KAPITOLA I. NEJSTARŠÍ KARTOGRAFICKÁ ZOBRAZENÍ SLEZSKA

KAPITOLA I. NEJSTARŠÍ KARTOGRAFICKÁ ZOBRAZENÍ SLEZSKA STAROVĚK 1/ Úvod Při pátrání po nejstarším mapovém obrazu Slezska nemáme prozatím žádnou jinou možnost než jej spojovat s obdobím starověku. Oporou pro tyto úvahy nám jsou dochované dobové zmínky, komentáře, popisy a odkazy na mapy tehdejších geografů, kteří na nich zobrazovali jim přímo, nebo zprostředkovaně známý, v některých částech tušený, či jen vysloveně smyšlený svět. 1) Tyto mapy již neexistují a tak se lze jen opatrně domýšlet jaký byl přesněji jejich obsah a podoba, nakolik a jak se Slezska vůbec dotkly. Odpověď na naše otázky nám z části dávají jak výše zmíněné odkazy, tak mnohem mladší středověké mapy, jejichž základ byl však ve starověku položen a z nichž lze přibližný vzhled snad prvých map slezského prostoru alespoň částečně odvodit. 2/ Mapa Klaudia Ptolemaia Skvělou osobností vědy v helénské oblasti římské říše byl řecký astronom, matematik a geograf 2) Klaudios Ptolemaios (90 168) 3) působící jako knihovník 4) světoznámé knihovny v městě s dlouholetou geografickou tradicí, v egyptském přístavu Alexandrii. 5) 1 ) Karel KUCHAŘ, Základy kartografie, NČSAV, Praha 1953, s. 8 9; Bohuslav HORÁK, Dějiny zeměpisu I. starověk a středověk, NČSAV, Praha 1954, s. 19 21. 2 ) Heslo Ptolemaios Klaudios, in: MALÁ ČESKOSLOVENSKÁ ENCYKLOPEDIE V., Academia, Praha 1987, s. 202. 3 ) Roman WYTYCZAK, Śląsk w dawnej kartografii Obraz Śląska na mapach XVI XVIII wieku w zbiorach zakladu narodowego im. Ossolińskich we Wrocławiu, TPO, Wrocław 1998, s. 14. Jsou uváděny i jiné roky vymezující život Klaudia Ptolemaia. (100 178?) heslo Ptolemaios, in: SLOVNÍK ANTICKÉ KULTURY, Academia, Praha 1974, s. 517, Ludvík MUCHA, Ptolemaiovská mapa střední Evropy Ptolemaic Map of Central Europe by N. Germanus (1466), in: Geografický kalendář 1995, NČGS, Praha 1994, s. 5; (87 150) Ivan KUPČÍK, Alte Landkarten Von der Antike bis zum Ende des 19. Jahrhunderts, Dausien, Hanau 1984, s. 21; (90 160) heslo Ptolemaios Klaudios, in: MČSE (jako pozn. 2), V., s. 202; Philip ALLEN, Atlas atlasů Svět očima kartografů, PERFEKT, Bratislava 1994, s. 12. 4 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 21. 5 ) B. HORÁK, Dějiny (jako pozn. 1), s. 62. 17

Okolo roku 141 6) sepsal v 8 knihách 7) své hlavní dílo návod k sestavení mapy tehdy známého světa 8) Geógrafiké hyfégésis. Zde uvedl 350 astronomicky určených pevných bodů 9) a zeměpisné souřadnice 8000 míst, 10) což v podstatě umožňovalo takovou mapu vytvořit. Řecký text byl později, jak opět řecky, tak latinsky opisován, některé z těchto rukopisů obsahovaly i mapy. Jejich počet se liší. V tak zvané redakci A nalezneme 27 map 10 pro Evropu, 4 pro Afriku, 12 pro Asii, poslední je mapa světa. Redakce B obsahuje 63 v textu vložených dílčích map a 1 čtyřdílnou mapu světa. Která redakce je starší, není podnes určeno. Mapu světa podle Ptolemaiových matematických zásad a návodu nakreslil jistý mechanik z Alexandrie jménem Agathodaimon. 11) Více informací o něm nemáme. Jeho autorství je přímo uvedeno v legendě některých map, 12) nevíme, kdy se tak stalo. 13) Snad žil v byzantském období 14) a to v 5. století. 15) V širší známost vešlo dílo Klaudia Ptolemaia teprve roku 1475, kdy bylo poprvé vydáno tiskem, nedoprovázely jej však ještě žádné mapy. 16) Ty byly připojeny k následnému vydání z roku 1477. Vyšlo v italském městě Boloni, 17) obsažené mapy dokumentovaly ale již jen dávno překonaný stupeň starověkých geografických znalostí. Takové bylo i římské vydání z roku 1490. 18) Na čtvrté z 10 map věnovaných evropskému světadílu nadepsané. QVARTA.. EVROPE. TABVLA jsme schopni rozpoznat základní zeměpisné skutečnosti této části Evropy blíže určené také 6 ) L. MUCHA, Ptolemaiovská (jako pozn. 3), s. 5; R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 14 toto vydání spojuje s rokem 160. 7 ) Heslo Ptolemaios, in: SAK (jako pozn. 3), s. 517. 8 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 22. 9 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 22. 