4To 109/2015-1409 U s n e s e n í Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v neve ejném zasedání konaném dne 8. dubna 2015 o stížnosti obžalovaného Ing., nar. proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. 12. 2014 č. j. 6 T 149/2014-1238 t a k t o : Podle 14Ř odst. 1 písm. c) tr.. se stížnost z a m í t á. O d v o d n n í Okresní soud v Teplicích napadeným usnesením rozhodl, že: I) Podle 71a tr. ádu se zamítá žádost obžalovaného Ing., nar., o propušt ní z vazby na svobodu. II) Podle 33 odst. 2 tr. ádu se zamítá žádost obžalovaného Ing., nar., o p iznání bezplatné obhajoby v ízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 149/2014. III) Podle 31 odst. 1 tr. ádu z d vodu uvedeného v 30 odst. 1 tr. ádu není p edseda senátu Okresního soudu v Teplicích Mgr. Martin Roubalík vyloučen z vykonávání úkon trestního ízení, vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 149/2014. Od vodn ní napadeného rozsudku je velmi podrobné a v n kterých ohledech jdoucí nad rámec podstaty rozhodnutí. Podrobné a dalekosáhlé posuzování zákonnosti domovní prohlídky a jejích výsledk, včetn podrobného rozboru jednotlivých zákonných podmínek jejího provedení, postupu policist, jejich chování, je z hlediska rozhodnutí pouze o vazb obžalovaného, které je rozhodnutím pouze procesním, nikoliv rozhodnutím o vin či nevin obžalovaného, nejen nadbytečné, ale v zásad i irelevantní. Rozhodnutí o vazb je rozhodnutí pouze o tom, zda trestní stíhání, jehož d vodnost byla opakovan zkoumána, posuzována a konstatována ve všech p edchozích rozhodnutích o vazb obžalovaného, má nebo nemá být vedeno nadále vazebn a za jakých podmínek.
2 Pokud jde o vlastní podstatu napadeného rozhodnutí, od vodnil soud výrok pod bodem I) tím, že d vod zajiš ovací vazby obžalovaného podle 67 písm. a) tr.. trvá. Obžalovaný byl policejním orgánem zajišt n v tajné místnosti domu č. p. v Teplicích, ul., kde se n kolik hodin ukrýval. Ve spojení s pad lanými doklady, které byly u n ho zajišt ny a rovn ž s jeho p ístupem k finančním prost edk m, je reálná obava, že by mohl opustit území České republiky a pobytem v zahraničí pod falešnou identitou se vyhýbat trestnímu stíhání, tím spíš, že v rámci jiných trestních ízení bylo zjišt no, že na takové falešné doklady často d íve cestoval. Námitka, že dosud s orgány Policie ČR spolupracoval a na vyzvání se k nim dostavoval, neobstojí, nebo je z ejmé, že až realizací domovní prohlídky ve shora uvedeném dom mu bezprost edn začalo hrozit trestní stíhání. Námitka údajn nep íznivým zdravotním stavem, nemá-li tento p ímou vazbu na d vod uvedený v 67 písm. a) tr.., je irelevantní. Aktuální zdravotní stav obžalovaného není natolik vážný, aby nemohl být ešen v rámci vazebního stíhání. Výrok pod bodem II) od vodnil soud tím, že obžalovaný neosv dčil, že nemá dostatek prost edk, aby si hradil náklady obhajoby, a to zcela. Krom neúplnosti p íloh a jeho vyjád ení k žádosti o p iznání nároku na bezplatnou obhajobu, výpisy z účt jsou zastaralé, časov omezené, nedoložil ani aktuální