p s Tvrdí se, že pes je nejlepší přítel člověka, a není to jen tak nadarmo. Pes si dokáže vytvořit k člověku neobyčejně silný vztah. Musíte dobře zvážit všechna pro a proti, a zda je rozumné si psa pořídit. Je to závažné rozhodnutí, proto si projděte následující seznam otázek, který vám pomůže při rozhodování. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. Pes žije přibližně 10-17 let (záleží na plemenu), jsem schopný/á se o něho po celou dobu řádně starat? Jsem si jistý/á, že nikdo v domácnosti není alergický na psí srst? Souhlasí s novým přírůstkem všichni členové rodiny? Snese se pes se zvířaty, které mám už doma? Budu mít na psa dost volného času? Jsem schopný/á zajistit svému kamarádovi pohodlí i v době mojí nepřítomnosti (např. když jsem v práci, škole, atd.)? Jsem schopný/á upravit byt/dům tak, aby byla pro psa bezpečný? Jsem ochotný/á na sebe brát veškerou zodpovědnost za svého psa? Mohu svého psa brát na cesty, výlety, dovolené, atd. nebo mu zajistit hlídání po dobu mé nepřítomnosti? Budu mít vždy dostatek financí na jeho stravování nebo veterinární péči? 11. Jsem schopný/á se o psa starat i ve stáří, kdy vyžaduje více veterinární a celkové péče? Pokud jste na všechny otázky odpověděli pravdivě ANO, je pro vás pes vhodným parťákem. 1.VÝBĚR A POŘÍZENÍ Štěněte Pro výběr plemene jsou nejčastěji rozhodující tato kritéria: Povaha: Nebo-li celkový vztah psa ke člověku. každé plemeno má trochu jinou povahu. Plemena jsou jinak temperamentní, aktivní, společenská, atd. Některá plemena jsou lépe vycvičitelná, jiná se zase hodí pro zkušené chovatele (Husky, Československý vlčák, atd.). Velikost psa v dospělosti: Malá nebo miniaturní plemena mohou být více vhodná pro lidi, kteří hledají psa do bytu, kde není prostor pro střední a velká plemena. Střední a velká plemena se hodí spíše k domům se zahradou. Aktivita: Některá plemena vyžadují více prostoru a na vás je, abyste přizpůsobili okolí jejich velikosti nebo chování. Všechna štěňata i psi potřebují každodenní výcvik a pozornost, ale některá plemena jsou více aktivní (například Jack Russsel) a jsou neustále v pohybu. Jiná plemena jsou zase více inteligentní, tudíž potřebují více zaměstnávat výcvikem a hrami (typické pro Border kolie). Alergie: Je velmi důležité zjistit před pořízením psa, zda nejste nebo někdo z vašeho blízkého okolí alergičtí. Pokud ano, je možné zvolit plemeno, které nemá typickou srst, ale podobnou struktuře vlasů (Jorkšírského teriéra) nebo naháče. Tato kritéria jsou velmi obecná, tudíž dopředu načtěte všechny informace o vámi vybraném plemeni nebo promluvte s chovatelem, zda jste schopni svému psovi poskytnout dlouhodobě potřebný životní prostor, pohodu, a jestli jste schopni vyhovět všem jeho potřebám. Jestli hledáte psa nejen jako společníka, existuje celá řada tzv. pracovních plemen (hlídací, ovčácká, lovecká), se kterými lze skládat výkonnostní zkoušky. Dostanete se tak mezi okruh lidí se stejným zájmem a a můžete objevovat svůj nový koníček. Stejně tak lze chodit s papírovými psy (pes s průkazem původu) na výstavy a po uchovnění lze založit i vlastní chovnou stanici. Velikou výhodou u psů s průkazem původu je to, že máte garanci povahových vlastností, vzhledu i zdravotního stavu (rodiče netrpí žádnou dědičnou nemocí). Dobře zvažte výběr plemene, aby vám jeho vlastnosti