DŮSLEDKY PLNÉHO ZAPOJENÍ ČR DO SCHENGENSKÉHO PROSTORU

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Katedra mezinárodního a evropského práva Bakalářská práce DŮSLEDKY PLNÉHO ZAPOJENÍ ČR DO SCHENGENSKÉHO PROSTORU Jana Neumayerová 2007/2008 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Důsledky plného zapojení ČR do Schengenského prostoru zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

OBSAH OBSAH... 2 1. SCHENGENSKÉHO ACQUIS Z POHLEDU ČR... 5 1.1. ZPRÁVY O PŘIPRAVENOSTI ČR K PŘEVZETÍ SCHENGENSKÉHO ACQUIS... 5 2. PŘÍPRAVA ČR NA ČLENSTVÍ V SCHENGENSKÉM PROSTORU... 7 2.1. PODMÍNKY PŘIPOJENÍ... 7 2.1.1. Schengenský informační systém... 7 2.2. MEZIREZORTNÍ PRACOVNÍ SKUPINA HODNOCENÍ SCHENGENU ČESKÁ REPUBLIKA... 9 2.3. VISEGRÁDSKÁ ČTYŘKA (V4)... 10 2.4. SCHENGENSKÝ AKČNÍ PLÁN... 11 2.5. HODNOTÍCÍ PROCES... 12 3. DŮSLEDKY VSTUPU DO SCHENGENSKÉHO PROSTORU V OBLASTI PŘESHRANIČNÍHO POHYBU OSOB... 14 3.1. VNĚJŠÍ HRANICE... 14 3.1.1. Odepření vstupu pro příslušníky třetích zemí na vnějších hranicích... 17 3.2. VNITŘNÍ HRANICE... 18 3.2.1. Ochrana vnitřních hranic... 19 3.2.2. Jednotné schengenské vízum... 19 3.2.3. Podmínky udělení víza v ČR... 22 3.2.4. Vízový informační systém... 22 3.2.5. Ohlašovací povinnost po vstupu ČR do Schengenu... 23 4. DŮSLEDKY VSTUPU DO SCHENGENSKÉHO PROSTORU V OBLASTI OBCHODU A PŘESHRANIČNÍHO POHYBU ZBOŽÍ... 24 5. DŮSLEDKY VSTUPU DO SCHENGENSKÉHO PROSTORU V OBLASTI BEZPEČNOSTI. 26 6. ZHODNOCENÍ PŘIPRAVENOSTI ČESKÉ REPUBLIKY NA VSTUP... 28 ZÁVĚR A SHRNUTÍ KLÍČOVÝCH POZNATKŮ... 29 RESUMÉ... 31 POUŽITÁ LITERATURA... 32 2

ÚVOD Problematika evropské integrace a s ní související zapojení do Schengenského prostoru je v dnešní době poměrně aktuálním tématem nejen proto, že od zapojení České republiky uplynulo krátké období, ale také proto, že občané pociťují některé změny na vlastní kůži. Od té doby, co si občané České republiky v referendu v roce 2003 odhlasovali vstup do EU a následně se 1. května 2004 stali jejími členy, se mnohé změnilo. Zřejmě nejzásadnějším krokem po vstupu do EU bylo zapojení do Schengenského prostoru v prosinci 2007, a pro vnější hranice v březnu 2008. Pro občany České republiky je z výhod tohoto členství principiální zrušení hraničních kontrol - tedy že nejsou vždy nuceni ukazovat cestovní doklad na hraničních přechodech svého státu, které budou většinou volně průjezdné a hranice státu bude možno překračovat v podstatě kdekoliv. Tato práce si klade za cíl přiblížit vývoj připojování České republiky do Schengenského prostoru a zaznamenat procesy, kterými musela během připojování i po něm projít, a také důsledky, které pro ni z plného zapojení vyplývají. Hypotéza má ověřit, že důsledky zapojení do Schengenského prostoru jsou pro Českou republiku zásadní a nezbytnou podmínkou pro naplnění základních principů a cílů, pro něž byla Evropská společenství založena a z dlouhodobého hlediska přinášejí unifikaci v takových otázkách jako je vnitřní bezpečnost ES, tedy i eliminace nebezpečí pro jejich čtyři základní svobody, tj. volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu. Práce se zabývá postupným vývojem vztahů České republiky k schengenské spolupráci, a to už od jejich počátků v roce 1998. Během deseti let dospěla spolupráce k požadovanému výsledku a proces, který tomu předcházel, měl složitý průběh. Autorka se v práci snaží nejdůležitější z těchto procesů přiblížit. Vzhledem k rozsahu této práce je však přiblížení pouze stručné. Státy začleňující se do Schengenského prostoru musí implementovat jeho acquis, neboli všechny dosud přijaté dokumenty a ustanovení v rámci Schengenu, která jsou platná. O procesu implementace byly vládou průběžně vydávány zprávy, které přebírání schengenského acqius dokumentovaly. O přejímání acquis, jakožto základní podmínce zapojení do schengenské spolupráce, pojednává první kapitola. Na ni navazuje popis vývoje příprav na členství, hodnocení České republiky, její spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky, ale také vymezení podmínek, které udává Schengenská prováděcí úmluva z roku 1990. V této kapitole je přiblížena také problematika 3

Schengenského informačního systému, jelikož jeho vytvoření v národní podobě je další zásadní podmínkou připojení. Třetí, nejrozsáhlejší kapitola je zaměřena na oblast přeshraničního pohybu osob. Tato problematika vychází z nařízení známého pod názvem Schengenský hraniční kodex, který upravuje pohyb přes vnitřní a vnější hranice Schengenského prostoru. V dané kapitole je tato oblast popsána, včetně důsledků pro ČR. Čtvrtá kapitola popisuje, jaké má zapojení důsledky pro oblast obchodu a volný pohyb zboží. Obě jsou sdruženy v jedné kapitole z důvodu úzké souvislosti mezi nimi a také v důsledku nedostatku informací týkajících se přímo změn po zapojení do Schengenského prostoru pro oblast obchodu. Pátá kapitola se zaměřuje na bezpečnost státu a z důvodu její ochrany také na policejní spolupráci mezi členskými státy. V závěru práce je zhodnocena připravenost ČR na vstup do Schengenského prostoru a zdůrazněny klíčové poznatky o České republice ve vztahu k schengenské spolupráci. V této bakalářské práci byly vzhledem k aktuálnosti tématu a nedostatku knižních publikací použity především internetové zdroje. Jejich věrohodnost ovšem není vždy zaručena, proto se autorka ve většině zaměřila na portály vedené v rámci ministerstev, vlády České republiky a orgánů Evropské unie. Většina z nich je dostupná také v českém jazyce, proto jsou cizojazyčné zdroje využívány v menší míře. Jako zdrojů bylo samozřejmě použito také dokumentů, nařízení a dohod, které jsou součástí schengenského acquis a dokumentů, které provázely ČR při procesu připojování, jako např. Schengenský akční plán nebo Zprávy o připravenosti ČR k převzetí schengenského acquis. 4

