J.H.KRCHOVSKÝ Básně sebrané BRNO 2011
J. H. Krchovský, 2010 Photo Ivan Pinkava, 2010 Host vydavatelství, s. r. o., 2010, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978-80-7294-472-9 (Druhé, elektronické vydání. Formát PDF) ISBN 978-80-7294-473-6 (Třetí, elektronické vydání. Formát epub) ISBN 978-80-7294-474-3 (Čtvrté, elektronické vydání. Formát PDF pro čtečky) ISBN 978-80-7294-475-0 (Páté, elektronické vydání. Formát MobiPocket)
NOCI, PO NICHŽ NEPŘICHÁZÍ RÁNO Výbor z básnických sbírek z let 1978 1991
I / Básně vybrané ze sbírek PROCHÁZKA URNOVÝM HÁJEM (1978 1979) NEKLID (1980) BESTIÁLNÍ NĚHA (1981 1982)
11 Přistavil jsem si zrcadlo od té doby se nenávidím včera mě ale napadlo že se v něm stejně neuvidím rozplynul jsem se děsem nad tím, že vůbec nejsem vůbec si nezávidím Procházka urnovým hájem
12 Na stropě hořčice a v ní je buřt zmítám se v šílenství na podlaze a je mi blaze, tolik blaze že už snad nemůže ani být hůř PROCHÁZKA URNOVÝM HÁJEM
13 Má duše je perpetuum mobile žije a umírá krmena ničím dokonale se zničím rozkrájím se na motorové pile Dneska je Štědrý den postavil jsem si betlémské jesle usínám, jde na mne sen usínám, houpu se v elektrickém křesle PROCHÁZKA URNOVÝM HÁJEM
14 Pokojem obcházej postavy celé davy kývám jim rukou a šeptám pozdravy pokojem obcházej postavy tiše, jak se sluší postavy bez rukou, bez nohou postavy bez těla, bez hlavy jenom s duší jenom s duší Procházka urnovým hájem
15 Někdy na tebe myslím když v podzimních ránech plazím se vlhkým listím po hrobkách na Olšanech Občas tě i potkám když se tvůj obraz nerozdvojí směješ se mrtvým fotkám všem, jenom ne té mojí Jednou ti vyznám lásku a budeš-li mít zájem pozvu tě na procházku urnovým hájem Zatím mne však drtí skutečnost tíživá že ač nejsi po smrti tak přesto nejsi živá! Procházka urnovým hájem
16 Mám svou nohu mezi dveřmi do místnosti nekonečné z ní na sebe křičím: Věř mi je to marné a zbytečné! Z jedné strany dovnitř cpu se a z druhé si bráním vstupu v ostrých zpětných zubech v puse držím konec svého trupu Procházka urnovým hájem
17 Netřeba hledat v pultech biblioték a rukou v prázdnu šmátrat když poznání je blízko na dotek když reálný je návrat Netřeba šplhat vzhůru na výsostná území stačí jen ožírat kůru zde dole, při zemi z textů do sbírek nezařazených
18 Čtyři světové strany? ne, je jich mnohem více snad leda čtyři stěny zlomené svitem svíce Čtyři prázdné stěny a na nich tentýž obraz šepot, vzlyky a steny skok, pád a znovu odraz z textů do sbírek nezařazených
19 Pod bílou zdí tmou zaštěkali psi přichází všední temný výjev z apokalypsy: Za chvíli ozvěny všech kroků odezní o úzkost opřeny postavy obcházej na cestě podél zdí křik rodící stařeny ozývá se z parku a synek tmy debilní měsíc uléhá do kočárku vytí psů vychází zespod a ohlašuje dobu: čas zavírání hospod a otvírání hrobů Neklid
Na samém konci temné chodby v tunelu pod městem kde jsem nikdy nebyl za dlouhou řadou vytlučených světel zmítán průvanem a zimnicí potmě a poslepu narazil jsem na zeď z betonu a ze střepů na hluboký a ztvrdlý otisk své tváře na opačném konci zaslechl jsem s ozvěnou vzdálený nářek a já zjistil že nejsem tady ale za stěnou že nejsem odlitkem ale formou 20
21 že nejsem uvnitř ale vně jsem zazděnou zatvrdlou šlápotou hlubokým otiskem mě Neklid
