6.3.1 Úvod - přehled monitorovacích aktivit a programů zahrnujících sledování POPs v hydrosféře ČR

6.3 Hydrosféra 6.3.1 Úvod - přehled monitorovacích aktivit a programů zahrnujících sledování POPs v hydrosféře ČR 6.3.1.1 Monitorování jakosti povrchových a podzemních vod ČHMÚ zabezpečuje monitoring jakosti vody ve státních monitorovacích sítích povrchových a podzemních vod. ČHMÚ specifikuje ve spolupráci s VÚV T.G.M. cíle a rozsah sítě, sledovaných parametrů, jejich četností, analytické metody atd. Současná podoba monitorovací sítě jakosti povrchových vod je důsledkem historického vývoje od počátku monitoringu v roce 1963. Na jeho základě byly postupně prováděny úpravy profilů a sledovaných parametrů, avšak ke klíčové změně došlo až od roku 2000 rozšířením sledovaných a analyzovaných matric (postupný náběh vzhledem k implementaci požadavků relevantních směrnic ES). Na území České republiky je na významných tocích rovnoměrně rozmístěno 257 profilů, ve kterých se 12x ročně odebírají vzorky vody pro analýzy základních fyzikálně-chemických parametrů, těžkých kovů, specifických organických sloučenin, biologických a mikrobiologických ukazatelů. Do státní sítě je pilotně zahrnuto 44 profilů komplexního monitoringu jakosti vody, kde jsou sledovány jednotlivé polutanty ve vodě, plaveninách, sedimentech a biomase. Profily komplexního monitoringu jakosti vod byly vybírány tak, aby bylo možné analytické údaje doplňovat informacemi o průtocích a množství plavenin z denního sledování. Údaje o perzistentních organických látkách, tak jak jsou definovány ve Stockholmské úmluvě mají různou historii a délku sledování. K nejdéle monitorovaným látkám a tudíž i k nejlépe zmapované situaci patří polycyklické aromatické uhlovodíky, jejichž systematické sledování ve státní síti sledování jakosti vod bylo zahájeno v roce 1992. Dále také polychlorované bifenyly, jejichž sledování ve formě Deloru 103 a 106 bylo zahájeno v roce 1990. V roce 1993 bylo zahájeno sledování hexachlorbenzenu a hexachlorcyklohexanů. V roce 1995 bylo zahájeno sledování DDT a Aldrinu. Od roku 2000 jsou látky skupin PAHs, PCBs, HCHs, HCB, DDTs a drinů sledovány také v sedimentech a plaveninách. Hodnocení výskytu těchto látek je součástí této zprávy. Ve státní monitorovací síti jakosti povrchových vod jsou zabezpečeny rovněž mezinárodní monitorovací programy. V rámci Mezinárodní komise pro ochranu Labe (MKOL) je na území ČR sledováno 5 profilů, v rámci Mezinárodní komise pro ochranu Dunaje (MKOD) jsou sledovány 2 profily a v rámci Mezinárodní komise pro ochranu Odry (MKOO) je sledován 1 profil. Rozsah mezinárodních měřících programů je každoročně upřesňován. Z hlediska perzistentních organických látek bylo v rámci monitoringu MKOL zahájeno sledování DDT v roce 1995, kongenery HCH od roku 1993 a aldrin 1994. Hodnocení výsledků výskytu těchto látek je také součástí této zprávy. Automatické analyzátorové stanice pro kontinuální sledování jakosti vody v tocích jsou 4 ve správě s.p. Povodí Labe (Valy, Obříství, Lysá a Děčín na Labi), 1 ve správě s.p. Povodí Vltavy (Zelčín na Vltavě), 1 ve správě s.p. Povodí Ohře (Terezín na Ohři), 1 ve správě s.p. Povodí Odry (Bohumín na Odře) a 1 ve správě s.p. Povodí Moravy (Lanžhot na Moravě). Výzkumný monitoring prováděný Výzkumným ústavem vodohospodářským TGM v rámci různých úkolů, např. Projekt Labe, Projekt Morava a Projekt Odra je specificky zaměřen na látky doposud nesledované k podchycení možného výskytu různých látek včetně perzistentních organických látek a k identifikaci zdrojů těchto látek. Hodnocení výsledků výskytu těchto látek je také součástí této zprávy. III-22

Státní podniky Povodí, kromě prací pro ČHMÚ ve státních sítích, provádějí na tocích ve své správě doplňující účelové sledování. Sledování probíhá především na profilech důležitých z hlediska provozní činnosti správců toků, především ve vodárensky využívaných nádržích a na vodárensky využívaných částech toků. Z hlediska rutinního monitoringu POPs nelze hovořit o systematickém monitoringu poskytující informace z hlediska časoprostorového výskytu těchto látek. Zemědělská vodohospodářská správa (ZVHS) provádí monitoring na drobných vodních tocích. Je zaměřen především na identifikaci a podchycení vlivu difúzního znečištění ze zemědělské výroby. V současné bylo vybráno 58 profilů provozovaných ZVHS, jejichž rozsah sledování, četnosti a metody sledování doplňují státní monitorovací síť jakosti povrchových vod, včetně monitoringu POP s v rozsahu ukazatelů státní sítě sledování ve vodě a sedimentech. Státní monitorovací síť jakosti podzemních vod obsahuje tři typy pozorovacích objektů: prameny, mělké vrty a hluboké vrty. Sledování pramenů je plošně rozmístěno po celém území ČR ve většině geologických struktur. V oblasti krystalinika jsou to jediné pozorovací objekty podzemních vod. Mělké vrty sledují podzemní vody kvartéru poříčních zón. Hluboké vrty sledují podzemní vody ve významných hydrogeologických strukturách s hlubším oběhem (sedimentární horniny svrchní křídy České křídové pánve, terciéru, křídy jihočeských pánví a paleogénu Karpatské soustavy). Monitoring jakosti podzemních vod byl postupně zaváděn od roku 1984. V roce 2001 bylo z hlediska jakosti monitorováno 463 objektů podzemních vod, z toho 136 pramenů, 145 mělkých vrtů a 182 hlubokých vrtů.. Všechny objekty monitorovací sítě jakosti podzemních vod jsou vzorkovány 2x ročně v cyklu jaro podzim. Systematický monitoring persistentních organických látek byl zahájen v roce 1991 sledováním PAHs (fluoranthenu) a od roku 1997 látek HCH. 6.3.1.2 VaV/650/3/00 Výskyt a pohyb nebezpečných látek v hydrosféře ČR Od roku 2000 byl zahájen výše jmenovaný projekt, který ve spolupráci s VÚV TGM řeší ČHMÚ. Hlavním cílem projektu je výzkum výskytu nebezpečných látek v jednotlivých složkách hydrosféry v takovém rozsahu, jak jsou definány ve směrnici 76/464/EHS a dceřiných směrnicích, směrnici 80/68/EHS. Cílem projektu bude také bližší specifikace nebezpečných látek, které jsou relevantní pro Českou republiku, vzhledem k jejich možnému výskytu ve vodním prostředí a upřesnění a definice národních jakostních cílů pro povrchové a podzemní vody dotčené vypouštěním příslušných látek. Dalším cílem projektu je vyhodnocení trendů dlouhodobého vývoje znečištění nebezpečnými látkami v objektech pozorování státních sítí sledování jakosti vod, v dalších sítích pozorování. Je prováděn výzkum výskytu prioritních polutantů v různých částech vodního ekosystému voda, plavenina, sediment, biota formou inspekčního monitoringu v závislosti na místních fyzicko-geografických podmínkách. Jedním z výsledků projektu bude úprava státních sítí sledování jakosti vod, a to jak v rozsahu a četnostech sledování jednotlivých parametrů, tak především v lokalizaci jednotlivých objektů sledování, tak aby byly věcně naplňovány výše zmíněné směrnice z hlediska státního zabezpečení provozního monitoringu. V rámci tohoto projektu jsou sledovány veškeré perzistentní organické látky tak, jak jsou definovány ve Stockholmské úmluvě kromě chlordanu, heptachloru, mirexu, toxafenu, polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů a to jak v povrchové vodě, tak podzemní vodě a plaveninách a sedimentech. Výsledku tohoto projektu budou však k dispozici v závěru roku 2002. III-23