10 ) Heslo Ptolemaios, in: SAK (jako pozn. 3), s. 517. 11 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 22. 12 ) B. HORÁK, Dějiny (jako pozn. 1), s. 65. 13 ) Heslo Ptolemaios, in: SAK (jako pozn. 3), s. 517. 14 ) Artur L. HUMPHREYS, Staré mapy Antique Maps and Charts, Kartografie Praha, Praha 1992, s. 21. 15 ) Alfons HEYER, Die kartographischen Darstellungen Schlesiens bis zum Jahre 1720, in: Zeitschrift des Vereins für Geschichte und Alterthum Schlesiens, Band 23, Breslau 1889, s. 185; Václav NOVÁK, Wielandovy mapy Slezska, in: Slezský sborník, ročník 1951, č. 3 a 4, Opava 1951, s. 289. 16 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 25; A. L. HUMPHREYS, Staré ( jako pozn.14), s. 21. 17 ) L. MUCHA, Ptolemaiovská (jako pozn. 3), s. 5; R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 14. 18 ) Popis mapy dle reprodukce in: Adolf Erik NORDENSKIÖLD, Facsimile Atlas, Ptolemaeus Romae 1490, Stockholm 1889, mapový list V. Srovnej také: A. HEYER, Die kartographischen (jako pozn. 15), s. 186 187; V. NOVÁK, Wielandovy (jako pozn. 15), s. 289; heslo kartografie Slezska (autor textu Jaromír KAŇOK) in : ENCYKLOPEDIE SLEZSKA, Ostravská univerzita, Ostrava 2000, s. 75. 18

popisem. MAGNA. GERMA NIA.. Mapa je orientována k severu a jsou v ní zakreslena některá sídla, vodní toky, pohoří a rozsáhlé lesní porosty, vše je popsáno. Nic však, co by bezprostředně signalizovalo slezský prostor. 19) K potvrzení jeho zákresu na mapě je tedy nutno přednostně vyhledat kresbu, která by odpovídala tomu, co je nám zejména o reliéfu a vodotečích Slezska známo. Převážně nížinné Slezsko je ve svých přirozených poměrech na jihozápadě území výrazně vymezeno především pohořím Krkonoše. Ve východní polovině mapy vidíme horské pásmo, které podle popisu. SVBDETE.. MONTES. bychom mohli považovat za zmíněné česko slezské pomezí, tím spíše, že také právě zde na mapě počíná svůj běh řeka označená. ALBIS. FLVVIVS. Labe. V porovnání s ostatními zákresy tyto hory ale nemůžeme přiřadit jinam, než k protilehlému šumavskému pohraničí Čech 20) a konstatovat jak jejich chybný popis, tak nesprávně umístěný pramen řeky Labe. Naopak, co bychom mohli věrohodně ztotožnit s pohořím Krkonoše, jejichž severovýchodní svahy jsou již součástí Slezska, to nalezneme při středu popisované poloviny mapy. Zde vykreslené hory jsou jednak v zásadě dobře orientované a jednak jsou navíc prvým výrazným horským pásmem od pobřeží Baltického moře, což naši myšlenku, že ony jsou obrazem pohoří Krkonoše, plně podporuje. Záměna je vyloučena. Jejich jméno zní. ASBI = CVRGIVS.. MONS. Ke stanovení přirozené osy Slezské nížiny řeky Odry se nabízejí 3 vodní toky s názvy. CHALVSVS. FLV.,. SVEVVS. FLV. a. VIADVS. FLV.. Zdá se, že prvé 2 z nich můžeme vyloučit. Pramení příliš západně vzhledem k celkové délce výše jmenovaného pohoří. Třetí z nich. VIADVS. FLV. se však svým počátkem v jeho východní polovině již blíží skutečnosti, ale na rozdíl od ní teče bez prudkých ohybů přímo k severu do Baltického moře zde označeného stejně jako Severní moře.oceanvs..germanicvs.. Zákres tohoto vodního toku reprezentuje právě jen dolní, vlastně již mimo slezský tok řeky Odry. Své místo ve Slezsku má i řeka Visla pramenící v jeho východní části. Na mapě je popsána. VISTVLA. FLVVIVS. a jako mohutný tok míří k pobřeží Baltického moře, kde ústí. Žádný z názvů míst nejsme schopni přiřadit ke kterémukoli stávajícímu slezskému sídlu, stejně neúspěšní jsme i v případě dalších tamních názvů. Ptolemaiova osobní neznalost území za Alpami, neúplné nebo zcela nepravdivé informace vnesly do mapy množství chyb a způsobily její celkové hrubé zkreslení. K základní orientaci v prostoru, zvláště v případě porozumění použitému názvosloví, však sloužit mohla. Přes všechny výhrady je asi tím nejlepším, co se z daného období podnes zachovalo, zákres Slezska je v mapě nesporný a starověká činnost Klaudia Ptolemaia se tak stala počátkem, odkud můžeme vývoj mapového zobrazení této historické země postupně sledovat. 