Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Právní ochrana ochranných známek

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a podnikání Katedra obchodního práva Bakalářská práce Právní ochrana ochranných známek Alena Pečenková 2009/2010 1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Právní ochrana ochranných známek zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 2

Obsah Obsah..... 3 Úvod.. 4 1. Charakteristika ochranné známky... 6 1.1. Pojem ochranné známky... 6 1.2. Funkce ochranných známek... 7 1.3. Druhy ochranných známek... 8 2. Mezinárodní právní úprava ochranných známek... 11 3. Komunitární právo a ochranná známka Společenství... 13 4. Právní úprava a ochrana ochranných známek v České republice... 14 4.1. Registrace ochranných známek... 14 4.2. Důvody pro odmítnutí ochrany... 14 4.2.1. Absolutní důvody pro odmítnutí ochrany... 15 4.2.2. Relativní důvody pro odmítnutí ochrany... 17 4.3. Práva z ochranné známky... 18 4.3.1. Vznik práv k ochranné známce, jejich trvání a zánik... 18 4.3.2. Práva vlastníka ochranné známky... 19 4.3.3. Omezení práv vlastníka ochranné známky... 20 5. Obchodněprávní ochrana ochranných známek... 22 5.1. Generální klauzule nekalé soutěže... 22 5.2. Speciální skutkové podstaty... 24 Závěr... 27 Resumé... 29 Seznam použité literatury... 31 3

Úvod Institut ochranných známek má v historii České republiky dlouhou tradici. Již v období první republiky byly založeny první instituce se zaměřením na ochranu a kontrolu průmyslových práv, jejichž součástí je i právo známkové. Své renesance se toto právní odvětví znovu dočkalo v období po roce 1989. K největšímu zvýšení zájmu o ochranu ochranných známek v nedávné minulosti však došlo v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie. Komunitární právo na tuto problematiku klade významný důraz a i na mezinárodním poli se jí věnuje velká pozornost. Důvodem je zajisté její svázanost s obchodem a globálním trhem. Ochranné známky jsou v současné době významným prvkem při vstupování nových výrobků a služeb na trh. Pokud totiž označení užívané jako ochranná známka kvalitně plní svou funkci, má velký vliv na vnímání spotřebitele a je schopné svému vlastníkovi přinést na obchodním poli úspěch i zisk. Cílem této práce je podat základní informace o možnostech užívání ochranných známek a ochrany těchto označení i práv vlastníka, tak jak vyplývá zejména z české veřejnoprávní i soukromoprávní úpravy. Vzhledem k tomu, že k pochopení funkce ochranných známek je třeba vcelku rozsáhlé pojmosloví, nelze se vyhnout popisným pasážím, ve kterých vysvětlím funkci a důležitost jednotlivých pojmů. V první části práce se tedy budu věnovat charakteristice ochranných známek jako takových, vymezení pojmu a rozlišení jednotlivých druhů. Známkové právo hraje důležitou roli i na poli mezinárodního obchodu a Česká republika je vázána členstvím v několika mezinárodních smlouvách souvisejících s průmyslovými právy i ochrannými známkami jako takovými. Zároveň se vstupem do Evropské unie je na území ČR platné komunitární právo. Proto je část práce věnována nejdůležitějším dokumentům a zakotvení ochranných známek v mezinárodním a komunitárním právním systému. V další kapitole se budu podrobněji věnovat veřejnoprávní úpravě národních ochranných známek tak, jak vyplývá ze zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZOZ ). Zároveň by tato část měla obsahovat rozbor některých stěžejních ustanovení tohoto zákona. 4

V neposlední řadě je třeba na ochranu ochranných známek pohlížet z hlediska soukromoprávního. Ochranu v tomto smyslu poskytují ustanovená týkající se nekalé soutěže, která významně doplňuje ustanovení ZOZ chránící práva vlastníků ochranných známek. Na tuto oblast je tedy zaměřena závěrečná kapitola, kde se věnuji rozboru jednotlivých skutkových podstat majících vztah k známkoprávní ochraně. 5

1. Charakteristika ochranné známky 1.1. Pojem ochranné známky Právo ochranných známek patří k právům průmyslového vlastnictví a spadá spolu s právy k obchodnímu jménu a právy označení původu výrobku do skupiny práv na označení. V českém právním řádu není termín ochranné známky pozitivně definován, 1 ZOZ pouze stanoví, že ochrannou známkou může být za stanovených podmínek jakékoli označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Zákon tedy umožňuje, co se formy týče, jako ochrannou známku označit prakticky cokoli, co je možné graficky znázornit, ať už textem, kresbou, barvou nebo tvarem výrobku. S určitými omezeními lze registrovat také zvukové záznamy např. ve formě notového zápisu, případně čichové známky zapsáním chemického vzorce. Tyto formy ochranných známek však musí splňovat přísné nároky, které mají zajistit spolehlivé informace o předmětu ochrany. 1 Po bližším rozboru těchto podmínek však lze konstatovat, že v současnosti lze za nejdůležitější vlastnost považovat právě zmíněnou rozlišovací schopnost. Vzhledem k rozvoji trhu se zdá povinnost grafické znázornitelnosti již překonaná, neboť například i slogan či znělka mohou plně zastávat funkci ochranné známky s dostatečnou rozlišovací schopností. Aby ochranná známka plnila svůj účel, musí splňovat několik základních kritérií, mezi něž patří zejména originalita a nevšednost, již uvedená rozlišovací schopnost od známek již zapsaných, neměnnost vzhledu a časová stálost, neustálá módnost, jednoduchost, výraznost a snadná zapamatovatelnost, všestranná použitelnost na různém materiálu v jakékoli barvě, možnost zmenšování a zvětšování podle potřeby a v neposlední řadě její obsahová závislost na subjektu, pro nějž má být vytvořena. 2 Ochranná známka tedy neexistuje sama o sobě, ale vždy jen ve spojení s konkrétními výrobky, které označuje nebo s konkrétními službami, které jsou pod touto známkou poskytovány. 3 Na tomto místě je důležité rozlišit dva obdobně vnímané pojmy a to ochranná známka a značka. 1 Rameš Ivan. Ochranné známky známé i neznámé [citováno 20. března 2010]. Dostupný z: www.epravo.cz 2 Horáček, R. in Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H.Beck, 2005. s. 295 3 Tamtéž, s. 300 6

