. Graf 3.43: Průměrná výše PnP vyplacená 1 příjemci za rok/měsíc ve SO ORP ČB, Jč. kraji a ČR data za r. 2010 (v Kč) Zdroj: MPSV 2011, vlastní propočty Průměrná výše PnP vyplacená 1 příjemci je nejvyšší v kraji (a to v obou variantách - tj. za měsíc i za rok), poté následují hodnoty za SO ORP ČB. Na úrovni ČR jsou průměrné částky PnP vyplacené1 příjemci nejnižší. Rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší průměrnou částkou činí po zaokrouhlení 180 Kč za 1 měsíc a 2163 Kč za rok. 72
4. DOPRAVA V REGIONU JIHOZÁPAD Základními kategoriemi, k nimž se vztahuje hodnocení veřejné hromadné dopravy, jsou dopravní dostupnost a dopravní obslužnost. Zatímco dopravní dostupnost je zjednodušeně vyjádřena jako časová dostupnost středisek SO ORP ze všech obcí jejich příslušných obvodů, dopravní obslužnost je vyjádřena jako počet spojů mezi obcemi příslušného SO ORP a jejich středisky. V obou případech byly do hodnocení započítávány pouze přímé spoje, které odjíždějí z území obce do středisek v běžný pracovní den (modelově byla zvolena středa 19. ledna 2011). Pro zjišťování časové dostupnosti byly za relevantní stanoveny hodnoty do 45 min., všechny obce nad tuto hranici byly považovány za dopravně neobsloužené. Délku jedné cesty nad 45 minut lze totiž považovat za nevyhovující (Garep, 2011). 4.1 Časová dostupnost na území regionu Jihozápad Mapa 4.1: Časová dostupnost středisek SO ORP v regionu Jihozápad veřejnou hromadnou dopravou v r. 2011 Zdroj: Garep, 2011 Na rozdíly mezi SO ORP z hlediska dopravní dostupnosti jejich středisek veřejnou hromadnou dopravu má vliv zejména velikost SO ORP. Plošně menší obvody (např. Vodňany, Blatná) vykazují přirozeně příznivější hodnoty časové dostupnosti střediska než 73
obvody s větším plošným rozsahem a větším počtem obcí (např. Tábor či Klatovy). Nejméně příznivé hodnoty časové dostupnosti dále vykazují téměř všechny obvody ležící při státní hranici s Německem a Rakouskem, což je způsobeno rovněž členitostí reliéfu pohoří Šumavy a Českého lesa. Hornatý reliéf tak představuje poměrně výraznou bariéru z hlediska hodnot časové dostupnosti příhraničních obcí. Naopak jistou výhodou pro jednotlivé SO ORP ČB je přítomnost hlavních či regionálních železničních tratí, neboť vlaková doprava vykazuje vždy mnohem vyšší průměrné rychlosti než doprava autobusová. Zázemí středisek SO ORP je veřejnou hromadnou dopravou obsluhováno nejlépe v obvodech Vodňany, Soběslav, Stod, Kaplice a Blatná (ve SO ORP Vodňany má dokonce více než 81 % obyvatel celého obvodu středisko dostupné do 15 min.). Všechny tyto regiony jsou plošně menší, a především leží na hlavních silničních či železničních komunikacích. Naopak nejhorší situace je v obvodech Nýřany, Český Krumlov, Kralovice, Domažlice a Horšovský Týn, kde je značná část obyvatelstva znevýhodněna časovou dostupností center SO ORP (více než 45 min.). Vůbec nejhorší situace je ve SO ORP Nýřany a Český Krumlov (znevýhodněno je 52 %, resp. 35 % obyvatel zázemí obvodů SO ORP). V případě Nýřan je tento stav způsoben výše zmiňovanou orientací vlakových a autobusových spojů na Plzeň (Garep, 2011). 4.2 Dopravní obslužnost na území regionu Jihozápad Mapa 4.2: Dopravní obslužnost středisek SO ORP v regionu Jihozápad veřejnou hromadnou dopravou v r. 2011 Zdroj: Garep, 2011 74
Úroveň dopravní obslužnosti je považována za druhý podstatný kvalitativní znak úrovně veřejné hromadné dopravy v regionech. Pro analýzu byl pro větší přehlednost použit pouze jeden znak kvality dopravní obslužnosti, a to počet přímých spojů z obcí do příslušných středisek SO ORP. Přestupy byly eliminovány z důvodu možných komplikací vzniklých během přestupu (zpoždění spojů) a jejich celkově nízkého komfortu. Úroveň dopravní obslužnosti obcí ve vztahu ke střediskům SO ORP je značně prostorově diferencována. Svou roli v kvalitě dopravní obslužnosti hrají především tyto faktory: dopravní poloha obcí (obce s dobrou dopravní polohou vykazují mnohem větší počet spojů veřejné hromadné dopravy než obce situované v horší dopravní poloze) a vzdálenost od hlavních středisek osídlení. Obecně lze opět potvrdit známou skutečnost, že obce ležící na železničních tratích jsou obsluhovány relativně lépe než obce, v nichž je dopravní obslužnost zajišťována pouze autobusovou dopravou. Zároveň se většinou uplatňuje i pravidlo, že obce ležící v blízkosti středisek SO ORP mají mnohem příznivější hodnoty dopravní obslužnosti než obce ležící ve větších vzdálenostech. U velkých měst je to především důsledkem provozu městské hromadné dopravy. Ta zpravidla obsluhuje nejen vlastní město, ale zároveň přilehlé obce, čímž výrazně zlepšuje jejich dopravní obslužnost. Svou roli v hodnocení úrovně dopravní obslužnosti obcí má zároveň populační velikost obcí; čím je obec populačně větší, tím je zpravidla obsluhována větším počtem spojů. Základní dopravní obslužnost 18 je zpravidla určována alespoň pěti páry spojů z každé obce ČR do příslušného střediska osídlení. Jako problematické se v tomto kontextu jeví zejména některé příhraniční obce, které vykazují menší počet přímých spojů hromadné dopravy s příslušnými středisky SO ORP (např. Českokrumlovsko, Prachaticko, Tachovsko, Domažlicko). Jistou možností pro obyvatele těchto obcí je přestup na jiný spoj veřejné hromadné dopravy v jiném než střediskovém sídle, což však kvalitu cestování výrazně snižuje. Stejně jako v předchozím případě se u některých obvodů SO ORP projevuje vytvoření umělého administrativního spádu k jiným střediskům obce v obvodu SO ORP Nýřany a Kralovice tak opět vykazují nulový počet spojení se střediskem SO ORP, neboť jsou primárně dopravně orientovány na krajské město Plzeň. Z hlediska agregované dopravní obslužnosti 19 patří k celkově nejlépe obsluhovaným obvodům SO ORP Tábor, Plzeň, České Budějovice, Písek, Klatovy a Kaplice. Opět se jedná vesměs o regiony s komplexním zajištěním dopravní obslužnosti obcí (rozvinutá autobusová i vlaková doprava) většinou velkoměstského či příměstského charakteru. Nepříznivé hodnoty agregované dopravní obslužnosti jsou pak typické opět pro obvody SO ORP Nýřany, Kralovice, Blovice a Nepomuk (Garep, 2011). 4.3 Dopravní obslužnost veřejnou hromadnou dopravou ve SO ORP ČB Na území SO ORP ČB je možno primárně využívat městkou hromadnou dopravu (dále jen MHD), linkovou autobusovou dopravu a vlakovou dopravu. Dle dostupných informací z Výroční zprávy 2010 (Dopravní podnik města České Budějovice, 2010) je na území obce ČB provozováno 13 autobusových a 6 trolejbusových linek. Dopravní obslužnost je zajišťována 95 autobusy (z toho je 27 nízkopodlažních) a 55 trolejbusy. MHD je dostupná v 15 obcích SO ORP ČB. Vlakové spojení může využít celkem 16 obcí. Využijeme-li data od Garep (2011) (viz mapa 4.2), zjistíme, že nejnižší dopravní obslužnost ve SO ORP ČB (tj. počet spojů se střediskem SO ORP v rozmezí 0 4 spoje) v r. 2011 mělo 5 obcí Nákří, Mydlovary, Závraty, Hradce a Hvozdec. Dopravní obslužnost v rozmezí 5 10 spojů mají v západní části SO ORP ČB obce Žabovřesky, Radošovice, Strýčice, Břehov, Lipí, Habří, Jankov a Vítkovice), v severovýchodní části SO ORP ČB Vlkov 18 Definovaná v zákoně č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. 19 Časová dostupnost se týká jednotlivých obvodů a jejich středisek. Agregovaná časová dostupnost vyjadřuje hlavní rozdíly v časové dostupnosti jednotlivých obvodů SO ORP mezi sebou. 75
a Drahotěšice, ve východní části SO ORP ČB Zvíkov, Hlincova Hora a Dubičné. V jižní části SO ORP ČB je dopravní obslužnost v rozmezí 5 10 spojů u obce Komořice, Střížav, Heřmaň a Borovnice. 4.4 Dopravní obslužnost z pohledu veřejnosti a pohledu uživatelů sociálních služeb V rámci dotazníkového šetření mezi veřejností (viz kapitola 8) zrealizovaného mezi bezmála 2 tisíce respondenty se veřejnost v obci ČB a obcích ve SO ORP ČB mj. vyjadřovala k existenci překážek v dopravě (Pansophia, 2012). K těmto překážkám patří nedostatečný počet pravidelných linek nízkopodlažních autobusů (dle 54 % respondentů), nedostatečný počet přechodů pro chodce (40 % dotázaných) a nedostatečný počet ozvučených křižovatek (37 % respondentů). K nejvíce problematickým linkám z hlediska dopravní obslužnosti dle respondentů patří linky MHD č. 9, 3, 1, 7, 5, 14 a 15 (pořadí uvedeno dle četnosti odpovědí). V případě meziměstského spojení byla respondenty nejvíce uváděna linka Třeboň Štěpánovice Lišov ČB a zpět (viz tabulka 25 v dokumentu Vyhodnocení dotazníkového šetření mezi veřejností ve městě České Budějovice a obcích ve správním obvodu obce s rozšířenou působností České Budějovice, Pansophia 2012). V souvislosti s nedostatečným počtem přechodů pro chodce byla nejčastěji zmiňována lokalita Lišov, Štěpánovice a dále Suché Vrbné. Mezi odpověďmi bylo též sporadicky zastoupeno sídliště Máj, KD Metropol, U Kauflandu aj. (viz tabulka 8.8). Nedostatečně ozvučené křižovatky chyběly 37 % respondentů, přičemž explicitně byla zmíněna křižovatka na sídlišti Máj, v Novohradské ul., na Vltavě střed, u obchodního centra IGY a v Hluboké nad Vltavou (konkrétně Zastávka pod kostelem) (viz dokument Pansophia 2012 Vyhodnocení dotazníkového šetření mezi veřejností ve městě České Budějovice a obcích ve správním obvodu obce s rozšířenou působností České Budějovice, str. 24). Stejně jako veřejnost tak i respondenti-uživatelé sociálních služeb (viz dokument Vyhodnocení dotazníkového šetření mezi uživateli sociálních služeb ve městě České Budějovice a obcích ve správním obvodu obce s rozšířenou působností České Budějovice, Pansophia 2012), zejm. senioři a osoby se zdravotním znevýhodněním se vyjadřovali k existenci překážek v dopravě (viz kapitola 7.4 a 7.6). 7 % ze všech uživatelů sociální služeb uvedlo nespokojenost s počtem pravidelných linek. Výhrady se týkaly zejm. linky č. 9, 2, 1 a linky č. 11. 2,5 % dotázaných uvedlo nedostatečný počet přechodů pro chodce, a to především na Vltavě včetně oblasti Hvízdal. Zmíněna byla i Rudolfovská ul. a silnice Na Sadech. K nedostatečnému počtu ozvučených křižovatek se vyjádřilo 6 respondentů, přičemž v souvislosti s daným problémem poukázali na lokalitu U Hvízdala, sídliště Máj a Pekárenskou ulici (Pansophia, 2012). K existenci překážek v obcích se vyjádřili též představitelé obcí ve SO ORP ČB. Nedostatečný počet pravidelných linek nízkopodlažních autobusů uvedli 4 starostové/ starostky (konkrétně se jedná o obce Adamov, Ledenice, Litvínovice a Plav). Nedostatečný počet přechodů pro chodce zmínilo 8 představitelů obcí (Dříteň, Hlincová Hora, Lišov, Litvínovice, Planá, Včelná, Vitín a Vráto) viz tabulka 10.2 (Kovárnová, Kozlová, 2012). 76
5. SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY - KRIMINALITA 5.1 Vývoj trestné činnosti souhrnně a v kontextu s užíváním omamných a psychotropních látek v Jč. kraji Graf 5.1: Celková kriminalita souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v Jč. kraji v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 Výskyt celkové kriminality se v r. 2010 dostal na minimálních cca 313 000 trestných činů. Meziročně však došlo k nárůstu na cca 317 000 případů. Podíl trestných činů spáchaných pod vlivem omamných a psychotropních látek představuje cca 0,4 %. Graf 5.2: Vraždy souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v Jč. kraji v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 V Jč. kraji bylo ve sledovaném období spácháno celkem 38 vražd, z toho 16 vražd souviselo s požitím omamných a psychotropních látek pachatele (v 15 případech sehrál roli alkohol). Téměř ½ ze všech případů se odehrála v r. 2011. 77
Graf 5.3: Násilné činy souhrnně/v kontextu užíváním omamných a psychotropních látek v Jč. kraji v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 V policejních statistikách je mezi násilné činy řazeno 30 různých trestných činů - k nejvíce zastoupeným patří úmyslné ublížení na zdraví, nebezpečné vyhrožování, porušování domovní svobody, násilí na veřejném činiteli policistovi, loupeže, násilí na veřejném činiteli, vydírání a rovněž týrání osoby žijící ve společném obydlí. Počet všech násilných trestných činů se v Jč. kraji ve sledovaném období pohyboval mezi čísly 1067 1301, přičemž uvedená maximální hodnota byla dosažena v r. 2010. Alkohol byl vždy prokázán u cca 22 % případů; na vrub dalších omamných a psychotropních látek jde 0,5 1 % případů. Graf 5.4: Mravnostní činy souhrnně/v kontextu s užívání omamných a psychotropních látek v Jč. kraji v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 Do kategorie mravnostních činů spadá 14, resp. od r. 2010 15 20 různých trestných činů. V Jč. kraji bylo v letech 2008 2011 nejčastěji spácháno znásilnění, pohlavní zneužívání a 20 V r. 2010 byla skupina mravnostních činů rozšířena o sexuální nátlak. 78
kuplířství. Výskyt této činnosti spáchané jedinci pod vlivem omamných a psychotropních látek klesl v r. 2010 oproti r. 2009 na polovinu (tj. z 20 případů na 10), přičemž téměř stejné hodnoty byly vykázány i v r. 2011. Zatímco mravnostní činy spáchané pod vlivem omamných a psychotropních látek tvořily v letech 2008-2009 z celkového počtu cca 16 % všech spáchaných případů, k r. 2011 jejich podíl poklesl na cca 7 %. Graf 5.5: Krádeže vloupáním souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v Jč. kraji v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 Krádeže vloupáním zahrnují 15 forem krádeží, nejčastěji jsou to např. krádeže vloupáním do obchodů, do víkendových chat soukromých osob, do restaurací a hostinců, do rodinných domů, do kiosků a dále do tzv. ostatních objektů. Počty krádeží vloupáním souvisejících s požitím omamných a psychotropních látek včetně alkoholu dosahovaly ve sledovaném období podobných hodnot, tj. cca 30-40 případů (vyšší počet - 51 případů je evidován pouze v r. 2009). V porovnání s celkovými hodnotami trestné činnosti označené jako krádeže vloupáním však krádeže pod vlivem představují zanedbatelnou menšinu. Zhodnotíme-li vývoj v rámci souhrnných čísel v oblasti krádeží vloupáním, můžeme k r. 2011 konstatovat značný nárůst - rozdíl mezi r. 2008 a 2011 činí na území Jč. kraje téměř 6 300 případů (jde o cca 11% vzestup). V následující kategorii krádeží prostých (graf 5.6) je Policií ČR vykazováno 16 druhů trestných činů. K nejčastěji spáchaným patří zejm. krádeže motorových vozidel dvoustopých, krádeže v tzv. jiných objektech, v bytech, krádeže věcí z automobilů, krádeže kapesní, krádeže jiné na osobách a tzv. krádeže ostatní. Kriminalita tvořená krádežemi prostými byla na území Jč. kraje v průběhu sledovaného období nejnižší v r. 2011 (od r. 2008 je zřejmý pokles konkrétně o cca 23 tisíc neboli 16 % případů). Stejně jako u krádeží vloupáním prezentovaných viz výše je i zde podíl trestných činů spojených s požitím omamných a psychotropních látek na celkovém počtu téměř zanedbatelný. 79
Graf 5.6: Krádeže prosté souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v Jč. kraji v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 Graf 5.7: Majetkové činy souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v Jč. kraji v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 K nejčastějším majetkovým činům, které byly spáchány na území Jč. kraje, patří poškozování cizí věci, podvod, zatajení věci či neoprávněné užívání cizí věci. Hodnoty výskytu majetkových činů prezentované v grafu 5.7 dokladují v letech 2010 2011 vůči r. 2008 přibližně 10% pokles. Pouze v nepatrném počtu se na spáchání těchto trestných činů podílely omamné a psychotropní látky pokud byly u pachatele přítomny, jednalo se z valné většiny o alkohol. 80
Graf 5.8: Ostatní kriminální činy souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v Jč. kraji v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 Do této kategorie spadá a nejvíce je vykazováno výtržnictví a maření výkonu úředního rozhodnutí. Patří sem též sprejerství, výtržnictví na sportovních a veřejných akcích a nedovolená výroba a distribuce psychotropních látek a jedů. Na území Jč. kraje se četnost tzv. ostatních kriminálních činů mezi roky 2008 a 2011 zvýšila a to přibližně o 1/3 (tj. z počtu 18 861 na 27 787). Graf 5.9: Zbývající kriminalita souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v Jč. kraji v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 Nejvíce evidovaných případů, spadajících do kategorie označené zbývající kriminalita, se týká trestného činu zavinění dopravních nehod silničních-nedbalostních. Dle statistik Policejního prezídia ČR (2009-2012) v rámci lokality Jč. kraje sice významně ubylo počtu těchto trestných činů - od r. 2008 do r. 2011 téměř o 1/3 případů, podíl alkoholu a ostatních psychoaktivních látek je však ve srovnání s ostatními trestními činy vyšší. 81
Graf 5.10: Hospodářské činy souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v Jč. kraji v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 K nejčastěji spáchaným hospodářským činům v Jč. kraji patří zpronevěra a neoprávněné držení platební karty. Výskyt této kriminality pod vlivem omamných a psychotropních látek byl ve sledovaném období velmi nízký, jednalo se o případy v počtu max. 10. Celkově se situace v oblasti páchání hospodářských činů zlepšuje od r. 2008 můžeme sledovat kontinuální pokles. Výskyt za r. 2011 představuje 87 % hodnoty za r. 2008. 5.2. Vývoj trestné četnosti souhrnně a v kontextu s užíváním omamných látek v ÚO ČB 21 Graf 5.11: Celková kriminalita souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v ÚO ČB v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 21 ÚO ČB (územní odbor České Budějovice) má ve své územní působnosti České Budějovice, Čtyři Dvory, Boršov nad Vltavou, Hluboká nad Vltavou, Lišov, Trhové Sviny, Suché Vrbné, Týn nad Vltavou, Ševětín a Zliv. 82
Výskyt celkové kriminality v ÚO ČB se v r. 2011 dostal na 5 606 případů, přičemž meziročně došlo ke snížení o cca 560 trestných činů. K zajímavostem bezesporu patří dvě skutečnosti: - Porovnáme-li výskyt celkové kriminality na území ÚO ČB (5 606 případů graf 5.11) s Jč. krajem (317 177 viz graf 5.1), zjistíme, že podíl ÚO ČB činí pouze 1,7 % celkové kriminality Jč. kraje. - Zatímco podíl trestných činů spáchaných pod vlivem omamných a psychotropních látek tvořil v r. 2011 v Jč. kraji cca 0,4 % (neboli 1 255 případů z celkového počtu 317 177), v ÚO ČB to bylo 5,7 % (neboli 321 případů z celkového počtu 5 606 případů). Graf 5.12: Vraždy souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v ÚO ČB v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 V ÚO ČB bylo ve sledovaném období zaznamenáno celkem 7 vražd, z toho 1 měla souvislost s požitím omamných a psychotropních látek pachatele. Rok 2011 byl nejhorší spáchány byly celkem 3 vraždy. Graf 5.13: Násilné činy souhrnně/v kontextu užíváním omamných a psychotropních látek v ÚO ČB v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) 83
Zdroj: Policejní prezídium ČR 2009-2012 Počet všech násilných trestných činů v ÚO ČB byl ve sledovaném období nejvyšší v r. 2008. V r. 2011 se při porovnání s výše zmíněným rokem dostala četnost na cca 60% hodnoty (v absolutním počtu jde o pokles o 250 případů). Zajímavý údaj se týká těchto trestných činů spáchaných pod vlivem alkoholu: zatímco v rámci Jč. kraje byl alkohol prokázán průměrně u cca 22 % případů, v ÚO ČB je podíl alkoholu menší průměrně jde o 13 % (za r. 2011 představoval podíl alkoholu pouze 12 %). Graf 5.14: Mravnostní činy souhrnně/v kontextu s užívání omamných a psychotropních látek v ÚO ČB v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR 2009-2012 Podíváme-li se na souhrnnou četnost mravnostních činů ve ÚO ČB a Jč. kraji, můžeme konstatovat, že r. 2011 byl u obou území z hlediska sledovaného vývoje nejhorší. Výskyt předmětné kriminality v tomto roce představoval v ÚO ČB dokonce téměř 1/3 mravnostních činů spáchaných na území Jč. kraje. Podíl trestné činnosti spáchané jedinci pod vlivem omamných a psychotropních látek se v ÚO ČB stejně jako u Jč. kraje snížil v r. 2008 stál alkohol a ostatní psychotropní látky za cca 33 % případů, v r. 2011 již byl prokázán pouze u cca 5 % případů. Jestliže na území Jč. kraje jsme na základě získaných dat konstatovali značný nárůst krádeží vloupáním (rozdíl mezi r. 2008 a 2011 činil na území Jč. kraje téměř 6 300 případů, tj. cca 11% vzestup), v ÚO ČB byl výskyt tohoto trestného činu při porovnání let 2008 a 2011 takřka identický. Absolutní četnost v minulém roce dosáhla 1059 případů, přičemž vliv alkoholu byl stejně jako u Jč. kraje velmi malý (viz graf 5.15). 84
Graf 5.15: Krádeže vloupáním souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v ÚO ČB v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR 2009-2012 Graf 5.16: Krádeže prosté souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v ÚO ČB v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR 2009-2012 Zatímco kriminalita tvořená krádežemi prostými byla na území Jč. kraje v průběhu sledovaného období nejnižší v r. 2011, v ÚO ČB dosáhly tyto trestné činy minimálního výskytu v r. 2009. Budeme-li hodnotit podíl krádeží prostých spojených s požitím omamných a psychotropních látek na celkovém počtu těchto činů, možno říci, že přestože v ÚO ČB je vliv větší než v Jč. kraji, jde o nízkou četnost ve výši 1,1 %. Spočítáme-li podíl činů spáchaných v rámci ÚO ČB na všech těchto činech v Jč. kraji, získáme hodnotu 1,7 %. 85