19 ) Teprve ve 2. polovině 9. století našeho letopočtu je zmiňováno jméno slovanského kmene Slezanů Sleenzane civitates XV, který dal postupně název celé zemi. Srovnej: Dušan TRÁVNÍČEK, Přehled územního vývoje našeho státu, in: FOLIA (FSNUPB), GEOGRAPHIA, XXV, 20, 8, Brno 1984, s. 18; heslo Slezané in: ES, (jako pozn. 18), s. 141, autor hesla Jerzy SZYDŁOWSKI; Rudolf ŽÁČEK, Dějiny Slezska v datech, Libri, Praha 2004, s. 11 13. 20 ) Radan KVĚT Stanislav ŘEHÁK, Ptolemaiova Velká Germánie stále záhadou, in: Pravěk nová řada, č. 3, Brno 1993, s. 181 chápe tento prostor, posuzuje jiný zdroj, hovoří o Sudeta oré, poněkud šířeji, zahrnuje pod něj území jižní poloviny Čech a jihozápadní Moravy. 19

STŘEDOVĚK 1/ Úvod Starověká kartografie, především řecká, budovaná na vědeckých základech, nebyla ve středověku zcela zavržena, 21) přesto však nenalezla po mnohá staletí důstojného pokračovatele. První evropské mapy té doby byly neobyčejně prosté, obsahově chudé a všeobecně zkreslené, jakkoli bychom s postupem času očekávali pokrok, přicházel jen zvolna. Několik z nich však již přineslo první nezpochybnitelný, byť jen sporý a nepřesný záznam zeměpisného obrazu Slezska. 2/ Ebstorfská mapa Dnešnímu uživateli srozumitelné názvosloví možná jako první poskytla nyní již neexistující oltářní, 22) tak zvaná ebstorfská mapa Mappa mundi, náhodně objevená v roce 1830 23) v klášteře benediktinů ve vesnici Ebstorfu 24) na severozápad od města Uelzenu (Ülzen) svatomichalského opatství 25) na Lüneburských ladách 26) u severoněmeckého města Hannoveru a posléze zničená za II. světové války v roce 1943 při bombardování téhož města Hannoveru 27), kde byla uložena v archivu Muzea Historického spolku pro Dolní Sasko. 28) Na základě dříve vyhotovených kopií však bylo možno mapu v původní velikosti i barvě rekonstruovat, to umožnilo vyhotovit kopie další, 29) a tak je nám dána možnost jejího studia i dnes. 21 ) Karel KUCHAŘ, Naše mapy odedávna do dneška, ČSAV, Praha 1958, s. 12 13. 22 ) Heslo ebstorfská mapa in: MČSE (jako pozn. 2), II., 1985, s. 257. 23 ) Wilhelm SCHULTE, Die älteste kartographische Darstellung Schlesiens auf der Ebstorfer mappa mundi, in: Zeitschrift des Vereins für Geschichte und Alterthum Schlesiens, Band 26, Breslau 1892, s. 387; Julian JANCZAK, Zarys dziejów kartografii śląskiej do końca XVIII wieku, IŚ w O, Opole 1976, s. 38 zdůrazňují nahodilost nálezu mapy, heslo ebstorfská mapa in: MČSE, (jako pozn. 2), II., 1985, s. 257 a Klaus LINDNER, Zwischen Oder und Riesengebirge schlesische Karten aus fünf Jahrhunderten, AHKV, Weissenhorn 1995, s. 157 uvádějí pouze rok nálezu. 24 ) Heslo Ebstorfer Weltkarte in: MEYERS KLEINES LEXIKON 1, BIAG, Leipzig 1933, s. 528; R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 14; heslo ebstorfská mapa in: MČSE, (jako pozn. 2), II., 1985, s. 257. 25 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 30. 26 ) K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 14; Milan Václav DRÁPELA, Vývoj moravské kartografie, habilitační práce, nepublikováno, Brno 1994, s. 26. 27 ) J. JANCZAK, Zarys (jako pozn. 23), s. 39; I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 30.; Ludvík MUCHA, Ebstorfská mapa The Ebstorf Map, in: Geografický kalendář 1995, NČGS, Praha 1994, s. 3. 28 ) Heslo Ebstorfer Weltkarte in: MKL (jako pozn. 24), s. 528. 29 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 157; Eva SEMOTANOVÁ, Mapy Čech, Moravy a Slezska v zrcadle staletí, Libri, Praha 2001, s. 40 konkrétně připomíná její ranou kopii již z roku 1339. 20

