Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

1. Z čeho se skládá grafický návrh. a. Bitmapový obrázek b. Vektorový obrázek c. Layout, zlom = celkové uspořádání grafických prvků (Typografie + grafika) 2. ad a) Bitmapy (obecně fotografie barevné, černobílé, pérovky např. skenované dokumenty) pro editaci slouží Adobe Photoshop. V bitmapové grafice je celý obrázek popsán pomocí jednotlivých barevných bodů (pixelů). Body jsou uspořádány do mřížky. Každý bod má určen svou přesnou polohu a barvu. Tento způsob popisu obrázků používá např. televize nebo digitální fotoaparát. Kvalitu obrázku ovlivňuje především rozlišení a barevná hloubka (kolik odstínů valérů ten bod obsahuje). Rozmístění a počet barevných bodů obvykle odpovídají zařízení, na kterém se obrázek zobrazuje (monitor, papír). Pokud se obrázek zobrazuje na monitoru, stačí rozlišení 72 DPI, pro tisk na tiskárně 300 DPI. Pro převod obrazových předloh (klasické fotografie, kreseb a dalších) do bitmapové grafiky slouží zařízení nazývané skener. Nevýhody bitmapové grafiky: velké nároky na zdroje (při velkém rozlišení a barevné hloubce může velikost obrázku dosáhnout několika megabytů, to neplatí při užití komprimovaných formátů) změna velikosti (zvětšování nebo zmenšování) vede ke zhoršení obrazové kvality obrázku zvětšování obrázku je možné jen v omezené míře, neboť při větším zvětšení je na výsledném obrázku patrný rastr 3. Pixel Pixel (zkrácení anglických slov picture element, obrazový prvek; někdy též pel, dále zkracováno na px) je nejmenší jednotka digitální rastrové (bitmapové) grafiky. Představuje jeden svítící bod na monitoru, resp. jeden bod obrázku zadaný svou barvou, např. ve formátu RGB či CMYK. Body na obrazovce tvoří čtvercovou síť a každý pixel je možné jednoznačně identifikovat podle jeho souřadnic. Vzhledem k omezenému množství pixelů a omezené frekvenci vykreslování obrazu dochází při zobrazovování na monitoru a v tisku k celé řadě problémů. Dochází k mnoha nežádoucím efektům. Mezi ně patří např. aliasing (falšování), moaré (interferenci rastrů), neostrosti, ztráta informací při zmenšování, zvětšování nebo otáčení obrazu apod. 4. DPI Dots per inch (DPI) je údaj určující, kolik obrazových bodů (pixelů) se vejde do délky jednoho palce. Jeden palec, anglicky inch, je 2,54 cm, někdy se užívá zkratky PPI čili pixels per inch, pixely na palec. V polygrafii je související jednotka LPI (Lines per inch) nebo LPC (lines per centimeter). Jednotlivé body tiskového rastru (viz přednáška Olin) jsou uspořádány v řádcích. Počet řádků pro ofset je dán především kvalitou papíru. Čím kvalitnější (hlazený, lakovaný) papír, tím více snese řádků (zalévání bodů, prášení papíru atp.). Standard je pro křídu 150 lpi. Pro novinový papír cca 70 lpi. Pro ofset 133 lpi. Pro luxusní tisk 175-200 lpi. Přibližný přepočet mezi LPI a DPI je DPI = 2 x LPI Takže standard 2 x 150 LPI = 300 DPI Pro noviny cca 150 dpi Pro luxusní tisk až 400 dpi 5. Barva Barevný model RGB neboli červená-zelená-modrá je aditivní způsob míchání barev používaný ve všech monitorech a projektorech (jde o míchání vyzařovaného světla), tudíž nepotřebuje vnější světlo (monitor zobrazuje i v naprosté tmě) narozdíl od CMYK modelu. Každá barva je udána mohutností tří základních barev komponent (červené - red, zelené green a modré blue, odtud RGB). Základní barvy mají vlnové délky 630, 530 a 450 nm. Mohutnost se udává buď v procentech (dekadický způsob) nebo podle použité barevné hloubky jako určitý počet bitů vyhrazených pro barevnou komponentu (pro 8 bitů na komponentu je rozsah hodnot 0 255), přičemž čím větší je mohutnost, tím s vyšší intenzitou se barva komponenty zobrazuje.