Graf 5.17: Majetkové činy souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v ÚO ČB v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR 2009-2012 Hodnoty výskytu majetkových činů prezentované v grafu 5.17 dokladují v r. 2011 vůči r. 2010 přibližně 9% pokles. Stejně jako v předchozí situaci, tak i zde lze podíl majetkové trestné činnosti na území ÚO ČB vůči Jč. kraji hodnotit jako relativně nízký konkrétně se jedná o 1,7 %. Graf 5.18: Ostatní kriminální činy souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v ÚO ČB v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR 2009-2012 Na území ÚO ČB se absolutní četnost tzv. ostatních kriminálních činů v průběhu sledovaných let pohybovala nad hodnotou 500 (vyjma r. 2009). Oproti situaci v Jč. kraji je zde více patrný vliv omamných a psychotropních látek (především alkoholu). Počet činů náležejících k této kategorii a současně spáchaných pod vlivem dosahuje cca 8 %. 86
Graf 5.19: Zbývající kriminalita souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v ÚO ČB v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR 2009-2012 Při prezentaci dat vztahujících se k tzv. zbývající kriminalitě můžeme vysledovat mezi Jč. krajem a ÚO ČB analogie týkající se vývoje četnosti, ale současně též podílu omamných a psychotropních látek na celkovém výskytu těchto trestných činů. Od r. 2008 do r. 2011 významně ubylo počtu zbývající kriminality v ÚO ČB dokonce o více než 40 % případů. Pokud budeme hodnotit vliv alkoholu a ostatních psychoaktivních látek, ukazuje se, že je ve srovnání s ostatními trestními činy větší u činů spáchaných v ÚO ČB byl prokázán u 32 % případů. Graf 5.20: Hospodářské činy souhrnně/v kontextu užívání omamných a psychotropních látek v ÚO ČB v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR 2009-2012 Zatímco celkově se situace v oblasti páchání hospodářských činů v Jč. kraji zlepšila od r. 2008 bylo evidováno méně trestných činů, v ÚO ČB je patrný cca 11% nárůst. 87
5.3 Trestná činnost páchaná dětmi a mladistvými V následujícím textu jsou užívány pojmy dítě, mladistvý a nezletilý. Za dítě je považována osoba ve věku 1-14 let, mladistvým rozumíme osobu ve věku 15 17 let a nezletilé osoby jsou děti a mladiství, tj. osoby ve věku 1-17 let. Graf 5.21: Trestná činnost spáchaná mladistvými v letech 2008 2011 na území Jč. kraje (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 K nejčetnějším trestným činů spáchaným osobami ve věkové kategorii 15 17 let na území Jč. kraje patří majetkové činy (tj. činy včetně krádeží vloupáním a krádež prostých). Jejich počet byl nejvyšší v r. 2008 (258 případů). Od této doby až do r. 2010 je zřejmý poměrně významný úbytek (až o ¼ případů), r. 2011 však znamená nárůst a to na číslo 230. U této věkové kategorie byla též poměrně výrazně zastoupena (zejm. v r 2008) tzv. zbývající kriminalita (zejm. dopravní nehody silniční a šíření poplašné zprávy) 122 případů. V rámci mapovaného období můžeme sledovat značný pokles v r. 2011 je evidováno již jenom 10 případů. Stejný trend je patrný i u tzv. ostatních kriminálních činů (zahrnujících např. sprejerství, výtržnictví, maření výkonu úředního rozhodnutí či nedovolenou výrobu a distribuci psychoaktivních látek a jedů. V r. 2008 byl jejich výskyt 86 případů, k r. 2011 nastal pokles téměř na třetinovou hodnotu (30 případů). Jiný vývoj však lze sledovat u násilných činů. Rok 2011 byl na tento druh trestné činnosti nejbohatší na území Jč. okraje bylo spácháno 71 činů (zejm. loupeže a úmyslné ublížení na zdraví). Ve stejném roce byly evidovány též 2 vraždy. Vzestup v počtu případů je patrný též u mravnostních činů (zejm. pohlavní zneužívání ostatní) a to ze 4 v r. 2008 na 23 v r. 2011. Hodnoty celkové kriminality za r. 2011 představují cca 30% úbytek trestných činů ve srovnání s r. 2008, nicméně meziročně (2010-2011) došlo k nárůstu z 335 na 386 případů. 88
Graf 5.22: Trestná činnost spáchaná dětmi a mladistvými (nezletilými) v letech 2008 2011 na území Jč. kraje (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 Podíváme-li se na vývoj celkové kriminality nezletilých, můžeme uvést, že trestná činnost spáchaná v r. 2011 představuje 65 % trestné činnosti v r. 2008, avšak stejně jako viz výše došlo meziročně (2010-2011) k mírnému nárůstu a to ze 447 na 487 případů. Vývoj četnosti případů u jednotlivých kategorií trestných činů na území ČB a Jč. kraje je analogický vyjma násilných činů (u nich mezi r. 2010 a 2011 došlo v rámci Jč. kraje k nárůstu, zatímco v rámci ÚO ČB je za stejné období zřejmý pokles počtu spáchaných činů). Chceme-li zhodnotit podíl celkové kriminality spáchané na území ÚO ČB vůči Jč. kraji, vypočítáme relativní hodnotu z počtu případů uvedených v grafu 5.21 a 5.23. Za r. 2008 tedy celková kriminalita mladistvých v ÚO ČB činila cca 34 % z celkové kriminality mladistvých v Jč. kraji, v r. 2009 to bylo 29 % a v r. 2010 a taktéž v r. 2011 shodně 30 %. 89
Graf 5.23: Trestná činnost spáchaná mladistvými v letech 2008 2011 v ÚO ČB (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR 2009-2012 Graf 5.24: Trestná činnost spáchaná dětmi a mladistvými (nezletilými) v letech 2008 2011 v ÚO ČB (absolutní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR 2009-2012 Podíváme-li se na vývoj celkové kriminality nezletilých, můžeme uvést, že trestná činnost spáchaná v r. 2011 představuje téměř až 62 % trestné činnosti v r. 2008. I zde je 90
tedy patrný trend poklesu trestné činnosti, i když mezi roky 2010 a 2011 došlo k nárůstu kriminality (zejm. mravnostních činů a majetkových činů zahrnujících krádeže vloupáním a krádeže prosté). Graf 5.25: Podíl celkové kriminality dětí a mladistvých na celkové kriminalitě nezletilých v letech 2008 2011 na území Jč. kraje a ÚO ČB (relativní hodnoty) Zdroj: Policejní prezídium ČR, 2009-2012 Z uvedených hodnot plyne, že dětská kriminalita spáchaná na území Jč. kraje byla nejvyšší v r. 2009 (31,3 %), přičemž od tohoto roku trvale klesala (v r. 2011 činila 20,7 %). Podíl dětské složky byl v r. 2011 dle statistik Policejního prezídia ČR (2012) nejmenší popř. nulový u kategorie vražd, zbývající kriminality a u hospodářských činů. Zastoupení dětských pachatelů bylo naopak relativně velké u násilných činů (konkrétně u úmyslného ublížení na zdraví popř. loupeží), mravnostních činů (především pohlavního zneužívání), majetkových činů včetně krádeží prostých (zejm. krádeží v bytech a rodinných domech) a ostatních kriminálních činů (především nedovolené výroby a distribuce látek a jedů pro jiné, výtržnictví a sprejerství). Vývoj podílu celkové kriminality dětí na celkové kriminalitě nezletilých v letech 2008 2011 na území ÚO ČB je obdobný jako v případě Jč. kraje. I zde byla trestná činnost dětí nejvyšší v r. 2009 (41,1 %), i když její četnost je oproti Jč. kraji mnohem vyšší. S využitím dat od Policejního prezídia ČR (2012) je možno konstatovat, že účast pachatelů v dětském věku na činech spáchaných v rámci ÚO ČB byla významná u násilných činů (hlavně u úmyslného ublížení na zdraví), mravnostních činů (zejm. pohlavního zneužívání) a ostatních kriminálních činů (především nedovolené výroby a distribuce látek a jedů pro jiné, výtržnictví a sprejerství). 91
Graf 5.26: Výchovné problémy a trestná činnost dětí do 15. roku věku řešená kurátorem pro děti a mládež SPOD ČB v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: SPOD MM ČB, 2012 Trestná činnost zaznamenávaná orgánem SPOD ČB od r. 2008 kontinuálně klesala z hodnoty 49 (r. 2008) na hodnotu 28 (r. 2011). Pokles představuje cca 43 % počtu případů trestné činnosti. Vývoj počtu výchovných problémů dětí do 15. roku věku měl mezi roky 2008-2009 stoupající tendenci nárůst byl více než trojnásobný (z hodnoty 121 na hodnotu 388). Od r. 2009 se situace mění dochází k poklesu četnosti evidovaných případů (konkrétně z hodnoty 388 na hodnotu 321 v r. 2011). Graf 5.27: Výchovné problémy, přestupky a trestná činnost mladistvých řešená kurátorem pro děti a mládež SPOD ČB v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: SPOD MM ČB, 2012 Srovnáme-li vývoj četnosti výchovných problémů, přestupků a trestné činnosti mladistvých, je evidentní, že situace v letech 2008-2010 byla z pohledu výchovných problémů poměrně stabilní, výkyvy jsou patrné až v r. 2011 (meziroční pokles představuje 40% rozdíl). 92
Pokud budeme sledovat vývoj počtu přestupků evidovaných v letech 2008 2011, můžeme konstatovat, že po kontinuálním poklesu přestupků evidovaných v letech 2008-2010 došlo v r. 2011 k nárůstu meziroční nárůst (2010/2011) byl cca 70% - z hodnoty 25 na 43 přestupků. Trestná činnost mladistvých byla nejvyšší v r. 2008 a naopak nejnižší v r. 2010. (rozdíl činí 17 případů). Rok 2011 je z pohledu trestné činnosti obdobný jako r. 2010. Graf 5.28: Výchovné problémy, přestupky a trestná činnost nezletilých řešená kurátorem pro děti a mládež SPOD ČB v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: SPOD MM ČB, 2012 Jak je z grafu 5.28 zřejmé, řešení výchovných problémů představuje významnou část práce kurátora pro děti a mládež. K prudkému nárůstu výchovných problémů nezletilých došlo v rámci sledovaného období v r. 2009 (720 případů, tj. téměř 60% vzestup ve srovnání s r. 2008). Významný pokles počtu případů pak nastal v r. 2011 o 252 řešených výchovných problémů. Hodnota za r. 2011 (tj. 438) je dokonce nižší než hodnota vykázaná v r. 2008 456 řešených případů. V rámci posledních čtyřech let též poklesla trestná činnost páchaná nezletilými z hodnoty 164 z r. 2008 na hodnotu 129 evidovanou v r. 2011. Tento pokles představuje cca 20 % trestné činnosti. Chceme-li porovnat hodnoty v grafu 5.28 vykázané orgánem sociálně právní ochrany s hodnotami trestné činnosti nezletilých evidované Policejním prezídiem ČR (viz graf 5.24), je nutné uvést, že tato čísla nejsou zcela poměřitelná a to vzhledem k tomu, že oba uvedené orgány mapují trestnou činnost za jiné územní celky v případě Policie ČR se jedná o ÚO, v případě kurátorů jde o území obce s rozšířenou působností. Pokud budeme sledovat vývoj počtu přestupků evidovaných v letech 2008 2011, můžeme konstatovat, že po kontinuálním poklesu přestupků evidovaných v letech 2008-2010 došlo v r. 2011 k nárůstu meziroční nárůst (2010-2011) činil cca 70 % - z hodnoty 25 na 43 přestupků. 93