22 S pronikavým zvukem kdosi přejel nožem po hrdle sklenice a můry, naoko mrtvé náhle spadaly na zem jako by se blížil netopýr bojím se světel studených světel výbojkových zářivek přál bych si být netopýrem umět tak zpívat pronikavým ultrazvukem aby zářivky strachem praskaly a padaly na zem ve strachu, že se blížím já přál bych si být velikým černým, skleněným netopýrem Neklid
23 Má bestiální něho chtěl jsem se zavřít s tebou do domu srdce mého kde se sny o snech ve spánku zdají zavřít se do něj než strhnout ho dají do prázdných oken jsem příliš zamilován obehnán drátem a skrz naskrz podminován Bestiální něha
24 Napíchnutý k ňáké holi hlídám se a zaháním visím tu jak strašák v poli zaháním se máváním Má pravá i levá ruka vlaje blbě ve větru jsem jak divná boží muka navlečená do svetru z textů do sbírek nezařazených
25 Ach to jaro! strašná vůně s nekonečným smradem tahá mi to plíce z pusy omotává větví drtí mne to, dáví, dusí a přetíná ve dví ta hrůza a nostalgie po předsmutku polapení! jak když kanec v listí ryje strkám rypák do lupení duše vyje, štěká, stůně ach ten smrad a jeho vůně nekonečno brání nasát ozývá se ze mě řvaní jak z porodny prasat Bestiální něha
26 Narážeje do lidí jdu liduprázdnou ulicí a nikdo mne v ní nevidí mám zatemněnou palici Nezářím a nemám světlo jen mé oči trochu žhnou ňáké zvíře si mne spletlo s vymlácenou lucernou Vydávám dnes jenom skřeky mluvit už mě uráží jdu se na most napít z řeky žízeň mám, i závaží Bestiální něha
27 Jsem býk a natírám se na červeno dráždím tak zrcadlo a ono dráždí mne máme jenom stejné jméno navzájem se vraždíme se sklopenou hlavou nabíháme proti mně ničí nás, že nezjistíme kdo je uvnitř, a kdo vně v opuštěné spalovně v zrcadlové síni triumfálně křičím na zasklenou svini že já, já jsem býk a já tě zničím! a rozbíhám se proti stěně směrem hlavou na hřebík Bestiální něha
28 Lidé, rozsviťte všechna světla ať vaše tváře zazáří! lidé, vy lidé krásní andělé pražští vám patří moje pozdravy! Kušuj a zhasni jinak tě praštím a nebo kopnu do hlavy! Bestiální něha
29 Chčiju klidně dolů z oken jsem přec pánem svýho domu! přesto skrytě šilhám okem copak dole říkaj tomu Nic neříkaj, nic nevidí jenom sedí v podřepu klopí oči, snad se stydí že mi serou do sklepů Bestiální něha
30 Otázka vráskama čelo mi brázdí: jsem tady, nebo tam nebo zde za zdí? není mi pomoci není mi rady dál křičím do noci: Kde jsem, jsem tady? jsem tady, nebo tam nebo tam za zdí? do slov se zamotám: jsem uzel, z obou stran buším si na stěny nejsem zde ani tam jsem do zdi zazděný! Bestiální něha
31 Chci-li zmizet beze stopy nebudu se v řece topit uložím svou kůži línou na dno vany s kyselinou Zatímco si chystám lázeň přemýšlím a krotím bázeň: jak, až budu rozežraný vytáhnu pak zátku z vany? Pomohu si mechanikou! spojím drátem zátku s klikou a jak někdo chytne kliku pohřbí mě i bez hrobníků Jsem si jist, že každopádně zůstane má duše na dně já vyteču stokou z vany duše usne do nirvány Hovno nelze umýt mejdlem to, co není, zničit nejde jen to nic, co trápí hlavy kanálem se neodplaví Bestiální něha
32 Dnes mne nemá už co bolet jsem schopen žít klidně sto let a třeba i o den déle je mi všechno u prdele! Všechno! Všechno? Všechno zas ne tvá svíce až jednou zhasne tma vyteče z kalamáře na tvou bledou stěnu tváře a to bude konec světla! kdyby tma tvůj obraz smetla tak buď sebe, či tvůj stín zpátky na zeď pověsím Bestiální něha
