Veřejná osvětová služba v Protektorátu Čechy a Morava Institucionální analýza

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav Historie Veřejná osvětová služba v Protektorátu Čechy a Morava Institucionální analýza (magisterská diplomová práce) Filip Slezák Vedoucí práce: Mgr. Jiří Němec, Ph.D. Brno 2014

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny. V Brně dne 24. 6. 2014... podpis autora práce 2

Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Jiřímu Němcovi, Ph.D. za odborné vedení mé magisterské diplomové práce, ochotu a věcné připomínky. 3

Obsah 1. Úvod... 5 1.1 Literatura... 6 1.2. Prameny... 9 2. Problematika státní osvěty... 10 3. Vývoj státní osvětové činnosti v období první republiky... 13 4. Vývoj státní osvětové činnosti od druhé republiky do založení VOS... 17 5. Založení Veřejné osvětové služby... 20 6. Struktura a fungování VOS... 21 7. Kritéria pro výběr funkcionářů VOS a jejich obsazování do funkcí... 26 8. Hlavní funkcionáři VOS a osoby významně ovlivňující její činnost... 28 8.1. Rudolf Dominik... 29 8.2. Hugo Tuskány... 32 8.3. Rudolf Wierer... 35 8.4. Adolf Leitgeb... 36 8.5. Martin Wolf... 39 9. Hlavní náplň činnosti VOS... 40 9.1. Přednášková činnost... 40 9.2. Kurzy německého jazyka... 45 9.3. Kurzy a školení pro spolupracovníky VOS... 47 9.4. Vydavatelská činnost... 50 9.5. Kulturní činnost a promítání filmů... 55 9.6. Oslavy a manifestace... 59 10. Spolupráce VOS s dalšími aktivistickými organizacemi... 64 11. Vliv činnosti VOS na protektorátní společnost... 66 12. Závěr... 68 13. Prameny a literatura... 72 14. Seznam zkratek... 75 15. Seznam příloh... 76 16. Přílohy... 77 4

1. Úvod V průběhu trvání Protektorátu Čechy a Morava vzniklo na jeho území množství organizací, které můžeme označit za aktivistické a kolaborantské. Většina z nich vznikla z popudu okupačních sil, přičemž se však tyto síly snažily zůstat v pozadí a místa v těchto organizacích obsazovali občané protektorátu, často bývalí českoslovenští fašisté. Konkrétní cíle těchto organizací byly různé a působily také na různé skupiny obyvatel. Jejich hlavním společným záměrem však bylo propagovat národně socialistické myšlenky, vštěpovat protektorátnímu obyvatelstvu nacistický pohled na svět a podporovat tak plíživou germanizaci tohoto prostoru na všech úrovních společnosti. Hlavním cílem této magisterské diplomové práce je pojednat o jedné z těchto organizací a to Veřejné osvětové službě (dále VOS). V práci se zabývám především fungováním a činností VOS, některými osobami, které se v ní angažovaly nebo na ni měly vliv, a také působením VOS na protektorátní obyvatelstvo. Dílčími zpracovávanými tématy, které s touto problematikou úzce souvisí, je pak problematika osvěty, propagandy a kolaborace v rámci protektorátu i po obecné stránce. VOS byla specializovaná aktivistická organizace, spadající pod Ministerstvo lidové osvěty (dále MLO), a jejím cílem byla kulturně politická výchova českého národa a jeho ochrana před rušivými vlivy. Iniciativa k jejímu založení vyšla po předchozí konzultaci se směrodatnými místy okupační moci od Emanuela Moravce a byla reakcí na dosavadní neúspěšné snahy o indoktrinaci českého národa myšlenkami národního socialismu. Hlavní snahou VOS tak bylo především působit na pasivní složky národa a vychovávat je v duchu nových myšlenek a vymožeností národně socialistické revoluce. VOS vznikla až na jaře roku 1943, ale časové vymezení práce je širší, jelikož předpokladem pro zpracování této problematiky a pochopení vývoje osvěty je znalost osvětové činnosti (fungování osvětových organizací) v předchozím období. Tento vývoj osvětové činnosti do založení VOS je zde proto alespoň ve stručnosti zpracován a umožňuje tak poté srovnání organizačních struktur, cílů a specifik osvětové činnosti v celém zpracovávaném období. Tématu propagandy, kolaborace a aktivistických organizací v období protektorátu jsem se již částečně věnoval ve své bakalářské diplomové práci, 1 při jejímž vypracovávání 1 SLEZÁK, Filip: Svátky a manifestace v období Protektorátu Čechy a Morava 1939 1945. Bakalářská diplomová práce. FF MU Brno. Brno 2012. 5

jsem také poprvé narazil na zmínku o organizaci VOS. Zde jsem tedy na příkladu konkrétní instituce pokračoval ve svém zájmu o danou problematiku a prohlubování znalostí o daných aspektech protektorátní reality a fungování propagandy. Struktura práce je následující. Po úvodu je ve druhé kapitole rozebrána obecná problematika osvěty, její úkoly v demokratickém a totalitním státu a možnost jejího zneužití k propagandě. Následuje kapitola objasňující fungování a právní úpravu státem budovaných osvětových institucí v období první republiky. Ve čtvrté kapitole je pak vývoj těchto institucí sledován během druhé republiky a v prvních letech protektorátu až do založení VOS. V páté kapitole je pak již popsáno samotné zřízení VOS včetně důvodů, které k tomu vedly. Následuje hlavní část práce, která v několika kapitolách popisuje vybrané aspekty fungování této organizace. Je popsána struktura, způsob fungování a organizace VOS. Dále následuje seznámení s některými hlavními postavami VOS a též s některými Němci, kteří měli na její fungování vliv a využívali její činnosti například pro Sicherheitsdienst (dále SD). Pozornost je potom věnována některým nejvýznamnějším aktivitám VOS, jako bylo pořádání přednášek, kurzů němčiny, školení řečníků a spolupracovníků či organizace a kontrola oslav a kulturních podniků nebo vydávání vlastních publikací a časopisů. V této části je největší pozornost věnována pořádání přednášek, na které se VOS specializovala. Je zde proto rozebráno jejich organizování, návštěvnost a ohlas a zhodnocen výběr některých jejich nejčastějších témat. V rámci aktivit VOS je zde pak zmíněna i její spolupráce s dalšími kolaborantskými organizacemi. V závěrečné kapitole se pak zaměřuji především na zhodnocení činnosti VOS a jejího propagandistického působení na protektorátní obyvatelstvo a s tím související problém kolaborace. Jsou zde také nastíněna některá specifika protektorátní společnosti, jako byla situace v kultuře a nálady ve společnosti, které do značné míry ovlivňovaly možnosti a činnost této organizace a propagandy jako takové. 1.1 Literatura Tato práce vnikla především z materiálů archivní povahy, jelikož problematika působení této organizace v období Protektorátu Čechy a Morava není v odborné literatuře téměř zmiňována. VOS patří mezi protektorátními kolaborantskými a aktivistickými organizacemi spíše mezi ty méně známé a působení této organizace nebylo i přes její poměrně 6

