Ústav speciálněpedagogických studií

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií Bc. Petr Zatloukal 2. ročník prezenční studium Obor : Speciální pedagogika navazující Psychologické aspekty prostituce Diplomová práce Vedoucí práce : PhDr. Kamila Holásková Ph.D. OLOMOUC 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Psychologické aspekty prostituce vypracoval samostatně pod odborným dohledem vedoucí diplomové práce a za použití pramenů uvedených v závěru diplomové práce. V Brodku u Přerova... (podpis)

Děkuji PhDr. Kamile Holáskové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce, za informační a metodickou pomoc při zpracování mé diplomové práce na téma Psychologické aspekty prostituce.

Obsah ÚVOD... 6 CÍL PRÁCE... 7 TEORETICKÁ ČÁST... 8 1. VYMEZENÍ ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE... 9 1.2 Formy prostituce... 10 2. HISTORIE PROSTITUCE... 13 2.1 Starověká prostituce... 13 2.2 Středověká prostituce... 14 2.3 Novověká prostituce... 15 2.4 Prostituce v období světových válek... 16 2.5 Současnost a prostituce... 16 3. MOTIVACE - PŘÍČINY PROSTITUCE... 18 3.1 Sexuálně přenosné choroby... 20 4. PREVENCE PROSTITUCE... 22 4.1. Primární prevence... 23 4.2 Sekundární prevence... 24 4.3 Terciární prevence... 24 4.4 Orgány působnosti prevence... 24 4.5 Rozkoš bez rizika... 25 4.6 La Strada... 25 4.7 KARO 71... 26 4.8 Šance... 26 5. PŘÍSTUPY K PROSTITUCI... 27 5.1 Přístup reglementační... 27 5.2 Přístup aboliční... 27 5.3 Přístup represivní... 27 5.4 Trestné činy související s prostitucí... 28 5.5 Kuplířství 204 trestního zákona... 28 5.6. Ohrožování mravnosti 205 trestního zákona... 29 5.7 Obchodování s lidmi 232a trestního zákona... 29 5.8 Další trestné činy související s prostitucí... 30 6. ASPEKTY PROSTITUCE... 32 6.1 Medicínské aspekty prostituce... 32 6.2 Morální aspekty prostituce... 33 6.3 Ekonomické aspekty prostituce... 33 6.4 Sociologické aspekty prostituce... 34 6.5. Psychologické aspekty prostituce... 35 PRAKTICKÁ ČÁST... 40 7. VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ... 41

7.1 Cíle praktické části... 41 7.2 Metodologie výzkumného šetření... 41 7.3 Vyhodnocení výzkumu... 44 8. DISKUZE... 68 8.1 Výzkumná otázka VO1... 68 8.2 Výzkumná otázka VO2... 71 8. 3 Výzkumná otázka VO3... 72 ZÁVĚR... 75 9. REFERENČNÍ SEZNAM... 77 9.1 Seznam použité literatury... 77 9.2 Seznam obrázků... 82 9.3 Seznam tabulek... 83 9.4 Seznam příloh... 84

ÚVOD Problematika prostituce je téma, které naše společnost vnímá již od pradávna. Prvotní zmínky o prostituci jsou zaznamenané již z období starověku, především pak ve starém Řecku, kde prostituce byla považována za zcela běžný společenský jev. Většina z nás čtenářů zajisté slyšela o hetérách, auletridách či deiktridách, což byly tři skupiny velmi populárních prostitutek ve starověkém Řecku. Nejednu zmínku lze také spatřit v Písmu svatém Bibli. Teorie o vzniku nejstaršího řemesla prostituce, tedy vychází z mnoha dostupných historických zdrojů. Otázkou zůstává, jakým způsobem se společnost k fenoménu prostituce postaví, zda ji ignoruje, přehlíží či lhostejně neřeší. S naprostou jistotou je zřejmé, že vymítit či zakázat prostituci je zcela nereálné. Jakákoliv omezení, již v minulosti, vedly pouze k rozšíření a prohloubení stávajících problémů spojených s prostitucí. Nejzávažnější situace v současnosti je v oblasti dětské prostituce, využívání dětí v oblasti nelegální prostituce je tématem velmi citlivým a velmi často i dobře skrytým. Počet dětí zneužívaných k prostituci, a bohužel v mnoha případech i vlastními rodiči, je alarmující. Část mé diplomové práce je věnována objasnění základních pojmů a podstatných informací z historie prostituce. Dále ve své práci uvádím i část věnovanou problematice trestných činů spojených s prostitucí a ostatních negativních jevů, které prostituci provází. Obsáhlejší kapitolu však tvoří zjišťování faktických příčin a motivace vedoucí k prostituci. Ve své diplomové práci se zaměřuji dále na problematiku aspektů prostituce z vícera možných hledisek. Uvádím zde i kapitolu věnovanou psychologickým aspektům prostituce. V teoretické části vycházím i z velmi zajímavých poznatků ředitelky organizace Rozkoš bez rizika PhDr. Hany Malinové. Druhou částí mé diplomové práce je část praktická. V této části se budu věnovat vlastnímu výzkumnému šetření, které je zaměřeno na informovanost a názory 6

dospělých osob na problematiku prostituce. Jako výzkumnou metodu jsem zvolil dotazník. CÍL PRÁCE Cílem teoretické části mé diplomové práce je vymezení problematiky prostituce. Snahou této práce je zaměřit se na psychologické aspekty prostituce, vymezení vnitřní a vnější motivace k prostituci, příčin prostituce a v neposlední řadě také důsledků prostituce ve vztahu k prostituující osobě či společnosti. Zejména bych se chtěl věnovat i osobám, které prostituci nevykonávají dobrovolně a jsou k ní, v rámci trestné činnosti, nuceny. Několik vět bych rád věnoval i moderní a současné problematice sexbysnysu, ústupu silniční prostituce a naopak nárůstu té bytové. Cílem praktické části je zmapování celkové informovanosti a názorů naší společnosti ve vztahu k prostituci. 7

TEORETICKÁ ČÁST 8

1. Vymezení základní terminologie Prostituce je mylně považována za nejstarší řemeslo světa. Pouze lidé, kteří rádi smýšlejí historii, prosazovali tuhle teorii a tvrdili, že prostituce je univerzální a že je nutným vedlejším produktem společnosti na určitém vývojovém stupni (Ringdal, 2000). Pokud hovoříme o problematice prostituce, je zapotřebí ujasnit si základní pojmy, které s ní souvisí. Definic prostituce existuje celá řada, většinou jsou však velmi podobné, v zásadě však jde o pohlavní styk s jinými osobami za úplatu. V této souvislosti se pohlavním stykem rozumí jakýkoliv způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby. Nejedná se tedy pouze o soulož, přímý styk pohlavních orgánů, ale může jít i o dotyky na jakékoli části těla, masturbaci či vzájemnou masturbaci. Pojmy soulož a pohlavní styk není možné v této souvislosti považovat za synonyma (Bláha, 2008). Trávníčková uvádí, že prostituce je specifický druh obchodu, kdy cílem i prostředkem výdělku se stává sexuální ukojení jiné osoby, a to bez citového vztahu a bez ohledu na výběr partnera (Trávníčková, 1995). Prostituci lze také vysvětlit jako místo svobody, kde je možná realizace promiskuitních tendencí a uspokojování vlastních sexuálních potřeb bez závazků. Žena pouze obdrží odměnu ve formě peněz a tím obchod končí (Chmelík, 2003). Dle právnického slovníku je prostituce definována jako pohlavní styk s jinou osobou či osobami za úplatu. Je zde také vymezeno, že prostituce sama o sobě není trestná, pokud však nebudí tzv. veřejné pohoršení (v takovém případě může být kvalifikována jako přestupek), (Vantuch, 2011). 9