6. POŽADAVKY OD PRACOVNÍCH SKUPIN 22 6.1 Četnost, kvalifikované odhady četnosti jednotlivých cílových skupin Tabulka 6.1: Počty či kvalifikované odhady osob u jednotlivých cílových skupin za SO ORP ČB v r. 2010 (absolutní hodnoty) Cílová skupina Celkový počet Cílová skupina Celkový počet osoby s mentálním postižením 532 senioři (65 let a více) 23 611 osoby s tělesným postižením 2 743 děti a mládež ohrožené delikvencí (0 18 let) 1 575 osoby se zrakovým postižením osoby se sluchovým postižením osoby s jiným zdravotním postižením (vnitřním) 436 osoby HIV pozitivní a nemocní AIDS 25 372 osoby v krizi 2 849 osoby s kombinovaným postižením 7 447 cizinci etnické menšiny 15 066 kvalifikovaný propočet osob s materiální deprivaci 100 dětských obětí násilí 400 statistický přepočet 3 980 kvalifikovaný odhad 4 740 celkem; 2 299 s trvalým pobytem v SO ORP ČB osoby s dlouhodobým duševním onemocněním 638 imigranti a azylanti 0 uživatelé omamných či psychotropních látek 560 oběti trestné činnosti a domácího násilí 350 osoby ohrožené prostitucí 150-200 prostitutek 2 212 osob ohrožených prostitucí rodiny s dětmi 20 423 Zdroj: vlastní propočty osoby bez přístřeší 148 osoby do 26 let propuštěné ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy 123 na úrovni Jč.kraje 22 Některé požadavky od pracovních skupin jsou zařazeny do předchozích kapitol, zvláště bylo-li vhodné data prezentovat v souvislosti s tématem, ke kterému logicky náleží. 94
Četnosti osob dle jednotlivých typů postižení Tabulka 6.2: Četnost jednotlivých typů postižení za celou ČR a za SO ORP ČB (absolutní hodnoty) Zdravotní postižení četnost za ČR (abs.) četnost za SO ORP ČB (abs.) mentální 36 057 532 tělesné 185 989 2 743 zrakové 29 547 436 sluchové 25 242 372 vnitřní 193 195 2 849 kombinované 505 010 7 447 duševní 43 275 638 CELKEM 1 018 315 15 008 Zdroj: ČSÚ, 2008 a vlastní propočty Z metodiky Výsledků výběrové šetření zdravotně postižených osob ČSÚ (2008) vyplývá, že četnost uvedená v rámci jednotlivých typů postižení zahrnuje všechny definované stupně postižení (tj. lehký, střední, těžký i velmi těžký), přičemž těžké a velmi těžké formy postižení představují cca 40 % všech typů postižení. Vývoj počtu léčených psychických onemocnění v Jč. kraji Graf 6.1: Vývoj počtu vybraných léčených psychických poruch v Jč. kraji v letech 2006 2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ÚZIS ČR, 2007-2011 Na území Jč. kraje bylo v r. 2010 celkem léčeno přes 28 tisíc psychických poruch. 95
Podíváme-li se na vývoj počtu všech psychických poruch, dle hodnot v grafu je zřejmé, že mezi r. 2006 a 2007 došlo ke skokovému poklesu (cca o 3 500 léčených poruch). Úbytek počtu léčených duševních onemocnění dále (až do r. 2009) pokračoval a to až na cca 24,3 tisíc. Naopak výrazný nárůst těchto poruch nastal v r. 2010; tento nárůst představuje více než 4 tisíc nemocí. Graf 6.1 zachycuje pouze 6 nejčastějších diagnóz: neurotické poruchy, afektivní poruchy, organické duševní poruchy 23, schizofrenie, poruchy osobnosti a mentální retardaci. Absolutní četnost všech uvedených onemocnění se v r. 2010 ve srovnání s r. 2009 zvýšila, přičemž vyjma schizofrenie a afektivních poruch je jejich výskyt v r. 2010 v rámci sledovaného pětiletého období dokonce nejvyšší. Uživatelé omamných a psychotropních látek Podle Kaliny (2003) se míra závislosti člověka na droze dá vyjádřit podle frekvence, intenzity a následků užívání jedním z pěti stupňů: od experimentálního a příležitostního užívání drog přes pravidelné (škodlivé) 24 a problémové 25 užívání až po závislost 26 na droze. Dle odhadu prevalence uveřejněném ve Výroční zprávě o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2010 (Úřad vlády ČR, 2011) je počet problémových uživatelů drog nejvyšší v Hl. m. Praze (11,4 tis.), Ústeckém kraji (4,9 tis.) a Jihomoravském kraji (3,9 tis.). Jč. kraj se pohybuje spíše při nižší hranici, kde celkový odhad počtu problémových uživatelů za r. 2010 činí 1 400 (z toho je 1 200 uživatelů pervitinu). Tento údaj je dle výše uvedené výroční zprávy nejnižší za posledních 6 let (meziročně došlo k poklesu o 100 problémových uživatelů). Vyjdeme-li z počtu obyvatel ve věku 15-64 let ve SO ORP ČB, tj. ze 132 114 (k 31. 12. 2010) a z demografických charakteristik obyvatelstva, je možno konstatovat, že počet problémových uživatelů představuje cca 40 % uživatelů vykazovaných v Jč. kraji. V absolutním počtu se jedná o 560 osob. Toto číslo je však zatíženou poměrně vysokou statistickou odchylkou. Osoby ohrožené prostitucí Na základě šetření ČSÚ a jeho analytické zprávy Nelegální ekonomika v ČR (ČSÚ, 2005) (viz tabulka 6.3) a dále na základě vládního dokumentu Třetí periodická zpráva o plnění závazků plynoucích z Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (Úřad vlády, 2004) vyplývá, že v roce 2003 bylo v ČR celkem 9 741 prostitutek 27. V Jč. kraji bylo 1021 prostitutek. Tuto hodnotu je obtížné dále územně stratifikovat. S ohledem na sociodemografickou znalost a odborné prameny, které hovoří o větší distribuci prostituce v příhraničních oblastech, je možné přistoupit k orientační projekci prostituujících osob ve SO ORP ČB. Na základě výše zaznamenaného počtu v Jč. kraji a exponovanosti území provedli autoři analytické části rozvojového plánu kvalifikovaný odhad, z něhož plyne, že četnost prostituujících osob (komerční prostituce) dosahuje hodnot 150 200 osob. 23 Tento oddíl obsahuje skupinu duševních poruch seskupených na podkladě společné prokazatelné etiologie u mozkového onemocnění poranění mozku nebo jiného poškození vedoucího k mozkové dysfunkci. Tato dysfunkce může být primární (u nemocí poranění nebo poškození které postihují mozek přímo a selektivně); nebo sekundární (mozek je postižen pouze jako jeden z mnoha orgánů nebo tělesných systémů u systémových chorob nebo onemocnění). Demence je syndrom způsobený chorobou mozku obvykle chronické nebo progresivní povahy kde dochází k porušení mnoha vyšších nervových kortikálních funkcí k nimž patří paměť myšlení orientace chápání počítání schopnost učení jazyk a úsudek (ÚZIS ČR, 2010). 24 Pravidelné (škodlivé) užívání drogy uživatelé berou drogu pravidelně (více než jednou týdně); užívání drogy je součástí životního stylu; následky užívání se již projevují jistými škodlivými účinky. 25 Problémové užívání drogy užívání je pravidelné a ovlivňuje soukromý, případně pracovní život člověka; existují už také známky zdravotních problémů souvisejících s aplikací drogy; droga je užívána rizikovým způsobem (např. nitrožilní aplikace). 26 Závislost na droze projevuje se vyšší tolerancí k droze (dávky je třeba zvyšovat k dosažení žádoucího účinku); uživatel po droze trvale touží, této touze se postupně podřizuje celý jeho život; uživatel má zdravotní, psychické i sociální problémy způsobené užíváním drogy. 27 Podle výkonné ředitelky organizace Rozkoš bez Rizika (2007) je toto číslo 10 až 12 tisíc, z čehož asi 3 tisíce žen působí v Praze. Odhady poukazují na 45% zastoupení cizinek. 96
Tabulka 6.3: Odhad počtu prostitutek v ČR a výdělků z prostituce v roce 2003 Počet prostitutek Výdělky z prostituce (mil. Kč) Lokace v klubech, včetně eskort servisu 6 234 6 737 na privátech 2 807 1 725 na ulici 700 256 CELKEM 9 741 8 718 Zdroj: ČSÚ, 2005. Vzhledem k heterogenitě skupiny osob ohrožených prostitucí provedli autoři odhad velikosti celkového souboru. Do této skupiny byly zahrnuty osoby (ženy) ohrožené hmotnou (sociální) nouzí a z toho dále pouze ženy ve věku 20 40 let žijící na území SO ORP ČB. Celkový soubor tak čítá 2212 ohrožených žen. Autoři se domnívají, že uvedený počet žen je spíše teoretickým předpokladem s možným rozptylem k vyšším i nižším hodnotám. V období od r. 1989 se značně proměnila podoba prostituce a její finanční podmínky. Zatímco v 90. letech byla velmi běžná pouliční forma, dnes už ženy na ulici tvoří z celkového množství prostituujících asi jen 8 %. Velmi populárními se naopak stávají velké erotické podniky hypermarketového typu. Avšak i menší kluby zůstávají oblíbené a vyskytují se téměř ve všech českých městech. Proměna je způsobena například tím, že některé nejvíce postižené obce se rozhodly proti prostituci v ulicích bojovat vyhláškami, které zakazují pouliční formu prostituce na celém jejich území nebo jeho částech. Viditelné prostituce na ulicích sice ubývá, ale bylo by pravděpodobně mylné se domnívat, že se snižuje její celková míra. Experti na problematiku spíše předpokládají větší přesun do soukromých bytů, tzv. privátu a do erotických podniků (Krejčová, 2008). Přesunutím prostituce do uzavřených prostor se situace částečně zlepšuje; pouliční prostituce bývá totiž považována za její nejnebezpečnější formu. Ve vnitřních prostorách jsou ženy o něco chráněnější: erotické podniky často spolupracují s neziskovými organizacemi, jsou vybavené bodyguardy a ženy se částečně hlídají i navzájem. Přesun do privátu způsobuje, že se takováto forma prostituce mnohem hůře monitoruje a postihuje. Při aplikaci nastíněné struktury výskytu prostituujících osob a uvedených monitorovacích zpráv došli autoři textu k závěru, že na území SO ORP ČB se cca 64 % prostitutek nachází v erotických podnicích a 29 % se vyskytuje na privátech 7 % představuje pouliční prostituci. Rodiny s dětmi Praxe ukázala, že v 19. století odstartovaný proces industrializace předznamenává nebývalou proměnu životních poměrů rodiny. V soudobé společnosti jsou rodiny labilnější a poskytují svým členům méně opory, v důsledku rozvodů a nových sňatků či kohabitací vytvářejí složité vztahové situace, čímž vystavují děti větším účinkům prostředí nedůvěry. Zhoršující se situace rodin nepřipouští jednoduché odpovědi. Diskutovat se dá samozřejmě i o tom, do jaké míry má stát nebo jiné instituce přebírat úkoly, které dříve patřily rodině. Dnešní pomocné mechanismy mohou oslabovat sounáležitost mezi jednotlivými členy a tím nepřímo způsobit labilitu rodinného prostředí. Z tohoto úhlu pohledu je nanejvýš potřebné promýšlet, jak realizovat úkoly dříve patřící rodině, pokud přílišná aktivita zaopatřovacího státu a relevantních institucí neprospívá rodinným vztahům. Pro oprávněnost angažované pomoci rodině ze strany státu a jiných zainteresovaných subjektů, např. sociálních služeb a sociálních pracovníků, jsou z pohledu křesťanské etiky dány minimálně dva důležité předpoklady. Tím prvním je předpoklad antropologický. Z tohoto hlediska není člověk jen dobrý, jen zdravý a zodpovědný, ani schopný vyřešit sám všechny své problémy a nároky sociálního prostředí. V druhém případě jde z hlediska společenského zájmu o naplnění 97
