ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Marcely Rouskové a JUDr. Hany Pipkové v právní věci žalobkyně: CET 21 spol. s r.o., se sídlem Praha 5, Kříženeckého nám. 1078/5, IČ: 458 00 456, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem Praha 2, Škrétova 44/6, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20.5.2008, písemně vyhotovenému dne 28.5.2008, č.j.: fol/4032/08, sp.zn. 2007/781/dzu/CET, t a k t o : I. Rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 20.5.2008, písemně vyhotovené dne 28.5.2008, č.j.: fol/4032/08, sp. zn. 2007/781/dzu/CET s e r u š í a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž jí byla podle ust. 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, uložena pokuta ve výši 400.000,- Kč za porušení povinnosti dle ust. 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., neboť účastník řízení dne 29.11.2006 od 22.05 hod. odvysílal na programu Nova v rámci pořadu Na vlastní oči reportáž Vymýtání mýta, ve kterém nezajistil, aby v tomto zpravodajském a politicko-publicistickém pořadu bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti, zejména aby nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory a názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.
pokračování 2 Žalobkyně v žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť uplynutím jednoleté lhůty podle 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., ve které mohla být pokuta uložena, deliktní odpovědnost žalobkyně již zanikla. Podle žalobkyně se žalovaná o porušení povinnosti dozvěděla již na základě analýzy záznamu, provedeném po monitoringu televizního vysílání ve smyslu 5 zákona č. 231/2001 Sb. Nezákonnost rozhodnutí dále žalobkyně spatřuje v jeho nesrozumitelnosti a nepřezkoumatelnosti. Namítá, že ve výroku nejsou citována všechna příslušná zákonná ustanovení a že nesrozumitelná je i datace napadeného rozhodnutí. Žalobkyně poukázala i na nedostatečné vyložení pojmů objektivita a vyváženost, stejně jako na nedostatečné zdůvodnění, čím konkrétně byla v reportáži porušena zásada vyváženosti. Žalobkyně tvrdí, že povinnosti dodržet zásady objektivity dostála, když v pořadu neuvedla žádné nepravdivé informace a všem zúčastněným stranám dala možnost se vyjádřit. Žalobkyně se také domnívá, že nebyla upozorněna na porušení zákona podle 59 zákona č. 231/2001 Sb., a byla tak zkrácena na možnosti své jednání změnit a vyhnout se tak pokutě. Upozornění týkající se reportáže Tichá dohoda, o zamítnutí obnovy procesu s J. Kamínkem, v rámci pořadu Na vlastní oči na programu TV Nova (2006/179/jfu/CET), doručené žalobkyni dne 30.10.2006, se nevztahuje na porušení povinnosti podle 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., nýbrž na porušení povinnosti podle 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. Konečně žalobkyně namítá i překročení mezí správního uvážení při ukládání pokuty a nerespektování a nedostatečné posouzení všech kritérií podle 61 odst. 2, 3 zákona č. 231/2001 Sb., když z rozhodnutí pak není zřejmé ani to, z jakých důvodů shledala žalovaná porušení zákona jako středně závažné. Pro případ, že by soud shledal napadené rozhodnutí zákonným, žalobkyně navrhuje moderaci udělené pokuty. Ve svém vyjádření k žalobě se žalovaná zabývala jednotlivými žalobními námitkami žalobkyně. Navrhla zamítnutí žaloby. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující právně významné skutečnosti. Dopisem ze dne 11.12.2006 se na žalovanou obrátil Ing. Pavel Jirka, jednatel společnosti Veřejné zakázky s.r.o., se stížností na reportáž Vymýtání mýta odvysílanou v pořadu Na vlastní oči dne 29.11.2006. Žalovaná obdržela předmětný dopis dne 12.12.2006. Ing. Pavel Jirka poukazoval na hrubou neobjektivnost a nevyváženost poskytnutých informací. Analytický odbor - oddělení televize 483/07 zpracoval dne 3.8.2007 analýzu reportáže Vymýtání mýta odvysílané v pořadu Na vlastní oči na programu Nova dne 29.11.2006. Délka reportáže je 20 min. 32 sec. V analýze byl uveden popis závadných prvků a bylo konstatováno, že reportáž neposkytla divákům potřebný informační rámec k alespoň základnímu porozumění složitosti problematiky vybírání mýtného, přičemž byly jednostranně prezentovány výhody satelitní technologie oproti mikrovlnnému systému, a divákům byla zamlčena klíčová rozhodnutí vydaná státními orgány v této věci. Reportáž obvinila z manipulace s výběrovým řízením společnosti Deloitte, Bovis Land a Veřejné zakázky s.r.o., jimž nedala možnost se bránit, bývalého ministra dopravy Milana Šimonovského pak činila zodpovědným za rozhodnutí, která neučinil. Analýza dále reportáži vytkla obvinění členů hodnotící komise, že jednali pod vlivem uplácení nebo vydírání, a to bez dostatečných důkazů. Nepravdivými byly shledány informace o ekonomické stránce projektu uvedené v reportáži. Analýza považuje chybnou i interpretaci notářského zápisu o výběrovém řízení.