Aditivní míchání barev je takový způsob míchání barev, kdy se jednotlivé složky barev sčítají a vytváří světlo větší intenzity. Výsledná intenzita se rovná součtu intenzit jednotlivých složek. Aditivní míchází barev odpovídá vzájemnému prolínání tří barevných kuželů světla ze tří reflektorů na bílém plátně. Každý reflektor má filtr odpovídající základní barvě. Část plátna, která je osvětlená rovnoměrně všemi třemi reflektory, je bílá. Když smícháme jen dvě barvy světla, např. červené a zelené, dostaneme barvu žlutou. Budeme-li clonou měnit poměr intenzity obou světel, dostaneme různé barevné odstíny mezi těmito barvami. Modrá a zelená barva ve stejném poměru dávají azurovou barvu, červená a modrá dávají barvu purpurovou. Smícháním dvou základních barev vznikne třetí, základní barva, která je barvou komplementární (doplňkovou) S tímto prostorem pracují monitory, fotografové CMYK jediný prostor ve kterém se dá barevně tisknout! Subtraktivní míchání barev je způsob míchání barev, kdy se s každou další přidanou barvou ubírá část původního světla. Pokud například skládáme na sebe barevné filtry nebo mícháme pigmentové barvy, mícháme je subtraktivní metodou. Světlo prochází jednotlivými barevnými vrstvami a je stále více pohlcováno. Výsledná barva se skládá z vlnových délek, které zbudou po odrazu nebo průchodu filtrem. Základní barvy jsou: azurová (Cyan), purpurová (Magenta), žlutá (Yellow) + BlacK Základní barvy subtraktivního míchání jsou komplementární (doplňkové) k základním barvám při jejich aditivním míchání. Smícháním modrozelené a žluté barvy vznikne barva zelená, žluté a purpurové barva červená a purpurové a modrozelené barva modrá. Smícháním všech tří základních barev dostaneme barvu černou. Barevné separace dnes vytváří automaticky počítač. Vzhledem k tomu, že existuje při separaci proměnná Black jsou možnosti separace podle různých křivek Tzv. do azuru nebo do černé. ICC (ICM) profily Existuje definice nezávislého barevného prostoru nazývá se "Profile Connection Space (PCS)" nebo "CIE-XYZ" nebo "CIELAB". Všechna zařízení se k tomuto prostoru vztahují. Obecně tyto profily zařizují, aby se na různých zařízeních zobrazovaly barvy stejně. Při kalibraci zařízení vzniká tento profil. Tento profil se dá k některým obrazovým souborům přiřadit, aby upřesnil barevné podání. Většinou se ale těmto profilům bráníme, protože vyžadují normalizované postupy. Ve chvíli, kdy použijeme např nesprávný profil pro tiskárnu, můžeme dojít k velmi radikálnímu barevnému posunu. Vyjímku tvoří novinový tisk, který pro správné barevné podání vyžaduje poměrně silnou korekci oproti běžnému ofsetu a zde je nutno ICC profil používat. (To souvisí se savostí novinového papíru a tím i nárůstu tiskového bodu (rozpíjení)). Procenta barev Každá ze separací (CMYK) může mít rozsah 0 % (bílá) 100 % barvy. Teoreticky můžeme dojí při černé až k součtu 400 %. To by žádný papír nevydržel kroucení natahování. Kvalitní papíry vydrží cca 360 % barev. Novinový papír má ale omezení již na 240 %, aby se na něj dalo tisknout. Proto je nutné požívat ICC profil, který toto snížení zařídí bez barevného posunu. Barevné zlepšení tisku. CMYK je oproti viditelnému spektru nedostatečný. Proto se doplňuje. Zatím drahá a tedy málo využívaná technologie hexachromu (upravený CMYK + oranžová a zelená) a použití dalších tzv. přímých barev. To se uplatňuje zvláště při tisku korporátních tiskovin. Další barevné systémy LAB model LAB model volí jinou strategii pro popis barev. Podobně jako RGB i CMYK model potřebuje 3 veličiny pro popis barvy (u CMYK modelu nepočítáme black, který je v CMYK modelu zejména pro šetření