Značkou se rozumí nechráněné označení, které slouží k označení a odlišení výsledků lidského snažení, zatímco ochranná známka je značkou, která byla zapsána do rejstříku ochranných známek a na rozdíl od značky požívá právní ochrany na území konkrétního státu. Český právní řád rozeznává ještě pojem nezapsaná značka, který uvádí ZOZ a souvisí s právem třetích osob k institutu podání námitek proti zápisu ochranné známky. 1.2. Funkce ochranných známek Z praktického hlediska mají ochranné známky funkci zejména hospodářskou, neboť v současné době jsou jedním z nejúčinnějších prostředků podnikatele, jak dostat své výrobky či služby do povědomí nejširší veřejnosti. Ochranná známka je mimo jiné identifikačním nástrojem a napomáhá ke zvýšení prodeje a uplatnění se na relevantním trhu. Pro zákazníky pak ochranné známky představují záruku kvality, osvědčených vlastností apod. a plní tedy garanční funkci. Tím ochranné známky zhodnocují zboží a služby a mají tak pro podnikatele svou finanční hodnotu. 4 Literatura označuje jako základní funkci rozlišovací (distinkční) neboli identifikační. Tato funkce slouží k rozlišení výrobků nebo služeb různých podnikatelů a usnadňuje tím spotřebitelům výběr. Zároveň zbavuje zboží anonymity a odkazuje na jeho původ. Rozlišovací funkce je ontologickou funkcí ochranné známky a označení, které tuto funkci neplní, nemůže být ochrannou známkou. 5 Jako další funkce můžeme uvést např. funkci ochrannou, garanční, certifikační či soutěžní. Projevem ochranné funkce známky je skutečnost, že danou ochrannou známkou budou označeny pouze výrobky či služby příslušného podnikatele. Propagační funkce spočívá v tom, že prostřednictvím ochranné známky se výrobky či služby dostávají do podvědomí potenciálních zákazníků. 6 Soutěžní funkce souvisí s faktem, že užívání ochranné známky při podnikatelské činnosti je fakticky soutěžním jednáním a ochranná známka se tak stává nástrojem k získání a udržení soutěžní pozice. 7 4 Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví (studijní texty). Praha: Orac, 2003, s. 80 5 Růžička, M. in Knap, K., Opltová, M., Kříž, J., Růžička, M. Práva k nehmotným statkům. Praha: Codex, 1994, s. 198 6 Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví (studijní texty). Praha: Orac, 2003, s. 87 7 Růžička, M. in Knap, K., Opltová, M., Kříž, J., Růžička, M. Práva k nehmotným statkům. Praha: Codex, 1994, s. 198-199 7

Poslední funkcí, o které se zmíním, je funkce certifikační, která se týká zejména kolektivních známek. Zákon nezná certifikační známky jako pojem, pouze upravuje kolektivní známky ve smyslu Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví. Certifikační známky upravují samostatně jednotlivá národní zákonodárství. Certifikační známky může na rozdíl od známek kolektivních užívat kterýkoli výrobce, jehož výrobky splňuji stanovené normy. Užití certifikační známky informuje, že označený výrobek má určité vlastnosti nebo jakost. Plní tak specifickou rozlišovací funkci od výrobků, které tyto vlastnosti nemají. 8 1.3. Druhy ochranných známek Pro rozdělení ochranných známek existují různá kritéria, známky můžeme dělit podle formy, osoby vlastníka či podle vzniku známkového práva. Při dělení podle formy rozlišujeme ochranné známky slovní, obrazové, prostorové a kombinované. Slovní ochranná známka je tvořena slovem či jménem z přirozené slovní zásoby i uměle vytvořeným. Nejvhodnější jsou slova smyslově a výrazové jasná, která mají vztah k označovanému předmětu (např. BUDVAR pro pivo vařené v Budějovicích, nebo MADETA pro mléčné výrobky původní společnosti MLÉKÁRENSKÉ DRUŽSTVO TÁBORSKÉ, z jejíchž počátečních písmen názvu je tvořena dnešní ochranná známka). K těmto druhům známek se řadí i slogany. Nejdůležitějším kritériem pro obrazové ochranné známky je jejich zapamatovatelnost a jednoznačnost, neboť jsou tvořeny kresbou, či jiným grafickým znázorněním beze slov. Zároveň musí splňovat kritérium možnosti změny velikosti a přenositelnosti na výrobek. Spojením vlastností slovních a obrazových známek vzniká známka kombinovaná, která může obsahovat pouze jeden prvek schopný zápisné způsobilosti, jestliže je dostatečně nosný a zajistí ochranné známce nutnou rozlišovací schopnost. Kombinované ochranné známky zajišťují také ochranu barevného provedení známky. Prostorové ochranné známky mají trojrozměrné provedení, např. specifický tvar lahví. 9 8 Horáček, R. a kol. Práva na označení (zákon o ochranných známkách a zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení). Komentář. Praha: C.H.Beck, 2004, s 45-46 9 Horáček, R. in Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H.Beck, 2005, s. 299-300 8

Pro příklad uvádím obrazové verze 10 výše uvedených ochranných známek a pro úplnost dodávám, že v kombinované verzi ochranné známky MADETA je chráněno i modré barevné provedení. Podle osoby vlastníka dělíme ochranné známky na individuální a kolektivní. Individuální ochrannou známku vlastní je jednotlivý podnikatel za účelem odlišení vlastních výrobků nebo služeb od ostatních podnikatelů. Kolektivní ochranná známka je naproti tomu zapsaná pro právnickou osobu nebo sdružení a jejich členové nebo společníci mohou tuto známku užívat pro výrobky nebo služby, pro něž je známka zapsána. Vlastníkem této známky je sdružení jako celek a jednotliví členové mají právo ji užívat rovným dílem. Kolektivní ochranná známka zpravidla plní stejné funkce jako známka individuální, ale jejím hlavním účelem je deklarovat účast konkrétní osoby jako člena či společníka v právnické osobě nebo sdružení. Kromě rozlišovací funkce má kolektivní ochranná známka ještě zesílenou funkci kontrolní, neboť účelem vytvořeného sdružení je i kontrola užívání známky jejími členy. 11 S přihlédnutím ke vzniku známkového práva rozlišujeme ochranné známky zapsané a všeobecně známé známky. U zapsané ochranné známky vzniká právo zápisem (registrací) do rejstříku Tím je zapsaná ochranná známka chráněna před užitím stejného nebo s ní zaměnitelného označení pro stejné nebo podobné výrobky a služby. U všeobecně známé známky vzniká právo neformálním získáním všeobecné známosti. 12 Jedná se tedy o nahrazení absence registrace jako formálního předpokladu ochrany. Podstatným znakem tvořícím charakteristiku všeobecně známé známky je samotný důvod zavedení její ochrany. Tím je poskytnutí ochrany známkám, které nebyly registrovány nebo přihlášeny na území některého ze smluvních států Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví. Má tak být zabráněno pokusům o legalizaci známek, které se snaží těžit z rozlišovací schopnosti známek 10 viz databáze národních ochranných známek dostupná z www.upv.cz 11 Horáček, R. in Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H.Beck, 2005, s. 367-368 12 Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví (studijní texty). Praha: Orac, 2003, s. 86 9

