MASARYKOVA UNIVERZITA. Filozofická fakulta. Nejvyšší zeměpanský úřad na Moravě v letech (Habilitační práce) Zbyněk Sviták

[Zadejte text.] MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Nejvyšší zeměpanský úřad na Moravě v letech 1748 1782 (Habilitační práce) Zbyněk Sviták Brno 2012

[Zadejte text.] Předmluva Studie se věnuje správním a diplomatickým dějinám nejvyššího zeměpanského úřadu na Moravě v době správně-politických reforem Marie Terezie a počátku vlády Josefa II. Vyplňuje mezeru mezi prací Vladimíra Vašků o královském tribunálu a dizertací Slavomíra Brodessera o moravskoslezském guberniu. Vychází z dlouhotrvajícího zájmu o proble-matiku diplomatiky jako celku, zvláště její novověké fáze, stejně jako dějin správy. Opírá se primárně o archivní výzkum. Studie byla vydána tiskem pod názvem Z počátků moderní byrokracie. Nejvyšší zeměpanský úřad na Moravě v letech 1748-1782. Zde se předkládá její aktualizovaná verze. Práce by nevznikla bez pomoci řady kolegyň, kolegů a přátel a spolupráce s nimi. Těm je autor zavázán a chce jim i touto formou poděkovat. Za odborné konzultace a předání bohatých zkušeností z oblasti novověké diplomatiky děkuji docentu Vladimírovi Vašků z Ústavu pomocných věd historických a archivnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Vedení tohoto pracoviště děkuji za podporu a vytvoření podmínek pro vznik této studie. Cenné připomínky mně poskytli docent Bohumír Smutný z Moravského zemského archivu v Brně a Miloslav Sovadina, dlouholetý pracovník Státního okresního archivu v České Lípě. Za diskuse nad koncepcí práce patří velký dík Aleši Vyskočilovi z Historického ústavu České akademie věd. Za pochopení, ochotu a trpělivost děkuji pracovnicím a pracovníkům archivů a knihoven u nás i v zahraničí, zejména pak Haně Jordánkové a Lence Likavčanové z Archivu města Brna a rovněž Boženě Kovářové a Hubertovi Valáškovi z Moravského zemského archivu za pomoc při vyhledávání materiálů. Zvláštní a výjimečné poděkování patří pracovnicím badatelny a knihovny Moravského zemského archivu, kde bylo těžiště mé badatelské práce, které s neutuchající ochotou a laskavou trpělivostí přinášely a odnášely nezvykle mohutné a těžké svazky úředních knih. Za laskavé povolení k reprodukování obrazových příloh patří poděkování ředitelce Moravského zemského archivu v Brně Kateřině Smutné, řediteli Archivu města Brna Františku Novákovi, profesoru Lorenzovi Mikoletzkemu, emeritnímu řediteli Rakouského státního archivu ve Vídni. Josefu Špačkovi patří velký dík za úpravu fotografií. Studie by nevznikla bez pochopení a pomoci rodiny a především mé manželky Simony, která osvědčila vskutku obrovskou trpělivost a během několika let práce tolerovala mé velké časové zaneprázdnění. Jí autor práci s díky věnuje. Brno Stříbrnice Vídeň 2012 3

[Zadejte text.] ÚVOD Dějiny jsou z pohledu laiků zpravidla vnímány jako sled bitev, sňatků, korunovací, abdikací, podpisů smluv, krachů na burze, prostě zásadních a převratných událostí. Jen trochu poučený zájemce si je však velmi dobře vědom toho, že pro dějiny v jejich pravém smyslu má neméně stejný význam sledování a mapování všech zdánlivě všedních aspektů, které zásadně ovlivňovaly běžný každodenní život lidí v minulosti. Jedině tak lze získat přehled o prostředí, v němž naši předkové žili, pracovali, o tom, co je trápilo i z čeho měli radost, jaké problémy a jakým způsobem museli řešit. Právě proto je velmi důležité zabývat se aspekty běžného každodenního života lidí různých vrstev společnosti dřívější doby. Patří mezi ně třeba míry a váhy, které se používaly, mince a bankovky, jimiž se platilo, dopravní prostředky a systém přepravy lidí i nákladů vůbec, ale také úřady jejich činnost, pravomoci a působení. Doba, sledovaná v této práci, éra panování Marie Terezie (1740 1780), přinesla, právě pokud jde o činnost úřadů, naprosto zásadní změny. Tereziánské reformy v podstatě položily základy fungování úřadů veřejné správy v tom smyslu, jak je známe i dnes. Zásadní změny ve fungování úřadů se však začínají projevovat již od 1. třetiny 17. století, od Obnoveného zřízení zemského. To bylo pro Moravu vydáno v roce 1628 a v tehdejší správě země jednoznačně upřednostnilo úřady zeměpanského charakteru před stavovskými institucemi. Zeměpanské úřady tak zprostředkovávaly přenášení panovníkovy vůle na veškeré obyvatelstvo a zároveň dohlížely na uplatňování, dodržování a zachovávání jeho práv. Nejdůležitější správní institucí v každé zemi habsburské monarchie byl před tereziánskými reformami nejvyšší zeměpanský úřad s různým pojmenováním i různými pravomocemi. Na Moravě jím byl od roku 1636 královský tribunál, nazývaný také úřad zemského hejtmanství, se sídlem v Brně. Ten soustřeďoval ve svých rukou politickou a soudní moc panovníka jako nejvyššího správce a soudce. Zásadní význam v procesu tereziánských reforem mělo prosazení decenálního recesu v roce 1748. Tím stavové přenechali zeměpanské správě za jisté ústupky vybírání kontribuce na deset let. Byl to další krok na cestě od Obnoveného zřízení zemského, jímž ještě více poklesl význam stavovských sněmů v jednotlivých zemích monarchie. I když se tedy vybírání kontribuce po prosazení decenálního recesu stalo jednoznačně zeměpanskou záležitostí, nebyla ani na Moravě tato agenda přičleněna ke kompetencím stávajícího zeměpanského úřadu (tribunálu). Vznikl pro ni (a další s tím spojené agendy) v roce 1748 zcela nový zeměpanský úřad s názvem královská deputace se sídlem v Brně. Ani ne po ročním trvání převzal roku 1749 v rámci realizace dalších tereziánských reforem po královském tribunálu funkci nejvyššího zeměpanského úřadu na Moravě. Tu zastával nadále a pod názvy reprezentace a komora a od roku 1763 gubernium přešel do josefínské doby. Předkládaná práce sleduje problematiku výše uvedeného úřadu v časovém rozmezí od roku 1748 až do počátečních let vlády Josefa II., kdy se úřad v roce 1782 transformoval na moravsko-slezské gubernium. Studie se snaží postihnout dynamický vývoj instituce zabývá se její strukturou, každodenním chodem, personálním složením, ale také hlavními správními událostmi vymezené doby, které ovlivnily chod úřadu. Nezbytnou podmínkou je 5