1. SCHENGENSKÉHO ACQUIS Z POHLEDU ČR Pojem acquis Schengenu neboli také schengenské acquis zahrnuje všechy platné dokumenty a ustanovení, která byla přijata v rámci Schengenu. Acquis Schengenu zahrnuje tedy obě Schengenské dohody tzv. Schengen I. (Dohoda mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích z roku 1985) a Schengen II. (Úmluva k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích podepsaná v červnu 1990); dále pak protokoly a úmluvy o přistoupení k Schengenu, rozhodnutí a prohlášení Výkonného výboru 1 a další právní akty vydané orgány, na něž Výkonný výbor přenesl své pravomoci. Zásadní změnu pro Schengenský systém a acquis Schengenu znamenala Amsterodamská smlouva 2. Ta byla podepsána 17. července 1997 a v platnost vstoupila k 1.5.1999. Její součástí je mimo jiné tzv. Schengenský protokol 3, který ve svém článku 8 stanoví, že všichni kandidáti na přijetí do Evropské unie musí převzít schengenský acquis a další opatření učiněná v rámci Schengenského systému v plném rozsahu. Kandidátské země tak musí akceptovat příslušné acquis a další schengenská opatření fakticky již v době jednání s Evropskou unií o členství. 4 Acquis bylo rozděleno na dvě části: tzv. schengenské acquis I a II, přičemž acquis I má být aplikováno ke dni vstupu do EU, acquis II by měly nové členské státy EU aplikovat po splnění dalších podmínek stanovených Radou EU. Rada EU může rozhodnout o vstupu nového členského státu až poté, co hodnocením zjistí, že byly v novém státě splněny podmínky ke vstupu. 1.1. ZPRÁVY O PŘIPRAVENOSTI ČR K PŘEVZETÍ SCHENGENSKÉHO ACQUIS O přejímání schengenského acquis vydávala vláda průběžné zprávy obsahující hodnocení a úkoly vedoucí k jeho implementaci. Zprávy o připravenosti ČR k převzetí 1 Výkonný výbor byl zřízen na základě Schengenské prováděcí úmluvy a zrušen při vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost v roce 1999 a jeho úlohu pak dle článku 2 Schengenského protokolu převzala Rada EU. 2 Amsterodamská smlouva, jíž se pozměňují Smlouva o Evropské unii, Smlouvy o založení Evropských společenství a některé související akty. 3 Protokol o začlenění Schengenského systému do rámce Evropské unie 4 Pikna, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast policejní a justiční spolupráce). Praha : Linde, 2007, s. 271 5

schengenského acquis projednávala vláda ČR každý rok od roku 2001. Od roku 2004 je její součástí vyhodnocení Harmonogramu úkolů pro dokončení implementace schengenského acquis, což je důležité zejména pro členy vlády, kterým poskytuje aktuální informace. Poslední, devátá verze zprávy, byla přijata 18. dubna 2007. Ta zahrnuje jak obecné zhodnocení a informace o dosavadní přípravě ČR na zapojení do Schengenského prostoru, tak i přehled úkolů, které by měla splnit, aby k zapojení skutečně došlo, a to nejlépe ve stanovených termínech. V závěru zpráva dodává, že je poslední vydanou zprávou a navazovat na ni budou Zprávy o návazných opatřeních k výsledkům schengenského hodnocení ČR v jednotlivých oblastech a Národní plán řízení ochrany státních hranic ČR. Tyto dokumenty se tak stanou hlavními kontrolními mechanismy přípravy ČR na připojení. 6

2. PŘÍPRAVA ČR NA ČLENSTVÍ V SCHENGENSKÉM PROSTORU V souvislosti s chystaným začleněním schengenského acquis do institucionálního rámce EU Amsterodamskou smlouvou začalo vyjednávání České republiky o zapojení do Schengenského prostoru a příprava na převzetí acquis už v roce 1998, tedy rok před počátkem platnosti Amsterodamské smlouvy. Koordinací této přípravy byla pověřena mezirezortní Pracovní skupina pro schengenskou spolupráci. Tato skupina zanikla při zrušení struktur pro přípravu na vstup do EU. V této funkci ji nahradila pracovní skupina Hodnocení Schengenu Česká republika, která vznikla v působnosti Ministerstva vnitra ČR a započala svou činnost dne 11. března 2005. Tato skupina je mimo jiné pověřena organizací a prováděním hodnotících misí v ČR v souvislosti s dokončením příprav na zapojení do Schengenu. 2.1. PODMÍNKY PŘIPOJENÍ Nezbytnou podmínkou plného zapojení do Schengenského prostoru je přijetí schengenského acquis v plném rozsahu, což se bezvýjimečně týká i ČR. Schengenská prováděcí úmluva (Schengen II.) obsahuje ve svých 8 hlavách návod na vytvoření Schengenského prostoru. Hlavy nesou následující označení: I. Definice II. Zrušení kontrol na vnitřních hranicích (v kapitolách této hlavy je obsažena problematika překračování vnitřních hranic, překračování vnějších hranic, víza, podmínky upravující pohyb cizinců, povolení k pobytu a záznam o nežádoucí osobě a další opatření) III. Policie a bezpečnost (kapitoly o policejní spolupráci, o vzájemné pomoci v trestních záležitostech, zákaz dvojího trestu, vydávání osob, střelné zbraně a střelivo aj.) IV. Schengenský informační systém (SIS) V. Přeprava a pohyb zboží VI. Výkonný výbor VII. Závěrečná ustanovení 2.1.1. Schengenský informační systém 7

Jednou z podmínek plného zapojení je vytvoření Schengenského informačního systému (zkráceně SIS). O něm pojednává IV. hlava Schengenské prováděcí úmluvy. Dle této úpravy má informační systém sloužit určitým policejním a justičním orgánům k vyhledávání informací a záznamů o osobách a věcech. Tyto informace jsou poskytovány vzájemně mezi smluvními stranami k zajištění veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, včetně bezpečnosti státu, a to pro účely kontrol na hranicích, policejních a celních kontrol ve vnitrozemí, dále pak pro účely vydávání víz, povolení k pobytu a postupu vůči cizincům. Schengenský informační systém tvoří tyto tři základní složky: a) Centrální databáze ( Centrální SIS, CSIS ), která má funkci technickou, podpůrnou a soustřeďuje všechny informace, jež je SIS zmocněn obsahovat. b) Národní informační systém SIS ( Národní SIS, NSIS ), který provozuje každá ze smluvních stran jako přesnou kopii CSIS, na nějž je napojen. c) Systém SIRENE (Supplementary Information Request at the National Entry), který sice není zakotven v Schengenské prováděcí úmluvě, byl však zaveden jako systém doplňující ve smyslu technicko-organizačním (článek 108) 5 Centrála SIS se nachází ve Štrasburku. S touto centrálou komunikují pouze Národní SIS. Ty jsou dobrovolně zřízeny na území každého smluvního státu a na jeho vlastní náklady a riziko. Údaje shromážděné v Národní SIS je oprávněna používat k vyhledávání každá země pouze na území svého státu. Údaje, které jsou do SIS zadávány a orgánům ostatních členských států přístupné, jsou vymezeny ve článcích 95 až 100. Ty stanoví, že by SIS měl obsahovat informace o těchto osobách: o osobách hledaných za účelem zatčení a vydání o cizincích se záznamem o odepření vstupu údaje o pohřešovaných osobách nebo o osobách, které je třeba chránit 5 Pikna, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast policejní a justiční spolupráce). Praha : Linde, 2007, s.265 8

