ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA OBOR PROVOZ A EKONOMIKA denní studium PROBLÉMY KOMPATIBILITY ČESKÉHO PRÁVA A PRÁVA EU V OBLASTI OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ (teze k diplomové práci) Vedoucí diplomové práce: Diplomant: JUDr. Viktor Jansa CSc. Gabriela Jandová 1.
1. Úvod Před více než padesáti lety započal největší integrační proces v dějinách evropského kontinentu. Česká republika se po letech izolace v totalitním režimu rozhodla navrátit k demokratickým principům fungování státního zřízení a zapojit se do evropské integrace. V rámci svého úsilí o vstup do Evropské unie přijala Česká republika závazek postupného sbližování svého právního řádu s právem Evropských společenství. Tento závazek se vztahuje i na jednu z nejvýznamnějších částí evropského práva : právo obchodních společností. Pro Českou republiku je proces harmonizace právě tohoto právního odvětví značně ztíženo skutečností, že se socialistické obchodní právo vyvíjelo zcela izolovaně a na jiných základech než právo jednotlivých členských zemí Evropské unie. Tržní hospodářství bylo nahrazeno centrálně plánovaným hospodářstvím a instituce obchodních společností byly téměř nahrazeny socialistickými organizacemi. Právo obchodních společností se tak v roce 1990 ocitlo na počátku své úplné obnovy. 2. Příprava České republiky na vstup do Evropské unie 16.prosince 1991 podepsalo tehdejší Československo v Bruselu Asociační dohodu s ES. Souběžně s Asociační dohodou byla sjednána tzv. Prozatímní dohoda o obchodu a otázkách s obchodem souvisejících mezi ČSFR a EHS a ESUO. Tato smlouva nepodléhala na rozdíl od Asociační dohody ratifikaci, a tak vstoupila v platnost 1.března 1992. V důsledku rozdělení Československa však Asociační dohoda nemohla vstoupit v účinnost. V první polovině roku 1993 byly tedy připraveny dvě nové dohody již se samostatnými státy - s Českou a se Slovenskou republikou. Česká asociační dohoda byla přijata 4.října 1993 podpisem Závěrečného aktu jako Evropská dohoda (či Asociační dohoda nebo Smlouva o přidružení ). Prozatímní dohoda byla rozšířena Dodatkovým protokolem, který byl podepsán 21.prosince 1993 a 1.ledna 1994 vstoupil v platnost. O definitivní možnosti vstupu zemí střední a východní Evropy do Evropské unie bylo rozhodnuto na kodaňském zasedání Evropské rady v roce 1993. Česká republika se stala přidruženým členem EU 1.února 1995. 23.ledna 1996 podala Česká republika přihlášku do EU a vstoupila tak do nové etapy změn uskutečňovaných v České republice po roce 1989. Vstup do Evropské unie bude pro Českou republiku znamenat definitivní vymanění z dědictví komunistického režimu a potvrzení nastoupené demokratické cesty. 2.
3. Sbližování práva ČR s právem ES/EU Sbližování českého práva s právem ES je důležitou podmínkou pro zapojení ČR do Společenství. V českém právu musí být postupně zajištěna slučitelnost a odstraněny veškeré rozpory s právem Společenství. I když se v Evropské dohodě hovoří o sbližování práva, jedná se ve skutečnosti o jednostranný proces přizpůsobování právu Společenství (v české literatuře se tak někdy namísto sbližování či harmonizaci hovoří o aproximaci, tedy přibližování). Výchozím bodem je sbližování českých právních předpisů s primárním a sekundárním právem Společenství tak, jak je interpretováno Evropským soudním dvorem. Vstup do Evropské unie vyžaduje převzetí celého aquis communautaire tedy celý obsah smluv zakládající Evropská společenství i s jejich změnami, judikaturu Evropského soudního dvora, doporučení, stanoviska přijatá v rámci Společenství a mezinárodní smlouvy uzavřené Společenstvím a právní normy Společenství. Proces sbližování českého práva s právem ES je nutné chápat jako komplexní proces. Sekundárním efektem sbližování by mělo být tolik potřebné zlepšení struktury a funkčnosti státní správy a soudů. 4. Evropské a české právo obchodních společností Právo obchodních společností je ve většině evropských právních řádů řazeno pod obchodní právo. Dodnes nebyla podána jednotná definice obchodní společnosti, a tak v právních řádech jednotlivých zemí přetrvává odlišné doktrinální vymezení tohoto pojmu. V českém právu je pojmovým znakem společnosti právnická osoba. Platná definice obchodních společností je uvedena v Obchodním zákoníku. Tento zákon ve svém 56 říká: Obchodní společnost (dále jen společnost ) je právnickou osobou založenou za účelem podnikání. Společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem, pokud to zvláštní zákon nezakazuje. Od obchodních společností je dle českého práva třeba odlišovat družstva podle 221 a násl. Obchodního zákoníku a sdružení podle 829 a násl. Občanského zákoníku. Obchodní společnosti se tradičně dělí na společnosti osobní a kapitálové. Za osobní společnost se považuje se považuje veřejná obchodní společnost, ke kapitálovým společnostem jsou řazeny společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. Evropské právo obchodních společností se od českého liší již svou zamýšlenou funkcí. Cílem je sblížení právních úprav jednotlivých států v těch otázkách, které mají význam přesahující hranice členského státu. Harmonizace tedy nemá za cíl úplnou unifikaci právních úprav, ale je zapotřebí sjednotit podmínky pro působení obchodních společností v rámci Společenství. Tomu odpovídá i značně široká definice obchodních společností obsažená v čl.48 odst.2 Smlouvy ES (dříve čl.58 odst.2 Smlouvy ES). Za obchodní společnosti se považují všechny společnosti občanského a 3.