cizích subjektů. Při posuzování všeobecné známosti známky lze akceptovat jakékoli okolnosti, které vedou k přesvědčení, že se jedná o všeobecně známou známku. 13 Z rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví vyplývá, že všeobecnou známost lze dovodit například z průzkumu trhu o vžitosti konkrétního označení, rozsahem reklamní a inzertní činnosti či jinými hodnověrnými datovanými doklady (např. znalecké posudky, daňové doklady, objednávky apod.) dokazujícími užívání takového označení. 14 13 Horáček, R. in Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H.Beck, 2005, s. 349 14 Rozhodnutí ÚPV O-151565 a O-168132 publikováno tamtéž, s. 351 10

2. Mezinárodní právní úprava ochranných známek Zápisy ochranných známek mají mimořádný mezinárodní význam, a proto je režim známkového práva upraven mezinárodními smlouvami. Česká republika je vázána několika multilaterálními mezinárodními smlouvami. Jedná se především o Pařížskou úmluvu na ochranu průmyslového vlastnictví (dále jen Pařížská úmluva ), Madridskou dohodu o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek a Protokol k této dohodě (dále jen Madridská dohoda a Protokol ), Niceskou dohodu o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu ochranných známek (dále jen Niceská dohoda ), Úmluvu o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, Smlouvu o známkovém právu (dále jen Ženevská smlouva ) a Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (dále jen Dohoda TRIPS ). 15 Všechny uvedené smlouvy jsou pak interpretovány na základě všeobecného výkladového pravidla dle čl. 31 odst. 1 Vídeňské úmluvy 16 podle něhož musí být smlouva vykládána v dobré víře, v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti, a s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy. Pařížská úmluva je základním kamenem mezinárodní právní úpravy ochranných známek a další mezinárodní smlouvy upravující tuto oblast na ni navazují. Dle Pařížské úmluvy vytvářejí její smluvní země Unii na ochranu průmyslového vlastnictví. Čl. 1 stanoví, že předmětem ochrany průmyslového vlastnictví jsou mimo jiné tovární nebo obchodní známky, známky služeb, a obchodní jméno. Ochranou průmyslového vlastnictví dle Pařížské dohody je dle článku 10bis i potlačování nekalé soutěže. Ustanovení čl. 2 pak překonává princip teritoriality, neboť výslovně stanoví, že příslušníci každé unijní země požívají v rámci ochrany průmyslového vlastnictví ve všech ostatních státech unie stejné výhody, jako tyto státy poskytují vlastním příslušníkům. 17 Dle čl. 6 Pařížské úmluvy si každá členská země stanoví tzv. národní režim pro přihlášení a zápis ochranné známky. Pařížská úmluva také ukládá povinnost přihlásit ochrannou známku v ostatních unijních zemích v podobě, v jaké byla zapsána v zemi původu. Přihlašovatel by ovšem v případě zájmu o mezinárodní známku měl věnovat mimořádnou pozornost vzhledu a znění ochranné známky, aby známka dávala 15 Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví (studijní texty). Praha: Orac, 2003, s. 113 16 Videňská úmluva o smluvním právu mezi státy a mezinárodními organizacemi nebo mezi mezinárodními oranizacemi, uzavřená 23. května 1969 17 Pipková, H. Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 38-39 11

smysl např. i v jiných zemích než zemi původu, aby nepozbývala svůj smysl, případně aby neměla v cizích jazycích nevhodný význam. Jednou z dohod navazujících na Pařížskou úmluvu je Madridská dohoda. Je vlastně dohodou v rámci Pařížské úmluvy a navazuje na ni. Madridská dohoda vytvořila institut mezinárodního zápisu ochranných známek. Umožňuje tím příslušníkům smluvních zemí podat jedinou přihlášku ochranné známky u Mezinárodního úřadu v Ženevě a získat tím ochranu ve všech smluvních zemích. Žádost o mezinárodní zápis ochranné známky se podává prostřednictvím národního úřadu země původu. Zápis mezinárodní ochranné známky se uskutečňuje na dobu 10 let s možností prodloužení. 18 V souvislosti s rozvojem známkového práva byla tato dohoda následně doplněna Protokolem. Další zvláštní dohodou v rámci Pařížské úmluvy je i Niceská dohoda, která pro účely zápisu ochranných známek zavádí jednotné mezinárodní třídění výrobků. Nejmladší z dohod navazujících na Pařížskou úmluvu je Ženevská smlouva, jejímž účelem je zjednodušit a sjednotit řízení ve věcech ochranných známek. Velice významnou dohodou v oblasti mezinárodního známkového práva je Dohoda TRIPS, která je součástí přílohy k Dohodě o Světové obchodní organizaci a stává se tak jedním z pilířů mezinárodního obchodu zastřešeného touto organizací. Tato dohoda je adresována především členským státům, neboť stanoví minimální standard ochrany práv k duševnímu vlastnictví, kterého jsou povinny dosáhnout všechny členské státy. 19 Čl. 15 dohody TRIPS upravuje pozitivní definici ochranné známky a je prvním mnohostranným mezinárodním dokumentem obsahujícím toto pojmové vymezení. Chápe známku převážně jako graficky znázornitelné označení, ale umožňuje také její vnímatelnost jinými smysly než zrakem. 20 Dohoda TRIPS úzce navazuje na Pařížskou úmluvu a inkorporuje část jejích ustanovení. Navíc ale poskytuje větší ochranu všeobecně známým známkám a označením zeměpisného původu a k zásadám Pařížské úmluvy doplňuje režim nejvyšších výhod. Dalším přínosem Dohody TRIPS je zajištění vnitrostátní vynutitelnosti práv k duševnímu vlastnictví. 18 Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví (studijní texty). Praha: Orac, 2003. s. 115-116 19 Pipková, H. Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 53 20 Dobřichovský, T. Moderní trendy práv k duševnímu vlastnictví v kontextu evropského práva, dohody TRIPS a činnosti WIPO. Praha: Linde, 2004, s. 81-82 12