o svědcích, o osobách předvolaných před soud při trestním řízení nebo o osobách, jimž má být předán rozsudek nebo obsílka k nástupu trestu odnětí svobody o osobách nebo vozidlech, která mají být sledována nebo cíleně kontrolována o věcech hledaných za účelem zabrání nebo jejich použití při trestním řízení Plánovaný SIS II však nemohl být spuštěn v období dle původních představ a toto zpoždění se potvrdilo na podzim roku 2006. Využívání zdokonaleného SIS je ale možné díky prozatímní verzi SISone4all, která byla v reakci na toto opoždění vyvinuta v Portugalsku. Přistupující státy získaly přístup k údajům v těchto systémech už 1. září 2007, jak stanoví rozhodnutí Rady EU ze dne 12. června 2007. 6 Od 1. 9. 2007 mají tedy státy možnost vkládat údaje do SIS a tyto údaje používat, ovšem s omezeními pro státy, které toho času ještě neměly zrušeny hraniční přechody. Tato omezení jsou stanovena v odstavci 4 tohoto rozhodnutí. Státy, které neměly zrušeny hranice, tak neměly povinnost odepřít vstup na své území nebo vyhostit příslušníky zemí, o nichž je veden záznam v SIS o odepření vstupu, a také nemohou vkládat údaje o osobách uvedených v článku 96 Schengenské prováděcí úmluvy z roku 1990. Tato omezení ale pro Českou republiku a další nově přistupující státy od 21. prosince 2007 neplatí. 2.2. MEZIREZORTNÍ PRACOVNÍ SKUPINA HODNOCENÍ SCHENGENU ČESKÁ REPUBLIKA V rámci hodnotícího procesu byla zřízena mezirezortní pracovní skupina Hodnocení Schengenu Česká republika, která byla hlavním koordinačním orgánem pro zapojená ministerstva a další správní úřady podílející se na přípravách na začlenění do schengenské spolupráce a přejímání acquis. Byla zřízena pokynem ministra vnitra č.7 ze dne 11. března 2005 a nahradila tak Pracovní skupinu pro schengenskou spolupráci. V rámci nové pracovní skupiny byly zřízeny čtyři expertní skupiny - pro 6 Rozhodnutí Rady ze dne 12. června 2007 o uplatňování ustanovení schengenského acquis týkajících se Schengenského informačního systému v České republice, Estonské republice, Lotyšské republice, Litevské republice, Maďarské republice,republice Malta, Polské republice, Republice Slovinsko a Slovenské republice (2007/471/ES) 9

vzdušné hranice, policejní spolupráci, víza a ochranu osobních údajů. Tyto čtyři skupiny postupně zpracovávaly metodiku příprav ČR na mise zahraničních expertů, organizovaly hodnotící mise a z jejich hodnocení zpracovaly Zprávu o návazných opatřeních. I po skončení návštěv zahraničních expertů, kteří hodnotili připravenost ČR, koordinovaly tyto skupiny přípravu ČR v těchto oblastech. V červnu 2006 pak byly jako reakce na stávající vývoj a postupné přibližování se k plnému zapojení do Schengenu přidány další 2 expertní skupiny expertní skupina pro informační kampaň a expertní skupina pro odstraňování překážek na státních hranicích. 2.3. VISEGRÁDSKÁ ČTYŘKA (V4) Snahy o zapojení ČR do Schengenského systému jsou uplatňovány i ve spolupráci s dalšími přistupujícími zeměmi v rámci Visegrádské čtyřky. Tato skupina sestávající ze čtyř členů České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska, zemí postkomunistického bloku, byla založena v roce 1991 za účelem integrace těchto zemí mezi vyspělé západoevropské země. V rámci této skupiny vznikla v době českého předsednictví Pracovní skupina Visegrádské čtyřky pro schengenskou spolupráci. Doba vzniku se datuje k 11. březnu 2003 na základě desetibodového prohlášení ministrů vnitra členských zemí Visegrádské čtyřky. Cílem bylo dosažení plného začlenění států Visegrádské čtyřky do schengenské spolupráce a to co nejdříve poté, co tyto země vstoupí do Evropské unie. Pracovní skupina měla prověřit podmínky společné žádosti o schengenskou spolupráci a také základy společné činnosti V4 pro spolupráci při včleňování schengenského acquis. Státy by měly společně diskutovat o společných strategiích a spolupráci, týkající se přechodu k SIS II., sbližování jednotlivých Schengenských akčních plánů a při hodnotících procesech. U těch je však možná i odchylka, pokud některý ze států nebude schopen plnit včas své závazky. Společným cílem je tedy také získání stabilnější vyjednávací pozice díky vzájemné podpoře a spolupráci mezi státy. Státy ve své Deklaraci ministrů vnitra států Visegrádské čtyřky stanovily datum pro plné zapojení do Schengenského systému na říjen 2007, kde zohlednily i nutný přechod k SIS II. Státy se také dohodly na společné době zahájení schengenského hodnocení, a to k 1. červenci 2006, zohlednily však stav vývoje SIS II. 10

Tyto státy spolupracují v různých oblastech jejich společného zájmu už od doby, co byly pouze přidružené země a ve spolupráci pokračují i nadále. Jednání ministrů by se měla uskutečňovat alespoň jednou do roka. 2.4. SCHENGENSKÝ AKČNÍ PLÁN Proces přistupování každé země by měl být alespoň do jisté míry naplánován. Z tohoto důvodu byl v březnu 2001 vládou České republiky schválen Návrh organizačního zabezpečení přebírání schengenského acquis v období předcházejícím referenčnímu datu pro vstup České republiky do Evropské unie, tj. do 31. prosince 2002. Součástí tohoto návrhu je Akční plán pro dokončení implementace schengenského acquis, nazývaný též zkráceně Schengenský akční plán. Schengenský akční plán (SAP) vytvářejí všechny kandidátské země a zde uvádějí svůj plán postupu při přejímání schengenského acquis a přípravě na plné zapojení do Schengenu. Tyto dokumenty rovněž informují o dosaženém pokroku jednotlivých zemí. První Schengenský akční plán ČR, vypracovaný v roce 2001 vycházel z následujících principů: 1. Česká republika bude organizovat svoji přípravu v souladu s rozdělením acquis na kategorii I a II, s přihlédnutím ke lhůtám potřebným pro provedení hodnotícího procesu 2. Česká republika má zájem o plné zapojení do schengenské spolupráce při nejbližší možné příležitosti. S ohledem na dostupné informace o plánu na zprovoznění Schengenského informačního systému druhé generace stanovila ČR referenční datum 1.1.2006 3. Česká republika bude připravena dočasně zajistit i vnější schengenskou hranici, bude-li to potřeba z hlediska vývoje procesu rozšiřování EU/Schengen. 7 K aktualizaci Schengenského akčního plánu došlo v České republice hned dvakrát, a to v letech 2003 a 2005. Ve druhém Schengenském akčním plánu z roku 7 Vzdělávací kurz Schengenský prostor a Česká republika pořádaný českým institutem pro integraci EU (2007) 11