vyhovovaly. Samozřejmě nejsou všichni psi stejného plemene chováním totožní, ale mají predispozice k velmi podobným vlastnostem. Ať už se rozhodnete pro kterékoliv plemeno, štěně, které si berete od chovatele, musí být zdravé (nesmí mít uslzené oči, nos, nesmí prskat, kašlat, mělo by mít vlhký a chladný čumák). Štěňata jsou zvědavá a hravá. Štěně, které se krčí v koutě a je apatické, může mít zdravotní problémy. Trvejte na tom, aby štěně, které vám prodává majitel, musí být staré alespoň 8 týdnů (lépe 10-12 týdnů) a mělo by být až třikrát odčervené a jednou až dvakrát očkované. Ve 12. týdnu se štěňata přeočkovávají. Následně se očkuje jednou ročně. Trvejte na tom, aby vám chovatel řekl, čím krmí, popř. dal vzorek krmiva s sebou. 2. PŘÍPRAVA DOMÁCNOSTI Přizpůsobte prostředí ještě před tím, než štěně přinesete domů. Připravte místnost, kde chcete, aby štěně pobývalo. Základní vybavení: Pelíšek, kde bude pes spát. Připravte štěněti misku na vodu a granule. Plínu (nepropustná podložka) položte blízko vchodových dveří. Štěně na ni bude vykonávat potřebu. Další nezbytností jsou hračky určené pro štěňata. Obojek a vodítko: Obojek nasazujte štěněti i několikrát denně, a i v době, kdy je doma a odměňujte, pokud si ho přestane všímat. Mělo by si zvyknout co nejdříve. Občas připněte i vodítko. Štěně uklidňujte a chvalte.
Odstraňte z dosahu všechny předměty, které by mohly být pro štěně nebezpečné nebo by je mohlo poškodit (sklo, kabely, malé předměty, které může spolknout, jedovaté květiny, ostré předměty, atd.). Zajistěte byt/dům proti útěku psa. 3. Krmení a výživa Granule: Má-li pes zůstat zdravý, potřebuje nutričně vyvážené kompletní krmivo. Výhoda granulí je, že na rozdíl od vaření či barfu (syrové maso, zelenina, vejce, a další), obsahují již vyvážený obsah živin, minerálů a vitamínů přímo pro speciální potřeby psů, mladých, starších, mlsných, velkých, malých, dlouhosrstých, kastrovaných, atd. Granule se dělí do tří kategorií: Superprémium: nejkvalitnější granulovaná strava; kompletní krmivo, které obsahuje vysoký podíl vitamínů a minerálů, použity; nejkvalitnější vstupní suroviny, které prošly přísnou vstupní kontrolou Prémium: střední třída granulovaných krmiv; též obsahuje potřebné množství vitamínů a minerálů. Nižší, ale přesto vysoká kvalita vstupních surovin Ekonomy: levné krmivo; zvíře zasytí, ale bývá zde nižší obsah vitamínů, minerálů; většinou malý podíl masa a nízká kvalita vstupních surovin Pokud budete štěněti podávat kvalitní stravu speciálně pro štěňata, bude správně růst, bude zdravější a odolnější vůči onemocnění. Po dobu min. 1 roku u malých plemen nebo po dobu roku a půl až dvou let u středních a velkých plemen (každá značka uvádí přesný časový údaj od kolikátého, do kolikátého měsíce se granulemi krmí) krmte štěněčími granulkami. Jsou výživnější, než granule pro dospělé psy. Zajistíte tím správný vývoj štěněte, a do budoucna bude mnohem méně náchylnější k nemocem a zdravotním problémům obecně. Nestřídejte různé značky granulí. Zažívání si přivyká na novou recepturu až měsíc a změna je pro psy i štěňata náročná. Dodržujte denní krmnou dávku, předepsanou výrobcem. Lze přizpůsobit individuálním potřebám psa. Krmnou dávku štěněti rozdělte do tří porcí (ráno, odpoledne a večer). Dospělého psa stačí krmit jednou až dvakrát denně. TIP: Pokud