PŘÍRUČKA PRO ENERGETICKÉ MANAŽERY MĚST A OBCÍ Jak sestavit energetický plán města Energetický plán města (EPM) představuje základní dokument pro dlouhodobou koncepci správy majetku města ve vztahu k energetickému řízení. Narozdíl od Územní energetické koncepce1 se energetický plán města vztahuje pouze na objekty a zařízení v majetku města a jeho vypracování je nepovinné (nevyplývá z legislativy). Přesto však může být velmi užitečným nástrojem už jen proto, že město díky němu získá možnost účinně řídit spotřebu energie ve svých vlastních objektech. Je nezbytné, aby EPM i jeho aktualizace byly schvalovány nejen vedením města, ale také Radou města a Zastupitelstvem. Ke schválenému energetickému plánu jsou v pravidel- rozhodnutí vybudovat energetický informační systém města, závazek městské správy uskutečnit proces sběru dat (interní organizace procesu sběru dat), jmenování osoby zodpovědné za energetický informační systém, partnerské dohody s místními podniky a dalšími hráči o jejich přispívání k procesu sběru informací (externí organizace procesu sběru dat). Energetický informační systém zahrnuje informace o výchozím stavu v sektoru energetiky ve městě před zavedením EPM. Podstatná část informací je snadno dostupná a může být shromážděna v rámci místní správy. Mezi základní technická data patří údaje o: spotřebě energie a paliv koncovými uživateli, místní produkci energie, dostupných obnovitelných zdrojích energie (OZE), technickém stavu zařízení v majetku města, kvalitě vnitřního prostředí v místech koncové spotřeby energie v rámci majetku města, normách a předpisech (včetně předpokládaného vývoje norem, např. zpřísňování energetických požadavků v dlouhodobém horizontu), finančním rámci předpokládaných aktivit, kapacitách místní samosprávy pro tvorbu EPM a energetický management. Obr. 1: Ilustrační foto: Brno, Nový Lískovec. ných intervalech připravovány a schvalovány akční plány. Přípravu těchto dokumentů řídí energetický manažer, který k tomuto účelu vytvoří pracovní skupinu. Následující text provede energetického manažera krok po kroku procesem tvorby energetického plánu. Tento proces se skládá z 9 základních kroků. 1. Zavedení energetického informačního systému Toto rozhodnutí vedení města zahrnuje následující hlavní prvky: Výše uvedená data jsou nutnou, ale nikoliv postačující podmínkou pro tvorbu EPM. Za tímto účelem je vhodné pravidelně provádět analýzy a posouzení dostupných informací. Analýzy lze provádět v těchto hlavních oblastech: normalizace spotřeby energie a paliva dle klimatických faktorů, určení potenciálu úspor energie u koncového využití energie, určení potenciálu úspor energie v oblasti výroby energie a její distribuce, určení potenciálu obnovitelných zdrojů energie. 1 Statutární města jsou povinna územní energetickou koncepci zpracovávat ze zákona (o hospodaření s energií). Ostatní města a obce mohou zpracovat územní energetickou koncepci dobrovolně a pokud dodrží nařízení vlády č. 195/2001 Sb., kterým se stanoví podrobnosti obsahu územní energetické koncepce, pak s její pomocí mohou případně ovlivnit i územně plánovací proces. Zpracování analýz je vhodné svěřit externím zpracovatelům, či je s nimi alespoň konzultovat. 1/6
2/6 2. Školení a vzdělávání Energetický manažer (či celý energetický tým) by měl procházet neustálým procesem vzdělávání tak, aby byl schopen: definovat dlouhodobé cíle a priority v oblasti hospodaření s energií, sestavit a aktualizovat energetický plán města (EPM) a akční plán k energetickému plánu, vyhodnocovat EPM a akční plán, zadávat vhodná energetická kritéria do výběrových řízení, v rámci majetku města zhodnotit a nastavit motivační systém k realizaci úspor energie. Školení je možné realizovat s pomocí externích poradců, projektantů a zástupců ostatních měst. energetická účinnost na straně poptávky, energetická účinnost na straně dodávek, možnosti využívání obnovitelných zdrojů energie. Zahrnuje-li EPM funkce města jako regulátora a motivátora, pak jsou zkoumány: možnosti snižování spotřeby energie prostřednictvím místních rozvojových norem a předpisů, možnosti snižování spotřeby energie prostřednictvím vhodných místních daní a poplatků. Obecně je EPM sestaven pro objekty financované místním rozpočtem (školy, nemocnice, mateřské školky, sportovní haly, systémy osvětlení ulic, městské teplárny dálkového topení, městská doprava, technické služby města atd.). Mohou však být brány v potaz i objekty v soukromém, či jiném vlastnictví. Formulace cílů energetického plánu města může být založena na: národní politice v oblasti energetiky a životního prostředí, městské strategii a politice v těchto oblastech, zvláštních podmínkách a požadavcích příslušných měst. Obr. 2: Ilustrační foto: město Kopřivnice. 