2003 stanovila ČR říjen 2007 za datum, ke kterému bude schopna se plně zapojit do Schengenského prostoru a také potvrdila, že bude schopna zajišťovat plnou ochranu pozemních hranic až do doby, kdy budou zrušeny. Druhá aktualizace Schengenského akčního plánu přijatá vládou roku 2005 zohlednila stav včleňování acquis a potřebu harmonizace států Visegrádské čtyřky. Navazuje na strategii uvedenou v SAP 2003, která se týká zrušení hraničních kontrol na vnitřních hranicích. Česká republika je přesvědčena, že tyto kontroly jsou principem schengenské spolupráce, a proto by mělo provedení acquis druhé kategorie následovat v co nejkratší době po implementaci acquis I. Datum, ke kterému Česká republika plánuje zrušení hraničních, kontrol bylo stanoveno na říjen 2007. 2.5. HODNOTÍCÍ PROCES Přistupující státy musí během svého zapojování projít hodnocením, které prokáže jejich připravenost na členství. Harmonogram hodnocení schengenských příprav byl přijat Radou v květnu 2005. V červnu téhož roku pak byly členským státům pracovní skupinou Rady EU Hodnocení Schengenu rozeslány hodnotící dotazníky a na jejich vypracování byl stanoven termín 1. prosince 2005. Česká republika, stejně jako dalších osm nově přistupujících států, doručila vyplněné dotazníky v daném termínu a tyto státy pak v prosinci 2005 a lednu 2006 představily své strategie a zhodnotily připravenost na zrušení hraničních kontrol před pracovní skupinou Rady Hodnocení Schengenu. Česká republika se prezentovala 10. ledna 2006. Následně pak v celé první polovině roku 2006 probíhalo hodnocení na území našeho státu. Hodnocení je realizováno návštěvami expertů ze zahraničí, kteří hodnotí úroveň připravenosti daného státu na přijetí schengenského acquis. 8 Ve schváleném harmonogramu byl přezkum rozdělen na několik fází. Schengenská hodnotící mise proběhla ve 4 oblastech v těchto obdobích: oblast policejní spolupráce 19.-23. února 2006 oblast ochrany osobních údajů 7.-9. března 2006 vzdušné hranice (letiště Praha-Ruzyně a Brno-Tuřany) 20.-21. června 2006 8 Hodnocení se mohou účastnit experti ze všech států. Česká republika vysílá experty na hodnotící mise od roku 2003. 12

způsob vydávání víz - na Generálním konzulátu ČR v Petrohradě 16. května 2006 a na konzulárním oddělení velvyslanectví ČR v Kyjevě 23. června 2006 Výsledkem hodnocení týmů expertů byly zprávy, které obsahovaly jak hodnocení jednotlivých oblastí, tak i doporučení k nápravě při případném zjištění nedostatků. Jejich odstraňování bylo kontrolováno v průběhu roku 2007, a to buď formou písemnou nebo k dokládání nápravy docházelo pomocí fotografií. V některých specifických případech také byla nutná opětovná návštěva expertů a jejich prověření připravenosti přímo v určitém místě. Poslední hodnocení, které proběhlo 21.-24. září 2007, se týkalo Schengenského informačního systému, jehož prozatímní verze - projekt SISone4all, byla spuštěna k 1. září 2007. Výsledky hodnocení všech devíti přistupujících států projednali ministři vnitra na zasedání Rady EU dne 8. listopadu 2007. Zjištění expertů prokázala dostatečnou míru připravenosti všech států a Rada EU tak mohla ukončit schengenské hodnocení a konstatovat připravenost států na zapojení do Schengenského prostoru. Zde byly také potvrzeny nové, dřívější termíny pro zrušení hraničních kontrol v daných státech. Pro zrušení kontrol na vnitřních pozemních a mořských hranicích bylo stanoveno datum 21. prosince 2007 a pro zrušení hraničních kontrol na mezinárodních letištích, pro lety v rámci Schengenu, 30. března 2008. Dle evropské legislativy však bylo nutné tyto termíny ještě schválit Evropským parlamentem, který tak učinil na plenárním zasedání 15. listopadu. Finální rozhodnutí o rozšíření Schengenského prostoru devíti státy a zrušení jejich vnitřních hranic k určeným termínům bylo schváleno na půdě Rady EU 6. prosince 2007. V určeném datu 21. prosince 2007 se tak mohl Schengenský prostor rozšířit o všech 9 států EU včetně České republiky. 9 Počet členských států Schengenu tedy vzrostl z 15 na 24. Česká republika definitivně zrušila kontroly na hraničních přechodech o půlnoci z 20. na 21. prosince 2007. Zachovány byly pouze kontroly na mezinárodních letištích. Pro ty bylo stanoveno datum ukončení na 30. března 2008, ale vztahuje se pouze na mezinárodní lety z nebo do států připojených k Schengenu, u ostatních zůstávají kontroly zachovány. 9 - Polsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko,Malta. 13

