Vliv rekreačních objektů na přírodní prostředí I. a II. zóny Krkonošského národního parku

NOVÁK J. 2007: Vliv rekreačních objektů na přírodní prostředí I. a II. zóny Krkonošského národního parku. In: ŠTURSA J. & KNAPIK R. (eds), Geoekologické problémy Krkonoš. Sborn. Mez. Věd. Konf., říjen 2006, Svoboda n. Úpou. Opera Corcontica, 44/2: 623 630. Vliv rekreačních objektů na přírodní prostředí I. a II. zóny Krkonošského národního parku e impact of the recreational objects on the environment in the 1 st and 2 nd zone of the Krkonoše National Park Josef Novák Ústav pro ekopolitiku, o.p.s., Kateřinská 26, 120 00 Praha 1, josef.novak@ekopolitika.cz Článek se zabývá vlivem rekreačních objektů umístěných v I. a II. zóně Krkonošského národního parku (KRNAP) na okolní vegetaci. Detailně jsou rozebírány vztahy mezi velikostí rekreačně ovlivněného území a základními charakteristikami rekreačních objektů (lokalita, přítomnost čistírny odpadních vod, restaurace, kapacita objektu). An article s concern is the impact of recreational objects situated in 1 st and 2 nd zone of the Krkonoše National Park (KRNAP) on the surrounding vegetation. e relations between the size of impacted areas and the recreational object s parameters (locality, attendance of the sewage disposal plant, restaurant and the object capacity) are analysed in detail. Klíčová slova: Keywords: turismus, rekreační objekty, synantropní flóra tourism, recreational objects, synanthropic flora ÚVOD Výsledky dostupných studií naznačují, že nejběžnější turistické a rekreační aktivity, pokud nejsou usměrňovány, negativně ovlivňují přírodní hodnoty a životní prostředí (VAN DER DUIM & CAALDERS 2002). Ovlivnění může být pozitivní nebo negativní, přímé či nepřímé, krátkodobé nebo dlouhodobé a může probíhat v měřítku lokálním či globálním. Zatímco lokální vlivy jsou relativně dobře prozkoumány, tak na globální scéně je situace poněkud obtížnější. GÖSLING (2002) poukázal na fakt, že cestovní ruch se z globální perspektivy podílí na (1) změnách land-cover a land-use; (2) využití energetických zdrojů; (3) biologické změně a vymírání rostlinných a živočišných druhů; (4) rozšiřování nemocí; (5) ve změnách vnímání a porozumění životního prostředí. SYNANTROPNÍ FLÓRA JAKO NEGATIVNÍ ASPEKT CESTOVNÍHO RUCHU Horské rekreační objekty, ale i cesty, vyhlídky jsou ohniskem šíření synantropní flóry. Plody, semena i celé části zejména heliofilních nížinných a podhorských druhů se do hřebenových partií dostávají nejen s cizorodým materiálem pro výstavbu rekreačních objektů, zpevnění cest či rekultivace kolem objektů, ale i aktivitou samotných turistů (WAGNEROVÁ 1998). Úspěšnou ecesi a re- 623

produkci umožňují těmto taxonům, zejména zcela změněné chemické, fyzikální i biologické charakteristiky prostředí kolem rekreačních objektů (BRANIš & KRATINOVÁ 1997). Samotné rekreační objekty a řada přístupových cest byly v minulosti budovány pomocí zásaditých materiálů, které v prostředí přirozeně kyselém významně ovlivňují stávající chemické procesy rhizosféry kolem objektů a cest. Zásadité částice jsou uvolňovány z tělesa cest či zpevněného okolí objektů prostřednictvím kyselých dešťů (MÁLKOVÁ 1995), čímž pozměňují půdní reakci a tím i vegetační