24 MALÁ KNIHOVNA SVAZU MLADÝCH KOMUNISTŮ ČESKOSLOVENSKA 7 M. Jakeš G. Husák L. Adamec V. Klaus J. Dienstbier M. Štěpán V. Mohorita Rybářská 28, 603 00 Brno smkc@komsomol.cz, tel. +420 731 814 649 V. Havel Svaz mladých komunistů Československa, 2010 A. Dubček M. Mejstřík Svaz mladých komunistů Československa, 2010
2 V Malé knihovně Svazu mladých komunistů Československa již vyšlo: Sv. 1 - Velká říjnová socialistická revoluce Zpracováno podle knihy Dějiny Všesvazové komunistické strany (bolševiků), Moskva 1938, česky Svoboda, Praha 1951 24 stran Sv. 2 - G. Husák: Svědectví o Slovenském národním povstání Zpracováno podle stejnojmenné knihy vydané poprvé v r. 1964. 40 stran Sv. 3 - Vítězný únor 1948 Zpracováno podle knihy Gríši Spurného Únorové dny, Státní nakladatelství politické literatury, Praha 1958 a dalších materiálů. 24 stran. Sv. 4 - J. V. Stalin: O dialektickém a historickém materialismu Napsáno v září 1938. Publikováno v knize Dějiny Všesvazové komunistické strany (bolševiků), česky vyšlo také samostatně v Malé knihovně marxismuleninismu (Sv. 1) a jako součást knihy J. V. Stalin: Otázky leninismu. 32 stran. Sv. 5 - K. Marx, B. Engels: Manifest komunistické strany Základní dílo marxismu. Napsáno v prosinci 1847 - v lednu 1848. 48 stran. 23 Toto všechno však byly figurky, byť významné, na geopolitické šachovnici, v partii, kterou imperialismus vyhrál nad socialismem jen díky revizionismu, oportunismu a otevřené zradě v táboře socialismu. Partie se koncem r. 1989 chýlila ke konci. Komunistické hnutí se nejen nedokázalo kontrarevoluci účinně postavit, ale zcela před ní kapitulovalo. Komunistická strana Československa se na svém mimořádném sjezdu 20. - 21. 12. 1989 dokonce omluvila aktivním kontrarevolucionářům. Následné dvacetiletí přineslo českému a slovenskému lidu rozkradení bilionových majetků, vybudovaných v minulých čtyřiceti letech, rozbití společného státu, morální a kulturní devastaci, účast v imperialistických sdruženích (NATO a EU) a následně válkách, prostě restituci kapitalismu v jeho imperialistickém stádiu. Svaz mladých komunistů Československa (SMKČ) prohlašuje, že kontrarevoluce roku 1989 byla možná jen pro oslabení pozic socialistických států v čele se SSSR revizionismem a oportunismem převládnuvším po r. 1953 a 1956, v Československu zejména po roce 1960. I tak ale dokázal socialistický režim povznést kvalitativně život pracujících na vyšší úroveň, než toho je a bude schopen kapitalismus. SMKČ prohlašuje, že východiskem ze současného materiálního i morálního úpadku, který může skončit až celosvětovou katastrofou, je socialismus a následně komunismus. Komunistická strana musí většinu lidu přesvědčit, že dnes platí zásada: socialismus nebo zánik lidstva. Jak se uvádí v programovém prohlášení přijatém ústřední radou SMKČ, Svaz mladých komunistů Československa považuje boj proti oportunismu a revizionismu za zásadní podmínku pro posilování úlohy a významu komunistického a revolučního dělnického hnutí. Je si vědom toho, že přechod k socialismu je možný pouze pod vedením revoluční komunistické strany řídící se ve své činnosti marxismem-leninismem a přihlížející přitom ke konkrétní situaci. SMKČ hluboce oceňuje hrdinství bojovníků za svobodu z roku 1939. 17. listopad pro nás zůstává jejich památkou, ale také památkou zrady z roku 1989 a obětí na lidských životech, které v různé formě obnovený kapitalismus způsobil. Předsednictvo ústřední rady Svazu mladých komunistů Československa, 15. listopadu 2009 Sv. 6 - Kontrarevoluční rok 1968 Výtah z článku Obrana socialismu - nejvyšší internacionální povinnost (sovětská Pravda 22. 8. 1968) a další dokumenty. 32 stran....a je třeba, aby Komunistický svaz mládeže spojil své vzdělání, své učení a svou výchovu s prací dělníků a rolníků, aby se neuzavíral do škol a neomezoval se jen na čtení komunistických knih a brožur. Jedině ve společné práci s dělníky a rolníky je možné stát se skutečným komunistou. (V. I. Lenin na III. celoruském sjezdu KSM Ruska 2. 10. 1920)
22 Prohlášení Svazu mladých komunistů Československa k 20. výročí kontrarevoluce v Československu 17. listopad je v dějinách národů Československa památné datum spojené s prvním veřejným vystoupením lidu proti fašistické okupaci a následným zavřením vysokých škol. Tento den, který vešel do kalendářů jako Mezinárodní den studentstva, je symbolem boje všech mladých pokrokových lidí, zejména proti útlaku a zpátečnictví. Před dvaceti lety došlo k hrubému zneužití tohoto symbolu silami reakce reprezentovanými především německými a sovětskými zpravodajskými službami, a také zrádci ve vlastních řadách. Události, které plynuly do listopadových dnů v Československu, není možné chápat jen pohledem z vlastního písečku". Jsou podmíněné mnoha geopolitickými skutečnostmi, které mají hluboké třídní pozadí. Je také subjektivistické vysvětlovat pád režimů, které budovaly socialismus, pouze Gorbačovovou zradou. Ano, jsme si vědomi toho, že politika M. S. Gorbačova urychlila a dovršila kontrarevoluční procesy v socialistických zemích, které převládly již po smrti J. V. Stalina v březnu 1953 a zvítězily po XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) v únoru 1956. Do roku 1989 se nepodařilo tyto procesy zastavit, natož obrátit vývoj správným směrem. Takový postup nutně rozleptával socialistické země zevnitř, oslaboval jejich ekonomickou, politickou a morální sílu a objektivně prospíval v třídně antagonistickém světě imperialistickému táboru (kterým byl často podnícen). Přes některé varovné signály (Maďarsko a Polsko 1956, Československo 1968) pokračovaly negativní změny v socialistických zemích dále. I schopní třídně uvědomělí, marxisticko-leninské teorie a praxe znalí státníci, byli v této fázi málo úspěšní v zastavení tohoto rozjetého vlaku. Situace si vyžadovala mimořádně kvalitní až geniální osobnosti, které ovšem tehdy nebylo. Přesto dokázal nabídnout socialistický režim drtivé většině obyvatel, tedy pracujícím, vyšší životní a kulturní úroveň, než současný zločinný kapitalismus. Přesto dokázal ve velké míře odstranit vykořisťování člověka člověkem a uspořádat mezilidské vztahy na vyšší a morálnější bázi. I přesto dokázal odstranit nezaměstnanost, bezdomovectví, omezit počet sociálně-patologických jevů a snížit výrazně kriminalitu. Podle sociologických průzkumů z roku 1989 nechtěla velká většina demonstrujících návrat ke kapitalismu. To jen umocňuje šíři podhoubí lži a nenávisti, která v té době ohlupovala lidem mozky. Jsou známé Havlovy sliby o tom, že není proti socialismu. Před volbou prezidentem Československé socialistické republiky v prosinci 1989 uvedl: Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků... Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím." Je znám Gorbačovův nátlak na KSČ, aby volila Havla prezidentem, je známa Adamcova touha vyjít za každou cenu vstříc hrstce zahraničních agentů. 