majetkové pom ry jeho manželky, ačkoliv se na ni odvolává. O podílech ve společnostech či jiných subjektech ani nemluv. Není pravdou, že by nedisponoval finančními prost edky, nebo alespo možností se k nim dostat. P edložil n kolik právních rozbor jím zadaných, rovn ž i znalecký posudek, byl schopen obstarat prost ednictvím manželky částku 500.000,- Kč na pen žitou záruku a náklady obhajoby dosud hradí. Tyto skutečnosti společn s okolnostmi zjišt nými z provedené domovní prohlídky (zejména nalezená finanční hotovost v částce p evyšující Ř.000.000,- Kč), je d vodem k zamítnutí jeho žádosti. V od vodn ní výroku pod bodem III) soud uvedl, že námitka obžalovaného o podjatosti p edsedy senátu Okresního soudu v Teplicích Mgr. Martina Roubalíka, je neopodstatn ná. Stejná námitka byla obžalovaným vznesena již d íve a bylo o ní pravomocn rozhodnuto. S ohledem na novou argumentaci obžalovaného, která p edstavuje tzv. novum, a to konkrétn údajná trestná činnost p edsedy senátu v či obžalovanému, pro kterou na n j podal trestní oznámení, se okresní soud znovu touto námitkou zabýval. Dosp l k záv ru, že postrádá relevantnost a racionalitu, trestním oznámením podaným na obžalovaného se p edseda senátu nedopustil v či obžalovanému žádného
3 zločinu. Ze strany obžalovaného je takový argument prázdnou proklamací, která nem že narušit nestrannost a nezávislost p edsedy senátu. Proti tomuto usnesení podal obžalovaný v zákonné lh t stížnost. V písemném od vodn ní stížnosti prost ednictvím svého obhájce odkázal na podrobnou argumentaci, kterou již d íve k jednotlivým napadeným výrok m uplatnil. Dále uvedl, že je skutečností, že okolnost, že obžalovaný podá na soudce trestní oznámení nebo naopak soudce na obžalovaného, nemusí být sama o sob d vodem k podjatosti. Jiná v c je, pokud taková skutečnost, ale i jiná, vyvolá u soudce subjektivní pocit, že není schopen ve v ci nezávisle a objektivn rozhodovat (usnesení OS Teplice sp. zn. 6 T 14ř/2014 ze dne 2. 10. 2014). Pak již lze rozumn o podjatosti uvažovat. Jestliže dojde k podání vzájemných trestních oznámení, je jasné, že se vytrácí základní vztah vycházející z trestního ádu orgán trestního ízení na jedné stran a strana trestního ízení na stran druhé ale začíná p evažovat vztah vzájemného souboje, který již odpovídá negativnímu osobnímu vztahu mezi zainteresovanými osobami, neslučitelnému s tím, aby orgán činný v trestním ízení činil úkony trestního ízení, a to tím spíše, pokud jde p ímo o rozhodnutí ve v ci. Nelze p ehlédnout ani skutečnost, že obžalovaný m že subjektivn velmi negativn vnímat pr tahy ve vyhotovování rozsudku a protokol z hlavních líčení, k nimž žádný objektivní d vod není a z jeho pohledu jde o libov li. Soudce Mgr. Roubalík svým p ístupem k v ci toliko svoji podjatost potvrzuje. Bylo z ejmé, že skončení v ci je pro n j absolutní prioritou, pro kterou odročil velmi neobvyklým zp sobem jiné trestní v ci. Po vynesení odsuzujícího rozsudku však nastal naprostý zlom a na míst sp chu nastoupila liknavost a pr tahy. Pokud soudce Mgr. Roubalík rozhodoval, ačkoliv jsou zde d vody pro jeho vyloučení, má to samoz ejm vliv na veškerá jeho rozhodnutí, včetn dalších rozhodnutí obsažených v napadeném usnesení. Pokud jde o rozhodnutí o vazb, je t eba poukázat na to, že ačkoliv bylo ke dni 20. 