3. DŮSLEDKY VSTUPU DO SCHENGENSKÉHO PROSTORU V OBLASTI PŘESHRANIČNÍHO POHYBU OSOB Jedním z hlavních a pro občany jednotlivých členských států nejzásadnějším cílem Schengenské dohody je volný pohyb osob přes hranice těchto států. K dosažení tohoto cíle je však nutné, aby všechny státy přijaly všechna opatření, která by zajistila bezpečnost států i jejich občanů i při odstranění vnitřních hranic a zamezila zneužívání neexistence hranic takovým způsobem, aby naplnění cílů nenarušilo veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost a zájmy členských států. Od roku 2006 platí nařízení ES, které tuto oblast zabezpečuje - tzv. Schengenský hraniční kodex. 10 3.1. VNĚJŠÍ HRANICE Kodex upřesňuje především postupy při zachovávání bezpečnosti států za současného umožnění volného pohybu osob.ve svém druhém článku vymezuje pojmy vnitřní hranice, vnější hranice, osoby požívající právo Společenství na volný pohyb apod. Vnější hranice definuje jako pozemní hranice členských států, včetně říčních a jezerních hranic, a jejich námořní hranice a letiště, říční přístavy, námořní přístavy a jezerní přístavy, pokud nejsou vnitřními hranicemi. Vnější hranice je možné překračovat pouze na hraničních přechodech během jejich provozní doby, která je přesně vymezena u těch hraničních přechodů, které nejsou otevřeny 24 hodin denně. Pro případ překročení hranic způsobem, jaký není v souladu s těmito pravidly, stanovují členské státy sankce. Výjimky z těchto pravidel jsou uvedeny ve druhém odstavci článku 4, kapitoly I, hlavy II. Patří sem překračování vnější hranice v souvislosti s rekreačními plavbami nebo pobřežním rybolovem, dále lze výjimku povolit námořníkům, kteří se vyloďují na břeh za účelem pobytu v zóně přístavu, kde kotví jejich loď nebo v přilehlých obcích. Výjimka platí také pro jednotlivce nebo skupiny osob, v případě zvláštního požadavku, pokud jsou držiteli povolení, které je vyžadováno vnitrostátními právními předpisy, a pokud to není v rozporu s veřejným pořádkem a vnitřní bezpečností členských států; dále také jednotlivcům nebo skupinám osob v případě nepředvídaného stavu nouze. 10 - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) 14

Při překračování vnějších hranic jsou osoby, na které se vztahují práva ES na volný pohyb, podrobeny minimální kontrole zahrnující pouze ověření jejich totožnosti. Osobami požívajícími právo Společenství na volný pohyb se rozumí: a) občané Unie (článek 17 Smlouvy o založení ES) a státní příslušníci třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občana Unie vykonávajícího právo volného pohybu a na které se vztahuje tzv. kvalifikační směrnice, 11 b) státní příslušníci třetích zemí a jejich rodinní příslušníci bez ohledu na státní příslušnost, kteří na základě dohod mezi Společenstvím a jeho členskými státy na jedné straně a těmito třetími zeměmi na straně druhé požívají právo volného pohybu rovnocenné právu občanů Unie. 12 Naopak osoby ze třetích států podléhají kontrole důkladné. Pokud jejich pobyt během šesti měsíců nepřesáhne dobu tří měsíců, pak musí při překračování vnějších hranic Schengenského prostoru splňovat tyto vstupní podmínky: opravňují 1) mají platný cestovní doklad nebo doklady, které je k překročení hranice 2) mají platné vízum, pokud je požadováno - seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít vízum při překračování vnějších hranic Evropské unie a také seznam zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni nebo jsou držiteli platného povolení k pobytu, je uveden v nařízení Rady (ES) č. 539/2001. 13 3) musí doložit účel a podmínky své cesty a mít zajištěný určitý způsob obživy po dobu své cesty, jakož i návrat do své země původu nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno přijetí těchto prostředků, nebo jsou tyto osoby schopny si legálním způsobem obživu zajistit. Prostředky pro obživu se posuzují podle délky pobytu a účelu dané cesty a na základě porovnání s průměrnými cenami v dané zemi, které jsou stanoveny pro levné ubytování, ty se pak násobí počtem dní pobytu. Referenční částky, které stanovují výši dostatečných prostředků pro obživu, stanovují členské státy a ty pak tyto částky oznamují Komisi. 11 - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států 12 - Pikna, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast policejní a justiční spolupráce). Praha : Linde, 2007, s.253 13 - Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni. 15

4) nejsou osobami vedenými v Schengenském informačním systému, za účelem odepření vstupu 5) nejsou považovány za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví a mezinárodní vztahy pro všechny státy, které jsou členy Schengenu a zejména nejsou osobami, jimž má být odepřen vstup podle vnitrostátních databází členských států. Kontroly na vnějších hranicích provádějí příslušníci pohraniční stráže. Ti mají tyto kontroly provádět přiměřeně cílům a s ohledem na lidskou důstojnost pohraniční stráž nesmí diskriminovat nikoho, kdo se pokusí o překročení vnějších hranic Schengenského prostoru. Mohou být prováděny také kontroly dopravních prostředků nebo předmětů v držení osob překračujících hranice. Na ty se pak vztahují právní předpisy daného státu týkající se této oblasti. Důkladná kontrola osob ze třetích zemí se provádí jak při vstupu, tak také při výstupu z daného členského státu na jeho vnějších hranicích. Vstupní kontrola zahrnuje ověření výše uvedených podmínek a případně i dokladů povolujících pobyt a výkon pracovní činnosti na území státu pobytu. Nutné je tak podrobně přezkoumat stanovené aspekty. Doklad k překročení hranic musí být podroben důkladné prohlídce, která prokáže, že doklad nenese známky padělání nebo pozměňování. Zároveň je žádoucí prověřit, zda je cestovní doklad platný pro překročení hranic a s neukončenou dobou platnosti spolu s přiloženým vízem nebo povolením k pobytu, je-li v daném členském státě požadováno. V cestovním dokladu by dále měla být zkontrolována vstupní a výstupní razítka za účelem porovnání data vstupu a data výstupu a případného zjištění byla nebo nebyla-li překročena povolená doba pobytu. Musí být ověřeno místo odjezdu a cíle, účel pobytu dané osoby a v případě potřeby i odpovídající podklady. Důležité je rovněž ověření prostředků osoby ze třetí země pro obživu, na návrat do země původu či na průjezd do třetí země nebo schopnost této osoby si dané prostředky zajistit. V neposlední řadě je třeba ověřit, jestli daná osoba nebo její dopravní prostředek a předměty, které převáží nemohou ohrozit veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost jakéhokoli členského státu. Důkladné kontroly na hraničních přechodech s nečlenskými státy se provádějí i při výstupu z oblasti Schengenského prostoru. Na těch se taktéž provádí kontrola platnosti cestovního dokladu, jeho ověření zda nenese známky padělání nebo pozměnění. A dle možností se také provádí ověření, že daná osoba není pro členské státy hrozbou pro jejich veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost nebo mezinárodní vztahy. 16

