Termín Kočas se používá pro sborník prací zaslaných do Ceny Karla Čapka (CKČ), který je součástí účastnických materiálů v rámci Parconu. Parcon je právě oním conem, kde jsou vyhlášeny výsledky aktuálního ročníku CKČ. Slovo Kočas zní tajemně a asociuje Wellsův Stroj času, leč jeho původní význam je prozaický jedná se o zkratku ze slov KOlejní ČASopis (hostitelem prvních pěti Parconů byla vysoká škola v Pardubicích). V prvních letech, počínaje rokem 1982, byly tyto sborníky jedinou publikační příležitostí pro účastníky soutěže. Významným okamžikem byly roky 1984-85, kdy Ivo Železný vydal dvě antologie široce mapující tehdejší tuzemskou science-fiction: Stalo se zítra a Návrat na planetu Zemi. Obě do značné míry těžily z prvních dvou ročníků CKČ, jejichž existenci i zmiňovaly v medailóncích autorů. Dalším mezníkem byl rok 1988, kdy nevyšel tradiční Kočas (a ostravské setkání ani nikde oficiálně neneslo název Parcon), byť v materiálech obsažené fanziny, ostravský Leonardo a opavský Labyrint, několik prací z CKČ obsahovaly (včetně povídky Těšíme se na vás tandemu Heteša Veverka, která se umístila na druhém místě). Na druhou stranu Vojtěch Kantor vydává útlou antologii Lovci zlatých mloků, první sborník věnovaný výhradně autorům CKČ a mapující ročníky 1984-87. V roce 1989 pak jeho zásluhou vychází sbírka Skandál v Divadle snů, obsahující i vítěznou povídku minulého ročníku, byť pod preventivně pozměněným názvem (E. Hauserová: Zítra v Agonii ). Zároveň na Parconu vychází Kočas Černá skříňka v poloprofesionální podobě a v podobné formě samizdatových sešitů jsou zde neoficiálně prodávány i nominované práce O. Adámka ( Svět pro Akadyho Foxe ), Z. Páva ( Věže Guruů ) a dvojice Heteša a Veverka ( 1 / 5
Sítě, kanály a stoky ). Se změnou režimu se otevřely i publikační možnosti, poprvé vychází vítězná povídka ročníku aktuálně v SF měsíčníku Ikarie a v CKČ se rozlišují tři kategorie podle délky prací (román, povídka a krátká povídka). Kočas SFéra vychází v roce 1990 již zcela oficiálně v nákladu 1500 výtisků ve vydavatelství Talent jako první svazek plánované SF edice. Vzhled sborníku je však ještě na pomezí fanzinu a knihy jednobarevná obálka, neknižní sazba, chybějící i přebývající strany. Toto vše se podepisuje na prvním komerčním neúspěchu takovéhoto sborníku. Zároveň v témže roce a v podobné, ovšem bezchybné úpravě vychází i Lovci černých mloků 3 - poslední z řady sborníků vydávaných každoročně od roku 1988 Z. Rampasem a mapujících CKČ ( Lovci černých mloků obsahují rané a soudobé práce E.Hauserové, I.Kmínka a Z.Páva, Lovci černých mloků 2 významně doplňují obraz ročníků 1984-88 a obsahují i první seznam vítězných prací dosavadní historie CKČ, včetně publikací, v nichž jsou obsaženy). Stejný vydavatel i vzhled to je sešit Kočas 1991. Zároveň se tento sborník pomalu stává překážkou v ambicích autorů, kteří optimisticky předpokládají nové publikační příležitosti pro svá díla, ovšem jejich vydání ve sborníku, který navíc dostali účastníci Parconu zdarma, tyto plány komplikuje. Naplno tento spor vypuká v roce 1992, kdy v nyní již zcela profesionálním sborníku Kočas Lovci mloků vychází povídka J.Poláčka, kterou mělo autorem přislíbenou nakladatelství Winston Smith pro svůj almanach Jiné světy, zvláště když se část nákladu Kočasu prodává i v běžné distribuci. Zároveň s odchodem E. Hauserové z redakce Ikarie dochází k úplné rezignaci na aktuální a pravidelné publikování prací z CKČ v tomto časopisu (jedním z důvodů má být právě to, že povídky již vyšly jinde a také jejich údajná neatraktivnost pro běžné čtenáře). 2 / 5
V roce 1993 tato rozštěpenost trvá, vychází Kočas Mločí farma, ale zároveň se ukazuje, že optimismus autorů ohledně zájmu vydavatelů o jejich díla nebyl na místě. Vítězné práce v kategorii román-novela sice vycházejí jako samostatné knihy (F.Novotný: Ramax, V.Kadlečková: Meče Lorgan, Stavitelé věží a J.Oščádal: Bratři ), ale komerční úspěch neodpovídá očekávání (což v onom období platí pro tuzemské knihy obecně). V témže roce také vycházejí dva podivné sborníky Planeta EMIGA a Černé zrcadlo, vydané pardubickým vydavatelstvím jako edice Salamandr a obsahující převážně podprůměrné povídky z prvních ročníků CKČ, navíc edičně odbyté a v prvním sborníku dokonce bez jmen autorů. Kočas Cesty mlokov z roku 1994 má pak už skromnější jednobarevnou obálku a obsahuje