3 Místo úvodu Přechod od kapitalismu ke komunismu je celá dějinná epocha. Dokud tato epocha neskončí, nevyhnutelně zbývá vykořisťovatelům naděje na restauraci, a tato naděje se pak mění v pokusy o restauraci. A po prvé vážné porážce se vrhají svržení vykořisťovatelé - kterým ani nenapadlo, že budou svrženi, kteří v to nevěřili, ba ani v myšlenkách to nepřipouštěli - se zdesateronásobenou energií, se zběsilou vášnivostí, se stokrát větší nenávistí do boje za znovudobytí ztraceného ráje který jim byl vzat, za své rodiny, které žily tak sladce a které nyní sprostá luza přivádí na mizinu a odsuzuje k bídě (nebo k sprosté práci...). A za kapitalistickými vykořisťovateli se belhá široká masa maloměšťáctva, o kterém desetiletí dějinných zkušeností ve všech zemích dosvědčují, že se kymácí a kolísá, dnes jde s proletariátem, zítra se leká těžkostí převratu, upadá v paniku při první porážce nebo poloviční porážce dělnictva, je nervosní, pobíhá sem a tam, fňuká, přebíhá z tábora do tábora... jako naši menševici a eseři. V. I. Lenin: Proletářská revoluce a renegát Kautský, říjen listopad 1918 * * * V současné době pravici velmi záleží na tom, aby vyvolávala napětí v komunistické straně, nedůvěru, nervozitu, aby oslabovala jednotu našich řad. Její záměry a snahy jsou v tomto směru zcela totožné se snahami a působením zahraniční antikomunistické propagandy. Chtěla by za každou cenu zachovat své síly a vyčkává na nové příležitosti. Těch se jí však už nikdy nedostane. G. Husák na zasedání ÚV KSČ 10. 12. 1970 Miloš Jakeš: Z projevu na 12. zasedání ÚV KSČ 15. 12. 1988...S podporou se setkala výzva Federálního shromáždění a stanovisko ústředního výboru Národní fronty k dodržování socialistické zákonnosti a prohlubování socialistické demokracie. Reaguje se v nich i na skutečnost, že někteří jednotlivci i skupinky podporované určitými silami ze Západu se snaží v rozporu s poctivým úsilím pracujících narušovat proces přestavby a demokratizace a zneužít jej k protisocialistickým cílům. Je tomu tak zejména v Praze. K tomu jim měl posloužit i pokus o znevážení a narušení důstojného průběhu oslav státního svátku u příležitosti 70. výročí vzniku Československé republiky, organizování semináře k tomuto datu a stejně tak i
4 zneužití povoleného shromáždění u příležitosti 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv k otevřeným výpadům proti socialismu. Jde o pokusy jednotlivců a skupin o konfrontaci, které nelze tolerovat, neboť nemají nic společného se skutečnou demokratizací, přestavbou a zájmy našeho lidu.... Náš politický systém vytváří prostor pro široké demokratické uplatňování pluralismu zájmů a názorů. Znovu přitom zdůrazňujeme, že jsme pro socialistický pluralismus, který nemá a nemůže mít nic společného s vytvářením a působením protisocialistických politických struktur. Bylo by to namířeno proti nejvlastnějším zájmům a moci pracujícího lidu. Proto návrat k předúnorovým poměrům a vůbec již k poměrům v buržoazní republice je vyloučen. To musí vzít na vědomí i ti, kteří uvažují a jednají jinak, kteří by si chtěli tento návrat vynutit.... Mimořádné zasedání ÚV KSČ 24. 11. 1989 Z úvodního projevu generálního tajemníka ÚV KSČ s. Miloše Jakeše:...Po řadě předchozích neúspěšných pokusů byl vybrán opozicí pro zahájení konfrontace právě 17. listopad.... Již od samého začátku se akce bez vědomí většiny účastníků vyvíjela jako promyšlená a předem připravená protisocialistická provokace, což nedokázali ovlivnit ani oficiální organizátoři (akce byla oficiálně povolena).... Oficiální program byl přerušen pískotem a skandováním nepřátelských hesel typu zrušte monopol komunistické strany, pověste všechny komunisty, zrušte armádu, státní bezpečnost, Lidové milice atp....kolem 20. hodiny se v prostoru Národní třídy soustředily více než tři tisíce osob, z nichž asi jeden tisíc neuposlechl výzev k rozchodu a opuštění rozchodu, blokoval dopravu apod. Demonstrativně se posadili na vozovku a pokračovali v provolávání nepřátelských hesel. Ty výzvy k nim byly činěny nejméně patnáctkrát, téměř hodinu měli účastníci demonstrace možnost vyklidit prostor. Po marných výzvách pořádkové jednotky přikročily k vytlačování davu.... Předem připravená kampaň, postavená na emocionálně působivém základě údajného úmrtí studenta Martina Šmída, na následky zranění způsobeného příslušníky SNB, jak se uvádělo, vedla k vyvolání velkých nepokojů mezi studenty a částí kulturní fronty a ke vnášení chaosu do vědomí široké veřejnosti útočící na podstatu našeho socialistického zřízení. Do role mluvčího veřejnosti se postavila tzv. nová organizace, sjednocující Občanské fórum.... Fórum řídil a rozhodující slovo v něm měl Václav Havel spolu s některými bývalými mluvčími Charty 77. Kromě těchto a několika zástupců umělecké fronty jsou členy Občanského fóra i lidé, kteří sami sebe charakterizují jako síly, které po dlouhou dobu rozrušovaly režim. Pro své záměry získali část pracovníků československých sdělovacích prostředků, kteří jednostranně informují o situaci, se zjevnou snahou udržet napětí ve společnosti, stupňovat nedůvěru vůči straně, vládě a bezpečnostním orgánům a vtahovat další síly do protestních demonstrací....je tedy nezbytné, aby vláda přijala potřebná opatření a zabránila dalšímu zneužívání státních sdělovacích prostředků k provedení tohoto převratu. (Potlesk.)... 4 21 námezdně pracujících při avantgardní úloze jejich politického předvoje - komunistické strany. Aby došlo, v souladu s výše uvedeným prohlášením z mezinárodního setkání komunistických a dělnických stran v Dillí, k více než žádoucímu posunu v činnosti KSČM směrem k obnovení jejího komunistického charakteru, je nezbytné jasně formulovat její priority a postoje. Je zřejmé, že internacionalizace kapitálu a jeho nadnárodních institucí je dominující a pevně zakotvená a bezohledně priorizovaná, proto jakýkoliv vstup KSČM do vlády je v dohledné době nereálný a škodlivý, stranu by spíše diskreditoval a zcela odsunul na periferii politického dění. Její politika nemůže být politikou podbízení se pravicovým i středolevým buržoazním stranám, ale naopak, politikou důsledné ochrany existenčních zájmů, potřeb a hodnot pracujících a sociálně slabších občanů. To vyžaduje především orientaci strany na tu část kdysi početné a relativně uvědomělé dělnické třídy, dnes rozprášené" do malých firem a firmiček, která se stala obětí k nám expandujícího zahraničního i domácího kapitálu, tak jako na všechny námezdně pracující ve výrobě, službách, úřadech a institucích. Strana musí být také odolná proti vnášení maloburžoazních a buržoazních teorií do její ideologie a politiky. Musí být výrazně internacionální a nepodléhat nacionalismu při posílení vlastenectví. Měla by při různých příležitostech objasňovat podmínky a okolnosti existence a práce zahraničních dělníků, která je spjata s kapitalistickou internacionalizací práce a kapitálu a projevem vyššího stupně vykořisťování, tudíž nelidského jednání kapitálu, který pro zisk obětuje pracující ČR dovozem levné pracovní síly i za otrockých podmínek jejich práce atd. Strana se nachází v etapě nezbytnosti srozumitelnější artikulace své dnešní i budoucí politiky. Jinak neosloví především mladé, levicově orientované a také věkově i pracovně střední vrstvy obyvatelstva, o seniorech ani nemluvě. I oni jsou obětí krize kapitalismu. To je šance pro politickou stranu nezištně hájící jejich zájmy s poukazováním na východiska i na to, jak jednat dnes a jak postupovat dál v budoucnosti a to v rámci platných zákonů při jejich intenzivnějším využívání. Místo podléhání antikomunismu, kdy je mu dokonce ideologickými produkty" některých teoretiků" KSČM chtě nechtě argumentačně napomáháno, je nezbytné mu seriózními fakty a argumenty, bez neustálého a nesmyslného omlouvání se za údajné zločiny komunismu", razantněji čelit. To vyžaduje docílení takové renesance KSČM, aby se tato strana stala skutečně komunistickou a nebyla jí jen svým názvem jako doposud. Aby se stala ideově a organizačně pevnou, vycházející ze základů marxismu - leninismu při jeho tvůrčím, vědeckém rozvíjení. Redakce komunistického listu Dialog, č. 255-258, září prosinec 2009