základních funkcí, které rodina zajišťuje. Z těchto předpokladů vychází nejen požadavek na podporu rodiny ze strany státu či subjektů sociálních služeb, nýbrž je tím i zároveň obecně vymezen eticky akceptovatelný rámec a prostor jejich angažovanosti (Šrajer, 2008). K 31. 12. 2010 bylo dle analýzy Příjmy a životní podmínky domácností v roce 2010 realizovaném ČSÚ (2011) v celé ČR 4 149 665 domácností (v Jč. kraji byl počet domácností 251 455), přičemž rodiny s nezaopatřenými dětmi tvořily necelou třetinu, tj. 1 452 945. S využitím dat o počtu domácností a současně počtu obyvatel v Jč. kraji byl zjištěn index průměrného počtu členů domácností (2,54). Pomocí indexu a počtu obyvatel SO ORP ČB (tj. 155 315 obyvatel) byl stanoven počet domácností, a to 61 148. Počet domácností s nezaopatřenými dětmi na území Jč. kraje vyplývajících ze statistik ČSÚ je 33,4 % ze všech domácností. Vzhledem k tomu, že na území SO ORP ČB je 61 148 domácností, lze předpokládat, že rodin s nezaopatřenými dětmi je 20 423. Strukturu domácností dle počtu nezaopatřených dětí prezentuje tabulka 6.4. Tabulka 6.4: Struktura domácností dle počtu nezaopatřených dětí na SO ORP ČB k 31. 12. 2010 (absolutní a relativní hodnoty) Domácnosti s abs. % 1 dítětem 8 989 14,7 2 dětmi 9 539 15,6 3 dětmi 1 712 2,8 4 a více dětmi 183 0,3 CELKEM 20 423 33,4 Zdroj: ČSÚk, 2011 a vlastní výpočty Děti a mládež ohrožené delikvencí Legislativa (tj. zákon o sociálně právní ochraně) užívá termín sociálně nežádoucí jevy a zahrnuje pod něj např. zanedbávání povinné školní docházky, požívání alkoholu nebo jiných návykových látek, spáchání trestného činu nebo provinění, opakované či soustavné páchání přestupků, opakované útěky od rodičů nebo jiných fyzických, event. právnických osob odpovědných za výchovu dítěte. Zjištěná data prezentovaná v následujícím grafu 6.2 vycházejí z evidence Odboru sociálních věcí (orgán SPOD) Magistrátu města v ČB. Mezi r. 2008-2009 došlo k nárůstu počtu dětí evidovaných v souvislosti s delikvencí. Za r. 2009 řešil orgán SPOD v ČB 522 dětí do 15 let a 1009 mladistvých. Celkový počet ohrožených dětí a mládeže na území SO ORP ČB byl dle uvedených hodnot 1 531. Od r. 2009 se počet nezletilých evidovaných z důvodu sociálně patologických jevů nijak výrazně nezměnil, spíše došlo ke změně poměru dětí a mladistvých: počet dětí do 15 let věku se k r. 2011 zvýšil na hodnotu 658 (to od r. 2009 představuje 26% nárůst) a naopak mírně klesl počet evidovaných případů u mladistvých na hodnotu 1 575 (rozdíl činí 92 případů). Z celkového počtu dětí a mladistvých žijících na území SO ORP ČB představovali v r. 2010 rizikoví nezletilí 5,6 % všech dětí a mladistvých. 98
Graf 6.2: Četnost nezletilých evidovaných kurátory pro děti a mládež SPOD ČB (absolutní hodnoty) Zdroj: SPOD MM ČB, 2012 Osoby HIV pozitivní a nemocní AIDS Statistika HIV pozitivních a nemocných AIDS je v Česku vedena od roku 1985 a informace o HIV/AIDS pochází z Národní referenční laboratoře pro AIDS Státního zdravotního ústavu (SZÚ, 2012). K 29. 2. 2012 bylo zjištěno u obyvatel ČR včetně cizinců s dlouhodobým pobytem již 1696 případů HIV. Z výše vedené hodnoty je 348 osob s AIDS, přičemž v důsledku tohoto onemocnění od počátku vedení evidence zemřelo 180 osob. Na území Jč. kraje se k výše uvedenému datu vyskytovalo 53 osob s HIV/AIDS. Vzhledem k míře pravděpodobnosti výskytu HIV/AIDS ve věkové skupině 15-64letých lze předpokládat na území SO ORP ČB cca 25 osob s HIV/AIDS. Osoby v krizi Zákon o sociálních službách explicitně nevymezuje pojem osoby v krizi, ale definuje tzv. nepříznivou sociální situaci. Touto situací rozumí oslabení nebo ztrátu schopnosti z důvodu věku, nepříznivého zdravotního stavu, pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí, ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby nebo z jiných vážných důvodů řešit vzniklou situaci. Zákonem vymezenou nepříznivou sociální situaci je možno chápat jako riziko sociálního vyloučení. Sociální vyloučení je (v diskurzu EU) důsledkem kombinovaného vlivu nezaměstnanosti, nízké vzdělanosti a kvalifikace, nízkého příjmu, neadekvátního bydlení, zhoršeného životního prostředí, vysoké kriminality, nedostupnosti kvalitní zdravotní péče, nedostupností kvalitního vzdělávání, krize rodiny a dalších sociálních institucí. Na základě tohoto konstatování lze vyvodit, že osoby v krizi jsou výrazně heterogenní skupinou. Do této skupiny je tedy v obecné rovině možno zahrnout podstatnou část ostatních cílových skupin (viz tabulka 6.1) ale dále i osoby/skupiny, které nebyly v této části analýzy předmětem monitorování. Z důvodu potřeby kvantifikace osob v krizi se autoři analytické části rozvojového plánu uchýlili k redukci pojmu sociální exkluze a do osob v krizi zahrnuly osoby ohrožené 99
příjmovou chudobou 28, přičemž některé faktory sociální exkluze (nezaměstnanost, nízké vzdělání a kvalifikace, neadekvátní bydlení aj.) se v příjmové chudobě odrážejí. Z předběžných výsledků šetření Životní podmínky 2011 (ČSÚ, 2012), které ilustrují situaci domácností v r. 2010 a na jaře 2011, vyplývá, že se míra ohrožení příjmovou chudobou 29 oproti předcházejícímu roku zvýšila. Příjmovou chudobou bylo v ČR v r. 2011 ohroženo1 008 tis. osob (tj. 9,7 % všech osob), tedy o 71 tis. více než v r. 2010 (viz graf 6.3). Při použití statistického přepočtu vycházejícího z počtu obyvatel v r. 2011 na územní jednotce SO ORP ČB lze konstatovat, že počet osob ohrožených chudobou je 15 066. Za nejvíce ohroženou sociální skupinou je možno považovat skupinu nezaměstnaných osob, která tvoří 45,7 % (tj. 6 885 osob). Počet nezaměstnaných z počtu všech osob ohrožených chudobou vzrostl ve srovnání z r. 2010 o více než 5 % a to zejména následkem zvýšení dlouhodobé nezaměstnanosti. V rámci typu domácnosti je nejvíce rizikovou skupinou neúplná rodina s alespoň jedním závislým dítětem. V procentuálním vyjádření se jedná o 34,7 % (tj. 5 228 osob) ze všech osob ohrožených chudobou. Další cestou, kterou lze dospět k počtu osob v krizi, je využití počtu osob, které se cítí subjektivně deprivováni v příjmech 30. V ČR se dle metodiky ČSÚ počet osob materiálně deprivovaných pohybuje na úrovni 644 000 (6,2 % osob). Při použití matematického přepočtu lze na území SO ORP ČB hovořit o 9630 materiálně deprivovaných osobách. Graf 6.3a: Vývoj míry ohrožení příjmovou chudobou (v %) a výše tzv. hranice chudoby (v tis. Kč) v letech 2007 2011 v ČR *Předběžné údaje Zdroj: ČSÚ, 2012 V neposlední řadě je v kontextu sociální nouze důležité poukázat na fenomén krize rodiny a dalších sociálních institucí. K příznakům krize rodiny patří vysoká míra rozvodovosti, vysoký počet osamoceně žijících rodičů s nezaopatřenými dětmi a zvyšující se počet 28 Chudoba se sociální exkluzí nepochybně úzce souvisí jakožto vyloučení ze standardu života a životních šancí, konzumních aspirací, ze zdravotní péče a vzdělání. Ničí lidské schopnosti a životní šance a je doprovázena demoralizací beznadějí, apatií a zoufalstvím. Nelze zapomínat ani na to, že dnes znamená chudoba omezení či absenci spotřebitelské volby (Bauman 1996 in Mareš, 2000) a ta je v konzumní společnosti považována za jednu z forem svobody. Přesto by bylo omylem považovat koncept sociální exkluze jen za synonymum chudoby. Ne všichni chudí musí být vyloučenými, ale ani všichni vyloučení nemusí být chudými. Podle Walkera (1997 in Mareš 2000) jsou chudoba a sociální exkluze pro různé lidi různými věcmi. Chudoba také pravděpodobně není ani nutnou, ani postačující podmínkou sociální exkluze (Mareš, 2000). 29 Hranice příjmové chudoby představuje 60 % ročního národního vyrovnaného mediánové příjmu na spotřební jednotku Evropské unie (např. v roce 2011 v 60 % hranice příjmové chudoby byl celoroční příjem 114 097 Kč). 30 ČSÚ využívá subjektivního indikátoru chudoby jako mezinárodně ověřené a relevantní metody pro zajištění materiální deprivace a sociálního vyloučení, jež používá Evropské statistické středisko Eurostat. 100
týraných a zneužívaných dětí v ČR. V samotné obci ČB je vykazována rozvodovost vyšší než činí průměr v ČR (rozvodovost na 1 000 obyvatel v obci ČB v r. 2011 byla 3,2; v ČR k témuž roku činila rozvodovost 2,9 na 1000 obyvatel) viz graf 2.36. Počet neúplných rodin se pohybuje kolem hodnoty 10 tisíc (viz tabulka 2.2). V souvislosti s problematikou týraných a zneužívaných dětí je nutné citovat statistická data od MPSV (2012), ze kterých vyplývá, že v r. 2011 stoupl počet šetřených případů sexuálního zneužívání, týrání a zanedbávání dětí v ČR oproti předchozímu roku o 855 činů (viz graf 6.3b). Jedná se celkem o více než 6 600 dětských obětí násilí za r. 2011 31. Jsou to však pouze případy, které byly odhaleny a o kterých se příslušné úřady dozvěděly. Provedeme-li statistický přepočet výskytu dětských obětí v ČR za r. 2011 na území SO ORP, dojdeme k hodnotě cca 100 dětských obětí. Kvalifikovaný odhad počtu těchto dětí, který uvedla Baudyšová (Český rozhlas, 2012), je 20 40 tisíc dětí, tj. 1 2 % dětské populace v ČR. Graf 6.3b: Vývoj počtu zneužívaných, týraných a zanedbávaných dětí v ČR v letech 2007 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: MPSV, 2012 Z grafu 6.3b je patrné, že celkový počet zneužívaných, týraných a zanedbávaných dětí za poslední dva roky na území ČR enormně vzrostl. Zatímco v r. 2009 byl počet dětských obětí 4 447, v r. 2011 se jedná již o hodnotu 1,5x vyšší, tj. 6 642 případů. Samotné zanedbávání činí cca 62 % případů dětských obětí. Ostatní případy se týkají tělesného a psychického týrání a dále sexuálního zneužívání včetně dětské pornografie a dětské prostituce. Na základě prezentovaných dat je vhodné upozornit na nezbytnost potřeby sanace rodiny prostřednictvím sítě odborných poradenských center a dalších terénních a ambulantních služeb pro rodiny s dětmi a též specifických azylových služeb zaměřených na děti a mládež. 31 Ze statistik za r. 2011 dále vyplývá, že týrání, zanedbávání nebo sexuální zneužívání jsou nejčastěji vystaveny děti ve věku od 6 do 15 let (v r. 2011 jich bylo 3 483), další oběti byly děti mladší 6 let (2 325 dětí). 101