pokračování 3 V oznámení o zahájení správního řízení ze dne 1.10.2007 žalovaná oznámila žalobkyni, že dne 12.9.2007 rozhodla o zahájení správního řízení, ve smyslu ust. 46 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a ust. 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o uložení pokuty za porušení povinnosti poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Dopisem ze dne 4.3.2008 pak byla žalobkyni oznámena změna právní kvalifikace, a to na porušení povinnosti podle 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. K předmětu správního řízení se žalobkyně vyjádřila v dopisech ze dne 2.11.2007 a 1.4.2008. Rozhodnutím žalované ze dne 20.5.2008, které bylo vyhotoveno dne 28.5.2008 a vypraveno dne 19.6.2008, č.j.: fol/4032/08, sp.zn. 2007/781/dzu/CET, byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 400.000,- Kč za porušení povinnosti dle ust. 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., neboť dne 29.11.2006 od 22.05 hod. odvysílala na programu Nova v rámci pořadu Na vlastní oči reportáž Vymýtání mýta, ve kterém nezajistila, aby v tomto zpravodajském a politicko-publicistickém pořadu bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti, zejména aby nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory a názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě. Současně žalovaná uložila žalobkyni dle ust. 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a ust. 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, povinnost zaplatit na náhradě nákladů správního řízení paušální částku 1.000,- Kč. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí zrekapitulovala průběh správního řízení, podrobně popsala reportážní příspěvek uvedený žalobkyní dne 29.11.2006 od 22.05 hod. a na základě provedené analýzy konstatovala, že z obsahu reportáže jsou vyvozeny zavádějící závěry a to že pro řešení výběru mýtného prostřednictvím mýtných bran byla cíleně zvolena zastaralá technologie, že výstavbou mýtných bran došlo k porušení zákona, že celý systém mýtných bran je neúměrně drahý a že výběrové řízení bylo zmanipulováno ve prospěch firmy Kapsch. S odkazem na judikaturu Městského soudu v Praze žalovaná konstatovala, že pojmy objektivita a vyváženost jsou pojmy obecně známé a není důvod, aby podle zákona o vysílání měly mít jiný význam. Podle žalované, má-li být informace objektivní a vyvážená, musí se shodovat se skutečností a být poskytovaná nezávisle na subjektivním vlivu, věcně, nezaujatě, nepředpojatě a nestranně. Žalovaná tedy má za to, že není potřeba konkrétněji vymezovat, co se rozumí pod pojmem objektivní a vyvážená informace. V odůvodnění výše pokuty žalovaná konstatovala, že považuje porušování povinnosti stanovené v 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. za středně závažné, přitom vzala v úvahu, že program Nova je plnoformátovým programem obsahující pořady různého zaměření a témat, zejména pořady zpravodajské, filmové, dokumentární, hudební a vzdělávací, který je zaměřen pouze na určitou skupinu obyvatel se shodnými zájmy. Podle žalované je tedy snahou provozovatele přilákat k obrazovkám maximální počet diváků. Rovněž žalovaná uvedla, že účastník provozuje celoplošné vysílání, tj. jeho vysílání může ve vymezeném územním rozsahu přijímat alespoň 70% obyvatel České republiky. Jedná se o provozovatele televizního vysílání s velmi vysokým podílem sledovanosti. Současně žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně měla možnost obsah pořadu ovlivnit a již dříve byla na porušení povinnosti stanovené v 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. upozorněna.