20 kapitalismu, pro nějž nadevše jako zlaté tele" posvátně uctívané je zisk produkovaný" bezohledně, za každou cenu a ne uspokojování základních potřeb a zájmů co nejširšího okruhu občanů. Proto se v prohlášení z jedenáctého setkání komunistických a dělnických stran konaného v Dillí 20. - 22. 11. 2009 mimo jiné uvádí, že současná ekonomická krize je přirozenou, systémovou krizí kapitalismu, demonstrující jeho historické limity a potřebu jeho svržení revolucí a ukazuje na vyostření hlavního rozporu kapitalismu mezi jeho společenským charakterem výroby a individuálním kapitalistickým přivlastňováním. Kapitalistické státy jako kapitalistické instituce zajímají jen zisky vládnoucí buržoazie a jejich spojenců, které vždy staví nad lidi práce. Proto jsou jich miliony zanechány bez práce a bez domova. Nezaměstnanost roste do nevídané výše a kapitalizmus se záměrně odmítá zabývat skutečnými příčinami vzniku takovéto krize. Přitom jedinou reálnou alternativou k této krizi může být jen alternativní systém, socialismus, jenž postaví lidi nad zisky. Naším bojem za alternativu je tudíž jedině boj proti kapitalistickému systému, který se nezhroutí automaticky, a proto musí být svržen. To vyžaduje zesílení ideologického a politického boje lidu, vedeného dělnickou třídou a jejím politickým předvojem. Absence komunisty vedeného protiútoku totiž jen vyvolá nebezpečí nárůstu reakcionářských (krajně pravicových) sil, kdy vládnoucí třídy zahájí vší silou útok, aby zabránily růstu komunistických a dělnických stran a ochránily status quo." (Haló noviny 3. 12. 2009, str. 10) Uvedené Prohlášení" podepsalo 54 komunistických a dělnických stran, mezi nimi i KSČM. V tom spatřujeme možný předpoklad pro výraznější orientaci této strany na důslednou, reálně humanistickou a zároveň skutečně revoluční obranu zájmů pracujících při orientaci na socialismus, jak je to charakterizováno v tomto prohlášení. Směrování KSČM by mělo v praxi prokázat, že rozumné, režimem neprotěžované, neprivilegované občany lze přesvědčit, že tato strana (KSČM) není dvojkou ČSSD, tak jak je dnes většinou společnosti vnímána. Mnozí již poznali, že ČSSD je zakořeněna v tomto vykořisťovatelském, kapitalistickém systému, že je proto nedůsledná a v rozhodujících okamžicích výrazně ustupuje pravici. Jisté podezření, že KSČM je na tom podobně je proto třeba přesvědčivě a nezbytně vyvrátit. KSČM se sice zdráhavě, ale přeci jen hlásí k socialismu, který však nechápe v souladu s teoreticko-politickými východisky a závěry klasiků marxismuleninismu, tedy jako přechodnou fázi mezi kapitalistickou a komunistickou společností, kdy politická moc musí být v rukách dělnické třídy a ostatních 5 Předseda federální vlády s. Ladislav Adamec:...Základní proud představuje zdravá nespokojenost s pomalým růstem a nedůsledností přestavby.... Uplatnění mimořádného opatření by asi dočasně mohlo do ulic přinést klid. Zkušenosti z administrativních zásahů ukazují i nemalá rizika. Po určité době může dojít k dalšímu vyhrocení situace a ke vzniku dalších krizí s ještě nepředvídatelnějšími důsledky. Ze všech těchto důvodů dávám jednoznačně přednost politickému řešení a přitom musíme počítat i s přijetím určitých přijatelných ústupků.... Současně vás žádám o uvolnění z funkce člena předsednictva a o schválení návrhu na odchod z funkce předsedy federální vlády.... Mnohokrát jsem doporučoval odstranění kádrových a obsahových překážek, které mně a podle mého přesvědčení i většině komunistů brání důsledně uskutečňovat politiku přestavby a demokratizace.... My do řízení televize, rozhlasu, tisku, vědy, armády, Bezpečnosti jako vláda nezasahujeme. Soudruh Vasil Biľak, člen ÚV KSČ 1954 1989, tajemník ÚV KSČ 1968-1988:...Žiadna vláda nedovolí rozvracať štát, a ak dovolí, tak súhlasí s tým, že sa bude opakovať niečo, čo sa stalo v Poľsku, že budeme druhá politická strana, ktorá sa dobrovoľne vzdá moci. A to by sa nemalo pripustiť....sú skutočne za socilalizmus tí, ktorí rečnia z balkóna Melantrichu na Václavskom námestí? A ak nie sú za socializmus, tak sú proti socializmu. A čo je proti socializmu, tak nemóže byť revolučné, ale kontrarevolučné.... Mali by sme byť zajedno i v tom, že Komunistická strana Československa by sa nemala dobrovoľne vzdať moci. (Potlesk.) Soudruh Milan Václavík, ministr obrany:...tak máme dvě možnosti. Buď teda zlikvidujeme ochranu tohoto socialistického společenského řádu, a řekneme, že Bezpečnost prostě nemá tady co dělat, nemá tady co dělat na křižovatkách, na ulicích atd., poplivejme tyto dobré chlapce, kteří jsou oddáni naší komunistické straně a dělají věci proto, aby se udržel socialistický pořádek a jsou oči v oči proti kamenům a proti všemu. Jaképak šetření, co za šetření, vždyť máme na to důkazy, že se někde hledají ještě nějaké kazety atd. Soudruzi a soudružky, to je jiná věc. Prosím, ať se důkazy teda zveřejní, ale jestliže tento ústřední výbor se jednoznačně za tuto naši Bezpečnost nepostaví, tak i vy se budete bát chodit na ulici a nebude to dlouho trvat, že nevylezete z baráku, to vám garantuji. (Potlesk.)...Za třetí navrhuji, uvést do bojové pohotovosti armádu, Bezpečnost, milici bez nějakých zásahů atd., aby tyto složky byly připraveny, jestliže k něčemu
6 dojde, věci řešit. Není možno, soudružky a soudruzi, čekat, až nám něco udělají, je potřeba mít tyto síly připraveny. Já nevolám tady po žádném krveprolití, já navrhuji, aby jednoznačně byla přijata opatření k sdělovacím prostředkům. Jakákoliv, jestliže ne po dobrém, tak po zlém, ale tyto sdělovací prostředky jim vzít z rukou. Jinak jako voják věřím, že nebude potřeba tady těchto prostředků použít, že zvítězí rozum, ale jako komunista, jako voják, který oddal celý život naší dělnické třídě, našemu socialistickému společenskému řádu, jinak jednat nemohu. Všechno. (Potlesk.) Soudruh Lubomír Štrougal, člen ÚV KSČ 1958 1989, předseda federální vlády 1970-1988:...Znovu opakuji, nejde o kontrarevoluci. Jde o výraz občanské nespokojenosti, nespokojenosti s námi, se způsobem vedení a vládnutí.... Koaliční partnerství, o které máme v demokratizačním procesu usilovat, nevylučuje pochopitelně názorovou různorodost, odlišné přístupy. Tímto způsobem je prověřována i úspěšnost politiky. To je součást demokratizačního procesu.... Každý z nás si musí rozhodnout, jestli tuto krizi bude považovat za pouhou provozní nehodu nebo za východisko k hlubokým zásadním přeměnám naší společnosti. Pro mě je východiskem to druhé. Soudruh Karel Beránek:...Základní příčina podle mého názoru spočívá tom, že stejně jako jinde v socialistických zemích včetně Sovětského svazu, jsme nebyli schopni důsledně a včas se rozloučit se stalinskou, neostalinskou a brežněvovskou formou socialismu a jejich metodami, které většina lidí nepřijímá a dávno odmítla a které jsou v současném období prakticky nepřijatelné pro mladou generaci. Soudruh Bohuslav Chňoupek, člen ÚV KSČ 1969 1989, ministr zahraničních věcí 1971 1988:...Myslím si ďalej, že je treba prednostne vypracovať naše jednoznačné osvedčenie sa a prihlašenie sa k zmyslu a podstate prestavby, ako k skutočnej revolúcii v revolúcii, ako revolučnej premeny, ako společenskej regenerácie a cieľavedomej politiky odstraňujúcej deformácie a jasne sa dištancovať od stalinskej koncepcie socializmu.... Ze zprávy o mimořádném zasedání ÚV KSČ 24. 11. 