11. 2014 rozhodnuto o zamítnutí žádosti o propušt ní z vazby, jde o rozhodnutí nepravomocné. Zmín ná libov le p edsedy senátu projevující se v absenci plynulosti ízení p ed soudem, zcela eliminuje zákonné lh ty a v od vodn ní usnesení avizovaná ochota p ezkoumat znovu d vody vazby, nemá prakticky smysl. D vod út kové vazby není prokazován skutečn pádnými konkrétními d vody, navíc p i celkové n kolikam síční liknavosti soudu ve vy izování v ci je vazební d vod siln oslaben. Možnost nahrazení vazby trestním ádem p edvídaným institutem, zde nepochybn existuje a vazba se v současnosti jeví jako nep im ené opat ení. Pokud jde o uplatn nou
4 námitku spočívající v nedodržení lh ty 4Ř hodin od zadržení do okamžiku p edání osoby soudu ( 77 odst. 1 tr..), má obžalovaný nepochybn pravdu v tom, že trestní ád zcela jasn p ikazuje, že má dojít k p edání osoby (nikoliv toliko k podání návrhu na vzetí do vazby). Pokud se týká rozhodnutí o návrhu na p iznání bezplatné obhajoby, jde vždy o otázku soudcovské úvahy. V situaci obžalovaného je velmi t žké cokoliv dokládat, a to zcela logicky vzhledem ke svému umíst ní ve vazb. Nicmén je jasné, že je bez p íjm, které by mu dovolovaly, aby si v současné dob hradil náklady obhajoby. Úvahy soudu o tom, že je schopen se k pen z m dostat, když byl schopen zajistit si vypracování právních rozbor a znaleckého posudku, jsou toliko úvahami, které nejsou podloženy znalostí o tom, zda a jak, p ípadn kým, byly tyto hrazeny. Rovn ž úvaha o tom, že si dokázal zajistit smlouvou svého současného obhájce, nevychází ze znalosti dohody mezi obžalovaným a advokátem. V rozhodnutí p evazuje subjektivní a zaujatý názor nad klidnou a srozumitelnou úvahou. Bezplatná obhajoba není nárokem obžalovaného a negativní rozhodnutí nelze považovat za pochybení soudu, pokud ovšem soud rozhodne nezaujat a srozumiteln (konec citace). S ohledem na výše uvedené obžalovaný prost ednictvím svého obhájce navrhl, aby napadené usnesení bylo ve všech výrocích zrušeno, bylo rozhodnuto o jeho propušt ní z vazby na svobodu a o tom, že Mgr. Martin Roubalík je vyloučen z vykonávání úkon trestního ízení v p edm tné v ci. Ohledn návrhu na p iznání bezplatné obhajoby, nech je v c vrácena soudu prvního stupn k dalšímu ízení a novému rozhodnutí. Obžalovaný sám v písemném od vodn ní stížnosti, které následn ješt p ed rozhodnutím krajského soudu o této jeho stížnosti doplnil další žádostí o propušt ní z vazby, doručenou krajskému soudu 7. 4. 2015, a kterou je proto nutno pokládat za součást jeho stížnosti proti napadenému usnesení, znovu zopakoval veškeré své p edchozí námitky procesní i v cné povahy, které opakovan a souhrnn uplat uje ve všech svých podáních k r zným rozhodnutím soudu bez ohledu na podstatu toho kterého rozhodnutí, tedy i k rozhodnutím o jeho vazb. Všemi t mito jeho námitkami se soudy obou stup rovn ž opakovan zabývaly a ešily je ve svých p edchozích rozhodnutích, včetn rozhodnutí krajského soudu ze dne 3. 