proto také sledování struktury a oběhu úředních písemností, které nejvyšší zeměpanský úřad používal ve styku s ostatními institucemi, osobami i k vnitřní komunikaci. Ve výše uvedeném kontextu se dosud popsanou problematikou v naší literatuře nikdo nezabýval. V odborné literatuře bohužel stále absentuje souběžné sledování správního i diplomatického aspektu v tomto období, problematice se autoři věnují jen okrajově nebo přehledově, diplomatické zpracování chybí vůbec. Vzhledem k těmto skutečnostem jde tedy o práci novátorskou, která proto logicky vedle řady nových poznatků klade i mnoho otázek, z nichž ne na všechny bylo možné v této fázi výzkumu nalézt relevantní odpovědi. Autor se opíral především o studium a rozbor archivních pramenů, z nichž mnohé dosud nebyly využity. Otevírají se tak možnosti pro další vědeckou práci v této oblasti, která jistě přinese nová zjištění. Je proto pochopitelné, že tato jediná práce nemůže postihnout vyčerpávajícím způsobem činnost úřadu v celém komplexu, zvláště ne chod jen volně přičleněných součástí. Práce se soustřeďuje na zachycení vývoje jádra úřadu, tedy rady a kanceláře v širším slova smyslu. Dalšími volně přičleněnými částmi, např. komorní pokladnou a příležitostně zřizovanými komisemi se zabývá v rozsahu nezbytně nutném pro splnění hlavního zájmu práce. Obdobný postup byl zvolen při sledování činnosti účtárny, která sice s úřadem byla v těsnějším spojení, avšak náplň její činnosti byla zcela specifická, odlišná od jádra úřadu. Podrobné vysvětlení mechanismu chodu uvedených součástí úřadu by mělo být obsahem dalších samostatných studií. Překážkou by ale mohla být skutečnost, že k jejich činnosti se v některých případech zachovalo poměrně málo archivního materiálu (komorní pokladna, komise). Nebylo rovněž úkolem práce sledovat celý správní systém na Moravě a vztah zeměpanských a zemských institucí. *** Práce je rozdělena na čtyři oddíly: Úřad a jeho správní dějiny, Úřad a lidé, Úřad a jeho všední den, Úřad a písemnosti. První oddíl se věnuje správním dějinám instituce. Je členěn chronologicky podle jednotlivých vývojových etap, jimž odpovídá také změna názvu úřadu. Jsou zde rozebírány instrukce a z nich vyplývající kompetence, probírá se zatížení úřadu, jednání o personálních a platových systematizacích. Pozornost je věnována snahám o úsporu kancelářské práce a dalšímu předávání kompetencí od dvorských úřadů. Druhý oddíl (Úřad a lidé) se zabývá strukturou instituce a jejím personálem. Jednotlivé úřednické funkce jsou probírány postupně podle významu a důležitosti. Pro ni bylo vodítkem také pořadí, v jakém jsou úředníci uváděni v titulárních kalendářích. Autor nejprve popisuje konkrétní náplň jednotlivých funkcí. Vychází přitom nejen ze srovnání kancelářských instrukcí z let 1745 a 1764, ale přihlíží rovněž k indiciím z archivního materiálu, které někdy korigují nařízení instrukcí. Zejména u funkcí, jež byly obsluhovány jednou osobou, jsou sledovány osudy konkrétních úředníků, kteří tuto pozici zastávali, případně celého jejich úřadu. V případě činností, které na úřadu vykonával větší počet lidí, např. koncipisté, kancelisté, se pozornost práce převážně soustřeďuje na vývoj a proměny jejich počtu. Třetí oddíl (Úřad a jeho všední den) je zaměřen na každodenní chod instituce. Zabývá se mechanismy, které zajišťovaly praktické fungování úřadu. Jde například o vyhotovování 6

a expedování písemností, organizaci a průběh radních sezení. Studie věnuje pozornost rovněž běžným starostem personálu, úřednímu postupu i platům. Poslední čtvrtý oddíl (Úřad a písemnosti) je věnován rozboru písemného materiálu vzniklého činností úřadu. Sledovaný úřad ve svých kancelářských zvyklostech vycházel z tribunálních tradic, proto bylo možné v této části práce navázat na studii Vladimíra Vašků, který provedl analýzu typů písemností užívaných tribunálem. 1 Rozbor archivního materiálu potvrdil, že některé z nich se skutečně používaly i nadále, i když mírně modifikované. Mimo to se podařilo identifikovat i další, nové typy písemností. Vzhledem k šíři archivního materiálu ale nelze jejich okruh pokládat za definitivně uzavřený. Jeden ze zásadních problémů, který bylo při přípravě studie nutno vyřešit, představoval princip dělení písemností úřadu. Dnes již klasické členění písemného materiálu diplomatiky novověku na typy používané ve styku s nadřízenou, stejnou a podřízenou institucionální úrovní 2 je v našem případě diskutabilní. Kromě písemností vydávaných úřadem jako celkem, na něž by bylo možné toto dělící hledisko aplikovat, jsou v práci popsány i písemnosti, které z pověření úřadu vydávali jednotlivci. Je tedy nezbytné u každého jednotlivce individuálně posuzovat jeho vztahy podřízenosti a nadřízenosti a to zvlášť ve vztahu k subjektům uvnitř a vně úřadu. Při aplikaci výše zmíněného klasického členění by tak muselo být hledisko aplikováno několikrát a písemnost by tak v systému mohla být zařazena vícekrát na různých pozicích. Nakonec ani znalec diplomatiky novověku Vladimír Vašků při rozdělení tribunální písemné produkce toto pravidlo neupřednostnil. 3 Jako zásadní pro jejich rozdělení bylo proto zvoleno hledisko, zda jde o písemnost expedovanou či zda sloužila pro vnitřní komunikaci v úřadu. Expedované písemnosti jsou potom ještě rozděleny na psané a tištěné. K písemnostem pro vnitřní použití jsou zařazeny také úřední knihy, protože se bez výjimky diplomaticky jedná o knihy pro vnitřní potřebu úřadu. Dalším problémem, který bylo nutno se v průběhu zpracovávání studie vyřešit, byla otázka překladu názvů úřadů uváděných v práci do českého jazyka. Názvy institucí v češtině zpravidla nejsou kodifikované, překlad mnohdy není jednoznačný a mohl by tak často ztížit ba znemožnit identifikaci instituce. Ani v dosavadních historiografických studiích není praxe ustálená, často se názvy překládaly jen výběrově. Příkladem může být přístup ke dvěma pro naše téma důležitým institucím. Název první Directorium in publicis et cameralibus bylo autory ponecháváno zpravidla v latinské formě, 4 zatímco název druhé Oberste Justizstelle se zpravidla překládá jako Nejvyšší soudní místo. Přitom šlo o úřad nejvyšší úrovně (dvorský), jehož převažující náplní byla poradní funkce vztahující se na justiční systém celé monarchie. Přesnější a logičtější by tedy bylo překládat název jako Nejvyšší justiční místo. Jen spekulovat lze o tom, proč 1 2 3 4 VAŠKŮ, Vladimír: Studie o správních dějinách a písemnostech moravského královského tribunálu z let 1636 1749. Brno 1969, s. 46 91. MEISNER, Heinrich Otto: Urkunden- und Aktenlehre der Neuzeit. Leipzig 1952, s. 27 n.; HOCHEDLINGER, Michael: Aktenkunde. Urkunden- und Aktenlehre der Neuzeit. Wien München 2009, s. 171. VAŠKŮ, V.: Studie o správních dějinách, s. 90 91. Tak je tomu např. v naší normativní příručce k dějinám správy JANÁK, Jan HLEDÍKOVÁ, Zdeňka DO- BEŠ, Jan: Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost. Praha 2005, s. 142; do češtiny direktorium překládají BĚLINA, Pavel KAŠE, Jiří KUČERA, Jan P.: Velké dějiny zemí Koruny české. X. 1740 1792 (dále Dějiny X). Praha 2001, s. 47; částečně překládá VONDRA, Roman: České země v letech 1705 1792. Věk absolutismu, osvícenství paruk a třírohých klobouků. Praha 2010, s. 80. 7