Etnické menšiny Národnostní struktura obyvatel ČR z pohledu územního rozmístění národnostních menšin 32 má především tradiční historicky vzniklou podobu. Určitý vliv však mají některé další faktory. K nejpočetněji zastoupeným národnostem ve struktuře obyvatel ČR patří národnosti česká, moravská, slovenská, polská, německá a národnost romská (viz graf 2.22). Romskou národnost sice při SLDB lidu 2011 deklaroval nízký počet osob, přesto je tato národnostní menšina dlouhodobě nedílnou součástí národnostní struktury obyvatel ČR. Statisticky získané informace o počtu Romů jsou značně neúplné a zkreslené. Je tedy nutné uchýlit se k jiné metodě zjišťování počtu ke kvalifikovaným odhadům. Ze Zprávy o stavu romské komunity ČR za rok 2010 vydané Kanceláří Rady vlády pro záležitosti romských komunit (Úřad vlády, 2011) plyne, že situace v jižních Čechách je klidnější než v ostatních krajích, jelikož tu nežije tak početná romská komunita jako jinde. Autoři Zprávy o stavu romské komunity ČR za rok 2010 prozkoumali v Jč. kraji celkem 16 lokalit 33 dle největšího výskytu romské populace; žádné z uvedených míst prozatím nelze označit za ghetto. Mnohde jsou ale velké problémy, které vznikají hlavně kvůli nevhodnému ubytování a vysoké nezaměstnanosti (cca 80 % všech dospělých). Na jihu Čech žije dle odhadů ve výše uvedené Zprávě 9 tis. Romů a příliv obyvatelstva romské národnosti bude pravděpodobně nadále pokračovat, zejména z důvodu sestěhování se ze Slovenska. Dle výsledků SLDB z r. 2011 (ČSÚ, 2012) lze konstatovat, že ve SO OPRP ČB se k romské národnosti přihlásilo 42 osob. Dle výzkumné zprávy Zpracování a monitoring specifických cílových skupin exkluze z r. 2009 (Pansophia, 2009) plyne, že počet Romů na území SO ORP ČB se však bude pohybovat okolo hodnoty 3980. Cizinci Dle zveřejněných dat ČSÚ v rámci analýzy Cizinci v ČR 2011 (ČSÚ, 2012) pobývalo k 31. 12. 2010 na celém území ČR legálně a dlouhodobě 424 291 cizinců. Odhady počtu nelegálně pobývajících cizinců se pohybují v řádech desítek tisíc. Zhruba polovina počtu dlouhodobě legálně usazených cizinců má povolení k trvalému pobytu nebo azyl. Se vstupem do EU se cizinci rozdělili do dvou základních skupin: občané EU, kteří požívají více práv a daleko jednodušších pravidel pro svůj pobyt v ČR a tzv. občané třetích zemí. Nejpočetnějšími skupinami cizinců jsou občané Ukrajiny a dalších zemí bývalého SSSR, Slovenska a Vietnamu. Roste počet Číňanů, a ač velmi pozvolna, i lidí z oblastí Severní i subsaharské Afriky, Středního Východu a dalších oblastí. Stále však platí, že většina imigrantů do ČR pochází z jazykově příbuzných oblastí nebo jako v případě Vietnamců ze země, která má na místní prostředí dlouhodobě vybudované vazby. Významnou část těchto cizinců pak tvoří občané EU (Slováci, Poláci aj.). Je zjevné, že počet cizinců v ČR se při zachování stávajících ekonomických, politických i demografických trendů bude i nadále zvyšovat. Bude vzrůstat počet cizinců EU, ale dynamičtěji se zřejmě bude vyvíjet počet cizinců z tzv. třetích zemí, a to i přes obtížnější pravidla pro získání víz díky vstupu ČR do schengenského prostoru 34 (Günter, 2009). Na základě statistik ČSÚ (2011), které čerpají z dat Ředitelství služby cizinecké policie Ministerstva vnitra ČR se k 31. 12. 2010 na SO ORP ČB vyskytovalo celkem 4 729 cizinců, přičemž s trvalým pobytem bylo 2 361 osob. Další formy legálního pobytu mělo ke stejnému datu 2368 cizinců. Co se týče struktury cizinců, nejpočetnější zastoupení tvoří Ukrajinci (47 %), Slováci (31 %), Vietnamci (13 %) a Rusové (9 %). Uvedené hodnoty korespondují ze zastoupením jednotlivých národností v rámci celé ČR. 32 Příslušníkem národnostní menšiny je občan ČR, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti. Vymezení pojmu etnická (národnostní) menšina lze nalézt ve stávající legislativní úpravě ČR. 33 V Jč. kraji vznikly sociálně vyloučené a sociálním vyloučením ohrožené romské lokality nejčastěji řízeným anebo přirozeným sestěhováním. 34 S tím naopak souvisí i obava možného zneužívání snadno prostupných hranic ze strany nejrůznějších kriminálních struktur. 102
Na tomto místě je třeba upozornit, že data vzešlá z posledního SLBD jsou odlišná (viz graf 2.23); odlišnost je dána nestejnými statistickými postupy při sběru a zpracování dat. Zpracovatelům analytické části se jeví jako validní spíše data Ředitelství služby cizinecké policie Ministerstva vnitra ČR. Imigranti a azylanti Pokud hovoříme o uprchlících, můžeme mít na mysli obecně každého, kdo byl nucen z nejrůznějších příčin opustit svůj domov a uprchnout na jiné místo 35. Pokud se takový člověk nachází mimo území svého státu a požádá o azyl, stává se žadatelem o azyl, a naplní-li definici Úmluvy o právním postavení uprchlíků a je ve své žádosti úspěšný, stává se azylantem/uznaným uprchlíkem. Je-li žádost zamítnuta, stává se žadatel o azyl cizincem podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, a není-li schopen zajistit si vízum podle tohoto zákona, je povinen opustit území ČR. Mezi nedůvodné žádosti o azyl patří ty, které slouží čistě k legalizaci pobytu na území ČR, nebo případy, v nichž žadatel o azyl uvádí jen ekonomické důvody. Těch je v ČR naprostá většina (Günterová, 2005). Na základě uvedeného lze tedy konstatovat, že uprchlíci jako cílová skupina se buď nachází v Pobytových střediscích Správy uprchlických zařízení (popř. Integračních azylových střediscích) nebo žijí mimo střediska (to však v zanedbatelném počtu). Vzhledem k tomu, že na území SO ORP ČB se nevyskytuje žádné pobytové či integrační středisko, je možno říci, že v této lokalitě se žádný uprchlík nenachází. Oběti trestné činnosti včetně domácího násilí Z Koncepce prevence kriminality Jihočeského kraje na období 2009 2011 (Krajský úřad JčK, 2008) vyplývá, že z hlediska trestné činnosti patří Jč. kraj dlouhodobě ke klidným krajům, kde nejsou problémy se závažnou násilnou kriminalitou. Bezpečnostní situaci v Jč. kraji lze hodnotit jako dlouhodobě stabilizovanou. V celkovém pořadí z hlediska zatíženosti kraje trestnou činností v porovnání s ostatními kraji ČR se Jč. kraj celkově umisťuje na 9. místě. Z hodnot v grafu 5.11 vyplývá, že v r. 2011 bylo v ÚO ČB spácháno celkem 5 606 trestných činů. Při přepočtu na 1000 obyv. se v rámci ÚO ČB dostáváme k hodnotě cca 30 trestných činu. Pro území SO ORP ČB lze dovodit, že v r. 2011 bylo v absolutním vyjádření spácháno celkem cca 5 150 případů trestné činnosti. V oblasti násilné a mravnostní trestné činnosti na území SO ORP ČB bylo spácháno cca 350 trestných činů. Deficitem prezentovaných dat je dle mínění zpracovatelů analytické části skutečnost, že počty evidovaných obětí trestné činnosti jsou pouze počty minimální, protože do evidence Policie ČR se úplně všechny oběti trestné činnosti z mnoha důvodů nedostanou. Tyto a další skutečnosti je třeba při interpretaci minimálních počtů obětí kriminality brát v úvahu. Též je vhodné vzít v potaz výzkumné šetření, které provedla Marešová a Martínková z IKSP Praha v r. 2009. Zmíněný výzkum se zabýval viktimizací obyvatelstva dvanácti delikty. Jeden ze zkoumaných údajů se týkal obětí fyzického napadení a vyhrožování fyzickým násilím 36. Oběťmi fyzického napadení nebo vyhrožování fyzickým násilím se během sledovaných pěti let (2002-2006) stalo 13,7 % z 3 082 dotázaných (tj. 423 osob starších 18 let). Mezi oběťmi fyzického napadení/vyhrožování fyzickým násilím bylo 38,3 % osob, vůči kterým bylo použito tělesné násilí a 57,0 % osob, kterým bylo pouze fyzickým násilím vyhrožováno. Zbylá část, tj. 4,7 % obětí se nevyjádřila. Pro dokreslení problematičnosti celé situace lze uvést i data týkající se problematiky domácího násilí (výzkumné šetření STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris ČR, 2006): 23 % respondentů starších 15 let uvádí přímou - osobní zkušenost s domácím násilím mezi partnery. 35 Pojem uprchlík zná český právní řád jen v souvislosti s Úmluvou o právním postavení uprchlíků, kterou ČR ratifikovala. 36 Vyhrožování fyzickým násilím bylo považováno takové chování, které respondenta skutečně vyděsilo a které se odehrálo buď doma, nebo někde jinde, např. v restauraci, na ulici, ve škole, v dopravním prostředku, na pracovišti, apod. 103
Při projekci hodnot obětí fyzického napadení a vyhrožování fyzickým násilím do demografické reality SO ORP ČB je touto trestnou činností vystaveno bezmála 17 tisíc obyvatel, přičemž cca 6,5 tisíc osob je ohroženo tělesným násilím (fyzickým napadením). Osoby bez přístřeší Ucelené oficiální statistiky počtu a struktury složení osob bez domova v ČR neexistují. Odhady opřené o dílčí výzkumy neziskových organizací pracujícími s osobami bez přístřeší hovoří o 0,34 % české populace. S ohledem na provedená šetření realizovaná v některých městech (např. Ostrava, Karviná, Havířov) (Hradecký, 2005) v minulých letech, a při akceptaci základních demografických údajů sledovaného území, lze konstatovat, že se na území SO ORP ČB může vyskytovat cca 148 osob bez přístřeší. Z této skupiny tvoří muži cca 90 %, což v absolutním vyjádření představuje 133 mužů, a cca 10 % žen, tj. 15 v absolutní hodnotě. Menší podíl žen mezi bezdomovci se vysvětluje větší orientací tohoto pohlaví na mezilidské vztahy, což je pravděpodobně dáno sociokulturním konstruktem ženství. Ženy mají bohatší sociální síť, většinou jsou schopny vytěžit její zdroje a v krizi se obrátit na někoho, kdo se o ně postará. Muži, kteří jsou méně orientovaní na vztahy, se častěji ocitají osamoceni a propadnou svou záchrannou sociální sítí (Schwarzová, 2005). Dle věku je pravděpodobně nejpočetněji zastoupena skupina osob ve věku 30-60 let cca 80 %, mladí lidé do 30 let jsou zastoupeni cca v 15 %, (tj. 22 jedinců) a cca 5 % nad 60 let. 6.2 Monitoring potřebnosti vybraných sociálních služeb na území SO ORP ČB 6.2.1 Monitoring potřebnosti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež Jedním z relevantních údajů determinujících potřebnost nízkoprahových zařízení pro děti a mládež je četnost nezletilých evidovaných orgánem SPOD ČB z důvodu výchovných problémů, páchání přestupků a trestné činnosti aj. Celkový počet klientů řešených kurátorem pro děti a mládež dosahoval v r. 2011 hodnoty 1575 (viz graf 6.2). Z výsledků dotazníkové šetření zrealizovaného v r. 2012 mezi poskytovateli sociálních služeb na SO ORP ČB (MM ČB, 2012) vyplynulo, že nízkoprahová zařízení pro děti a mládež byla využívána 707 klienty (viz tabulka 9.3) prostřednictvím 4 poskytovatelů (viz tabulka 9.1a). Všichni poskytovatelé uvádí za r. 2011 nulové počty odmítnutých uživatelů z kapacitních důvodů a žádný z nich neplánuje změny v oblasti uživatelských kapacit (tabulka 9.4). V souvislosti se specifičností této sociální služby, tj. zejména vzhledem k potřebě místní dostupnosti, nelze nulové počty odmítnutých uživatelů interpretovat jako plně zajištěnou potřebu této služby na sledovaném území. Místem s vysokou mírou potřeby nízkoprahových zařízení pro děti a mládež jsou oblasti s vysokou koncentrací dětské populace např. sídliště Vltava v obci ČB, a dále sociálně vyloučené lokality (viz kapitola 6.5). V obci ČB je touto sociální službou nepokryta např. lokalita Suché Vrbné. 6.2.2 Monitoring potřebnosti domů na půl cesty Pro zjištění potřebnosti této sociální služby je možno vycházet z počtu dětí/mladistvých opouštějících dětský domov a zařízení ústavní výchovy. K 31. 8. 2010 odešlo z dětských domovů nacházejících se na území Jč. kraje celkem 69 dětí, přičemž ve 49 případech šlo o děti propuštěné trvale (tj. nejednalo se o odchod na základě adopce či pěstounské péče a rovněž se nejedná o podmínečné umístění dítěte mimo zařízení). Z dětských domovů se školou odešlo k témuž datu celkem 10 dětí - pouze 3 byly propuštěné trvale a z výchovných ústavů byl zaznamenán odchod 44 dětí (ve všech případech se jedná o děti propuštěné trvale). Zrekapitulujeme-li uvedené hodnoty, lze konstatovat, že v Jč. kraji bylo z uvedených zařízení propuštěno celkem 123 dětí/mladistvých z toho 96 104