štěně nebude chtít zpočátku chroupat granule, můžete je navlhčit vlažnou vodou, hezky nabobtnají a změknou. Nenechávejte je v misce déle než půl dne. Mokré krmivo rychle kvasí a kazí se. Až si štěně zvykne, máčejte postupně méně, až přejdete na suché. Chroupání suchých granulí napomáhá prevenci proti usazování zubního plaku. Vlhká strava: Měla by sloužit jako doplněk stravy. Dodržujte tedy krmnou dávku granulí, a občas zpestřete stravu masovou konzervou nebo ji dávejte za odměnu, když pes sní svojí dávku granulí. Stačí jen část konzervy, podle velikosti psa, a zbytek můžete uchovávat v lednici a a použít večer či druhý den. Není dobré konzervami dochucovat hlavní krmnou dávku granulí. Stává se, že pes poté odmítá jíst suché granule. Oddělujte tedy stravu. Vlhká strava je velmi vhodný doplněk. Obzvláště, je-li kvalitní, obsahuje vysoké procento masa, vitamíny, minerály. Doporučujeme podávat speciální výživnější kapsičky a konzervy štěňatům a seniorům. Doplňky stravy: Existuje velká spousta pamlsků pro psy v různých podobách. Od sušených mas, salámků, masových granulí přes psí piškoty, sušenky až po kosti z buvolí kůže, sušené vepřové uši či celé hovězí nohy, plíce, atd. Vybírejte pamlsky vhodné k velikosti psa, aby pro něj nebyly moc velké nebo, a to hlavně, aby nebyly ani moc velké, ani moc malé. Hrozí, že by je pes spolknul a začal se dávit. Pro štěňata vybírejte pamlsky přímo pro ně určené. Jsou lehčí na trávení a měkčí. Pamlsky používejte k výcviku, jako odměny za provedený povel nebo správně vykonanou potřebu na k tomu určeném místě. Další pamlsky napomáhají čištění zubů (dentální pamlsky a žvýkací dentální tyčinky). Jiné zase vyloženě zabaví psa (všechny velké žvýkací masové sušené pochutiny). Pro štěně používejte k zabavení např. sušené králičí ucho (není tolik tvrdé jako vepřové, ale není tak měkké, aby se hned rozpadlo a štěně ho zhltlo). Štěňata by neměla do svého přezubení (zhruba do 7. měsíce) žvýkat žádné tvrdé věci. Alergie a diety: I u zvířat se mohou vyskytovat potravinové alergie (nejčastěji drbání se, padání srsti) a zdravotní potíže spojené se stravou. Dnes už jsou k dostání i hypoalergenní stravy pro zvířata. Stejně tak i pro diabetiky můřete sehnat speciální veterinární diety. Komplikace pro jistotu vždy konzultujte s veterinářem. Tekutiny: Nikdy nezapomínejte na vodu. Voda musí být stále k dispozici. Občas se stane, že pes odmítá pít vodu z misky a potřebuje tekoucí proud vody. V tomto případě se používá fontána na pití pro psy a kočky. V letních měsících zvířata pijí více, kontrolujte tedy několikrát denně misku s vodou, zda se voda neohřála nebo ji pes už nevypil. 4. VÝCHOVA Hygiena: Učit štěně hygieně není snadná záležitost a netrvá pár dní. Začněte tím, že umístěte plenu pro štěňata ke dveřím a přenášejte štěně vždy, když se chystá vykonat potřebu. Vykoná-li potřebu na plenu, ihned odměňte pamlskem a chvalte. Během venčení štěně po každé vykonané potřebě chvalte a odměňujte. Snažte se odhadnout okamžiky, kdy se štěně chystá na potřebu a vezměte ho ven. Časem se štěně naučí, že se půjde ven, když se přiblíží ke dveřím nebo k pleně. TIP: Štěně zpravidla vykonává potřebu velmi krátce po probuzení. Přivolání: Štěně pochopí přivolání často velmi snadno a učí se tímto jednoduchým způsobem: Vždy, když štěně za vámi přiběhne na volání jeho jména (nejprve zkoušejte na kratší vzdálenosti, např. v menší místnosti), mějte po ruce vhodné pamlsky a odměňujte.
