N_SAS / VŠFS / LS 2011 /PS. Přednáška č Typy a formy úředních písemností ve středověku a v novověku. Archivní vzdělávání

Transkript

1 N_SAS / VŠFS / LS 2011 /PS Přednáška č Typy a formy úředních písemností ve středověku a v novověku Archivní vzdělávání Hlavní okruhy problémů: I. Typy a formy úředních písemností ve středověku a v novověku II. Archivní vzdělávání Hlavní teze: Ad část I: - v historii postupně nárůst písemností nutnost je institucionálně spravovat - Notárius (písař) = úředník, který měl na starosti písemnou agendu významných hodnostářů / institucí. - Kancelář osoba kancléře, pronotáře, písaře - Hlavní dokumenty v kanceláři: 1. vzniklé z vlastní činnosti: - koncepty vlastních písemností původně na volné listy, později svazovány do knih (tzv. konceptáře), - zápisy do úředních knih (např. městské knihy, zemské desky ), - o vyhotovených vlastních písemnostech se postupně vedou evidenční pomůcky = registra. 1

2 2. došlé do kanceláře: - originály písemností došlých za účelem jejich evidence se označují signaturami a zapisují se do inventářů podle svého uložení + z důvodu bezpečnosti se došlé listiny opisují do tzv. kopiářů (většinou v podobě svázaných knih). Celkově všechny písemnosti v kanceláři ad 1. a 2. tvoří spisovnu (registraturu). - od 16. stol. se zlistiňuje i vlastní průběh úředního jednání a vznikají tak akta (resp. spisy) - evidence došlých podání do podacího protokolu - úředník při vyřizování vytváří koncept ke schválení (aprobaci) nadřízenému - vyhotovován čistopis a odeslán (expedice) - evidence expedovaných písemností = tzv. hlavní knihy - vyřízené spisy se v kanceláři předávají do spisovny (registratury): datum předání se zapisuje do tzv. registraturního elenchu + podle osoby žadatele nebo vyřizované věci je spis zapsán do tzv. registraturního indexu (podle abecedy). Indexace důležitá mj. pro vyhledávání + písemnosti týkající se stejné osoby nebo věci se v registratuře řadí k sobě - po určité době se registratura předává přeměňuje se v archiv: původní pořádek (tzv. manipulace) registratury se tak stává i původním pořádkem archivu - v kancelářích se objevují první formuláře (jejich hlavní rozvoj ale především až v moderní době) a kancelářské pomůcky (řády, instrukce) - zvyšování frekvence právních pořízení veřejné knihy (k. městské, desky zemské aj.) - kanceláře ve vrcholném středověku už pevně spojeny s činností určitých správních úřadů: rozvoj různých typů listin - Pozn.: Za 1. byrokratický úřad u nás fungující v plném slova smyslu se považuje tzv. Česká komora: ústřední finanční úřad založený císařem Ferdinandem I. v Praze v roce 1527 (v rámci reforem Marie Terezie byla roku 1745 zrušena a její agenda přešla na tzv. místodržitelství) - v raném středověku z hlediska správy listin: monopol měl duchovní stav X cca od 13. stol. rozvoj soukromé iniciativy osob (notáři) + postupně vzrůstající potřeba úředníků - Česká královská (dvorská) kancelář = nejvyšší správní a politická instituce českého království: nejprve kancléřem duchovní osoba X od 15. stol. významný šlechtic 2