6.3.2 Zdroje a výskyt POPs v hydrosféře ČR 6.3.2.1 DDT a jeho metabolity 6.3.2.1.1 Zdroje vstupů DDT do hydrosféry Přípravky na bázi DDT, resp. jejich účinné látky p,p -DDT, byly jako insekticidy v bývalém Československu široce používané do poloviny 70. let. Přímé používání DDT pro zemědělské účely bylo zakázáno již v r.1974, i později však bylo možno DDT používat ve vybraných prostředcích, např. pro likvidaci vši vlasové. Definitivní zákaz výroby a používání nastal v r.1984. Tomuto zákazu se však vymykalo používání DDT sovětskou okupační armádou umístěnou v České republice. Patrně značné množství této látky zde zůstalo ve formě nekontrolovaných zásob i po odchodu této armády na počátku 90. let. Podle údajů bývalého GŘ Zemědělského zásobování a nákupu a MŽP bylo v létech 1950 až 1975 v zemědělském sektoru použito celkem 7 050 tun účinné látky DDT. Průměrné zatížení orné půdy a trvalých kultur (sady, vinice, chmelnice) činilo zhruba 1,8 kg DDT.ha -1. Zákazem používání DDT v zemědělství však pochopitelně nebyl vyřešen problém likvidace existujících zásob DDT a také asanace zemin, vod a dalších složek hydrosféry, které byly předchozím nevhodným zacházením s DDT významně kontaminovány. Až v roce 1992 na základě rozsáhlé kontrolní akce a skutečnosti, že vstoupil v platnost zákon o odpadech 238/92 Sb., bylo rozhodnuto o opatřeních k zajištění bezpečného zneškodňování nebezpečných pesticidních odpadů včetně zásob DDT s přímou podporou státu. Odborný dozor a pomoc při organizaci sběru, identifikaci pesticidních odpadů v jednotlivých zemědělských podnicích, manipulaci a přepravě zajišťovala Rostlinolékařská správa. Vlastní zneškodňování nebezpečných odpadů zabezpečovaly od roku 1993 vybrané schválené organizace (např. P-EKO s.r.o. Ústí nad Labem, ASANA s.r.o. Česká Lípa) spalováním ve speciálních spalovnách a odpady s vysokým podílem anorganické příměsi (popraše) byly po úpravě předepsanou technologií solidifikace (smísení s cementovou směsí) ukládány na schválených skládkách toxických odpadů (například Všebořická skládka). Po roce 1993 se tak pravděpodobně podařilo zneškodnit bezpečnými způsoby podstatnou část objemu i později objevené zásoby přípravků s obsahem DDT. Poznatky o zdrojích emisí vedou ke zjištění, že se kontaminace DDT netýká aktivních průmyslových zdrojů znečištění. DDT v jednotlivých složkách hydrosféry ČR pochází z plošného používání v minulosti a ze stále existujících starých zátěží. Patrně nejvýznamnější lokalitou se starou zátěží DDT je areál Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, který v České republice způsobuje skutečně závažnou kontaminaci DDT většího rozsahu. Situace v tomto areálu je dále detailně popsána. DDT byl v České republice vyráběn také v chemickém závodě Spolana Neratovice jako jedna z výchozích surovin pro výrobu dalších přípravků (Neratidin, Nerakain a Pentalidol). Tato výroba zde byla ukončována postupně v období 1978 1983, ovšem některé zvýšené nálezy DDT v profilu Labe Obříství, který leží blízko areálu Spolany Neratovice ve směru toku řeky, prokazují, že tento závod je stále potencionálním zdrojem kontaminace DDT. Významně zasaženou lokalitou z hlediska kontaminace DDT byla a dodnes je oblast Ústí n/l. Zde se v chemickém závodu Spolek pro chemickou a hutní výrobu (Spolchemie) vyráběl DDT ve velkém měřítku především v 50. a 60. letech. Výroba byla ukončena v roce 1969. Tzv. Pasta (odpadní chlorbenzensulfonová kyselina s obsahem DDT) se vyvážela na skládku Chabařovice. Všechny doposud provedené sledování potvrzují významnou kontaminaci zeminy pod areálem tohoto chemického závodu a konstatují, že vzhledem k technicky nevyhovujícímu stavu podzemní kanalizace se DDT z podloží areálu dostává do odpadní vody či do Klíšského potoka, který protéká přímo areálem závodu, a posléze do řeky Bíliny. Bezprostředně poté, především sorbován na částice III-24

plavenin, se pak DDT dostává do Labe nebo se kumuluje v říčních sedimentech obou zmíněných řek. Celou situaci je možno ilustrovat výsledky měření z let 1994, 1999 a 2001, kdy byly v areálu Spolchemie a jeho okolí analyzovány různé složky hydrosféry na obsah DDT a jeho metabolitů. Výsledky jsou uvedeny v příloze P.1.1. a prokazují, že areál Spolchemie Ústí n/l je významný bodový zdroj kontaminace vodního prostředí DDT a jeho metabolity. Řada měření odpadní vody v roce 2001 např. vedla ke kvalifikovanému odhadu, podle něhož látkový odtok v odpadní vodě do řeky Bíliny činí 6 gramů DDT za den. Situace je řešena rekonstrukcí kanalizace v areálu závodu, výsledný efekt tohoto opatření je však třeba ověřit cíleným sledováním DDT a jeho metabolitů jak v odpadních vodách opouštějících závod, tak ve složkách hydrosféry v bezprostřední i větší vzdálenosti od závodu. 6.3.2.1.2. Výskyt DDT v povrchových vodách Výsledky významných monitorovacích projektů a aktivit týkajících se sledování obsahu DDT a jeho metabolitů v povrchových vodách jsou uvedeny v přílohách P.1.2. až P.1.6. Ukazují, že hodnoty nalézaných koncentrací DDT a jeho metabolitů v povrchových vodách ČR se většinou nacházejí v oblasti desetin až jednotek ng.l -1, poněkud vyšší nálezy (až desítky ng.l -1 ) byly zjišťovány v řadě profilů Moravy a některých jejích přítoků a také pochopitelně v řece Bílině pod závodem Spolchemie Ústí n/l. Detailní popis výskytu DDT v povrchových vodách v roce 2001 podle databáze Státního sledování jakosti vod ČHMÚ je zobrazen na obrázku 6.3-1 včetně poměrného zastoupení jednotlivých metabolitů DDT. Obrázek 6.3-1: III-25