1.2 Formy prostituce Formou prostituce se rozumí místo, kde je prostituce provozována a také, kdo ji poskytuje. Základní rozdělení forem prostituce má pět kategorií: privátní prostituce hotelová prostituce bytová prostituce barová prostituce pouliční a silniční prostituce 1.2.1 Privátní ( luxusní prostituce) Jedná se o prostitutky či muže - prostituty s vlastní klientelou. Jde o tzv. luxusní prostitutky společnice, jsou atraktivní, vzdělané s vybraným chováním (Bláha, 2008). Nejčastěji doprovází svého klienta do společnosti, kde jej mimo jiné reprezentují. Klientelu si prostitutky pečlivě vybírají samy. Jejich příjmy mohou dosahovat až do statisíců měsíčně (Trávníčková, 1995). 1.2.2 Hotelová prostituce Zde hovoříme o velmi podobné kategorii, jako je ta předchozí. Rozdíl spočívá v tom, že jejich klientela je nestabilní a také společenská úroveň prostitutek se odvíjí od typu hotelů a klientů. Jejich vzdělání bývá také vysoké, většinou ovládají alespoň jeden světový jazyk (Chmelík, 2003). 1.2.3 Bytová prostituce V současnosti je patrné rozšíření tohoto druhu prostituce, která je vykonávána ve vlastních bytech prostitutek. Nezřídka kdy, je provozována za spoluúčasti dalších osob, manželů či rodinných příslušníků. Rozsah nabízených služeb a klientela je velmi široká. Prostitutky z této kategorie vyhledávají své klienty prostřednictvím inzerátů, internetu či telefonu (Bláha, 2008). 10

Bytová prostituce je často provázena majetkovou trestnou činností, jelikož zákazníci bývají většinou okradeni. Souvislost s organizovanou kriminalitou je zde patrná (Trávníčková, 1995). 1.2.4 Barová prostituce Tento druh prostituce se odehrává v různých sex barech a erotických podnicích. Ženy, které zde poskytují své služby, jsou velmi často cizinky (Chmelík, 2003). Služby těchto podniků jsou nabízeny skrytou formou. Nejpočetnější klientelu tvoří podnikatelé a cizinci. Prostitutky jsou zde podvodem nalákány a k této činnosti jsou nuceny. Obvyklá je u tohoto druhu prostituce mravnostní trestná činnost, jelikož jsou zde ženy znásilňovány, vydírány a omezovány na osobní svobodě. Barová prostituce je úzce spjata s obchodem se ženami, kdy není výjimkou i organizovaná zločinnost (Trávníčková, 1995). 1.2.5 Pouliční a silniční prostituce Jedná se o nejrizikovější formu prostituce. Prostitutky bývají velmi mladé, minimálně vzdělané, intelektuálně na nízké úrovni, nejčastěji romského původu. Ve výběru své klientely jsou nenáročné a své služby poskytují komukoli a kdekoli. Nízká úroveň tohoto typu prostituce s sebou přináší řadu rizik jako například přenos pohlavních a infekčních chorob či problematiku drogové závislosti (Chmelík, 2003). Své služby poskytují za minimální úplatu a anonymně. Prostitutky se pohybují v delikventní části společnosti, ve které se praktikuje kuplířství, vydírání či znásilnění a další. Na trestné činnosti se také samy podílí formou krádeží. Většinou má každá svůj rajón a svého pasáka (Trávníčková, 1995). 11

1.2.6 Homosexuální prostituce Homosexuální prostituti patří do neustále se zvětšující skupiny osob živících se prostitucí. Forma této prostituce je poskytována převážně mladými muži, zejména z komerčních důvodů. Orientace prostituujících mužů je většinou heterosexuální. Skupina homosexuálních prostitutů patří mezi jednu z nejrizikovějších, co se týče šíření pohlavních chorob (Bláha, 2008). 1.2.7 Dětská prostituce Jedná se o vůbec nejnebezpečnější formu prostituce. Dětská prostituce je velmi utajovaná, skrytá a obtížně vypátratelná, jelikož souvisí s trestnou činností. Provozována je zpravidla kuplíři v závislosti na aktuální poptávku pedofilně orientovaných osob. Dětská prostituce úzce souvisí s problematikou dětské pornografie (Chmelík, 2003). Dle MPSV je dětská prostituce využívání dětí pro sexuální účely za peníze či jinou odměnu. MPSV také popisuje formy dětské prostituce: prostituční chování dětí přinucením osoby blízké, nejčastěji členem rodiny prostituční chování dětí přinucením osoby cizí dobrovolné, prostituční chování, z důvodu vlastní obživy na ulici či obživu vlastní rodiny, dobrovolné za peníze a také dobrovolné pro zábavu či zvýšení prestiže Pro děti, jejichž vývoj osobnosti a sexuality je ohrožen tímto způsobem, se stává násilí, nedůvěra, pokoření a odmítnutí normou, kdy hrozí nebezpečí, že budou hledat morální útěchu a zázemí u osob, které je zneužívaly. Dále uvádí fakt, že jakýkoli souhlas dítěte v případě dobrovolnosti nemůže ospravedlnit nezákonnost dětské prostituce. Dětská prostituce je trestný čin (Vaníčková, 2007). 12

2. Historie prostituce Jak již bylo napsáno, prostituce provází lidstvo od nepaměti. Je tedy zřejmé, že dějiny prostituce tvoří velmi obsáhlou, a nutno podotknout i zajímavou, součást celkové problematiky prostituce. 2.1 Starověká prostituce Ve starověku byla prostituce rozdělována na náboženskou, pohostinnou, občanskou a zákonem povolenou (Rožánek, 1903). Již ve starém Řecku hrála prostituce velmi významnou roli. Zde byla známa pod názvem Venušina služba, která zasahovala do všech oblastí lidského života. Prostituce ve starém Řecku byla členěna do tří kategorií, podle typu a úrovně prostitutek. První kategorií tvořily tzv. deiktridy, což byly obyvatelky nevěstinců. Jednalo se o prosté, nesvobodné, v očích druhých i hloupé otrokyně. Deiktridy byly veřejně ponižovány a uráženy. Druhou kategorii prostitutek tvořily auletridy, nevěstky ve společnosti víceméně oblíbené, zpívaly, tancovaly a hrály na hudební nástroje. Nebyly již natolik omezovány a utlačovány jako deiktridy. Nejsvobodnější skupinu prostitutek tvořily hétery. Jednalo se o svobodné ženy, které zaujímaly pozici dlouhodobých společnic, nejčastěji jednoho muže. Ve starém Řecku již existovala i prostituce mužská, prostitutům se zde říkalo hetairekosové, převážně však šlo o nesvobodné otroky (Ringdal, 2000). Významnou roli hrála prostituce v Itálii, konkrétně v Římě. Prostitutky zde byly vnímány jako vysoce postavené a vlivné ženy. V Římě byla prostituce spíše nenápadná, diskrétní a skrytá, zejména z důvodu cenzury dozírající nad mravy. Cenzura prostitutkám ukládala jistá společenská a právní omezení. Mužská prostituce byla v Římě mnohem oblíbenější a také rozšířenější než prostituce ženská. Nejedna zmínka o starověké prostituci je popsána i v Bibli, konkrétněji ve Starém zákoně, v První knize Mojžíšově, Genesis (Ringdal, 2000). 13