jeden název překládán byl a druhý ne, rozhodně to však vnáší do správní teorie nedůslednost. Podobně je tomu například u úřadu, jejž v pramenech nalezneme pod variujícím názvem (Militar- und) Cameral- Zahl-Amt nebo prostě Zahl-Amt. Můžeme nalézt překlady jako komorní a vojenská výplatna, 5 komorní pokladna nebo platní úřad, přičemž jeho představitel Zahl-Meister je označován slovem platník. 6 V předkládané práci se důsledně používá termín komorní pokladna. Při různých překladech může skutečně dojít k záměně institucí. Proto jsou názvy úřadů v textu zpravidla ponechávány v originálním tvaru, protože tak byly současníky nazývány a dobové české ekvivalenty běžně nejsou k dispozici. Na některých místech však ze stylistických důvodů nebylo možné vyhnout se převedení názvu do češtiny v tom případě je v závorce uveden původní název úřadu v němčině. Tento postup je volen i proto, že ještě stále nebyla, navzdory různým kompendiím a učebnicím správy, rekonstruována celá správní organizace, zvláště potom na nižší úrovni. PŘEHLED DOSAVADNÍHO BÁDÁNÍ A PRAMENNÉ ZÁKLADNY Je nepochybné, že zeměpanské správní instituce hrály zásadní roli v organizaci života obyvatel země. Přesto nebyla speciálně jim a jejich problematice dosud v odborné literatuře věnována adekvátní pozornost. Dosavadní bádání sledovalo spíše rovinu politických aspektů stavovských ambicí při pobělohorské správě země, nikoliv každodenní otázky faktického fungování její správy. Prakticky absentuje komplexní pohled spojující aspekty diplomatické a správní. Celkový obrys správních dějin nalezneme v novodobých domácích i zahraničních učebnicích, 7 jež ale popisují jednotlivá stádia správy země ve sledovaném období pouze přehledově a proto logicky jen stručně. Pro naše účely jsou tak užitečnější podrobnější práce, které se věnují výhradně sledovanému časovému rozmezí. Zajímavé informace přináší například první díl přehledu rakouské státní správy od Ignáce Beidtela, jenž pokrývá dobu mezi lety 1740 1792. 8 Toto dílo bylo zejména v části popisující vývoj správy v době panování Marie Terezie překonáno v první polovině 20. století několikasvazkovou prací Die österreichische Zentralverwaltung in der Zeit Maria Theresias, na němž se podílela řada autorů. Toto dílo má pro sledování vývoje centrální správy monarchie rozhodující význam vedle zásadního přehledu vývoje správy přináší především cenné edice dokumentů. 9 Nejvýrazněj- 5 6 7 8 9 Např. Průvodce po státním archivu v Brně (dále Průvodce). Kolektiv autorů. Brno 1954, s. 129; JANÁK, J. HLEDÍKOVÁ, Z. DOBEŠ, J.: Dějiny správy, s. 121. KUBÁTOVÁ, Ludmila: K otázkám ústřední a české zemské finanční správy v 16. až 19. století. SAP 25, 1975, s. 124. Např. JANÁK, J. HLEDÍKOVÁ, Z. DOBEŠ, J.: Dějiny správy; WALTER, Friedrich: Österreichische Verfassungs- und Verwaltungsgeschichte von 1500 1955. Wien Köln Graz 1972; HELLBLING, Ernst, C.: Österreichische Verfassungs- und Verwaltungsgeschichte. Wien New York 1974. BEIDTEL, Ignaz: Geschichte der österreichischen Staatsverwaltung I (1740 1792). Innsbruck 1896. KALLBRUNNER, Joseph WINKLER, Melita: Die Zeit des Directoriums in publicis et cameralibus. (Vorstadien 1743, Das Directorium 1749 1760). Aktenstücke (= Die österreichische Zentralverwaltung. II. Abteilung. Von den Vereinigung der Österreichischen und Böhmischen Hofkanzlei bis zur Einrichtung der Ministerialverfassung 1749 1848. 2. Band, dále ÖZV II/2). Wien 1925; WALTER, Friedrich: Vom Sturz des Directoriums in publicis et cameralibus (1760/1761) bis zum Ausgang der Regierung Maria Therezias. Aktenstücke (= Die österreichische Zentralverwaltung. II. Abteilung. Von den Vereinigung der Österreichischen und Böhmischen Hofkanzlei bis zur Einrichtung der Ministerialverfassung 1749 1848. 3. Band, dále ÖZV II/3). Wien 1934; teoretické zpracování WALTER, Friedrich: Die Geschichte der öster- 8

ším autorem jmenovaného projektu pro dobu Marie Terezie je Friedrich Walter, jehož další práce vycházejí z důvěrné znalosti tereziánské doby. 10 Okrajově bylo možné v předkládané studii využít také komplexní práce, které sledují tereziánské reformy a dějiny správy na Moravě. Prvním okruhem se v našem prostředí zabývá četná literatura, především přehledového charakteru. 11 Věnuje se také správním dějinám, ovšem při jejich popisu zpravidla vychází z výše zmíněné práce vzniklé pod vedením F. Waltera. Za jednoznačné negativum lze považovat, že dostatečně neakceptují rozdíl ve správním uspořádání a faktickém fungování správy mezi Čechami, Moravou a Slezskem. V některých případech se literatura věnuje jen specializovaným otázkám 12, v dalších traktuje správní reformy nešťastně, nepřesně a s mnoha chybami 13. Dějinami moravské správy jako celkem se zabýval ve druhé polovině 19. století ve svém díle Christian D Elvert. 14 I když jsou jeho práce mnohdy popisné, staly se východiskem pro další bádání. Vhodným doplňkem je i přehled moravských úřadů od právníka Johanna Lukscheho z počátku 19. století. 15 Vzhledem k zaměření práce je logické, že byla sledována i literatura zabývající se vývojem těsně před, ale i dobou bezprostředně navazující na sledované období. V moderní době se předchůdcem našeho úřadu, tribunálem, zabýval Jiří Radimský, jenž jako úvod inventáře fondu C 4 napsal studii o správních dějinách tohoto úřadu. 16 Poznámkový aparát jeho práce je obtížně použitelný. Tato podnětná studie bohužel vznikala v době, kdy ještě nebyl hotov současný inventář fondu B 1 Gubernium, ale jen předběžná pomůcka. Pokud tedy Radimský ve své práci odkazuje na prameny z uvedeného reichischen Zentralverwaltung in der Zeit Maria Theresias (= Die österreichische Zentralverwaltung. II. Abteilung. Von den Vereinigung der Österreichischen und Böhmischen Hofkanzlei bis zur Einrichtung der Ministerialverfassung 1749 1848. 1. Band, 1. Halbband). Wien 1938. 10 WALTER, Friedrich: Kaunitz Eintritt in die innere Politik. Ein Beitrag zur Geschichte der österreichischen Innenpolitik in den Jahren 1760/61. MIÖG 46, 1932, s. 37 79; TÝŽ: Männer um Maria Theresia. Wien 1951; TÝŽ: Die Theresianische Staatsreform von 1749. München 1958. 11 Naposledy Dějiny X. 12 HOCK, Carl Freiherr von BIDERMANN, Hermann Ignaz: Der österreichische Staatsrath (1760 1848). Wien 1879; MAASBURG, Friedrich M.: Geschichte der obersten Justizstelle in Wien (1749 1848). Prag 1891; RIEGER, Bohuš: Císař Josef II. a správní centralism po stránce reální a teritoriální. In: Drobné spisy Bohuše sv. pána Riegra. Uspořádal K. Kadlec. I. Praha 1914, s. 290 321; PROKEŠ, Jaroslav: Boj o Haugvicovo Directorium in publicis et cameralibus r. 1761. (Příspěvek ke vzniku České a rakouské dvorské kanceláře). Věstník KČSN, třída filosoficko-historicko-jazykozpytná, roč. 1926, studie IV. Praha 1927, s. 1 74; TÝŽ: Instrukce vydaná r. 1762 pro českou a rakouskou dvorní kancelář. (Příspěvek k dějinám tereziánské správy a centralismu). Věstník KČSN, třída filosoficko-historicko-jazykozpytná, roč. 1926, studie V. Praha 1927, s. 1 47; JANÁK, Jan: Moravští zemští hejtmani a guvernéři 1720 1849. SPFFBU, řada C 50, 2003, s. 161 167; OLECHOWSKI, Thomas: Die Auflösung der Böhmischen Hofkanzlei und die Errichtung des Directorium 1749. In: Malý, K. Soukup, L. (edd.): Vývoj české ústavnosti v letech 1618 1918. Praha 2006, s. 243 249. 13 Např. VONDRA, Roman: České země v letech 1705 1792, např. viz s. 81, 161. Kupodivu nepřesně komentuje reformy v roce 1748 CERMAN, Ivo: Šlechtická kultura v 18. století. Filozofové, mystici, politici. Praha 2011, s. 206. 14 D ELVERT, Christian: Zur oesterreichischen Verwaltungs-Geschichte mit besonderer Rücksicht auf die böhmischen Länder (dále Schriften 24). Brünn 1880 (= 24. Band der Schriften der historisch-statistischen Section der k. k. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde). TÝŽ: Zur Oesterreichischen Finanz-Geschichte, mit besonderer Rücksicht auf die böhmischen Länder (dále Schriften 25). Brünn 1881 (= 25. Band der Schriften der historisch-statistischen Section der k. k. Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde). 15 LUKSCHE, J[ohann]: Kurze Uibersicht der Stellen und Aemter in Mähren seit 1628. Brünn 1804. 16 RADIMSKÝ, Jiří: C 4 Tribunál. Sbírka normálií z let 1628 1782. Inventáře a katalogy fondů Státního archivu v Brně. Brno 1956. 9