6.3.2.1.3 Výskyt DDT v říčních a jezerních sedimentech a plaveninách Již na konci 80. let provedly laboratoře VÚV Praha (Nondek a Frolíková, 1990) rozsáhlé sledování chlorovaných organických látek v povrchových vodách a sedimentech v mnoha lokalitách tehdejšího Československa. Cíleně byly sledovány řeky Labe a Jizera, jako lokality charakterizující antropogenní pozadí byly zvoleny šumavská a tatranská jezera. Hodnoty DDE v sedimentech jsou uvedeny v tabulce 6.3-1. Tabulka 6.3-1: Koncentrace DDE v sedimentech šumavských a tratranských jezer koncem 80. let Odběrová místa Nalezené množství DDE [ng.g -1 ] Labe (15 profilů, 1989) < 5 205 Šumavská jezera (3 profily, 1986) 1,0 1,6 Hincovo Pleso 1,2 V rámci Projektu Labe bylo v období 1991 92 analyzováno 84 vzorků sedimentů odebraných v Labi a jeho přítocích na obsah polychlorovaných bifenylů a organochlorových pesticidů. Koncentrační nálezy DDT (jako suma DDT a jeho metabolitů) ležely v širokém rozmezí, maximální hodnota 200 ng.g -1 byla zjištěna v profilu Bílina Ústí n/labem, pod závodem Spolchemie. Koncentrační nálezy DDT v sedimentech a plaveninách v pozdějších letech jsou uvedeny v přílohách P.1.7. až P.1.11. a ukazují, že nálezy se ve většině případů pohybují v jednotkách až desítkách ng.g -1. Byla však zachycena řada vyšších nálezů, z nichž některé se dají vysvětlit blízkostí známých zdrojů typu starých zátěží, u některých jiných je však obtížné příčinu prokázat. Výsledky Státního sledování jakosti vod prokazují v případě sedimentů zvýšené úrovně nálezů DDT v profilu Labe Děčín ve srovnání s koncovými profily jiných českých řek. Ještě výraznější rozdíl se projevuje při sledování obsahu DDT v sedimentovatelných plaveninách v rámci Mezinárodního programu měření MKOL. Zatímco u profilů Labe Valy, Labe Lysá, Labe Obříství a Vltava Zelčín se v období 1999 2000 pohybovaly nálezy jednotlivých metabolitů DDT v desítkách ng.g -1, u profilu Labe Hřensko již byly průměrné roční hodnoty zhruba pětkrát vyšší a u profilu Labe Děčín bylo toto zvýšení dokonce řádové s průměrnými ročními hodnotami v oblasti stovek ng.g -1 a maximálními nálezy v tisících ng.g -1. Zvýšené nálezy DDT v profilu Labe Děčín platí i pro plaveniny získané mobilní průtočnou odstředivkou, i když v jejich případě se poněkud vyšší zdají i nálezy z profilu Morava Lanžhot. Výsledky z tzv. cyklického monitoringu labských a některých vltavských sedimentů ukazují, že významně zvýšené koncentrace DDT se projevují v profilech Labe Děčín a Labe Hřensko (patrně opět vliv Spolchemie Ústí n/l) a také Labe Obříství, což je profil ležící pod chemickým závodem Spolana Neratovice. Ve vzorku sedimentu z Obříství byla také nalezena extrémně vysoká hodnota (4 222 ng.g -1 ) v rámci měření v r. 2000 2001 v Projektu Labe. Tyto nálezy ukazují, že areál závodu Spolana Neratovice může být i mnoho let po ukončení výroby DDT zdrojem vstupu tohoto polutantu do vodního prostředí. Také v Projektu Morava 2000 byla zjištěna extrémně vysoká hodnota přesahující 1 500 ng.g -1, a to v profilu Dyje Znojmo. Řada měření obsahu DDT v sedimentech v řece Bílině přímo pod areálem závodu Spolchemie Ústí n/l (přílohy P.1.1. a P.1.11.) prokazuje trvale významně zvýšený obsah DDT v této lokalitě v hodnotách v řádu tisíců ng.g -1. Obsah DDT (vyjádřený jako součet DDT a DDE) v potočních sedimentech byl sledován také ve specializované observatoři ČHMÚ v Košeticích. Maximální hodnoty DDT+DDE publikované ve zprávě v roce 1995 se v jednotlivých měrných profilech významně lišily a jejich hodnoty se pohybovaly v řádu desetin až jednotek ng.g -1. III-26

Detailní popis výskytu DDT v sedimentech v roce 2001 podle databáze Státního sledování jakosti vod ČHMÚ je zobrazen na obrázku 6.3-2 včetně poměrného zastoupení jednotlivých metabolitů DDT. 6.3.2.1.4 Výskyt DDT ve vodních organismech a biologických matricích vodního prostředí Vzhledem ke schopnosti DDT a jeho metabolitů kumulovat se v biologických materiálech, je významné sledovat jeho koncentraci ve vodních organismech. Koncentrace DDT v různých biologických matricích jsou uvedeny v přílohách P.1.12. až P.1.14. Také z těchto výsledků je zřejmý vliv závodu Spolchemie Ústí n/l na úroveň zatížení všech složek hydrosféry látkami DDT v přilehlém úseku Labe. V roce 1992 bylo provedeno měření značného množství ryb v profilu Labe Opatovice. Koncentrace DDT a jeho metabolitů v tkáni ryb se pohybovaly v širokém rozmezí v jednotkách až stovkách ng.g -1 podle druhů ryb i rybích jedinců. Maximální nález 1 709 ng.g -1 sumy DDT byl zjištěn v játrech parmy obecné. Tyto a některé pozdější výsledky také prokázaly, že DDT je ve srovnání např. s hexachlorbenzenem nebo γ-hch schopno se hromadit v tukových tkáních ryb až o řád více při srovnatelné koncentraci těchto látek ve vodním prostředí. Srovnávací měření kontaminace tkáně kapra obecného v rybníce Dřemliny (57 ha) v letech 1992 a 1999 ve VÚRH Vodňany prokázalo pokles koncentrace DDT ve sledovaném období. Obrázek 6.3-2: III-27

6.3.2.1.5 Výskyt DDT v podzemních vodách Koncentrace DDT a jeho metabolitů v podzemních vodách se sledují v rámci Státního sledování jakosti vod. Vzhledem k tomu, že DDT a jeho metabolity jsou ve vodě velmi málo rozpustné a naopak se velmi ochotně sorbují na pevné materiály, jejich pronikání do podzemních vod je omezené. V příloze P.1.15. jsou uvedeny výsledky měření ve dvou vybraných vrtech (mělký a hluboký) a ukazují, že nebyly zjištěny nálezy nad mezí stanovitelnosti 5 ng.l -1. 6.3.2.2 Polychlorované cyklodieny (PCCs) (aldrin, dieldrin, endrin a isodrin) 6.3.2.2.1 Zdroje vstupů polychlorovaných cyklodienů (PCCs) do hydrosféry Jedná se o insekticidy používané k likvidaci škůdců obilí, brambor a bavlny a k likvidaci mravenců. Aldrin a dieldrin nebyl v ČR vyráběn a jeho použití bylo zakázáno v roce 1980. Přípravky s účinnou látkou dieldrin byly v minulosti v omezeném množství vyráběny ve Spolaně Neratovice a lokálně použity. Od počátku 80. let se endrin v ČR nepoužívá. Vzhledem k tomu, že výroba a použití těchto látek není v České republice již přes 20 let povolena a aplikace v minulosti se týkaly především zemědělského sektoru, je možno potenciální zdroje v současné době charakterizovat jako rozptýlené. Nejsou sice známy takové bodové zdroje, které by způsobovaly masivní kontaminace širšího okolí, je však nutno předpokládat existenci řady menších starých zátěží, z nichž tyto látky mohou unikat do životního prostředí. Mohou to být např. místa, kde byly v minulosti ukládány nebo odkládány materiály spojené se zemědělskou činností (hospodářské budovy, legální i nelegální skládky, venkovní odkladové plochy, okraje polí atd.). Vedle toho existuje ryze plošná kontaminace složek životního prostředí a při pohybu látek mezi těmito složkami může dojít k jejich kumulaci v určité matrici. Příkladem může být kal z čistíren odpadních vod nebo sediment s vysokým obsahem organického podílu. Koncentrační nálezy polychlorovaných cyklodienů v odpadních vodách komunálních ČOV řady moravských měst v roce 2000 byly získány v rámci Projektu Morava a jsou uvedeny v příloze P.2.1. Ve stejném projektu byly zjišťovány také koncentrace těchto látek v odpadních vodách řady moravských průmyslových závodů. Nalezené koncentrace se pohybovaly v jednotkách ng.l -1, nejvyšší nález byl zjištěn v odpadní vodě závodu Fosfa Poštorná (23 ng.l -1 sumy aldrinu, isodrinu, eldrinu a dieldrinu). Ve zprávě Registr bodových zdrojů znečištění 2000 (Mičanik a kol.) jsou jako zdroj těchto látek uvedeny závody Drůbež Příšovice, a.s. a ČEZ Praha a.s., Elektrárny Tušimice. 6.3.2.2.2 Výskyt PCCs v povrchových vodách Dnes již historické údaje o výskytu polychlorovaných cyklodienů v povrchových vodách bývalého Československa [9] uvádějí hodnoty v desítkách až stovkách ng.l -1 pro jednotlivé sloučeniny. Pozdější monitorovací aktivity ukazují, že typické koncentrace těchto látek v povrchových vodách ČR ve druhé polovině 90. let jsou až o řád nižší (přílohy P.2.2. až P.2.4.). Přesto nejsou ojedinělé, především v moravských řekách, nálezy v desítkách ng.l -1 pro jednotlivé sloučeniny. 6.3.2.2.3 Výskyt PCCs v říčních a jezerních sedimentech a plaveninách Údajů o výskytu polychlorovaných cyklodienů v sedimentech a plaveninách není bohužel tolik, aby se daly formulovat jednoznačné závěry. Výsledky existujících měření (přílohy P.2.5. a P.2.6.) ukazují, že typická koncentrace leží v rozmezí 1 10 ng.g -1, běžně se však vyskytují i nálezy v desítkách ng.g -1. III-28