velkou členskou základnu 2 podrobněji zmapováno. Alespoň stručná zmínka o této organizaci se tak nachází jen v několika málo studiích zabývajících se touto problematikou. Pečlivé prostudování vhodné literatury se však stalo základem pro orientaci v dané oblasti a pro zpracování některých dílčích témat této práce jako je obecná problematika osvětové činnosti, její stav do založení VOS, nebo některé aspekty protektorátní společnosti a její kultury. Z prací zmiňujících se o VOS tvoří jistou výjimku pouze práce Ivo Pejčocha Fašismus v českých zemích. Fašistické a nacionálněsocialistické strany a hnutí v Čechách a na Moravě 1922 1945 3, ve které autor věnuje VOS celou jednu kapitolu a podává v ní k této organizaci alespoň základní informace, přičemž však vychází především ze Zprávy o činnosti VOS. 4 Částečně se pak také o VOS zmiňuje Pavel Suk ve svém článku Poslední pokus Emanuela Moravce o převýchovu českého národa prostřednictvím časopisu Osvěta, zabývajícím se časopisem Osvěta, který byl vydáván právě VOS. 5 K bližšímu seznámení se s problematikou kolaborace a některých aktivistických organizací v protektorátu jsem využil především publikaci Tomáše Pasáka Český fašismus 1922 1945 a kolaborace 1939 1945 6 dále například sborník Kolaborace. Kolaborace? Kolaborace! 7 a knihu Jiřího Pernese Až na dno zrady: Emanuel Moravec 8. Z důvodu lepšího pochopení této problematiky jsem pak prostudoval množství článků, které se témat protektorátní kolaborace a nacistické propagandy přímo či nepřímo zabývají, jako například příspěvek Jany Milotové Organizace nacistické propagandy a její působení v Protektorátu Čechy a Morava. 9 Z řady využitých publikací reflektujících situaci v protektorátní společnosti bych pak jmenoval především knihy od Detlefa Brandese Češi pod německým protektorátem 10, od Tomáše Pasáka Pod ochranou říše 11, od Jana Gebharda a Jana Kuklíka 2 Na jaře 1944 (rok po svém založení) již měla více jak 30000 funkcionářů. 3 PEJČOCH, Ivo: Fašismus v českých zemích. Fašistické a nacionálněsocialistické strany a hnutí v Čechách a na Moravě 1922 1945. Praha 2011, s. 393 402. 4 ABS, f. 305, k. 887, s. 3, Zpráva o činnosti VOS 5 SUK, Pavel: Poslední pokus Emanuela Moravce o převýchovu českého národa prostřednictvím časopisu Osvěta. Literární archiv 38, 2006, s. 219 234. 6 PASÁK, Tomáš: Český fašismus 1922 1945 a kolaborace 1939 1945. Praha 1999. 7 BLÜMLOVÁ, Dagmar (red.): Kolaborace. Kolaborace? Kolaborace!: sborník příspěvků z vědecké konference konané v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích dne 5. května 2006. České Budějovice 2007. 8 PERNES, Jiří: Až na dno zrady: Emanuel Moravec. Praha 1997. 9 MILOTOVÁ, Jaroslava: Organizace nacistické propagandy a její působení v Protektorátu Čechy a Morava. Historie a vojenství 49, 2000, č. 1, s. 87 112. 10 BRANDES, Detlef: Češi pod německým protektorátem. Praha 2000. 7

Dramatické i všední dny protektorátu 12, od Pavla Maršálka Pod ochranou hákového kříže: nacistický okupační režim v českých zemích 1939 1945 13 a od Jana Borise Uhlíře Ve stínu říšské orlice: Protektorát Čechy a Morava, odboj a kolaborace. 14 Důležitou oblastí literatury mi byly také publikace zabývající se kulturou za protektorátu. Zde bych jmenoval především knihu Jiřího Doležala Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie 15 a od Františka Červinky Česká kultura a okupace. 16 Dále jsem také čerpal informace z některých publikací zabývajících se konkrétními odvětvími protektorátní kultury, jako byl film či divadlo, do jejichž sfér VOS také zasahovala. K problematice totalitních režimů a propagandy jsem pak využil mimo jiné knihu od Emilia Gentila Politická náboženství. Mezi demokracií a totalitarismem 17 a od Stanislava Balíka a Michala Kubáta Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů 18. Při zkoumání nacistické propagandy jsem pak jako velmi užitečnou shledal především publikaci Petera Reichela Svůdný klam Třetí říše: Fascinující a násilná tvář fašismu 19, od Davida Welche The Third Reich. Politics and Propaganda 20 a také množství článků zabývající se působením nacistické propagandy v protektorátu i nacistickém Německu. Při zpracovávání stavu osvětové činnosti v období první republiky jsem se pak mohl opřít o množství publikací podávajících informace jak o jejím fungování, tak i právní úpravě. Zde bych jmenoval především publikaci Antonína Matuly Lidová výchova v Československé republice 21, od Jaroslava Holmana Vývoj právní úpravy osvěty v Československu 1918 1966 22 a od Zdeňka Jírového Osvětou k svobodě. 23 11 PASÁK, Tomáš: Pod ochranou říše. Praha 1998. 12 GEBHARD, Jan KUKLÍK, Jan: Dramatické i všední dny protektorátu. Praha 1996. 13 MARŠÁLEK, Pavel: Pod ochranou hákového kříže: nacistický okupační režim v českých zemích 1939 1945. Praha 2012. 14 UHLÍŘ, Jan Boris: Ve stínu říšské orlice: Protektorát Čechy a Morava, odboj a kolaborace. Praha 2002. 15 DOLEŽAL, Jiří: Česká kultura za protektorátu. Školství, písemnictví, kinematografie. Praha 1996. 16 ČERVINKA, František: Česká kultura a okupace. Praha 2002. 17 GENTILE, Emilio: Politická náboženství. Mezi demokracií a totalitarismem. Brno 2008. 18 BALÍK, Stanislav KUBÁT, Michal: Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů. Praha 2004. 19 REICHEL, Peter: Svůdný klam Třetí říše: Fascinující a násilná tvář fašismu. Praha 2004. 20 WELCH, David: The Third Reich. Politics and Propaganda. London 1993. 21 MATULA, Antonín: Lidová výchova v Československé republice. Praha 1928. 22 HOLMAN, Jaroslav: Vývoj právní úpravy osvěty v Československu 1918 1966. Praha 1968. 23 JÍROVÝ, Zdeněk: Osvětou k svobodě. Praha 2005. 8