3. Komunitární právo a ochranná známka Společenství Ochrana práv z ochranné známky je v rámci Evropské unie poskytována na třech úrovních ochrana národní, harmonizovaná a prostřednictvím nařízení. Základními prameny komunitárního známkového práva je nařízení Rady (ES)č. 40/94 o ochranné známce Společenství (dále jen Nařízení )a směrnice Rady 89/104/EHS (dále jen Směrnice ). Těmito předpisy je překonáván teritoriální princip známkového práva formou harmonizace a unifikace. Jedněmi ze zásadních ustanovení jsou také čl. 28 a 30 Smlouvyo založeníevropských Společenství, které se týkají volného pohybu zboží a zákazu množstevního omezení dovozu. Zároveň jsou všechny státy vázány Pařížskou úmluvou. Směrnice především harmonizuje právní předpisy členských států týkající se ochranných známek a snaha o co největší usnadnění volného pohybu zboží. Ve směrnici jsou také upraveny hlavní otázky známkového práva, mimo jiné určuje, jaká označení mohou být jako ochranná známka zapsána. Na základě Nařízení potom vzniká ochranná známka Společenství. Účelem nařízení je také podpora hospodářské soutěže v rámci vnitřního trhu. 21 Ochranná známka Společenství se vyznačuje především tím, že je jednotná na celém území Evropské unie a subjektivní práva z ní vyplývající platí jednotně po celém jejím území. 22 Její registraci provádí Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu (dále jen OHIM ). Jestliže je známka na základě registrace zapsána do Rejstříku ochranných známek Společenství, je tím zajištěna vynutitelnost práv s ní spojených vůči třetím osobám. 21 Blíže Pipková, H. Ochranná známka Společenství a ochranná známka v Evropském společenství. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 57-60 22 Košťál, V. Ochranná známka společenství a vstup Česka do ES. Právní rádce 2003, č. 2, s. 4 13

4. Právní úprava a ochrana ochranných známek v České republice V této kapitole bych se chtěla podrobněji věnovat právní úpravě a ochraně ochranných známek tak, jak ji uvádí hlavní pramen národního známkového práva tedy zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1.dubna 2004 a přejímá pojetí známkoprávní ochrany tak, jak jej uvádí Směrnice a je s ní plně slučitelný. Tato právní úprava byla tvořena s úmyslem sladit systémy národních a komunitárních ochranných známek po vstupu České republiky do EU a umožnit jejich společné fungování bez rozdílu v přístupu k získání známkoprávní ochrany cestou národní nebo komunitární. 23 4.1. Registrace ochranných známek V českém právním řádu je právní ochrana ochranné známky založena na registračním principu. Aby bylo možné ochranné známce poskytnout právní ochranu, je tedy nutné ji nechat zapsat do příslušného rejstříku. Pokud známka není zapsána, nejedná se o ochrannou známku ve smyslu zákona. 24 V České republice může každá právnická nebo fyzická osoba přihlásit národní ochrannou známku na Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen ÚPV nebo Úřad ). Náležitosti přihlášky a průběh řízení stanoví ZOZ v 19-28. Mezi přihláškou a registrací známky je ponechán časový úsek pro zjištění zápisné způsobilosti označení a podání námitek třetích osob. Řízení je ukončeno zápisem přihlášeného označení do rejstříku ochranných známek nebo zamítnutím žádosti. 4.2. Důvody pro odmítnutí ochrany Důvody pro odmítnutí ochrany přihlašovanému označení jsou dvojího druhu: absolutní a relativní. Absolutní důvody mají veřejnoprávní charakter, jejich posouzení přísluší pouze ÚPV a nelze je překonat. Relativní důvody se uplatňují v rámci řízení o námitkách a jsou soukromoprávního charakteru. Ve většině případů tyto důvody uplatňuje třetí osoba, jejíž práva by mohla být zápisem přihlášeného označení jako ochranné známky dotčena. 23 Kupka, P. Nová právní ochrana ochranných známek, Právní rádce, 2004, č. 2, s. 14 24 Bejček, J. in Telec, I., Bejček, J., Hajn, P. Právo průmyslového vlastnictví a nekalé soutěže, Brno: Vysoké učení technické v Brně, 1993, s. 45 14

4.2.1. Absolutní důvody pro odmítnutí ochrany Absolutní důvody pro odmítnutí ochrany jsou taxativně vyjmenovány v 4 ZOZ a jsou chápány také jako negativní vymezení ochranné známky. ÚPV tyto důvody zkoumá ex officio ještě před zveřejněním přihlášky ochranné známky. Do rejstříku nemohou být zapsána označení, která nemohou tvořit ochrannou známku ve smyslu 1 ZOZ. Připouští tedy pouze označení, která mohou být znázorněna graficky. Tato úprava vylučuje z ochrany označení zvuková, čichová aj., pokud není možný jejich grafický záznam. Dalším označením, které nelze zapsat je takové, které nemá rozlišovací způsobilost. Jedná se o označení, která nemají schopnost individualizovat zboží, které jím má být označeno, a neumožňují spotřebiteli rozeznat výrobky či služby konkrétního obchodníka. ÚPV ve svém rozhodnutí konstatuje, že při posuzování způsobilosti přihlašovaného označení je třeba vycházet ze základní funkce ochranné známky, tedy způsobilosti označení odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby. Rozlišovací způsobilost je tedy nutno vždy posuzovat ve vztahu ke konkrétním výrobkům a službám, pro které je přihlášeno. 25 Problematickými označeními v tomto smyslu mohou tedy být barvy jako takové, popisná a druhová označení, nebo internetové adresy a reklamní slogany. Přesto i v těchto případech existují výjimky, kdy tato označení splňují základní funkci ochranné známky a jsou schopna rozlišit výrobky a služby z různých obchodních zdrojů. Další rozhodnutí ÚPV například uvádí, že slogan doplněný označením firmy známkově obstojí po prokázání vžitosti, protože jeho působení na vědomí spotřebitele může být ve spojení s konkrétními výrobky či službami mnohdy účinnější než fantazijní známka. 26 Zapsána nebudou také označení, která jsou tvořena výlučně označeními nebo údaji, které slouží v obchodě k určení druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu nebo doby výrobků nebo poskytnutí služby nebo k označení jiných jejich vlastností. Problémem v těchto případech je opět nedostatečná rozlišovací způsobilost. Rovněž označení tvořené výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech, jsou nezpůsobilá k zápisu, neboť tato označení mají povahu veřejnoprávního užití a 25 Rozhodnutí ÚPV O-164305 in Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H.Beck, 2005, s. 314 26 Rozhodnutí ÚPV O-155197 tamtéž, s. 313 15