Další povely: Ať psa učíte cokoliv, vždy fungujte na principu odměn, nikdy netrestejte! Ukažte psovi, co má udělat, např. povel sedni. Důrazně vyslovte povel, (zvolte si slovo, na které má pes reagovat, a to už neměňte). Tedy SEDNI doprovázejte stejně stanoveným gestem ruky (např. nataženou dlaň) tak, aby ji pes dobře viděl, (slouží pak k ukládání povelů beze slov) a zatlačte mu druhou rukou na zadek dokud si nesedne. Až se pes posadí, chvalte a odměňujte. Může se hodit i tzv. klikr. Psi dobře reagují na zvuk. Pokud před podáním odměny cvaknete klikrem, pes si velmi rychle spojí zvuk klikru s dobře provedeným povelem. Zvuk totiž zazní ihned, není tady prodleva mezi provedeným povelem a podáním odměny. Bude přesněji vědět, co udělal správně, a tak se rychleji povelům naučí. Když toto zopakujete mnohokrát za sebou, pes sám pochopí, co se po něm chce. Opakujte i několik dní za sebou mnohokrát za den. Pokud pes dělá něco co se vám nelíbí: Nikdy psa nebijte a nekřičte na něho. Pokud psa uhodíte, ztratí k vám důvěru a bude se bát. Vyrušte psa od činnosti specifickým silným zvukem (pořiďte si například hlasité chrastítko, které budete používat výhradně k tomuto účelu). Jakmile pes činnosti zanechá, dejte mu odměnu. 5. Venčení S venčením štěněte začněte až po třetím očkování, jelikož je ještě štěně náchylné k nemocem. Do té doby učte štěně chodit ke dveřím na plenu. Zvykání si na obojek: Než půjdete poprvé venčit, učte štěně zvykat si na obojek. Již od útlého věku, kdy si štěně přinesete od chovatele domů, nasazujte obojek i několikrát denně na pár hodin, a chvalte, pokud se mu štěně přestane bránit. Odměňte pamlskem, abyste štěně od obojku rozptýlili. Až bude zvyklé na obojek, můžete nacvičujte doma chůzi na vodítku. Zpočátku pořiďte pevné vodítko než navíjecí. Je vhodnější pro výcvik chůze na vodítku. S navíjecím vodítkem se psi snadno naučí tahat. Stejně tak se psi naučí tahat v postroji, do kterých se mohou zapřít. Pokuste se tedy zůstat u klasického obojku a pevného vodítka. Výcvik chůze na vodítku: Štěňata se obvykle drží u svého pána sama, ale nemusí to být podmínkou. Pokud učíte psa chůzi na vodítku, postupujte takto: Připněte vodítko k obojku, a jestli pes nepůjde sám, netahejte ho, ale snažte se ho přivolat nebo nalákat na pamlsek. Doběhne-li k vám, odměňte ho. Popojděte kus a opakujte. Za chvíli už pes půjde za odměnami sám. Snažte se při chůzi chválit a sem tam podejte dobrotu. Trvá-li mu to déle, mějte s ním trpělivost. Všichni psi nejsou rychle učenliví. Pouštění na volno: Ze začátku mějte psa neustále na vodítku! Nezná své okolí, mohl by se něčeho leknout a utéct. Bude hodně zvědavý a mohl by se při svém průzkumu ztratit. Nevíte, jak se bude chovat mezi ostatními psy. Cizí pes by mu mohl ublížit nebo naopak. Mohl by vám vběhnout do silnice, kde jezdí auta. Zkrátka venku je spousta nebezpečí. Psa z vodítka můžete pouštět jen tehdy, budete-li si jistí, že si vás hlídá, poslouchá, a že umíte předvídat jeho chování. TIP: Přivolání se dá jednoduše trénovat na dlouhém stopovacím vodítku. Obzvlášť hlídejte nekastrované feny v období hárání. Lákají k sobě nekastrované psy, kteří jsou ihned schopni fenu nakrýt. Stejně dobře hlídejte