1.2. Prameny Pramenná základna k tomuto tématu je tvořena především fondy uloženými v Archivu bezpečnostních složek (dále ABS) a v Národním archivu v Praze (dále NA). Hlavním zdrojem práce se stal fond Veřejná osvětová služba (44) uložený v ABS. Tento poměrně rozsáhlý fond je rozdělen na část osobních a věcných svazků. V části osobních svazků se nacházejí základní informace o většině osob angažujících se ve VOS, nikoliv však o těch nejvýznamnějších, a proto pro mě nebyla tato část fondu příliš přínosná. Část věcných svazků je pak rozdělena jak po teritoriální stránce, tak i po té tematické. Nachází se zde velké množství informací, jež mně umožnilo nahlédnout do způsobu fungování jednotlivých poboček VOS a jejich komunikace s řídícími orgány. Mohl jsem si vytvořit představu o celkové činnosti VOS, seznámit se s jakými problémy se potýkala, do jakých oblastí se snažila zasahovat a jak se jí to dařilo. Při práci s tímto pramenem je však nutná nejvyšší míra obezřetnosti, neboť některým informacím v nich obsažených lze někdy jen stěží důvěřovat (například hlášení o ohlasu některých osvětových akcí z nižší instance na vyšší). Některé informace mají naopak značnou vypovídající hodnotu a ukazují skutečný stav věcí (například kritika členů VOS na neúspěchy v činnosti organizace či výkazy z různých jejich aktivit). K zpracování tohoto materiálu tak byl potřeba velmi kritický přístup. Mezi další důležité zdroje této práce patří některé spisy uložené ve fondech ABS, ze kterých jsem čerpal především informace o konkrétních osobách působících ve VOS a také o některých dalších aspektech činnosti této organizace. Jedná se především o fond Ústředna státní bezpečnosti (305), obsahující mimo jiné poválečné výpovědi některých funkcionářů a osob spojených s VOS, výpovědi lidí, s nimiž se stýkali a s nimi vedené vyšetřovací protokoly. Taktéž se zde nalézá již zmíněna Zpráva o činnosti VOS, ve které jsou například nastíněny i styky funkcionářů VOS s SD. Z dalších fondů bych pak jmenoval především fondy: Zemský odbor bezpečnosti II. (315), Sbírka různých písemností (S), Vyšetřovací komise pro národní a lidový soud při MV (301) a Mapy zpráv zpracované Studijním ústavem MV (Z). Z menší části jsem pak také využil některé spisy nacházející se ve fondech NA. Tyto spisy většinou podávají informace o VOS z širší perspektivy a vyhledal jsem je ve fondu Německé státní ministerstvo pro Čechy a Moravu, Praha (1464) a fondu Státní tajemník u říšského protektora v Čechách a na Moravě, Praha (1799). 9

Dalším z dílčích zdrojů této práce se pak stala periodika vydávaná VOS. Konkrétně měsíčník Osvěta určený pro veřejnost a vycházející v letech 1944 1945 24 a částečně i Důvěrné zpravodajství VOS vycházející ve stejných letech, určené pro funkcionáře, a obsahující tendenčně zaměřený monitoring zahraničního tisku. 25 K zjištění právní stránky zřízení a fungování VOS pak mimo jiné posloužila především Sbírka zákonů a nařízení státu československého. 2. Problematika státní osvěty Nejprve je nutno si definovat, co je v moderní době 26 pojmem osvěta a osvětová činnost vlastně myšleno. Jelikož je tento pojem poměrně široký, pokusil bych se vymezit alespoň některé hlavní úkoly a cíle, kterých tradičně mělo být pomocí osvětové činnosti dosahováno a také jaké metody k tomu byly používány. Na základě toho pak budeme moci později sledovat, do jaké míry se osvětová činnost těchto ideálů držela a k jakým změnám ve vymezení a vnímání osvětové činnosti docházelo. Původ slova osvěta musíme hledat v osvícenství, kde se projevovalo voláním po všeobecném vzdělání. 27 Osvětovou činností nebo též lidovou výchovou 28 byla pak zpravidla myšlena taková výchovná a vzdělávací činnost, která se zaměřovala především na dospělé jedince a probíhala tak mimo školu. Základní myšlenkou této výchovy byl předpoklad, že i dospělý člověk potřebuje pro svůj duševní a mravní život soustavných výchovných a vzdělávacích podnětů a je takovémuto působení od odborně školených či nadaných lidí přístupný. Za předmět této výchovy byl většinou považován celý národ, přičemž bylo především cíleno na jeho takzvané širší vrstvy, které absolvovaly jen nižší vzdělání. 29 Mezi hlavní metody šíření osvěty patřila především organizace přednášek, kurzů, večerních škol, divadelních představení a koncertů či vydávání publikací a jejich shromažďování v knihovnách. Dalšími prostředky šíření osvěty bylo pak například promítání filmů, organizování výstav, exkurzí a různých lidových slavností a zábav. Postupem času se 24 Je dostupný například v Moravské zemské knihovně. 25 Nachází se v ABS ve věcné části fondu Veřejná osvětová služba a taktéž ve fondu Emanuel Moravec. 26 Zde je tímto myšleno především 20. století, především pak jeho první polovina. 27 TRNKA, Tomáš: Lidová výchova. Její teorie, složky, metody a organizace. Ostrava 1970, s. 82. 28 Pojmy osvětová činnost, lidová výchova či lidovýchova jsou na základě terminologie užívané v období 1. republiky synonyma. 29 MATULA, Antonín: Lidová výchova v Československé republice. Praha 1928, s. 20. 10

také k šíření osvěty začalo stále více využívat masových médií jako byl tisk, rozhlas a film. Kromě organizace osvětové činnosti patřilo také často mezi kompetence státních osvětových organizací spolupracovat s dalšími spolky a institucemi, které se podílely na mimoškolní kulturní práci, nebo alespoň dohlížet na jejich činnost. 30 Stát tak se pomocí těchto osvětových akcí snažil zvyšovat kulturní úroveň na svém území a šířit zároveň své myšlenky. V rámci osvětové činnosti by se dala vypozorovat řada dalších výchovných cílů, ke kterým tato činnost vedla. Mezi těmito směry lze zmínit humanitní, národní či občanskou výchovu, jež měla vychovávat ke snášenlivosti. Mezi dalšími byly například náboženská nebo sociální výchova vedoucí k solidaritě. Každý stát samozřejmě v určitém období mohl preferovat jiný směr této výchovy a tak například pro nově vzniklé Československo se na poli osvětové výchovy stala nejdůležitější výchova k občanství 31 v samostatné republice. 32 Československo se sice v duchu liberalismu a demokratismu snažilo do oblastí jako školství, kultura a osvěta příliš nezasahovat, přesto jim však byla věnována velká pozornost. 33 Osvěta totiž měla v nově vzniklém státu utužovat tuto nově nabytou politickou svobodu a propagovat československou státní ideu. 34 Jedním z dobových hesel se tak stalo: Osvětou k demokracii. Účast na osvětových podnicích byla v demokratických státech zpravidla dobrovolná a občan si sám vybíral v jaké oblasti se bude vzdělávat. Stát investoval do podpory a propagace těchto podniků z více důvodů. V rámci osvěty totiž nešlo jen o to seznámit obyvatele s otázkami kulturními, hospodářskými, vlastivědnými či přírodovědnými, i když takový byl většinou hlavní záměr. Často šlo také o to seznámit obyvatele s otázkami politickými a případně je tak vést k politické aktivitě. Osvětové organizace se tak do jisté míry stávaly hlasateli hodnot a idejí, které se snažily šířit mezi obyvatelstvo daného státu. Stát tak pomocí těchto organizací vlastně nepřímo apeloval na práva a povinnosti občanů vůči němu či na solidaritu mezi nejrůznějšími vrstvami. Tyto politické otázky a případné propagandistické cíle mohly, ale nutně nemusely, v celkové činnosti těchto organizací zůstat v pozadí. 30 KONEČNÝ, Petr: Lidová výchova a kulturní práce v obci na půdě místní osvětové komise: cíl, program, metoda, právní předpisy, organisace, správa, technika. Brno 1940, s. 35. 31 Pod tímto pojmem můžeme rozumět občanství jak politické, tak například i hospodářské, sociální, kulturní a mravní. 32 MATULA, Antonín: Lidová výchova v Československé republice. Praha 1928, s. 28. 33 BARTOŠ, Josef TRAPL, Miloš: Československo 1918 1938. Olomouc: 2001, s. 75. 34 MATULA, Antonín: Lidová výchova u nás. Praha 1921, s. 5. 11