je možné je používat bez ohledu na to, kdo je výrobcem nebo obchodníkem zboží. Jedná se nejčastěji o slova z běžné slovní zásoby. Další nezpůsobilá označení jsou taková, co jsou tvořena výlučně tvarem, který vyplývá z povahy samotného výrobku nebo který je nezbytný pro dosažení technického výsledku anebo který dává výrobku podstatnou užitnou hodnotu. Důvodem výluky je především odstranění kolize s předměty průmyslového vlastnictví chráněnými jinými právními prostředky. Nemůže být zapsáno ani označení, které je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy. Dobré mravy lze chápat i jako dobré mravy soutěže ve smyslu její ochrany. Z pohledu veřejného pořádku jsou ze zápisu vyloučena označení shodná se jmény významných státních činitelů, státních orgánů či jiných veřejnoprávních institucí. 27 Označení, které by mohlo klamat veřejnost, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku nebo služby je dalším případem, kdy ho úřad nezapíše. Nelze přihlašovat ani označení pro vína či lihoviny, které obsahuje zeměpisné označení, aniž by víno či lihoviny měly takovýto zeměpisný původ. Ze zápisu jsou také vyloučena označení požívající ochrany podle článku 6 ter Pařížské úmluvy, k jehož zápisu nebyl dán souhlas příslušnými orgány a také označení, které obsahuje jiné znaky, emblémy a erby než uvedené v tomto článku, jestliže jejich užití je předmětem zvláštního veřejného zájmu, ledaže by příslušný orgán dal souhlas k jeho zápisu. Další označení vyloučené ze zápisu je takové, které obsahuje znak vysoké symbolické hodnoty, zejména náboženský symbol. Ze zápisu se vyloučí také označení, jehož užívání se příčí ustanovení jiného právního předpisu nebo je v rozporu se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodních smluv. Jiným právním předpisem se rozumí předpis veřejného práva a v konkrétním případě musí jít o přímý rozpor s dikcí jiné právní normy. 28 Označení nebude zapsáno také, jestliže je zjevné, že přihláška ochranné známky nebyla podána v dobré víře. Tento důvod by se měl uplatnit v případech, kdy je zjevné, že přihlašovatel s největší pravděpodobností ví, že zasahuje do starších práv jiných osob. V případech spekulativních přihlášek, kdy Úřad neshledá nedostatek 27 Horáček, R. in Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H.Beck, 2005. s. 316 28 Kupka, P. Nová právní ochrana ochranných známek, Právní rádce, 2004, č. 2, s. 15 16

dobré víry, lze uplatnit institut připomínek. Každý může podat připomínky založené zejména na absolutních důvodech pro odmítnutí zápisu a Úřad k nim může, ale nemusí přihlédnout. Nelze zaměňovat institut připomínek a námitek, zákon výslovně zamezuje jejich překrývání. Připomínky lze podat pouze do zápisu ochranné známky. 29 4.2.2. Relativní důvody pro odmítnutí ochrany V neposlední řadě jsou dle 6 ZOZ ze zápisu do rejstříku ochranných známek vyloučena i označení, která jsou shodná se starší ochrannou známkou, která je přihlášena nebo zapsána pro jiného vlastníka či přihlašovatele pro shodné výrobky či služby. 30 Toto omezení neplatí, pokud vlastník či přihlašovatel starší ochranné známky udělí písemný souhlas k zápisu pozdější ochranné známky do rejstříku. Jedná se o jediný důvod, který Úřad zkoumá ex officio a je ještě veřejnoprávnípovahy. Přihlašované označení musí být odlišné od již zapsaného do té míry, aby nemohlo dojít k záměně na trhu při užívání ochranné známky, a to z pohledu spotřebitelské veřejnosti, pro kterou je ochranná známka především určena. 31 To potvrzuje i rozsudek Vrchního soudu v Praze 7 A 13/2000, který považuje za shodné nebo podobné výrobky či služby, o nichž spotřebitelé mohou předpokládat, že jsou produkovány majitelem starší ochranné známky. 32 Dalšími relativními důvody pro odmítnutí ochrany se Úřad zabývá pouze na základě podaných námitek. Institut námitek je upraven 7 ZOZ, kde je zároveň uveden taxativní výčet osob, které jsou oprávněné k podání námitek. Jedná se o nejdůležitější právní institut pro ochranu subjektivních práv třetích osob před zápisem označení do rejstříku. Námitkové řízení je sporné a ÚPV v něm rozhoduje o subjektivních právech dotčených osob. 33 Námitky mohou být podávány písemně ve lhůtě tří měsíců od data zveřejnění přihlášky ochranné známky a musejí být odůvodněny a podloženy důkazy. Zjistí-li Úřad v průběhu řízení o námitkách, že přihlašovaná známka nesplňuje podmínky pro zápis a zasahuje do zákonem chráněných práv třetích osob, přihlášku zamítne. 34 29 Tamtéž, s. 16 30 Pojmem starší ochranná známka se v zásadě rozumí známka s dřívějším datem podání či zapsání do rejstříku, blíže 3ZOZ 31 Horáček, R. a kol. Práva na označení (zákon o ochranných známkách a zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení). Komentář. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 67 32 Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 7 A 13/2000, publikováno tamtéž 33 Kupka, P. Právní prostředky ochrany průmyslového vlastnictví, Právní rádce, 2003, č. 5, příloha s. IV 34 Horáček, R. in Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H.Beck, 2005. s. 333 17