33 Necítím se ve své kůži ve své kůži bezpečně chci si s tebou trochu užít buď tak hodná, vysvleč mě Stáhni mi tu kůži s těla jako svetr přes hlavu vysvleč mě, a kdybys chtěla projdeme se ke splavu Bestiální něha
34 Dnes mě čeká tolik práce! vypít vše, co přinesou a nutit se do legrace s asynchronní grimasou Do mrazáku sáhnu pro led až se vrátím domů v noci celej ksicht mě bude bolet od smíchu a od bezmoci Bestiální něha
35 Děsím se krůpějí, jež zbydou ve sněhu bojím se přemýšlet krvácet na sníh zítra zas rozmotám při trpkém úsměvu obvazy s otiskem mých dnešních básní Zítra, než rozmočím ztvrdlý chléb v kafáči musím se ujistit o dnešní noci co bylo, přečtu si ze skvrny na fáči z bolesti zůstane jen temný pocit Tak jak čtou ze sazby pozpátku sazeči já denně převracím otisk své rány básně jsou v podivném, neznámém nářečí dá se jim rozumět jen když jsou psány Bestiální něha
36 Spím a sny mám samé hnusné proč, když vedle sebe usnem proč se nezdáš v mých snech ty? denně křičím ze sna: Pojď sem! přesto vstávám sám a zpocen s vlastní kůží za nehty Bestiální něha
37 Podivná oblaka letí mi nad hlavou od rána do noci všude je šero proč i mé myšlenky po bouři odplavou? plují a unikaj, a tím mě serou Namísto svodidla, které mne uzemní jsem jenom krajinou, kde dojde k bouři mám oči dokořán v hlavě, však pouze v ní zvenčí to vypadá, jak když je mhouřím Vidím, co nevidím: šedivé chuchvalce děsivé záblesky štěpících blesků svou duši krajinu, pustinu po válce z níž vítěz odjíždí na chromém mezku Odjíždím vítězně k temnému obzoru zatímco na poli předstírám smrt červenou temperou brodím se v lavóru houpacím koníkem duní můj prd Bestiální něha
38 Sedím proti otevřenému oknu zády ke dveřím sedím strnule a bez hnutí jen v průvanu mi vlasy vlají sedím a čekám musí přijít! každou chvíli musí přijít každou chvíli musí někdo přijít a zezadu mi rozetnout lebku! Bestiální něha
39 Nechtě jsem si polil kafem koncept se svým epitafem zapomněl jsem jeho znění a text už je k nepřečtení Co teď vzkážu příštím lidem (pokud někdo živý zbyde)?! že jsem zde žil v sedmém nebi? vůbec nikdy jsem tu nebyl! Něco vzkázat? Co a komu?! ty pitomče, směj se tomu! u konce až budeš s dechem skončí s tebou život všechen! Bestiální něha
II / Básně vybrané ze sbírek JARNÍ ELEGIE (1982) VALČÍK S MÝM STÍNEM (1982) POSLEDNÍ JARO (1983 1984)
43 Dnes bylo by mi dvaadvacet moc šťastně se však netvářím mám pod nohama další klacek s hvězdičkou křížek v diáři blíž ke smrti než ke stáří blíž do rakve než do kolébky blíž rozpadu než srůstu lebky však o to blíže úniku je život vskutku unikum?! snad nebude jich probůh více? mně stačí jeden zlá lasice v mém pobořeném kurníku! Jarní elegie
44 Sám proti plynům chráněn maskou a uhýbaje před těly dnes vyšel jsem ven za procházkou obědy z oken smrděly tak jako každou neděli a v neprodyšných rukavicích jsem hladil děti v parku spící: proč pláčeš, larvo malinká? má strach, odpoví maminka že v masce jsem a v divném kroji?! to budoucnosti, té se bojí až nasráno má v peřinkách! Jarní elegie
45 Ač ve dne slunko hezky hřeje tak teď je půlnoc mrazivá já, neboť jsem se spánku přejed jdu protáhnout si vaziva jak v záklonu jsem zazíval tu uviděl jsem padat přes dům buď úlomek či celou hvězdu a ač jsem skeptik napořád tak začal jsem si honem přát ať střetne se ňák s naším světem ať celou Zemi s sebou smete! leč nesmetla, tak půjdu spát Jarní elegie