2.2 Středověká prostituce Křesťanství a s ním spojené odříkání a zatracování sexuálního života mělo patrný vliv na prostituci ve středověku. Asketové rozšiřovali myšlenku o zatracení žen, které dle nich byly nádobami hříchu (Chmelík, 2003). Avšak církev se brzy s problematikou prostituce smířila, jelikož pobírala většinu příjmů z nevěstinců. Ve středověku vznikaly ženské domy harémy, které navštěvovali zejména dělníci, měšťané, řemeslníci ale i duchovní. Dalším druhem veřejného domu byly tzv. zábavní domy, kde nejpočetnější klientelu tvořili movití měšťané. Paradoxně největší poptávka po prostituci byla ze strany duchovních, jelikož nesměli uzavírat manželství, služby konkubín byly pro ně jedinou možností sexuálního uspokojení (Chmelík, 2003). Významnou roli měla prostituce ve Francii až do počátku 11. století. Nevěstince byly ve Francii na každém kroku, hlavními návštěvníky bývali především studenti, kteří prostituci obhajovali a zároveň bojovali za její zatracení. Stávalo se, že nevěstinec a vysoká škola spolu sídlily v jednom domě. Hlavním odpůrcem prostituce byl především Ludvík IX., ten díky své zbožnosti dal zpočátku zřídit domy, které poskytovaly nevěstkám azyl a současně i živobytí a rentu. Ovšem jeho opatření se ukázalo jako neúčinné. Ludvík IX. tedy hrozil za případnou prostituci vyhoštěním z města a zabavením majetku i přesto však prostituce nezanikla, pouze se stávala tajnou, což bylo a je pro společnost mnohem závažnější. Reakce radních na problematiku prostituce té doby dala vzniknout řadě opatření. Jedno z nich nařizovalo přemístění prostituce do určité ulice, nošení zřetelně označeného oděvu a pravidelné prohlídky lékaře. I to však bylo zcela neúčinné. Ve středověku je znatelný rozvoj prostituce i v dalších zemích, především pak v Anglii, Rusku, Německu ale i Česku (Rožánek, 1903). 14

2.3 Novověká prostituce V 18. století patřila mezi nejvyhledávanější destinaci v souvislosti s prostitucí Francie, konkrétně Paříž. Především z důvodu oblíbenosti prostituce v Paříži bylo zavedeno povinné zapisování prostitutek a jejich pravidelné lékařské prohlídky. Mezi vysoce frekventovanou trestnou činnost patřila dětská prostituce. Služeb dětské prostituce využívali zejména důstojníci, úředníci a lékaři. V Itálii byla prostituce oficiálně zakázána, provozovala se však tajně, což zapříčinilo mimo jiné vznik tzv. prostituce rodinné. Manžel vyhledával potencionální zákazníky, kterým nabízel sexuální služby své manželky či dcery. Situace vyústila až do stavu, kdy například bratr nabízel své sourozence jako prostituující osoby, avšak za předpokladu souhlasu rodičů, kteří se nečestných praktik zúčastňovali (Rožánek, 1903). V Anglii byla situace podobná jako v Itálii, prostituce byla provozována tajně, především velmi mladými ženami, muži a dětmi. Rapidní bylo rozšíření pohlavních nemocí, zejména díky nezájmu a ignoraci státu. Vládní opatření v této době ukládala povinnost prostitutkám pravidelných lékařských prohlídek. Pokud se k lékařskému vyšetření prostitutka nedostavila, byla předvolána před soud, kde ji hrozil trest vězení na dobu až tří měsíců či trest nucených prací (Rožánek, 1903). V Rusku byla prostituce poskytována zejména cikánkami, které tak unikaly od nevolnických prací (Chmelík, 2003). V Česku se proti prostituci bojovalo velmi razantně, nevěstky byly vyhnány a nevěstince zbourány. Za dob husitských se trestalo cizoložství, nemravnosti a smilstvo. Přesto nic z toho nezabránilo prostituci v její existenci. Znovuzavedení mravního úřadu upravovalo nařízení o viditelném značení prostitutek. Možná nákaza syfilidem, třicetiletá válka či morová epidemie nezabránila prostituci v jejím rozvoji. Prostitutky byly tolerovány a přehlíženy. Důvodem provozování prostituce byla nejčastěji chudoba (Chmelík, 2003). 15

2.4 Prostituce v období světových válek V období světových válek společnost více inklinovala k hodinovým hotelům a tajné prostituci, většina nevěstinců proto zanikla. Velmi oblíbeným se stal tzv. pojízdný hodinový puff, který nabízel služby prostitutek především vojákům. Riziko nákazy pohlavní chorobou či prozrazení vojenského tajemství, zde bylo značné. V období světových válek bývaly prostitutky velmi často v roli tajných špionů, jako příklad lze uvézt velmi známou prostitutku špionku Matu Hari. Objevila se i snaha o zákaz a stíhání prostituce, ta se však neprosadila, pouze její mírnější varianta ve formě zákazu provozování nevěstinců. Zrušení nevěstinců mělo ovšem jediný důsledek a to přesun prostitutek do ulic a šíření pohlavních chorob. Německo posílalo prostitutky a pasáky do koncentračních táborů, kde byli zavražděni. S koncem války narostl počet případů bytové a telefonní prostituce (Chmelík, 2003). 2.5 Současnost a prostituce V současnosti je znatelné rozšíření prostituce bytové a barové. Prostitutky vyhledávají spíše zahraniční, solventní a movitou klientelu. Byznys prostituce je zaměřen na dosažení co nejvyššího zisku, ze kterého parazitují kuplíři a dohazovači klientů. Dobrovolná prostituce patří v současnosti mezi stále se rozšiřující. Dívky a muži dobrovolně prostituují zejména z důvodu rychlého a v podstatě snadného výdělku (Chmelík, 2003). Mladé dívky a muži jsou v souvislosti se svou naivitou a nezkušeností prostřednictvím internetu a inzerátů hojně lákáni na práci, která z počátku působí relativně seriózně, zejména jde o práci hostesek, barmanek či různých tanečnic. Ve skutečnosti se však jedná většinou o skrytý zdroj prostituce (Trávníčková, 1995). 16