1989: Dopoledne začalo v budově Vysoké školy politické ÚV KSČ ve Vokovicích mimořádné zasedání ÚV KSČ. Zprávu předsednictva ÚV KSČ o aktuální vnitropolitické situaci přednesl generální tajemník M. Jakeš. Následovala několikahodinová diskuse. V 19 hodin M. Jakeš oznámil, že on i celé předsednictvo 6 19 svazu". Reformní proudy uvnitř KSČ i mimo prý stále sílily, což v 60. letech vyústilo v demokratizační proces", kdy na lednovém zasedání zvítězilo reformní křídlo v KSČ" a Akční program z dubna 1968 byl přijímán jako program demokratického socialismu". Vývoj tak při demokratizačních" přeměnách zákonitě směřoval k vytvoření podmínek pro přechod k tržnímu mechanismu a pro vznik pluralitního politického systému". Avšak vojenskou agresí započatá porážka reformních sil ve straně i společnosti už byla neodvratná" a tak došlo k naprosté likvidaci výsledků obrodného procesu a obnovení prosovětského, svou podstatou neostalinského, byrokraticky mocenského systému." K hlavním nositelům a představitelům procesu nekomunistické, fakticky antikomunistické reformace" KSČ a tím i KSS přeměněné v SDĽ a KSČM patřili jak již výše uvedení revizionisté - transformátoři" (L. Adamec, V. Mohorita, M. Ransdorf), tak i J. Machalík, J. Svoboda, J. Ortman, J. Mečl, M. V. Mohorita Kraus, M. Šlouf (oba pozdější vysocí funkcionáři a lobbisté ČSSD), M. Grebeníček, L. Lédl, Z. Hába, O. Zmítko ad. Za KSS P. Weiss, P. Kanis, J. Široký, M. Ftáčník ad. Na ně navázali tehdy relativně umírněnější transformátoři" - J. Dolejš nebo V. Balín. Tedy i 18. sjezd se fakticky zřekl komunistického charakteru a otevřeně se přihlásil ke koncepci antikomunistických (západoevropských socialistických a sociálně demokratických) stran Socialistické internacionály, k demokratickému socialismu". To bylo naplno, explicitně zformulováno již na ustavujícím i na prvém tzv. olomouckém sjezdu KSČM (říjen 1990), kde v úvodní preambuli programu KSČM je mj. uvedeno, že chceme navázat na hodnoty, od nichž odvíjí svůj politický program Socialistická internacionála - svoboda, sociální spravedlnost a solidarita, jsou i našimi hodnotami, stejně jako úsilí o demokratický socialismus a levicovou alternativu rozvoje společnosti". To potvrdil i údajný sjezd komunistické identity", II., tzv. kladenský sjezd KSČ (prosinec 1992)! A dodnes, tedy ani VII. sjezdem, ani v návrhu dokumentu Socialismus pro 21. století, se KSČM od této antikomunistické koncepce tzv. demokratického socialismu otevřeně nedistancovala a ona tedy nadále platí. Přestože naprostá většina členské základny v referendu uhájila název strany jako strany komunistické = KSČM, tak tato strana skutečný komunistický charakter daný programem, stanovami a především praktickou politikou nikdy neměla a nemá. Doposud se prezentuje především a hlavně jako strana levicová, parlamentní, reformistická a státotvorná, neboť její funkcionářský aktiv doposud nenašel odvahu a sílu komunistický charakter znovu objevit a obnovit. To znamená přihlásit se k marxistickoleninským východiskům své teoretické, programové i praktickopolitické orientaci a činnosti. Kam a jak tedy dnes směrovat politiku KSČM? Všichni víme, že jde o otázku zásadní. Její podmíněnost je determinována hlubokou krizí kapitalismu, která potvrzuje konkrétní závěry klasiků marxismu - leninismu o úloze proletářské strany na cestě k osvobození dělnické třídy a ostatních námezdně pracujících od vykořisťovatelského a manipulativního systému
18 v polovině 80. let do čela KSSS dostali renegáti Gorbačov, Jelcin, Jakovlev, Ševardnadze a další, aby cíleně realizovali tzv. perestrojku, kdy se Kreml" dokonce stal, zcela n e č e k a n ě p r o m e z i n á r o d n í komunistické a dělnické hnutí a ostatní pokrokové síly světa, centrem mezinárodní kontrarevoluce ve východoevropském bloku, která měla M. S. Gorbačov B. N. Jelcin své páté kolony" ve většině vedení komunistických stran ostatních socialistických zemí, které byly napojeny na antikomunistický, protisocialistický disent. V takové situaci tedy sama KSČ v rozporu se zájmy naprosté většiny nejen svých členů, ale i občanů fakticky napomohla hladkému, sametovému" průběhu kontrarevoluce a restaurace kapitalismu. U nás se to dokonce projevilo v takové absurditě, že komunističtí" poslanci jednomyslně zvolili samotného vůdce kontrarevolucionářů V. Havla prezidentem Československé socialistické republiky. Jak dlouhodobý předchozí vývoj od poloviny 50. let, tak i průběh kontrarevolučních událostí předznamenal i následný vývoj a nakonec faktický zánik KSČ, v čemž bezesporu sehrál svou významnou úlohu i její mimořádný sjezd, který se sešel v prosinci 1989. Svolání tohoto sjezdu, průběh jednání a volba ústředních orgánů KSČ byly plně v rukách revizionistů a kariéristů - L. Adamce, V. Mohority a zejména Demokratického fóra komunistů, kde měl hlavní slovo M. Ransdorf. Sjezd se omluvil celé společnosti za stav (?!), do něhož ji KSČ prý přivedla; vyhlásil důslednou očistu a obrodu" stranických řad (proto vyloučil se strany třicet bývalých funkcionářů strany, ustavil komisi k posouzení odpovědnosti za krizový vývoj ve straně a společnosti atd.); odsoudil všechny údajné deformace a chyby a rozešel se s prý dobově podmíněnými základními principy výstavby a činnosti strany (př. demokratický centralismus) a s marxisticko-leninským učením; přijal Akční program, který měl být počátkem zásadních změn týkajících se myšlenkových principů a obsahu činnosti strany, který mj. zrušil platnost Poučení z krizového vývoje let 1968-1969 a usnesení stranických orgánů týkajících se tohoto období a adresoval omluvný dopis těm, kteří byli postiženi normalizační politikou atd. Následně proběhl proces tzv. transformace KSČ v tzv. normální fungující levicovou a demokratickou politickou stranu" ve formě federace. A to zprvu založením KSČM (březen 1990) a přeměnou" KSS v KSS-SDĽ a to se záměrem, že zcela formální zkratka KSS bude posléze odstraněna (tento název začal platit od 1. 12. 1990) a stvrdí se tak reálné odkomunisování této strany. Tak vznikla Federace KSČM a KSS-SDĽ, což potvrdil její federální, 18. sjezd v listopadu 1990. Tento sjezd se přihlásil k tomu, co vyjádřil již sjezd mimořádný. Sjezd mimo jiné označil bolševizaci za negativní proces, za stalinizaci", za přejímání stalinského modelu strany". V poúnorovém vývoji, když KSČ odmítla pluralitní systém a získala politickou moc, si prý přivlastnila mocenský monopol" a jí uskutečňovaný internacionalismus vedl k odmítání národních specifik, k oklešťování samostatnosti i suverenity a podřizování se zájmům Sovětského 18 7 a sekretariát ÚV KSČ dávají své funkce k dispozici, aby mohlo být zvoleno nové vedení strany. Po 20. hodině byl v tajných volbách zvolen generálním tajemníkem ÚV KSČ K. Urbánek, dosavadní předseda výboru pro stranickou práci v ČSR. Poté pokračovala diskuse a ve 23 hodin přistoupil ústřední výbor k projednání kandidatur do předsednictva a sekretariátu ÚV KSČ.... ÚV KSČ rozhodl svolat nejpozději do poloviny prosince 1989 další zasedání ÚV KSČ k přijetí akčního programu pro postup strany do XVIII. sjezdu KSČ. Požádal příslušné orgány, aby při řešení společenských problémů nepoužily K. Urbánek mocenské prostředky, pokud nedojde k ohrožení života, zdraví lidí, majetku a narušení základů socialismu. Vyjádřil politování nad událostmi 17. listopadu 1989 v Praze. ÚV KSČ se rozhodl zahájit dialog se všemi, kteří respektují Ústavu ČSSR. Doporučil rekonstrukci vlád ČSSR, ČSR a SSR s širší účastí představitelů jiných politických stran a nestraníků a vytvoření rovnoprávného seskupení politických stran v rámci Národní fronty a jejich pověření přípravou svobodných voleb. Doporučil urychleně předložit ke všelidové diskusi návrhy nové ústavy, zákonů o shromažďování, sdružování a petičním právu, zákona o mládeži a rodině, zákona o vysokých školách, nového tiskového zákona a novely branného zákona. Zdůraznil, že nepovažuje protestní demonstrace a stávky za vhodný způsob řešení společenských problémů a vyslovil se pro zahraničněpolitickou koncepci orientovanou na úzkou spolupráci se SSSR. Mimořádné zasedání bylo ukončeno zpěvem Internacionály ve 2 hodiny následujícího dne. Z posledního projevu prezidenta ČSSR Gustáva Husáka v Československé televizi, 9. 