6.3.2.2.4 Výskyt PCCs ve vodních organismech a biologických matricích vodního prostředí Údajů o výskytu polychlorovaných cyklodienů v biologických materiálech v hydrosféře je mizivě málo. V rámci Projektu Morava 2000 byl sledován jejich obsah v rybí svalovině v šesti profilech řeky Moravy (Zábřeh, Olomouc, Kroměříž, Otrokovice, Uherské Hradiště a Moravská Nová Ves). Typická nalezená koncentrace ležela v rozsahu < 1-3 ng.g -1, částečně zvýšené nálezy byly zjištěny v Uherském Hradišti (endrin 10 ng.g -1 ) a Zábřehu (endrin 7 ng.g -1 ). 6.3.2.3 Hexachlorcyklohexany (HCHs) 6.3.2.3.1 Zdroje vstupů HCHs do hydrosféry Vzhledem k tomu, že hexachlorcyklohexan byl pro své insekticidní účinky používán především v zemědělství (hubení zvířecích a lidských parazitů, ošetřování lesních a jiných porostů atd.), lze jeho distribuci do životního prostředí charakterizovat jako plošnou. V praxi byl používán především lindan (přečištěný reakční produkt z výroby izomerů HCH, který obsahuje až 99% γ-hch). V bývalém Československu se používal v kombinaci s DDT (přípravky Lydikol a Gamadyn), po zákazu DDT byl dále používán k moření osiva. V současné době není jeho použití v zemědělství povoleno. Stejně jako v případech jiných již zakázaných pesticidů je možno dnešní potencionální zdroje HCH definovat jako rozptýlené menší staré zátěže, z nichž HCH může unikat do životního prostředí. Mohou to být např. místa, kde byly v minulosti ukládány nebo odkládány materiály spojené se zemědělskou činností (hospodářské budovy, legální i nelegální skládky, venkovní odkladové plochy, okraje polí atd.). Vedle toho existuje ryze plošná kontaminace složek životního prostředí a při pohybu HCH mezi těmito složkami může dojít k jeho kumulaci v určité matrici. Ve zprávě Registr bodových zdrojů znečištění rok 2000 (Mičanik a kol.) jsou jako podniky se starou ekologickou zátěží HCH uvedeny Spolana Neratovice a Synthesia Pardubice. V rámci projektu Morava byly v roce 2000 analyzovány odpadní vody 21 moravských průmyslových závodů. Nálezy HCH většinou ležely pod mezí stanovitelnosti nebo v jednotkách ng.l -1, bylo však zachyceno několik vyšších nálezů: Otrokovice, průmyslová ČOV SNAHA Brtnice Agris Medlov 61 ng.l -1 α-hch 30 ng.l -1 β-hch, 238 ng.l -1 γ-hch, 28 ng.l -1 δ-hch 63 ng.l -1 β-hch 6.3.2.3.2 Výskyt HCHs v povrchových vodách Měření v rámci Projektu Labe z r.1992 ve 20 profilech přítoků Labe (příloha P.3.2.) prokázalo hodnoty mediánů v jednotkách až desítkách ng.l -1 pro γ-hch, přineslo však i některé nálezy vyšší. Pozdější měření prokázala spíše klesající trend a lze konstatovat, že koncentrace izomerů hexachlorcyklohexanu (HCH) v povrchových vodách ČR se typicky pohybuje v řádu desetin až desítek ng.l -1 (přílohy P.3.1. až P.3.4.). Z výsledků ze Státního sledování jakosti vod vyplývá, že u koncových profilů hlavních řek ČR jsou poněkud vyšší nálezy v profilech Labe Děčín a Morava Lanžhot. Ze srovnání dvou srovnávacích profilů v průmyslově málo zasažených oblastech vyplývají vyšší nálezy v profilu Morava Raškov než Labe Debrné. Porovnáním výsledků z Projektu Morava, Projektu Odra a projektu BMBF Sledování a hodnocení zatížení Labe škodlivými látkami české přítoky Labe se ukazuje, že relativně nejvíce je zatížena povrchová voda střední a jižní Moravě. III-29

Z přítoků Labe je však nutno upozornit na řeku Bílinu, která v profilu pod závodem Spolchemie Ústí ng.l -1 jeví zvýšené nálezy. 6.3.2.3.3 Výskyt HCHs v říčních a jezerních sedimentech a plaveninách Výsledky měření koncentrace izomerů HCH v říčních sedimentech a plaveninách (přílohy P.3.5. až P.3.8.) nemají jednoznačný charakter. Výsledky z rozsáhlého měření v období 1991-92, kdy byly v rámci Projektu Labe zjišťovány obsahy polychlorovaných bifenylů a organochlorových pesticidů v sedimentech v 84 profilech Labe a jeho přítoků, přinesly nálezy pro γ-hch většinou v jednotkách ng.g -1 s maximálním nálezem 30 ng.g -1 v profilu Volyňka Vimperk. Monitoring v pozdějším období, především měření v rámci Státního sledování jakosti vod, Mezinárodního programu měření MKOL, Projektu Labe (tzv. cyklický monitoring), Projektu Odra a mezinárodního projektu BMBF dochází k závěru, že typické nálezy jednotlivých izomerů HCH se pohybují v řádu jednotek až desítek ng.g -1. Občas se však vyskytne nález s podstatně vyšší koncentrací a příčinu těchto jevů lze těžko přesně dopátrat. Např. výsledky stanovení v sedimentovatelných plaveninách odebíraných každý měsíc z monitorovacích stanic MKOL v pěti labských a jednom vltavském profilu ukázaly, že v období 1999 2000 byla většina nálezů pod mezí stanovitelnosti 5 ng.g -1, ojediněle se však vyskytly až tyto maximální nálezy: 28 ng.g -1 α-hch v profilu Děčín (2000) 195 ng.g -1 β-hch v profilu Valy (1999) Měření v rámci Projektu Morava přináší výsledky stanovení sumy izomerů HCH v sedimentech ve 21 vybraných profilech povodí Moravy pod průmyslovými zdroji znečištění a tyto nálezy se pohybují spíše v řádu desítek až stovek ng.g -1. Pokud by byla vyloučena nějaká systematická chyba měření, znamenalo by to významně vyšší kontaminaci toků střední a jižní Moravy ve srovnání s ostatními částmi České republiky. 6.3.2.3.4 Výskyt HCHs ve vodních organismech a biologických matricích vodního prostředí Údajů o koncentračních úrovních izomerů HCH v biologických materiálech (přílohy P.3.9. až P.3.11.) není takové množství, aby mohly být formulováno jednoznačné hodnocení. Vyšší nálezy HCH v nárostech (biofilmu) byly zjištěny v Labi v profilech Valy a Obříství, vyšší nálezy HCH v rybí svalovině pak v řece Moravě. V roce 1992 bylo provedeno měření značného množství ryb v profilu Labe Opatovice. Koncentrace γ-hch v tkáni ryb se pohybovaly v širokém rozmezí v jednotkách až desítkách ng.g -1 podle druhů ryb i rybích jedinců. Srovnávací měření obsahu izomerů HCH v tkáni kapra obecného v rybníce Dřemliny (57 ha) v letech 1992 a 1999 ve VÚRH Vodňany prokázalo pokles koncentrace těchto látek ve sledovaném období. 6.3.2.3.5 Výskyt HCHs v podzemních vodách Koncentrace HCH v podzemních vodách se sledují v rámci Státního sledování jakosti vod. Vzhledem k tomu, že izomery HCH jsou ve vodě velmi málo rozpustné a naopak se velmi ochotně sorbují na pevné materiály, jejich pronikání do podzemních vod je omezené. V příloze P.3.12. jsou jako příklady uvedeny výsledky měření γ-hch ve dvou hlubokých vrtech, dvou mělkých vrtech a dvou pramenech, III-30