fondu, označuje je již antikvovanými signaturami, které bez použití zmíněného starého inventáře lze identifikovat jen těžko nebo vůbec. 17 Po diplomatické stránce období tribunálu věnoval pozornost Vladimír Vašků. Podrobně se zabýval písemnostmi moravského královského tribunálu v období 1637 1749 a také prvním jednacím protokolem. 18 Diplomatickým rozborem rozlišil mezi misivami jejich tři základní typy. Na jím identifikované druhy písemností lze u nového úřadu navázat, a to proto, že způsob úřadování u naší instituce vycházel z tribunálních zvyklostí, jak vyplyne z dalšího textu. Zároveň lze také konstatovat, že v souvislosti se svým zaměřením deputace, následně reprezentace a komora a potom gubernium převzalo jen část těchto písemností. Naopak lze také předpokládat, že vznikly další nové typy. Jak již bylo konstatováno v úvodu, tato práce se vzhledem ke svému zaměření může jen v omezené míře opírat o dosud publikovanou literaturu. Jedním z důvodů je skutečnost, že předkládaná práce se problematikou zabývá z hlediska diplomatického a současně sleduje i správní aspekty doby. O podobný pohled se u nás dosud pokoušeli ve svých pracích Renata Dohnalová a Slavomír Brodesser, avšak nedosáhli plného úspěchu. Důvodem mohla být jak nezkušenost autorů, tak skutečnost, že byli soustředěni pouze na omezenou pramennou základnu. Jejich práce však navzdory těmto výhradám představují jeden z mála odvážných pokusů o odbornou reflexi velkého množství úředních archivních materiálů 18. století. Dohnalová se ve své diplomové práci zabývala krátkým, ani ne ročním trváním královské deputace. Mimo správního rámce jejího vzniku v širším kontextu se věnovala také první instrukci, popisu úředního oběhu písemností, používanými knihami a osobě Jindřicha Kajetána Blümegena, prezidenta deputace. 19 Její práce je bohužel zatížena některými drobnými nepřesnostmi. Nepopsala také expedované písemnosti. Slavomír Brodesser se ve své na správu zaměřené rigorosní práci částečně diplomaticky zabýval i obdobím existence moravsko-slezského gubernia po roce 1783. 20 I když se věnuje analytické části diplomatiky, tedy vzniku písemnosti, bohužel ponechává stranou systematické hledisko a neidentifikuje jednotlivé expedované druhy. Jeho studie by byla velmi vhodná pro srovnání dalšího vývoje vzhledu těchto písemností. Například v kapitole Typy písemností moravskoslezského gubernia a jejich ukládání se zabývá pouze normativními předpisy, jak písemnosti vyhotovovat, ale neporovnává je již se skutečným vzhledem jejich jednotlivých typů. 21 I ve svých dalších pracích se Brodesser věnoval správnímu systému pobělohorské doby, soustřeďuje se ale pouze na hlavní reformní události. 22 17 Této již antikvované srchivní pomůcky je známo jen několik exemplářů. Podle sdělení pracovnice archivu a správkyně fondů skupiny B, vážené kolegyně PhDr. Boženy Kovářové. 18 VAŠKŮ, Vladimír: Nejstarší radní protokol moravského tribunálu. (K otázce vztahu mezi úředními knihami a aktovým materiálem.) SAP 16, 1966, s. 498 537; TÝŽ: Studie o správních dějinách, 117 s. 19 DOHNALOVÁ, Renata: Deputace ve věcech vojenských, kontribučních a komorních na Moravě 1748 1749. Netištěná diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, Brno 1993. 20 BRODESSER, Slavomír: Moravskoslezské gubernium v letech 1783 1849. Netištěná rigorosní práce. Brno 1968. 21 Sám na potřebu porovnání upozorňuje BRODESSER, S.: Moravskoslezské gubernium, s. 173. 22 BRODESSER, Slavomír: Vznik moravskoslezského gubernia a připojení Slezska k Moravě v roce 1783. In: Sborník k nedožitým padesátinám PhDr. Jiřího Radimského. Brno 1969, s. 125 160; TÝŽ: K vývoji zemské správy na Moravě v 18. století. Časopis Moravského musea vědy společenské 61, 1976, s. 95 109; TÝŽ: Reorganizace zemské správy na Moravě v polovině 18. století a vznik reprezentace a komory (1749). In: Rodná země. Sborník k 100. výročí Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a k 60. narozeninám PhDr. Vladimíra Nekudy, CSc. Brno 1988, s. 369 375; TÝŽ: Správa na Moravě v době absolutismu. In: Knoz, T. (ed.): Morava v době baroka. Brno 2004. 10