3. Definování rozsahu, vize, prioritních oblastí a cílů energetického plánu města Formulace vize, prioritních oblastí a cílů EPM, vymezení rozsahu a oblastí dopadu představuje stěžejní a časově náročnou část tvorby EPM, ačkoli může být formalizována jediným rozhodnutím vedení města (podrobnější příklady viz krok 7). Formulace cílů je úkolem nejen pro energetický tým, ale především pro politické vedení města. Rozsah a obsah EPM závisí na rozsahu funkcí, které dané město vykonává v sektoru energetiky (město jako spotřebitel, výrobce či dodavatel, regulátor, motivátor). V každém konkrétním případě je výběr rozsahu a obsahu založen na konkrétních podmínkách příslušného města a na politické vůli zástupců města. Zahrnuje-li EPM současně funkci města jako výrobce i spotřebitele energie, potom je zkoumána: Mezi důležitý požadavek pro formulaci cílů EPM patří zásada, aby hlavní a dílčí cíle EPM odpovídaly hlavním a dílčím cílům základních strategických dokumentů města. K definici konkrétních cílů existují dva hlavní přístupy: politický a technicko-ekonomický. Politický přístup vychází z cílů již schválených národních, či nadnárodních dohod a úmluv a tyto cíle přenáší na lokální úroveň. Může se jednat jak o cíle environmentální (např. evropský cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 20 % oproti roku 2007, či snížení spotřeby energie o 20 % do roku 2020). Stejně tak se může jednat o cíle ekonomické (snížení, či stabilizace výdajů za energie) a cíle kvalitativní (zvýšení kvality vnitřního prostředí v objektech města). Politický přístup vychází částečně z metody tzv. backcastingu, kdy je stanoven budoucí cíl, např. snížení emisí CO 2 do roku 2020 o 20 %, a poté jsou naplánovány aktivity a činnosti, které krok po kroku směřují k dosažení tohoto cíle.
3/6 Backcasting představuje přístup, kdy je v komunální energetice úroveň budoucí spotřeby předem určena a následně jsou zajištěny nástroje a opatření pro dosažení žádoucího stavu. Backcasting se od plánování (forecasting) v běžném slova smyslu liší tím, že místo rozhodování na základě odhadů pravděpodobného budoucího vývoje, které jsou často mylné, uplatňuje obrácený a výrazně aktivnější postup. Úplná charakteristika BL by měla obsahovat popis: počátečního stavu před začátkem implementace programu, očekávané změny zdrojů dodávek energie a změny v koncovém využití energie. Je velmi důležité brát v úvahu očekávané změny zdrojů dodávek energie a změny v koncovém využití energie. Technicko-ekonomický přístup vytýčení cílů EPM spočívá v definici technického a ekonomického potenciálu úspor energie, či využití OZE v daném městě. Tento přístup je časově náročnější. Jako příklady cílů EPM lze uvést: snížení spotřeby energie o 20 % do roku 2020 v porovnání s výchozím rokem, 20% podíl OZE na celkové spotřebě energie v rámci majetku města do roku 2020, snížení, či stabilizace výdajů za energii v rámci místní správy, snížení emisí skleníkových plynů, zvýšení kvality vnitřního prostředí budov v majetku města, zvýšení povědomí a informovanosti o udržitelné energetice. 