3 (v rámci reforem Marie Terezie v roce 1749 zrušena, její agenda přešla do Vídně pod ústřední rakouskou kancelář) - tzv. zemské desky (od 13. stol) původně to byl soupis zapisovaných soudních rozhodnutí - na ně navazovala existence desek krajských - Moravské zemské desky (vznikly v roce 1348 zásluhou císaře Karla IV.) protože moravský zemský soud zasedal střídavě v Brně a v Olomouci: existují 2 řady brněnské a olomoucké zemské desky - obdobně existovaly i Slezské zemské desky - od 13. stol. nejstarší urbáře (nejprve soupisy platů, peněžních i nepeněžních např. robota) - od poč. 14. stol. již běžná existence tzv. kopiářů - v době lucemburské už kanceláře skutečné instituce s vlastním personálem posiluje se světský živel v úřednictvu - ve 14. stol. rozvoj tzv. formulářových sbírek - ve městech od 14. stol. městské knihy: byly vedeny městskými úřady k zabezpečení práv města jako celku i jeho měšťanů (především evidence a převody majetku, účetnictví) - rozvoj církevní správy evidence obyvatelstva (matriky): o podle jevů u osob (narození, úmrtí, svatby) o podle skupin obyvatelstva (m. židovské, vojenské apod.) - povinnost vést matriky stanovil pro katolickou církev Tridentský koncil v roce 1563, od doby císaře Josefa II. byly veřejnými listinami (přikázána i struktura zápisů) - počátky šlechtických kanceláří (od 2. pol. 13. stol.) nejvýznamnější byla kancelář rožmberská objevuje se zde i řada hospodářských písemností (např. gruntovní pozemkové knihy) - pozemkové (gruntovní) knihy (název od 17. stol., viz grunt = usedlost) obsahovaly zápisy o držbě půdy, později přikládány i sbírky listin, nejprve vedla knihy vrchnost / od roku 1849 jejich agendu převzal stát Pozn.: od raného feudalismu 4 typy držby půdy: dominikál (panská) 3

4 rustikál (poddanská) obecní (společně užívané pozemky) farní - kanceláře na velkostatcích byly zde používány 2 hlavní skupiny knih: 1. k. veřejné = politická a soudní agenda, 2. k. úřední = hospodářská správa + dominikální práva + ke každé skupině patřily též příslušné účetní dokumenty. - berně = platy panovníkovi ( daně ): -v Čechách byla vymáhána nejprve jako daň z pozemků (od 12. stol.), -od 13. stol. tyto platy schvalovala šlechta ( zemské sněmy ), -nejprve snaha zdaňovat pouze půdu drženou poddanými (rustikál), -od 15. stol. postupně snahy vybírat berni i z jiných zdrojů (vč. dominikálu), -po roce 1849 včleněna do soustavy vybírání daní. Pro efektivnější výběr berně nutné vypracování pozemkového katastru: - tzv. berní rula = seznam poplatníků z daného teritoria, výsledkem práce tzv. vizitačních komisí v rámci tzv. Generální vizitace celé české země později berní ruly zastaraly a nahradil je pozemkový katastr - od poč. 17. stol. vznikají tzv. katastry: nutnost evidence majetku po zničující 30-leté válce - od roku 1713 započaty práce na novém dokonalejším podchycení veškeré poddanské půdy: výsledkem tzv. revizitační fasse ty definitivně zpracovány v roce 1748 souhrnně jako tzv. Tereziánský katastr: nejprve obsahoval evidenci veškerého rustikálu, později prosazena i evidence dominikálu - za císaře Josefa II. po zrušení nevolnictví v roce 1781 začaly práce na novém tzv. Josefském pozemkovém katastru (měla být zdaněna všechna půda stejně, platnost od roku 1789) - za císaře Františka I. vytvořen v roce 1817 tzv. Stabilní katastr (přesnější vymezení pozemků) 4