6. 2014 č. j. 7 To 163/2014-6ř a ze dne 2. ř. 2014 č. j. 4 To 276/2014-781. Jedinou novou je procesní námitka o p ekročení 4Ř hodinové lh ty stanovené podle 77 odst. 1 tr.. u nejd ležit jšího prost edku soudní ochrany habeas corpus implementovaného z čl. Ř odst. 3 Listiny základních práv a svobod (konec
5 citace). Obžalovaný namítal, že podle 77 odst. 1 tr.. je státní zástupce povinen odevzdat zadrženou osobu ve lh t 4Ř hodin od zadržení soudu s návrhem na vzetí do vazby. Z tohoto ustanovení vyplývá, že nestačí podat pouze návrh na vzetí do vazby, ale spolu s ním musí státní zástupce zadrženou osobu p edat soudu, což je v souladu s procesním prost edkem habeas corpus, který vyžaduje fyzické p edvedení p ed soud, a k jehož dodržování se Česká republika zavázala v ad mezinárodních smluv. Policie ČR p edala obžalovaného soudu až po uplynutí 4ř hodin od zadržení, čímž byla uvedená lh ta p ekročena a on m l být okamžit propušt n na svobodu, by by bylo zadržení p vodn d vodné. Okresní soud v Teplicích zcela zam nil princip habea scorpus vyžadující fyzické p edvedení zadržené osoby p ed soudce za administrativní úkon spočívající v pouhém podání písemného návrhu na vzetí do vazby, ačkoliv je to v rozporu s 76 odst. 4 a 77 odst. 1 tr.. a mezinárodními závazky, kterými je Česká republika vázána. Obžalovaný navrhl, aby z d vodu této procesní vady bylo napadené usnesení zrušeno a on byl z vazby propušt n. Krajský soud p ezkoumal podle 147 odst. 1 tr.. správnost výroku napadeného usnesení a správnost ízení, které jeho vyhlášení p edcházelo a neshledal stížnost d vodnou. ízení, které vyhlášení napadeného usnesení p edcházelo, není zatíženo žádnou procesní vadou, která by poznamenala zákonnost napadeného rozhodnutí. Zákonností procesního postupu soud obou stup v souvislosti s rozhodováním o vazb obžalovaného se opakovan zabývaly nejen okresní soud, nejen krajský soud, ale též Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 14. Ř. 2014 sp. zn. III. ÚS 255Ř/14. Ústavní stížnost obžalovaného, kterou od vodnil práv procesními vadami ízení p edcházejícího rozhodnutím o jeho vazb, Ústavní soud odmítl, čímž potvrdil bezvadnost procesního postupu obou soud. Další procesní námitkou obžalovaného, kterou nov uplatnil p i hlavním líčení dne 15. 12. 2014, o p ekročení lh ty 4Ř hodin stanovené v 77 odst. 1 tr.., podle kterého je státní zástupce povinen odevzdat zadrženou osobu ve lh t 4Ř hodin od zadržení soudu s návrhem na vzetí do vazby, se okresní soud zabýval na stran 6 od vodn ní napadeného usnesení a vypo ádal se s ní zp sobem, kterému nelze vytknout pochybení. Krajský soud nad rámec od vodn ní napadeného usnesení, s nímž se i v tomto sm ru ztotož uje, odkazuje na Komentá k trestnímu ádu, díl I., 5. vydání, vysv tlivka 4 k ustanovení 77 odst. 1 tr.. Tuto procesní námitku obžalovaného jako ned vodnou a bezp edm tnou odmítá.
