Jan Kefer Spisovatel odpovídá na dotazy, proč funguje astrologie Astrologie vyvolává zájem mnoha lidí, ale současně také velkou kontroverzi. Ve sporech o tom, zda můžeme astrologii považovat za vědu nebo ne vyvstává řada otázek. Jak astrologie vlastně funguje? Má člověk svobodnou vůli? Existuje osud? Následující článek, který sepsal v roce 1939 Jan Kefer, odpovídá na všechny základní otázky týkající se astrologie. Ve své knize Praktická astrologie uvedl kapitolu, kterou tvoří fiktivní rozhovor autora s čtenářem. Velmi srozumitelně, bez použití odborných slov, zde vysvětluje fungování astrologie.
Jan Kefer Spisovatel rozmlouvá s čtenářem Jak je možno, že vzdělaný člověk, se může zabývati astrologií, která je přece pověrou? Je-li člověk líný studovati nějaký předmět, který ho však přece jenom dráždí, domnívá se, že jej odbude pohodlným slovem: pověra. Astrologií se však zabývají jenom šarlatáni! Možná. Nezabývají-li se předmětem lidé vzdělaní a zodpovědní, zabývají se jím šarlatáni. Ostatně, který obor vědy, či umění, je jich prost? Znehodnocují však šarlatáni obor sám o sobě? Jistě uznáte, že majitel anatomického musea, vystavující na odiv při poutích často velmi zkreslené modely rozmanitých chorob nebo částí těla, bude se asi v něčem lišiti od, universitního profesora anatomie nebo ředitele vědeckého musea. A řeknete-li o anatomii, že jest pouťovou atrakcí, dopouštíte se stejné nespravedlnosti, jako pravíte-li to o astrologii jen proto, že nějaký chudák se jí živí, nemaje možnosti ani prostředků vydělávati si jiným způsobem svůj denní chléb. A co Vás přivedlo k astrologii? Pouze vědecký zájem. Kvalifikací tuto mi nikdo spravedlivý neupře. V astrologii nalezl jsem odpověď na mnohé otázky psychologie, pedagogiky a estetiky, před kterými stojí současná věda bezradně. Učenci se však staví k astrologii odmítavě. Záleží na tom, koho nazýváte učencem. Je-li někdo odborníkem v chemii, nemusí rozuměti odborné historii. Nikdo rozumný toho po něm při dnešní specialisaci nežádá. Mluví-li historik do otázek odborné botaniky, je velmi možné, že se zesměšní. Kárá-li tedy odborník v jisté vědě astrologii neznaje ji, pak se dopouští něčeho, nač nemá práva. Přísloví, že umění nemá nepřítele, leč nevědomce, platí i zde. Znám však velmi mnoho učenců současných i v minulosti, kteří po odborném studiu astrologie, obdivovali přesnost jejích pouček. Nezapomeňte, že autority astrologie v minulosti jsou mužové jako papež Sylvestr, papež Jan, Albert Veliký, sv. Tomáš Akvinský, Roger Bacon, Petr z Ailly, Bruno, Spinoza, Tycho de Brahe, Kepler, Bacon, Leibnitz a zvláště světlo moderní astronomie Newton. Nazýváte-li pak tyto veliké muže minulosti šarlatány a nevědomci, pak se hrdě k takovýmto šarlatánům hlásím. Izák Newton dovedl velmi vhodně odpověděti Halleyovi, jenž popíral platnost astrologie. Nehádal se s ním, nýbrž prostě se otázal: Studoval jste astrologii? Načež Halley hrdě
odpověděl: Samozřejmě, že nikoli. A Newton pravil: Tedy se o ni s vámi baviti nebudu. Já jsem ji totiž studoval mnoho let. Je-li tedy mnoho učenců uctívajících astrologii, proč právě Vy píšete tuto knihu? Lituji, že knihu o astrologii nepíše někdo povolanější. Vím, že i u nás je mnoho mužů v astrologii zběhlejších a učenějších. Nevím, proč tak nečiní. Mám velmi mnoho chyb a jistě i tato kniha není bezvadná, ale jednu výhodu si skromně přiznávám. Neznám předsudků a nebojím se vysloviti nepopulární úsudek. Moderní člověk se sice ohání pokrokem a bojem proti předsudkům a pověrám, avšak sám jich má tisíce. Odporuje-li nějaká věc světovému názoru, který si oblíbil, aneb tajným přáním, které chová, mlčí o ni, aneb zahaluje svůj odpor do rubáše zdánlivě logických úsudků. A tak i dnes mnohý znamenitý odborník raději mlčí, než by riskoval posměch lidí uvyklých mysliti v módních kolejích. Poněvadž od doby francouzské revoluce je módou astrologii a jistým