4. Definování výchozího stavu Činnosti tohoto kroku jsou úzce propojeny s krokem 1, tedy zavedením energetického informačního systému. Výchozí stav - baseline (BL) - je soubor údajů popisujících stav před implementací EPM. BL slouží jako počáteční bod pro vyhodnocení výsledků a dopadů implementace programu, které jsou rovny rozdílu mezi počátečním stavem (BL) a stavem po dokončení implementace programu. BL může obsahovat technické údaje dokládající množství vyrobené a spotřebované energie, stav systémů pro výrobu a spotřebu energie, potenciál pro energetickou účinnost a dostupné OZE na území města. Stejně tak může obsahovat i netechnické údaje, kterými jsou údaje charakterizující možná omezení pro vypracování a implementaci EPM legislativní povahy a úroveň kvalifikace specialistů a znalostí místních institucí. V případech, kdy při provozu zařízení a budov v majetku města nejsou splněny požadované technické normy (např. nedostatečné osvětlení veřejných prostranství či tříd nebo nižší než normovaná teplota v kancelářích), je nezbytné spotřebu energie normovat, tj. přepočítat na takovou úroveň, která by odpovídala splnění technických norem. Pro definování výchozího stavu je tedy vhodnější vycházet z normované spotřeby. Situaci lze názorně demonstrovat při zjišťování podkladů pro BL pro systém veřejného osvětlení. V rámci města bylo zjištěno, že spotřeba energie a úroveň osvětlení je podstatně nižší, než bylo očekáváno v návrhu stavebního projektu. Z celkového počtu instalovaných osvětlovacích těles s celkovou roční spotřebou 6 535 MWh (vypočtenou podle norem) bylo v provozu necelých 38 %, spotřeba tedy činila přibližně 2 460 MWh. Poté byl zpracován projekt energetické účinnosti, zahrnující úplnou renovaci systému osvětlení s dodržením technických parametrů osvětlení, se spotřebou energie 1 617 MWh ročně. Při vyhodnocování daného projektu by tedy bylo možno konstatovat, že úspory energie činí 35 % [(2 463-1 617)/2 463] oproti výchozí spotřebě. Zároveň však úspory energie činí 75 % [(6 536-1 617)/ 6 536)] oproti normalizované spotřebě energie při zvýšení kvality veřejného osvětlení. 5. Finanční rámec Zformulování finančního rámce EPM znamená identifikovat finanční zdroje, které má daná municipalita k dispozici na straně jedné a na druhé straně zdroje potřebné k realizaci EPM.
4/6 Pro identifikaci disponibilních finančních zdrojů města je vhodné využít finanční výhledy městských rozpočtů a výhled očekávaných mimorozpočtových příjmů města, včetně harmonogramu patřičných výzev evropských i národních programů. Pro posouzení zdrojů potřebných pro realizaci EPM je vhodné shromáždit informace o: nákladech na projektovou dokumentaci (studie proveditelnosti, energetické audity, žádosti o dotaci atd.), technickém stavu objektů, které jsou předmětem EPM, nákladech na materiály, zařízení, stavební práce atd., nákladech na neinvestiční opatření, nákladech na energetického manažera či energetický tým. V případech nevyrovnaného finančního rámce EPM (disponibilní finanční zdroje města jsou nižší než zdroje potřebné k realizaci EPM) je možné: vyloučit opatření s nejnižším potenciálem úspor energie, vyloučit opatření sociálně méně významná, zajistit mimorozpočtové financování určitých částí programu. Dlouhodobou rovnováhu mezi finančními zdroji, které může město či obec na EPM vyčlenit a mezi zdroji potřebnými k realizaci EPM ilustruje obrázek 3, kdy nedostatečné finance jsou dlouhodobě kryty z úspor energie (respektive z uspořených provozních výdajů alokovaných v energetickém fondu). 6. Výběr prioritních aktivit Po definování výchozího stavu v kroku 4 a finančního rámce programu krokem 5 se tvorba EPM dostává do významné fáze definování a výběru priorit, které povedou ke splnění předběžně stanovených cílů (v kroku 3). Priority jsou vybírány na základě závěrů z analýzy údajů informačního systému (krok 1), které umožní sestavit seznam možných opatření a projektů zaměřených na dosažení stanovených cílů programu. Výběr priorit může být městskou správou využit k ohodnocení (k sestavení žebříčku) možných aktivit a projektů dle významu, času potřebného k realizaci, dostupnosti zdrojů nebo dle dalších indikátorů. Priority jsou vybírány na základě definovaných kritérií. Má-li být městská správa schopna využít možností externího financování programů energetické účinnosti, musí být velmi dobře seznámena s dostupnými národními i nadnárodními finančními zdroji. 2 EPM Finanční požadavky EPM Finanční zdroje města Finanční zdroje města Finanční požadavky EPM Rozpočet 20% 20% Úspory 0% 20% 40% 60% 80% 100% Obr. 3: Finanční zdroje na realizaci opatření v rámci EPM. SF 50% 30% Rozpočet města Úspory energie Strukturální a evropské fondy Národní dotační programy 2 Více viz kapitola ZDROJE FINANCOVÁNÍ. 