V případě změny vládnoucího režimu se přirozeně měnily i úkoly, které plnily státem řízené nebo kontrolované osvětové organizace. Většina režimů, zejména těch totalitních, pak měla přirozeně nutkání využít takovýchto organizací výhradně k tomu, aby pomocí nich šířila své myšlenky a ospravedlňovala svoji politiku. Snahy o kulturní či jinou osvětu tu sice stále můžeme pozorovat, dostávala se však většinou až na druhou kolej, ačkoliv to třeba vždy na první pohled nemusí být patrné. Většinou také můžeme sledovat snahy o omezení či úplné zakázání osvětové činnosti, která nespadala pod některou ze státem vybraných organizací. Osvětová činnost v totalitním státě je většinou silně prodchnuta režimní propagandou, která zcela ovlivňuje osvětová a vzdělávací témata a přizpůsobuje je svým potřebám. V případě nacistického Německa by se tak například tyto základní výchovné ideje daly shrnout do dvou slov a to: Blut und Boden, tedy idea krevního společenství a příchylnosti k půdě (vlasti). Tato láska k půdě byla živena všestranným poznáváním vlasti a proto se zde do popředí dostávala vlastivěda, ale třeba i výchova k práci, nebo ta tělesná. Samotnou lidovou výchovu zde pak prováděla především nacistická strana prostřednictvím svých organizací a zařízení 35, pomocí kterých se snažila působit na co nejširší skupinu obyvatel. 36 Důležité je také zmínit, že účast na těchto vzdělávacích podnicích a organizacích byla sice v totalitních státech deklarována jako dobrovolná, ale vzhledem k politickému klimatu se jen málokdo odvážil zůstat mimo toto dění. Případně mohla být účast na těchto akcích různými způsoby po obyvatelstvu vynucována, protože totalitní režimy jsou přirozeně aktivistické a tak ke svému přežití nutně vyžadují aktivní účast občanů na veřejném životě. 37 Můžeme zde pak vidět zřetelnou snahu propagandisticky působit a manipulovat s co největšími lidskými kolektivy a ovládnout pomocí vhodně uzpůsobené propagandy prováděné skrze osvětovou činnost jejich postoje a chování a vytvořit z nich tak lehce manipulovatelný dav. 38 35 Mezi hlavní patřily například Hitlerjugend, Das deutsche Frauenwerk, Landjahr, Die deutsche Arbeitsfront a pod ní spadající Kraft durch Freude. 36 TRNKA, Tomáš. Organisace lidové výchovy v Říši. Praha: 1942, s. 3. 37 BALÍK, Stanislav KUBÁT, Michal: Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů. Praha 2004, s. 43. 38 WRÓBEL, Alina: Výchova a manipulace: podstata manipulace, mechanizmy a proces, vynucování a násilí, propaganda Praha 2008, s.111. 12

3. Vývoj státní osvětové činnosti v období první republiky Po vzniku samostatného Československa (dále ČSR) byla ze strany státu věnována velká pozornost výchově a vzdělávání lidu. Na základě předpokladu, že pomocí osvěty bude udržována a utužována nově nabytá společenská svoboda, byla lidová výchova postavena na zákonné základy a byla finančně i organizačně podporována. 39 Za oficiální osvětovou činnost měl odpovědnost především Osvětový výbor spadající pod Ministerstvo školství a národní osvěty (dále MŠANO). Finanční podpora a úlevy od státu se však netýkala jen oficiálních osvětových institucí, ale i různých demokratických spolků, které se lidovýchově také věnovaly. Tato podpora tak vedla k nebývalému rozmachu lidovýchovné činnosti. Již od roku 1905 fungoval na našem území Svaz osvětový (dále SO), který podporoval rozvoj kultury a tvůrčích aktivit občanů. Tento svaz, budovaný na spolkovém základě, sdružoval množství lokálních osvětových sborů a spolků a pomáhal jim jak po organizační, tak i po metodologické stránce, např. při pořádání přednášek a kurzů či vydáváním knih a časopisů. Po vzniku ČSR se pozice tohoto svazu ještě více upevnila, rozšiřovala se síť osvětových sborů a svaz se svými zkušenostmi podílel na přípravě některých zákonů, kterými byla v ČSR vytvořena poměrně pevná organizační síť 40 nestátních, ale státem podporovaných osvětových institucí. 41 V roce 1919 byly v obdivuhodně krátké době vytyčeny základní organizační a ekonomické podmínky pro veřejnou osvětovou péči pomocí následujících tří zákonů: O organizaci kurzů občanské výchovy, O obecních knihovnách 42 a O obecních knihách pamětních. 43 Pro naši problematiku je nejvýznamnější zákon o organizaci kurzů občanské výchovy. V těchto bezplatných kurzech se občanům dostávalo odborného výkladu o fungování státu, jejich právech a povinnostech a dalších aspektech života v demokratickém státu. Postupně se začaly organizovat i další kurzy zabývající se nejrůznějšími osvětovými tématy (viz. předchozí kapitola) od národohospodářských a jazykových až po kurzy pro ženy a nezaměstnané. Pomocí nich tak probíhala rozsáhlá všeobecná vzdělávací činnost. Kurzy měly být apolitické, což však většinou v praxi nebylo dodržováno, protože MŠANO dávalo 39 MATULA, Antonín: Lidová výchova u nás. Praha 1921, s. 5. 40 Takováto organizační síť byla v porovnání s ostatními státy poměrně ojedinělá. 41 JÍROVÝ, Zdeněk: Osvětou k svobodě. Praha 2005, s. 79. 42 Každá obec musela zřídit a udržovat veřejnou knihovnu, obsahující naučnou i všenárodně významnou literaturu. Půjčování bylo zdarma a zřizovaly se i knihovny pro národnostní menšiny. 43 Každá politická obec měla povinnost založit a vést pamětní knihu. 13