Autorství mapy není jednoznačně určeno. Většinou je připisováno proboštu kláštera Gervasiovi (1150 1235) 30) z města Tilbury 31) na řece Temži v hrabství Essex v Anglii. Není to bez opodstatnění. O jeho osobě lze uvést jen málo, víme však, že řadu poznatků o tehdejším světě mohl získat při svých cestách po mnoha částech Evropy, za studií v severoitalském městě Boloni, při pobytech na panovnických dvorech, při cestě do papežského města Říma, kam v roce 1209 doprovázel k císařské korunovaci 32) německého krále Otu IV. (1182 19.5.1218). 33) Takto získal jistě alespoň část cenných informací využitelných v další době k sestavení mapy. Je o něm známo, že později, kromě služby ve zmíněném opatství v letech 1223 1234, 34) vyplývající z jeho církevního postavení, se před smrtí zdržoval na vestfálském dvoře. Jemu děkujeme za zachování latinského historicko geografického díla Otium Imperialium, přičemž se uvažuje o možnosti, že jeho obrazovou přílohou mohla být kruhová mapa, která se snad stala předlohou pro mapu ebstorfskou. Má se za to, že Gervasiovu uměleckou kresbu přenesli řeholníci z Ebstorfu 35) na celkem 30 spolu sešitých pergamenových archů 36) nestejné velikosti, 37) které vytvořily obdélník o rozměrech 3560 x 3580 mm 38) a ploše 12,75 m 2, což z ní učinilo dosud největší známou středověkou mapu. 39) O době vzniku mapy je vedena dlouholetá vědecká diskuse. Jsou uváděna léta 1230 1240, 40) 1230 1250, 41) 1234, 42) 1235, 43) 1239, 44) 1270 1280, 45) 1284, 46) 1290, 47) není vylučována ani možnost jejího vytvoření až v 1. polovině 14. století. 48) 30 ) L. MUCHA, Ebstorfská (jako pozn. 27), s. 3; K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 157 udává rok narození 1160; The Catholic Encyklopedia, Volume VI, 1909, Online Edition, 2003, www.newadvent.org Gervase of Tilbury uvádí roky narození a smrti 1150-1220. 31 ) K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 14; I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 30; L. MUCHA, Ebstorfská (jako pozn. 27), s. 3; E. SEMOTANOVÁ, Mapy (jako pozn. 29), s. 40. 32 ) TCE (jako pozn. 30). 33 ) Heslo Ota IV., MČSE (jako pozn. 2), IV., 1986, s. 724. 34 ) L. MUCHA, Ebstorfská (jako pozn. 27), s. 3. 35 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 30. 36 ) Heslo ebstorfská mapa in: MČSE (jako pozn. 2), II., 1985, s. 257. 37 ) J. JANCZAK, Zarys (jako pozn. 23), s. 38; K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 157. 38 ) J. JANCZAK, Zarys (jako pozn. 23), s. 39; 39 ) J. JANCZAK, Zarys (jako pozn. 23), s. 39; K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 157. 40 ) E. SEMOTANOVÁ, Mapy (jako pozn. 29), s. 40. 41 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 157. 42 ) L. MUCHA, Ebstorfská (jako pozn. 27), s. 3. 43 ) Heslo ebstorfská mapa in: MČSE (jako pozn. 2), II., 1985, s. 257; R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 14; E. SEMOTANOVÁ, Mapy (jako pozn. 29), s. 40. 21

44 ) E. SEMOTANOVÁ, Mapy (jako pozn. 29), s. 40. 45 ) J. JANCZAK, Zarys (jako pozn. 23), s. 37; R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 14. 46 ) M. V. DRÁPELA, Vývoj (jako pozn. 26), s. 26. 47 ) Heslo Ebstorfer Weltkarte in: MKL (jako pozn. 24), s. 528. 48 ) R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 14. 22

Vlastní rukopisná kresba vyvedená v celkem 16 barevných tónech 49) byla kruhovým obrazem světa v jehož středu je svaté město všech křesťanů, židů a muslimů Jeruzalém a kolem něj pak 3 tehdy známé světadíly Evropa, Asie a Afrika obklopené světovým oceánem, to vše v objetí Ježíše Krista Spasitele. Mapa byla orientována k východu, v tomto směru jsou stočena i písmena latinského popisu mapy a tam, při horním okraji oválu, je i hlava k nám hledící obrovské Ježíšovy postavy, ruce na severu a na jihu a naposledy chodidla při dolním západním okraji mapy. Na mapě jsou zakresleny, kromě zmíněného světového oceánu omývajícího okraje 3 jmenovaných světadílů, i moře této části světa, ostrovy, poloostrovy, řeky, jezera, horské celky, především však popsaná sídla lokalizovaná neumělou kresbou mohutných budov a věží nezřídka v hradbách s výrazným cimbuřím. Podle dobových zvyklostí byly volné prostory mapy zaplněny a přizdobeny kresbami divoké zvěře. Pergamenový soubor byl na některých místech poškozen, části mapy chybí, mimo jiné právě v levé dolní, čili severozápadní čtvrti, kde bychom mohli předpokládat zákres slezského prostoru. V latinském popisu uvádí autor názvy větších územních celků, název Slezska nikoli. Přímo je Slezsko zastoupeno pouze zjednodušeným dvojčarým zákresem své ústřední řeky Odry s popisem Oldera flv. Její naznačený kruhový pramen je položen na svahy Českého lesa zde Bohemica silva. Pod tímto názvem mohou být míněny Sudety, jejichž součástí je i horský celek Oderské vrchy kde řeka Odra skutečně pramení. 