5 - později v rámci revize josefského i stabilního katastru počátky mapování území: katastrální mapy + jejich kopie (otisky) = tzv. indikační skici - od pol. 19. stol. velký rozvoj písemností: budoucí moderní byrokracie (úřady), rozvoj hospodářství a soukromého podnikání, emancipace českého národního uvědomění, růst spolkové, kulturní a jiné činnosti. Ad část II: Archivní vzdělávání A/ Zahraniční vzory: École des Chartes (Paříž, zal. 1821) dnes v areálu Sorbonny, studium 3,5 roku (původně 3 roky), přijímáno ročně 20 uchazečů, dnes možno studovat 2 typy zaměření: - archivář paleograf - magistr historie a nových technologií Pozn.: od roku 1951 spolupracuje s Ředitelstvím francouzských státních archivů na pořádání mezinárodních archivních stáží (cca 3 měsíce studijního pobytu, stipendium fr. vlády) + od roku týdenní specializovaný kurz i pro zahraniční účastníky Ústav pro rakouský dějezpyt (Vídeň, zal. 1854): po vzoru francouzské École des Chartes, - měl vychovávat nové archiváře, učitele historie na VŠ, knihovníky, muzejní pracovníky a konzervátory, - přijímací řízení: maturita, znalosti, věk do 24 let, absolvování alespoň 1 roku studia historie na VŠ, - trvání studia 3 roky (1 rok přípravný kurs + 2 roky hlavní kurs), - vyučované předměty: PVH + rakouské a církevní dějiny, právní dějiny a dějiny umění, jazyky a politický zeměpis, - postupně má i české absolventy (Josef Emler, Josef Šusta, Jan Novák, Gustav Friedrich, Kamil Krofta aj.), - dnes v Rakousku: všichni odborní archiváři jako zaměstnanci státních archivů musí být kromě doktorátu získaného na filozofické nebo právnické fakultě i absolventy tohoto institutu. 5

6 Archivní škola v Marburgu (Německo Bavorsko, Mnichov, zal. 1821): - oproti výše uvedeným školám v Paříži a ve Vídni je zaměřen výlučně na odbornou přípravu archivářů, - historie školy 3 etapy: Marburg , Berlín , Marburg od 1944, - v současnosti studium: 2 roky (6 měsíců odborné praktické výuky v archivu + 18 měsíců teoretické přípravy na archivní škole) pro přípravu vyšších odborných pracovníků (tzv. odborná VŠ ) - pro archiváře bez vyššího odborného vzdělání pořádá škola různé speciální kurzy B/ České země: - vliv reforem Marie Terezie = snaha o rozšíření oborů VŠ studia při právnické fakultě pražské univerzity r jmenován 1. profesor pro obor PVH - s osobou Fr. Palackého začal rozvoj české historiografie (edice, počátky bádání ve vatikánských archivech apod.) + prof. I. Hlaváček: Palacký byl otcem a zakladatelem pomocně-vědeckých, zejm. diplomatických studií českých v 19. stol. - snahy ve 2. pol. 19. stol. o založení české archivní školy (po vzoru výše uvedeného rakouského ústavu) poprvé v souvislosti se založením Českého zemského archivu v roce 1862, - realizace až po vzniku ČSR (tj. po roce 1918): vytvoření archivního referátu na Ministerstvu školství a národní osvěty (Kamil Krofta, Josef Borovička mj. sami absolventi rakouského institutu). 1919: založena Státní archivní škola v Praze (dále jen SAŠ) - 1. ředitelem Gustav Friedrich - SAŠ od počátku prostorově i personálně úzce svázána s Archivem země České, - cílem SAŠ nebylo napodobovat francouzský nebo rakouský vzor (viz výše) X orientovat školu na praktické vzdělávání = protiváha studia PVH na univerzitě, - studium 3 roky, charakter SAŠ = VŠ X později ze strany ministerstva školství zpochybňováno, - podmínka pro přijetí = absolvování VŠ nebo její paralelní studium, - vyučované předměty: de facto jako na rakouském institutu (ale ne dějiny umění), 6

7 - vydáváno odborné periodikum Časopis archivní školy ( ), - od škol. roku 1949/50 studium přeneseno na FF UK = SAŠ fakticky zanikla aniž byla zrušena nějakou právní normou. Univerzitní studium archivnictví a PVH: - od škol. roku 1948/1949 výuka archivnictví na FF v Praze, v Brně a v Bratislavě, - po roce potom dále i po roce 1989 postupně i na dalších VŠ univerzitního směru (nejprve Masarykova univerzita v Brně, později Olomouc, H. Králové, Ústí n. L., Pardubice, Č. Budějovice) Současné studium na FF UK v Praze: - nová koncepce výuky: z 8 na 10 semestrů (5 let) - od škol. roku 1998/99 nová forma: bakalářské studium (6 semestrů) = zaměřeno více prakticky - od pol. 90. let studium 2-oborové i 1-oborové + denní i kombinované + úzká spolupráce při výuce a praxi s NA (tehdy ještě SÚA) 7