Moderní doba přinesla i vzrůstající počet nedobrovolně se prostituujících osob, což souvisí s nelegální činností tzv. obchodu s lidmi, případně kuplířstvím, které jsou uvedeny v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb., 168 Obchodování s lidmi a 204 trestního zákoníku, Kuplířství (Chmelík, 2003). Po pádu komunismu v České republice v roce 1989, došlo k nárůstu silniční prostituce. Především se jedná o silniční prostituci na vyhlášených silničních tazích, klientelou bývají zpravidla zahraniční sexturisté. Silniční prostituce je však jednou z nejvíce nebezpečných forem prostituce, co se týče kriminální činnosti a rizika nakažení pohlavní chorobou. Z dosavadních závěrů vyplývá, že silniční prostituci se věnují především ženy nad 40 let a zpravidla romského původu (Malinová, 2008). 17

3. Motivace - příčiny prostituce Příčin prostituce existuje celá řada. Motivaci osoby k provozování prostituce může ovlivnit řada faktorů. Mnoho autorů je však rozděluje z hlediska osobních a globálních příčin. Osobními příčinami se rozumí citové nedostatky, jako jsou odmítnutí, opuštění či rodinné násilí. Za další osobní příčinu je možné považovat sexuální zneužívání; v případě prostituce hovoříme o incestu a znásilnění. Důvodem vstupu do světa prostituce může být i drogová závislost a s ní spojená snaha o sehnání rychlého přivýdělku. Již samotné střetnutí s druhou osobou, která v oblasti prostituce jistou dobu funguje, tedy iniciátorem, může být důvodem k prodávání se. Jednou z nejčastějších příčin je i rozpad rodinných vztahů či zklamání a bolestné osobní zkušenosti. Globálními příčinami chápeme především finanční stránku; peníze jako základní prostředek pro život versus peníze jako nutnost při rozvoji konzumního života. Samotná mentalita či kulturní prostředí; různé teorie vztahující se k tělesné stránce člověka, kulturní ideologie ve vtahu k médiím či literatuře patří také do kategorie globálních příčin. Z hlediska globálních příčin je nutné zmínit i imigraci chudých do dalších rozvojových zemí v rámci ekonomické situace dané země (nezaměstnanost, chudoba a bída), (Kolenčík, 2000). Příčiny prostituce dělí Matoušek (2005) na: sociální příčiny především v závislosti na rodinném prostředí, ve kterém prostituující osoba vyrůstala; v rodinách s nízkým sociokulturním a ekonomickým statusem, v rodinách rozvrácených či sociálně patologicky ohrožených je výskyt osob živících se prostitucí četnější 1 1 Děti z takových rodin již od útlého dětství podnikají útěky z domova, právě zde se setkávají často s rychlým a snadným způsobem výdělku, kterým prostituce může být (Matoušek,2005). 18

opožděný mentální vývoj lidé s opožděným mentálním vývojem tvoří početnou skupinu prostituujících osob, zejména z důvodu, že pro ně představuje způsob a mnohdy i jedinou možnost společenského uplatnění ekonomické příčiny v současné době nejsou výjimkou ani prostitutky (prostituti) z řad vysokoškolaček a jiných vzdělaných žen či mužů; u této skupiny se lze přiklánět k názoru, že prostituují pouze z ekonomických důvodů, případně z důvodu jisté společenské prestiže ( společnice ), (Matoušek, 2005). Velmi nebezpečnou skupinu prostitutek tvoří ty, které jsou závislé na drogách a prostitucí si na ně vydělávají, u nich je pravděpodobnost nákazy pohlavní chorobou, žloutenkou a dalšími nemocemi mnohem vyšší (Charvátová, 2005). Povahové měřítko, které by charakterizovalo zcela jasně prostitutku neexistuje. Jisté však je, že potřebnou vlastností prostitutky je morální oploštělost, povrchní hodnotový žebříček, chabý stupeň sebeúcty a jistá lhostejnost k sobě samé (Lenderová, 2002). Matoušek (2005) rozlišuje motivaci na: motivace vnějším tlakem ženy jsou k prostituci vmanipulovány vnějším tlakem (okolí, okolnosti), především se jedná o ženy, které jsou v roli jednoho živitele i širší rodiny (zpravidla romského původu); dále dívky, které opustily dětský domov a jsou tedy bez možnosti zázemí; v současnosti i ženy rozvedené, bez dostatku prostředků na zajištění vlastních dětí; spouštěcím stimulem v případě prostituce můžou být i problémy vztahující se na původní rodinu ženy, např. chudoba, týrání, domácí násilí či nezaměstnanost; ženy tohoto typu jsou velmi často zvyklé na urážení a ponižování, zejména proto nemají s prostituováním obvykle větší problém; motivace vlastní potřebou souvisí se zvýšenou tendencí ženy k promiskuitě; prostituce pro ně může být jistou formou zábavy či hobby; zejména v počátku, kdy jsou uvedeny druhou osobou do světa prostituce, se začnou zamýšlet nad otázkou Sex mám ráda, tak proč si za něj nenechat zaplatit? ; motivace racionální rozvahou sex = práce, práce = peníze; ženy vnímají prostituci jako poměrně snadný a co se týče financí i efektivní způsob obživy, 19

navíc je tento způsob práce mnohem svobodnější a nezávislejší, než je tomu u jiných profesí (mohou pracovat v noci a to jen tolik dnů, kolik samy chtějí; možnost oddělování pracovního a osobního života), (Matoušek, 2005). 3.1 Sexuálně přenosné choroby Pohlavně přenosná nemoc (choroba) je označení pro onemocnění, která se přenášejí pohlavním stykem, dříve nazývaná venerické choroby, mezi pohlavně přenosné choroby patří AIDS, syfilis, kapavka, herpes genitalis, chlamydiové infekce a ulcus molle. Medicínský obor zabývající se pohlavně přenosnými chorobami se nazývá venerologie (Výkladový ošetřovatelský slovník, 2007). Mezi nejčastější sexuálně přenosné choroby patří: 3.1.1 Syfilis Infekční choroba probíhající v několika stupních a bez léčení může trvat několik let až desetiletí. Je způsobena bakteriemi přenášenými pohlavním stykem. Na začátku se objeví na pohlavních orgánech, je to tzv. vysoce infekční primární afekt. Zahojí se po několika týdnech. V druhém stádiu se utvoří na kůži těla skvrny a uzlíky, někdy padají vlasy a jsou postiženy i jiné orgány oči, játra, srdce. Koncem této fáze je opět nějaký čas klid, kdy je sice původce choroby v těle přítomen, ale neprojevuje se známkami choroby. Může trvat léta, než choroba znovu propukne. Potom se tvoří uzlovité útvary v orgánech na různých místech těla, které mohou dorůst velikosti slepičího vejce. Červenohnědé uzly mohou porušit kosti lebky a zničit nervový systém. V posledním stádiu choroby onemocní koronární srdeční arterie, pacient trpí úbytkem míchy, zaněcuje se šedá hmota mozková a nemocný jak tělesně, tak duševně upadá. Léčba je možná bezprostředně po rozpoznání choroby antibiotiky (Hauser, 2003). 20