nekastrované psy, mají tendence utíkat za hárajícími fenami. Antiparazitika: Nezapomeňte pro psa opatřit antiparazitní přípravek. V zimních měsících nejvíce obtěžují blechy, napadení klíštětem je málo pravděpodobné. Více informací o antiparazitních přípravcích se dočtete v kapitole Základní veterinární péče. V případě ztráty psa: Nechte svého psa označit buď tetováním, anebo čipem. Číslo čipu se dá zaregistrovat v národní databázi, což případně zjednoduší identifikaci nalezeného psa. Viz kapitola Tetování a čipování. Další možností je závěsný adresář na obojek, kam můžete do malé schránky napsat na papírek kontaktní údaje na vás. Tuto schránku může ovšem pes ztratit. TIP: Pokud zakoupíte v chovatelských potřebách malý, ať už kovový nebo plastový závěsný adresář se závitem, je vždy vhodné natřít adresář v místě závitu lakem na nehty (po vyplnění a vložení adresy do adresáře). Zabráníte tak samovolnému povolení závitu a ztráty spodní části schránky, která není upevněna k obojku. Venčení v zimě: Venčíte-li v zimě bytové plemeno, které není zvyklé na delší pobyt venku během zimních měsíců, pořiďte obleček a nebuďte venku příliš dlouho. Hrozí mu prochladnutí. Pro střední a velká plemena se dělají kromě oblečků, které nejsou tak časté, deky přes záda. Jsou dobré jak do deště, tak do sněhu. Zabraňují promoknutí a profouknutí psa od zad. Deka by měla zakrývat záda až ke kořeni ocasu. Poraďte se s odborníky v chovatelských potřebách o vhodné velikosti. Před návštěvou chovatelských potřeb se zeptejte, zda můžete psa vzít s sebou nebo změřte délku od kohoutku až po kořen ocasu. Co s sebou dále na procházky: V letních měsících se vám bude hodit cestovní láhev na vodu spojená s miskou, ze které pes může pít během delších procházek v horku. Pes se snadno vyčerpá i hrou, aportováním a jinými aktivitami, během kterých je třeba dodržovat pitný režim. Dále s sebou noste sáčky na psí exkrementy. V chovatelských potřebách je k dostání i zásobník na tyto sáčky. Pokud hrozí, že by váš pes mohl jiného psa pokousat, doporučuje se venčit s náhubkem. Náhubek je podmínkou při cestování se psem v MHD. Pro výcvik psí poslušnosti během procházek se vám může hodit zásobník na pamlsky, který nepropouští mastnotu a dá se pohodlně připnout třeba k opasku. Můžete s sebou vzít i hračku, např. frisbee, bumerang, házedlo s míčky, přetahovací lano. Pes potřebuje hodně pohybu a je dobré, když mimo běžné chůze dostává pohyb a výdej energie i u náročnějších sportovních aktivit.
Pro bezpečné večerní venčení použijte svíticí obojek nebo reflexní vestu. Pes se může zaběhnout i do míst, kde nebude vidět nebo omylem vběhnout do silnice. 6. Zábava Pro psy existuje spousta druhů vyžití. Od domácí zábavy, kde se pes zabaví různě koncipovanými hračkami, až po různé kategorie psích sportů, např. agillity, dog dancing či výcvik na cvičišti. Nyní se zaměříme na aktivity, kterými psa zabavit doma. Vždy používejte hračky určené pro psy. Plyšové hračky by neměly být vycpány vatou jako dětské hračky, ale přírodní bavlnou pro případ, že by je pes snědl. Dohlížejte na psa, když si hraje s hračkami, které může rozkousat a spolknout. Používejte hračky vhodné k věku psa. To znamená, že pro štěňata používejte hračky, které jsou měkké a nepůsobí psovi problémy při přezubování. Vyhněte se tedy hračkám plastovým nebo z