vždy pro zatíženou a nezatíženou oblast. V žádném z uvedených měření nebyly zjištěny nálezy nad mezí stanovitelnosti 2 resp. 10 ng.l -1. 6.3.2.4 Hexachlorbenzen (HCB) 6.3.2.4.1 Zdroje vstupů HCB do hydrosféry Významné zdroje kontaminace hydrosféry HCB jsou odpadní vody z průmyslových, především chemických závodů, kde tato látka vzniká jako vedlejší produkt, nebo je používána jako vstupní nebo meziproduktová surovina. Jako vedlejší produkt může HCB vznikat při výrobě trichloretylénu, tetrachloretylénu a tetrachlormetanu. V případě HCB je dobrým indikátorem trvale provozovaného zdroje emisí do hydrosféry říční sediment (především s vysokým obsahem organického podílu), který je možno odebrat v toku přímo pod výpustí odpadní vody. Hexachlorbenzen se díky svým chemicko-fyzikálním vlastnostem v tomto typu sedimentu ochotně zadržuje a dokonce zde dochází k jeho kumulaci. Např. v letech 1995, 1996 a 1998 byly v rámci projektu projektu BMBF Sledování a hodnocení zatížení Labe škodlivými látkami české přítoky Labe analyzovány sedimenty Bíliny přímo pod výpustí odpadních vod ze závodu Spolchemie (příloha P.4.1.). Nálezy HCB převyšovaly běžné pozaďové hodnoty až o několik řádů. V projektu Vnos a výskyt PCB v Labi byly v letech 1997 a 1998 provedeny obdobné analýzy sedimentů pod výpustěmi odpadních vod některých dalších chemických závodů (Příloha P.4.1.). Z výsledků je patrná mimořádně masívní emise HCB ze závodu Spolchemie. Také ve zprávě Registr bodových zdrojů znečištění rok 2000 (Mičanik a kol.) je tento závod charakterizován jako významný emisní zdroj HCB. Ve zprávě Mezinárodní komise pro ochranu Labe (MKOL) za rok 2000 jsou jako zdroje kontaminace hydrosféry HCB uvedeny následující průmyslová odvětví: výroba plastických hmot, pryže a kaučuku výroba halogenovaných organických sloučenin výroba hliníku Z konkrétních podniků je ve zprávě jmenována Spolchemie, přičemž emise činily 40 kg.rok -1 v roce 1999 a 10 kg.rok -1 v roce 2000. V rámci Projektu Morava 2000 byl sledován obsah HCB v odpadních vodách 20 moravských průmyslových závodů. Většina nalezených hodnot ležela pod mezí stanovitelnosti (2 ng.l -1 ) nebo v řádu jednotek ng.l -1. Nejvyšší hodnota (17 ng.l -1 ) byla zjištěna v odpadní vodě závodu Tylex Letovice. Obsah HCB byl sledován také v čistírenských kalech z městských ČOV (příloha P.4.13.). Nálezy se pohybovaly v řádu jednotek až desítek ng.g -1, v jednom případě byl zjištěn zvýšený nález v hodnotě 138 ng.g -1. III-31

6.3.2.4.2 Výskyt HCB v povrchové vodě Hodnoty nalézaných koncentrací HCB v povrchových vodách ČR se většinou nacházejí v řádu desetin až desítek ng.l -1 (přílohy P.4.2. až P.4.5.). Z tohoto rámce se vymyká především závěrný profil řeky Bíliny pod závodem Spolchemie Ústí n/l, kdy ještě v druhé polovině 90. let zde byly běžné koncentrace v tisících ng.l -1, tj. o několik řádů vyšší než běžné hodnoty v ostatních profilech ČR. Je to potvrzení skutečnosti, že vypouštění HCB v odpadních vodách tohoto závodu zcela zásadně zhoršuje jakost vody v Bílině a následně i Labe, neboť vyšší jsou prokazatelně i nálezy HCB v profilech Labe Děčín a Labe Hřensko. V poslední době se situace zlepšuje díky výstavbě nových technologií v ČOV tohoto chemického závodu. Míru a dostatečnost tohoto zlepšení prokáží až výsledky dalších opakovaných měření. 6.3.2.4.3 Výskyt HCB v říčních a jezerních sedimentech a plaveninách Již na konci 80. let provedly laboratoře VÚV Praha (Nondek a Frolíková) rozsáhlé sledování chlorovaných organických látek v povrchových vodách a sedimentech v mnoha lokalitách tehdejšího Československa. Cíleně byly sledovány řeky Labe a Jizera, jako lokality charakterizující antropogenní pozadí byla zvolena šumavská a tatranská jezera. Hodnoty HCB v sedimentech je uveden v tabulce 6.3-2. Tabulka 6.3-2: Koncentrace DDE v sedimentech šumavských a tratranských jezer koncem 80. let Odběrová místa HCB [ng.g -1 ] Labe (15 profilů, 1989) < 1 440 Šumavská jezera (3 profily, 1986) 0,8 2,0 Hincovo Pleso 0,9 Pozdější výsledky měření koncentrace HCB v říční sedimentech a plaveninách (přílohy P.4.6. až P.4.10.) ukazují, že v rámci celé ČR se hodnoty pohybují v řádu jednotek až desítek ng.g -1 a z tohoto stavu výrazně vybočují ty lokality, které jsou ovlivněny vypouštěním HCB ze závodu Spolchemie Ústí n.l -1. Tento závěr je zřejmý už z rozsáhlého sledování v období 1991 92, kdy v rámci projektu Labe bylo analyzováno 84 vzorků sedimentů odebraných v Labi a jeho přítocích na obsah polychlorovaných bifenylů a organochlorových pesticidů. Nálezy HCB se většinou pohybovaly v rozsahu 10 50 ng.g -1, ve vzorku sedimentu odebraného z Bíliny pod výpustí odpadní vody ze závodu Spolchemie však bylo nalezeno více než 10 000 ng.g -1 a ještě na soutoku Bíliny s Labem činila koncentrace HCB 3 900 ng.g - 1. I další opakované měření koncentrace HCB v sedimentech v této lokalitě v první polovině 90.let přinesla nálezy výrazně zvýšené, některé až v rozmezí 5 000 10 000 ng.g -1. Koncentrace HCB v řece Bílině se v druhé polovině 90. let stále pohybovaly v tisících až desítkách tisíc ng.g -1, hodnoty v dalších ovlivněných profilech (Labe Děčín a Hřensko) pak ve stovkách ng.g -1. Ilustrativní je grafické znázornění průběhu koncentrace HCB v říčních sedimentech v podélném profilu Labe, které je součástí přílohy P.4.10. Stejně jako u sedimentů je v případě plavenin patrný výrazný vzrůst kontaminace HCB v závěrné části českého toku Labe, který je způsoben emisemi HCB v odpadních vodách ze závodu Spolchemie Ústí ng.l -1 do řeky Bíliny a poté do Labe. V rámci projektu BMBF Vnos a výskyt polychlorovaných bifenylů a HCB v Labi byly koncentrační nálezy HCB v plaveninách (příloha P.4.10.) dále vztaženy k hydrologických podkladům ve třech vybraných profilech s cílem provést bilanční odhad transportu HCB na částicích plavenin za celý rok 1997. Výsledky tohoto bilančního odhadu jsou dále uvedeny a III-32