inkoustu), ale dává jim jiný význam. Složka L je Luminance s hodnotami od 0 do 100% (0% = černá, 100% = bílá). Popisuje tedy jas bodu. Složby a a b popisují barvu bodu, a = červeno/zelená a b = modro/zelená. LAB model je nezávislý na zařízení. HSB model HSB model používá opět 3 veličiny a sice: Hue (odstín) ve od 0 do 360 popisuje barvu na okraji chromaticity diagramu na tzv. barevném kole Saturation (sytost barvy) v % od 0% (bod je šedý podle Brightness a zcela bez barvy) do 100% (bod je barevný zcela podle Hue) Brightness (jas) - popisuje černobílý jas bodu od černé po bílou HTML - definice hexadecimální soustavou. Šest číslic RRGGBB popisuje 256 (16*16) odstínů každé barvy. Formáty rastrové grafiky BMP (varianty: dim, xbm, xpm) jeden z nejstarších obecných formátů. Bez komprese dat. Extrémní jednoduchost a tedy snadná editovatelnost. Nevýhoda je velký objem dat GIF (Graphics Interchange Format) GIF používá bezeztrátovou kompresi LZW. GIF je tedy vhodný pro uložení tzv. pérokresby (nápisy, plánky, loga). GIF umožňuje také jednoduché animace. GIF má jedno velké omezení maximální počet současně použitých barev barevné palety je 256 (viz indexované barvy) (8 bitů) v jednom rámci (rámců ale může být v jednom obrázku neomezeně mnoho, takže není pravda, že obrázek ve formátu GIF může mít maximálně 256 barev). Toto omezení nemá formát PNG, který se hodí ke stejným účelům jako GIF a nabízí v některých případech i lepší kompresi. Formát PNG však neumožňuje animace (ty umožňuje až MNG). Formát GIF se stejně jako formáty PNG a JPEG používá pro WWW grafiku na Internetu. JPG Skutečným názvem typu souboru je JFIF, což znamená JPEG File Interchange Format. Zkratka JPEG znamená Joint Photographic Experts Group, což je vlastně konosorcium, které tuto kompresi navrhlo. JPEG (vyslovováno džeipeg) je standardní metoda ztrátové komprese používané pro ukládání počítačových obrázku ve fotorealistické kvalitě. Není však vhodný pro perokresbu, zobrazení textu nebo ikonky, protože kompresní metoda JPEG vytváří v takovém obrazu viditelné a rušivé artefakty. Pro takové účely se většinou používájí soubory PNG a GIF PNG (Portable Network Graphics - anglicky přenosná síťová grafika; oficiální výslovnost zkratky je ping ) je grafický formát určený pro bezeztrátovou kompresi rastrové grafiky. Byl vyvinut jako zdokonalení a náhrada formátu GIF, který je patentově chráněný. PNG nabízí podporu 24 bitové barevné hloubky, nemá tedy jako GIF omezení na maximální počet 256 barev současně. PNG tedy do jisté míry nahrazuje GIF, nabízí více barev a lepší kompresi. Navíc obsahuje osmibitovou průhlednost (tzv. alfa kanál), to znamená, že obrázek může být v různých částech různě průhledný (tzv. RGBA barevný model). PNG však neumí jednoduché animace, které naopak umožňuje formát GIF. PNG se stejně jako formáty GIF a JPEG používá na Internetu. Formát PNG nepodporuje