tvrdé gumy. O výběru vhodné hračky pro vašeho kamaráda se poraďte v chovatelských potřebách. Kromě klasických pískajících, látkových, házecích, přetahovacích a jiných hraček existují i hračky interaktivní. Ty poslouží k rozvoji inteligence vašeho psa nebo na zabavení v době vaší nepřítomnosti. Jsou to hračky, do kterých se schovávají pamlsky a pes je musí dostat ven. K zabavení psa nemusí sloužit pouze hračky, ale i pamlsky. Nejčastěji sušený masitý výrobek nebo upravenou buvolí kůži. Volte odměnu odpovídající věku psa. Pro štěňata doporučujeme králičí uši. Nejsou moc tvrdé, aby štěněti nepůsobily potíže při přezubování, ani nejsou moc měkké na to, aby je štěně ihned snědlo. Volte přiměřenou velikost pamlsků s ohledem na velikost vašeho psa. Více o pamlscích se píše v kapitole Krmení a výživa - doplňky stravy. 7. hárání a Kastrace Neplánujete-li do budoucna štěňata, můžete přemýšlet o kastraci. Kastrace je závažné rozhodnutí, jelikož je nevratná. Feny se nechávají vykastrovat ze zdravotních důvodů. Pokud nezabřezne přibližně do třetího roku života, hrozí jí tzv. pyometra, což je zánět dělohy. Tento jev není pravidlem, ale jisté riziko tu je. To se sníží, pokud bude mít nejméně třikrát za život štěňata. Feny začínají hárat již od 8. až 9. měsíce života, a od té doby se hárání opakuje 2x ročně až do konce života. Jedno hárání trvá přibližně 3 týdny. Během této doby můžete je vhodné fenu buď připustit, nebo jí bedlivě střežit. Hárání poznáte podle barvení, tomu lze zabránit tzv. háracími kalhotkami, které lze zakoupit v chovatelských potřebách. U psů žádná zdravotní rizika nehrozí. Ti však velice často prchají za hárajícími fenami a značkují. A nemusí to být jen doma, ale i v cizím prostředí. Zkrátka nechávají všude pachové stopy, aby o nich feny věděly. Kastrací u psa se řeší například problémy s agresivitou, která se tím zmírní. 8. Březost Březost u fen trvá zhruba 63 dní. Nesmí být kratší než 57 dní, pak můžeme mluvit o potratu. Opakem je přenášení plodu. Trvá-li březost déle než 69 dní, vyhledejte lékařskou pomoc, aby veterinář vyvolal potrat nebo provedl císařský řez. Po celou dobu březosti, a obzvláště na konci mějte zjištěnou veterinární pohotovost, i když většinou feny zvládají porody samy i bez asistence člověka. Během březosti a kojení, přikrmujte fenu štěněčími granulemi. Též je vhodné přikrmovat štěněčím sunarem. Štěňata se učí již od tří týdnů přecházet na granulovanou stravu. Začněte s máčenými granulemi ve vodě a postupem času vody ubírejte. Krmnou dávku uváděnou na granulích rozdělte do 4 dávek. Podávejte granule určené pro ty nejmenší štěňata. Oblíbený je i štěněčí sunar. 9. Základní veterinární péče Očkování, odčervení: Odčervení a očkování vždy konzultujte s veterinářem. Intervaly mezi jednotlivými úkony se mohou lišit. Též vám veterinář dá na výběr mezi různými kombinacemi vakcín k očkování či několika druhy odčervovacích přípravků. Z tohoto důvodu berte tuto kapitolu pouze jako orientační. Obvykle se štěňata poprvé očkují v 6. týdnu života. Poté se vakcinace přeočkovává v 9. a 12. týdnu. Následně jednou ročně. Proti vzteklině se očkuje až ve 12. týdnu. Odčervení probíhá ve dvoutýdenních intervalech. Ve 2., 4., 6. a 8. týdnu. Doporučuje se štěně do půl roku života odčervovat jednou měsíčně. Od půl roku odčervujte preventivně jednou až