pokračování 4 Ve správním spise se rovněž nachází žalovanou pro žalobkyni vydané upozornění na porušení zákona se stanovením lhůty k nápravě ze dne 25.10.2006, č.j.: jfu/7839/06, sp.zn.: 2006/179/jfu/CET. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9.12.2008, č.j. 8 Ca 314/2008-65 bylo rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 20.5.2008, písemně vyhotovené 28.5.2008, č.j.: fol/4032/08, sp. zn. 2007/781/dzu/CET zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22.12.2009, č.j. 4 As 16/2009-83 tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9.12.2008, č.j. 8 Ca 314/2008-65 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění pak Nejvyšší správní soud konstatoval, že ohledně námitky, že žalovaná dostatečně neposoudila všechna kritéria podle 61 odst. 2 a 3 zákona č. 231/2001 Sb. dospěl Nejvyšší správní soud ke shodnému závěru jako městský soud, že nebyla dostatečně posouzena všechna kritéria podle 61 odst. 2 a 3 zákona č. 231/2001 Sb. Ohledně zániku deliktní odpovědnosti žalobkyně však Nejvyšší správní soud vyslovil, že v dané věci nebylo žalovanou napadené rozhodnutí vydané až po uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty pro uložení pokuty, a nedošlo tak k zániku deliktní odpovědnosti žalobkyně. Nejvyšší správní soud tedy zrušil rozsudek městského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení ( 110 odst. 1 s. ř. s.), neboť dosud nezanikla deliktní odpovědnost žalobkyně v důsledku uplynutí jednoleté prekluzivní subjektivní lhůty, a žalovaná tak není povinna zastavit z tohoto důvodu se žalobkyní řízení o spáchání jiného správního deliktu. Nejvyšší správní soud rovněž vyslovil, že v dalším řízení bude na městském soudu, aby kromě následování právního názoru Nejvyššího správního soudu ( 110 odst. 3 s. ř. s.), znovu přezkoumal žalobní námitky žalobkyně a zabýval se všemi tam uplatněnými žalobními body (zejména námitkou nedostatečného popisu skutku uvedeného ve výroku napadeného rozhodnutí, přičemž bude vycházet ze závěrů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73, a následnou ustálenou judikaturu tohoto soudu vyjádřenou v rozsudku ze dne 12. 8. 2009, č. j. 4 As 9/2009-68 či již zmíněného rozsudku stejného soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 As 15/2009 71). Městský soud v Praze, vázán shora uvedeným právním názorem Nejvyššího správního soudu ( 110 odst. 3 s.ř.s.), celou věc znovu posoudil takto: Podle ust. 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě. Podle ust. 59 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. jestliže provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo podmínky udělené licence, upozorní jej Rada na porušení tohoto zákona a stanoví mu lhůtu k nápravě. Podle ust. 59 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. dojde-li k nápravě ve stanovené lhůtě, Rada sankci neuloží. Podle ust. 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. pokutu ve výši od 5 000 Kč do 2 500 000 Kč Rada uloží provozovateli vysílání a provozovateli převzatého vysílání, pokud neplní povinnosti podle 31 odst. 2 a 3.