3.1.2 AIDS Onemocnění, které vyvolávají viry lidské imunodeficience (human immunodeficiency virus HIV), bylo poprvé popsáno v roce 1981. Nákaza se v našich podmínkách přenáší nejčastěji pohlavním stykem nebo předměty kontaminovanou krví (infekční jehly a stříkačky používané mezi narkomany). Po vniknutí do organizmu napadá virus především buňky lymfatického systému. První příznaky nemoci, které připomínají obyčejnou chřipku, se objeví za 2 6 týdnů. Po několika týdnech tyto obtíže ustoupí a člověk se opět cítí zdráv je však infekční a v jeho těle virus napadá stále další buňky a tkáně. Po uplynutí jednoho či více roků propuká nemoc znovu. Ke klasickým příznakům jako jsou hubnutí, zvětšení mízních uzlin, únavnost, slabost, déletrvající průjmy a kvasinkové infekce postihující dutinu ústní se postupně přidávají další takzvané oportunní infekce, což jsou infekce organizmu vyvolané málo patogenními mikroorganizmy, které by člověka s normálně fungující imunitou neohrozily. Toto stádium odpovídá syndromu získané imunodeficience (AIDS). Často se při tom objeví i některé nádory. Člověk postižený nemocí AIDS nakonec umírá úplným vysílením do několika let, ode dne, kdy nákazu získal. Popsaný průběh nemoci může být správně vedenou léčbou zmírněn a prodloužen. Léčba je však komplikovaná, dlouhodobá, v podstatě celoživotní a finančně nákladná (Navrátil, 2008). 3.1.3 Kapavka Jedná se o vůbec nejrozšířenější pohlavní chorobu na světě. Původcem onemocnění je bakterie Neisseria gonorrhoeae, která vyvolává akutní zánět močové trubice, provázený pálením a řezáním při močení a hlenohnisavým výtokem z močové trubice. Inkubační doba je 2 7 dní. Neléčená kapavka po 3 6 týdnech přechází do chronického stádia (občasný výtok hnisu, nečekané vzplanutí infekce a nákaza sexuálního partnera), (Nováková, 2011). 21

3.1.4 Ulcus molle (měkký vřed) Infekční onemocnění pohlavních orgánů s ojedinělým výskytem u nás, je častější v subtropických a topických oblastech. V místě vniknutí infekce vzniká papulka, následně postula a hnisavě povleklý vřed. Vřed je bolestivý, zároveň jsou zduřelé lymfatické uzliny (Nováková, 2011). 4. Prevence prostituce Slovo prevence pochází z latiny (praevenire), volně ho pak můžeme přeložit jako předcházet, zakročit předem apod. V kontextu prostituce, lze prevenci vnímat jako předcházení nežádoucím jevům a jejich negativním důsledkům. Jedná se tedy o realizaci opatření, která vedou k předcházení nežádoucích jevů a pozitivní působení na osoby, pro něž je prevence určena. Efektivní a účinné předcházení nežádoucích jevů vyžaduje především podrobný popis, analýzu, charakteristiku a příčiny vzniku. Co se týče prostituce, zde je prevence zaměřena především na již existující negativní jev a cílem této prevence je snaha o zmírnění a omezení následků. Prevence probíhá v praxi často odděleně, bývá zaměřena na každý sociálně patologický jev samostatně, ovšem tyto jevy se velmi často prolínají a navzájem spolu souvisí (alkohol, drogy, prostituce). Prevence je tedy zaměřena na co nejvyšší možnou míru zmírnění či odstranění negativních jevů, které působí na společnost. Neméně důležitou roli představuje ovlivňování podmínek vzniku nežádoucích jevů (Chmelík, 2003). Prevenci prostituce rozděluje Matoušek (2005) na: prevenci pohlavně přenosných chorob; prevenci sociálního propadu (jedná se o prevenci ztráty statusu občana, který je spojen se zákonem stanovenou minimální mírou společenských 22

závazků (platné doklady, bydlení, placení zdravotního a sociálního pojištění); prevenci kriminality, v případě, že prostitutka je sama pachatelem kriminálních činů (krádeže, vědomé šíření pohlavně přenosných chorob, prodej drog apod.), ale i v případě, kdy je prostitutka obětí kriminality (násilí, zneužívání apod.); prevenci drogové problematiky či zprostředkování léčby závislosti (zahrnuje i podporu klientů při zbavování se závislostí) prevence jako všestranná pomoc poskytovaná klientkám při zakládání vlastních rodin, případně vytváření rodinného zázemí pro jejich dítě (včetně pěstování vztahu k dítěti), (Matoušek, 2005). 4.1. Primární prevence Primární prevencí rozumíme veškeré konkrétní aktivity realizované s cílem předejít problémům a následkům sociálně patologických jevů, případně minimalizovat jejich negativní dopad, včetně dalšího šíření. Nespecifická primární prevence představuje základ a nosný prvek celého systému prevence, jde o volnočasové aktivity určené nejširším vrstvám dětí, mládeže, ale i dospělým. Specifická primární prevence je realizována v rámci podpůrných programů pro rizikové skupiny obyvatel. Podstatnou roli primární prevence zastávají školská zařízení, legislativa a často nejefektivnější bývají masmédia. Nutné je zaměřit se na širokou veřejnost a to již od útlého věku, sledovat jejich sociální prostředí, způsob vytváření mezilidských vztahů a v neposlední řadě zjišťovat jejich postoje, názory a hodnoty, převzato z http://www.msmt.cz/vzdelavani/prevence-ptj. 23

4.2 Sekundární prevence Sekundární prevence znamená předcházení vzniku, rozvoji a přetrvání rizikového chování. V tomto pojetí je sekundární prevence název pro včasnou intervenci, poradenství a léčení, převzato z (http://www.msmt.cz/vzdelavani/prevence-ptj). U problematiky prostituce zastává sekundární prostituce nesmírně významnou úlohu, jelikož se zaměřuje i na vyhledávání rizikových skupin jedinců, u kterých je vysoká pravděpodobnost vzniku prostituce. Sekundární prevence se tedy zaměřuje již nerizikové faktory, kterými jsou sociální prostředí a sociální vztahy. Účelem sekundární prevence je včasné vyhledání problému, poradenství a sociální péče (Havlíčková, 2006). 4.3 Terciární prevence Obsahem terciární prevence je zejména práce v terénu, v rámci této prevence je poskytována odborná pomoc lékařů, psychologů, streetworkerů, policistů a dalších specialistů. V souvislosti s prostitucí usiluje také o eliminaci recidivy či resocializaci prostituující osoby v případě jejího zájmu. Na poli terciární prevence působí řada krizových center, poraden, telefonických krizových linek, léčebných zařízení, charitativních a občanských sdružení. 4.4 Orgány působnosti prevence V oblasti prevence působí zejména příslušná ministerstva, v případě prostituce se jedná o ministerstvo vnitra a policie ČR a nevládní či charitativní organizace. Mezi nejznámější nevládní a charitativní organizace v ČR patří La Strada, Rozkoš bez rizika, KARO71, Šance a další organizace působící zejména v problematice užívání návykových látek, které s prostitucí velmi úzce souvisí (Vykopalová, 2001). 24