dětí/mladistvých trvale 37. Z těchto hodnot plyne, že děti/mladiství odcházející ze zařízení ústavní výchovy na území sledovaného kraje představují cca 4 % z počtu dětí/mladistvých trvale propuštěných z ústavní výchovy v celé ČR. Z výsledků dotazníkové šetření zrealizovaného v r. 2012 mezi poskytovateli sociálních služeb na SO ORP ČB (MM ČB, 2012) vyplynulo, že domy na půl cesty v r. 2011 využívalo 7 uživatelů (viz tabulka 9.3) a to prostřednictvím 1 poskytovatele. Na celém území Jč. kraje je tato služba zastoupena celkem 9 lůžky (7 lůžek v Českém Krumlově, 2 lůžka v Českých Budějovicích). S ohledem na výše prezentovaná data a vybavenost ostatních krajů ČR touto službou, lze celkový počet lůžek sociálních služeb domu na půl cesty na území Jč. kraje a potažmo obce Českých Budějovic jako krajského města považovat za nedostačující. 6.2.3 Monitoring potřebnosti osobní asistence Z výsledků dotazníkové šetření zrealizovaného v r. 2012 mezi poskytovateli sociálních služeb na SO ORP ČB (MM ČB, 2012) vyplynulo, že osobní asistence je využívána 211 klienty (tabulka 9.3) a to prostřednictvím 4 poskytovatelů sociálních služeb. Nejvíce uživatelů osobní asistence (tj. 90) vykázala Arpida, o.s. Dalším poskytovatelem je Městská charita České Budějovice, která tuto sociální službu realizuje pro 70 uživatelů, Centrum pro zdravotně postižené má 29 uživatelů, a Ledax, o.p.s. má 22 uživatelů (kumulované počty uživatelů osobní asistence viz tabulka 9.3). Ze všech těchto uvedených poskytovatelů pouze Městská charita České Budějovice plánuje v r. 2012 navýšení počtu uživatelů, a to max. o 5. Navýšení uživatelských kapacit je determinováno počtem 9 odmítnutých uživatelů v minulém roce. Ostatní poskytovatelé zřejmě především vzhledem ke skutečnosti, že osobní asistenci v r. 2011 nemuseli žádnému potenciálnímu uživateli odmítnout, změny v kapacitě neplánují. 6.2.4 Monitoring potřebnosti průvodcovských a předčitatelských služeb Na základě dat získaných mezi uživateli služeb pro osoby se zdravotním postižením lze konstatovat, že navýšení kapacity průvodcovské a předčitatelské služby zřejmě nebude při rozvoji sociálních služeb prioritou - zájem o tyto služby nebyl zmíněn žádným respondentem, pouze 1 z 234 má zájem o tlumočnické služby (Pansophia, 2012a). Mezi respondenty z kategorie veřejnost byla pouze 1x zaznamenána odpověď vztahující se k potřebě pomoci s dopravou k lékaři (Pansophia, 2012b). Z výsledků dotazníkové šetření zrealizovaného v r. 2012 mezi poskytovateli sociálních služeb na SO ORP ČB (MM ČB, 2012) vyplynulo, že průvodcovská a předčitatelská služba je využívána 97 klienty (tabulka 9.3) a to prostřednictvím 2 poskytovatelů sociálních služeb. V této souvislosti je na místě připomenout, že na území SO ORP ČB se nachází 436 osob s různým stupněm zrakového postižení (viz tabulka 6.2). 37 Pro komparaci je vhodné odprezentovat i celorepublikové hodnoty: k 31. 8. 2010 odešlo 2 716 dětí/mladistvých z toho bylo trvale propuštěno 2225 dětí (MŠMT, 2011). 105
6.2.5 Monitoring potřebnosti sociálně aktivizačních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením a monitoring potřebnosti nízkoprahových denních center Z výsledků dotazníkového šetření realizovaného mezi uživateli služeb pro seniory vyplynulo, že pouze 3 z 263 oslovených osob by uvítali zřízení klubu důchodců či kulturní aktivity pro seniory (Pansophia, 2012a). Mezi respondenty spadajícími do kategorie veřejnost ve městě ČB a obcích SO ORP ČB nebyla zaznamenána žádná potřeba týkající se sociálně aktivizačních služeb (popř. klubů důchodců) (Pansophia, 2012b). Zpracovatelé předkládané analytické části na základě vlastního šetření zjistili existenci několika Klubů důchodců na území obce ČB. Z veřejně dostupných informací však nebylo možné bezpečně zjistit okolnosti samotného fungování a činnosti těchto zařízení. Nelze také prokazatelně říci, jaký mají saturační efekt vůči sociální službě sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Potřebnost nízkoprahového denního centra, určená zejména pro nízkopříjmové seniory, nevyplynula z dotazníkového šetření mezi uživateli sociálních služeb ani ze šetření mezi širokou veřejností. Z dat prezentovaných v kapitole 3.5.1 obsahující údaj o četnosti osob bez nároku na výplatu starobního důchodu vyplývá, že na území Jč. kraje lze identifikovat přes tisíc osob starších 65 let bez nároku na výplatu starobního důchodu. V této souvislosti je také nutné akceptovat počet odmítnutých zájemců z kapacitních důvodů, které vykázala Městská charita ČB (viz tabulka 9.4). Lze předpokládat, že v obci ČB jako v centru s vyšší kumulací seniorské populace, bude vzrůstat potřeba specializovaného nízkooprahového zařízení pro seniory ohrožené relativní či absolutní chudobou. Hřiště pro seniory V rámci dotazníkového šetření realizovaného mezi uživateli služeb pro seniory byla mapována poptávka po hřištích pro seniory. Zájem o takovou aktivitu projevilo 5 z 263 respondentů (tj. 2 %). Tito respondenti by uvítali hřiště především na sídlišti Máj a ve Stromovce (Pansophia, 2012 a). Stejný monitoring byl učiněn i mezi veřejností ve městě ČB a obcích ve SO ORP ČB. Hřiště pro seniory postrádá 11 dotazovaných osob (0,6 %). Respondentům takové hřiště chybí na sídlišti Máj, Pražském sídlišti, Staroměstské, U plaveckého stadionu, na sídlišti Vltava apod. Jeden z dotázaných uvedl, že hřiště pro seniory by mělo být na každém sídlišti (Pansophia, 2012b). 6.2.6 Monitoring potřebnosti sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi Na území SO ORP ČB k 31. 12. 2010 bylo 20 423 rodin s nezaopatřenými dětmi (viz tabulka 6.4). Z tabulky 9.3 je patrné, že počet uživatelů v r. 2011, kteří využívali sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jediného registrovaného poskytovatelé na území SO ORP ČB, byl 240. Trestná činnost nezletilých zaznamenaná Policií ČR v r. 2011 byla na území okresu ČB vykázána v počtu 146 případů (viz graf 5.24). Orgán SPOD ČB řešil celkem 438 případů nezletilých v souvislosti s výchovnými problémy, přestupky a trestnými činy (viz graf 5.28). V souvislosti s výše prezentovanou mírou kriminality a počtem řešených výchovných problémů dětí a mladistvých je možno usuzovat, že existence jediného poskytovatele sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi na území SO ORP ČB není dostatečná. 6.3 Ztráta bydlení z důvodu dluhů 106
Počty nařízených exekucí v ČR v období 2006 2011 kontinuálně rostly s výjimkou r. 2010, kdy došlo k mírnému poklesu (v centrálním registru exekucí je oproti r. 2009 evidováno cca o 60 tisíc exekucí méně). Srovnáme-li počty exekucí v r. 2009 s r. 2006, můžeme říci že exekucí bylo 2,5x více (z hodnoty cca 300 tisíc vzrostl počet exekucí na cca 760 tisíc). Při porovnání hodnot z r. 2011 s r. 2006 je nárůst již více než trojnásobný (Exekutorská komora ČR, 2007-2012) viz graf 6.4. Graf: 6.4: Počty nařízených exekucí v ČR v letech 2006 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Exekutorská komora ČR, 2007-2012 Mikeszová (2010) provedla výzkum mezi sociálními pracovníky a domácnostmi akutně ohroženými sociálním vyloučením v souvislosti s bydlením, prostřednictvím kterého se snažila zachytit příčiny ztráty bydlení a z toho vyplývajícího sociálního vyloučení. Odpovědi dvou dotazovaných skupin se mírně lišily zejm. v důsledku toho, že lidé přirozeně nechtějí přiznat některé svoje chyby a problémy zapříčiňující vznik ztráty bydlení. Obecně lze konstatovat, že příčinou ztráty bydlení je nahromadění nejrůznějších problémů (rozvod, závislost, nezaměstnanost, dluhy spojené s neschopností je splácet nebo propuštění z výkonu trestu) spolu s podceněním situace a nevyhledáním včasné pomoci. Nemalou roli při ztrátě bydlení hrají také psychické problém, které se delším pobytem v provizorních podmínkách zhoršují. U většiny lidí, kteří ztratili bydlení, je společným jmenovatelem také chybějící nebo nefunkční rodinné zázemí. Mezi osobami bez domova jsou oproti běžné populaci výrazně zastoupeni lidé, kteří prožili dětství v ústavní péči (dětský domov). Studie Mikeszové (2010) poukazuje na důležitost prevence ztráty bydlení a důležitost informovanosti o možnostech pomoci mnoho dotazovaných si nebylo vědomo nejen svých práv ale ani toho, na koho se v případě tíživé situace obrátit. Ze závěrů předmětné studie je zřejmé, že mezi mapovanými regiony nebyly významné rozdíly, a výsledky tak lze generalizovat na celou ČR. 107
6.4 Zanedbání povinné výživy Graf 6.5: Počet případů zanedbání povinné výživy na území Jč. kraje a ČR v letech 2008 2010 38 (absolutní hodnoty) Zdroj: ejustice.cz, 2009-2011 Zanedbání povinné výživy je dle trestního zákona 196 kvalifikováno jako trestný čin (ustanovení bylo v podstatě převzato z 213 dřívějšího trestního zákona). Největší počet odsouzených osob za neplacení výživného byl v rámci sledovaného období v r. 2009, a to na krajské i republikové úrovni 39. V r. 2010 došlo ke snížení počtu odsouzených za tento trestný čin; v Jč. kraji byl meziroční pokles téměř poloviční z 505 případů na 264, v rámci celé ČR se jedná o pokles z bezmála 7 tisíc případů na 4 230. Za tímto výrazným úbytkem pravděpodobně stojí upravená podmínka trestní odpovědnosti v novém trestním zákoníku č. 40/2009 Sb. (s účinností stanovenou od 1. 1. 2010). Jedná se o přesné definování hranice doby, po kterou musí povinná osoba neplnit svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného - touto dobou jsou čtyři měsíce. 6.5 Sociálně vyloučené lokality a lokality vykazující známky sociálně vyloučených lokalit na území obce ČB V obci ČB bylo identifikováno 5 problémových a vyloučených lokalit A, B, C, D, E. Lokalita A část sídliště Máj v okrajové (západní) části města. Za nejproblematičtější část lze považovat ulici V. Volfa, která bývá nadneseně označována za romské ghetto (především její východní část). I když dle Gabala (2006 in Pansophia, 2009) je v této ulici koncentrováno nejvíce Romů, jedná se však o rodiny různě sociálně stratifikované, včetně podnikatelů, romského koordinátora a dalších majetnějších velkorodin. Na druhou stranu je mnoho Romů z nízkých statusových vrstev koncentrováno i v přilehlých ulicích (např. K. Chocholy, J. Bendy). Pansophia (2009) ve své monitorovací zprávě dále uvádí, že důležitým mechanismem koncentrace sociálně slabých a Romů je postupné snižování hodnoty zdejších bytů. V některých domech je cena bytů nižší než 500 tis. Kč. Sociální soudržnost uvnitř komunity je velmi slabá. Počet romských osob v lokalitě A je odhadován na více než 850, což nejen majoritní společnost ale i samotní Romové vnímají jako velký problém. 38 Všechna uvedená data vyplývají z evidence soudů. 39 V praxi se objevují převážně případy neplnění vyživovací povinnosti rodičů vůči dětem. 108