složení. Dalším efektem, který významně pozměňuje chemické podmínky okolí rekreačních objektů, je vypouštění nedostatečně čištěných či v mnoha případech nečištěných odpadních vod. Ty následně mění bilanci živin v horském prostředí, které je v případě Krkonoš chudé na živiny. Druhovým složením okolí rekreačních objektů a cest v montánním a subalpínském stupni se detailně zabývala MÁLKOVÁ (1995), která stanovovala počty a podíly autochtonních a allochtonních taxonů rostlin a určovala chemické složení půd v okolí rekreačních objektů. Podíl místně nepůvodních taxonů z celkového počtu rostlinných druhů byl ve východních Krkonoších stanoven mezi 35 až 50 % u různých rekreačních objektů (MÁLKOVÁ & al. 1997, WAGNEROVÁ 1998). Vzorky půdy z ovlivněných ploch měly hodnoty ph výrazně posunuty k neutrálním hodnotám (7,0) oproti kontrolním vzorkům, kde půdní reakce byla silně kyselá (3,8) (MÁLKOVÁ 1995). Dle studie, kterou zpracoval BOBR (1989) může být velikost ovlivněného území 5krát větší než je plocha samotného rekreačního objektu. Dle jeho výzkumů měla zastavěná plocha Luční boudy ve východních Krkonoších velikost 2760 m 2, zastavěná plocha včetně cest 3800 m 2, území bez vegetačního pokryvu nebo silně narušené 8440 m 2 (2,2krát více než Luční bouda), území se silně narušenou vegetací 13 910 m 2 (3,6krát více) a území slabě narušené 5,4krát větší než bouda samotná. Četné práce se zabývají určením jednotlivých taxonů v okolí rekreačních objektů v centrální části KRNAP. MÁLKOVÁ & al. (1997) se zabývala shromažďováním dostupných literárních údajů o 193 vybraných antropofytech, které se vyskytují v hřebenových oblastech Krkonoš. Vybrány byly druhy s vyšším či výhradním zastoupením na antropicky narušených stanovištích hřebenů východních Krkonoš. WAGNEROVÁ (1997) inventarizovala synantropní flóru v okolí Vrbatovy boudy a přilehlé točny Masarykovy horské silnice v západních Krkonoších. Došla k závěru, že řadě zavlečených taxonů (např. Barbarea vulgaris, Cerastium holosteoides, Lathyrus pratensis, Tussilago farfara) vyhovují změněné půdní poměry (vyšší ph a vyšší obsahy CaO a MgO). Na sešlapávaných komunikacích a v jejich vegetačních lemech se naopak šíří komprimofilní flóra (zejména Plantago major). BRANIš & KRATINOVÁ (1997) ve své práci rozlišují lemové porosty podél cest, které byly v závislosti na dominantním taxonu rozděleny na porosty s Calamagrostis villosa, s Deschampsia cespitosa a se Senecio hercynicus. Dále vymezují plochy s úplnou či částečnou ztrátou vegetačního pokryvu. Během detailního mapování rostlinných společenstev okolí cestní sítě v roce 2005 bylo zjištěno, že oproti letům 1976 1982 se počet nalezených rostlinných taxonů zdvojnásobil na 223 (VÍTEK & al. 2006). ŠTURSOVÁ & ŠTURSA (1982) ve své práci definovali zonaci vegetačního pokryvu v okolí bud na lučních enklávách. Zonace dle nich souvisela s trofickou úrovní jednotlivých porostů a tím i se stupněm obhospodařování (hnojení, zavlažování, sečení, pastva). Významným faktorem pro vývoj lučních společenstev okolí rekreačních objektů na lučních enklávách je jejich management, který má velký vliv na složení společenstva a tím i na jeho biodiverzitu (JACQUEMYN & al. 2003). Nejvýznamnějšími činiteli jsou hnojení, sečení, pastva, mulčování