4.5 Rozkoš bez rizika Posláním a současně i cílem občanského sdružení Rozkoš bez rizika je především stabilizace a snížení výskytu HIV a pohlavně přenosných chorob. Neméně významným cílem je zlepšení postavení sexuálních pracovnic ve společnosti, na jejich pracovištích a v jejich osobních vztazích. Cílovou skupinou jsou tedy ženy pracující v sexbyznysu či ostatní osoby působící v prostituční scéně a ohrožené rizikovým způsobem života, nejen rizikovým sexuálním chováním. Občanské sdružení funguje ve 12 krajích. Rozkoš bez rizika poskytuje svým klientům: vyšetření na pohlavně přenosné infekce (včetně kompletního vyšetření), odborné sociální poradenství terapeutické služby (poradenská pomoc při řešení osobních, citových, rodinných, partnerských, pracovních a dalších potíží) terénní programy divadlo, job klub, volnočasové aktivity, služby pro veřejnost Převzato z http://rozkosbezrizika.cz. 4.6 La Strada Obecně prospěšná společnost La Strada je nevládní nezisková organizace, která působí v oblasti řešení problematiky obchodu s lidmi. La Strada je jedinou specializovanou organizací, která se v rámci ČR výhradně věnuje poskytování pomoci obchodovaným a vykořisťovaným osobám. Cílem organizace je přispívat k odstranění obchodování s lidmi či vykořisťování a poskytovat jim podporu a ochranu. La Strada poskytuje cílové skupině sociální služby, věnuje se prevenci a vzdělávání, usiluje pomocí advokačních a lobby aktivit o systémové či legislativní změny s cílem předcházet obchodování s lidmi a vykořisťování. 25

Organizace La Strada poskytuje terénní práci, sociální poradenství, služby prevence, linku SOS a INFO, advokační a lobby aktivity, dále má k dispozici dva azylové domy, finanční a materiální pomoc včetně zprostředkování cesty do domovské země, převzato z http://www.strada.cz. 4.7 KARO 71 Německá nezisková organizace občanské sdružení působící na regionální úrovni. Zabývá se sociální prevencí v oblasti česko-německých hranic (Aš, Cheb, Sokolov, Karlovy Vary, Jáchymov, Ostrov). Občanské sdružení KARO71 se věnuje zejména problematice prostituce a drog a to především formou terénní práce, kde sledují ženy a děti živící se prostitucí. Poskytují poradenské služby drogově závislým, sexuálně zneužívaným. 4.8 Šance V rámci Projektu Šance vznikl první preventivní a humanitární program pro komerčně sexuálně zneužívané děti a mládež, oběti obchodování s lidmi, kteří žijí v ČR. Projekt Šance provozuje Streetworkcentrum, ve kterém poskytuje svým klientům vše, co v rámci programu První pomoc v nouzi nabízí (boty, oblečení, jídlo, pití, léky apod.). Dále provozuje pracovní terapeutickou dílnu, ve které učí své klienty běžným sociálním návykům či podporované bydlení, ve kterém podporují klienty v samostatném bydlení. Neméně významnou součástí Projektu Šance je pracovní dílna, kde vyrábí nejrůznější drobné předměty, které následně prodávají na stránkách e-shopu, převzato z http://www.sance.info/index.php. 26

5. Přístupy k prostituci Státní instituce se snaží s problematikou prostituce vypořádat již od nepaměti. V současné době existují tři přístupy, kterými stát na problematiku prostituce reaguje. Jedná se o přístup reglementační, aboliční a represivní. 5.1 Přístup reglementační V tomto přístupu je prostituce podřízena státnímu dozoru, vzniká tzv. průhlednější prostředí, které omezuje aktivity struktur organizovaného zločinu v této oblasti, převzato z http://www.nicm.cz/prostituce-charakteristika. Vychází se z toho, že prostituce je v podstatě legalizována. V ČSR byl tento přístup zrušen v roce 1922. 5.2 Přístup aboliční Jedná se o postihování trestných činů eventuálně s prostitucí spojených (kuplířství, šíření pohlavních chorob, obchod s lidmi, narušování mravní výchovy), (Weiss, 2010). Samotný problém prostituce jako takové zůstává neřešen. Aboliční přístup je typický pro Českou Republiku, převzato z http://www.nicm.cz/prostituce-charakteristika. 5.3 Přístup represivní Prostituce je kriminalizována, problémy spojené s prostitucí jsou však neřešeny, jelikož se obvykle přesouvají do ilegality. Represivní přístup striktně zakazuje prostituci a její provozování trestá. Represivní přístup je však velmi sporný a je téměř nemožné dokázat, že byl spáchán nějaký delikt, převzato z http://www.nicm.cz/prostituce-charakteristika. 27

5.4 Trestné činy související s prostitucí V současné době stále není problematika prostituce v souvislosti s právním řádem komplexně řešena. Dle současné právní situace jsou jedinými právními normami, které s problematikou prostituce souvisí zákon č. 241/1922 Sb. o potírání pohlavních nemocí a zákon č. 2/2003 Sb. o obcích, podle něhož může být postiženo jednání, které je v rozporu s vydanou obecně závaznou vyhláškou jako přestupek dle zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, dále také zákon č. 123/1924 Sb. o potírání obchodu s ženami a dětmi a v neposlední řadě také Listina základních práv a svobod. V rámci trestního zákona č. 40/2009 Sb. lze jednání související s prostitucí postihovat dle: 5.5 Kuplířství 204 trestního zákona V rámci trestného činu kuplířství je třeba rozlišovat zjednání, přimění nebo svedení jiného k provozování prostituce a kořistění z prostituce provozované jiným. Zatímco první druh jednání (zjednání, přimění či svedení jiného k prostituci) je podobný návodu ve smyslu ustanovení 10 odst. 1 písm. b tr. zák., jako jedné z forem trestné součinnosti v užším slova smyslu, s tím, že jsou zde obsaženy i jisté formy donucení a postačí i pouhá dohoda, tak druhé jednání (kořistění z prostituce provozované jiným) je svou povahou obdobou podílnictví (trestní zákoník č. 40/2009). Kuplíře je možné označit za jedince, který sehrává aktivní a identifikovatelnou úlohu v každodenním výkonu prostituce jedné či více osob a v kuplířství coby aktivit směřujících k tomuto cíli. Kuplířství může tedy zahrnovat činnosti, jež jsou považovány za o něco systematičtější vydírání (O Conell Davidson,2001). 28