pokračování 5 Podle ust. 61 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb. pokutu Rada uloží do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla o porušení povinnosti, nejdéle však do 2 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Správní řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy Radě byl doručen záznam vyžádaný podle 32 odst. 1 písm. l). Při ukládání pokut se postupuje podle správního řádu. Podle ust. 61 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. při ukládání pokuty za porušení povinnosti podle tohoto zákona Rada přihlíží k povaze vysílaného programu a k postavení provozovatele vysílání a provozovatele převzatého vysílání na mediálním trhu se zřetelem k jeho odpovědnosti vůči divácké veřejnosti v oblasti informací, výchovy, kultury a zábavy. Podle ust. 61 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. Rada stanoví výši pokuty podle závažnosti věci, míry zavinění a s přihlédnutím k rozsahu, typu a dosahu závadného vysílání a k výši případného finančního prospěchu. Podle ustanovení 66 věty první zákona č. 231/2001 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se v řízení podle správního řádu, s výjimkou ustanovení o odvolacím řízení, řízení o rozkladu, o přezkumném řízení a o obnově řízení a novém rozhodnutí. Podle 68 odst. 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, se ve výrokové části rozhodnutí uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle 27 odst. 1. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji umožňujícími jejich identifikaci; účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání. Výroková část rozhodnutí může obsahovat jeden nebo více výroků; výrok může obsahovat vedlejší ustanovení. V odůvodnění se pak uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Soud vzhledem k výše uvedenému neshledal důvodnou námitku, že uplynula subjektivní lhůta pro uložení pokuty, neboť jak již bylo uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22.12.2009 č.j. 4 As 16/2009-83 počátek běhu jednoroční subjektivní prekluzívní lhůty k uložení sankce podle 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb. je nezbytné vázat ke dni 11.9.2007 (zasedání členů Rady pro rozhlasové a televizní vysílání č. 15/poř. č. 25), kdy byli členové žalované seznámeni s podkladovými materiály, a rozhodli, že zahájí správní řízení v předmětné věci. Jelikož žalovaná vydala napadené rozhodnutí dne 19.6.2008, nebylo napadené rozhodnutí vydáno po uplynutí jednoroční prekluzívní lhůty pro uložení pokuty, která v dané věci skončila dnem 11.9.2008. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006-73, vymezení předmětu řízení ve výroku rozhodnutí o správním deliktu musí vždy spočívat ve specifikaci deliktu tak, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným. Podle rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen a to lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. Neuvede-li správní orgán takové náležitosti do výroku svého rozhodnutí, podstatně poruší ustanovení o řízení / 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s/. Zjistí-li soud k námitce účastníka řízení existenci této vady, správní rozhodnutí z tohoto důvodu zruší.