dvakrát ročně. Záleží na prostředí, kde se pes pohybuje (psí parky, kynologická cvičiště jsou rizikovější místa pro přenos parazitů). K odčervení není potřeba asistence veterináře. Veterinář vám může nabídnout i dvojkombinaci antiparazitik proti vnějším (blechy, klíšťata) a vnitřním (škrkavky, tasemnice) parazitům. Vnější parazité: Blechy, klíšťata, vši, všenky patří mezi vnější parazity. Buď proti nim můžete bojovat již zmíněnou dvojkombinací proti vnějším i vnitřním parazitům, která je k dostání pouze u veterináře, nebo antiparazitním obojkem, sprejem či pipetou. Jsou běžně k dostání i v obchodech s chovatelskými potřebami. Obojků je celá řada. Liší se dobou účinnosti. Například od 10 týdnů po celosezónní (tzn. po dobu účinnosti až 8 měsíců). Pozor! Některé obojky obsahují látku, která je prudce jedovatá pro kočky. Vždy při nákupu zmiňte, zda pes přichází do těsného kontaktu s kočkou. Poraďte se opět s odborníkem, jaký typ obojku je pro vašeho psa nejvhodnější. Další možností je tzv. pipeta (roztok, který se kape zvířeti za krk. Většinou je doba účinnosti omezená pouze na 8 týdnů, neboť se látka váže na kožní tuk zvířat a s jeho obnovou mizí. Sprej funguje stejně jako pipeta. Vždy sdělte prodejci věk, váhu a zdravotní stav zvířete (alergie, přecitlivělost na účinné látky v obojcích, březost, kojení, atd.) Pokud pes již parazity má, je možné se jich zbavit sprejem či antiparazitním šamponem. Pozor, některé spreje jsou též pro kočky jedovaté. Poraďte se opět s odborníkem. Nekombinujte několik antiparazitních přípravků
současně. Pes by mohl být předávkován účinnými látkami. Je-li zvíře napadeno blechami, je nutné ošetřit i prostředí, ve kterém se pohybuje. Tetování a čipování: Zvíře je u veterináře možné nechat tetovat nebo očipovat. Jde o způsob označení zvířete. Tetování: Starší metoda označení zvířete. Pes má vytetované číslo, pod kterým bude veden v registru zvířat, kde jsou kontaktní údaje na majitele (tedy na vás či původního majitele), jméno a věk psa, datum posledního očkování, aj.). Hodí se při ztrátě zvířete. Stejně tak slouží elektronický čip. Výhodou čipu je, že jeho aplikace není pro zvíře bolestivá. Číslo je vždy čitelné speciální čtečkou. Zvíře ho nemůže ztratit. Po zavedení čipu musíte číslo čipu zaregistrovat na registru evidence zvířat. Preventivní prohlídky: Stejně jako lidé by i zvířata měla chodit na preventivní prohlídky nejlépe jednou ročně. Pravidelná kontrola: Každý den byste se měli podívat, zda má pes čisté uši (pokud jsou nadměrně zašpiněné černou nečistotou zbystřete, mohl by to být ušní svrab), má-li čisté oči, čumák by měl být vlhký, chladný a nerozpraskaný. Sledujte, jestli se chová přirozeně, nekýchá, nekašle, nezvrací a kontrolujte stolici, zda je pevná (pokud je třetím dnem řídká nebo se dokonce objeví krev, ihned vyhledejte veterinární pomoc) 10. Péče a hygiena I zvířata potřebují péči o srst, drápky, uši, oči a zuby. Srst: Kromě toho, že srst by měla být lesklá a zdravá, měla by být i čistá. K tomu použijte speciální šampon pro psy. Volte šampon dle stáří, citlivosti pokožky a typu srsti psa. S výběrem vám pomůže odborník v chovatelských potřebách. Kromě klasických pěnových šamponů je k dostání tzv. suchý šampon, který se používá mezi koupáním. Dodá srsti příjemnou vůni, lesk a usnadní rozčesávání. Psa koupejte pěnovým