4.3. Práva z ochranné známky 4.3.1. Vznik práv k ochranné známce, jejich trvání a zánik Jestliže žadatel splní všechny podmínky zápisu ochranné známky a překoná případné námitky, ÚPV označení zapíše do rejstříku. Dnem zápisu se přihlašovatel stává vlastníkem ochranné známky. 35 Tento zápis má konstitutivní povahu a zakládají se jím subjektivní práva vlastníka ochranné známky. Počátek ochrany je však tomuto označení přiznán již ke dni podání přihlášky o zápis do rejstříku. Ochrana je zapsané známce poskytována po dobu deseti let od podání přihlášky. Tuto dobu může vlastník ochranné známky obnovit vždy na dalších deset let. Nedojde-li k obnovení zápisu známky, ochranná doba zaniká. Vlastník ochranné známky se také dle 30 ZOZ může svých práv písemným prohlášením vzdát. Dalším důvodem k zániku známky je zánik právní subjektivity vlastníka. Ochranná známka může dále dle 31 ZOZ zaniknout tím, že ji Úřad na návrh třetí osoby zruší. Mezi zrušovací důvody patří zejména nevyužívání známky během pěti let od zápisu 36, ztráta rozlišovací schopnosti známky v důsledku jejího zdruhovění a případy, kdy užíváním této ochranné známky dochází ke klamání veřejnosti v důsledku užívání známky jejím vlastníkem, pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobků či služeb. Zákon upravuje ještě další zrušovací důvod, který lze uplatnit na základě pravomocného soudního rozhodnutí o užívání ochranné známky v rozporu se soutěžním jednáním. 37 Účinky zrušení ochranné známky nastávají ke dni právní moci rozhodnutí o zrušení. Na návrh třetí osoby může být také známka prohlášena za neplatnou. Účelem tohoto institutu je možnost prohlásit za neplatné označení, které nesplňovalo podmínky pro zápis do rejstříku, a to s účinky od počátku, tedy jako by do rejstříku nikdy nebylo zapsáno. Za důvody pro uznání neplatnosti lze uznat ty, které uvádí ZOZ v 4 a 6. 38 35 Tento pojem zavedl ZOZ namísto předchozího majitele ochranné známky. Vzhledem k tomu, že pojem vlastnictví se všeobecně vztahuje k hmotným statkům, jeví se jako vhodnější původní označení majitel, neboť majetkem se rozumí širší pojem zahrnující i statky nehmotné, kterými jsou bezpochyby i práva k ochranné známce. 36 Vlastnictví k ochranné známce lze udržet jen jejím užíváním, blíže 13 ZOZ 37 Ježek, J. in Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo, 4. vydání, Praha: C.H.Beck, 2004, s. 577 38 Horáček, R. in Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H.Beck, 2005, s. 366 18

4.3.2. Práva vlastníka ochranné známky Práva z ochranné známky lze charakterizovat jako výlučná práva absolutní povahy spočívající zejména v užívání a nakládání s ochrannou známkou. Tato práva náleží pouze vlastníkovi ochranné známky a působí proti všem. Ostatním osobám ukládá povinnost do těchto práv nezasahovat. ZOZ vymezuje práva vlastníka ochranné známky pozitivně i negativně v 8, kde jsou vyjmenovány činnosti, ke kterým je vlastník oprávněn a které může zakázat ostatním osobám. 39 Vlastník ochranné známky má v první řadě právo známku užívat pro výrobky a služby, pro které je zapsána, a to i na obalech, firemních papírech, v reklamě apod. Spolu se známkou ve slovní, grafické nebo kombinované formě je oprávněn užívat i mezinárodně uznávanou značku R. Užití tohoto symbolu u označení, které není ochrannou známkou je považováno za nekalosoutěžní jednání. Vlastníkovi známky také přísluší právo na podání informace jiných osob o původu výrobků, které mají být uvedeny na trh, jejichž označení je shodné nebo zaměnitelné s jeho ochrannou známkou. 40 Bez souhlasu vlastníka nesmí nikdo v obchodním styku užívat označení shodné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou shodné s těmi, pro které je ochranná známka zapsána, označení, u něhož existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti z důvodu zaměnitelnosti tohoto označení s ochrannou známkou, a označení, které by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti známky, která má dobré jméno v České republice. V případě porušení některého ze svých práv se vlastník může žalobou u příslušného soudu domáhat zákazu takového jednání a žádat odstranění následků tohoto jednání a domáhat se přiměřeného zadostiučinění. Zároveň je vlastník oprávněn domáhat se náhrady škody způsobené jednáním uskutečněným již po zveřejnění přihlášky a také přiměřeného zadostiučinění. Na žádost vlastníka může soud také nařídit tomu, kdo porušuje nebo ohrožuje práva z ochranné známky, aby výrobky, jejichž uváděním na trh nebo skladováním k tomuto jednání došlo, odstranil z obchodní sítě a zničil. 41 Výjimkou jsou případy, kdy je označení nebo padělaná známka z tohoto zboží odstraněna ještě před uvedením na trh a zboží je následně využito pro humanitární účely. 39 Slováková, Z. Průmyslové vlastnictví (studijní texty). Praha: Orac, 2003, s. 105 40 Ježek, J. in Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo, 4. vydání, Praha: C.H.Beck, 2004, s. 578 41 Horáček, R. a kol. Práva na označení (zákon o ochranných známkách a zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení). Komentář. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 90-91 19

Vlastník má právo zakázat užívání známky obstaravatelem, jestliže ochranná známka byla zapsána na jméno obstaravatele bez jeho souhlasu. Toto ustanovení neplatí v případě, že obstaravatel své jednání zdůvodní. Ochranná známka je věcí v právním slova smyslu a její vlastník je oprávněn s ní nakládat. Může ji tedy užívat sám, nebo ji převést na jinou osobu. V případě převodu se mění vlastnictví k ochranné známce a nový vlastník vstupuje do veškerých práv předchozího vlastníka. Známku je ovšem možné převést také jen částečně pro určité výrobky a služby a pro ostatní zůstane známka zapsána a chráněna pro původního vlastníka. Známka jako předmět vlastnického práva může být také předmětem zástavního práva, výkonu rozhodnutí nebo licenční smlouvy. Licenční smlouvou vlastník pouze poskytuje právo užívat známku pro výrobky a služby, pro které byla zapsána. Licenciát tedy nenabývá ochrannou známku jako takovou. Ochranná známka může být také zahrnuta do konkurzní podstaty nebo do seznamu majetku v řízení o vyrovnání. 42 4.3.3. Omezení práv vlastníka ochranné známky Kromě oprávnění, ukládá zákon vlastníkovi ochranné známky také jistá omezení. Vlastník je povinen strpět určitá jednání, která by mohla být považována za porušení práv vlastníka, ale s ohledem na způsob jednání a jednající osobu zákon toto za porušení nepovažuje. Z práva vlastníka zakázat užívání třetím osobám používání údajů, které jsou shodné či zaměnitelné s jeho ochrannou známkou, je vyjmuto užívání jejich jména a příjmení, obchodní firmy nebo názvu a adresy. Nelze také zakázat užívání údajů týkajících se druhu, jakosti, množství, účelu, hodnoty, zeměpisného původu, doby výroby výrobku nebo poskytnutí služby nebo jiných jejích vlastností, a také označení nezbytná k určení účelu výrobku nebo služby. Vlastník ochranné známky je také povinen strpět užívání podobného nebo shodného označení v případě, že k tomuto označení vznikla práva k užívání ještě před podáním přihlášky k ochranné známce. Pokud vlastník starší ochranné známky strpěl užívání pozdější shodné či podobné ochranné známky podané v dobré víře po dobu pěti let od doby, kdy se o tomto užívání dověděl, ztrácí právo požadovat prohlášení pozdější ochranné známky za neplatnou a bránit jejímu dalšímu užívání. 43 42 Horáček, R. in Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H.Beck, 2005. s. 361-363 43 Horáček, R. a kol. Práva na označení (zákon o ochranných známkách a zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení). Komentář. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 105 20