25% Priority jsou často definovány na základě politického rozhodnutí, kterému však musí předcházet důkladné technické posouzení. Jedním z možných přístupů k technickému posouzení je využití metody plánování s ohledem na co nejnižší náklady během celé doby životnosti daného projektu či opatření, tzv. metoda LCP NP (Least Cost Planning). Metoda LCP spočívá 30% 25% tedy v tom, že do rozhodování nebere v potaz pouze počáteční investici, ale i celkové provozní náklady spojené s touto investicí během doby její životnosti. V praxi tato metoda při rozhodování o investicích není často používána, což zásadním způsobem omezuje komplexnost následných opatření. Metodu LCP lze intuitivně použít i při rozhodování o tloušťce izolace při výstavbě obecního objektu, kdy např. 22 cm izolace oproti projektované tloušťce 12 cm ušetří během životnosti fasády (30 let) více provozních výdajů za energie, než o kolik se navýšil původní investiční rozpočet.
5/6 Pro výběr priorit a prioritních projektů mohou být použita následující kritéria: finanční kritéria - mezi finanční kritéria patří např. parametry čisté současné hodnoty, doby návratnosti či vnitřního výnosového procenta, sociální kritéria - mezi sociální kritéria patří např. kvalita vnitřního prostředí budov, energetická soběstačnost, či stabilizace výdajů za energie, environmentální kritéria - mezi environmentální kritéria patří např. snížení emisí CO 2, kvalita ovzduší či materiálové využití odpadů. Výběr činností a projektů, které budou zahrnuty do programu, by měl být založen na pečlivém odhadu všech rizik, která by mohla ohrozit jejich uskutečnění. Mezi interní rizika patří především nedostatečné manažerské schopnosti energetických manažerů či energetického týmu. Mezi externí rizika patří především nedostatečná motivace externích zpracovatelů či výkyvy cen energie. 6. Struktura EPM Po uskutečnění výše uvedených kroků je možné přistoupit k sestavení EPM. Struktura EPM není nijak závazná, jeho tvorba by však měla respektovat metodu strategického plánování, kdy je nejprve definována vize a globální cíl města v oblasti energetiky a od nich se pak odvíjejí prioritní oblasti, cíle prioritních oblastí, priority a konkrétní činnosti a aktivity. Strukturu EPM názorně ilustruje následující obrázek: VIZE GLOBÁLNÍ CÍL Mezi příklady vizí EPM lze uvést: sluneční město (využívající solární energii), energeticky soběstačné město, město s udržitelnou energetikou. Mezi příklady globálního cíle lze uvést: stabilizace výdajů za energie, zvýšení energetické nezávislosti, snížení příspěvku ke změně klimatu. Mezi příklady prioritních oblastí lze uvést: úspory energie, obnovitelné zdroje energie, doprava, vzdělávání a osvěta. Mezi příklady cíle prioritních oblastí lze uvést (tak, jak je zmíněno v kroku 3): snížení spotřeby energie o 20 % do roku 2020 v porovnání s výchozím rokem, 20 % podíl OZE na celkové spotřebě energie v rámci majetku města do roku 2020, snížení, či stabilizace výdajů za energie v rámci místní správy, snížení emisí skleníkových plynů, zvýšení kvality vnitřního prostředí budov v majetku města, zvýšení povědomí a informovanosti o udržitelné energetice. Mezi příklady priorit lze uvést: sluneční energie, energie biomasy, technická opatření k realizaci úspor energie, administrativní a organizační opatření vedoucí k úsporám energie, vozový park úřadu. Prioritní oblast 1 Prioritní oblast 2 Prioritní oblast 3 Cíl prioritní oblasti 1 Priorita 1.1 Priorita 1.2 Cíl prioritní oblasti 2 Priorita 2.1 Priorita 2.2 Cíl prioritní oblasti 3 Priorita 3.1 Priorita 3.2 Po vytipování priorit následují již konkrétní opatření (aktivity), kterými mohou být: nízkoenergetická rekonstrukce budovy úřadu, školení zaměstnanců a energetického týmu, evidence a vyhodnocování energetických dat, modernizace veřejného osvětlení. Priorita 1.3 Obr. 4: Struktura EPM. Priorita 2.3 VAZBY Priorita 3.3 Pro každou (prioritu) aktivitu je vhodné sestavit předběžný rozpočet včetně rozčlenění na rozpočtové zdroje a externí finanční zdroje, dále je vhodné aktivity seřadit dle kritérií (dílčích priorit).