12. 1989...Hned po jmenování nové vlády odstoupím z funkce prezidenta ČSSR v souladu se stanoviskem stran Národní fronty, abych ulehčil další vývoj. Federální shromáždění pak bude muset volit nového prezidenta, podle ústavy do 14 dnů. V naší společnosti je dnes hlavní, podle mého názoru, všude vytvářet podmínky pro normální život, zakotvit v zákonech nové demokratické zásady našeho státu, zabezpečit normální běh hospodářské sféry, kde nás čekají vážné nebo i velmi vážné úkoly. Uchovat životní úroveň lidí, kteří o ni již projevují obavu, připravit podmínky pro lepší sociální zabezpečení, zachovat naše mezinárodní vazby a záruky svobodného státu, zabezpečit jeho všestranný rozvoj, rozvoj národů a lidí. To bude úkolem vlády, Federálního shromáždění, příštího prezidenta, prostě všech zodpovědných lidí....hledá se dnešní model socialismu, nebo model socialismu na dnešní podmínky. Hotov není nikde, i u nás se hledalo a v těchto týdnech intenzívně hledá. Myslím, že v obecné poloze to nejvýstižněji vyjádřil soudruh Gorbačov ve svých vystoupeních i v obsáhlém článku v nedávných dnech.... Já osobně jsem od mladých let věřil světlým ideálům socialismu. Kde byly
8 chyby, byly chyby lidí a ne základních myšlenek socialismu. Nevidím ani dnes ve světě lepší základní myšlenky, základní orientace. Proto jim zůstanu i nadále věrný.... Ivan Hlivka: Z knihy Couvnutí socialismu (Svoboda Servis, Praha 2004) Vztah lidí k socialismu v ČSSR neprodělal do listopadu 1989 dramatický vývoj. Socialismu dávali občané přednost, protože lépe zabezpečoval sociální jistoty a kulturní a národní rozvoj. Ještě v roce 1986 byly téměř tři čtvrtiny obyvatelstva přesvědčeny o lepších perspektivách socialismu, a také výzkumy po listopadové tragédii potvrdily, že socialismus byl silně usazen v myslích lidí. Výzkumy se konaly ve dnech 23. - 24. listopadu a 9. - 12. prosince 1989 a V. Havel v obou byla položena otázka, jakou cestou by se měla naše společnost vyvíjet dál. V prvním se vyslovilo 45% a v druhém 41% dotázaných pro socialistickou cestu, pro kapitalistickou cestu v obou případech pouze 3%(!), a pro jakousi třetí variantu, tj. spojení výhod socialismu a kapitalismu bylo 47% a 52% občanů. Za samozřejmost považovali občané základní princip socialismu - zestátnění. V prosinci 1989 pouze 23% dotázaných souhlasilo, aby do soukromého vlastnictví byly vráceny nejen restaurace a malé dílny, ale i velké podniky, kdežto 75% bylo proti; pro obnovení soukromého vlastnictví v zemědělství se vyslovilo 13%, kdežto záporně odpovědělo celých 83% dotázaných. Tudíž demonstrace nebyly vzpourou proti socialismu, ale jen revoltou proti jeho škůdcům. V únoru 1990 Havel říká v Moskvě, že by nebylo správné líčit věci tak, jako by se snažil navrátit svou zemi ke kapitalismu a pronásledovat komunisty, ani vracet továrny jejich bývalým vlastníkům, a že jestliže se v sovětském tisku objeví tvrzení, že likviduji socialismus, bude to nepravda". Miloš Jakeš: O postoji k socialismu a revizionismu (z vystoupení na XXIV. teoreticko-politické konferenci Znovu o úloze komunistické strany 12. 4. 2008) Byl to revizionismus, odklon od třídních přístupů, který přispěl k porážce socialismu v Evropě, k likvidaci světové socialistické soustavy - RVHP a Varšavské smlouvy. Revizionismus našel své místo v Programu demokratického socialismu, který přijal mimořádný sjezd KSČ v prosinci 1989, a jehož dozvuky dál působí v KSČM. Proto je třeba, má-li být položen pevný základ k boji za změnu a obnovu socialismu, jako jeden z předpokladů, rozejít se s revizionismem, upevnit spojení s pracujícími, upevnit marxisticko-leninský charakter komunistických stran a jejich součinnost v mezinárodním komunistickém hnutí, posílit internacionalismus. 8 17 tedy buržoazie proti většině občanů této společnosti. Od kontrarevolučního převratu v roce 1989 prošel veškerý duchovní život naší společnosti regresivní kvalitativní proměnou - vládnoucí ideologie, právo, kultura, školství, společenské vědy, morálka - to vše se nalézá v hluboké krizi, odrážející krizi materiálního základu společnosti, jejíž kořeny vyrůstají z rozporu mezi prací a kapitále. Dvacet let svobody lhářů, manipulátorů, podvodníků a zlodějů způsobilo, že naše kdysi bohatá a kvetoucí země s vysokou životní a kulturní úrovní se stala i jako člen tzv. klubu bohatých zemí - Evropské unie - novodobou polo-kolonií, kdy ekonomickou a politickou mocí disponuje přibližně 300 tisíc milionářů a miliardářů. Většině lidu pak zbyly jen holé ruce a Klausovo krédo: Každý se musí postarat sám o sebe." Za této situace spočívá velká odpovědnost na komunistech, neboť pracující pro svůj boj za změnu svého postavení potřebují silnou, akceschopnou, marxisticko-leninskou komunistickou stranu s revolučním programem boje za lidovou demokracii a socialismus. Jen takováto strana má před sebou historickou perspektivu. IV. Bez obnovení komunistického charakteru strany nelze překonat kapitalismus Zamýšlíme-li se nad tím, že u nás po dvaceti letech vůbec došlo k další, tentokrát úspěšné kontrarevoluci a k jejímu tak snadnému vítězství a tím i k bleskové a hladké obnově kapitalismu, je třeba si uvědomit, že KSČ jako vedoucí síla společnosti byla ke konci 80. let vnitřně značně zdeformována a tím i ochromena. Bylo to důsledkem letitého vlivu (nastartovaného dopady XX. sjezdu KSSS) nejen tzv. tvrdého, pravicového oportunismu a revizionismu, který zůstal mnohým funkcionářům pod kůží", i když s jeho vyhraněnými formami se naše strana v podstatě po krizových letech 1968-1969 vypořádala, ale především třicetiletého působení tzv. měkkého, plíživého, zcela legitimního" (protože oficiálního!), chruščovovskobrežněvovského revizionismu, založeného na dezinterpretaci a deformaci marxismu-leninismu, maskované především vulgárním, na falzech a lžích postaveným antistalinismem. Postupně tak došlo k zásadním negativním přeměnám, vedoucím k vážnému narušení komunistické identity komunistických stran tzv. východního bloku, a to nejen těch, které byly úzce spjaty s KSSS. To vše nabylo zcela nové kvality poté, kdy se