Kodex uvádí ještě další možnosti kontrol ověření platného víza, je-li požadováno, ověření délky pobytu a nahlédnutí do záznamů o osobách a předmětech vedených v Schengenském informačním systému a do sestav ve vnitrostátních souborech údajů. Jediné vnější hranice, které má Česká republika a kde bylo nutné zavést schengenské standardy, jsou mezinárodní letiště. Sem patří celkem 15 letišť, která splňují bezpečnostní podmínky pro mezinárodní letiště s vnější hranicí a získala povolení provozovat neschengenské lety od Úřadu pro civilní letectví. Pět letišť (Praha Ruzyně, Brno-Tuřany, Ostrava-Mošnov, Pardubice a Karlovy Vary) se rozhodlo provést stavební úpravy, které zajistí fyzické (konstrukční) oddělení proudů cestujících na vnitřních a vnějších schengenských letech. Na jediném letišti evropského formátu" Praha Ruzyně byl v roce 2006 zprovozněn terminál Sever 2 určený výhradně pro lety do/z schengenských států - od 28.10.2007 probíhá v tomto terminálu, který byl přejmenován na Terminál 2, odbavení i pro lety do/ze zemí států, které vstoupily do Schengenu 21. prosince 2007. 14 I po zrušení kontrol na těchto letištích však zůstávají zachovány bezpečnostní kontroly probíhající po obdržení palubního lístku. I nadále tedy platí bezpečnostní opatření týkající se přítomnosti některých předmětů na palubě letadla. Dosavadní praxe zůstává po 30. březnu 2008 zachována pro lety z Terminálu 1 letiště Praha Ruzyně, tedy pro lety mimo oblast Schengenu, protože právě zde se jedná o vnější hranici Schengenského prostoru. Cestující tak musí i nadále projít kontrolou totožnosti s vydáním palubní vstupenky, hraniční kontrolou, bezpečnostní prohlídkou a před samotným vstupem do letadla předložením palubní vstupenky a cestovního dokladu, přičemž u občanů některých třetích zemí mohou být vyžádány ještě další zvláštní doklady. 3.1.1. Odepření vstupu pro příslušníky třetích zemí na vnějších hranicích Výše stanovené podmínky jsou tedy zásadní pro občany ze třetích zemí při překračování vnějších hranic Schengenského prostoru. Pokud státní příslušník třetí země nesplní všechny výše uvedené podmínky, je mu vstup na toto území odepřen. Členský stát jim může povolit vstup na své území pouze z důvodů humanitárních, z důvodů národního zájmu nebo s ohledem na své mezinárodní závazky. 14 Euroskop.cz, Vstup ČR do Schengenu, ČR v Schengenu (2007): Změny na státních hranicích, online text (http://www.euroskop.cz/57773/120986/clanek/prakticke-informace/zmeny-na-statnichhranicich/) 17

Vstup může být odepřen pouze na základě rozhodnutí, které přesně udává důvod pro odepření. Takové rozhodnutí pak přijímá orgán k tomu zmocněný vnitrostátními právními předpisy a to nabývá právní účinek ihned. Osoby, kterým byl vstup odepřen, mají nárok na odvolání. To musí být podáno v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Podání odvolání nemá odkladný účinek na výkon rozhodnutí o odepření vstupu. Prováděcí pravidla pro odepření vstupu jsou uvedena v příloze V Schengenského hraničního kodexu. Členské státy shromažďují veškeré informace týkající se počtu odepření, jejich důvodech, dále informace o státní příslušnosti osob, jimž byl vstup odepřen a druh státní hranice, na které byl vstup odepřen. Tyto údaje jsou pak členskými státy předávány jedenkrát ročně Komisi, která souhrn těchto údajů zveřejňuje každé dva roky. 3.2. VNITŘNÍ HRANICE Schengenský hraniční kodex definuje také pojem vnitřní hranice. Těmi rozumí společné pozemní hranice členských států včetně říčních a jezerních hranic, dále také letiště pro vnitřní lety a námořní, říční a jezerní přístavy pro pravidelná trajektová spojení. Všechny hranice České republiky jsou hranicemi vnitřními, protože Slovensko a Polsko se stejně jako ČR staly 21. prosince 2007 součástí Schengenu. Zvláštní pravidla platí pro mezinárodní leteckou přepravu. Vnitřní hranice lze přecházet na jakémkoliv místě bez ohledu na státní příslušnost osoby překračující vnitřní hranice a bez hraniční kontroly cestovních dokladů cestovní doklady ale musí mít přecházející osoby při sobě a v případě potřeby se platným cestovním dokladem (občanský průkaz nebo cestovní pas) prokázat. Volnost pohybu ale není absolutní, stále je třeba dodržovat předpisy daného státu, protože ty se mnohdy v různých státech odlišují. V některých případech se omezení týkají i ochrany přírody nebo soukromého majetku. Pro Českou republiku a její vnitřní hranice ze zapojení do Schengenu mimo jiné vyplývá, že na hraničních přechodech přestává působit policie a je možné přejít přes hraniční přechody bez zastavení z důvodu ukončení jejich používání. Nedojde tedy k úplnému zrušení hranic, ale pouze přestanou být prováděny hraniční kontroly a jiná opatření na hraničních přechodech. Dochází tak k posílení spolupráce v rámci určitých regionů, především pro některá města či obce, které byly státní hranicí odděleny. 18

3.2.1. Ochrana vnitřních hranic Ochrana vnitřních hranic může být znovu zavedena ve výjimečných případech ohrožení veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti. Pokud by vláda ČR rozhodla o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic, policisté se vrátí zpět na hraniční přechody. Tato ochrana je pouze dočasná a neměla by překročit 30 dní nebo může trvat po předvídatelnou dobu trvání závažné hrozby, pokud ta přesahuje 30 dní. Pro tento případ je stanoven speciální postup. Tato doba a rozsah trvání ochrany vnitřních hranic by neměla překročit míru nezbytně nutnou k zajištění ochrany. Pokud závažná hrozba trvá déle než stanovenou dobu, může členský stát s ohledem na případná nová hlediska ochranu hranic prodlužovat vždy nejvýše o 30 dní. K tomuto prodloužení však může dojít až poté, co o něm daný stát uvědomí další členské státy a Komisi. O uvedených opatřeních musí členský stát, případně Rada, informovat v co nejkratší době Evropský parlament. Datum zrušení ochrany vnitřních hranic potvrzuje členský stát a ihned předkládá zprávu o znovuzavedení ochrany vnitřních hranic Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. V této zprávě stát popíše zejména provádění kontrol a účinnost znovuzavedení ochrany. Při zavedení této ochrany budou muset všechny osoby překračující tyto hranice respektovat pravidla a omezení z této ochrany plynoucí, která stanovuje daný členský stát. Ty se mohou mnohdy podobat zesílené ochraně vnějších hranic Schengenského prostoru. 3.2.2. Jednotné schengenské vízum Překračování vnitřních hranic je usnadněné i pro občany třetích zemí. Někteří, jejichž seznam je uveden v nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, jsou povinni se při překračování hranic Schengenského prostoru prokázat mimo jiné platným cestovním vízem. Členské státy Schengenu zřídily systém společných víz jednotné schengenské vízum. Jeho držitel má pak právo na volný pohyb po celém území Schengenu v délce maximálně 3 měsíce. Schengenské vízum může být osobě ze třetí země uděleno pouze za splnění výše již uvedených podmínek (cizinec má platný cestovní doklad, prokáže účel a podmínky své cesty, má zajištěny dostatečné finanční prostředky, nemá záznam o odepření vstupu v SIS, jeho pobyt není hrozbou pro veřejný pořádek ani bezpečnost státu nebo mezinárodní vztahy některého z členských států). Vízum může být územně 19