6/6 8. Komunikace EPM Úspěch energetického plánu je úzce provázán s manažerskými schopnostmi energetického týmu, s možnostmi prosadit konkrétní opatření (závisí na hierarchickém postavení energetického manažera v rámci úřadu) a významnou roli hraje i projednání EPM s veřejností. 9. Monitorování a vyhodnocování K procesu tvorby EPM je nutno přistupovat již s vědomím potřeby následného monitorování a vyhodnocování plánu. Již v kroku 1 - zavedení energetického informačního systému - je vhodné vytvořit takový systém, který bude obsahovat data pro monitorování a vyhodnocování. Plánování komunikace s veřejností V rámci komunikačního procesu s veřejností je nezbytné definovat předem komunikační cíle (neboli stanovit si, čeho chceme dosáhnout při komunikaci s veřejností), a to v následujících oblastech: získání pozornosti (například uspořádání veřejného projednání EPM), zvyšování povědomí o daném problému (informační kampaň o záměrech města, o výchozím stavu hospodaření s energií atd.), ochota a motivace (motivační systém v rámci města k realizaci úspor energie), jednání a dovednosti (zapojení veřejnosti do procesu tvorby a realizace EPM). Poté je vhodné seřadit si cílové skupiny dle důležitosti. Čím více je určitá cílová skupina angažovanější v dotyčném energetickém problému, tím důležitější je zahájení dialogu s ní. Z toho důvodu je také vhodné při schvalování prioritních cílů definovat (pokud to je smysluplné a možné) kvantifikovatelné cíle (např. podíl realizovaných úspor energie na celkové spotřebě). Vyhodnocování lze založit na definovaném výchozím stavu (krok 4) pro porovnání kvalitativních i kvantitativních cílů programu (např. snížení emisí, zlepšení kvality vnitřního prostředí a dalších zjišťovaných ukazatelích a měření). Úspěšnost EPM je vhodné vyhodnocovat zejména podle následujících kritérií: míra splnění kvantitativních i kvalitativních prioritních cílů, vytvoření podmínek pro zopakování úspěšných projektů, míra vlivu EPM na jiné oblasti plánování a rozvoje daného města. Tyto indikátory úspěšnosti energetického plánu lze zjišťovat v průběhu realizace (pomocí vyhodnocování akčních plánů), anebo až po jeho dokončení. Zásady komunikace s veřejností V rámci komunikačního procesu lze doporučit tyto hlavní zásady: koordinovat - přiřazovat konkrétní sdělení příslušným cílovým skupinám, být příkladem - chcete-li změnit chování druhých, musíte začít u sebe, poskytovat zpětnou vazbu a jasná sdělení - podložené výpočty a diskuse o nich atd. využívat prostředníků - odborníků na danou tématiku, nevládních organizací angažovaných v daném městě či regionu. Jakmile uplynula lhůta pro realizaci EPM, je vhodné sestavit zprávu o výsledcích (vyhodnocení EPM) pomocí výše uvedených ukazatelů. V důsledku vyhodnocení mohou být navrženy změny některých z cílů a parametrů programu a případně i změny v nástrojích realizace pro příští období. Tyto návrhy je nezbytné zakomponovat do aktualizované verze EPM a předložit ke schválení vedení města. Správně sestavený a používaný energetický plán umožní městu či obci koncepční řízení nejen energetické spotřeby, poznámky: ale především investičních a provozních Místo pro Vaše výdajů. Zodpovědnost za obsah tohoto materiálu nesou výhradně jeho autoři. Vyjádřené názory nemusí nezbytně odpovídat postojům Evropského společenství. Evropská komise není zodpovědná za jakékoli využití zde získaných informací. Projekt MODEL je podpřen též ADEME, francouzskou Agenturou pro energetiku a životní prostředí. Publikace je zpracována za fi nanční podpory Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie pro rok 2008 - část A - program EFEKT.