50) Souběžně s řekou Odrou je v mapě zaznamenán další mohutný neoznačený vodní tok, nejspíše řeka Visla svým horním tokem rovněž náležející ke Slezsku. Území mezi nimi je popsáno Polonia, tedy Polsko a mezi nimi je také vykresleno město u něhož vidíme opět latinský popis c(aput) polonie, tedy v českém překladu: hlava Polska. Z toho lze vyvozovat, že ono sídlo je nejspíše tehdejší hlavní město Polska Krakov. To sice nemá ke Slezsku žádnou územní vazbu, jeho záznam však naznačuje stanovení úrovně pro výběr sídel a tak můžeme mít za jednoznačně prokázané, že další sídlo, bez zachovaného popisu, zanesené níže po proudu řeky Odry, může být sotva něco jiného než hlavní a diecézní město Slezska Vratislav. 51) Značný stupeň poškození mapy v těchto místech nám nedovoluje již nic bližšího ke Slezsku určit. Třebaže jen ony, jsou název řeky Odry, zákres části jejího toku a toku řeky Visly na ebstorfské mapě pravděpodobně nejstaršími jednoznačnými středověkými záznamy konkrétní zeměpisné skutečnosti Slezska. 52) 49 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 30. 50 ) Popis mapy dle reprodukce in: M. V. DRÁPELA, Vývoj (jako pozn. 26), s. 27 28; L. MUCHA, Ebstorfská (jako pozn. 27), s. 3; R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 15. 51 ) Obdobně K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 15. 52 ) W. SCHULTE, Die älteste (jako pozn. 23), s. 387; K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 157 shodně označují zákresy za nejstarší známé. 23

3/ Herefordská mapa Týž prostý obraz slezských končin podala i další kruhová mapa světa Mappa mundi, pocházející z katedrálního kostela západoanglického města Herefordu. Tento v podstatě oltářní obraz o průměru 1320 mm 53) opět představuje tehdejší známý svět, znovu je zákres orientován k východu, tam nechybí postava Ježíše Krista Spasitele na trůně a středem světa, tak jako u všech církevních map té doby, je uprostřed Svaté země opět svaté město Jeruzalém. 54) Mapu pro herefordskou katedrálu zhotovil probošt Richard Haldingshamský (??), jeho jméno nalezneme v levém dolním rohu mapy. Předlohou mu pravděpodobně sloužila mapa Jindřicha z Mohuče (? 1153) z doby okolo roku 1100, 55) nebo 1110. 56) Ani v případě herefordské mapy si nejsme jisti dobou jejího vzniku. Snad to byl rok 1270, 57) 1280, 58) nebo 1290. 59) Mapa je plná smyšlenek a symbolismu, vedle bájných postav a nestvůr vidíme Adama a Evu, babylónskou věž, apoštoly i Satana. 60) Vlastní zeměpisný obraz je nesmírně chudý a po stránce kartografické je mapa mimořádně primitivní. Přesto i v této chaotické směsi se našlo místo alespoň pro zákres zeměpisného symbolu Slezska řeky Odry. V horách naznačených na mapě schematickými kopečky (Sudety?) bere svůj počátek vodní tok označený fluvius Odera. 61) I to málo je pro nás důvod, abychom herefordskou mapu zařadili mezi rané předchůdce přímé slezské kartografie. 53 ) Heslo herefordská mapa in: MČSE (jako pozn. 2), II., 1985, s. 758. 54 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 32. 55 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 32. 56 ) Heslo herefordská mapa in: MČSE (jako pozn. 2), II., 1985, s. 758. 57 ) R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 16. 58 ) Heslo herefordská mapa in: MČSE (jako pozn. 2), II., 1985, s. 758; P. ALLEN, Atlas atlasů (jako pozn. 3), s. 10. 59 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 31; R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 16; E. SEMOTANOVÁ, Mapy (jako pozn. 29), s. 40. 60 ) A. L. HUMPHREYS, Staré ( jako pozn.14), s. 16 17. 61 ) R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 16. 24