Správního systému tohoto období se dotkl také Jan Janák ve svém díle o hospodářském vývoji Moravy, jenž zasvěceně popisuje šíři reforem v hospodářské oblasti. Jejich provádění, jež musel nejvyšší zeměpanský úřad sledovat, představovalo jeden z faktorů vzrůstajícího zatížení úřadu. 23 Osobě prvního prezidenta úřadu a významné postavě tereziánských reforem Jindřichovi Kajetánovi Blümegenovi věnovala pozornost Renata Dohnalová 24 a nově Bohumír Smutný. Ten zasadil činnost tohoto významného muže celorakouských i moravských dějin do širších souvislostí. 25 Následné době Josefa II. věnuje literatura daleko větší pozornost. Do josefínského systému, hledání úspornosti a racionalizace státní správy dává nahlédnout Peter Becker. 26 Postavení a poměrům u úřednictva se věnuje v inspirativní práci Waltraud Heindl. 27 Zaměřuje se sice především na poměry ve Vídni a u dvora, ale z jejich vylíčení je patrné, že se postavení úřednictva v této době již výrazně lišilo od tereziánské doby. Osudy reprezentace a komory nebo gubernia v Čechách se ve sledovaném období zabýval František Roubík, ale především ze správního hlediska. Diplomatická rovina činosti úřadu je zatím jen částečně k dispozici. Jeho studie se sice zabývá personálem kanceláře, ale bohužel nejsou rozlišeny a popsány jednotlivé druhy expedovaných i vnitřních písemností. 28 Podobně je tomu i u nejvyššího zeměpanského úřadu ve zbytku Slezska 29 nebo reprezentace a komory ve Štýrsku, 30 kde je opět zatím pokryta jen správní rovina. Uvedené práce mohou sloužit pro srovnání průběhu správních reforem na Moravě s jinými zeměmi monarchie, i když uspořádání správních institucí v nich bylo odlišné. Je v nich také možné sledovat podobné procesy v úřední praxi. *** Pramennou základnu pro bádání představují archiválie týkající se nejvyššího zeměpanského úřadu. Převážná většina z nich je uložena v Moravském zemském archivu, kde je ale roztříštěna do několika fondů. Základ tvoří fond B 1 Gubernium, který obsahuje především registraturu kanceláře (expedice + písárny) úřadu. Je doplněn o agendu některých ko- 23 JANÁK, Jan: Hospodářský rozmach Moravy, 1740 1918. Vlastivěda moravská, země a lid. Dějiny Moravy 3/1. Brno 1999, s. 9 38, 68 79. 24 DOHNALOVÁ, Renata: Deputace, s. 98 104. 25 SMUTNÝ, Bohumír: Činnost Jindřicha Kajetána Blümegena na Moravě v letech 1748 1752 a jeho úloha při koupi panství Náměšť nad Oslavou Fridrichem Vilémem Haugvicem. ČMM 120, 2001, s. 397 431; TÝŽ: Jindřich Kajetán Blümegen portrét státního úředníka, velkostatkáře a manufakturního podnikatele. Studie k sociálním dějinám 7, 2001, s. 5 14; TÝŽ: Jindřich Kajetán Blümegen člověk Marie Terezie na Moravě. In: Vládcové Moravy. K vydání připravil J. Mitáček. Brno 2007, s. 155 164. 26 BECKER, Peter: Kaiser Josephs Schreibmaschine. Ansätze zur Rationalisierung der Verwaltung im aufgeklärten Absolutismus. In: Pensionssysteme im öffentlichen Dienst in Westeuropa (= Jahrbuch für Europäische Verwaltungsgeschichte 12). Baden-Baden 2000, 223 254. 27 HEINDL, Waltraud: Gehorsame Rebellen. Bürokratie und Beamte in Österreich 1780 bis 1848. Wien Köln Graz 1990. 28 ROUBÍK, František: K vývoji zemské správy v Čechách v letech 1749 1790. SAP 19, 1969, s. 41 188. K dispozici jsou také studie ke speciálním oblastem, jejichž správa se gubernia dotýkala, viz SANDER, Rudolf: České zemské gubernium a církevní záležitosti v době josefinské. SAP 45, 1995, s. 73 130; HAN- ZAL, Josef: Příspěvek k dějinám školství a jeho správy v Čechách v letech 1775 1848. SAP 26, 1976, s. 221 260. 29 GRODZISKI, Stanisław: Ustrój politycznoprawny Śląska austrijackego w latach 1742 1848. Studia Historyczne 36/37, 1967, s. 5 21. 30 OBERSTEINER, Gernot Peter: Theresianische Verwaltungsreformen im Herzogtum Steiermark. Die Repräsentation und Kammer (1749 1763) als neue Landesbehörde des aufgeklärten Absolutismus. Graz 1993. 11

misí, která do ní byla později vmanipulována. 31 Byly sem následně také zařazeny úřední knihy krátkodobých komisí reprezentace a gubernia (např. komise pro věci seminářů a pro zřizování nových far). Zvláštní část registratury, která byla již v době vzniku vedena odděleně podle vlastních pravidel, tvoří tzv. deklaratoria. Ta obsahují důležité písemnosti normativního charakteru, jež byly opisovány do zvláštní pomocné knihy. Deklaratoria byla převzata a kontinuálně vedena nástupcem našeho úřadu, moravsko-slezským guberniem, takže dnes jsou uložena ve fondu B 17. Ale i písemnosti dalších částí úřadu byly již od počátku také ukládány zvlášť, v zásadě zřejmě proto, že tvořily jeho samostatnou část, vymezenou i náplní činnosti, která se s kanceláří nijak úžeji neprolínala. Dalším důvodem je skutečnost, že sídlily v prostorách v Zemském domě, které byly odděleny od kanceláře nebo i v jiných budovách v Brně. Takovou částí je taxovní úřad, jehož úkolem bylo vybírání tax, z kterých se platily příplatky k platům personálu. Úřad nesídlil ve společné budově s nejvyšším zeměpanským úřadem, ale v místě bydliště taxátora. 32 Až na konci 70. let se teprve uvažovalo o přestěhování taxovního úřadu do Zemského domu. Své spisy držel taxátor u sebe, zatímco ve fondu gubernia 33 jsou písemnosti týkající se komunikace úřadu (reprezentace, gubernia) s ním. Je tomu tak také proto, že signatura byla založena dříve, než taxátor ze svého bytu přesídlil do Zemského domu. Kde jsou původní písemnosti taxovního úřadu, není jasné. Později se proměnil ve všeobecný taxovní a expeditní úřad a roku 1842 byl zrušen. 34 Vlastní registraturu si vytvářela také účtárna nejvyššího zeměpanského úřadu, zřízená v květnu 1749 pro účetní a revizní dohled nad kontribuční agendou a později dalších daní. Uchovávala ji v Zemském domě v pro sebe vymezených místnostech. Nepatrné zbytky její registratury z tereziánské doby jsou dnes součástí fondu B 16. 35 Stejně tak měla vlastní registraturu komorní pokladna, nad níž vykonával úřad dohled od roku 1748. Sídlila v době Marie Terezie v komorním (bývalém rentmistrovském) domě na České ulici v Brně. Ve fondu gubernia 36 je podobně jako u taxovního úřadu zachována zase jen komunikace s nejvyšším zeměpanským úřadem, ale ne její spisy. Ty se do našich časů nedochovaly. Také některé komise zřízené u nejvyššího zeměpanského úřadu ukládaly své materiály zvlášť. Písemnosti zvláštní komise pro církevní a světské fundace a nadace, zřízené již u tribunálu dekretem z 6. září 1743, dnes tvoří samostatný fond B 2 v Moravském zemském archivu v Brně. Spisy byly již od počátků totiž ukládány a manipulovány odděleně od ostatních písemností nejvyššího zeměpanského úřadu a měly své vlastní pomocné knihy, které jsou dnes uloženy ve fondu B 1. Komise byla pod dohledem reprezentace a komory od roku 1751. Podřízení ale bylo nepřímé, zatímco přímo byly vyřizovány všechny skutky, kvalifikované jako politické soudní delikty, urážky císaře, kacířství, emigrace, falšování 31 TRANTÍREK, Miroslav VOTOUPALOVÁ, Dana BRODESSER, Slavomír: B1 Gubernium (1048) 1613 1785/1790. Inventář. Brno 1973; popis fondu viz Průvodce, s. 199. 32 Viz kapitola Taxátor a taxovní úřad. 33 Pod signaturou T 6. 34 D ELVERT, Ch.: Schriften 24, s. 705. 35 Průvodce, s. 223. Viz také RADIMSKÝ, Jiří: B 16 Mor. místodržitelství-účtárna 1768 1923. Inventář. Brno 1958. 36 Pod signaturou C 6. 12