při rozdělování státních podpor přednost těm organizacím, které v rámci kurzů informovaly i o programech hlavních demokratických politických stran. 44 Státní subvence pak měly hradit především honoráře za vyučování a přednášky. 45 Organizací těchto kurzů byl pověřen hlavní osvětový referent, který ve výsledku dohlížel na celou vznikající strukturu těchto nadstranických a nadspolkových osvětových organizací. V okresních městech byly zakládány zvláštní sbory, které byly obsazovány vybranými odborníky. 46 Tyto okresní osvětové sbory (dále OOS) měly většinou kolem 20 členů 47, kteří si zvolili 6 členný pořadatelský výbor (předsedu, jednatele, pokladníka, kinematografického a knihovního referenta a případně další referenty). OOS měly řídit akce, které měly význam pro celý okres, a pořádat kurzy ve všech obcích svého okrsku. K tomu účelu zřizovaly v jednotlivých městech své místní organizace a následně na ně pomocí osvětových referentů dohlížely. 48 O výsledcích své činnosti pak informovaly přímo MŠANO. 49 Náklady na pořádání těchto kurzů byly hrazeny jednotlivými obcemi, ale byly též zčásti dotovány od okresní samosprávy a státu podle počtu uspořádaných podniků. 50 Města nad deset tisíc obyvatel mohla zřídit jeden či více městských osvětových sborů (dále MOS). V menších obcích pak byly zřizovány místní osvětové komise (dále MOK), které pracovaly poměrně samostatně a využívaly pomoci místních organizací a spolků. Funkci prostředníka mezi OOS a MOK vykonával jednatel MOK. Komise měly zpravidla v menších městech a na vesnicích 3 4 členy (předseda, pokladník, jednatel) 51, kteří byli zčásti jmenováni OOS, zčásti 44 HOLMAN, Jaroslav: Vývoj právní úpravy osvěty v Československu 1918 1966. Praha 1968, s. 19. 45 HOLMAN, Jaroslav: Vývoj právní úpravy osvěty v Československu 1918 1966. Praha 1968, s. 35. 46 Obsazováni byli jak delegáti různých vzdělávacích spolků a okresních školních rad, tak i kvalifikovaní zástupci politických stran. Později zde vznikla i funkce okresních osvětových knihovních referentů, dohlížejících na fungování veřejných knihoven. 47 Vybraní zástupci OOS se stávali členy Ústředních osvětových sborů, které koordinovaly osvětovou činnost ve svých krajích či župách, sjednocovaly lidovýchovné snahy a staraly se i ochranu historických a přírodních památek. Od roku 1925 se pak stal hlavním osvětovým ústředím MLÚ. 48 Mimo to působili i takzvaní kinematografičtí zpravodajové, dohlížející jestli kina neporušují cenzurní nařízení a zaznamenávající jejich činnost. 49 PLACHT, Otto HAVELKA, František: Příručka školské a osvětové správy. Praha 1934, s. 1417 1418. 50 Sbírka zákonů a nařízení státu československého 1919, zákon č. 67 ze dne 7. února 1919 o organizaci lidových kurzů občanské výchovy, s. 72. 51 Většinou byl mezi členy místní knihovník a učitel, přičemž učitelé všech kategorií byly povinni spolupůsobit na veřejných kurzech všech druhů bez nároku na odměnu. V činnosti těchto komisí se také často angažovali 14

obecním zastupitelstvem. Komise měly především zajišťovat vhodné místnosti pro přednášky (nikoliv hostince), zvát přednášející a získávat finance pro tuto činnost v lokálním měřítku. Zároveň měly korigovat a podporovat kulturní činnost v obci, schvalovat navrhované akce a dohlížet na ně. V rámci cílené decentralizace měly respektovat regionální specifika a potřeby místního obyvatelstva a jednou za rok pak podávat zprávu o své činnosti pro OOS. 52 Pro Slovensko a národnostní menšiny pak byly vydány zvláštní výnosy. 53 Občanům německé národnosti však nevyhovovala přílišná závislost těchto osvětových institucí na státu, a proto si svoji lidovýchovu za pomoci vytvořené vlastní sítě institucí organizovali sami. 54 V následujících letech po založení ČSR začala být připravována reorganizace SO. Jeho dosavadní zkušenosti a organizační kontakty byly využity v nově vzniklém Masarykově lidovýchovném ústavu (dále MLÚ). Stejně jako v případě SO se jednalo o instituci spolkovou, tedy jakýsi syndikát lidových institucí. 55 Ústav zahájil svou činnost na jaře 1925, podílel se na realizaci osvětových zákonů, pomáhal místní i regionální správě a podporoval dobrovolné i profesionální osvětové pracovníky. MLÚ byl rozčleněn na deset odborů, které spravovaly jim přidělenou činnost. Jednalo se například o odbor hospodářský, studijní, knihovní, přednáškový, hudební, kinematografický a další. Knihovní výbor MLÚ například vybíral vhodné publikace a rozesílal je veřejným knihovnám, přičemž výběr doporučené literatury byl každoročně zveřejňován v tiskovém orgánu MLÚ Česká osvěta. O vzdělání lidovýchovných pracovníků se pak také staraly lidovýchovné školy. 56 Důležitou částí činnosti ústavu byla také jeho výzkumná činnost v oblasti lidové výchovy a spolupráce s různými kulturními spolky a organizacemi. Nutno však podotknout, že spolky a organizace ideologicky odlišné či soběstačné se ke spolupráci s MLÚ nehlásily. Jednalo se o spolky členové Sokola. Viz HOLMAN, Jaroslav: Vývoj právní úpravy osvěty v Československu 1918 1966. Praha 1968, s. 31. 52 PLACHT, Otto HAVELKA, František: Příručka školské a osvětové správy. Praha 1934, s. 1419 1420. 53 Jestliže se v daném městě či oblasti nacházela dostatečně početná národnostní menšina, byly zřizovány místní nebo osvětové komise fungující v jazyce dané menšiny. Totéž se týkal o i veřejných knihoven. 54 O tom podrobně viz. MOUCHA, Antonín: O německé lidovýchově v ČSR. In: Němci v Československé republice o sobě. Praha 1937, s. 82 106. 55 Mezi členy patřily například zástupci některých velkých lidovýchovných organizací, jako byla Dělnická akademie, Čs. obec sokolská, Svobodné učení selské či Matice slovenská. 56 JÍROVÝ, Zdeněk: Osvětou k svobodě. Praha 2005, s. 79 80. 15

církev. 57 Síť osvětových organizací se rozvíjela a tak v roce 1927 v ČSR existovalo již 555 menšinových národností, organizace krajně pravicové či levicové nebo římsko-katolickou okresních osvětových sborů a 10 893 místních osvětových komisí. Tyto organizace pak během tohoto roku uspořádaly více jak 51 000 nejrůznějších přednášek a kurzů a velké množství dalších kulturních akcí. 58 Spolupodílely se například i na oslavách celostátního významu jako byly státní svátky. Celkový počet vykázaných podniků byl tak za rok více než 126 000. 59 Mimo to existovaly ještě takzvané lidové školy, které organizovaly kurzy nejrůznějšího zaměření. Jejich zřizovateli byly jak OOS a MOS, tak i různé soukromé spolky a politické organizace, které mohly za předpokladu, že vyhověly příslušným vládním nařízením, taktéž žádat o finanční subvence. Činnost těchto organizací byla kontrolována jejich krajskými a zemskými ústředími, které spadaly stejně jako celý systém lidové výchovy pod MŠANO. Nutno dodat, že činnost osvětových institucí neprobíhala zcela bez problémů a to často z důvodu jejich ne zcela jasného právního vymezení. Osvětové sbory se totiž ne vždy spokojily se svojí úlohou koordinační a iniciativní, projevovaly snahy o monopolizaci osvětové činnosti a dostávaly se tak přirozeně do sporu s lidovýchovou spolkovou a se zájmy různých politických stran. Na jedné straně se tak vytvářela lidovýchova státní a na druhé spolková a politická, které se tou státní nechtěly nechat ovládnout. Došlo tak ke vzniku jisté dvoukolejnosti lidové výchovy. Docházelo také k oddělování knihovnictví od osvětové práce. 60 Za účelem zhodnocení dosavadní osvětové činnosti a vyřešení lidovýchovných problémů a plánů do budoucna byly vždy po deseti letech (v roce 1928 a 1938) uspořádány celostátní lidovýchovné sjezdy. Na sjezdech se také řešily některé zásadní otázky, jako zvyšující se nedostatek financí na lidovýchovu a nezaměstnanost v důsledku světové hospodářské krize, úpadek prvotního nadšení pro lidovýchovu, či vzrůstající nebezpečí fašismu. Problémy s financemi, nedostatkem kvalifikovaných pracovníků a přílišné spoléhání se na stát ztěžovaly činnost osvětových institucí po celou první republiku. V důsledku krize 30. let a ohrožení státu pak upadal liberální a demokratický charakter osvěty, vzrůstala cenzura a osvětové instituce se musely ujímat některých dalších povinností, jako byla 57 JÍROVÝ, Zdeněk: Osvětou k svobodě. Praha 2005, s. 96 97. 58 Všechna shromáždění a přednášky OOS, MOS a MOK podléhaly oznamovací povinnosti musela být nahlašována příslušným správním úřadům. 59 MATULA, Antonín: Lidová výchova v Československé republice. Praha 1928, s. 37. 60 ŠKODA, Kamil: Kapitoly z dějin české osvěty. Praha 1968, s. 20 22. 16

