Integrovaná střední škola, Sokolnice 496 Název projektu: Moderní škola Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0467 Název klíčové aktivity: III/2 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Kód výstupu: VY_32_INOVACE_01_KRI_04 Autor: PhDr. V. Kristová Předmět: Základy společenských věd Téma: Koloniální říše v 19. století Ročník: První Způsob využití ICT: PC a dataprojektor, Prezentaci lze využít k výkladu nebo opakování nové látky Druh učebního materiálu: Prezentace Power Point Datum tvorby: 16.10.2012 Anotace: Politické a kulturní dějiny od starověku po novověk. Materiál slouží k upevnění a rozšíření znalostí žáků SOŠ ze světových dějin. Obsahuje verbální výklad tématu, osnovu, návodné otázky sloužící ke snadnému osvojení dané látky Zdroje:učebnice P.Čornej a kol. Dějepis pro SOŠ SPN 2002, ISBN 80-7235-194-X Citace: nejsou použity
Pro potřeby výuky D na SŠ vypracovala PhDr. V. Kristová
Osnova 1. Koloniální panství Velké Británie 2. Kolonie Francie 3. Ostatní koloniální mocnosti 4. Berlínský kongres 5. Ruské výboje 6. Japonsko a Čína
Otázky 1. Které kolonie vlastnila Velká Británie? 2. Kde měla kolonie Francie? 3. Které státy dále patřily k držitelům kolonií? 4. Které války vznikly kvůli zisku kolonií? 5. Kdy se sešel Berlínský kongres a o čem rozhodl? 6. Charakterizuj postavení Japonska a Číny 7. Vysvětli pojmy dominium, anexe, personální unie
Velká Británie a Francie koloniální mocnosti Největší koloniální mocností ve 2.polovině 19. stol byla Velká Británie. Ovládala ⅟4 světové populace ⅟5 území světa. Její nejdůležitější kolonií byla Indie, kam začali Britové pronikat pomocí Východoindické společnosti. Roku 1876 byla tato kolonie prohlášena císařstvím v čele s královnou Viktorií. Východoindická společnost obchodovala i v Číně, hlavně s opiem. Když Čína zakázala jeho dovoz z Indie, došlo ke třem opiovým válkám/ 1840-1860 /, po nichž získala VB v Číně značný vliv a pod svou přímou správu převzala Hongkong. Britská vláda přímo řídila korunní kolonie, v nichž mělo převahu původní obyvatelstvo, vláda vykonávala zásadní rozhodnutí, přímou správu země však ponechala místní elitě.
Irsko a dominia Nejstarší britskou kolonií bylo Irsko, které řeší dodnes otázku své národní a státní samostatnosti a je problémem ve vztazích mezi Irskem a Londýnem. Dominia jsou samosprávná území s převahou bělochů a vlastním parlamentem. Toto postavení získaly Kanada, New Founland, Austrálie, Nový Zéland a Jihoafrická unie.
Britské kolonie v Africe V Africe měla Británie pod svou správou Egypt, Súdán, Ugandu, Somálsko. Chtěla vytvořit souvislý pás kolonií od severu Afriky k jihu. Tam se kvůli nalezištím zlata a diamantů střetla s holandskými osadníky / tzv. Búry/, kteří si v jižní Africe vytvořili dvě republiky. Obě Britové porazili v tzv. búrské válce a jejich území se později stalo součástí Jihoafrické unie.
Francouzské kolonie Francie byla druhou nejvýznamnější koloniální mocností. Pronikala hlavně do Afriky a tzv. Indočíny. V Africe ovládla Alžírsko, Tunisko. Chtěla proniknout i do Egypta, jehož význam velmi vzrostl po vybudování Suezského průplavu / 1869 /, který zkrátil na třetinu cestu z Evropy do Indie. Tam se však prosadili Britové. V devadesátých letech 19. stol. získala Francie správu západní a počátkem 20. stol také rovníkové Afriky. Patřil jí i Madagaskar. Od poloviny 19. stol. dobývali Francouzi Indočínu, menší oblasti drželi i v Indii a Tichém oceáně.
Další koloniální státy a války Své kolonie měly také Německo, Belgie, Holandsko, USA, Japonsko, Portugalsko a Španělsko. Na konci 19. stol. chtěly USA získat španělské kolonie Kubu, Portoriko a Filipíny. Využily tamního povstání proti Španělům, vyzvaly je k odchodu. Španělsko vyhlásilo USA válku, kterou 1898 prohrálo. USA získaly Portoriko a Filipíny, Kuba zůstala nezávislá, ale pod kontrolou USA, které anektovaly / připojily/ ještě Havajské ostrovy. Roku 1914 byl zprovozněn Panamský průplav, jehož kontrolu rovněž USA ovládly.
Berlínský kongres V roce 1878 vypukla krize na Balkáně, kde došlo k povstání slovanských národů proti Turkům. Do konfliktu vstoupilo na jejich straně Rusko. Při mírovém jednání v San Stefanu získalo nezávislost Srbsko, Černá Hora, Rumunsko a větší autonomii Bulharsko. Se zvýšeným vlivem Ruska na Balkáně nesouhlasily evropské velmoci. Z iniciativy německého kancléře Bismarcka se proto sešel 1878 v Berlíně kongres. Zúčastnili se ho zástupci Německa, Rakouska-Uherska, Ruska, VB, Francie, Itálie a Turecka. Kongres uznal nezávislost nových států na Balkáně, Rak.-Uhersko smělo okupovat Bosnu a Hercegovinu, kterou 1908 anektovalo. S výsledkem kongresu bylo nespokojeno Srbsko a Rusko; napětí na Balkáně se nezmírnilo.
Ruské výboje Rusko směřovalo na Balkán, kde chtělo oslabit osmanskou říši. Odůvodňovalo to ochranou Slovanů a pravoslavného křesťanství proti islámu. Dlouhodobě spravovalo proti vůli Poláků východní Polsko. Také Finsko tvořilo s Ruskem od roku 1809 personální unii. Rusko dále pronikalo do střední Asie / Kazachstán, Turkestán /a na Dálný východ získali území kolem řek Amur a Ussuri / Vladivostok /. Spor mezi Ruskem a Japonskem o čínské Mandžusko a Koreu vyvrcholil válkou /1904-5/, kterou Rusko prohrálo.
Japonsko a Čína Do Japonska, které bylo po staletí izolované od ostatního světa, začaly obchodně pronikat USA Rusko, VB a Francie. Ve 2. polovině 19. stol. zde proběhly reformy, které umožnily zaostalé zemi přechod ve vyspělou velmoc. Japonsko se stalo konstituční monarchií. Čína, která byla konkurentem Japonska, naopak hospodářsky upadala. Protože do politiky země často zasahovaly evropské velmoci, vznikla zde nenávist proti cizincům, která vyvrcholila roku 1900 velkým tvrdě potlačeným povstáním. V letech 1911-1912 zde proběhla revoluce, která přinesla ústavu a vytvořila republiku.