dlouhý seznam sponzorů. Také rozdělení federace snižuje uplatnění tohoto sborníku na větším, leč již zahraničním, českém trhu. Krize CKČ se projevuje v následujícím ročníku 1995, nejen že klesá počet soutěžících, ale poprvé není udělena některé vítězné práci v jedné z kategorií hlavní cena Mlok. Sborník Kočas Dobro vítězí vychází díky nakladatelství Perseus, které se výjimečně podílí i na následujícím Miss Mlok 96 (většinou vydavatelé po prvním pokusu zjistí komerční neatraktivnost a na dalším vydávání nemají zájem). Také sestavovatelé sborníků kritizují pořadatele CKČ za pozdní zpracování výsledků, v důsledku čehož jsou k otištění vybírány povídky odhadem a některé oceněné práce pak chybí (i když tento stav není nijak nový). V této souvislosti dochází k ještě jednomu 3 / 5
vydavatelskému počinu Rigor mortis a Klub Julese Vernea vydávají sbírku Mlok obsahující až na tři výjimky všechny vítězné práce CKČ v roce 1994 (včetně dvou z kategorie román a bonusu - neoceněných povídek nominovaných autorů, využívajícího pravidla, že u každého autora je nominována jen jeho nejlepší práce). Její profesionální zpracování - kvalitní paperback se solidní komerční obálkou za přijatelnou cenu a návrat zájmu čtenářů o tuzemské autory přispějí k obchodnímu úspěchu. Díky jejímu příznivému ohlasu vychází pak prvně na Parconu v roce 1997 přímo reprezentativní sborník Mlok 1997 (vydává Rigor mortis a Nová vlna a díky koordinaci s porotci a krátké výrobní lhůtě obsahuje všechny vítězné povídky a vítězný román, což je významný kvalitativní zlom) a zdá se, že tradiční Kočas, obsahující vždy jen část vítězných děl, už ztratil opodstatnění. Stejný tým vydal i pro Parcon 1998 Mloka 1998 včas, ale přílohou fanzinu Zbraně Avalonu, vydaného pořádajícím klubem, je i Kočas obsahuje výběr povídek od 6. do 10. místa. Podobnou přílohu má i parconský sborník In sci-fi veritas z roku 1999, ovšem zde měl být i Mlok zdarma v materiálech pro účastníky, leč nepodařilo se a Mlok 1999 (jehož vydávání převzalo nakladatelství Straky na vrbě) vychází až mnohem později na podzim. K Parconu 2000 vydávají pořadatelé antologii Neberte mi naději, tato však s CKČ nesouvisí (byť dva z autorů patří mezi aktivní účastníky) a Mlok 2000 tentokráte již vyšel včas. Ročník 2001 je, jak se stalo dobrou tradicí, opět kompletně podchycen v Mlokovi 2001 a jeho vydavatel navíc přidal i Kočas sborník sci-fi & fantasy povídek, který tímto pokračuje v definování nového širšího obsahu pro tento tradiční sborník pod pojmem Kočas se dnes skrývá almanach vydaný k Parconu, zdarma (či se slevou) obsažený v materiálech a obsahující kromě povídek, které se do Mloka nedostaly, i jiné práce s CKČ nesouvisející. Na Euroconu - Parconu 2002 byl pro návštěvníky v prodeji (za 1/3 ceny) opět Kočas sborník 4 / 5
fantasy a sci-fi povídek od nakladatelství Straky na vrbě. Mlok 2002 se změnou v osobě hlavního administátora CKČ ztratil i vydavatele a musel najít nového - místo zkušených nakladatelů jej vydala Cena Karla Čapka vlastním nákladem. Stejným způsobem vyšel o rok později i Mlok 2003, který se tentokrát z komerčních důvodů prodával již před vyhlášením vítězů a proto v něm byly práce seřazeny nikoli dle pořadí, ale podle abecedy. Toto zůstalo zachováno i u Mloka 2004. Přímo na Parconu 2005 byly vinou pozdního dodání tisknutelné verze jedné povídky k dispozici jen autorské výtisky Mloka 2005, na poslední chvíli vytištěné a slepené. Zbytek nákladu tak šel do prodeje o pár dní později, CKČ figuruje nadále jako vydavatel a povídky jsou řazeny dle abecedy. Naopak Mlok 2006 se v distribuci objevil již krátce před Parconem, spolu s CKČ byl i sborník rozšířen o kategorii mikropovídky, ostatní zůstalo zachováno. Sborník Mlok 2007 obdrželi na Parconu v Nitře jen vítězové CKČ, volně v prodeji byl těsně po akci, vydán byl vlastním nákladem v obvyklém formátu a řazení. Pokud bude trvat zájem čtenářů o dnes už tradiční a reprezentativní Mloky a najdou-li se sponzoři pro vydání rozšiřujícího Kočasu, lze na vydávání prací z CKČ pohlížet s optimismem. Nakladatelství Triton zahájilo v roce 2006 vydávání edice Paralelní světy, zaměřené na autory z okruhu CKČ. Navíc je připravován projekt SuperMaxiMlok, který by knižně pokryl to nejlepší od počátků ceny až do současnosti. To vše pomáhá prestiži Ceny Karla Čapka a tuzemské žánrové tvorby vůbec. Marvin 5 / 5