systém kladení barev CMYK. TIFF TIFF (zkratka Tag Image File Format) je jeden ze způsobů ukládání rastrové počítačové grafiky. Formát TIFF tvoří de facto standard pro ukládání snímků určených pro tisk. Podporuje 24 bitové barevné rozlišení. Používají se různé specifikace. Formát lze bezeztrátově komprimovat při využití např. LZW komprese, ale i jiných metod. Vektorový obrázek Lidské oko v pracuje na principu bitmapové grafiky, neboť sítnice představuje bitmapový rastr. Mozek ale zpracovává obraz jako vektorovou grafiku. Možná proto, že dokáže takovou informaci, podobně jako počítač, lépe ukládat. Křivku lze definovat pomocí jednotlivých bodů, ale daleko efektivnější je jí definovat pomocí tzv. uzlových bodů, ve kterých se vynáší tangenta. Tangenty ze dvou uzlových bod svým směrem a délkou definují průběh křivky. Toto jsou tzv. Béziérovy (matematik, který odvodil rovnice pro jejich popis) křivky. Těmto křivkám se dají přiřazovat další parametry (barevnost, tloušťka, výplně). Takto definovaný obrázek je datově podstatně menší. Může se libovolně zvětšovat a zmenšovat bez ztráty kvality a bez nárůstu objemu dat. Ideální pro tvorbu logotypů a pro tzv. vektorovou grafiku Existují dva hlavní programy pro editaci Adobe Illustrator (koncovka *.ai) a CorelDraw.(koncovka *.cdr) Můžete se ještě setkat s FreeHandem Oba SW dokáží pracovat i s bitmapovou grafikou, takže umožňují kombinaci křivek a bitmap.

Oba SW mají vzájemné importní filtry, takže se dají data vzájemně předávat. Problém je ale v tom, že ne všechny údaje se vždy korektně převedou. (závislost na verzi programu) Illustrator pracuje přímo v jazyce PS (Adobe ho vyvinula) Corel má svůj vlastní jazyk potenciální nebezpečí Proto se používá obecný formát EPS, který je nezávislý na programu z kterého vzešel EPS (Encapsulated PostScript - zapouzdřený PostScript) Co je to PostScript Výraz PostScript jako takový označuje programovací jazyk pro popis stránky. Tento jazyk byl vytvořen firmou Adobe Systems Inc. v roce 1982 speciálně pro účely grafických aplikací, díky čemuž obsahuje silné grafické funkce. Popis PostScriptu byl v té době volně k dispozici a v této formě existuje s výjimkou popisu písem dodnes. Zisk firmy Adobe zde pramení pouze z licenčních poplatků za překladače a RIPy. Ke značnému a v podstatě definitivnímu rozšíření PostScriptu došlo v roce 1986, kdy si firma Linotronic vybrala právě PS z řady PDL (Page Definition Language) jazyků, které v té době na trhu soupeřily o pevné postavení. PostScript je, stručně řečeno, sada matematických příkazů určujících, jak má být stránka rozvržena. Pro určení polohy objektů (text, vektorová a bitmapová grafika) je používán souřadnicový systém. Specifikace obsahují i jiné charakteristiky objektu, jako je hustota a úhly tiskového rastru, parametry tiskových bodů, barvy atd. Popis stránky je vytvářen nezávisle na výstupním zařízení vše, co je pro výstup nezbytné, je, aby tiskárna dokázala zpracovat postscriptový kód. Hlavní síla PostScriptu je v jeho obratném zacházení s grafikou. Té se týká asi 30 % příkazů PostScriptu. Tyto příkazy, říká se jim operátory, umožňují přesnou změnu měřítka, úhlu natočení a vyplnění barvou pro určitý grafický prvek. Zde se dá s výhodou využít toho, že PostScript zachází s