šamponem co nejméně. Vymývá se tím kožní maz, který se musí znovu obnovovat. Čím častěji koupete, tím více mazu se tvoří. Vždy při koupání postupujte podle návodu na obalu šamponu a dbejte, aby nenatekl do očí a uší psa. Psí srst vyčesávejte speciálním hřebenem. Podle toho zda, je psí srst dlouhá, krátká, má sklony k plstnatění, je hrubá, s podsadou nebo bez, atd. Poraďte se u nás v chovatelských potřebách o vhodném hřebenu či kartáči podle typu srsti vašeho psa. Drápy: Většinou si pes drápy obrousí venku o hrubý povrch, anebo se musí občas zkracovat speciálními kleštičkami na drápy. Zkracujte jen o kousek a dávejte pozor na nerv vedoucí drápkem. Na první prohlídku u veterináře si přineste vhodné kleště, které seženete v chovatelských potřebách a požádejte ho o ukázku. Uši: K čištění uší používejte přípravek spíše na alkoholové či bylinné bázi. Olejové přípravky uši zanáší. Nepoužívejte tyčinky na čistění uší (můžete nečistoty zanést hlouběji do uší), ale vatové tampóny a vytírejte jemně boltce zevnitř. Sluchovody se čistí následujícím způsobem: Nalijte odměřené množství přípravku do ucha a promasírujte ucho z venku. Zuby: Na zuby používejte zubní pastu pro zvířata. Nepění a nepálí. Jemně čistěte zuby prstem. Příliš mnoho psů si to nenechá líbit, a tak si občas musíte vystačit s tím, že budete krmit převážně granulovaným krmivem (mechanické čištění) a podávat dentální pamlsky. TIP: Na čištění zubů je dobré zvykat psa od útlého věku. Oči: Oči čistěte přípravkem na zvířecí oči. Nikdy nečistěte oči jako takové, ale pouze oční okolí, pokud je uslzené či jinak znečištěné. 11. Transport Se psem se nevyhnete cestování, například k veterináři, na dovolenou, apod. Někteří chovatele nosí psy v taškách nebo batozích k tomu určených (taška s vykrojeným otvorem pro hlavu, který se nedá zavřít). Ty jsou vhodné spíše pro menší plemena psů. Nejsou však určené pro cestování autem, kdy z nich pes může vyskočit. V tomto případě jsou lepší celozapínací tašky, mají většinou síťované strany, jsou vzdušné a lehké. Na cesty se ale nejvíce doporučují klasické pevné plastové přepravky s pevnými dvířky. Jednak z bezpečnostního hlediska a i z praktického. Zvíře může být natolik stresované, až se pozvrací nebo pomočí. Plastové dno lze lehce opláchnout a vyčistit, na rozdíl od látkového. Poraďte se v chovatelských potřebách o vhodné velikosti přepravky pro vašeho psa. Pokud se chystáte cestovat letadlem, zjistěte si jaké, jsou na letištích podmínky pro přepravu zvířat. Většinou zvíře musí cestovat v nepropustné schráně s certifikátem pro leteckou přepravu, což jsou vybrané druhy plastových přepravek. V autě přepravujte psa pouze v dobře upevněné přepravce, celozapínací tašce nebo na postroji připevněném na zadních sedačkách. Je to speciální postroj do auta schválený předpisem a se zapínáním do pásu. Pokud pes tyto kšíry mít nebude, nebo nebude zavřený v přepravce či tašce, hrozí při silničních kontrolách vysoké pokuty. Před cestou do zahraničí nezapomeňte na očkování, které vyžaduje daná země, očkovací průkaz a zvířecí pas. Některé země vyžadují i čipování zvířat. Pokud cestujete se psem, vybavte se cestovní láhví na vodu spojenou s miskou, popř. skládací miskou na granulky. Vozidlo je možné vybavit nepropustným snadno čistitelným potahem na zadní sedačky nebo potahem do kufru.