16 zahraničních úspor a úvěrů! K propuknutí této krize přispěla a přispívá realizovaná politika deregulace a liberalizace, která umožnila nejmocnějším činitelům na trzích prosadit zákon bezohledné džungle, v níž se vytváří stále příznivější podmínky pro největší a nejlépe organizované oligopoly, které bezohledně vytlačují z trhů své rivaly, kdy ti slabší jdou ke dnu! S tím vším je samozřejmě spjat dynamizující se růst nezaměstnanosti. Jestliže v roce 2008 bylo ve světě 191 milionů nezaměstnaných, pak v letošním roce (2009) se počítá se vzrůstem o dalších 51 milionů. Melo by tedy jít o 242 mil. nezaměstnaných! V USA již recese zlikvidovala 3,6 milionů pracovních míst. V EU dosahuje počet nezaměstnaných 17,5 mil., tj. o 1,6 mil. víc než před rokem 2008. Na r. 2009 se předpokládá ztráta 3,5 mil. pracovních míst! Chudých pracujících (vydělávajících sotva 2 eura denně) bude v letošním roce 1,4 miliardy, tj. 49% ekonomicky aktivní populace naší planety. (Převzato: Schůzka, která stála za to. Zamyšlení F. Castra z 8. 3. 2009, Společnost česko-kubánského přátelství). Takový je ekonomický systém, do nějž nás před 20ti lety dostala kontrarevoluce! V důsledku této krize se u nás pro tento rok předpokládal pokles hrubého domácího produktu (HDP) o 3,4 %. Vše nasvědčuje tomu, že pokles bude ještě větší. Podle předběžných údajů ČSÚ ve druhém čtvrtletí t.r. klesl hrubý domácí produkt (HDP) meziročně o 5,5 %. To bude mít nesporný dopad na státní rozpočet, jehož deficit se v tomto roce předpokládal nejméně 150 miliard korun. Experti odhadují, že každý procentní bod poklesu HDP zvýší defi-cit státního rozpočtu o dalších 10-15 miliard korun. Průmyslová produkce byla podle informace Českého statistického úřadu v červenci 2009 meziměsíčně (ve srovnání s červnem) nižší o 2,4% a meziročně (ve srovnání s červencem 2008) se snížila o 18,2%. Stavební výroba klesla v červenci meziměsíčně o 0,7% a meziročně o 4,4%. Z tohoto ekonomického systému vyrůstá politický systém, který politická reakce nazývá pokrytecky demokracií - to je vládou lidu! Údajně nezávislé" politické strany v něm svými volebními programy soutěží o přízeň voličů ve svobodných" volbách a podle výsledků voleb pak jejich zástupci hájí" jejich zájmy v parlamentu. Politická reakce se zalyká štěstím, jak tímto pluralitním principem přivedla demokracii k naprosté dokonalosti. Četné skandály však odhalují skryté financování vládnoucích stran politickou reakcí a tím i prorůstání politické a ekonomické moci. Tyto strany nejsou vůbec nezávislé, ale až moc závislé na zájmech vlastníků domácího i zahraničního kapitálu. A volební programy vítězných stran jdou stranou při tahanici o sestavení programu vlády na základě konsensu. Největší podvod této demokracie však spočívá v tom, že všechny politické strany (výjimku by měla tvořit strana komunistická) mají společný základ, společného jmenovatele - prosazovat, řídit a chránit kapitalistickou společnost, tlumit konflikty mezi nově vytvořenou třídou buržoazie a námezdně pracujícími, udržovat mezi nimi tzv. sociální smír. Všechny tyto strany tvoří v podstatě stranu jedinou - totalitní stranu kapitalismu. Jednota lidových sil národa - největší politické nebezpečí politické reakce - je roztříštěna a elita" politické reakce si hrou na demokracii" může prosazovat své třídní zájmy. Buržoazní demokracie vyvolené menšiny tak realizuje totalitní diktaturu kapitálu, 16 9 Miloš Jakeš: K aktuální problematice jednoty komunistického hnutí (z vystoupení s. Miloše Jakeše na XXV. teoreticko-politické konferenci 15. 11. 2008) Podle mého názoru porážku socialismu nezpůsobila především studená válka a existující nedostatky v životě socialistické společnosti. Rozhodující úlohu sehrál odklon od marxismu-leninismu, netřídní rozkladná politika vyjádřená v Chruščovově politice odsuzování a očerňování stalinské éry (XX. sjezd) a voluntarismus. Důsledkem této politiky bylo oslabení mezinárodního komunistického hnutí, nejednota uvnitř komunistických stran, což vedlo k roztržce s Čínou, ke vzniku eurokomunismu a maoistických skupin. V důsledku oslabení komunistických stran došlo k nepokojům v NDR, Polsku, kontrarevoluci v Maďarsku, vzniku Pražského jara v Československu, což vše působilo rozkladně v mezinárodním komunistickém hnutí a nahrávalo nepřátelským silám. Po roce 1986 to byla rozkladná politika Gorbačovovy perestrojky, která pod praporem demokracie a glasnosti, za mezinárodní podpory, rozrušila jednotu strany, destabilizovala státní orgány, narušila ekonomický rozvoj, dezorientovala občany, což otevřelo cestu destrukčním silám a vedlo k rozpadu Sovětského svazu, porážce socialismu v bývalém SSSR a vedlo nezbytně k porážce socialismu v evropských zemích úzce všestranně spojených se Sovětským svazem a KSSS. Tato porážka měla a má neblahé důsledky i na jednotu mezinárodního komunistického hnutí, kterou je nezbytné obnovit. Komunistický list Dialog, 2009: Tragické výsledky listopadové kontrarevoluce v ČSSR I. Likvidace politické a ekonomické moci pracujících S o u ča s n á k r i z e s v ě t o v é h o kapitalistického systému naplno odhaluje politickou, ekonomickou a morální zkázu, do které uvrhla pracující a většinu českého a slovenského národa listopadová kontrarevoluce za aktivní účasti mezinárodního, zejména amerického a německého imperialismu v roce 1989. Výsledky dvacetileté vlády kontrarevolučních sil přesvědčují stále větší část pracujících a národa jak velká zrada, podvod a zločin byl na nich spáchán. Lidé si začínají uvědomovat, že zásluhou V. Havla, V. Klause, M. Topolánka, C. Svobody, K. Schwarzenberga, M. Kalouska, ale i M. Zemana, J. Paroubka a jejich stoupenců v Občanském fóru, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a ČSSD byla rozvrácena a rozbita ČSSR a z bývalých hospodářů ve své zemi, se znova stali novodobí otroci. V zemi dnes vládne spolu s domácí reakcí, zejména americký a německý kapitál a jeho centrály, Mezinárodní měnový fond, Světová banka, NATO a
10 Evropská unie a lidem zbyly holé ruce a Klausovo ODSácké heslo: Každý se musí postarat sám o sebe". Domácí a zahraniční reakce se za přispění revizionistů po celou dobu dvaceti let snaží všemi prostředky, zejména hesly o demokracii a svobodě" zakrýt, že došlo k obnově kapitalistického vykořisťovatelského režimu. Pomlouvají a očerňují obětavou práci lidu v létech socialistické výstavby, aby zakryli své zločiny. Historickou pravdu však nelze natrvalo zatajit. Fakta a současná krize je usvědčují ze lži. Krize a masové zbídačení většiny národa je přímým potvrzením základních tezí K. Marxe, B. Engelse, V. I. Lenina a J. V. Stalina, že jediným východiskem z krize je boj pracujících za socialistickou změnu v jejich postavení a životě. Byla to změna politické a ekonomické moci, privatizace a restituce, přesněji rozkrádání národního majetku, obnovení soukromého vlastnictví výrobních prostředků, podvody v bankách, znehodnocení měny a vkladů na jednu třetinu skutečné hodnoty, které znova rozdělily společnost na vykořisťovatele a vykořisťované, na bohaté a chudé. Záměrně zatajují, že reálná ekonomika, zejména průmysl, zemědělství a další odvětví poklesly o 35-40 procent ve srovnání s rokem 1989. Ceny základních životních potřeb vzrostly 3-5krát, zatímco reálné mzdy a důchody a tím i životní úroveň, je u většiny pracujících a národa hluboko pod úrovni v období socialismu. Klíčové podniky našeho hospodářství Poldi Kladno, Tatra Kopřivnice, ČKD Praha, Brněnské strojírny, Zetor Brno, Let Kunovice, Aero Vodochody a stovky dalších ve všech krajích, a celá odvětví, výroba obuvi, textilu, sklářství, potravinářský průmysl, zemědělská výroba, zabezpečující výživu národa, byly a jsou zahraničním kapitálem z důvodů konkurence ochromovány a likvidovány. Veřejný dluh České republiky překračuje 1,3 bilionu korun, což představuje více než 130 tisíc na každého občana včetně dětí. V zemi, která za socialismu neznala hospodářskou krizi ani nezaměstnanost, je dnes 700 tisíc lidí bez práce, 300 tisíc bezdomovců. Výsledky práce, nadhodnota získaná vykořisťováním pracujících, zisky podniků, které přežily likvidaci, putují do zahraničních bank na konta nových majitelů. Stejně je tomu se ziskem z podniků, kteří patří domácí neoburžoazii. Celkové ztráty společnosti za dvacet let vlády kapitálu ve srovnání s obdobím socialismu představují 400-500 miliard korun ročně. Proto nejsou prostředky na rozvoj ekonomiky, proto je v kritickém stavu zdravotnictví, školství, sociální a důchodové zabezpečení. Z této politické základny vyrůstá zrůdný politický systém, který