jiným důležitým věcem dříve váženým se pošklebovati, málokdo riskuje svod veřejného pohrdání či posměchu na svoji osobu. Ať si však veřejnost módním názorům oddaná myslí cokoliv, astrologie, nauka pěstovaná tisíce let, je vědou přesnou, vládne výsledkům zkušeností a pokusů; nemusí se obávati vzdělaných a odborně pracujících odpůrců. S nevzdělanci je každý spor zbytečný. Málokdo má ovšem vědeckou poctivost dr. Johna Butlera, který chtěje provždy vyvrátiti astrologii, studoval ji sedm let a nakonec napsal knihu, která astrologii nadšeně obhajuje. Věda však přesto astrologii zamítá. Prosím rozlisujte vědu a učence. Věda je pravdivá, učenec však se může mýliti. Potírají-li tedy někteří z učenců astrologii, kterou ostatně nestudovali, činí tak jen z naivního dogmatismu. A stává-li se učenec dogmatikem, je nejhorším nepřítelem vědeckého pokroku. Určitý konservatismus je vždy nutný; žádá tak opatrnost. Ale fanatické přijímání či odmítání některé věci je nejnebezpečnější pověrou. Ostatně dějiny věd připomínají mnoho událostí, jež nevyhlížejí pěkně pro vědecký dogmatismus. Oficielní učenci pařížské akademie prohlásili, že je naprosto vyloučeno, aby meteory padaly z vesmíru, jiní zase odsoudili takto zkameněliny, angličtí oficiosové vyloučili možnost hromosvodu a matematicky přesně dokázali, že lokomotiva se nemůže pohybovati po kolejnicích; když uslyšeli poprvé fonograf, nazvali celou věc nejapným břichomluvectvím. Když byly objeveny Jupiterovy měsíce, nechtěli se ani podívati do dalekohledu, aby jejich pověra, že Jupiter měsíců míti nemůže, nebyla otřesena. A tak jako se smějeme těmto učencům nyní, bude se budoucnost smáti těm, kdož popírali, že člověk narozený o půlnoci v zimě je podstatou naprosto jiný, než ten, kdo se narodil o polednách v létě, a nepochopí jejich tvrdošíjnost, s jakou tak samozřejmé pravdy odmítali. Je-li to pravda, kde je lidská svobodná vůle? Jak dojemný zájem o tuto otázku! Sto let dokazují akademikové, že člověk svobodné vůle nemá, že je podroben osudovým vlivům, že jest jen o něco dokonalejší zvíře, že svobodná vůle je nesmyslem, kdejaký lenoch a hlupák omlouvá svoje kvality determinismem, a nyní se použije tohoto s hlediska oněch lidí předpotopního názoru proti astrologii, místo, aby byla uvítána jako potvrzení deterministické teorie. Ovšem to je omyl. Právě astrologie dokazuje svobodnou vůli, a každý člověk se může přesvědčiti, že svobodnou vůli má.
Jak je to možné? Na jedné straně tvrdíte, že člověk je determinován a na druhé straně opět, že má svobodnou vůli. Vždyť astrologie je nemožná, neni-li determinace! Filosofové hlásající nesvobodu člověka celou věc popletli, zaměňujíce pojem svobody vůle s pojmem ovlivnění. Determinování čili ovlivňování našich přání a svobodná vůle, jsou naprosto rozličné věci. Jsme ovšem ovlivněni a velmi silně. Již fysické poměry nás v mnohém determinují. Jen tím, že jsem se narodil Čechem, v Čechách, jako katolík, že jsem přijal po svých rodičích a předcích určité vlastnosti těla i duše, již tím jsem značně omezen ve svých snahách. Astrologie pak dále ještě osvětluje vlivy, které si moderní věda dosti dobře neuvědomuje: jsou to vlivy určitého prostoru a určitého času; nejen historického, ale astronomického a zeměpisného. Avšak svobodná vůle se neuplatňuje v tom, co je člověku podstatně aneb případkově nemožné neb nesnadné. Jako tvor vázaný podmínkami lidství nebudu asi.moci žíti pod vodou, nedýchat, nejísti; jako Čech jen velmi nesnadno budu se moci přeměniti na ryzího Angličana, s celou jeho mentalitou a charakterem. V tom tedy jsem vázán čili determinován. Svobodná vůle však se uplatňuje ve věcech všem lidem společných. A touto společnou věcí každému, ať je to král či žebrák, primitiv či kultivovaný člověk, je možnost svobodně voliti mezi dobrem a zlem. Zde se svobodná vůle uplatní, a není-li jí bržděno mravními vadami, pak je naprostá. Je