peněz a povstání. Při přeměně reprezentace a komory na gubernium v roce 1763 přešly náboženské a nadační věci pod správu gubernia. 37 Také bývalá komerční komise gubernia má vlastní fond. Jde o původní registraturu manufakturního úřadu, jenž se později proměnil na komerční konses. Ten byl převeden v roce 1772 pod gubernium jako jeho komerční komise. 38 Již existující registratura konsesu byla ponechána samostatně a vedena i nadále odděleně od guberniální registratury. Proto je dnes uložena ve fondu B 10. Podobně jsou v samostatném fondu (B 21) dochovány zbytky registratury další komise nejvyššího zeměpanského úřadu, totiž komise městského hospodářství. Šlo o nástupce vrchní hospodářské komise, zřízené již na konci dvacátých let 18. století, jíž byl svěřen dohled na hospodaření měst. Reskriptem 21. února 1752 byla reorganizována v městskou hospodářskou komisi ( städtische Oeconomie-Commission ) a v roce 1772 na městskou hospodářskou administraci (städtische Wirtschaftsadministration) s rozšířenými pravomocemi. Komise vedla vlastní úřední knihy a disponovala samostatnou registraturou. 39 Pro osudy sledovaného úřadu je důležitým zdrojem Rakouský státní archiv ve Vídni. Pro období Marie Terezie je nepostradatelná zvláště jeho Všeobecný správní archiv (Allgemeines Verwaltungsarchiv), jež uchovává aktový materiál centrálních dvorských institucí. Pro nás je významný fond dvorské kanceláře po roce 1749, jíž byla kancelář direktoria in publicis et cameralibus a později česká a rakouská dvorská kancelář. V roce 1927 bohužel její fond zaznamenal nenapravitelnou škodu, protože část shořela při požáru vídeňského justičního paláce, 40 kde byla uložena, takže obsahuje jen ohořelé torzo bývalé úřední korespondence. Bohatěji dochované jsou fondy dvorské komory, které byly uloženy ve Vídni na Johannesgasse, a ztráty ohněm se jich netýkaly. Nicméně i tady probíhaly skartace, takže nejsou přirozeně dochovány všechny spisy v úplnosti. Fond dvorské komory přináší mnohé informace finančního charakteru. V Národním archivu v Praze je uložen fond České dvorské kanceláře, jež byla v roce 1749 zrušena. Její písemnosti se dostaly při archivní rozluce s Rakouskem do Prahy, a proto unikly požáru vídeňského justičního paláce v roce 1927. Její materiály lze využít pouze pro počáteční období dějin úřadu, jež se dotýká osudů královské deputace. Pomůckou mohou být také různé rodinné archivy šlechtických rodů, pochopitelně těch, jejichž členové zaujímali u úřadu vyšší správní funkci (prezident, rada). V některých případech se v nich dochovaly také písemnosti pocházející z jejich úřední činnosti. Mnohdy si vedoucí úředníci nechávali pořizovat opisy důležitých normálií pro svou potřebu, které případně komentovali, když se připravovali na úřední úkoly. Ve šlechtických rodinných archivech jsou obsaženy osobní písemnosti, jež mohou dokreslit personálie či osudy významných členů úřadu, případně osvětlit pozadí jejich jednání. Významný je v tomto smyslu osobní archiv prvního prezidenta deputace i reprezentace a komory Jindřicha Kajetána Blümegena, jenž obsahuje takových materiálů velmi mnoho, což svědčí o jeho velkém roz- 37 MATOUŠOVÁ, Dagmar: B 2. Moravské gubernium církevní oddělení. Státní archiv v Brně 1970, s. 1. 38 B 10 Komerční konses 1751 1775. Regestář. Zpracoval kolektiv autorů. Moravský zemský archiv b. d.; Průvodce, s. 206 208. 39 Průvodce, s. 229 230; RADIMSKÝ, Jiří: B 21. Městská hospodářská komise 1752 1773. Městská hospodářská administrace 1773 1792. Inventář. Brno 1955. 40 O okolnostech požáru viz MATOUŠ, Bohuslav: Rakouský státní archiv vnitra a spravedlnosti ve Vídni a jeho zkáza. Časopis archivní školy 5, 1927, s. 160 175. 13

hledu i úředním zápalu. Chudší jsou potom osobní pozůstalosti jeho mladšího bratra Kryštofa nebo Františka Antonína Schrattenbacha, kteří byli dalšími prezidenty nejvyššího zeměpanského úřadu. 41 Stejně tak významný je i osobní archiv Jana Křtitele Mitrovského, prvního rady, zástupce prezidenta a později ředitele kanceláře gubernia. Také z jeho úřední činnosti se dochovala široká paleta písemností, jež lze svým významem srovnat s archivem Jindřicha Kajetána Blümegena. 42 Pro nalezení expedovaných písemností je nutné se obrátit na fondy nebo archivy příjemců, jako jsou archivní fondy tribunálu, krajských úřadů, šlechtických příjemců, měst, olomouckého biskupa (od roku 1777 arcibiskupa) a podobně. Dobové poměry v úřední praxi i děje úřadu lze doplnit osobními vzpomínkami a anály. K nim patří deníkové záznamy Jana Josefa Khevenhüllera-Metsche, jenž byl nejvyšším hofmistrem u vídeňského dvora. Jeho vzpomínky se dotýkají Moravy sice jen okrajově, zpravidla tehdy, když zde autor prodléval jako doprovod panovnice, přesto lze v nich nalézt doklady reformní atmosféry ve Vídni. I když si vedl souvisle a nepřetržitě deník, jeho zápisy se nedochovaly v úplnosti. 43 Naopak anály Nepomuka Hausperského z Fanalu jsou psány přímo v Brně a jsou o to cennější, že autor působil jako rada nejprve u tribunálu a potom přímo u gubernia. Pokrývají období od roku 1767 až do konce sledovaného období. Lze v nich najít zajímavé ilustrační informace, které z úředních pramenů nelze získat. Významné jsou i jeho charakteristiky význačných osob, jež si poznamenal po jejich úmrtí nebo odchodu do penze. 44 Mnoho informací k personálnímu obsazení úřadu přinášejí brněnské titulární kalendáře, 45 jež byly tištěny pravidelně na každý následující rok. Přinášejí personální obsazení úřadu s plnými jmény a titulaturou úředníků i jejich funkčním postavením a bydlišti. Protože však byly sestavovány dopředu, nemohou zachytit změny, které se udály během roku, k němuž se hlásí. Neboť mnohdy uvádějí i formální členy úřadu nebo osoby u něj již nepůsobící (převedené jinam, zemřelé), je nutné jejich údaje vždy konfrontovat s písemným materiálem. Nelze se tedy na jejich údaje nekriticky spoléhat. 41 Jsou shodou okolností uloženy v jednom fondu. Viz SMUTNÝ, Bohumír: G 76 Rodinný archiv Kálnokyů (1290) 1585 1947. Brno 2001. 42 JEŽKOVÁ, Marie KUDRNOVÁ, Dana: G 147 Rodinný archiv Mitrovských (1203) 1943. Inventář. Brno 1963. 43 KHEVENHÜLLER-METSCH, Johann Josef SCHLITTER, Hanns: Aus der Zeit Maria Theresias. Tagebuch des Fürsten Johann Josef Khevenhüller-Metsch, kaiserlichen Obersthofmeisters, 1742 1776. Hrsg. im Auftrage der Gesellschaft für neuere Geschichte Österreichs von Rudolf Graf Khevenhüller-Metsch und Dr. Hanns Schlitter. Wien und Leipzig 1907 1925. 44 Částečně jeho anály pro léta 1767 1773 vydal BRETHOLZ, Berchtold: Nepomuk Hausperskys von Fanal, Herrn auf Rossitz, Annalen von Mähren 1767 1790. Zeitschrift des Mährischen Landesmuseums 15, 1916, s. 34 116. Informace ke zbytku období je nutné čerpat z archiválie, viz AMB, V 3 Knihovna Mitrovských, i. č. A 232. Hausperského anály využili pro sledování počasí BRÁZDIL, Rudolf VALÁŠEK, Hubert: Počasí v Brně a okolí v letech 1767 1790 podle záznamů Jana Nepomuka, svobodného pána Hausperského z Fanálu. BMD 17, 2003, s. 399 443. 45 Neuer Brünner Titular-Kalender, deren in dem Marggrafthum Mähren befindlichen, so wohl geist- als weltlichen respective hoch- und niederen Dicasterien und Stellen auf das Jahr... (dále TK). Brünn 1747 1782. 14