a další. Mnoho prací uvádí, že sečení je významným činitelem zvyšování druhové rozmanitosti společenstev (SCHIPPERS & JOENJE 2002, JACQUENYM & al. 2003, ZECHMEISTER & al. 2003) podobně jako pastva (WOLDU & SALEEM 2000, MLÁDEK & al. 2006). Vlivem obhospodařování na horské louky Krkonoš se zabývala řada autorů (např. KRAHULEC & al. 2001). Cílem této práce je zmapovat a prostorově vymezit plochy rekreačními objekty ovlivněné vegetace a jiné funkční plochy v I. a II. zóně KRNAP. Zájmovým územím této práce jsou rekreační objekty a jejich doprovodné budovy a zařízení ležící v I. a II. zóně centrální části Krkonošského národního parku. Většina objektů, která byla do výzkumu zařazena, leží ve II. zóně KRNAP na lučních enklávách. Do výzkumu nebyly zařazeny ty objekty, které se nacházejí na pomezí II. a III. zóny (Dvoračky, Bouda u Bílého Labe či Jelenka a další). 624

METODIKA Sběr dat probíhal v letní sezoně 2003 a 2004. Pro mapování ovlivněných vegetačních lemů byla využita metoda stanovování hranic jednotlivých funkčních ploch a ploch vegetace pomocí GPS (MÜLLEROVÁ & VÍTEK 2000) zadáváním jednotlivých linií či polygonů. Byl využit přístroj Trimble Pathfinder ProXR zapůjčený Správou KRNAP s rozlišovací schopností do 0,5 m, což pro vymezení celistvých ploch vegetace bylo dostačující. Hranice ploch tvořící lem ovlivněné vegetace (Obr. 1. a 2.) byly stanovovány tak, aby jednotlivé vymapované plochy prošly určitým stupněm zjednodušení (z důvodu mapování i zpracování údajů) a zároveň aby byla zachována jistá míra heterogenity prostředí. Každá stanovená plocha ovlivněné vegetace se od sousední lišila především svým druhovým složením, které zastupoval jeden či více dominantních taxonů indikační či indikátorový druh (PLESNÍK 2005). Hranice jednotlivých ploch byly buď ostré a jednoznačně stanovitelné (sportoviště, parkoviště, cesty i některé plochy vegetace) či difúzní a nejednoznačné (v případě většiny ploch ovlivněné vegetace). V takovém případě byly hranice stanovovány tak, aby do jednotlivé funkčně či vegetačně determinované plochy byla zahrnuta většina míst s výskytem daného rostlinného druhu (na okraji vegetačního lemu) či místa s převažujícím, plochu vymezujícím zastoupením daného rostlinného druhu (uprostřed vegetačního lemu). Jednotlivé zmapované plochy ovlivněné vegetace se sestávaly z jednoho či více dominantních (indikátorových) rostlinných taxonů, podle kterého/kterých byla daná plocha zanesena do databáze. Viz Tab. 1. Obr. 1., 2. Příklady antropicky ovlivněných lemů (lokalita Severka a Modrý důl) Fig. 1., 2. e examples of anthropogenic influenced edges (locality Severka and Modrý důl) Podrobný fytocenologický průzkum daných lokalit nebyl prováděn z důvodu mnoha již provedených fytocenologických snímků v okolí objektů a rozsáhlému počtu rekreačních objektů v zájmovém území. Výzkum byl zaměřen pouze na lemy jasně související s rekreačními objekty. Na ty, které jsou v jejich bezprostřední blízkosti obklopují je. Nebo ty, které mají s nimi jasnou vazbu (u ČOV, studny apod.). Vedle antropicky ovlivněných lemů objektů se v území také vyskytují antropicky ovlivněné lemy kolem cest a komunikací (VÍTEK 2004), které nebyly do výsledků této práce zahrnuty. Data získaná pomocí GPS byla následně zpracována v prostředí GIS v programu ArcView 9.1. Plochy rekreačních objektů byly vymezovány pouze v prostředí GIS z ortofotomap, neboť vymezování hranic objektů v terénů není pomocí přístroje GPS ve většině případů možné (absence přímého kontaktu antény přístroje s družicemi v blízkosti vysokých kolmých stěn). 625