Dalším institutem, který omezuje práva vlastníka ochranné známky je vyčerpání práv z ochranné známky. Vlastník nemůže třetím osobám zakázat užívání své ochranné známky ve vztahu k výrobkům, které sám nebo na základě licenční smlouvy uvedl pod svojí ochrannou známkou na trh. Tento zákaz lze uplatnit pouze v případě, že se povaha nebo stav výrobků po uvedení na trh výrazně změnily nebo zhoršily. 44 Povinnost známku užívat sice není omezením práv vlastníka v pravém slova smyslu, ale zákon tuto povinnost ukládá pod sankcí zrušení ochranné známky. Ustanovení 13 ZOZ ukládá vlastníkovi ochranné známky povinnost začít známku užívat pro výrobky a služby, pro které byla registrována a to v době do pěti let od jejího zápisu. Úřad ochrannou známku zruší i v případě, že vlastník její užívání přeruší nepřetržitě na dobu pěti let. 45 Zákon výslovně neupravuje způsob užívání známky, umožňuje tedy i užívání fiktivní. Za neužívání se tedy považuje pouze totální absence zájmu vlastníka ochranné známky a neexistence náznaků užití. 46 Dle rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví je smyslem tohoto ustanovení zamezit v rejstříku hromadění ochranných známek, které nejsou skutečně užívány a jsou registrovány pouze za účelem bránění ostatním podnikatelům si tuto značku zapsat a užívat na svých výrobcích. Toto rozhodnutí dále uvádí, že důkazem o užívání nemusí být pouze označované výrobky nebo služby, ale i firemní literatura, faktury apod., z nichž vyplývá, že pod daným označením bylo zboží majitele ochranné známky uvedeno na trh. 47 44 Godický, P. Základy práv k nehmotným statkům, Ostrava: VŠB Technická univerzita Ostrava, 2003, s. 58 45 Zapletal, J. Povinnost užívání ochranné známky. Právní rádce, 2004, č. 9, s. 15 46 Horáček, R. a kol. Práva na označení (zákon o ochranných známkách a zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení). Komentář. Praha: C.H.Beck, 2004, s.120-121 47 Rozhodnutí ÚPV O-165-32 in tamtéž, s. 123 21

5. Obchodněprávní ochrana ochranných známek Styčným bodem známkového a soutěžního práva je to, že vlastníky průmyslových práv jsou většinou soutěžitelé a že majetkovou hodnotu průmyslových práv lze realizovat prakticky výlučně v rámci hospodářské soutěže na trhu. 48 Porušení pravidel hospodářské soutěže spočívá v nedovoleném omezování hospodářské soutěže a v nekalosoutěžním jednání. Pro oblast ochranných známek je důležitá úprava nekalé soutěže, neboť její instituty jsou soukromoprávními prostředky ochrany průmyslového vlastnictví. Nekalá soutěž má přímou souvislost také s některými ustanoveními ZOZ. Dle 10 např. nemá vlastník ochranné známky možnost zakázat třetím osobám užívání označení v tomto ustanovení uvedená, ledaže by jeho užívání bylo v rozporu s obchodními vlastnostmi, dobrými mravy a pravidly hospodářské soutěže. Další ustanovení ZOZ, které se zmiňuje o nekalé soutěži je 31 odst. 2,které uvádí, že rozhodnutí o nekalosoutěžním jednání užitím ochranné známky je jedním ze zrušovacích důvodů této známky. Budeme-li se zabývat vztahem mezi právem známkovým a právem nekalé soutěže blíže, musíme konstatovat, že právní předpisy obou odvětví jsou upraveny předpisy stejné právní síly a zákon nestanovuje přednost ani jednoho z těchto předpisů. Je tedy problematické určit, zda některá z těchto úprav je obecná a druhá zvláštní. Já osobně se ztotožňuji s názorem, že na poměr mezi známkovým právem a právem nekalé soutěže lze nahlížet jako na rovnocenný s tím, že tyto úpravy stojí vedle sebe a vzájemně se doplňují. 5.1. Generální klauzule nekalé soutěže Aby jednání mohlo být klasifikováno jako nekalá soutěž, musí v první řadě splňovat podmínky generální klauzule nekalé soutěže, obsažené v 44 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen obchodní zákoník ). Dle tohoto ustanovení je nekalou soutěží každé jednání, které splňuje tři podmínky: jde o jednání v hospodářské soutěži, zároveň je toto jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Poslední věta 44 odst. 1 obchodního zákoníku výslovně stanovuje, že nekalá soutěž se zakazuje. 48 Čermák, K. O vztazích mezi právem nekalé soutěže a známkovým právem, Bulletin advokacie, 2005, č. 2, s. 41 22

Generální klauzule má z hlediska postihu nekalosoutěžního využívání nehmotných statků dvojí význam. V první řadě stanovuje tyto základní znaky, které musí být naplněny, aby jednání mohlo být vůbec kvalifikováno jako nekalá soutěž. Zároveň je však normou, dle které se bude toto jednání posuzovat v případě, že ho nelze podřadit pod některou ze specifických skutkových podstat uvedených v zákoně. 49 Cílem této práce je mimo jiné podrobnější rozbor konkrétních skutkových podstat souvisejících s ochrannými známkami, přesto považuji za důležité zmínit se blíže i o jednotlivých podmínkách generální klauzule, neboť v případě, že jednání nevykazuje všechny znaky specifické skutkové podstaty, postačí, pokud jsou naplněny právě znaky obecné. Pojem jednání v hospodářské soutěži, které je první podmínkou pro posuzování nekalosoutěžního jednání, je třeba chápat velmi široce. Soutěžní vztah nevzniká pouze mezi soutěžiteli v témže oboru, ale mezi všemi, kdo se účastní hospodářské soutěže a svou činností mohou zasahovat do funkčně souvisejících činností jiného subjektu, který je také účastníkem hospodářské soutěže v širokém slova smyslu, tak jak je uvádí 41 obchodního zákoníku. 50 Toto ustanovení zahrnuje fyzické i právnické osoby, i když nejsou podnikatelé. Dle výše uvedené definice je zřejmé, že účastníkem hospodářské soutěže může být i vlastník ochranné známky. Úprava nekalé soutěže v obchodním zákoníku má zajišťovat slušnost soutěžních postupů. Nelze tedy zaměňovat dobré mravy soutěže, které jsou druhou podmínkou pro naplnění generální klauzule, s obecnou etikou. Je logické, že některá jednání mohou být posuzována v rozporu s obecným etickým kodexem, a přesto budou nezávadná z pohledu soutěžní etiky. Jako typickým příklad tohoto rozlišení lze uvést reklamy s erotickým nádechem. Někdy může ovšem být velmi obtížné rozhodnout, zda k naplnění tohoto znaku došlo. O rozpor s dobrými mravy soutěže se bude jednat tehdy, budou-li narušeny principy výkonové soutěže, tzn. že jeden soutěžitel získává náskok oproti svým konkurentům např. kvalitnějšími a levnějšími 51 výrobky a službami. K porušení dobrých mravů soutěže není nutný úmysl soutěžitele, postačí objektivní okolnosti, tedy existence stavu, který je v rozporu se soutěžním jednáním. 49 Munková, J. Práva k nehmotným statkům a hospodářská soutěž. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1995, str. 62-63 50 Černý Mirek. Ochranné známky a nekalá soutěž I. [citováno 20. března 2010]. Dostupný z: www.epravo.cz 51 Kolektiv autorů Nástin obchodního práva I., interaktivní text. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004, kapitola 10.3.1. Základní podmínky generální klauzule 23