46 Prach na zdech, knihách, uvnitř skříně prach na mém stole s barvama i na obrazech, na peřině jež samým prachem narvaná se hemží moly, larvama prach na klice (vždyť není kam jít) ven z okna místo záclon vlají jen cáry sítě pavoučí a prach, jejž mám i na očích svou silnou vrstvou prozrazuje věc, jež mi nejvíc k ničemu je mne s pavučinou v náručí Jarní elegie
47 Ne, nejsem ještě taký chudák bych smrti své se polekal a přesto sám se nejdu udat že dnes chci zabít člověka a poslat ho plout po řekách to byl bych jen sám sebe zrádce však mrtvý, jehož zřím teď v Svratce když jménem svým naň zavolám řve: Nejsem tvoje mrtvola! a s úsměškem dál pluje Svratkou a já jdu domů radši zkratkou vždyť musí mě mít za vola! Jarní elegie
48 Už aby tak byl svátek práce už aby zas byl první máj! tím dnem zahradní restaurace jak studánky se otvíraj už teďka leckde natíraj ty stolečky mnou ošoupané jež říkaly mi vloni: Pane a letos opět v mraku much zas usednu na čerstvý vzduch a až se stromy ztratí ve tmě pak ňáké dívce řeknu: Veď mě! no ano, ovšem dá-li bůh Jarní elegie
49 Jen pivem bych se sotva upil dnes pro změnu jsem sed k vínu a vybírám si z vlasů lupy jak lístky květů jasmínu lup přilepím vždy na slinu pak o zrcadlo setřu s palce a ve skle za mnou spatřím v dálce svých tisíc ksichtů rozplizlých jež prst si také olízly jsem rád, že je tu se mnou spolu ta řada navlas stejných volů mám strach však z jejich očí zlých Jarní elegie
50 Já chtěl bych tak mít motocykl a punčocháče s podvazky! pak s malou změnou starých zvyků a s tváří skrytou do masky řetězem místo pomlázky bych všechno vytlouk jako datel hned první Čs. spisovatel a podobných je pajzlů moc kde zavřeli by pro nemoc kde den před tím bych svlékal z kůže mnou milované ženy, muže ach, to by byla Velká noc! Jarní elegie
51 Kruh kolem lůžka kreslím křídou tím zkouším čelit svým zlým snům neb cítím, že zas dneska přijdou jak Pegas bych lez na klisnu tak přivážu si k penisu dvě kilovky, ať nezvedá se mám dost už těch svých snových lásek a zrovna dnes chci klidně spát a žádnou klisnu nelíbat vždyť chudák postel stará panna je ráno celá uslintaná jak obcházím svůj celibát Jarní elegie
52 Stín zvětšuje se vzdáleností čím blíž mám hlavu u svíce tím víc se děsím obludnosti své ohořelé palice i obyčejná jepice je velká jako pterodaktyl pryč odháním ji svými lokty co možná nejdál od světla chci, aby ke zdi odlétla a sám se nesmím světlu vzdálit vždyť co kdyby pak můj stín malý si s trilobitem popletla! Jarní elegie
53 I dneska v noci při návratu jdu obezřetně ulicí krok za krokem se plížím k vratům mám strach, když zvedám petlici že někdo s dlouhou jehlicí se právě dočkal chvíle vhodné kdy vracím se, a teď mi bodne tu jehlu okem do hlavy až o lebku se zastaví však dnes tam nestál nikdo opět tak jehlici zas schovám v klopě jsem ještě furt moc laskavý! Jarní elegie
54 Kříž na mých zádech nejvíc vadí těm, co mne pod něj zahnali s dojemnou péčí o mé mládí teď odklápějí kanály a dívaj se sem, zda mám klid čímž akorát mě naschvál ruší vím, že jim nejde o mou duši však mám snad sloužit tělem těm co konejší mě mementem? těm, které asi strašně hryže že na zádech se tahám s křížem namísto pytle s cementem Jarní elegie
55 Prázdnotou uvnitř mne byl jsem až zdrcen když jsem si na hrudník pod levý prs přitiskl konzervu s hovězím srdcem a obsah protlačil přes žebra skrz co bych moh od sebe jiného čekat že se tam nevejde hloupých pár deka? třeba pět plechovek nacpu tam hravě to ani neříkám, co nosím v hlavě! Valčík s mým stínem