Tab. 1. Dominantní/indikátorové druhy lemových porostů a typy povrchů Dominant/indicator species of edge vegetation and types of surface Typ povrchu Cesta, pěšina se zpevněným či nezpevněným povrchem Štěrk parkoviště, cesta Sportoviště, hřiště Ohniště, lavičky, houpačky Plochy pasené Plochy sečené Vegetace s dominantním taxonem Sešlapávaná vegetace Poa annua, Plantago major, Trifolium repens, Taraxacum officinale agg., Tussilago farfara ad. Silene vulgaris Hypericum sp. Silene vulgaris + Hypericum sp. Achillea sp. Senecio fuchsii Epilobium augustifolium Epilobium augustifolium + Senecio fuchsii Rumex alpinus Rumex alpinus + Senecio fuchsii Urtica dioica Tussilago farfara Cirsium sp. + Senecio fuchsii Tanacetum vulgare Cirsium sp. Urtica dioica + Senecio fuchsii Urtica dioica + Rumex alpinus Rumex alpinus + Epilobium augustifolium Filipendula ulmaria Bistorta major VÝSLEDKY Pro potřeby této studie bylo zmapováno okolí 65 rekreačních objektů, které se nacházejí v zájmovém území. Nejvýznamnější charakteristikou lemových společenstev okolí rekreačních objektů je jejich rozloha. Celková rozloha lemových společenstev okolí rekreačních objektů, včetně objektů samotných zájmových území, je téměř 47 ha, což představuje více jak 0,59 % rozlohy I. a II. zóny KRNAP. Zatímco podíl ploch vegetačního lemu v okolí bud v první zóně NP je pouze 0,2 %, tak podíl ploch vegetačního lemu ve druhé zóně NP je 1,1 % (viz Tab. 2.). Procento se ještě zvýší, pokud se za jmenovatele dosadí plocha jednotlivých enkláv. Největší pokryvnost antropicky ovlivněných lemů má lokalita Klínovy Boudy (26,7 %) a lokalita Severka (23,8 %) a nejmenší podíl lokalita Liščí louka (9,0 %). Boudy uměle zařazeny do skupiny velké boudy, jsou roztroušeny převážně v první zóně KRNAP. Z toho důvodu u nich nelze podobný výpočet provést (Tab. 3.). Zajímavým ukazatelem je podíl velikosti ovlivněného lemu v okolí rekreačního objektu a velikosti rekreačního objektu. Jinými slovy se jedná o koeficient, který udává kolikrát je ovlivněný lem větší než samotný rekreační objekt. Uvedený koeficient stírá rozdíly ve velikosti objektu a převádí 626

absolutní hodnoty velikosti lemu na relativní. U jednotlivých sledovaných bud je koeficient značně rozdílný. Jeho hodnota kolísá od 1,5 u objektu v Obřím dole (ovlivněný lem je 1,5x větší než bouda) až k 106,1 u objektu Klínovka na Klínových Boudách. Medián velikosti hodnoty koeficientu je 10,8 a průměrná hodnota koeficientu je 18,0. Tab. 2. Podíly antropicky ovlivněných lemů okolí rekreačních objektů dle zón NP e share of anthropic influenced edges in the surrounding of recreational objects according to the zones of NP lokalita plocha vegetačního lemu (m 2 ) plocha zóny (m 2 ) podíl I. zóna 112 346 45 026 340 0,2 % II. zóna 378 310 34 163 902 1,1 % Tab. 3. Podíly antropicky ovlivněných lemů okolí rekreačních objektů dle lokalit e share of