pro r.1997 potvrdily markantní nárůst zatížení Labe hexachlorbenzenem v jeho závěrné části pod soutokem s Bílinou: Profil Labe Obříství 3,5 kg.rok -1 Profil Vltava Zelčín 1,0 kg.rok -1 Profil Labe Děčín 500 kg.rok -1 Kontaminace závěrné části českého toku Labe hexachlorbenzenem se výrazně projevuje i při sledování obsahu HCB v sedimentovatelných plaveninách v rámci Mezinárodního programu měření MKOL. Zatímco u profilů Labe Valy, Labe Lysá, Labe Obříství a Vltava Zelčín se v období 1999 2000 pohybovaly nálezy HCB v jednotkách až desítkách ng.g -1, u profilu Labe Hřensko se již průměrné roční hodnoty blížily 1 000 ng.g -1 a u profilu Labe Děčín činily 1 331 ng.g -1 v roce 1999 a 1 183 ng.g -1 v roce 2000. Maximální nálezy přitom nabývaly hodnot až několika tisíců ng.g -1. 6.3.2.4.4 Výskyt HCB ve vodních organismech a biologických matricích vodního prostředí Přítomnost HCB v biologických matricích byla zkoumána již od počátku 90. let. V rámci Projektu Labe v letech 1991 92 bylo prokázáno, že největší kontaminace ryb HCB se nachází v úseku Ústí n/l Hřensko. V roce 1992 bylo provedeno měření značného množství ryb v profilu Labe Opatovice. Koncentrace HCB v tkáni ryb se pohybovaly v širokém rozmezí v jednotkách až desítkách ng.g -1 podle druhů ryb i rybích jedinců. Dalším měřením obsahu HCB v labských rybách v roce 2000 byly zjištěny velmi nízké koncentrace, často pod mezí stanovitelnosti, z jednotlivých profilů byly relativně největší koncentrace (1 4 ng.g -1 ) v profilu Děčín. Srovnávací měření kontaminace tkáně kapra obecného v rybníce Dřemliny (57 ha) v letech 1992 a 1999 ve VÚRH Vodňany prokázalo pokles koncentrace HCB ve sledovaném období. Výsledky dalších stanovení koncentrace HCB v biologických materiálech jsou uvedeny v přílohách P.4.11. a P.4.12. 6.3.2.5 Polychlorované bifenyly (PCBs) 6.3.2.5.1 Zdroje vstupů PCBs do hydrosféry Průmyslově se PCBs vždy vyráběly jako technické směsi, v nichž podle potřeby převažovaly určité kongenery. Tak např. v bývalé ČSSR se vyráběla technická směs PCB pod názvem DELOR, přičemž označení DELOR 103 znamenalo, že směs obsahuje převážně kongenery di- tri-, tetra- a pentachlorbifenylů a označení DELOR 106 kongenery penta, hexa a heptachlorbifenylů. DELOR 103 je tak ekvivalentní směsi PCBs Aroclor 1242 a DELOR 106 směsi Aroclor 1260 (Aroclor je obchodní název technické směsi PCBs vyráběné americkou firmou Monsanto). V bývalém Československu se PCBs vyráběly od roku 1959 v závodě Chemko Strážské na východním Slovensku. Nehledě na to, že začátkem 70. let již byly k dispozici alarmující a obecně dostupné informace o nebezpečnosti PCBs, výroba PCBs zde právě po roce 1972 začala narůstat a dosáhla vrcholu kolem roku 1980, aniž by vlastní výroba a používání PCBs bylo kontrolováno z hlediska ohrožení zdraví a životního prostředí. Teprve poté, co byly prokazovány masivní kontaminace např. hovězího masa, mléka, másla a ryb, byla výroba PCBs v roce 1984 ukončena i v Československu. Během 25 let povolené výroby činila produkce téměř 20 000 tun, z toho asi 9 500 tun PCBs bylo použito přímo v Československu. Kontaminace životního prostředí a následně i potravního řetězce III-33

však pokračovala i nadále, neboť k používání již vyrobených PCBs stále docházelo a navíc nebylo ani technologicky ani organizačně vyřešeno jejich ukládání, likvidace a prevence proti únikům z výrobních technologií. Právě úniky PCBs z výrobních technologií, a to jak přímé, tak v nedokonale čištěné odpadní vodě, patřily spolu se skládkami materiálů obsahujících PCBs k nejvýznamnějším zdrojům kontaminace hydrosféry. Již v roce 1983 odhadly inspekční orgány v Československu, že do životního prostředí se může dostat až 70 % používaných PCBs. PCBs mohou také vznikat jako vedlejší produkty některých chemických výrob, takže ani po ukončení jejich vlastní produkce není vyloučena jejich přítomnost v průmyslových odpadních vodách. Vzhledem k tomu, že PCBs byly masivně používány jako provozní kapaliny v řadě průmyslových technologií a zařízeních a také jako součásti mnoha materiálů, je možno zdroje vstupu PCBs do hydrosféry rozdělit do dvou základních kategorií: Primární zdroje vstupu PCBs do hydrosféry (přímý průnik PCBs ze zařízení a materiálů do některé ze složek hydrosféry) Sekundární zdroje vstupu PCBs do hydrosféry (průnik PCBs do hydrosféry z jiné složky životního prostředí) Primární zdroje můžeme dále dělit na systémy uzavřené a otevřené. K uzavřeným systémům patří provozní kapaliny v transformátorech, kondenzátorech a jiných elektrozařízeních, dále teplonosná media, hydraulické kapaliny, mazadla v uzavřených zařízeních a další. K otevřeným systémům lze počítat barvy a laky, impregnační materiály, oleje a vosky, maziva, aditiva stavebních materiálů, pojiva pesticidů a řadu dalších materiálů, pokud obsahují PCBs. Z hlediska lokalizace primárních zdrojů lze sestavit následující množinu příkladů, kterou však není možno chápat jako vyčerpávající (tabulka 6.3.-3). Tabulka 6.3-3: Příklady primárních zdrojů PCBs Charakter primárního zdroje PCBs Elektrozařízení Výměníky tepla Hydraulické systémy Výroba barev s PCB Příklad lokalit ZEZ Žamberk (výroba transformátorů) Bystřany u Teplic (Elektrochemické závody) ČKD Praha Všechny elektrorozvodné závody v ČR Uživatelé větších elektrozařízení (transformátory atd.) v ČR Provozovny Staveb silnic a železnic, např.: Rožmitál pod Třemšínem, Praha, Klecany, Chleby Nymburk, Turnov, Semily, Mladějov, Holostřevy, Bochov, Dobršín, Letkov, Chodová Planá, Žerovice, Babice a další Důlní zařízení spojené s těžbou uhlí (Ostravský revír, Mostecký revír a další) Palivový kombinát Vřesová Uničovské strojírny (PCB v převodovkách výtahů) Podnik Barvy-Laky (Praha, Kralupy), Colorlak Uherské Hradiště Ještě v 80. letech byla velká část bodových zdrojů zcela nechráněna před havarijními či průběžnými úniky PCBs do životního prostředí. Řada případů, především těch nejzávažnějších, byla podchycena již v uvedeném období nebo dodatečně, mnohdy však existence a míra těchto úniků zůstala dodnes nezjištěna. Detailně byl popsán případ masivního havarijního úniku PCBs z obalovny silniční drti u III-34