4/ Mapa Angelina Dulcerta České země zaznamenali na svých mapách i jihoevropští tvůrci portulánových map zobrazujících přednostně západoevropské a středomořské pobřeží. Slezsko můžeme hodnověrně zmínit v souvislosti s katalánským portulánem Angelina Dulcerta (??) 62) z roku 1339. Na jeho, k jihu orientované mapě, vytéká ze severních svahů výrazně vykreslených českých pohraničních hor popsaných mots boemor (montes boemorum), české hory, vodní tok označený flí. Odra, tedy řeka Odra. 63) Dalším tokem, který můžeme pokládat alespoň v pramenné oblasti za slezský, je zde sice nepopsaná, avšak dle polohy a průběhu nepochybně s tímto ztotožnitelná řeka Visla. Nelichotivý popis Vandalia, umístěný severně od levého břehu horního toku řeky Visly, v tomto případě asi autor ke Slezsku přiřadit nezamýšlel. Více již ke Slezsku mapa nepodávala, další informace poskytly teprve mapy z následujícího 15. a 16. století. 5/ Mapa Evropy Bedřicha Amanna Z pohledu stanovení úrovně zákresu slezských zeměpisných skutečností jsou pro nás nesporně zajímavější mapy Evropy nebo střední Evropy. Významným centrem tvorby takovýchto map byl na počátku 15. století také augustiniánský klášter v městě Klosterneuburgu při řece Dunaji severně od města Vídně v Dolních Rakousích. Nejvíce plodná byla léta 1420 1442 a právě okolo roku 1421 zde vznikla, naneštěstí do dnešních dnů nedochovaná, mapa střední Evropy. Za autora je považován klášterní písař Bedřich Amann (??) a jeho jménem je také badateli mapa označována jako Bedřichova mapa Evropy. Namísto ztracené mapy máme k dispozici její 2 rekonstrukce z let 1934 a 1954, vyhotovené na základě studia rukopisných záznamů tabulek zeměpisných souřadnic okolo 600 míst a skic velkých evropských řek. Pomineme li Kladsko, v té době nesporné součásti Čech, 64) zjišťujeme především název země Slesia Slezsko, Ader Odra a co je důležité, i názvy sídel. Jsou zde popsána města Sagan Zaháň, Glogau Hlohov, Presla Vratislav, Greifenberg Gryfów, Goliperg Goldberg, Wart Brdo. Současného českého 62 ) Tvůrce námořních map 1. poloviny 14. století. Viz: K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 123. Jeho jméno přepisuje ve znění Angellino Dulcert s tím, že je pravděpodobně totožný s osobou jménem Angelo Dalorto. 63 ) E. SEMOTANOVÁ, Mapy (jako pozn. 29), s. 38 a 40, popis mapy dle reprodukce tamtéž s. 39. 64 ) K postavení Kladska v českém státu viz stručně: heslo Kladsko, František HONZÁK, Marek PEČENKA, Jitka VLČKOVÁ, Evropa v proměnách staletí, Libri, Praha 1995, s. 232. 25

Slezska se přímo dotýká název dalšího města Fravdental Bruntál, tehdy však připadající k Moravě. I když je celkový počet zakreslených a popsaných sídel malý a autor se dopustil mnoha nepřesností, mapa dolnorakouského mnicha Bedřicha je zřejmě prvým středoevropským kartografickým výtvorem postaveným již na vědeckých základech. 65) 6/ Mapa střední Evropy Mikuláše Kusánského Nedlouho po zpřístupnění zeměpisného názoru Klaudia Ptolemaia západnímu světu, nastoupilo poznání o omezené využitelnosti jeho map. Začaly vznikat mapy, tak zvané moderní tabulae modernae, které již měly odpovídat skutečnosti. Mezi nimi vynikla mapa raně renesančního myslitele, církevního hodnostáře, autora teologických spisů, filosofa, matematika a přírodovědce 66) kardinála Mikuláše Kusánského (1.8.1401 11.8.1464), vlastním jménem Nicolas Krebs. 67) Myšlenku vyhotovit mapu pojal snad již v roce 1439, 68) její základy položil asi v jihotyrolském městě Brixenu, kde od roku 1450 působil jako biskup. 69) Údaje k ní mohl získat na svých cestách po Německu a Nizozemí, 70) při církevních a diplomatických jednáních rozhovory se znalými vzdělanými osobami týchž zájmů, studiem cestopisů, či jiných, třeba i starších map. Na dobu jejího vzniku nepanuje jednotný názor, je uváděn rok 1451, 71) též léta 1457 1458. 72) Rukopis mapy je zřejmě již ztracen, známe však 2 jeho kopie. Především je to k severu orientovaná eichstädtská mapa, 73) takto zvaná podle bavorského města Eichstäd, kam přibyla jako předloha, nebo přímo již měděná tisková deska a kde měla být dokončena a datována. Rozměr mapy je 495 x 345 mm. 74) 65 ) R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 16, dále dle reprodukce tamtéž s. 17. 66 ) K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 125. 67 ) Heslo Kusánský Mikuláš in: MČSE (jako pozn. 2), III., 1986, s. 668. 68 ) K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 21. 69 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 157. 70 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 87. 71 ) K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 21. 72 ) E. SEMOTANOVÁ, Mapy (jako pozn. 29), s. 44. 73 ) K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 22. 74 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 157. 26

Její vzhled ovlivnil Mikuláš Germanus, 75) zvaný Donis, 76) (? 1477/1482? 77) 1489?, 1490 78) ) benediktýnský mnich kláštera opatství ve vesnici Reichenbachu 79) na řece Regen severovýchodně od města Řezna v Bavorsku, pocházející zřejmě z vratislavské diecése 80) a později žijící ve skvělém středisku vědy a umění v toskánském městě Florencii 81) v Itálii. Jako již moderní mapa měla mít své místo v římském vydání díla Klaudia Ptolemaia v roce 1478 nebo 1490. Záměr se, neznámo proč, neuskutečnil, 82) ale již následujícího roku 1491 vyhotovil v bavorském městě Augsburg na řece Lechu ze zmíněné tiskové desky mědirytec Jan Burgkmair (1473 1531) několik otisků, které dnes řadíme k nejstarším toho druhu. 83) Další tisky pocházejí až z let 1514 a 1529 nebo z doby ještě pozdější. Druhou kopií je rukopisné přepracování od římského zpracovatele Ptolemaiovy Geografie Martella Jindřicha Germana (??). 84) Původní předloze kardinála Mikuláše Kusánského se jistě nejvíce blížily ony nejstarší výtisky z roku 1491. V prostoru vymezeném 41 0 a 61 0 severní zeměpisné šířky odtud tedy mapa střední Evropy, 85) bylo ze Slezska uvedeno jen několik zeměpisných názvů a to zvláště dvojitě název celé země SLESIA. Slezsko, název pohraničních hor. SILVA. ET. MONTES BOHEMIAE tedy v překladu les a hory Čech - v těch můžeme spatřovat i česko slezské pohoří Krkonoše, název řeky Odry ODERA FLV. a řeky Visly. ISTVLA. FLV., potom měst od západu. GOLDBERG. Złotoryja,. PRATISLAVIA. Vratislav a. NISA. Nisa. Bez popisu vidíme východně ležící vrcholky, které bychom mohli z části považovat za pohoří Jeseníky či snad Moravskoslezské Beskydy a Slezské Beskydy. Tok řeky 75 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 157. 76 ) K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 124; týž, Naše (jako pozn. 21), s. 20 a P. ALLEN, Atlas atlasů (jako pozn. 3), s. 12 uvádějí jako prvé jméno Dominus. Jde však o titul světského kněze dominus zkráceně Donis. Viz L. MUCHA, Ptolemaiovská (jako pozn. 3), s. 5. 77 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 157. 78 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 87 uvádí rok úmrtí v podobě 1489?, L. MUCHA, Ptolemaiovská (jako pozn. 3), s. 5 upřesňuje na rok 1490. 79 ) K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 124; P. ALLEN, Atlas atlasů (jako pozn. 3), s. 12. 80 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 157. 81 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 87. 82 ) K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s.22. 83 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 88; týž, Vývoj mapového zobrazení českých zemí na mapách poutnických cest do poloviny 16. století, in: Rozpravy Národního technického muzea v Praze Z dějin geodézie a kartografie 8, NTM, Praha 1995, s. 35. 84 ) K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 22, 126; I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 88 spojuje dotyčného s italským městem Florencií a uvádí pořadí jmen Jindřich Martell Germanus. 85 ) V. NOVÁK, Wielandovy (jako pozn. 15), s. 289. 27