například branná výchova. I přes všechny překážky se však většinou poměrně úspěšně dařilo plnit hlavní cíl, za kterým byly tyto osvětové instituce zřizovány, a to poskytovat širokému obyvatelstvu volný přístup k všeobecnému vzdělávání. 61 4. Vývoj státní osvětové činnosti od druhé republiky do založení VOS Přijetí mnichovského diktátu na podzim 1938 znamenalo pro ČSR obrovský šok. Zklamání nad politickým vývojem se projevovalo kritikou principů politiky E. Beneše i T. G. Masaryka. Oficiální politická místa v nově vzniklé druhé republice se tak brzy distancovala od demokratických a republikánských hodnot první republiky a začala hledat nové hodnoty a nově zdůvodňovat českou státnost. Postupná fašizace prostupovala všemi sférami společnosti a výrazné změny na politické scéně i ve společnosti tak na sebe nenechaly dlouho čekat. Napříč společností byl vidět útěk od předchozích okázale vyznávaných ideálů a pro mnoho lidí nebyl problém takřka přes noc změnit svůj postoj, ať již ze zbabělosti, či vypočítavosti. Pružná přizpůsobivost a morální pokleslost se označovala za známku dobového pragmatismu. 62 Také v osvětovém prostředí započalo potlačování demokratických tendencí, kterého se ujala nová vláda, jíž byla masarykovská (údajně příliš pokroková) demokracie trnem v oku. Pomnichovský systém se tak snažil využít osvětový systém k propagaci autoritativních a totalitních tendencí, což však bylo v příkrém rozporu se záměry jeho zakladatelů i názory a činností většiny osvětových pracovníků. Výsledky tohoto snažení tak byly poměrně rozporuplné. 63 Nově utvořená Národní kulturní rada (dále NKR) pak ve svém programovém prohlášení vyzývala k podřízení kultury službě národní věci. Kultura druhé republiky pak byla řízena především NKR a kulturní komisí Strany národní jednoty, které se staraly, aby odpovídala křesťansko-nacionálním myšlenkám této autoritativní demokracie. 64 I v pomnichovském období však byly patrné snahy zachovat podstatu činnosti MLÚ, ačkoliv celá jeho koncepce osvěty byla označována za přehnaně liberální a demokratickou. 61 Návštěvy některých kurzů nebo lidových škol byly samozřejmě zpoplatněny, nejednalo se však většinou o nějaké horentní sumy. Nezaměstnaní a nemajetní občané pak zpravidla nemuseli platit vůbec. 62 GEBHART, Jan KUKLÍK, Jan: Druhá republika 1938 1939: svár demokracie a totality v politickém, společenském a kulturním životě. Praha 2004, s. 180 181. 63 JÍROVÝ, Zdeněk: Osvětou k svobodě. Praha 2005, s. 98. 64 GEBHART, Jan KUKLÍK, Jan: Druhá republika 1938 1939..., s. 186. 17

Jako hlavní cíl již nebylo deklarováno zvyšovat mravní a kulturní úroveň lidu, ale vychovávat lid v duchu národním, křesťanském a sociálním. Název ústavu tak byl nejprve změněn na Masarykův ústav pro národní výchovu Ústředí české osvěty a v roce 1940 pak v rámci eliminace Masarykovy koncepce a odkazu bylo z názvu ústavu na příkaz protektorátního ministerstva vnitra odstraněno slovo Masarykův. 65 Ústav se i přes nepřízeň doby snažil pokračovat v osvětové vzdělávací činnosti v předválečném duchu a vyhnout se případné kolaboraci. V prvních letech protektorátu se mu to ještě poměrně dařilo a uskutečňoval kurzy pro činovníky osvětových sborů či kurzy divadelní. S příchodem R. Heydricha do Prahy v září 1941 však tlak na zapojení ústavu do kolaborantské propagandy značně zesílil. Tento tlak byl poté činěn především nově zřízeným MLO v čele s Emanuelem Moravcem. 66 Ústav tak musel preventivně omezit svoji činnost, orientoval se na neutrální přednášková témata a kulturní akce a podařilo se mu tak v omezené míře působit po celou dobu trvání protektorátu. 67 Snahy okupačního režimu, který svými nařízeními značně omezil společenský a kulturní život, se citelně dotkly i osvětové činnosti. Docházelo k zákazu činnosti mnoha osvětových spolků nebo oslabení jejich členských základen v důsledku zatýkání, vyloučení židů z veřejného života, a později i v důsledku totálního nasazení na nucené práce. Kulturní podniky jako divadelní představení, musely být hlášeny dlouho dopředu a docházelo také k sestavování povolených a doporučených her. Struktura osvětových institucí vybudovaná za první republiky sice zůstávala prozatím zachována, ale v daném prostředí musela svoji činnost přizpůsobovat různým nařízením, odstřihávajícím ji od jejich původních liberálních a demokratických zásad a docházelo tak celkovému úpadku této činnosti. V březnu 1940 pak došlo k novému ustanovení MOK, kdy polovinu členů volilo opět obecní zastupitelstvo, druhou polovinu pak místní vedení Národního souručenství (dále NS). 68 Úpadek činnosti osvětových institucí během trvání protektorátu pokračoval a tak v roce 1942 již větší část osvětových sborů fungovala jen v omezené míře nebo vůbec. Fungující osvětové sbory byly podřízeny Ústřednímu osvětovému sboru v Praze a navíc na jejich činnost bylo pečlivě dohlíženo pomocí osvětových referentů, kteří podléhali přímo MŠANO. 69 Přednášková 65 JÍROVÝ, Zdeněk: Osvětou k svobodě. Praha 2005, s. 100. 66 Na ústav později vyvíjela tlak i VOS, jež také neúspěšně usilovala o jeho zrušení a zabrání jeho majetku. 67 JÍROVÝ, Zdeněk: Osvětou k svobodě. Praha 2005, s. 101. 68 SEDLÁČKOVÁ, Ivana: Spolkový život v Dačicích v letech 1918 1948 (se zaměřením na kulturní a tělovýchovné spolky). Magisterská diplomová práce. PdF MU Brno. Brno 2009, s. 19. 69 ABS, f. 44, 117, s. 24 32, instrukce pro osvětové referenty z 16. 8. 1939. 18