Třetím základním znakem nekalé soutěže je schopné přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Zákon v dané souvislosti nehovoří o škodě, ale o újmě. Tento širší pojem zahrnuje tedy i újmy nehmotného charakteru jako např. poškozování dobré pověsti soutěžitele. 52 Z principu podnikání v tržní ekonomice je však jasné, že újmu lze způsobit ostatním podnikatelům již pouze vlastním úspěchem, který pokud je dosažen poctivými metodami nelze za nekalou soutěž považovat. Při posuzování jednání, které způsobuje (nebo i pouze hrozí) újmu je tedy třeba přihlížet k tomu, zda se jedná o prostředky, které jsou v soutěžním prostředí povolené či nikoli. V právu nekalé soutěže se již také uplatňuje tzv. bagatelní klauzule, dle které se neberou v úvahu nevýznamné újmy, které nemohou podstatně ohrozit spotřebitele či soutěžitele ani celkové soutěžní klima. 53 Všechny výše uvedené podmínky musí být splněny současně. Rozhodování o naplnění znaků skutkové podstaty generální klauzule není jednoduché a proto ani judikatura nemluví vždy jednotně. 5.2. Zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže Na generální klauzuli navazuje druhý odstavec 44 obchodního zákoníku, kde jsou výslovně uvedeny některé konkrétní skutkové podstaty nekalé soutěže. Tento výčet pouze demonstrativní, jedná se pouze o uvedení typických příkladů. Vztah generální klauzule a zvláštní skutkové podstaty je chápán jako kumulativní. Musí být tedy nejprve naplněny všechny znaky generální klauzule, aby jednání mohlo být kvalifikováno jako nekalá soutěž, a zvláštní skutková podstata tyto obecné znaky generální klauzule konkretizuje. 54 Ne všechna nekalosoutěžní jednání uvedena výslovně v zákoně však mají vztah k ochranným známkám. Vážou se k nim především skutkové podstaty uvedené v 46 a 47 obchodního zákoníku. Porušování těchto ustanovení lze považovat za nejčastější v souvislosti s problematikou ochranných známek, a proto se budu věnovat rozboru obou, přestože v zadání práce je uveden především 46. Ustanovení 46 obchodního zákoníku představuje úpravu zvláštní skutkové podstaty týkající se klamavého označení zboží a služeb. Za klamavé označení zboží 52 Hajn, P. in Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví. Praha: C.H.Beck, 2005, s. 398 53 Hajn, P. in tamtéž, s. 399 54 Kolektiv autorů Nástin obchodního práva I., interaktivní text. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004, kapitola 10.3.2. Vztah generální klauzule nekalé soutěže a zvláštních skutkových podstat 24

a služeb se považuje každé označení, které je způsobilé vyvolat mylnou domněnku 55, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, oblasti či místa, nebo od určitého výrobce, anebo vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo jakost. Pojem klamavosti je dále rozšířen v odst. 2 tohoto ustanovení, který uvádí, že klamavé je i označení, které má dodatky jako typ nebo druh, které naznačují, že se nejedná o pravý původ značeného zboží. Použití zobecnělých označení naproti tomu postihováno není. Odkaz na klamavost najdeme i v 4 ZOZ, který jako jeden z důvodů vylučujících zápis uvádí klamavost označení, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku či služby. Účel právní ochrany je tedy stejný. Rozdíl je ve způsobu poskytnuté ochrany, zatímco ZOZ poskytuje ochranu tím, že takové označení vůbec nemůže být zapsáno, tedy zamezuje určitému jednání, ochrana poskytovaná obchodním zákoníkem se uplatní až v případě, kdy je protiprávní jednání uskutečněno. Chráněni před nákupem výrobků, které nemají jakost nebo vlastnosti, které od nich kupující, spoléhající na klamavé označení, slibuje, mají být nejen spotřebitelé, ale i další soutěžící, kteří označení tohoto druhu užívají poprávu. 56 Vzhledem ke snahám podřadných obchodníků proniknout na trh, jsou v současnosti právě označení týkající se země původu v centru zájmu. Souvislost s právy k ochranné známce vyplývá také z 46 odst. 4 obchodního zákoníku, který stanoví, že ustanovením 46 nejsou dotčena mimo jiné práva a povinnosti stanovené zvláštními zákony vztahující se k vyjmenovaným nehmotným statkům, tedy i k ochranným známkám. U klamavého označení není vyžadováno, aby bylo způsobilé zjednat soutěžiteli přednost v hospodářské soutěži. Intenzita klamavosti však musí být natolik výrazná, aby ohrozila soutěžitele nebo spotřebitele tím, že jim je klamavé označení schopné přivodit újmu. 57 Jestliže v případě 46 se jedná o uvádění takových označení, které jsou s to vyvolat klamnou představu o původu výrobků od určitého výrobce nebo z určité země, pak u ustanovení 47 obchodního zákoníku jde o vyvolání nebezpečí záměny s jiným výrobcem buď tím, že je použito firmy nebo zvláštního označení podniku, které je po právu používáno jiným soutěžitelem, nebo tím, že jsou prostě napodobeny 55 Jedná se ohrožovací delikt, postačí tedy způsobilost oklamat, aniž by k němu ve skutečnosti muselo dojít 56 Munková, J. Práva k nehmotným statkům a hospodářská soutěž. Praha: Úřad průmyslového vlastnictví, 1995, s. 65 57 Eliáš, K. in Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo, 4. vydání, Praha: C.H.Beck, 2004, s. 321-322 25