obchodního práva včetně družstev a jiných právnických osob veřejného a soukromého práva. Dále se předpokládá, že společnosti byly založeny za účelem dosažení zisku. 5. Harmonizace práva obchodních společností Harmonizace právních norem týkajících se obchodních společností nabyla na významu po rozšíření počtu členských států a zejména pak po přistoupení Velké Británie (1973), která má odlišný systém práva od práva kontinentálního. 1.července 1987 vstoupil v platnost Jednotný evropský akt, který byl přijat k urychlení vleklého procesu sbližování. Tento dokument významně revidoval některá základní ustanovení všech tří smluv zakládajících Evropská společenství a přinesl tak do harmonizace práva nový přístup a strategii. S jednotným vnitřním trhem úzce souvisí jedna ze základních otázek harmonizace práva obchodních společností - svoboda usazování. U obchodních společností je tato svoboda omezována rozlišnou právní úpravou v národních právních řádech. Harmonizace se kromě umožnění výběru místa podnikání týká i vzniku a vnitřních poměrů společností, ochrany akcionářů, zaměstnanců, věřitelů a třetích osob.k úspěšnému vybudování jednotného vnitřního trhu pro společnosti je kromě odstranění existujících překážek potřeba vytvořit i takové soutěžní podmínky, které podnikům umožní zvolit si místo podnikání jen na základě ekonomických hledisek. To je podmíněno vytvořením jednotných právních rámcových podmínek v členských státech. K dosažení tohoto cíle byly navrženy dva paralelní právně-politické způsoby uskutečnění: sjednocení národních úprav členských států v právu obchodních společností, pokud je to potřebné pro vytvoření svobod trhu a rovnosti soutěže na vnitřním trhu; příslušným instrumentem jsou k tomu určené směrnice Společenství vytvoření samostatné, supranacionální evropské formy společnosti; zde je příslušným instrumentem nařízení platící ve všech členských státech Společenství 6. Úprava obchodních společností v českém právním řádu K znovuzrození práva obchodních společností došlo v bývalém Československu v roce 1990. Nejprve došlo k přijetí zákona o akciové společnosti (zákon č.104/1990 Sb.). Zákonem č.103/1990 Sb. byla přijata rozsáhlá novela hospodářského zákoníku, kterou byla do zákoníku mimo jiné vložena i úprava ostatních forem obchodních společností. Rychle přijatá novela i zákon byly značně nedokonalé, a proto bylo poměrně rychle rozhodnuto o přijetí nového zákona. Zákon č.513/1991 Sb., Obchodní zákoník, vstoupil v účinnost 1.ledna 1992. Tento předpis výrazně změnil postavení podnikatelských subjektů a vztahy mezi nimi. Do druhé části obchodního zákoníku byla zařazena ucelená úprava obchodních společností a 4.