Rožmitálu [12, 15]. Havarijními situacemi, úkapy a odparem se zde dostávaly PCBs do životního prostředí v takové míře, že například koncentrace PCBs v přilehlé říčce Skalici činila po havárii v roce 1986 až 250 000 ng.l -1 a v okolních studnách místních občanů až desítek tisíc ng.l -1. Koncentrace PCB v rybách v Orlické vodní nádrži na Vltavě, do níž se říčka Skalice vlévá, překračovala srovnatelné nálezy až o dva řády a proto musela být jejich konzumace v roce 1988 zakázána. Likvidace následků provozu tohoto zařízení a jeho havárií trvala mnoho let a dodnes jsou některé důsledky patrny. V souvislosti s novým Zákonem o odpadech č. 185/2001 a Vyhláškou č. 384/2001 byla s účinností od 1. 1. 2002 dána majitelům a držitelům zařízení a látek s obsahem PCBs nad 50 mg.kg -1 povinnost tato zařízení evidovat a evidenci předkládat Ministerstvu životního prostředí ČR. Tento legislativní počin se tím pádem stává účinným nástrojem k získání přehledu o primárních zdrojích PCBs v České republice. Přehled již sanovaných starých ekologických zátěží s výskytem PCBs z průmyslové činnosti hrazených Státním fondem životního prostředí je uveden v příloze P.5.16. Za primární zdroje PCBs je nutno považovat i různé typy legálních a nelegálních skládek, do nichž se dostaly odpady obsahující PCBs, a také některé výpustě odpadních vod. Za sekundární zdroje kontaminace hydrosféry PCBs je možno považovat kontaminované půdy, sedimenty, kaly z čistíren odpadních vod, ale také suchou i mokrou atmosférickou depozici. Např. obsah PCBs v čistírenských kalech byl v České republice sledován již počátkem 80. let [19], přičemž především v roce 1980 byly nálezy alarmující (průměr 1 027 ng.g -1, maximum 2 600 ng.g -1 ). Měření v letech 1984 a 1986 sice přineslo nižší nálezy, maximální hodnoty však zůstávaly nad úrovní 1 000 ng.g -1. Koncentrace PCBs v odpadní vodě a čistírenském kalu z ČOV byly zjišťovány v rámci Projektu Morava 2000 (příloha P.5.1.). Suma sedmi kongenerů PCB (28, 52, 101, 118, 138, 153, 180) byla sledována ve 20 průmyslových podnicích na Moravě. Zvýšené nálezy (tj. nad 100 ng.l -1 ) PCBs v odpadních vodách byly zjištěny v následujících závodech: Fosfa Poštorná - 116 ng.l -1 Brněnské papírny Prudká 215 ng.l -1, Průmyslová ČOV Otrokovice 136 ng.l -1, Tylex Letovice 155 ng.l -1. 6.3.2.5.2 Výskyt PCBs v povrchové vodě Přehled koncentrací PCBs v povrchových vodách je uveden v přílohách P.5.2. až P.5.5. Hodnoty se většinou pohybují v řádu desetin až jednotek ng.l -1 pro jednotlivé kongenery PCBs a neliší se významně v jednotlivých povodích. Poněkud vyšší hodnoty (desítky ng.l -1 ) byly zjištěny v povrchových vodách pod prioritními zdroji znečištění v rámci Projektu Morava v roce 2000. Detailní popis výskytu PCBs v povrchových vodách v roce 2001 podle databáze Státního sledování jakosti vod ČHMÚ je zobrazen na obrázku 6.3-3 včetně poměrného zastoupení jednotlivých kongenerů PCBs. III-35

6.3.2.5.3 Výskyt PCBs v říčních a jezerních sedimentech a plaveninách Již na konci 80. let provedly laboratoře VÚV Praha (Nondek a Frolíková) rozsáhlé sledování chlorovaných organických látek v povrchových vodách a sedimentech v mnoha lokalitách tehdejšího Československa. Cíleně byly sledovány řeky Labe a Jizera, jako lokality charakterizující antropogenní pozadí byly zvoleny šumavská a tatranská jezera. Hodnoty PCBs v sedimentech vyjádřené jako výše chlorovaná průmyslová směs Delor 106 jsou uvedeny v tabulce 6.3-4. Tabulka 6.3-4: Koncentrace DDE v sedimentech šumavských a tatranských jezer koncem 80. let Odběrová místa HCB [ng.g -1 ] Labe (15 profilů, 1989) 50 1 900 Jizera (10 profilů, 1990) 15 450 Šumavská jezera (3 profily, 1986) 15 40 Hincovo Pleso 15 Obrázek 6.3-3: Obsah PCBs vyjádřený jako nízkochlorovaná průmyslová směs Delor 103 byl zjišťován u profilů řeky Labe s rozmezím hodnot < 20 1 800 ng.g -1. Zjištěním pozitivních nálezů PCBs v sedimentech šumavských jezer se potvrdilo, že ke kontaminaci hydrosféry látkami typu POPs může cestou atmosférické depozice docházet i v takto vzdálených a lidskou činností málo zasažených lokalitách. III-36