reakce nazývá daní za svobodu a demokracii". Největší podvod této demokracie" spočívá v tom, že všechny politické strany (výjimku by měla tvořit komunistická strana) mají společnou osu, společnou páteř a poslání a to řídit kapitalistickou společnost, a tlumit konflikty mezi vykořisťovateli a vykořisťovanými. Udržovat mezi nimi tzv. sociální smír. Jednota lidových sil národa - největší politické nebezpečí pro buržoazii, pro kapitál - je roztříštěna a elita politické reakce si hrou na svobodu a demokracii" může prosazovat svoje třídní zájmy. Buržoazní demokracie vyvolené menšiny, podvodníků a zlodějů tak realizuje skutečnou totalitní diktaturou kapitálu proti většině občanů. Veškerý život společnosti prošel od listopadu 1989 regresivní kvalitativní změnou. Celá duchovní sféra společnosti - vládnoucí ideologie, politika, kultura, školství, právo, společenské vědy, morálka - to vše se ocitá v hluboké krizi, 10 15 jednotný československý stát na Českou a Slovenskou republiku. Formou restitucí a privatizací došlo k položení ekonomických základů kapitalismu, k obnovení vykořisťování člověka člověkem. Vysoká nezaměstnanost se opět stala realitou všedního dne stejně tak, jako růst sociální diskriminace obyvatel, růst kriminality, bezdomovectví, mravní a kulturní úpadek společnosti. V důsledku kontrarevoluce se agresivní pakt NATO posunul na východ a Česká republika se stala jeho servilním členem. A. Dubček, V. Havel Stejně tak byla Česká republika vtažena do historicky anachronického uskupení kapitalistických států - Evropské unie a to především proto, aby se náš kapitalismus dostal pod ochranná křídla imperialistických dravců, aby skutečná levice neměla pod jejich permanentní psychologickou, materiální a vojenskou hrozbou možnost legitimně a demokraticky získat pracující pro cestu k socialismu. Bezohledný, asociální domácí a zahraniční kapitál se zcela zmocnil naší ekonomiky a tím i výsledků mnohaleté práce dělníků, rolníků a inteligence v hodnotě vyšší než 3 biliony korun. Takové klíčové podniky našeho hospodářství, jakými byly Škoda Plzeň, Poldi Kladno, ČKD Praha, ČKD Dukla, brněnské strojírny: Královopolská, První brněnská, ZPS a Zbrojovka, Tatra Kopřivnice, Let Kunovice, Aero Vodochody a stovky dalších ve všech krajích, celá průmyslová odvětví, výroba obuvi, textilu, potravinářský průmysl, zemědělská výroba, zabezpečující výživu národa, byly zahraničním kapitálem z důvodů konkurence ochromeny nebo likvidovány. Reálná ekonomika poklesla ve srovnání s rokem 1989 o 35-40%. Ceny základních životních potřeb vzrostly až pětinásobně. Veřejný dluh České republiky dosáhl v roce 2005 1,1 bilionu korun, což představuje zadlužení 110 tisíc korun na každého občana včetně dětí. Na konci letošního roku by se měl tento veřejný dluh pohybovat kolem 1,3 bilionu korun. Každou vteřinu se tak stát zadlužuje o 6 342 korun. Lidí bez práce je dnes u nás podle oficiálních údajů cca 400 000 a předpokládá se, že to bude 500 000. Ve skutečnosti činí výše nezaměstnanosti přes 700 000 obyvatel. Zhruba 100 000 spoluobčanů přitom žije v nelidských podmínkách jako bezdomovci. Nadhodnota, získaná vykořisťováním pracujících, zisky podniků, které přežily likvidaci, putují do zahraničních bank na konta nových majitelů. Stejné je tomu se ziskem z podniků, které patří domácímu kapitálu. Celkové ztráty společnosti ve srovnání s obdobím socialismu představují 400-500 miliard korun ročně. Proto není dost prostředků na rozvoj ekonomiky a do kritického stavu se dostalo zdravotnictví, školství, sociální a důchodové zabezpečení. Proto nebudou pracující odcházet na zasloužený odpočinek ani v šedesáti letech, jak tomu bylo za socialismu, ani v šedesáti dvou letech, jak je tomu dnes, ale až v 65, možná i více letech. Všechna tato negativa prohlubuje v současnosti cyklická krize světové kapitalistické ekonomiky. Jde nejen o krizi z nadvýroby, ale i ze subspotřeby. Proto vypukla ve Spojených státech, které již přes 30 let žijí na dluh, ze
14 ani průměrné mzdy. Znaky kapitalismu, definované V. I. Leninem v jeho díle Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, nabývají dnes absurdní obludnosti zejména v koncentraci výroby a kapitálu, v intenzitě vykořisťování, nezaměstnanosti, v boji o trhy a suroviny a válečných konfliktech USA a jeho Antikomunistický humor satelitů s cílem ovládnutí světa. Po dvaceti letech vlády kapitalismu v ČR od listopadu 1989 stále větší část pracujících a národa cítí, že se stali obětí velkého podvodu a zrady. Více než 50 procent národa vyslovuje v různých průzkumech názor, že za socialismu, za komunistů a vlády Národní fronty bylo líp. Toho se reakce bojí. Proto stupňuje antikomunistické útoky. Pomlouvá a očerňuje období reálného socialismu, které právem patří k nejúspěšnějšímu v historii českého a slovenského národa. Šíří denně lži, že socialismus způsobil zaostávání v rozvoji národního hospodářství a životní úrovni lidu. Opak je pravdou. Proto je nezbytné soustředit všechny síly komunistů, odborů, dělníků, rolníků, pokrokové inteligence a mládeže k probuzení národa. Místo neustálého omlouvání, je nezbytné obrátit pozornost k lidem, k řešení jejich životních problémů tak, aby se tvůrci hodnot stali znova hospodáři ve své zemi. III. Zrada a podvod otevřely cestu k dočasné porážce socialismu Dočasná porážka socialismu a vítězství buržoazní kontrarevoluce v Československu označované jako spontánní vítězství občanů v sametové revoluci" nad tzv. totalitní mocí" v ČSSR nebylo ničím jiným než zradou a podvodem, dobrovolným předáním moci novým, nelegálním politickým strukturám a to významnou částí naší vládnoucí garnitury, která jednala pod vlivem gorbačovské Moskvy. K jejich exponentům patřili zejména L. Adamec, M. Čalfa, R. Hegenbart, A. Lorenc, V. Mohorita a řada dalších. Svými aktivitami přispěli k výraznému ochromení činnosti KSČ a následně ik k pádu politické moci socialistického státu. V důsledku kontrarevoluce rozvinula politická reakce třídní boj, jenž našel svou právní oporu v tzv. lustračním zákoně, na jehož základě byly statisíce lidí kádrovány a politicky nevyhovující" vyhazováni ze zaměstnání. Zvedla se vlna buržoazního nacionalismu, která v zájmu mezinárodního kapitálu rozbila 14 Odvoz Leninova pomníku z Pardubic - kolem krku má provaz... 11 odrážející krizi materiálního základu společnosti, jejíž kořeny vyrůstají z rozporu mezi prací a kapitálem. Je na čase, aby dělnická třída, ostatní pracující a většina národa, kteří byli podvedeni a okradeni vystavili reakci účet. To však předpokládá, aby se komunisté a ostatní demokratické a vlastenecké síly sjednotily a postavily do čela tohoto boje. Aby provedly analýzu a konfrontaci čtyřiceti let socialismu a L.Adamec V. Havel dvaceti let spáchaných zločinů na českém a slovenském národě. Výsledky 40 let socialismu v ČSSR, jehož základ tvořila politická a ekonomická moc dělnické třídy, společenské vlastnictví výrobních prostředků, plánovitý rozvoj národního hospodářství a iniciativa pracujících ve prospěch celé společnosti právem patří k nejúspěšnějším v celé historii Čechů a Slováků. Dokladem jsou tato fakta: Za 40 let výstavby socialismu vzrostl národní důchod v Československu od roku 1948 do roku 1989 7,2krát, z toho v českých zemích 6krát a na Slovensku 11,3krát. Osobní spotřeba charakterizující růst životní a kulturní úrovně vzrostla 5krát, v českých zemích 4,4krát a na Slovensku 6,7krát. Životní úroveň rostla nejen vyvoleným", ale všem občanům, zatím co dnes jsou až stonásobné rozdíly mezi největšími a nízkými mzdami. V