56 Sousedi od vedle buší a láteří nejspíš je (jako vždy) zas něčím ruším snad se jim nelíbí praskot v mé páteři snad není příjemné pro jejich uši jak sebou zmítám, když zavěšen na dveřích snažím se vytřepat ven z těla duši Beztak jsem pro ně jen nestvůra prašivá která je strašívá po léta ze sna teď zase pro změnu břicho si zašívám neboť mi kůže už byla moc těsná tak asi navždycky zůstanu na kordy se zlými sousedy za bílou zdí zpívám si brnkaje na střeva akordy nového valčíku pro mne a stín Valčík s mým stínem
57 Vlhkem mi zavoněl magický říjen vítr dnes vyje jak sbor smečky hyen ulicí honí se spadané listy i svíčky na hrobech blikají místy slyším, jak ze síně ke mně skrz hroby plazí se do mlhy Fibichův Poém dupám si do taktu raz dva tři doby komusi dávají poslední sbohem Valčík s mým stínem
58 Obut a oblečen počítám minuty čeká mě příšerná křížová cesta svíjím se u dveří do klubka svinutý třesu se, potím se, v noci jsem nespal Z kabátu odlétly zbylé dva knoflíky sotva jsem oblečen, hned se zas svlíkám čelo mám do krve rozbité od kliky proboha nemohu! Nechci jít nikam! Někoho uvidět, být viděn kýmkoliv obojí děsí mě hrůzností stejnou kéž bych měl vypito aspoň tak pět šest piv kéž bych měl někoho, kdo by šel se mnou! Kdybych moh alespoň požádat kohosi někoho, kdo by se v ulicích nebál podat mu peníze, tašku a poprosit: prosím vás, kupte mi naproti chleba! Valčík s mým stínem
59 V podivném, chvějivém příšeří tone byt má tvář se bojácně noří ven z šera měsíc jde velikým obloukem po nebi úplně jinudy, než jak šel včera Je celý pobledlý, slabý, až splývá s tmou spřízněně zamrkal na mne svým okem taky ho vyděsil ohňostroj nad Letnou tak to vzal po nebi raději bokem Valčík s mým stínem
60 Ranil mne, urazil, potupil, nakrk mě! ten sviňák v zrcadle zas se mi smál! rád bych ho konečně viděl už na prkně pak ať se posmívá, že chci žít dál! Valčík s mým stínem
61 Nedělám vůbec nic, co začal listopad nežiju, nemyslím; chtěl bych jen pořád spát celé dny sedávám s pohledem doblba spícího kocoura tu a tam podrbám a jeho pacička, rozbitá od broků probouzí ve mně sklon k humánním výrokům: jak mohou proboha někoho vůbec hřát neživé kožichy, stažené se zvířat?! kocour mi chápavě přikývne s povděkem a dál spí, zahříván neživým člověkem Valčík s mým stínem
62 Tahám špunt z flašky ven, dvě víly spaly v ní k tanci jim připíjím už sedmou deckou náhle si připadám bezbranný, naivní čistý a bezelstný jak malé děcko Došel chlast. Nejsem už přitroublý dobráček! žíznivý obcházím po prázdném bytě dupaje vztekám se a kopu do hraček zákeřný, krutý a zlý jako dítě Valčík s mým stínem
63 Dnes v noci dostal jsem zas jednou do držky když jsem šel od Šupů na noční tramvaj kousek dál od místa, kde pečou pirožky v koutě, kam opilci obvykle srávaj Byl jsem bit jako pes a ani nevím kým vím jen, že byli dva a tma jak v pytli mám vůbec z včerejška dost chudé vzpomínky (byl jsem sám ztřískaný, už než mě chytli) Vím jen, že z rypáku krev proudem tekla mi pak ještě jeden z nich kopnul mě do rtů uleh jsem do stínu lákavé reklamy s nabídkou zákusků, zmrzlin a dortů Valčík s mým stínem
64 Zřídka teď opouštím svůj temný příbytek ven mě to netáhne, radši sám popíjím ruce mám ke stolu hřebíkem přibité jinak bych zoufale sáhnul hned po pyji a to mě pokaždé velice vysílí zbytečná námaha! Obzvláště visí-li Valčík s mým stínem