6 Jak shora uvedeno, obžalovaný ve své stížnosti proti napadenému usnesení znovu uplatnil námitky, které opakovan a tak ka periodicky vznáší ve všech svých podáních k r zným rozhodnutím soudu, včetn rozhodnutí o vazb. Všemi t mito námitkami se soudy obou stup ve svých p edchozích rozhodnutích, včetn rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 7 To 163/2014-6ř a č. j. 4 To 276/2014-7Ř1 zabývaly a vypo ádaly se s nimi a vy ešily je zp sobem, který je zákonný a který je aktuální i v současném stadiu trestního stíhání obžalovaného. Krajský soud proto na od vodn ní zejména svých p edchozích shora citovaných rozhodnutí o vazb obžalovaného v podrobnostech odkazuje s tím, že na skutečnostech, které ho k t mto rozhodnutím vedly, se ve prosp ch obžalovaného nic nezm nilo (naopak byl soudem prvního stupn vyhlášen odsuzující rozsudek, který d vodnost trestního stíhání a d vodnost obavy vyjád ené v ustanovení 67 písm. a/ tr.. umoc uje), tyto skutečnosti stále trvají, a proto trvá i obava z následk p edvídaných v ustanovení 67 písm. a) tr.. pro p ípad propušt ní obžalovaného na svobodu. Od vodn ní napadeného usnesení, a to všech t í jeho výrok je velmi podrobné. Ve vztahu k výroku pod bodem I), jímž byla zamítnuta žádost obžalovaného o propušt ní z vazby, krajský soud odkazuje na stranu 5 tohoto od vodn ní, s nímž se bez výhrad ztotož uje. Tak, jako je stále shodná a beze zm n argumentace obžalovaného, jak ostatn konstatuje i jeho obhájce v písemném od vodn ní stížnosti, se logicky shodují i záv ry a vazební rozhodnutí soudu, včetn jejich od vodn ní. Krajský soud, ve shod s okresním soudem, i v daném stadiu trestního stíhání obžalovaného shledal d vodnou obavu, že v p ípad propušt ní z vazby obžalovaný uprchne nebo se bude skrývat (což ostatn již úmysln činil, když se v tajné místnosti domu skrýval p ed orgány Policie ČR), aby se trestnímu stíhání a reáln hrozícímu trestu odn tí svobody v ádu n kolika rok, vyhnul. Současn je t eba zd raznit, že vazbu je nutno chápat jako zajiš ovací institut, který slouží k dosažení účelu trestního ízení. Je p irozené, že rozhodování o vazb je vedeno vždy v rovin pouhé pravd podobnosti (a nikoliv jistoty) ohledn d sledk, které mohou nastat, nebude-li obvin ný ve vazb držen... (IV. ÚS 1304/0Ř). Na druhé stran je v zájmu objektivity t eba p isv dčit tomu, že posledním pravomocným rozhodnutím o vazb obžalovaného, které p edchází tomuto p edm tnému rozhodnutí krajského soudu, je usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. Ř. 2014 č. j. 6 T 14ř/2014-76Ř, které nabylo právní moci usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. ř. 2014 č. j. 4 To 276/2014-7Ř1. Posledními rozhodnutími o vazb obžalovaného jsou pak usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 11. 2014 č. j.
7 6 T 149/2014-1003 a ze dne 22. 12. 2014 č. j. 6 T 14ř/2014-123Ř, která obžalovaný napadl stížností, o nichž krajský soud (jemuž byl spis 6 T 149/2014 Okresního soudu v Teplicích s ob ma stížnostmi p edložen dne 30. 3. 2015) rozhodl dne Ř. 4. 2015. Je skutečností, že ob stížnosti obžalovaného tak byly krajskému soudu k rozhodnutí p edloženy s odstupem t í, respektive čty m síc. Obecn jde o dobu dlouhou, zda nep im en dlouhou je t eba posuzovat v kontextu s celým ízením, s jeho p edevším procesní složitostí danou i adou desítek r zných podání, zejména podání obžalovaného, která soud ešil a eší, a to i v součinnosti s Vrchním soudem v Praze a Ústavním soudem ČR, kdy po dobu, kdy trestní spis byl u t chto soud, ho nem l Okresní soud v Teplicích k dispozici a v neposlední ad v souvislosti s nutností vyhotovení rozsudku vyhlášeného dne 22. 12. 