anthropic influenced edges in the surrounding of recreational objects according to locality lokalita plocha vegetačního lemu (m 2 ) plocha enklávy (m 2 ) podíl Klínovy Boudy 120 178 450 834 26,7 % Liščí Louka 18 713 208 492 9,0 % Modrý Důl 34 060 297 879 11,4 % Obří Důl 21 104 112 864 18,7 % Richterovy Boudy 34 029 173 946 19,6 % Severka 22 013 92 397 23,8 % Zelený Důl 6 511 37 946 17,2 % Zadní Rennerovky 99 153 801 258 12,4 % Hodnoty koeficientu jsou rovněž rozdílné v závislosti na jednotlivých lokalitách, do kterých rekreační objekty patří. Největší koeficient má lokalita Klínovy Boudy (46,5). Nejmenší naopak Obří Důl (5,2) a Zelený Důl (4,0). Klínovy Boudy jsou oproti ostatním lokalitám výjimečné a hodnota koeficientu je u nich 4 5 krát větší než u ostatních enkláv. V rámci studie byly ještě zkoumány další závislosti, které mohly mít vliv na velikost vegetačního lemu lokality: přítomnost restaurace či čistírny odpadních vod (ČOV) a kapacita objektu 1. Při testování těchto závislostí se ukázalo, že vegetační lem je větší u větších objektů či u objektů, kde existuje restaurace nebo ČOV. Nutno však poznamenat, že objekty, které mají ČOV či restauraci, jsou objekty větší, které sami o sobě mají větší antropicky ovlivněný lem. Podobně jako závislost absolutní velikosti lemu na jednotlivých proměnných, byla rovněž zkoumána závislost koeficientu velikosti ovlivněného lemu na zmiňovaných proměnných. Z výsledků plyne, že vyšší hodnotu koeficientu mají na rozdíl od předchozích výsledků objekty bez vybudované ČOV (Obr. 3.), bez restaurace (Obr. 4.) a objekty menší a střední (Obr. 5.). Vyšší hodnotu koeficientu mají objekty na lokalitách Klínovy Boudy a Zadní Rennerovky (Obr. 6.). Dalším zkoumaným prvkem je typ vegetačního lemu. Jednotlivé lemy se sestávají z ploch s jistým převažujícím taxonem, specifickým povrchem či způsobem obhospodařování. Pro potřeby této práce byly jednotlivé plochy seskupeny do 6 kategorií: (1) cesta (cesta, parkoviště, štěrk); (2) sešlapávané plochy (místa kolem objektů, kde jsou přítomny komprimofilní taxony rostlin; (3) plochy určené ke sportu či rekreaci (hřiště, odpočívadla, lavičky, ohniště); (4) plochy samotného vegetačního lemu s jedním či několika dominantními taxony rostlin (většina rozlišovaných ploch); (5) plochy ostatní (plochy ošetřované pastvou či sečením, plochy s keři, stromy atd.). 1 Kapacita jednotlivých objektů vyjádřená počtem lůžek byla převedena pro potřeby zpracování na tři třídy: objekty malé (0 29 lůžek), střední (30 59 lůžek) a velké (60 a více lůžek). 627

Obr. 3., 4. Závislost koeficientu velikosti lemu na přítomnosti restauračního zařízení a ČOV Fig. 3., 4. e dependence of edge size coefficient on the attendance of restaurant and sewage treatment plant Obr. 5., 6. Závislost koeficientu velikosti lemu na lokalitě a kapacitě boudy Fig. 5., 6. e dependence of edge size coefficient on the locality and recreation object capacity Obr. 7. Typ ploch v okolí rekreačních objektů Fig. 7. Area types in the surrounding of the recreational objects 628