[Zadejte text.] ÚŘAD A JEHO SPRÁVNÍ DĚJINY DOBA PŘÍPRAVY Mír vykoupený ztrátami Když v roce 1747 začala v nizozemské Bredě mírová jednání o ukončení dlouholetého nepřátelství mezi zástupci koalicí sdružených kolem francouzsko-španělského a britskorakouského spojenectví, zdálo se, že zanedlouho nastane mírové období. Protože předcházející války na kontinentě i v koloniích vyčerpaly vojenské i materiální síly obou stran, bylo možné předpokládat, že mírové časy budou nějakou dobu trvat. Pro habsburskou monarchii nebyla předcházející léta nijak úspěšná. Navzdory garancím, jichž se od evropských panovníků dostalo pragmatické sankci, která zajišťovala nástupnictví na habsburském trůnu i v ženské linii, musela po náhlé smrti Karla VI. v říjnu 1740 čelit jeho dcera Marie Terezie prudkému vojenskému útoku. Pruský král Fridrich II. obsadil již v prosinci toho roku Slezsko, bavorsko-francouzské vojsko v říjnu 1741 napadlo Horní Rakousy a Čechy, kde koncem listopadu obsadilo Prahu. Bavorský kurfiřt Karel Albrecht tu nevystupoval jako dobyvatel, ale stavěl se do pozice legitimního vládce, jenž přichází s oprávněnými nástupnickými nároky. Proto vyžadoval holdování svých přímých poddaných, jehož se mu v obou zemích také skutečně dostalo. 46 Monarchie se tak ocitla v nebezpečí trvalých územních ztrát, které mohly vést až k jejímu rozpadu. I když se habsburským vojskům s vydatnou pomocí uherských oddílů podařilo v následujícím roce vytlačit francouzsko-bavorská vojska nejprve z Horních Rakous a potom i z Čech, kde se panovnice nechala 12. května 1743 korunovat českou královnou, 47 v případě Slezska tomu bylo jinak. Jeho rozsáhlá území zůstávala stále v rukou nepřítele a většině místního obyvatelstva také příliš nevadila pruská nadvláda. Dvě války s na svou dobu moderní a efektivní armádou Fridricha II. odhalily zaostávající úroveň rakouského vojska ve výzbroji, zásobování, úrovni velitelského sboru, ale také výcviku za požadavky moderního válečného umění a strategie. Přes všechny výhrady se ale zcela nerozložilo a stále představovalo významnou vojenskou sílu. Výsledkem několikaletých bojů, provázených častými porážkami, byla ztráta většiny Slezska, kodifikovaná drážďanským mírem uzavřeným 25. prosince 1745. Za důležitý úspěch habsburské diplomacie lze považovat, že se manžel Marie Terezie František Štěpán Lotrinský stal římským císařem. Drážďanský mír neznamenal ale pro monarchii konec válečné zátěže a soustředění se pouze na obnovení pořádku a prosperity ve vlastní zemi. Z útoků započatých pruským králem se postupně stával evropský konflikt. I když byl vyvolán vlastními příčinami a sledoval své specifické cíle, byl významně ovlivňován stálým anglo-francouzským soupeřením na kontinentu i v zámořských državách, jež představovalo pozadí většiny diplomatických i válečných akcí. Postupně se seskupily dvě základní koalice, francouzsko-španělská a britsko-rakouská. Do tohoto zápasu byla vtažena i habsburská monarchie ještě v době 46 Blížeji o událostech TAPIÉ, Victor-Lucien: Marie Terezie a Evropa. Praha 1997, s. 78 82; Dějiny X, s. 30 35; HLAVAČKA, Milan: Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále. Praha 1997, s. 89 103. Chování nejvyššího českého kancléře Filipa Josefa Kinského během bavorské okupace Čech a jeho příbuzných popisuje VALENTA, Aleš: Dějiny rodu Kinských. České Budějovice 2004, s. 94 96. 47 Ke korunovaci viz MAUR, Eduard: 12. 5. 1743. Marie Terezie. Korunovace na usmířenou. Praha 2003. 15