65 Veškeré psaní dnes zdá se mi pitomé odporné, zbytečné, marné a hloupé bohužel, myslím tím dokonce i to mé asi mě zblbnul vlak tím, jak mnou houpe asi jsem opravdu už velmi unaven z okna ven upírám oči své tupé teď zrovna do noci, jedu už třetí den sužován samotou prázdného kupé vlak náhle zastavil za Starou Krčí (už někdy od války v polích tu trčí!) Na zrezlých kolejích rozbitý stojí vlak v něm nikam odnikud jede vrak muže to jsem já, zoufalý, vychrtlý vlkodlak vlkodlak oděný do vlčí kůže Valčík s mým stínem
66 Bylo mi dneska tak smutno z mých vlastních slov jimiž furt naříkám, jak žiju stěží tak jsem si v podvečer zašel sám na hřbitov abych si upřesnil, co je to Nežít Chodím a přemýšlím; přituhlo, stmívá se nemám se k odchodu, postávám před branou a koukám se strachem na vločky ve vlasech jestli v nich roztají, anebo zůstanou Slyším však hrobníka: Hej, pane, zamykám mrtví chtěj taky spát, běžte už domů! poslušně odcházím, proboha, ale kam?! vracím se k aleji hřbitovních stromů Valčík s mým stínem
67 Jako bych zaslechl nějaké volání kdo by to moh však být? Ve čtyři v noci snad vítr za domem honí se po pláních snad mám jen takový podivný pocit S trychtýřem na uchu vycházím na pavlač snad něčí dítě řve, či vyje v domě pes? ne, tohle nebude psí ani dětský pláč to jen má pitomost volá až do nebes! Valčík s mým stínem
68 Sám ožírám se Pod lipkama půllitr laskám polibkama a vidím skrz jeho prasklý sklo tvář, po který se mi zastesklo a která mi tu tolik schází a hospodskej šel pro obvazy Poslední jaro
69 Svým Nech mě být! tě vlastně volám vždyť dělám všechno naopak a s předsevzetím přestat s pitím jdu na pivo a na loupák Je poledne a pro mě ráno jdu na pivo a na loupák když říkám Ne, tak chci říct Ano a stejně tak i naopak z textů do sbírek nezařazených
70 Vidím se v zrcadle Ne, ono vidí mne svým skelným pohledem skleněný desky která se nesměje, a když, tak na jiné na ty se usmívá hezky, tak hezky Já svejma očima vidím jen obraz svůj nikdy se nespatřím v celý svý bídě chtěl bych bejt očima vlastního odrazu chtěl bych bejt zrcadlem, chtěl bych se vidět! z textů do sbírek nezařazených
71 Ach, život je tak trapný, bože jak uprdnutí do soulože Poslední jaro
III / Básně vybrané ze sbírek ZAMILOVANÝ DEMENT (1984 1985) NOVÉ VALČÍKY (1984 1985) MÉ LEBKY STÍN (1989 1991)
75 Jdu s vlčí mlhou po sídlišti a s celkem slušnou erekcí rvu šaty z dívek, které chci jen nechápu, proč tolik piští Hej, pojď sem, malá, co se škubáš?! vždyť horký líh mi zahřál d ech! snad nezdá se jí, že můj rubáš je rozstřižený na zádech Zamilovaný dement
76 Mé milé je dnes dvacet čtyři tak vytáhl jsem z kalhot úd a napsal jsem si na žalud: Vše nejlepší Ti přeje Jiří! už zvoní zvonek, otevírám se ztopořeným pohlavím dvě pionýrky na mě zíraj snad přišly pro sběr, co já vím Zamilovaný dement
77 Zkus prosit cestou cizí chodce pros, aby domů s náma šli že je nám úzko na mašli jak v odbržděné maringotce že bojíš se být se mnou sama a hlídat mě až do rána v mém strašném domě, kam jde s náma nám v patách jak stín Morana Zamilovaný dement
78 Jsem hrstka prachu ze svých kostí jsem chladný popel bez urny a průvan, přízrak nestvůrný mne rozfoukává po místnosti A kde jsi ty? Tvá ruka, kde je?! jen tichý vzdech se ozval tmou jsem popel, jenž už nezahřeje tvou ruku větrem rozvátou Zamilovaný dement
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti ereading.