tedy člověk svobodný? Svoboda je kvalita duchová. Nenáleží ani duševnímu, ani fysickému neboť vše duševní a fysické je determinováno. Člověk je svobodný, žije-li duchem. Projevem ducha je kázeň a řád. Člověk zatížený předsudky módními, spoutaný citem, sklonem nebo vášní, není svobodný, a čím více těmto pudům duševna a fysična povoluje, tím více klesá do sféry hmotné a citové; tam ovšem svobody není a býti nemůže. Člověk se činí otrokem věcí hmotných a duševních, svých vášní, citů a přání a jeho svoboda stále více a více mizí. Chce-me-li býti svobodnými, musíme svobodu pěstovati a odstraňovati ze svého života vše, co překáží naší duchovní nezávislosti. Žádný vliv, ani hmoty, ani duševna, nic, ani nemoc, ani smrt nemůže přiměti člověka, aby jednal podle, otrocky nebo aby propadl zlu. Vždy může voliti; pravda, volí mezi sklonem, determinací ke zlému a sklonem ideálnosti k dobru; člověk však mezi těmito oběma póly skutečně volí. Učenci nové doby, pravím výslovně, učenci, poněvadž špatně usuzující učenec není ještě věda, zakalili pojem dobra a zla, pojem ctnosti a hříchu. A právě proto snad nenávidí astrologii, poněvadž astrologie přesně a matematicky dokazuje co je dobro a co je zlo. Jasně ukazuje, že dobro a mravnost je život, a že nemravnost, vášeň a zlo je smrt. Není tedy osudu? Není osudu. Na osud se vymlouvá jen lenoch a zbabělec. Naopak! Každý má v ruce svůj život na této zemi i na věčnosti. Každý sám, dobrovolně, koněm své svobodné vůle si otevírá bránu života a nebe, či vrata pekla a smrti. To, co nazýváme osudem, jsou jen naše sklony, naše disposice, které jsou nám dány jako prostředky života. Ustrneme-li na nich, stávají se naším osudem, neboť tyto sklony a vášně mohou spoutati jen mravně nízkého člověka, lhostejného ke svému životu a k jeho dokonalosti. Dovedeme-li však ze všeho, čím jsme ovlivněni, učiniti páku naší svobody, vyhráváme tento boj a s ním i život. Pak ale astrologie nemůže věštiti?
Astrologie také nevěští. Ona pouze předvídá. Prosím, rozlisujte tyto pojmy! Každá věda je jen tehdy vědou opravdovou, když dovede předvídati. A čím více dovede předvídati, tím je přesnější a vědečtější. Proto také si člověk vědu vytvořil, aby předvídati mohl. Vypočte-li astronom, ovládaje zákonitost přírodních jevů, zatmění slunce na sto let dopředu, hádá snad? Věští? Nikoliv, prostě předvídá. Zjistí-li lékař, že v plících neb na srdci hlodá zhoubná choroba a upozorní-li pacienta, že následkem toho nebude dlouho živ, hádá snad, věští? Nikoliv, nýbrž znaje objektivní znaky nemoci a její průběh, pouze předvídá. A poněvadž člověk zná prozatím lépe zákonitost biologickou než fysickou, dovede lékař chorobu oslabiti a zdraví napraviti. Zná příčiny, ale zná také jiné příčiny, které mohou příčiny prvotní odstraniti, aneb oslabiti. Podá lék. Pacient má svobodu lék přijmouti, či odmítnouti. Přijme-li lék, choroba se oslabí a neblahé předvídání lékaře selže. Odmítne-li však léčení, předvídání lékaře bude vývojem věcí potvrzeno v celém svém obsahu a rozsahu. Astrologie si počíná stejně jako vědy ostatní. Předvídá prostě z objektivních znaků a překládá fakta jedné přírodní říše do oboru jevů jiných. Poněvadž se zabývá matematikou biologie, tedy oborem, o kterém dnes vládne pověra, že o něm ničeho věděti nemůžeme, vyhlíží často její usuzování, jako náležitost jiného, snad nadpřirozeného nebo okultního řádu. Vše je ale naprosto přirozené. Astrologie zná minulý a přítomný stav věcí dokonaleji než obory jiné a proto může předvídati, co nastane, tak jako astronom předvídá dle objektivních znaků zatmění slunce, nebo lékař průběh a spád neléčené choroby. Proti příčinám, které astrologie odhaluje, vždy člověk může bojovati. Tím změní i účinky těchto příčin. Je-li ku příkladu zjištěno, že osudový sklon vede člověka ke smrti v letadle, a skutečně, všichni lidé s tímto předpokladem mají přímo vášnivý sklon k