činnost osvětových institucí probíhala jen v omezeném rozsahu, ale již od roku 1942 byly příležitostně zapojovány do některých propagandistických akcí a bylo jim ukládáno ve zvýšené míře pořádat kurzy němčiny. 70 Heydrichův příchod do Prahy znamenal mimo jiné zahájení reorganizace vlády a ministerstev. Cílem této reorganizace ústředních orgánů bylo přizpůsobení se německému vzoru, odstranění všech pozůstatků autonomie, zjednodušení správy a splynutí českých zemí s územím říše. 71 Jako důsledek těchto snah tak v lednu 1942 vznikl Úřad lidové osvěty (dále ÚLO), který měl obstarávat kulturně politické věci a šířit nacistickou propagandu. Úřad byl podřízen předsedovi vlády a patřil k hlavním institucím majících v protektorátním období vliv na osvětovou činnost. Na ÚLO tak přešla od MŠANO odpovědnost za otázky divadelnictví, písemnictví, výtvarného a hudebního umění, či zpěvu a tance. Získal také odpovědnost za oblast filmu, tisku a cizineckého ruchu. 72 Tento úřad však trval jen krátce a v polovině června se na základě reorganizačního vládního nařízení přetransformoval na již zmíněné samostatné MLO (das Ministerium für Volksaufklärung). Tímto tak bylo potvrzeno jeho převzetí kompetencí za umění a kulturu od MŠANO, které se na základě stejného nařízení již nadále nazývalo pouze Ministerstvo školství (dále MŠ) 73, a v jehož čele se již od ledna 1942 nacházel taktéž Moravec. 74 Již krátce po začátku svého působení na MLO Moravec navrhoval likvidaci NS a České národní rady a vytvoření jednotného střediska kulturního a veřejného života. U okupačních úřady však tyto jeho návrhy nenašly odezvu. 75 Jako jeden z nejhorlivějších kolaborantů se pak Moravec podílel na vzniku řady kulturně propagandistických organizací, jako bylo Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (dále Kuratorium), nebo Česká liga proti bolševismu (dále ČLPB). Tyto a další organizace často spolupracovaly právě s VOS a budou proto v této souvislosti dále zmíněny. 70 ABS, f. 44, 158 3, s. 1 3, zpráva Ústředního osvětového sboru o účasti osvětových orgánů na akci ministerstva zemědělství a lesnictví Bitva o zrno z 4. 3. 1943. 71 SCHELLE, Karel: Vývoj české veřejné správy. Ostrava 2008, s. 368. 72 Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava 1942, vládní nařízení č. 14 ze dne 15. ledna 1942 o nové organizaci některých ústředních úřadů, s. 76. 73 MLO a MŠ se poté začala souhrnně nazývat jako Ministerstvo školství a lidové osvěty. 74 Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava 1942, vládní nařízení č. 208 ze dne 15. června 1942 o nové organizaci některých ústředních úřadů (reorganizační nařízení), s. 998. 75 GREGOROVIČ, Miroslav: Kapitoly o českém fašismu. Praha 1995, s. 135 136. 19

5. Založení Veřejné osvětové služby Jelikož se snahy E. Moravce o masivní indoktrinaci českého národa myšlenkami národního socialismu míjely účinkem a negativní pohled většiny Čechů na německou okupaci se neměnil, rozhodl se E. Moravec po předchozí konzultaci se směrodatnými místy okupační moci zvrátit tento trend pomocí rozsáhlé osvětové organizace. Její zkušení pracovníci měli především v rámci množství veřejných přednášek, ale i řady dalších kulturních a vzdělávacích podniků, přesvědčovat národ o hodnotě velkoněmecké myšlenky a nadchnout tak Čechy pro válečné úsilí Třetí říše. Ačkoliv bylo nepravděpodobné, že by tyto ideje mohly najít v nepřátelsky naladěném národu patřičnou odezvu, E. Moravec, který toto nechtěl nebo nedokázal reflektovat, věnoval vybudování této organizace značnou energii. 76 S účinností ode dne 15. května 1943 tak byla dle vládního nařízení z 11. května 1943 za účelem kulturně politické výchovy českého národa a k jeho ochraně před rušivými vlivy 77 zřízena organizace VOS (die Organisation der öffentlichen Volksaufklärungsdienstes) s okresními a místními vedeními (mit Bezirks und Ortsleitungen). 78 Tato okresní a jim podřízená místní vedení byla označena jako pomocné orgány MLO a měla vykonávat svou činnost podle jeho směrnic a pokynů. Za obvod působnosti okresního vedení byl vymezen politický okres a obvodem místního vedení byla stanovena politická obec. K dozoru nad orgány VOS ze strany MLO pak měly být zřízeni zvláštní pověřenci. Osoby pověřené k plnění úkolů osvětové služby pak měly mít status čestných funkcionářů nebo měly být ustanovovány jako soukromí zaměstnanci. Obcím bylo dáno za úkol poskytnout VOS v dobrém stavu služební místnosti a taktéž prostory pro konání osvětových podniků. Náklady na zajištění a údržbu těchto prostor pak nesly obce, kterým bylo rovněž nařízeno spolupůsobit při provádění úkolů a akcí VOS. 79 Za začátek působení VOS je považován 27. květen 1943, den prvního výročí atentátu na R. Heydricha. Na velkém shromáždění budoucích pracovníků VOS ve Smetanově síni Obecního domu v Praze E. Moravec slavnostně zahájil činnost této organizace a představil úkoly, které by měla plnit. Podle jeho slov byl hlavní cíl posílit v českém lidu 76 PEJČOCH, Ivo: Fašismus v českých zemích..., s. 393. 77 Těmito vlivy byly myšleny především demokracie, komunismus, zednářství či židovství 78 Tímto nařízením byl rovněž zrušen zákon č. 67 ze dne 7. února 1919 o organizaci lidových kurzů občanské výchovy a ostatní odporující předpisy. 79 Sbírka zákonů a nařízení Protektorátu Čechy a Morava 1943, vládní nařízení č. 126 ze dne 11. května 1943 o organisaci veřejné osvětové služby, s. 499. 20

říšskou myšlenku, pracovat na sblížení mezi národem českým a německým, přiblížit českému člověku nacionálně socialistickou revoluci a tlumočit mu pravdu o zápase se židovstvem, kapitalismem a bolševismem. 80 Dále měla VOS posilovat víru českého národa v jeho budoucnost a ukazovat mu, že příslušnost českých zemí k velkoněmecké říši není koncem národní samostatnosti, nýbrž naopak počátkem nové formy národního života a národní kultury. 81 Cílem tedy mimo jiné nepochybně bylo dokázat, že česká kultura je jen napodobením té německé a oslabit tak vůli českého národa k odporu proti nacismu. Mimo to se však VOS měla díky své rozsáhlé síti, zasahující až do nejmenších obcí, postarat také o zušlechťování etického cítění lidu pomocí hudby, divadla a umění vůbec a podchytit tak veškerou kulturní činnost vycházející od místního obyvatelstva. 6. Struktura a fungování VOS Zrušením zákona č. 67 o organizaci lidových kurzů občanské výchovy se de facto rušila dosud fungující struktura osvětových organizací typu OOS a MOK, jejichž místa přebíraly nově zakládané instituce VOS. Dle očekávání tedy VOS plně využila potenciál těchto rušených institucí, přebírala jejich majetek a vedoucí pozice obsazovala svými lidmi. Institucionální struktura předchozí osvětové činnosti tedy zůstala zčásti zachována, zčásti v ní však také došlo v rámci formování VOS k výrazným změnám. V týdnech následujících po založení VOS tak nově ustanovení okresní vedoucí VOS přebírali dle pokynů MLO agendu s archivem a majetek včetně knihoven od předsedů zrušených OOS. O těchto přesunech musely být vždy zhotoveny protokoly, obsahující informace o odevzdaném inventáři i celkovém hospodářském vyúčtování, které pak byly zaslány na MLO. 82 Na podzim 1943 pak byla ještě na základě zrušení výše zmíněného zákona zastavena činnost lidových škol, udržovaných prvorepublikovými osvětovými institucemi 83 a následně proběhl přesun jejich majetku a agendy do vlastnictví VOS. 84 Jako poslední proběhla likvidace MOK na základě výnosu MLO z 2. prosince 1943 a jmění i agenda opět připadla příslušné místní organizaci VOS. 85 80 ABS, f. 44, 112 1, s. 42 43, přednáška o úkolech a cílech VOS z konce roku 1944. 81 ABS, f. 305, 887 3, s. 2, Zpráva o činnosti VOS. 82 ABS, f. 44, 158 4, s. 62 63, oběžník MLO o likvidaci okresních osvětových sborů z 28. 6. 1943. 83 Lidové školy, které nebyly vydržovány osvětovými sbory nebo komisemi měly povinnost navrhnout, komu má být podle jejich organizačního statutu odevzdáno jejich jmění a agenda. 84 ABS, f. 44, 131 7, s. 7 9, oběžník MLO o likvidaci lidových škol z 4. 10. 1943. 85 ABS, f. S, 273 6, s. 42, oběžník MLO o likvidaci místních osvětových komisí z 2. 12. 1943. 21