5.6. Ohrožování mravnosti 205 trestního zákona Část 1. Kdo pornografické dílo písemné, fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné takové dílo nabízí, přenechává či zpřístupňuje dítěti, nebo na místě, které je dětem přístupné, vystavuje nebo jinak zpřístupňuje, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Část 2. Kdo vyrobí, doveze, vyveze, nabídne, zprostředkuje, činí veřejně přístupným, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě, v němž se zobrazuje násilí či neúcta k člověku či zobrazující pohlavní styk se zvířetem anebo, kdo kořistí z takového z takového pornografického díla, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři roky, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty (trestní zákoník č. 40/2009). 5.7 Obchodování s lidmi 232a trestního zákona Obchodování s lidmi znamená najímání, přepravu, převoz, přechovávání nebo přijetí osob za účelem zneužívání za pomoci hrozby, použití síly nebo jiných forem donucení, za pomoci únosu, podvodu, uvedení v omyl nebo zneužití moci či stavu bezbrannosti nebo pomocí předání nebo přijetí plateb či výhod, a to za účelem získání souhlasu osoby mající kontrolu nad jinou osobou. Zneužívání zahrnuje přinejmenším: zneužívání prostituce jiných jiné formy sexuálního zneužívání nucenou práci nebo poskytování služeb otroctví nebo podobné praktiky jako otroctví nevolnictví odnětí orgánů 29

Souhlas oběti obchodování s lidmi se zamýšleným zneužíváním, nebude brán v úvahu, jestliže byl použit jakýkoliv způsob nátlaku uvedený výše. Najímání, přeprava, převoz, přechovávání nebo přijetí dítěte pro účely zneužívání bude považováno za obchodování s lidmi, i když nezahrnuje některý ze způsobů uvedených výše. Dítě znamená jakoukoliv osobu mladší osmnácti let 2 (OSN, Protocol to prevent, suppress and punish Trafficking in person, especially woman and children,2000). Z tohoto protokolu také vyplývá zásada, že jednotlivé státy definují, trestají a stíhají výše uvedené jednání dle svých zákonů. V protokolu se uvádí i speciální úprava týkající se obchodování s osobami mladšími osmnácti let, u nichž je trestné takové jednání ve článku vypočtené i bez použití násilí. 5.8 Další trestné činy související s prostitucí Prostituci téměř vždy provází řada trestných činů, v souvislosti s kuplířstvím a obchodováním s lidmi se jedná především o trestný čin vydírání, omezování či zbavení osobní svobody. Vydírání z trestního zákona definujeme jako trestný čin, kdy osoba nutí druhého, aby něco konal, opominul nebo trpěl pod pohrůžkou násilí či jiné těžké újmy. O omezování osobní svobody hovoříme, tehdy, pokud někdo brání užívání osobní svobody někomu jinému bez oprávnění. Jestliže pak osoba nechce prostituovat, velmi často dochází již k výše zmíněným trestným činům. V případě omezování svobody se můžeme setkat i s trestným činem zavlečení do ciziny, základní skutkovou podstatou zavlečení naplní ten, kdo jiného lstí, násilím nebo hrozbou násilí nebo jiné újmy zavleče z ciziny do České Republiky, nebo ho přiměje, aby se do České Republiky odebral, nebo ho odvrací od návratu z České republiky. Objektem trestného činu zavlečení je osobní 2 Jednotné definování pojmu je jednou ze základních premis koordinovaného a tudíž účinného postupu mezinárodních společenství při potírání obchodu s lidmi. Význam této mezinárodně uznávané definice spočívá v tom, že do termínu obchodování s lidmi byly zahrnuty všechny aspekty tohoto kriminálního jevu a jednotlivé státy se tohoto výčtu nezákonného jednání budou muset napříště držet i při provádění postihu jednotlivých jednání ve vnitrostátní úpravě. 30

svoboda ve smyslu volného pohybu člověka, která je zde chráněna proti zavlečení (Vantuch, 2011). Téměř vždy je pak zavlečení do ciziny doprovázeno nedobrovolným výkonem prostituce v dané zemi. V případě nedobrovolné prostituce je však potřeba zmínit i trestný čin znásilnění, což je soulož vynucená násilím nebo hrozbou násilí, zpravidla je provázeno duševním traumatem. Zejména u problematiky prostituce osob mladších osmnácti let se setkáváme s trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže, trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo vydá, byť i z nedbalosti, osobu mladší osmnáct let nebezpečí zpustnutí tím, že ji svádí či umožní vést zahálčivý a nemravný život, ale i pokud závažným způsobem poruší svou povinnost pečovat o osobu mladší než osmnáct let (trestní zákoník č. 40/2009). V neposlední řadě je třeba zmínit, již z mé kapitoly vyplývající fakt rizika nakažení se pohlavní chorobou, možnost nakažení je u osob živících se prostitucí značně vyšší. Ovšem ze samotného nakažení, může díky promiskuitnímu způsobu života hrozit riziko přenosu na další osoby. Tento fakt je zmíněn v 155 Ohrožení pohlavní nemocí, základní skutkovou podstatu trestného činu ohrožení pohlavní nemocí naplní ten, kdo jiného vydá, byť i z nedbalosti, nebezpečí nákazy pohlavní nemocí. Objektem trestného činu je zájem na ochraně lidského zdraví před pohlavní nákazou. Jedná se o trestný čin ohrožovací, proto je pachatel trestán již za to, že jinou osobu vydal v nebezpečí nákazy pohlavní nemocí. Další trestný čin, který může doprovázet prostituci je uveden v 153 trestního zákoníku a jedná se o šíření nakažlivé nemoci. Zde skutkovou podstatu naplňuje ten, kdo z nedbalosti, vědomě i nevědomě způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení či rozšíření nakažlivé nemoci u lidí. Velká skupina trestných činů v souvislosti s prostitucí má podobu loupeží 3, nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, případně šíření toxikomanie (Vantuch, 2011). 3 Vyskytují se i případy loupeží na mužích, kteří jsou vylákáni prostitutkou na příhodné místo v terénu nebo do bytu, kde jsou připraveni spolupachatelé prostitutky, vydávající se kupříkladu za její druhy či manžely, kteří pak v žárlivecké scéně napadají oběť prostituce. Při té příležitosti ji okradou nebo volí vydírání za nevěru. Typické pro tuto trestné činnosti jsou známé uspávačky, tj. prostitutky, jež podávají před samotným aktem muži nápoj, zpravidla alkoholický, který obsahuje dávku rohypnolu. 31