Typická je zde rodina bez otce (týká se cca 30 40 % rodin), kde děti vychovává matka, babička nebo jiní příbuzní (zpravidla tety). Mnoho mužů pracuje v zahraničí a domů posílá peníze, další část mužů je ve výkonu trestu, či rodinu opustila. Přestože sídliště Máj má dobré dopravní spojení s ostatními částmi města a nejeví se z pohledu zaměstnání problematickým, nezaměstnanost je v této lokalitě minimálně dvojnásobně vyšší než je průměr ČB dle Gabala (2006) však někteří muži v produktivním věku pracují načerno. Kategorií, která má problémy s nalezením vhodného zaměstnání, je kategorie občanů se základním vzděláním, kterých je celkem 126 (38 % z počtu evidovaných uchazečů na sídlišti Máj). Nejvyšší počty uchazečů o zaměstnání jsou obyvatelé žijící v ul. V. Volfa (MM ČB, 2010). Lokalitu sužuje ve větší míře tradiční sídlištní kriminalita (především jde o vykrádání aut, bytů, sklepů, užívání psychoaktivních látek či rušení nočního klidu). Rizikové chování dětí a mládeže má stoupající tendenci a tato skutečnost koresponduje s tady týkající se trestné činnosti mladistvých. Sídliště Máj patří ke druhému typu ohrožených lokalit v ČR, kde je zejména sídlištní zástavba s monofunkční strukturou, bez genia loci a s vysokou intenzitou migrace. Lokalita B Okružní (ubytovna pro neplatiče Trival). Lokalita se nachází na periferii města v průmyslové zóně s absencí služeb (s výjimkou praktického lékaře a nízkoprahového klubu pro děti Jiloro) a jejich zhoršenou dostupností vzhledem k infrastruktuře. 40 Sestěhovaní obyvatelé se rekrutují z řad neplatičů a čekatelů na byt; z hlediska sociální situace jde o heterogenní obyvatelstvo, kde je zaznamenána vysoká míra sociální nerovnosti. Počty obyvatel se odvíjí od kapacity ubytovny; celkový počet ubytovaných je kolem 80, přičemž cca polovinu tvoří děti do 15 let a polovinu osoby ve věku 16 50 let. Z hlediska ekonomické aktivity je naprostá většina obyvatel nezaměstnaná, muži pracují načerno (stavební firmy) a ženy jsou často na rodičovské dovolené. Lokalita Okružní je díky struktuře obyvatelstva (sestěhování těch nejproblémovějších) a následných sociálních patologií (gamblerství, drogy, prostituce, lichva, krádeže) považována za nejproblematičtější lokalitu v ČB (MM ČB, 2010). Lokalita C Vrbenská (městský panelový dům s malometrážními byty pro sociálně slabé). Lokalita se nachází v průmyslové zóně, tudíž občanská vybavenost předmětného místa je špatná. Z hlediska rizikového chování jsou v poslední době zaznamenávány stále větší problémy související se způsobem života obyvatel, přesto se ve srovnání s ostatními budějovickými vyloučenými lokalitami nejeví situace tak dramatická mezi obyvateli byla ojediněle zaznamenána prostituce, distribuce drog, lichva, krádeže a gamblerství. Lokalita D Pekárenská (starší nájemní dům v blízkosti nákupního centra IGY). Tuto lokalitu sice ve své analýze Gabal (2006) nezmiňuje, ale v rámci zrealizovaného terénního šetření na ni poukazuje Pansophia (2009). Jedná se o starší dům v husté bytové zástavbě. Pansophia (2009) poukazuje na to, že v době získávání a zpracování dat z terénního šetření nedocházelo v této lokalitě k vážnějším deliktům. Lokalita E bytové domy v lokalitě Palackého náměstí. V posledních letech vzniká u Palackého náměstí nová zástavba bytových domů nebo se zde kompletně rekonstruují staré domy. Míchá se zde bydlení pro vysokopříjmové občany s bydlením pro sociálně nepřizpůsobivé (stará, nerekonstruovaná zástavba), což může být příčinou vzniku napětí mezi zmíněnými skupinami osob. Většina nájemníků v domech majících charakter sociálně vyloučených lokalit je dlouhodobě bez zaměstnání (nízká kvalifikace). Některé rodiny se potýkají s drogovou nebo hráčskou závislostí svých členů (ve čtvrti je mnoho heren a barů), což má nepříznivý dopad na bezpečností situace v tomto místě (MM ČB, 2010). 40 Lokalita vznikla řízeným sestěhováním, kdy v místě někdejšího průmyslového podniku byla v r. 2003 zřízena městská ubytovna pro neplatiče. 109
6.6 Osoby v dluhové pasti a insolvenčním řízení Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (tzv. insolvenční zákon) zahrnuje problematiku osobních bankrotů a způsobů řešení úpadku tj. osobní oddlužení. Graf 6.6: Insolvenční návrhy u fyzických osob nepodnikatelů v ČR v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Creditreform ČR, 2009-2012 Dle publikovaných informací Creditreformu ČR (2012) činil v r. 2010 nárůst počtu insolvenčních návrhů u fyzických osob - nepodnikatelů téměř o 150 % proti roku 2009. Do konce r. 2010 bylo podáno celkem rekordních 10 559 insolvenčních návrhů, jelikož teprve v r. 2010 se naplno projevily důsledky ekonomické krize a neuváženého zadlužování fyzických osob (fyzické osoby nemohou dostát svým závazkům a ocitají se v dluhové pasti) 41. V r. 2011 byl nárůst insolvencí proti r. 2010 nižší a činil 66,7 %, v absolutním vyjádření se jedná o 17 600 insolvenčních návrhů. Za sledované období čítá sumárně počet insolvencí cca 34 322 případů. Insolvenci fyzických osob je možné řešit oddlužením. Oddlužení probíhá buď formou zpeněžení majetku dlužníka, nebo plněním splátkového kalendáře, kdy dlužník musí během 5 let splatit věřitelům alespoň 30 % dluhu. Pokud dlužník není schopen řešit úpadek oddlužením, je prohlašován konkurz. V prosinci r. 2010 požádalo o oddlužení celkem 1 019 osob. Z toho bylo oddlužení povoleno jen v 660 případech. Oddlužení formou zpeněžení majetku využilo v prosinci jen 6 dlužníků. V ostatních případech bylo oddlužení řešeno nastavením splátkového kalendáře. Celkem bylo v r. 2010 povoleno 5 829 oddlužení. Proti r. 2009 je to nárůst o 171,8 %. Využití osobního bankrotu jako obranu před exekucí potvrzují i údaje Exekutorské komory ČR. Exekutorská komora ČR očekávala přibližně 600 tis. exekucí, což je o 118 tis. méně než v r. 2009. Naproti tomu celkový počet insolvenčních návrhů spojených s žádostí o oddlužení přesáhl v r. 2010 o 154,9% úroveň r. 2009. 41 Dalším faktorem, který zvyšuje počet insolvenčních návrhů fyzických osob, je i lepší povědomí lidí o možnostech, které jim v případě platební neschopnosti skýtá insolvenční zákon. 110
Graf 6.7: Vývoj oddlužení v ČR v letech 2008 2011 (absolutní hodnoty) Zdroj: Creditreform ČR, 2009-2012 V r. 2011 požádalo 16 568 osob o oddlužení povoleno bylo v 10 620 případech. (tj. 65 % ze všech návrhů na oddlužení). V meziročním srovnání bylo za r. 2011 oproti r. 2008 povoleno o 25 % případů oddlužení více (tj. v r. 2008 byl počet schválených oddlužení cca 40%). Oddlužení formou zpeněžení majetku využilo v r. 2011 164 dlužníků. V ostatních případech bylo oddlužení řešeno nastavením splátkového kalendáře. Přesto, že zpeněžení majetku jako způsob řešení dluhů využilo v r. 2011 téměř 2x více dlužníků než v r. 2010, stále je to jen 1,5% ze všech povolených oddlužení (Creditreform, 2012). Vzhledem k vysokému zadlužení domácností předpokládá Creditreform v r. 2012 další růst insolvenčních návrhů u spotřebitelů. Dalším faktorem, který může mít vliv na růst osobních bankrotů, jsou avizované vládní škrty, které se projeví snižováním počtu zaměstnanců ve veřejné sféře a jejich platů, zrušením nebo snížením některých sociálních dávek, ale zřejmě i snižováním počtu zaměstnanců v některých dalších odvětvích. Počet osobních bankrotů tak může dále významně stoupat, naproti tomu dynamika nárůstu schválených oddlužení bude pravděpodobně nižší. Graf 6.8: Věková struktura osob v insolvenci v ČR v r. 2011 (relativní hodnoty) Zdroj: Creditreform ČR, 2012 111
Největší počet dlužníků se nachází ve věkovém intervalu 31 40 let. Insolvenci tak nejčastěji pociťují lidé s malými dětmi nebo lidé, kteří pořizují bydlení či vybavení a zakládají roidnu. Dále následují spotřebitelé ve věku 41 50 let. Nejméně zadluženou skupinou jsou lidé ve věku od 61 let. 6.7 Vývoj nemocnosti virové hepatitidy C Na počátku sledovaného období byla incidence virové hepatitidy (dále jen VHC) v okrese ČB nejvyšší (téměř 40 případů), přičemž až do r. 2009 počet případů téměř kontinuálně klesal (v samotném r. 2009 dokonce až na čtvrtinovou hodnotu r. 2006). Tento klesající trend se v r. 2010 změnil počet případů v uvedeném roce vzrostl ve srovnání s r. 2009 na dvojnásobek, tj. na 21 případů. Graf 6.9: Hlášená onemocnění virovou hepatitis C a E v okrese ČB v letech 2006-2010 (absolutní hodnoty) Zdroj: ÚZIS ČR, 2007-2011 Graf 6.10: Hlášená onemocnění VHC a VHE na 100 tis. obyvatel v letech 2006 2010 srovnání dat za okres ČB, Jč. kraj a celou ČR (absolutní hodnoty) Zdroj: SZÚb), 2007-2012 112
Prezentovaná data ukazují na kontinuální pokles incidence společně vykazovaných onemocnění VHC (dále jen virová hepatitis C) a VHE (dále jen virová hepatitis E) a to jak na území ČR, tak i na území Jč. kraje. V rámci okresu ČB je mezi roky též zřejmé snížení těchto hlášených onemocnění, avšak jak již je zmíněno viz výše mezi r. 2009 a 2010 dochází k nárůstu. Ze stejného zdroje (tj. SZÚb), 2012) je možno vysledovat, že v rámci společně vykazovaného onemocnění VHC a VHE je podíl VHC:VHE proměnlivý: celkově klesá počet VHC a naopak vzrůstá počet VHE (např. v r. 2007 byl v absolutních číslech podíl VHC:VHE roven 23:1, naproti tomu v r. 2011 je poměr VHC:VHE roven 5:1). Využijeme-li data ze SZÚa) (2010), zjistíme, že nejvyšší nemocnost VHC je zaznamenána na území Hl. m. Prahy s počtem 2 462 případů. Druhý nejvyšší výskyt je hlášen z Ústeckého kraje s počtem 1 572 nemocných; dále následuje Jč. kraj s počtem 983 případů této nemoci (srovnatelné údaje s Jč. krajem uvádí i Středočeský kraj počet případů ve sledovaném období je 934). Tento vysoký výskyt VHC v Jč. kraji koresponduje s daty prezentovanými v grafu viz výše: absolutní hodnoty hlášené VHC přepočtené na 100 tisíc obyvatel byly v Jč. kraji dvojnásobné ve srovnání s celorepublikovými hodnotami (zvláště v letech 2006 2008). Po r. 2009 se tento poměr zmenšuje. Za vysokým výskytem VHC v Jč. kraji stojí především nepříznivé hodnoty hlášené v Českém Krumlově a dále v Českých Budějovicích. Dle hodnot ze SZÚa) (2010) je evidentní, že zatímco meziročně (2009-2008) je téměř ve všech uvedených věkových skupin patrný pokles nemocnosti VHC, negativní trend zasahuje především skupinu 15-19letých, dále 35-39letých a bohužel se tato nemoc ve větší míře objevuje i u kojenců (skupina 0-1 rok). Graf 6.11: Incidence VHC na území ČR v letech 2000-2008 včetně VHC u osob užívajících drogy (absolutní hodnoty) Zdroj: SZÚa), 2010 Uživatelé omamných látek (IDUs) se na incidenci VHC ve sledovaném čase podíleli přibližně 2/3. 6.8 Děti opouštějící základní školy praktické a speciální S využitím dostupných údajů (především z Ústavu pro informace ve vzdělávání) je možné podat informaci o tom, kolik žáků se zdravotním postižením realizovalo v jednotlivých letech základní vzdělávání či vzdělávání ve středních školách a to včetně těch, kteří jsou individuálně integrovaní. De facto nereálné je však na základě těchto údajů provést přesnou analýzu a predikovat počet dětí, které v následujících pěti letech ukončí školní docházku a stanou se potenciálními uživateli sociálních služeb (především podporovaného 113