jednotná úprava družstev, která je, i když v značně pozměněném znění, platná dodnes. Obchodní zákoník byl od roku 1992 více než dvacetkrát novelizován. Z hlediska harmonizace práva obchodních společností mají zásadní význam dvě novely zákon č.142/1996 Sb. a zákon č. 370/2000 Sb. 7. První směrnice Rady č.68/151/eec o obchodních společnostech První směrnice rady č.68/151/eec ze dne 9.března 1968 o koordinaci ustanovení k ochraně společníků a třetích osob byla přijata na základě článku 54 odst.3 písm.g) Smlouvy o EHS, k usnadnění aplikovatelnosti práva usazování vyjádřeného v čl.52-58 Smlouvy o EHS. Cílem směrnice je sblížení právních úprav členských států v oblastech, které směrnice vymezuje. Direktiva je v českém právním řádu aplikovatelná na ta ustanovení, která upravují akciovou společnost, komanditní společnost na akcie a společnost s ručením omezeným. I přestože směrnice byla přijata s cílem ovlivnit právní úpravu obchodních společností, má nezanedbatelný vliv, zejména první oddíl, i na úpravu Obchodního rejstříku. Z členských států Unie měla direktiva asi největší dopad na právní řády Velké Británie a Irska. Zejména druhý oddíl směrnice totiž vycházel z tradičního německého pojetí platnosti závazků společnosti a znamenal tak dost velkou a radikální změnu pro common law systémy. 8. Jedenáctá směrnice Rady č.89/666/eec o obchodních společnostech Jedenáctá směrnice Rady č.89/666/eec byla přijata 21.prosince 1989. Týká se publikace údajů o organizačních složkách podniků společností, které byly založeny v jednom ze smluvních států společnostmi různých právních forem podléhajících právu jiného státu. I tato směrnice byla přijata na základě článku 54 odst.3 písm.g) Smlouvy o EHS, k usnadnění aplikace práva usazování. Původní návrh byl publikován již v roce 1986. Záměrem směrnice bylo navázat na první, čtvrtou, sedmou a osmou direktivu a rozšířit úpravu v nich obsaženou i na pobočky společností. Určující je přitom právě první směrnice, neboť jedenáctá směrnice se vztahuje na ty společnosti, na které se vztahuje první směrnice. Směrnice rozlišuje pobočky řídící se právem členského státu a pobočky řídící se právem ostatních států. U těchto poboček se musí jednat o společnosti, které svou formou odpovídají společnostem vyjmenovaným v první směrnici o obchodních společnostech. 9. Závěr Ve své práci jsem se pokusila podat ucelený přehled evropského a českého práva obchodních společností, přičemž jsem se zaměřila především na proces sbližování. Šestá a sedmá kapitola pak byly věnovány detailnímu rozboru první a jedenácté směrnice. Úpravu v obou směrnicích jsem 5.
konfrontovala s úpravou obsaženou v obchodním zákoníku. Zároveň jsem se snažila sledovat vývoj v této úpravě, kterou přinesly dvě harmonizační novely zákon č.142/1996 Sb. a zejména pak zákon č.370/2000 Sb. Na základě tohoto porovnání jsem dospěla k názoru, že obchodní zákoník je ve zkoumaném rozsahu se směrnicemi slučitelný. Po přijetí obou novel nezůstala v obchodním zákoníku žádná ustanovení, která by byla ve výslovném rozporu s evropskými směrnicemi. Jisté nedostatky můžeme spatřovat jen v úpravě Neplatnosti společnosti, obsažené v první směrnici. Jedná se však spíše o způsob úpravy, který zvolil náš zákonodárce. Ten postavil tuto úpravu na jiných základech než činí sama směrnice. Tato oblast práva obchodních společností je však nesmírně složitá, a proto se dá předpokládat, že tato otázka bude předmětem diskuse odborné veřejnosti a tím i dalšího vývoje. České právo prošlo během devadesátých let značně složitým vývojem. V procesu, kdy čeští zákonodárci hledali cestu, jak české právo rychle přizpůsobovat změnám probíhajícím ve společnosti, byly směrnice nenahraditelným nástrojem. Ve svém obsahu zohledňovaly vývoj evropského práva za posledních čtyřicet let, kdy byla naše země izolována a české právo se ubíralo zcela jiným směrem než tomu bylo v zemích s tržním hospodářstvím. Právo obchodních společností i celé obchodní právo je nesmírně dynamickým právním odvětím, proto se bude vyvíjet i nadále a stejně tak tomu bude i v případě Evropské unie jako celku. Provedené změny nejsou v žádném případě konečné, nicméně harmonizací českého právního řádu s právem Evropské unie byl položen základ pro vstup České republiky do Evropské unie, který by se měl uskutečnit v polovině roku 2004. Od příštího roku pak bude mít Česká republika příležitost přímo se podílet se na samotné tvorbě evropského práva 10. Výběr z použité literatury Pelikánová, I. a kol. Obchodní právo I.díl. CODEX BOHEMIA, Praha, 1998. Plíva, S. a kol. Změny v obchodním právu. ORAC s.r.o., Praha, 2001. Týč, V. Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. Linde Praha a.s.,1999. Zákon č.513/1991 Sb.,obchodní zákoník,ve znění pozdějších předpisů Mrázková, L. Členství České republiky v Evropské unii a některé otázky práva obchodních společností. Právník, 1999, č.8. Oficiální stránky EU databáze EUR- LEX: http://europa.eu.int/eur-lex/en/index.html 6.