pokračování 6 V dané věci žalobkyně namítala, že ve výroku není citován 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. Podle 68 odst. 2 věty prvé zákona č. 500/2004 Sb. se ve výrokové části uvedou právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno. Ustanovení 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb. je sice uvedeno v záhlaví rozhodnutí, nicméně ve výroku chybí. Skutkovou větu pak soud zhodnotil jako srozumitelnou, v dostatečném rozsahu, když žalovaná uvedla, že k porušení 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. došlo odvysíláním reportáže Vymýtání mýta v rámci pořadu Na vlastní oči odvysílaného dne 29. listopadu 2006 od 22.05 hodin na programu Nova a žalovaná se tak dopustila porušení povinnosti zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě. Soud má za to, že skutek nemůže být zaměněn s jiným. Ohledně namítané nesrozumitelnosti datace soud konstatuje, že z rozhodnutí je zřejmé, kdy bylo vydáno. Podle 71 odst. 2 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, se vydáním rozhodnutí rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne:" Z rozhodnutí jednoznačně plyne, že bylo vypraveno, a tedy i ve smyslu správního řádu vydáno, dne 19.6.2008. Soud rovněž přisvědčil žalobkyni, domnívala-li se, že nebyla upozorněna na porušení zákona podle 59 zákona č. 231/2001 Sb. Z výše citovaných norem je zřejmé, že jednak žalovaná (Rada) je povinna upozornit provozovatele vysílání na porušování zákona a stanovit mu lhůtu k nápravě a jednak, že předchozí upozornění na porušení zákona je nezbytnou podmínkou pro případné následné uložení pokuty (není-li respektováno). Zákon tedy výslovně konstruuje povinnost žalované nejprve vydat upozornění a teprve, není-li mu vyhověno, uložit sankci. Předchozí upozornění je tedy nutnou podmínkou pro uložení pokuty. Městský soud v Praze již dříve ve svých rozsudcích (např. 8 Ca 360/2007, 8 Ca 379/2008) konstatoval, že za předchozí upozornění je třeba považovat i předchozí rozhodnutí o uložení sankce za totéž porušení zákona. Toto porušení se však musí shodovat svou podstatou, tedy tím, co typově závadného je vysíláno V daném případě žalovaná odkázala na upozornění vztahující se k porušení 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., žalobkyni však byla uložena pokuta za porušení 31 odst. 3 citovaného zákona. V odůvodnění upozornění ze dne 25.10.2006 je sice zmiňován i odstavec třetí, ale z celkového znění je zcela zřejmé, že žalovaná upozorňovala žalobkyni na porušení povinností stanovených odstavcem druhým a také k napravení tohoto pochybení byla žalobkyni stanovena lhůta. Odstavec druhý a třetí ust. 31 tvoří samostatné skutkové podstaty, žalovaná tedy měla žalobkyni upozornit na porušení povinnosti stanovené v odstavci třetím a poskytnout jí tak možnost pochybení napravit. Konečně i námitku žalobkyně, že žalovaná nedostatečně posoudila všechna kritéria podle 61 odst. 2, 3 zákona č. 231/2001 Sb., soud shledal důvodnou v tom směru, že odůvodnění výše pokuty je spíše paušálního charakteru. I když žalovaná naznačila úvahy, kterými se řídila při stanovení výše pokuty, soud má za to, že nebylo dostatečně vysvětleno, proč v tomto konkrétním případě byla stanovena takováto výše pokuty, například byla zcela pominuta sledovanost reportáže. Jak bylo uvedeno Nejvyšším správním soudem v jeho rozsudku ze dne 22.12.2009 č.j. 4 As 16/2009-83Z z celého odůvodnění výše pokuty jednak není zřejmé, z jakých důvodů žalovaná dospěla k závěru o střední závažnosti porušení
pokračování 7 povinností a jednak je samotné tvrzení nelogické, neboť není zdůvodněno, proč žalobkyni byla uložena pokuta blíž dolní hranici, když porušení povinnosti bylo středně závažné. Jak již bylo výše uvedeno, Městský soud v Praze byl při svém rozhodování v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v jeho zrušujícím rozsudku ( 110 odst. 3 s.ř.s.), a proto ve věci rozhodl bez jednání tak, že žalobou napadené rozhodnutí žalované jednak pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a jednak pro nezákonnost / 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s., 78 odst. 1 s.ř.s./ zrušil a věc vrátil žalované ( 78 odst. 4 s.ř.s.) k dalšímu řízení. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto přiznal náhradu nákladů spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč. P o u č e n í : Kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu / 104 odst. 3 písm. a) s.ř.s./ Kasační stížnost lze podat ve lhůtě do dvou týdnů po doručení tohoto rozsudku. Kasační stížnost se podává u Městského soudu v Praze, rozhodovat o ní přísluší Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ( 105 odst. 2 s.ř.s.). V Praze dne 26.února 2010 Za správnost vyhotovení: Karlovská JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu