Návštěva Izraele aneb návrat do školních lavic Můj projekt na téma holocaustu nastartovala uskutečněná výstava Zmizelí sousedé, kterou jsem zorganizovala na přelomu měsíce února a března roku 2011 na naší škole. Tuto výstavu uváděli žáci z 8. a 9. ročníků. Během hojné účasti veřejnosti na naší výstavě jsme se společně seznámili se dvěma staršími dámami, které nám emotivně začaly vyprávět, jak to u nás v České Třebové a jejím okolí v té době vypadalo. Nás to natolik zaujalo, že jsme je požádali o pomoc a případnou spolupráci. V červnu 2011 se nám podařilo od nich získat několik jmen lidí z našeho města, kteří byli původem Židé. Dále jsme od našich pamětnic získali opis vyprávění potomků rodiny Sgallových z nedalekého města Litomyšl. Toto neuvěřitelné čtení, a ne vždy jasné vazby nebo vztahy mezi jmény v rodině Sgallových, nás dovedlo k představě vypracovat rodokmen rodiny Sgallových. 2 chlapci, Bartoloměj Hlávka a Viktor Pešek, kteří na tomto projektu pracovali, jsou dnes již v 1. ročníku na střední škole. Společně jsme během podzimu loňského školního roku pátrali v dostupných materiálech, kde jsme získali útržkovité informace o době protektorátu v našem městě a blízkém okolí.
Našli jsme dokonce souvislosti s našimi již známými jmény i v blízkém městě Ústí nad Orlicí. Zde jsme společně navštívili pamětníka pana Tomáše Duška, který nám o tomto těžkém období povídal a svolil i s natáčením na kameru. Pak jsme zpracovávali získaný materiál. Podporu v naší práci jsme získali i v podobě spolupráce s kolegyní paní učitelkou Danou Dabrowskou. Ona totiž s dětmi rozpracovala téma holocaustu v hodinách výtvarné výchovy a já jsem jí poskytla potřebnou literaturu. Využila jsem literární a výtvarné práce českých dětí z výboru knihy Člověk není číslo ze soutěží pořádaných Památníkem Terezín. Konkrétně pak příběh s názvem Záměna od Lady Plíhalové. Některé jejich zdařilé práce vám předkládám formou fotografické dokumentace.
Při závěrečném zpracovávání našeho projektu nám již vypomohla i děvčata z 9. ročníku. Zpracovaný rodokmen rodiny Sgallových ztvárnily výtvarně jako strom života. Výsledek jejich práce předkládám k posouzení na příslušných fotografiích. Tato společná práce na téma holocaustu mne přivedla dvakrát do Terezína, kde jsem absolvovala 1. a 2. stupeň semináře, které byly pořádány Památníkem Terezín. Vloni jsem se zúčastnila 3. stupně tohoto semináře v polské Osvětimi. Zážitky a osobní zkušenosti byly neuvěřitelné. V této době jsem si vůbec nedovedla představit, že za rok budu vybrána společně s 19 dalšími kolegy z celé naší republiky na poslední 4. stupeň, který se konal letos od 20. 29. října 2012 v Jeruzalémě v Izraeli. Můj sen se však stal skutečností.
V Izraeli jsme nejenom poznávali Svatou zemi samotnou, ale také a to především jsme se vzdělávali v Yad Vashem, v největším Památníku holocaustu na celém světě. Neboť právě židé žijící po celém světě, se stali cílem likvidace za 2. světové války a z ghett či koncentračních táborů se jich nevrátilo 6 milionů. Každý den všechny účastníky odváželi autobusem do Yad Vashem, kde jsme v jedné z mnoha seminárních místností získávali při přednáškách, workshopech či různých exkurzích další informace o tematice holocaustu. Večer jsme si rozšiřovali povědomí o této krásné zemi sami. Navštěvovali jsme známá i méně známá místa Starého města, ale i Jeruzaléma jako takového.
V době Šabatu jsme navštívili Masadu, širokou skalnatou plošinu, na níž se tyčí pevnost, kterou zde dal vybudovat Římem jmenovaný judský král Herodes Veliký. Odtud jsme jeli po pobřeží Mrtvého moře, kde jsme se také vykoupali a vyzkoušeli si tak nejslanější místo na zemi. Co voda v Mrtvém moři umí, vidíte na snímcích, které přikládám.
Zážitek to byl doslova a do písmene na celý život. Proto se někdy vyplatí, byť jsme již dávno dospělými, se vrátit do školních lavic. V letošním školním roce máme výsledek společně vykonané práce našich, dnes již bývalých, žáků na naší dějepisně-projektové nástěnce, která je k dispozici všem na chodbě školy a je příkladem pro ostatní..