omezeno, pokud cestující ze třetí země nevlastní cestovní doklad uznávaný v některé ze členských zemí. V takovém případě se smí zdržovat pouze v těch státech, ve kterých je vízum platné, kde ho státy uznávají. Podmínky zániku platnosti schengenského víza jsou uvedeny v Schengenské prováděcí úmluvě. Jednotné schengenské vízum tedy zaniká pokud nastanou tyto skutečnosti: a) platnost víza skončí b) vyprší platnost cestovního dokladu c) cizinec přestane mít dostatek finančních prostředků pro další pobyt d) v mezidobí bude proveden záznam v SIS o odepření vstupu e) proviní-li se proti veřejnému pořádku nebo bezpečnosti státu Schengenské vízum, které vydávají jednotlivé členské státy schengenského systému, má různé kategorie: typ A vízum pro letištní tranzit jeho držitel se může při mezipřistání zdržovat v tranzitu letiště, není však oprávněn ke vstupu na území státu. typ B průjezdní vízum (tranzitní) držitel tohoto víza je oprávněn k průjezdu územím Schengenu, pokud je jeho cílovou zemí jiný třetí stát. Doba průjezdu nesmí být delší než 5 dní ať už se jedná o kterýkoliv druh víza pro jednorázový, dvojnásobný nebo několikanásobný tranzit. typ C krátkodobé vízum opravňuje držitele k pobytu na území Schengenského prostoru po dobu nejvýše 3 měsíce během šesti měsíců od data vstupu do kteréhokoliv členského státu. typ D+C dlouhodobé národní vízum toto kombinované vízum platí současně jako krátkodobé vízum. Pokud je pobyt cizince delší než 3 měsíce, musí si zažádat o dlouhodobé národní vízum nebo o povolení k pobytu, které vydává daný stát na základě svých právních předpisů. Je možné udělit 2 typy dlouhodobého víza tzv. typ D a typ kombinovaný D+C. Dlouhodobé vízum typu D opravňuje držitele k průjezdu přes území Schengenského prostoru až do státu, který toto vízum udělil, a to v délce trvání nejvýše 20

5 dní. Pokud je v některém ze států Schengenu daná osoba evidována jako nežádoucí, není přes tuto zemi přejezd možný. Kombinovaný typ víza označovaný jako D+C povoluje svému držiteli v průběhu prvních tří měsíců pohybovat se po Schengenu. Má totiž v této lhůtě platnost také jako krátkodobé vízum, které umožňuje pobyt v jiných státech. Po prvních třech měsících nabývá tedy vízum vlastnosti víza typu D, vlastník tak může pouze projíždět územím členských států. Tento typ víza však může být vydán jen za splnění shodných podmínek nutných k vydání jednotného schengenského víza. Státní příslušníci třetích zemí, kteří mají vízovou povinnost vůči státům EU a jsou držiteli platného povolení k pobytu v některém členském státě Schengenu, se mohou zdržovat také v ostatních členských státech po dobu dlouhou až tři měsíce bez nutnosti držení dalších víz. 15 Krom víza je samozřejmě nezbytný i platný cestovní pas a splnění všech dalších podmínek požadovaných pro překročení vnějších hranic Schengenu. Při pobytu delším než tři měsíce jsou cizinci oprávněni požádat ve státě, ve kterém pobývají, o národní dlouhodobé vízum nebo povolení k pobytu. V České republice jsou po plném zapojení do Schengenského prostoru, tj. od 21. prosince 2007, vydávána víza typu D+C. Takové vízum má po dobu maximálně tři měsíce od data jeho platnosti zároveň vlastnosti jednotného schengenského krátkodobého víza a národního dlouhodobého víza. Aby bylo takové vízum vydáno, musí být splněny podmínky nutné k vydání jednotného schengenského víza a zároveň musí cizinec podat žádost na zastupitelském úřadu České republiky v jeho zemi. Státní příslušníci třetích zemí, kteří nemají vízovou povinnost a splňují všechny podmínky nutné k překročení vnější hranice Schengenu, se tedy mohou na jeho území volně pohybovat po tři měsíce během šestiměsíčního období počítaného od prvního vstupu. Úmluva nestanoví, kteří cizinci vízovou povinnost mají, ta vyplývá z vnitrostátních předpisů, které musí zohledňovat společnou vízovou politiku. Po vyčerpání tříměsíčního pobytu musí cizinec opustit území Schengenského prostoru. Pro pobyt delší než tři měsíce je nutné vystavit národní vízum. To uděluje zvlášť každý stát sám a jeho vystavování a další úkony upravuje národní právo vydávajícího státu, nepodléhá tedy schengenské úpravě. V rámci krátkodobého pobytu je možná i výdělečná činnost většinou na základě pracovního povolení podle národních předpisů. 15 To platí také na území Lichtenštejnska a Švýcarska, protože tyto státy mají s EU uzavřeny bilaterální dohody. 21

Je-li cizinec ze třetí země řádně a trvale zaměstnán u podniku se sídlem v jednom ze států EU/EHP nebo Švýcarska, smí pracovat v rámci volného poskytování služeb přechodně (maximálně tři měsíce) bez pracovního povolení pro svou firmu v jiném státě Schengenské dohody. 16 3.2.3. Podmínky udělení víza v ČR Podmínky pro udělení víza v České republice zůstávají stejné jako před 21. prosincem 2007. Musí být tedy splněny podmínky k udělení vybraného druhu víza a s nimi i další. Osoba žádající o vízum nesmí mít záznam v SIS o odepření vstupu, musí mít platný cestovní doklad, který držitele opravňuje ke vstupu do všech členských států, a jeho hlavním cílem cesty je Česká republika. Pokud se jedná o průjezd přes území i dalších států, je pak ČR prvním státem, na jehož území cizinec vstoupí. Stejně jako pro udělování jednotného schengenského víza platí také ochrana vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku, proto žadatel nesmí pro ČR představovat hrozbu v této oblasti ani hrozbu pro mezinárodní vztahy členů Schengenu. 3.2.4. Vízový informační systém Kvůli snadnějšímu sdílení informací o poskytování víz byl na základě rozhodnutí Rady dne 8. června 2004 17 zřízen Vízový informační systém (zkráceně VIS). Ten umožní oprávněným orgánům členských států vkládat a aktualizovat vízové údaje a také si je v této elektronické databázi prohlížet a sdílet je s dalšími státy. VIS by měl být plně spuštěn začátkem roku 2009. Jeho cílem je především usnadnit a zabezpečit vydávání víz díky sdílení a výměně informací mezi členskými státy. Díky tomuto systému mohou členské státy kontrolovat a prověřovat osoby žádající o udělení víza, na jehož základě budou oprávněni do Schengenu vstoupit. VIS by měl být vytvořen na stejné technické platformě jako SIS II, ale jejich data a přístupy k nim budou přísně oddělena. Je založen centralizovaně a skládá se z ústředního systému, tzv. Ústřední vízový systém, a z uživatelského rozhraní, tzv. 16 - Pikna, B. Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek v evropském právu (oblast policejní a justiční spolupráce). Praha : Linde, 2007, s.259 17 - Rozhodnutí Rady ze dne 8. června 2004 o zřízení Vízového informačního systému (VIS) (2004/512/ES) 22