6. Aspekty prostituce Na prostituci lze nahlížet z několika společenských hledisek. Hlavní částí mé práce je především psychologický pohled na problematiku prostituce, přesto si dovolím zmínit i další aspekty prostituce jako jsou medicínské, morální, ekonomické či sociologické. 6.1 Medicínské aspekty prostituce Medicínské aspekty prostituce se zaměřují především na problematiku sexuálně přenosných nemocí (viz. kapitola sexuálně přenosné choroby). Podstatná část medicínských aspektů je zaměřená na rizikové faktory, které prostituci provází. Za velmi rizikové je zde uváděno sexuální chování, resp. způsob a formy sexuálního chování, zejména pohlavní styk bez kondomu, sex s rizikovějšími partnery a rizikové sexuální praktiky jako je anální styk či praktiky, při nichž dochází k mechanickému poškození těla. Z medicínského pohledu je třeba zaměřit se i na vysokou promiskuitu, především pak z důvodu setkání organismu s mnoha infekčními původci. Zde jsou považováni za nejohroženější kategorii mladí lidé, u nichž není zcela vystavěná imunita. Společenský mýtus o mladých dívkách či chlapcích, kteří jsou zejména z důvodů své čistosti a nevinnosti považováni za zdravější, na rozdíl od starších a zkušenějších prostitutek, zcela zásadně vyvrací statistiky. Zásadní otázku medicínských aspektů tvoří problematika primární prevence (motivace a vedení k bezpečnějším formám sexu, používání kondomu, prevence sexuálně přenosných nemocí apod.). Prevence pohlavně přenosných chorob zahrnuje i diagnostiku a léčbu třeba i banálních infekcí z oblasti pohlavního ústrojí. Medicínské aspekty prostituce se zabývají i otázkou povinných lékařských vyšetření sexuálních pracovnic (uzákoněno v zemích, kde je prostituce legalizována). Z medicínského hlediska je však povinné vyšetření značně problematické, zejména z důvodu zjištění chorob (v době nejvyšší infekčnosti organismu je choroba ještě nezjistitelná, neboť v organismu není vytvořeno potřebné množství protilátek),(weiss, 2010). 32

6.2 Morální aspekty prostituce Morální aspekty jsou podmíněné kulturou a náboženstvím dané společnosti. Křesťanská společnost uznává tradiční hodnoty, normou je monogamie, tudíž prostituce je vnímána jako hřích, něco, co je potřeba vymítit. Přesto dalším principem křesťanství je odpuštění a přijetí hříšníka, který se kaje a není třeba jej zatracovat. Odlišnost kultur je zcela zřejmá, křesťanství prostituci zatracuje, jiné kultury dokonce nabízí pohostinství svého domu, které zahrnuje i pohostinství těla vlastní manželky. V ČR je vztah k prostituci ze strany společnosti relativně tolerantní, což může souviset s ateistickým postojem většiny. Výzkumy uvádí, že až 14% českých mužů využilo služeb prostitutek (Weiss, 2010). 6.3 Ekonomické aspekty prostituce Základním motivem k výkonu prostituce jsou jednoznačně peníze a to jak peníze putující přímo k samotné prostitutce, tak i peníze, z kterých parazitují další osoby (kuplíři, dohazovači, taxikáři apod.). Řada evropských států přistoupila k legalizaci prostituce, tzn., že usiluje o její zdaňování. Ovšem k registraci přistoupilo pouze malé množství prostitutek, což znamená stále se vyskytující pohyb peněz v pásmu tzv. šedé ekonomiky. V rámci nelegální ekonomiky patří příjmy z prostituce v České republice k nejvyšším. Odhady hovoří o čísle 10 000 prostituujících se žen a mužů u nás. Počty erotických klubů v ČR zůstávají na stejných početních stavech či dochází k poklesu v jejich počtu. Nové podniky vznikají jen ojediněle a u stávajících podniků se maximálně vymění provozovatel, aniž by došlo k uzavření podniku 4. Cena za poskytované služby v erotických podnicích je závislá na kvalitě a druhu služby, průměrně se však pohybuje okolo částky 3,5 tisíce. Stanovit paušální daň v případě legalizace prostituce je nesmírně obtížné a v podstatě i nereálné. Luxusní prostitutka je schopná denního výdělku řádově několika tisíců, za to pouliční prostitutka dosáhne částky sotva pár stokorun za den. Za alarmující je považován fakt vzrůstajícího počtu poskytování privátních erotických služeb v soukromých bytech. Na ulicích se pohybuje denně 4 Ze zprávy o stavu obchodování s lidmi v ČR za rok 2011, vydané ministerstvem vnitra vyplývá pro představu, že v roce 2010 bylo na území jihočeského kraje 48 erotických podniků, o rok později bylo aktivních jen 43 těchto podniků. V Plzni bylo v roce 2010 evidováno 53 erotických podniků ale v roce 2011 již pouze 46 podniků. 33

průměrně 700 prostitutek. Množství peněz, o které stát přichází, v rámci prostituce v pásmu tzv. šedé ekonomiky lze jen obtížně a nepřesně odhadnout. Celkové ztráty pro státní kasu se i tak pohybují do miliard. 6.4 Sociologické aspekty prostituce V minulosti byla prostituce považována za sociální patologii, prostitutka byla společensky hodnocena obdobně jako muž kriminálník. V současnosti jsou uznávané i pozitivní stránky prostituce. Možnost pohlavního vybití, které prostitutka zprostředkovává, může řadě mužů pomoci předcházet agresivnímu či sexuálně agresivnímu jednání (Weiss, 2010). 34

6.5. Psychologické aspekty prostituce Výzkumy uvádí, že až 4% žen si jednou či vícekrát nechalo zaplatit za pohlavní styk. Nejedná se o zastoupení excentrických nebo psychopatických osobností v poměru vyšším než je tomu u běžné populace. Uvádí se, že prostituce je povolání na velmi omezenou dobu, v zásadě 2 5 let. Psychická zátěž, narušení sebepojetí a jistá stigmatizace společnosti je zde značná. Žena se nedokáže identifikovat jako prostitutka, přesto stále prostituuje. Zpravidla u ženy vzniká stav inkongruence 5, který zapříčiní stres, duševní zmatek a obavy z vyzrazení. U prostitutek se setkáváme s obrannými mechanismy jako je popření, racionalizace, denní snění, devalvace, agrese, humor či lesbický vztah, které slouží k zachování sebeúcty a integrity osobnosti. 6.5.a Popření Zde je nejčastější obranný mechanismus prostitutky typu: Nejsem prostitutka, jen tu práci chvíli dělám, ale nejsem jako ty, které baví (Weiss, 2010). V psychoanalytické teorii jde o obranný mechanismus podvědomého odmítnutí zjevné skutečnosti nebo pravdy o sobě, odmítnutí faktické skutečnosti (Hartl, 2010). 6.5.b Racionalizace Prostitutka považuje svou práci jako dočasnou záležitost, důvody, které ji vedou k prostituci, si vykládá rozumově. Dělám prostitutku jen kvůli penězům, jakmile si vydělám na studium, živobytí, zaplacení dluhů apod., tak končím (Weiss, 2010). Racionalizace je obranný mechanismus ve vztahu k realitě, původní motivaci neodpovídající rozumové zdůvodnění a ospravedlnění určitého chování, které by jinak bylo nepřístupné, tabuizované. Součástí racionalizace je také stylizace, 5 Dle Carla R. Rogerse je inkongruence rozpor, který může existovat mezi prožíváním organismu a sebepojetím. Jinými slovy je inkongruence nedostatek přesné symbolizace v prožívání já, rozpor mezi prožitky a jejich vnímáním. 35