2014. Otázka, zda p edm tný trestní spis se stížnostmi obžalovaného proti ob ma rozhodnutím o jeho vazb m l nebo mohl být p edložen krajskému soudu d íve, zda, a pokud ano, o jak dlouho by se tak posunulo vyhotovení st žejního meritorního rozhodnutí, tedy rozsudku, však nemá podstatný vliv na posouzení d vodnosti či ned vodnosti zajiš ovací vazby obžalovaného. Krajský soud s odkazem na shora uvedené argumenty nedosp l k záv ru, že by napadené rozhodnutí ve výroku pod bodem I) nebylo v souladu s ustanovením 71 odst. 1, v ta druhá tr. ádu. Krajský soud nezjistil pochybení ani v dalších výrocích napadeného usnesení. Rozhodnutí, kterým okresní soud obžalovanému nep iznal nárok na bezplatnou obhajobu je zcela správné, nelze než souhlasit s tím, že obžalovaný, na n mž výhradn spočívá d kazní b emeno, neosv dčil a v nejmenším neprokázal, že nemá dost prost edk k tomu, aby si náklady obhajoby hradil sám a neprokázal d vodnost své žádosti. Pochybnosti o takové finanční nouzi obžalovaného, která by oprav ovala k opačnému rozhodnutí, vyjád il okresní soud na stran 6 a na stran 7 od vodn ní písemného vyhotovení napadeného usnesení. K námitkám, které v tomto sm ru obžalovaný prost ednictvím svého obhájce uplatnil, je nutno dodat, že není jasné, že obžalovaný je bez p íjm, které by mu dovolovaly, aby si v současné dob hradil náklady obhajoby, to rozhodn neosv dčil a uvádí-li dále, že je tomu tak v současné dob v d sledku vazby, pak p ipouští možnost, že bude mít či m že mít finanční prost edky v budoucnu. Vytýká-li tomuto výroku napadeného rozhodnutí, že je vedeno úvahami, které nejsou podložené, pak je nutno znovu zd raznit, že to není soud, nýbrž výhradn obžalovaný, na kterém leží d kazní b emeno a je tedy pouze na n m, aby prokázal takový nedostatek prost edk k hrazení náklad obhajoby, který by od vodnil opačné rozhodnutí, než jaké okresní soud v bod II) napadeného usnesení učinil.
8 Výrokem pod bodem III) napadeného usnesení okresní soud znovu rozhodl, že podle 30 odst. 1 tr.. není p edseda senátu Okresního soudu v Teplicích Mgr. Martin Roubalík vyloučen z vykonávání úkon trestního ízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 6 T 14ř/2014, ačkoliv stejné pravomocné rozhodnutí učinil již krajský soud usnesením ze dne 22. 10. 2014 č. j. 4 To 320/2014-ř47. Okresní soud skutečnost, že znovu rozhodl o stejné námitce obžalovaného o podjatosti p edsedy senátu Mgr. Martina Roubalíka, od vodnil tím, že obžalovaný na n j podal trestní oznámení a tuto skutečnost považuje za určité novum, které v p edchozím rozhodnutí nebylo ešeno. Krajský soud s ohledem na dikci ustanovení 30 odst. 1 tr.. se neztotož uje s tím, že by taková skutečnost m la být d vodem k dalšímu rozhodování o tomtéž, tedy o námitce podjatosti p edsedy senátu Mgr. Martina Roubalíka, respektive o návrhu obžalovaného na jeho vyloučení z vykonávání úkon trestního ízení v dané v ci, a to z d vod, které jsou podrobn vyloženy v jeho usnesení č. j. 4 To 320/2014-ř47, navíc nyní i ve spojení s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2015 sp. zn. IV. ÚS 252/15. Pokud však okresní soud z jakési opatrnosti znovu o stejné námitce obžalovaného, tedy o námitce své podjatosti, rozhodl, pak zp sob tohoto rozhodnutí vyjád ený ve výroku pod bodem III) napadeného usnesení je zákonný a správný. V dalším krajský soud odkazuje na ob výše citovaná rozhodnutí své i Ústavního soudu ČR a jejich od vodn ní. S odkazem na všechny shora uvedené argumenty dosp l krajský soud k záv ru, že stížnost obžalovaného je ned vodná, a proto ji podle 14Ř odst. 1 písm. c) tr.. zamítl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í stížnost p ípustná. V Ústí nad Labem, dne 8. dubna 2015 Za správnost vyhotovení: JUDr. Na a H á j k o v á v. r. Irena Balážová p edsedkyn senátu