Národní uživatelské rozhraní. Komunikační infrastrukturu mezi nimi vytváří a zodpovídá za ni Evropská komise. Osobní údaje, které zadává občan třetí země ve své žádosti o přidělení víza, budou tedy uchovávány v rámci tohoto elektronického systému, avšak s poskytnutím maximální ochrany těchto údajů. Údaje z žádostí o vízum by měly být uchovávány nejvýše po dobu 5 let. U každého žadatele tak budou mít vybrané státní orgány možnost zhlédnout jeho biometrické údaje (otisky prstů a fotografie) a údaje písemné např. jméno, adresa, povolání, místo a datum podání žádosti. Osobní údaje budou také obsahovat rozhodnutí členského státu vydat, zrušit, prodloužit nebo odebrat vízum. 3.2.5. Ohlašovací povinnost po vstupu ČR do Schengenu Každý cizinec, který přijíždí do České republiky, je za určitých okolností povinen se ohlásit na oddělení cizinecké policie ČR, která náleží danému místu, kde cizinec hodlá pobývat nebo již pobývá. Do tří pracovních dnů ode dne jeho vstupu do ČR tak musí učinit všichni státní příslušníci třetí země, tedy jak ti, co vízové povinnosti podléhají, tak ti, co jí nepodléhají a také ti státní příslušníci třetí země, kteří jsou rodinnými příslušníky občana EU, Islandu, Norska, Švýcarska nebo Lichtenštejnska a tohoto občana nedoprovází ani nenásleduje. Občané EU, Islandu, Norska, Švýcarska a Lichtenštejnska jsou povinni nahlásit své místo pobytu nejpozději do 30 dnů od vstupu na území ČR, pokud předpokládají, že se zde zdrží déle než 30 dní. Stejná lhůta i stejné podmínky platí také pro občany třetích zemí, kteří jsou rodinnými příslušníky občana EU, Islandu, Norska, Švýcarska a Lichtenštejnska a společně s ním pobývají na území ČR. Pokud má však ohlašovací povinnost ubytovatel, platí jiné podmínky namísto výše uvedených. 23

4. DŮSLEDKY VSTUPU DO SCHENGENSKÉHO PROSTORU V OBLASTI OBCHODU A PŘESHRANIČNÍHO POHYBU ZBOŽÍ Oblast obchodu a pohybu zboží spolu úzce souvisí a také v Schengenské prováděcí úmluvě je zpracována v hlavě V, tedy v článcích 120 až 125. V nich nejdříve ukládá stranám dohody, aby svými předpisy nebránily pohybu zboží přes vnitřní hranice a strany by zároveň měly tento pohyb usnadňovat. Zjednodušování by se mělo uskutečňovat při celním odbavení zboží, při kterém by byly současně vyřizovány formality týkající se zákazů a omezování, přičemž si dotyčná strana může zvolit, zda chce tyto kontroly provádět ve vnitrozemí nebo na vnitřních hranicích a stát má toto rozhodnutí podporovat. Důležitá v této oblasti je zejména společná harmonizace formalit týkajících se pohybu zboží na vnějších hranicích a následně kontrola dodržování těchto formalit. Zvláštní podmínky se vztahují na přepravu rostlin. Smluvní strany nebudou kontrolovat určité rostliny a rostlinné produkty a nebudou při jejich přepravě vyžadovat certifikáty o zdravotní nezávadnosti rostlin. Jejich seznam určuje Výkonný výbor, který jej také může pozměnit. Další otázkou je pohyb nebezpečného zboží, za které se považují omamné látky, zbraně, střelivo, munice, toxické odpady apod. Cílem je bezpečná přeprava takového zboží a také zvýšení intenzity spolupráce mezi státy v této oblasti. Stejné platí i pro problematiku nebezpečných odpadů. Spolupráce mezi státy a koordinace jejich činností, stejně tak jako vzájemná výměna informací, je také vyžadována u vývozu strategických průmyslových výrobků a technologií. V této části úmluvy je zmíněna i výměna styčných důstojníků v oblastí celních správ. O styčných důstojnících pojednává následující kapitola. Blíže se Schengen II oblastí zboží a obchodu nezabývá, je proto namístě připomenout, že po zapojení České republiky do Schengenského prostoru se nezměnila pravidla EU související s jednotným vnitřním trhem a volným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. Předpisy týkající se této problematiky je tedy nutné i nadále respektovat. Volný pohyb zboží, jako jedna ze čtyř základních svobod, je základem k fungování jednotného vnitřního trhu v Evropské unii. Její občané tak mohou volně převážet zboží nakoupené v jednom státě do státu jiného, je-li toto zboží určeno pro soukromé účely, protože takové zboží nakoupené v jednom státě je posuzováno stejně 24

jako zboží z domovské země. Pro určité druhy zboží však platí množstevní omezení. Ta se týkají především tabákových a alkoholických výrobků nebo pohonných hmot, neboť ty podléhají spotřební dani. Jedna osoba by tedy přes vnitřní hranice Schengenského prostoru neměla převézt více než níže uvedené množství těchto výrobků: tabákové výrobky - cigarety 800 ks - doutníčky (krátké doutníky) 400 ks - doutníky 200 ks - tabák 1 kg alkoholické nápoje - pivo 110 l - lihoviny 10 l - aperitivy - alkoholizované víno ( např. portské) 20 l - víno 90 l ( z toho maximálně 60 l vína šumivého) Belgie, Finsko, Dánsko, Francie, Irsko, Německo, Rakousko, Švédsko a Velká Británie uplatňují vůči ČR přísnější limity z důvodů vyšší spotřební daně na cigarety a tabákové výrobky v těchto zemích oproti její výši v České republice. Limit je stanoven pouze na vývoz čtvrtinového množství takových výrobků do výše uvedených zemí. Pro srovnání lze uvést, že při dovozu z nečlenských zemí EU jsou limitace následující: lze bezcelně dovézt zboží hodnoty nepřekračující 175 EUR na osobu, lidé do 15 let do 90 EUR. Tabákové výrobky a alkohol lze dovážet v tomto množství: 200 ks cigaret, 50 ks doutníků, 250g tabáku, 1 l destilátů a 2 l vína. 18 18 Evropská komise, Cestování v EU: Dovoz a vývoz zboží. [citováno 18. března 2008]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/ceskarepublika/service/travelling/art_4900_cs.htm 25