Ne všech 65 ovlivněných území v okolí rekreačních objektů v Krkonoších obsahuje uvedené kategorie. Některým objektům chybí jeden, dvě či více kategorií. Rozdílnost jednotlivých typů ploch ve vegetačním lemu existuje nejen mezi objekty samotnými, ale také mezi lokalitami, kam jednotlivé objekty spadají, jak ukazuje Obr. 7. Největší zastoupení tvoří plochy s ovlivněnou vegetací (téměř 70 % celkové plochy ovlivněného území), dále pak plochy sešlapávané (10,2 %) a plochy zastavěné či tvořené cestou (oboje kolem 6,5 %). DISKUSE KRATINOVÁ & BRANIš (1997) ve své studii o vlivu cestní sítě na prostředí západních Krkonoš zdůrazňují, že celková plocha, zasažená výskytem nepůvodních lemových porostů, dosahuje 3 % z mapovaného území. Jelikož se v této studii jedná o území v první zóně NP, tak jimi naměřená hodnota je několikanásobně vyšší než hodnota zjištěná v rámci této studie (0,2 % zasaženého území I. zóny NP). V případě, že by se výzkumné práce týkaly i cestní sítě, nikoliv jen rekreačních objektů, tak by hodnota podílu vegetačně ovlivněných porostů byla vyšší. Další prací, která se zabývala prostorovými aspekty vegetačních lemů v okolí rekreačních objektů v Krkonoších, byla práce Bobra (BOBR 1989) v okolí Luční boudy. Jím zjištěná hodnota koeficientu velikosti lemu 5,4 koresponduje s hodnotou 5,1 této studie. Rozdíl hodnot není způsoben časovým vývojem, kdy by došlo ke zmenšení velikosti lemu, jako spíše rozdílem v metodickém přístupu k dané problematice. Zahraniční práce se spíše než velikostí vegetačního lemu zabývají jinými ukazateli využití území okolí rekreačních objektů. Používají ukazatel plochy okolí rekreačních objektů na lůžko (GÖSLING 2002). Tyto hodnoty se pohybují od 30 m 2 u hostelu, přes 50 m 2 u kempu až ke 100 m 2 na osobu u prázdninového domku. Existují i resorty s mnohem vyššími hodnotami, tak například 5ti hvězdičkové hotely v oblasti Kiwengwa (Tanzanie) mají průměrnou plochu na jedno lůžko 284 m 2 (GÖSLING 2001) nebo Lemuria Resort na Seychelách má plochu na jedno lůžko 4580 m 2 (včetně golfového hřiště). Tento ukazatel je v Krkonoších velmi proměnný a závisí na každém objektů. Je nutné ho rozdělit na dvě části: samotná plocha objektu na lůžko a celková plocha lemu na lůžko. Druhá hodnota může být několikanásobně vyšší než první a blíží se hodnotám ze Seychel. ZÁVĚR Antropicky ovlivněné lemy kolem rekreačních objektů v centrálních částech Krkonošského národního parku tvoří významnou část jeho rozlohy. Tyto antropicky ovlivněné lemy tvoří v KRNAP 0,6 % celkového území I. a II. zóny NP, přičemž pokud bereme v úvahu pouze II. zónu, tak 1,1 % její rozlohy. Velikost lemů rovněž závisí i na parametrech objektů. Antropicky ovlivněné lemy jsou větší u objektů větších, které mají ČOV a restauraci. Naopak bezrozměrová hodnota koeficientu velikosti lemu (plocha lemu vydělená plochou boudy), má opačný charakter. Největší podíl z rozlohy celého lemu tvoří stejně jako v Krkonoších plocha ovlivněné vegetace. LITERATURA BOBR 1989: Antropogenní zásahy na přírodu Krkonošského národního parku na příkladu Luční boudy. Ms. (Dipl. práce, kat BiF Ped HK, Hradec Králové). BRANIš & KRATINOVÁ 1997: Studium vlivu ekotonu turistických cest na biodiversitu alpínského stupně Krkonoš. Ms. (Finální zpráva z projektu FRVŠ č. 41302, p. 15). 629