socialistickém Československu bylo zlikvidováno vykořisťování člověka člověkem. Krize, nezaměstnanost se staly neznámým pojmem, neboť výsledky práce patřily tvůrcům hodnot pracujícímu lidu. Vzdělání a péče o zdraví bylo bezplatné, důchodové zabezpečení bylo garantováno státem. Cílevědomě byly vytvářeny politické a ekonomické podmínky pro skutečnou rovnoprávnost českého a slovenského národa. Pro rozvoj socialistického Československa měla rozhodující význam nezištná hospodářská a vědecko-technická spolupráce se Sovětským svazem a ostatními státy Rady vzájemné hospodářské pomoci. Československo bylo v té době, na rozdíl od dneška, vysoce oceňovaným členským státem OSN. Taková je pravda o socialismu. Lidé si postupně začínají uvědomovat jaká zrada a podvod, jaký zločin byl na nich spáchán. Za této situace je na komunistech velká odpovědnost, aby sjednotili své síly na marxisticko-leninských základech, zbavili se revizionistického marasmu a postavili se do čela boje pracujících za lidovou demokracii a socialismus. To vyžaduje, aby obhájili na základě analýzy přednost socialistického systému, reálného socialismu, který odstranil příčiny kapitalistické krize, vykořisťování a nezaměstnanost a stal se základem nového života. Aby odhalili příčiny a výsledky kontrarevoluce a ukázali revoluční cestu vpřed. Jen tak splní komunisté svoji odpovědnost vůči dělnické třídě, ostatním pracujícím a většině národa. II. Největším zločinem je nastolení vykořisťovatelského režimu Česká republika se po 20 letech vlády domácího a zejména zahraničního amerického a německého kapitálu nachází v těžké politické, ekonomické, sociální a
12 morální krizi, která zachvátila celý kapitalistický svět. Buržoasní politici, protagonisti a hlasatelé pravdy a lásky, svobody a demokracie, V. Havel, V. Klaus, M. Topolánek, C. Svoboda, K. Schwarzenberg, M. Kalousek, M. Bursík, ale i M. Zeman, J. Paroubek a jejich stoupenci v Občanském fóru, ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Straně zelených a ČSSD vynakládají A. Dubček V. Havel L. Adamec hlavní úsilí, aby zakryli výsledky zrady a podvodu spáchaných na většině pracujících a národa. Nastal čas říci pracujícím a národu pravdu o spáchaných zločinech za 20 let vlády kapitalismu v ČR. Na vlnách kontrarevoluce došlo zásluhou vládnoucí garnitury, která neustále mluví o prosperitě ekonomiky a společnosti, k rozprodání a rozkradení národního hospodářství, výrobních prostředků v hodnotě více než 3 biliony korun, které se dostaly do rukou zahraničního, zejména amerického a německého kapitálu. Právem byl tento čin hodnocen jako zločin tisíciletí. Jeho zásluhou bylo obnoveno vykořisťování člověka člověkem, vysoká nezaměstnanost a sociální nejistota, která se stala realitou všedního dne. Státní dluh přesáhl jeden bilion korun. Stejně vysoká je zadluženost domácností velkého počtu rodin. To vše svědčí o krachu Klausovy kapitalistické transformace. Snad nejhorší za těch 20 let je rozdělení národa na vykořisťovatele a vykořisťované, na elitu a celebrity a na plebs a póvl. Kam jste to dovedli, pane profesore? Teď po 20 letech si s tím nevíte rady a proto se pomluvami a antikomunistickými útoky snažíte zakrýt, že za socialismu v letech 1948-1989, kdy politická a ekonomická moc patřila pracujícím, byla společnost zásluhou společenského vlastnictví výrobních prostředků a plánovitého rozvoje národního hospodářství zbavena krizí, nezaměstnanosti a dalších rozporů, které kapitalismus plodí a není schopen řešit. Proto je nezbytné zesílit politickou práci komunistů, odborů a všech levicových a vlasteneckých organizací k osvětlení podstaty předností socialismu a zotročující úlohy kapitalistického vykořisťovatelského systému. Musíme ukázat, že jediným východiskem z krize je socialismus, ve kterém výsledky práce, vědy a kultury patří skutečným tvůrcům hodnot - pracujícímu lidu. Generace, které žily a pracovaly za socialismu, jsou právem na své dílo a život hrdé. Jejich zásluhou byl splněn program socialistické výstavby, o čem svědčí dosažené výsledky: Národní důchod se v Československu v období socialistické výstavby v letech 1948-1989 zvýšil 7,2krát a životní úroveň celé společnosti, nikoliv jen vyvoleným zbohatlíkům, vzrostla ve stejné době více než 5 krát. V souladu s potřebami rozvoje národního hospodářství a společnosti byla vybudována a rozvíjena silná vědeckovýzkumná základna, jak v oblasti základního, tak i aplikovaného výzkumu a vývoje včetně potřebné projektové, konstrukční a technické základny, schopné řešit ve spolupráci se Sovětským svazem a ostatními státy RVHP potřebné strukturální změny. V řadě oborů zejména ve výrobě energetických zařízeni, obráběcích a textilních strojů, automobilů a letadel, ale i 12 tkanin, obuvi, skla, keramiky a porcelánu, ve výrobě potravin a léků, jsme dosáhli špičkové úrovně produkce a obstáli ve světové konkurenci. Významnou zásluhu na rozvoji a využiti výsledků vědy a t e c h n i k y v n á r o d n í m hospodářství měla tvůrčí aktivita ve vynálezectví a zlepšovatelství. V létech 1948-1989 bylo v Československu vytvořeno přes 100 tisíc technických řešení na úrovni vynálezu a 7,3 milionu zlepšovacích návrhů. Z jejich 13 Pálení symbolů socialistické moci využití získalo národní hospodářství přes 250 miliard Kčs společenského prospěchu. Po listopadu 1989 došlo zásluhou Klausovy kapitalistické transformace k rozsáhlé likvidaci ekonomického a tvůrčího potenciálu včetně vynálezectví a zlepšovatelství. Kvalifikovaných kolektivů ve výzkumu a konstrukci projekci a výrobě se zmocnil zejména zahraniční kapitál. Dosažené výsledky v rozvoji ekonomiky a společnosti v období reálného socialismu jsou dokladem, že socialistická společnost zbavená vykořisťování vytvářela zcela nové podmínky pro rozvoj tvůrčí aktivity lidí a socialistického soutěžení. V novém poměru k práci, vykonat víc pro rozvoj společnosti než stanoví povinnost, se rodila největší proměna člověka. ČSSR svým ekonomickým potenciálem, růstem životní úrovně, kultury, vzdělanosti a sociálními vymoženostmi zaujala přední místo ve světě a stala se příkladem pro boj pracujících v kapitalistickém světě. Právě nyní v době krize se ukazuje, jak prozíravá byla politika KSČ a Kl. Gottwalda, když včas, krátce po válce v roce 1947 varoval před nebezpečím z kapitalistického západu, zejména USA, v souvislosti s Marshalovým plánem, který si vzal za cíl vtáhnout Československo do područí mezinárodního, zejména amerického kapitálu. Vítězství pracujícího lidu nad reakci v Únoru 1948, které rozhodlo o výstavbě socialismu, zbavilo společnost vykořisťování, krizí, nezaměstnanosti a sociální nejistoty. Proto má právě dnes tak velký význam poznání historické pravdy, provedení analýzy a konfrontace 40 let socialismu v ČSSR a 20 let loupežného kapitalismu, který tyranizuje pracující a většinu národa od listopadu 1989. Přístup k podstatě kapitalistické společnosti, otázky možné reformovatelnosti, s čím neustále koketují revizionisté všech odstínů, anebo naopak nutnost revoluční změny této společnosti, založené na vykořisťování jedné třídy druhou, jsou prubířským kamenem levicového, dělnického a komunistického hnutí. Vládnoucí polistopadové garnitury, které mají na svědomí rozbití ČSSR, zcela ignorují základní práva občanů v Ústavě a Listině základních práva a svobod. Domácí a zahraniční kapitál si přisvojuje stamiliardové zisky proudící do zahraničních bank a jeho byrokratický aparát, prezidenti a generální ředitelé mají milionové až stamilionové příjmy měsíčně, zatímco většina pracujících nedosahuje