ÚŘAD A JEHO SPRÁVNÍ DĚJINY bojů o Slezsko. Nelze totiž opomenout také další zahraničně politické souvislosti Rakouska, pramenící z položení jeho zemí. Španělští Bourboni ohrožovali rakouské Nizozemí na hranicích Francie nebo Milánsko a další habsburská území v Itálii. To vyžadovalo, aby se Marie Terezie nadále angažovala ve jmenovaných oblastech a jejich záležitostech. Ve svém zápolení se nemohla obejít bez spojenectví s Velkou Británií, ať vojenského nebo prostřednictvím finančních injekcí. Navíc mnohdy velmi bolestivého, protože sledovalo především zájmy námořní mocnosti, zatímco rakouská panovnice byla častokrát anglickou diplomacií trpce zklamána. Dalším dobrým důvodem byla vidina územních zisků, jichž mohla rakouská armáda dosáhnout. Jestliže zaostávala za pruskou, potom francouzským, bavorským nebo španělským oddílům byla zcela rovnocenná. 48 Rakouské zbraně nebyly zcela bezmocné. Dokladem toho faktu a příslibem v tomto směru bylo území Bavorska, obsazené habsburským vojskem. Dobyté země se potom mohly stát předmětem diplomatické licitace za ztracené Slezsko. Válečné operace se nyní sice nedotýkaly dědičných zemí a probíhaly v Německu, na severozápadě Evropy a v Itálii, přesto však vyžadovaly stálé válečné náklady. Ty odčerpávaly značné finanční prostředky monarchie a tak omezovaly nebo zcela znemožňovaly komplexnější snahy o modernizaci státu. Žádnému bloku se ani po tak dlouhém boji nepodařilo, aby úplně dosáhl svých cílů. Počátek mírových rozhovorů v Bredě v roce 1747 byl neklamným znakem všeobecného vyčerpání bojujících stran. Na jaře 1748 byla tato jednání, která ukončovala boje v Itálii a španělském Nizozemí, přenesena do Cách, kde již 30. dubna uzavřely Anglie na jedné straně a Holandsko s Francií na druhé předběžnou mírovou dohodu. 49 Její princip, že totiž dojde k obnovení předválečného stavu cestou vzájemných restitucí, se projevil již v této úmluvě. Podle ní se Francie (pod hrozbou vstupu Ruska do války) vzdala obsazeného Nizozemí ve prospěch habsburské dynastie s tím, že habsburské vojsko vyklidí Parmu a Piacenzu ve prospěch španělského infanta dona Filipa. 50 Slezska samotného se nakonec princip restitucí v konečné mírové smlouvě uzavřené v říjnu 1748 v Cáchách netýkal. Mezi mocnostmi, které ji signovaly, pruský král chyběl. Smlouvou byla sice znovu zaručena pragmatická sankce císaře Karla VI., avšak s výjimkou odstoupení území, která v ní byla výslovně uvedena. V článku XXII se uvádělo, že vlastnictví slezského vévodství a kladského hrabství, tak jak je v době podpisu drží pruský král, je mu zaručeno všemi mocnostmi uzavírajícími mírové ujednání. 51 48 O úrovni armád a způsobech vedení boje viz např. BLACK, Jeremy: Evropa osmnáctého století. Praha 2003, s. 335 356; DUFFY, Christopher: Friedrich der Große und seine Armee. Stuttgart 2009; DUFFY, Christopher: Maria Theresia und ihre Armee. Stuttgart 2010. 49 Události popisují v poslední době např. TAPIÉ, V. L.: Marie Terezie a Evropa, s. 63 105; Dějiny X, s. 15 34; WEBER, Václav HLAVAČKA, Milan VOREL, Petr POLÍVKA, Miloslav WIHODA, Martin MĚ- ŘÍNSKÝ, Zdeněk: Dějiny Rakouska. Praha 2002, s. 334 338; VOCELKA, Karl: Glanz und Untergang der höfischen Welt. Repräsentation, Reform und Reaktion im habsburgischen Vielvölkerstaat (= Österreichische Geschichte 1699 1815. Ed. Herwig Wolfram). Wien 2001, 2004, s. 168 170; KUNISCH, Johannes: Friedrich der Große. Der König und seine Zeit. München 2009, s. 185 250; VONDRA, R.: České země v letech 1705 1792, s. 64 78. 50 K preliminární smlouvě BEER, Adolph: Zur geschichte des Friedens von Aachen im Jahre 1748. AÖG 47, 1871, s. 32 n. 51 TAPIÉ, V. L.: Marie Terezie a Evropa, s. 102. 16

ÚŘAD A JEHO SPRÁVNÍ DĚJINY Hledání východiska pro monarchii Zkušenosti z válek se promítaly do snah po efektivním hospodářství. Právě válečné náklady a ztráty, způsobené do značné míry těžkopádností monarchie i nedostatkem finančních prostředků, byly hlavní příčinou úvah o reformních zásazích. Rozhodující postavou této fáze reforem byla postava Friedricha Wilhelma hraběte Haugwitze. 52 Od roku 1742 stál v čele Královského úřadu (Königliches Amt) v Opavě, jenž spravoval zbytek Slezska. Nestálost poměrů na tomto území ve válečných dobách, hraničících mnohdy s chaosem, dovolovala, aby při obnovování řádu postupoval vůči starým institucím autoritativně. Jeho cílem byla nově fungující správní organizace. V teoretické rovině zřejmě akceptoval myšlenky kameralistů, volajících po změně hospodářského systému, jemuž přirozeně musely odpovídat i jinak strukturované správní instituce. Prakticky na něj zapůsobily výsledky dosažené pruskou organizací státu, zvláště významnou roli tu hrála výtěžnost pruského hospodářství ve Slezsku. Došel k pochopitelnému závěru, že dobře a efektivně fungující státní aparát je příčinou panovníkova prospěchu. Z Pruska přejal i základní principy správní organizace, znamenající spojení politické a finanční správy do společného úřadu. Nechtěl zbavit jednotlivé země práva schvalovat berně, ale zastával názor, že když již jednou byla stavy schválena, potom už nešlo o záležitost zemskou, ale panovnickou. Právě v její správě stavovskými orgány spatřoval příčiny zdržování a neefektivnosti. Ve smyslu těchto zásad proto zreformoval správní systém ve Slezsku. 53 O pět let později v březnu 1747 byl ustanoven zeměpanským vyšetřujícím komisařem v Kraňsku. V jeho správním středisku Lublani nalezl v neuspokojivém stavu zemské finance a dluh 2 800 000 zl., přestože roční berně představovala jen asi 100 000 zl. ročně. O dva měsíce později prováděla jím vedená komise inspekci v Korutanech, kde se setkal s ještě větším zemským dluhem ve výši 4 000 000 zl. Podle Haugwitzova názoru finanční nepořádky vznikly lehkomyslným hospodařením, které bylo vedeno stavy. 54 Nápravu v těchto zemích zjednal zřízením nového zeměpanského úřadu v každé z nich, jenž se zabýval správou politických, finančních a komerčních záležitostí. 55 Se stejnou komisí potom odjel v listopadu toho roku na inspekci do Čech kvůli velké výši kontribučních restů. 56 52 O Haugwitzovi nejnověji RUZICKA, Dagmar: Friedrich Wilhelm Graf von Haugwitz (1702 1765). Weg, Leistung und Umfeld eines schlesisch-österreichischen Staatsmannes. Frankfurt am Main 2002; za starších prací viz také ARNETH, Alfred Ritter von: Geschichte Maria Theresia s IV. Wien 1870, s. 10 n.; WURZBACH, Constantin von: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, enthaltend die Lebensskizzen der denkwürdigen Personen, welche 1750 bis 1850 im Kaiserstaate und in seinen Kronländern gelebt haben. Wien 1856 1891. Díl 8, s. 68 69; WALTER, F.: Die Männer um Maria Theresia, s. 39 65; VOCELKA, K.: Glanz und Untergang, s. 49 51; k jeho působení na Moravě viz také SMUTNÝ, B.: Jindřicha Kajetána Blümegena, s. 397 430. Viz také ARNETH, Alfred Ritter von: Geschichte Maria Theresia s IV. Wien 1870, s. 10 n. 53 Ke správnímu organismu ve Slezsku viz GRODZISKI, S.: Ustrój politycznoprawny, s. 5 21; ŠMERDA, Milan: Těšínsko v sociálním vývoji českých zemí v XVII. XVIII. století. Slezský sborník 92, 1994, s. 161 175. 54 Existují však pochybnosti, zda je vůbec možné, aby během tak krátké doby rozpoznal jako člověk zvenčí skutečný stav věcí. Viz KHEVENHÜLLER-METSCH, J. J. SCHLITTER, H.: Aus der Zeit Maria Theresias, 1745 1749, s. 176. 55 Úřady se nazývaly Cameral- Comercial und politische Repraesentation (KHEVENHÜLLER-METSCH, J. J. SCHLITTER, H.: Aus der Zeit Maria Theresias, 1745 1749, s. 443, pozn. 209). 56 daß [...] der Graf von Haugwitz mit der nemlichen Commission, so er jüngsthin in Kärnten gehabt, [...] nacher Böhmen abgeordnet worden. Tak alespoň píše ve svých deníkových záznamech KHEVENHÜLLER- METSCH, J. J. SCHLITTER, H.: Aus der Zeit Maria Theresias, 1745 1749, s. 178 179 a s. 446, pozn. 213. Další souvislosti, totiž zda do Prahy vůbec odjel, viz PEKAŘ, Josef: České katastry 1654 1789. Praha 1932, s. 146 147. 17