aviatice, nemusí člověk létati. A pudí-li ho jeho sklon státi se letcem, pak to není člověk svobodný, je vinen svým nešťastným koncem, byl-li upozorněn. Ovládne-li svůj sklon, je svobodný a jeho osud se naprosto nemusí splniti. Co je tedy astrologie? Astrologie je věda z koumající souvztažnosti a obdoby mezi děním biologickým a kosmickým. Věříte tedy, že by hvězdy mohly působiti na náš život? Račte dáti pozor! Neřekl jsem, že hvězdy působí, mluvil jsem pouze o obdobách a souvztažnostech biologických jevů ke kosmickým. Odkud víte, že tyto obdoby existují? Z pozorování a zkušenosti. Jak jsou tyto analogie možný? To nevím, a není nikoho, kdo by to přesně věděl. To je otázka, jež patří prozatím do metafysiky. Pravda, mnozí vykládají tyto analogie souhlasem a působením elektromagnetických polí, jiní opět vyzařováním kosmických těles, filosofové pak mluví o tak zv. předzjednané harmonii, ale to vše jsou jen theorie, které se mění čas od času. Věda také neví proč vyroste z jádra mohutný strom, ví však ze zkušenosti, že tomu tak je, a zkoumá jak se to děje, v jakých zákonitostech a neptá se proč? Pozorování a zkušenost tisíciletí dokazuje, že za určitých nebeských konstelací dějí se určité události u jednotlivců i národů, ba i v neživé
přírodě. Jako přesní pozorovatelé neptáme se proč se tak děje, nýbrž zkoumáme jak a kdy se to děje. Vše ostatní náleží do metafysiky a metafysických otázek v této knize luštiti nebudeme, hledíce si jen zkušenosti a prakse. Jak vidím, věříte v astrologii. Nikoli, nevěřím v ni! Nevěřím, poněvadž vím. Věřiti mohu jen tam, kde nevím. Poněvadž však vím, že analogie existují a mohu je dokázati tak, že každý si může důkaz ověřiti, považuji astrologii za vědění. Není tedy předmět astrologie věcí víry, nýbrž vědy. Astrologie je věda a dokonce věda velmi přesná, neboť se opírá o zkušenost a pozorování, jako kterákoliv věda přírodní. Je to věda o determinaci naší duše a naší životní síly, tak jako je anatomie a fysiologie věda o determinaci našeho těla. Vědy lékařské znají determinaci těla a proto mohou jeho rozvoj ovlivniti. Astrologie zná determinaci ostatních složek lidské bytosti a může na ně vykonávati vliv vedoucí k dokonalosti a plnosti člověčenství. Považujete tedy astrologii za užitečnou věc? Pohleďte, celý rozvoj lidské kultury cílí k tomu, aby se odstranilo vše temné a náhodné v průbězích života a člověk mohl žíti na této zemi šťastně, neobávaje se nepředvídaných neštěstí. Staré přísloví řecké praví: Poznej sebe sama a budeš znáti světy a bohy. Vím-li tedy, který bacil zabije, mohu se ho varovati, a uchovati si zdraví. Vím-li pak, který sklon mé duše a které přání mého srdce mne dovede k životu nebo smrti, a vím-li to jasně a přesně, mohu se zlých sklonů a neblahých přání varovati, a naopak posilovati sklony dobré a říditi se dle přání úspěšných. Zde mohu teprve plně a dokonale užíti své svobody. Svobodně, ze své vůle mohu jíti životem, ovládaje projevy jeho svou vůlí. Tato moje svoboda není ovšem darem nebe, tato svoboda si žádá, aby byla odhodlaným srdce vybojována. Lze tedy získati svobodu svého určení? Ovšem. A jedině proto, aby lidská svoboda byla oslavena, aby lidé nežili a neumírali v temnotách nejistoty a zoufalství, jedině proto jsem napsal tuto knihu, neváhaje vzíti na sebe nepopulární pečeť výstředního a ne zcela normálního člověka. Kniha tato nebude mluviti k člověku zvědavému, pověrečnému a povrchnímu. Nutno ji studovati. Snažil jsem se zachytiti v ní moudrost věků i zkušenost badatelů moderních. Přál bych si, aby každému čtenáři nesmrtelné hvězdy svými věčnými oběhy osvítily temnoty nevědomosti, odstranily hrůzy nejistého osudu a ukázal slávu přístavů jeho života. Tento článek je citací z knihy Jana Kefera Praktická astrologie. Kefer, Jan. Praktická astrologie, aneb, Umění předvídání a boje proti osudu. V Olomouci: J.W. Hill, 2000. 338 s. ISBN 80-86427-07-2.