Ihned po ustanovení VOS byl E. Moravcem do jejího čela jmenován Hugo Tuskány, který byl známou postavou předválečné fašistické scény a aktivním členem řady aktivistických organizací. Tuskány se tak stal vedoucím představitelem této organizace, jejíž činnost byla usměrňována podle směrnic a výnosů MLO. Koncem srpna 1943 pak Tuskányho v čele VOS vystřídal bývalý poslanec za Národní obec fašistickou (dále NOF) a univerzitní profesor Rudolf Dominik, kterého E. Moravec oficiálně jmenoval jako hlavního pověřence 86 pro osvětovou činnost. 87 Tuskány pak dále po celou dobu působení VOS zůstal jeho zástupcem. 88 Jelikož VOS potřebovala ke své činnosti poměrně rozsáhlý aparát, rozhodla se k zajištění lepší organizace svých aktivit rozdělit pro své potřeby území protektorátu na některé dílčí celky. VOS tak byla po organizační stránce rozdělena na 12 obvodů, ze kterých každý podle své rozlohy a spojovacích možností zahrnoval 4 až 9 politických okresů. V každém politickém okrese bylo ustanoveno okresní vedení VOS v čele s okresním vedoucím a v každé obci místní vedení VOS. V rámci lepší organizace pak byla ve větších městech (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Olomouc) zřízena městská okresní vedení VOS 89, v jejichž čele stál městský okresní vedoucí, jenž byl podřízený příslušnému okresnímu vedoucímu. 90 V protektorátu se celkem nacházelo 67 politických okresů a 5 měst s vlastním statutem, což znamenalo vznik 72 okresních vedení VOS. 91 V jednotlivých okresech pak vznikaly místní vedení VOS. Tato struktura nebyla vytvořena ze dne na den, ale po založení VOS se vytvářela několik měsíců a dotvořena byla až koncem srpna 1943. V čele každého obvodu stál obvodový pověřenec VOS, který byl jmenován MLO na návrh hlavního pověřence VOS. Obvodoví pověřenci se pravidelně scházeli v Praze v sídle 86 Tento funkcionář byl obvykle nazýván jen jako pověřenec VOS, vzhledem k existenci dalších pověřenců VOS (obvodových) jsem se rozhodl označovat ho někdy z důvodu lepší přehlednosti jako hlavního pověřence VOS. 87 ABS, f. 305, 887 3, s. 3, Zpráva o činnosti VOS. 88 Někteří autoři (např. Jarkovská) chybně uvádí, že Tuskány naopak vystřídal na podzim 1943 R. Dominika. 89 Některé městské oblasti s velkým množstvím obyvatel, jako území Velké Prahy či Velkého Brna se pak dále členily na městská vedení VOS. Praha tak byla dále rozčleněna na 15 a Brno na 7 městských vedení, která však byla podřízena příslušnému okresnímu vedoucímu. 90 Opět je zde zjevná návaznost na předchozí strukturu, v tomto případě na MOS. 91 ABS, f. 44, 115 2, s. 19 22, seznam okresních vedoucích VOS. 22

VOS k poradám s vedením u sekčního šéfa Leitgeba. Tato funkce byla placena 92 a k administrativnímu vedení služebny zaměstnával obvodový pověřenec kancelářskou sílu. Hlavním úkolem obvodového pověřence bylo zpočátku pomáhat při hledání okresních a případně i místních vedoucích a později pak především provádět kontroly okresních a místních vedení VOS a o výsledcích těchto kontrol podávat pravidelné hlášení hlavnímu pověřenci VOS do Prahy. O nařízeních a pokynech platných pro celou VOS pak informoval její nižší složky pomocí zpráv nebo oběžníků. 93 V čele okresního vedení VOS, které sídlily zpravidla v budovách okresních úřadů, stál okresní vedoucí VOS a rozsah jeho působnosti se vztahoval na daný politický okres. Okresní vedoucí a jeho zástupce byli do funkcí povoláváni přímo hlavním pověřencem VOS. Další funkcionáře si již ustanovoval okresní vedoucí sám a poté si je nechal schválit hlavním pověřencem VOS. Pomocné kancelářské síly zde byly opět běžnými smluvními zaměstnanci. 94 Tato okresní vedení se zpravidla skládala z těchto funkcionářů: okresní vedoucí, zástupce okresního vedoucího, organizátor, jednatel, hospodář, spolupracovník pro úzký film, správce půjčovny úzkých filmů a většinou 4 až 5 dalších spolupracovníků (například divadelní, filmový a umělecký referent nebo též referent pro pořádání německých kurzů). Množství funkcionářů záleželo na iniciativě daného vedení a jejich práce a kompetence byly vymezeny podle jednotného jednacího řádu. 95 Funkce všech těchto funkcionářů byly čestné, tedy neplacené. Okresní vedoucí z daného obvodu se většinou několikrát do roka scházeli na pracovních poradách, které měli zajistit jednotné vedení VOS v rámci okresu. Okresní vedení byla povinna každý měsíc odesílat vedení VOS organizační hlášení, ve kterém informovala o své celkové činnosti. Také měla povinnost o svých nařízeních a pokynech informovat příslušné okresní úřady nebo vládní komisaře. 96 Vyúčtování s doklady bylo z okresů zasíláno hlavnímu pověřenci každého čtvrt roku, přičemž běžné správní výdaje byly u všech složek VOS hrazeny z prostředků MLO. 97 Nejnižším stupněm v organizačním systému VOS pak bylo místní vedení VOS. Místního vedoucího i jeho zástupce vybíral a obsazoval do funkce okresní vedoucí. Místnímu 92 Podle stáří, počtu dětí a vzdělání se jejich plat pohyboval mezi 2000 4000 korun. 93 ABS, f. 44, 127, s. 83 97, organizace VOS. 94 ABS, f. 44, 117, s. 8 12, platová ustanovení pro zaměstnance VOS. 95 Při průměrném počtu 12 funkcionářů na jedno okresní vedení působilo v 72 okresních vedeních přibližně 864 funkcionářů. 96 NA, f. 1799, sg. 109-4/296, s. 1 2, zpráva M. Wolfa z 26. 7. 1943. 97 ABS, f. 44, 127, s. 5 8, návod k hospodaření prostředky poukázanými na VOS z úvěru MLO. 23