V rámci projektu Labe bylo v období 1991 92 analyzováno 84 vzorků sedimentů odebraných v Labi a jeho přítocích na obsah polychlorovaných bifenylů a organochlorových pesticidů. Koncentrační nálezy PCBs většinou nepřesáhly 200 ng.g -1, řada lokalit však měla nálezy i výrazně vyšší. Maximální hodnota zhruba 16 000 ng.g -1 byla zjištěna v profilu Labe Klavary. Koncentrační nálezy PCBs v sedimentech a plaveninách v pozdějších letech jsou uvedeny v přílohách P.5.6. až P.5.11. Pohybují se většinou v řádu jednotek až stovek ng.g -1 a jsou podstatně průkaznějším kriteriem pro kontaminaci určité oblasti než nálezy PCBs v povrchových vodách. Při hodnocení je také třeba vzít v úvahu, že koncentraci PCB v daném vzorku sedimentu ovlivňuje i jeho charakter, především celkový podíl organické hmoty. Na obrázku 6.3.-3 je graficky znázorněn průběh koncentrace PCBs v sedimentech v podélném profilu Labe. Je zřejmý nárůst v oblasti Pardubic (možný vliv Synthesie Pardubice), který trvá až do Obříství. Po soutoku s Vltavou, která není PCBs tolik zatížena, dochází v Labi k poklesu koncentrace PCBs, ale vlivem dalších zdrojů (např. Papírny Štětí a další) koncentrace opět vzrůstá. Zajímavé je, že v různých částech Labe je zjišťováno dosti odlišné zastoupení jednotlivých kongenerů PCBs. Do jaké míry je tento jev dán různým chováním jednotlivých kongenerů a do jaké míry různými zdroji PCBs, není přesně známo, ale např. výrazný vzrůst kongeneru 52 ve srovnání s ostatními kongenery pod Pardubicemi je pozorován opakovaně již mnoho let. Obsah PCBs (vyjádřený jako součet koncentrace Deloru 103 a 106) v potočních sedimentech byl sledován také ve specializované observatoři ČHMÚ v Košeticích. Maximální hodnota publikovaná ve zprávě v roce 1995 činila 520 ng.g -1, v některých měrných profilech však byly nálezy výrazně nižší. Detailní popis výskytu PCBs v sedimentech v roce 2001 podle databáze Státního sledování jakosti vod ČHMÚ je uveden na obrázku 6.3.-4 včetně poměrného zastoupení jednotlivých kongenerů PCBs. 6.3.2.5.4 Výskyt PCBs ve vodních organismech a biologických matricích vodního prostředí Koncentrační nálezy PCBs ve vodních organismech a biologických matricích vodního prostředí jsou uvedeny v přílohách P.5.12. až P.5.14. Sledování obsahu PCBs v tkáních ryb byl jeden z hlavních směrů monitorování zátěže hydrosféry ČR těmto cizorodými látkami. Rozsáhlé měření v tomto směru provedly laboratoře VÚRH Vodňany v letech 1988 1995. Cíleně byly sledovány např. lokality ÚN Orlík a Kamýk na Vltavě (sledování dopadu havárie v obalovně silniční drti v Rožmitálu pod Třemšínem v r.1986) a oblast Labe Opatovice (v rámci Projektu Labe). Přestože u ryb z ÚN Orlík se ve sledovaném období projevoval snižující se trend v koncentraci PCBs, ve srovnání s jinými nádržemi na území ČR se zde stále vyskytovaly významně vyšší nálezy. Ve všech sledovaných lokalitách se prokázaly velmi rozdílné koncentrace PCBs mezi jednotlivými druhy ryb i rybími jedinci v rozmezí od desítek až po tisíce ng.g - 1 tkáně. Vyšší nálezy koncentrace PCBs prokazatelně korelovaly s vyšším obsahem tuku v daném vzorku rybí tkáně. Ve většině případů byly sice naměřené hodnoty pod hygienickým limitem 500 ng.g - 1, v tkáních několika jedinců (cejn velký, cejnek malý, sumec velký, parma obecná, štika obecná, bolen dravý a úhoř říční) byl tento limit překročen výrazně. Maximální nálezy jsou uvedeny v příloze P.5.13. Srovnávací měření kontaminace tkáně kapra obecného v rybníce Dřemliny (57 ha) v letech 1992 a 1999 ve VÚRH Vodňany prokázalo pokles koncentrace PCBs ve sledovaném období. III-37

Měření v letech 1999 2001 v rámci Projektu Labe neprokázalo zvýšené koncentrace PCBs v rybích tkáních, relativně vyšší nálezy byly v profilech Valy a Hřensko. Měření v rámci Státního sledování jakosti vod a Projektu Morava prokázala, že nálezy PCBs v rybí svalovině v dolním toku Labe (Děčín) a šesti profilech Moravy jsou srovnatelné a pohybují se v desítkách ng.g -1. Obrázek 6.3-4: 6.3.2.5.5 Výskyt PCBs v podzemní vodě Koncentrace PCBs v podzemních vodách se sledují v rámci Státního sledování jakosti vod. Vzhledem k tomu, že PCBs jsou ve vodě velmi málo rozpustné a naopak se velmi ochotně sorbují na pevné materiály, jejich pronikání do podzemních vod je omezené. V příloze P.5.15. jsou jako příklady uvedeny výsledky měření jednotlivých kongenerů PCBs ve dvou hlubokých vrtech, dvou mělkých vrtech a dvou pramenech, vždy pro zatíženou a nezatíženou oblast. V žádném z uvedených měření nebyly zjištěny nálezy nad mezí stanovitelnosti. 6.3.2.5.6 Výskyt PCBs v drenážních vodách a jejich sedimentech Výskyt PCBs v drenážních vodách a jejich sedimentech ve dvou lokalitách v jižních Čechách je popsán v literatuře [27]. Jedná se o lokality Lutová (CHKO Třeboňsko) a Hrdějovice (severně od Českých Budějovic). Obsah PCBs byl vztažen k technické směsi Delor 106. Opakovaná měření proběhla v letech 1994 1995 a koncentrace v obou lokalitách se většinou pohybovala v jednotkách až desítkách ng.l -1 (tabulka 6.3.-5). III-38

Tabulka 6.3.-5: Koncentrace PCBs v drenážních vodách a jejich sedimentech, jižní Čechy Lokalita Průměrná koncentrace PCBs v drenážní vodě [ng.l -1 ] Maximální koncentrace PCBs v drenážní vodě [ng.l -1 ] Průměrná hodnota PCBs v sedimentu drenážní vody [ng.g -1 ] Lutová 33,7 7,6 345 Hrdějovice 28,4 6,2 6.3.2.6 Polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany (PCDDs/Fs) 6.3.2.6.1 Zdroje vstupů PCDDs/Fs do hydrosféry PCDDs/Fs nemají praktické použití a nikdy nebyly průmyslově vyráběny. Vznikají jako vedlejší produkty některých reakcí v chemické výrobě nebo při spalovacích procesech. Z chemických výrob kde PCDDs/Fs vznikají je nejvýznačnější výroba některých pesticidů, např. 2,4,5 T, který byl jednou ze složek defoliantu Agent Orange užívaného ve válce ve Vietnamu nebo v u nás dříve používaném přípravku na ničení listnatých stromů Arboricid. Jiným významným a masově používaným přípravkem, který obsahuje PCDDs/Fs je fungicid pentachlorofenol, který byl například součástí u nás vyráběného přípravku Pentalidol. PCDDs/Fs vznikají dále například při bělení buničiny chlórem, elektrolytické výrobě chlóru, výrobě některých barviv. Vznik PCDDs/Fs těmito pochody má ale spíše historický význam, protože po zjištění problému PCDDs/Fs byly tyto výroby zastaveny nebo jsou pod přísnou kontrolou. V současnosti jsou nejvýznačnějším zdrojem dioxinů spalovací procesy. Vznik dioxinů při spalování se nepojí bezprostředně k procesům hoření v plameni. Dioxiny vznikají až při procesech probíhajících v kouřových plynech. Na vznik dioxinů nemá přímý vliv druh spalovaného paliva ale složení kouřových plynů a podmínky při jejich chladnutí. Vlastní syntéza PCDDs/Fs probíhá při teplotách 250 350 C při oxidaci částic uhlíku sorbovaných na popílku. Nezbytnými podmínkami je přítomnost kyslíku, vodní páry a chlorovodíku. Nejvyšší koncentrace dioxinů vznikají při spalování domácího, nemocničního nebo chemického odpadu nebo při recyklaci kovů nebo spékání železné rudy. Menší koncentrace PCDDs/Fs vznikají i při spalování uhlí, dřeva nebo topných olejů a i při provozu motorových vozidel. Jelikož těchto paliv je spalováno mnohem větší množství než odpadů a spaliny jsou při těchto procesech méně čištěny, je celková emise dioxinů při výrobě tepla a energie mnohem větší než ze spalování odpadů nebo z chemických výrob. Hlavní množství produkovaných dioxinů je emitováno do ovzduší a do pevných odpadů. Přímá emise do vodního prostředí má menší význam. Emise dioxinů je v průmyslově vyspělých zemích předmětem studia prostřednictvím emisních inventur. Tyto inventury většinou emise do vod buď opomíjejí nebo jim dávají jen malou důležitost, protože o obsahu dioxinů v odpadních vodách je mnohem méně informací než v případě pevných odpadů emisí do ovzduší. Jako nejvýznamnější zdroje emisí dioxinů do vod jsou zde uváděny: Výroba bělené buničiny (chlórové bělení) Výroba chlóru Výroba a užívání aromatických chlorovaných sloučenin Recyklace barevných kovů Třídění a zpracovávání odpadů Kaly z čistíren odpadních vod III-39