textovými objekty přesně stejně jako s ostatními grafickými prvky. Přesouvá je, obarvuje a mění velikost naprosto stejným způsobem. RIP raster image processor, zařízení nebo software, který převádí postscriptová data na obraz v rozlišení a bitové hloubce vhodné přímo pro výstupní zařízení, ke kterému je připojen. Překladač PS pro koncové zařízení (osvit, desky, digitisk) SVG (z anglického Scalable Vector Graphics -- škálovatelná vektorová grafika) obdobný formát jako eps určený pro web. Formát PDF Portable Document Format Formát pro přenositelné dokumenty) je souborový formát vyvinutý firmou Adobe pro ukládání dokumentů nezávisle na softwaru i hardwaru, na kterém byly pořízeny V roce 1993 vyvinula firma Adobe derivát PostScriptu formát PDF. Hlavní určení bylo pro web, ale získal velkou oblibu v prepressu, takže dnes vytlačil klasický PS. PDF má proti PostScriptu tu výhodu, že používá jak pro obrázky tak pro text a poté ještě pro celý soubor globálně komprese JPEG, ZIP, LZW případně CCITT. Lze jej tedy díky jeho malé velikost použít pro elektronické publikování (elektronické dokumenty nebo elektronické varianty tiskovin, interaktivní dokumenty), v DTP praxi na korektury atd. Pokud jej není možné uložit přímo, lze PDF vytvořit buď tiskem do souboru ve formátu PDF (k tomu je potřeba tiskový ovladač Adobe PDFWriter - hodí se spíš pro "menší projekty") a nebo konverzí stávajícího PostScriptu pomocí aplikace Acrobat Distiller. Pro prohlížení, případně editaci se používá Acrobat Reader nebo Acrobat Exchange. Hotovou stránku v PDF formátu lze v běžném prohlížeči oříznout, vyznačit na ní text nebo kreslit "zvýrazňovačem", dopisovat poznámky na "post-it lístky" a podle nastavených práv (formát PDF umožňuje zamknout na heslo upravování, prohlížení, tisk nebo kopírování ze souboru) kopírovat text přes schránku do dalších aplikací. Zlom - Princip takového programu je na první pohled jednoduchý: Na stránku se umísťují tzv. rámečky, které obsahují text nebo obrázky EPS, JPEG, TIFF, atd. Dále je možné na stranu umístit některé základní grafické prvky - čáry, plochy, elipsy atd. Na pohled se zdá, že toto umožňuje každý lepší textový editor. Ten vám však nenabídne širokou škálu funkcí pro optimalizaci vysázeného textu, typografické funkce a standardy atd. Navíc nejsou textové editory zpravidla schopny zpracovat větší dokumenty s umístěnými obrázky a nedovedou připravit výstup pro osvit (umístit ořezové značky, separovat barvy, zajistit správnou polohu stránek na tiskovém archu atd.). U DTP programu tohoto typu se klade velký důraz na rychlost veškerých operací bez ohledu na druh objektu (ať jde

o přemisťování textových rámů - bloků - nebo o rotaci obrázků). Proto se pro zobrazování rastrových obrázků používá tzv. náhledů - zástupců skutečných obrázků v nižší kvalitě, která umožňuje velkou rychlost práce díky nižšímu objemu zpracovávaných dat Quark vs. InDesign V začátcích Ventura pod DOS QuarkXPress vsadil na MS Windows jednoznačně vyhrál. Dnes ztrácí vedoucí místo na trhu DTP programů.. Adobe InDesign Konkuruje především cenou v balíku Adobe (Ill + Phot +InD + GoLive). Provázaností s ostatními Adobe programy, které musí Quark více či méně složitě importovat Literatura: Wikipedia.cz POSTSCRIPT, Matěj Sychra, 1998