GÖSSLING 2001: Tourism, environmental degradation and economic transition: interacting processes in a Tanzanian Coastal community. Tourism Geographies 3/4: 230 254. GÖSSLING 2002: Global environmental consequences of tourism, Global Environmental Change, Volume 12, Issue 4, December 2002: 283 302. JACQUENYM, BRYS & HERMY 2003: Short-term effects of different management regimes on the response of calcareous grassland vegetation to increased nitrogen. Biological Conservation, 11/2: 137 147. KRAHULEC F., SKÁLOVÁ H., HERBEN T., HADINCOVÁ V., WILDOVÁ R., PECHÁčKOVÁ S. 2001: Vegetation changes following sheep grazing in abandoned mountain meadows. Applied Vegetation Science 4/1: 97 102. LOKVENC T. 1978: Toulky Krkonošskou minulostí. Hradec Králové. MÁLKOVÁ J. 1995: Vliv dolomitického vápence na změny druhové diversity vegetace podél cest v hřebenových partiích východních Krkonoš. Opera Corcontica, 32: 115 130. MÁLKOVÁ J., MALINOVÁ J. & OšLEJšKOVÁ H. 1997: Příspěvek k rozšíření antropofytních druhů v hřebenových partiích východních Krkonoš. Opera Corcontica, 34: 105 132. MLÁDEK J., PAVLů V., HEJCMAN M., GAISLER, J. (eds) 2006: Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v chráněných územích. VURV Praha, 104 pp. MORAVCOVÁ A. & LEXA M. 2003: Vliv mulčování a hnojení na horská luční společenstva v Krkonoších. In: ŠTURSA J., MAZURSKI K.R., PAłUCKI A. & POTOCKA J. (eds), Geoekologické problémy Krkonoš. Sborn. Mez. Věd. Konf., listopad 2003, Szklarska Poręba. Opera Corcontica, 41/2: 324 335. MÜLLEROVÁ J. & VÍTEK O. 2000: Anthropogenic changes of subalpine tundra vegetation in the Giant Mountains. In: ŠTURSA J., MAZURSKI K.R. & PAłUCKI A. (eds) 2001, Geoekologické problémy Krkonoš. Sborn. Mez. Věd. Konf., září 2000, Svoboda nad Úpou; Opera Corcontica, 37/2: 329 333. PLESNÍK J. 2005: Biologická rozmanitost: trivialita nebo záhada? In: VAčKÁř (ed) 2005: Ukazatele změn biodiversity. Academia. 300 pp. SCHIPPERS & JOENJE 2002: Modelling the effect of fertiliser, mowing, disturbance and width on the biodiversity of plant communities of field boundaries. Agriculture, Ecosystems and Environment 93: 351 365. ŠTURSOVÁ H. & ŠTURSA J. 1982: Horské louky s Viola sudetica Willd. v Krkonoších. Opera Corcontica, 19: 95 132. VAN DER DUIM & CAALDERS 2002: Biodiversity and Tourism: Impacts and Interventions. Annals of Tourism Research, 29/3: 743 761. VÍTEK O. 2004: Vliv cestní sítě na vegetaci subalpínského stupně Krkonoš. Ms. (Kandid. práce, ÚŽP PřF UK, Praha). VÍTEK O., VÍTKOVÁ M. & HUSÁKOVÁ J. 2006: Time and spatial changes of vegetation along trails. Sborník abstraktů z konference Geoekologické problémy Krkonoš. Vrchlabí 3. 5.10.2006. WAGNEROVÁ Z. 1997: Synantropní květena u Vrbatovy boudy v Krkonoších. Opera Corcontica, 34: 133 141. WAGNEROVÁ Z. 1998: Synantropní flóra v okolí pohraniční česko-polské cesty v západních Krkonoších. In: SAROSIEK J. & ŠTURSA J. (eds), Geoekologiczne problemy Karkonoszy. Materialy z sesji naukowej w Przsiece 15. 18.X.1997. Poznań: 295 300. WOLDU & SALEEM 2000: Grazing induced biodiversity in the highland ecozone of East Africa. Agriculture, Ecosystems & Environment, 79/1: 43 52. ZECHMEISTER, TRIBSCH, MOSER, PETERSEIL & WRBKA 2002: Biodiversity hot spots for bryophytes in landscapes dominated by agriculture in Austria. Agriculture, Ecosystems & Environment, 94/2: 159 167. 630