Odry zcela, obdobně řeky Visly a pak i město Nisa jsou v mapě položeny zvláště špatně a celý zákres je nutno ze strany autora chápat jen jako uvědomění si existence Slezska a některých jeho zeměpisných skutečností. Název mapy zní: Quod picta est parva Germania tota tabella tedy česky: To je malý nákres celé Germanie. Pohoří jsou znázorněna shluky či pásy kuželovitých nestínovaných kopců, řeky dvojčaře a sídla kroužkem s tečkou uprostřed. K tomu je připojena kresba většinou zastřešené věžovité stavby, v případě většího sídla je to více staveb obehnaných hradbami zesílenými dalšími věžemi, nebo branami. Vše je popsáno dobře čitelnými velkými písmeny latinské abecedy. 86) O něco více přinesla další podoba mapy z roku 1507 s latinským názvem Tabula moderna Polonie, Ungarie, Boemie, Germanie, Russie, Lithuanie v českém překladu: Moderní (nová) mapa Polska, Uher, Čech, Německa, Ruska, Litvy, o níž se zasloužil italský učenec Marco Beneventano (??) s doplňky polského historika a kartografa Bernarda Wapowského (1450? 1535), není vyloučena účast slavného polského astronoma Mikuláše Koperníka (1473 1543). 87) Počet názvů sídel se zvýšil, přibyly Glagonia Hlohov, Ligtruz Lehnice?, Cyeszyn Těšín, Hvizfelt Psí Pole? 88) Avšak ani účast tak slovutných osob, u nichž bychom předpokládali dobrou znalost tamního prostoru, nezabránila chybám, zvláště v umístění sídel, 89) a nesmyslnému záznamu horských pásem na východ od Vratislavi převzatých z díla Klaudia Ptolemaia. 90) 7/ Mapa Německa Jeronýma Münzera Přibližně v téže době, kdy v městě Eichstäd vznikala verze mapy střední Evropy Mikuláše Kusánského, vytvořil v městě Norimberku německý lékař a kosmograf Jeroným Münzer (1437 1508) mapu Německa Deutschlandkarte. Ta byla přidána k světové kronice 91) Liber chronicarum, 92) kterou sepsal a v roce 1493 v německém a latinském jazyce vydal 93) německý historik Hartmann Schedel (1440 1514). 94) 86 ) Popis mapy dle reprodukce in: E. SEMOTANOVÁ, Mapy (jako pozn. 29), s. 43. 87 ) J. JANCZAK, Zarys (jako pozn. 23), s. 32. 88 ) R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 18. 89 ) J. JANCZAK, Zarys (jako pozn. 23), s. 32. 90 ) R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 18. 91 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 158. 92 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 90. 93 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 158. 94 ) Heslo Schedel Hartmann in: MKL (jako pozn. 24), 3, 1934, s. 1991. 28

V hrubém dřevořezu vyvedená a k severu orientovaná mapa o rozměrech 390 x 290 mm 95) zobrazovala zvlněné moře, ostrovy, na souši dvojčaře vykreslené vodní toky a jezera, kopečkovou metodou výškové poměry. Popis se vztahoval k mořím, ostrovům, zemím, vybraným vodním tokům a jím byla vyjádřena i poloha jen nečetných sídel. Východní polovina mapového pole jasně odráží autorovu takřka neznalost míst a tak je Slezsko zastoupeno jen názvem země Slezsko Schlesy, řeky Odry a řeky Visly Aderfluß a Vistula fl. Slezská města reprezentovala jen Vratislav presla. Nepřesnost zákresu je více než zřejmá, jižní, přesněji jihozápadní, horská hranice Slezska, máme na mysli především pohoří Krkonoše, je bez jakéhokoli popisu naznačena zjednodušeným obloukem několika vrcholů představujících spíše charakteristickou horskou hradbu Čech v mapě Behem, než cokoli s přednostní vazbou ke Slezsku. 96) V tomto ohledu mapa plně následovala své předchůdkyně a k zeměpisnému obrazu Slezska nepřinesla nic nového. 8/ Mapa Jiřího Alténa S německým vydáním světové kroniky Hartmanna Schedela v městě Norimberku v roce 1493 je spojena další moderní mapa Německa autora Jiřího Alténa (??). I té můžeme dát jen velmi nízké hodnocení, její kresba byla stejně prostá a nepřesná jako u map předešlých a k pozvednutí úrovně mapového obrazu Slezska nedodala ani ona nic mimořádného. 97) 9/ Mapa střední Evropy Erharda Etzlauba Konec 15. století byl ve znamení příprav římskokatolických křesťanů na nadcházející Svatý rok 1500 a s ním spojené putování do Věčného města Říma. Pomůckou mohly být nejenom itineráře, tedy popisy cest s udáním vzdáleností mezi vybranými sídly, ale především cestovní mapy s přednostním vyznačením hlavních poutnických směrů. Není překvapením, že tyto mapy vznikly ve středoněmeckém bavorském městě Norimberku, středisku vědy a kultury, kde se pěstovala matematika, astronomie, vyráběly vědecké přístroje, tiskly knihy a mapy. Nejstarší známá mapa toho druhu nenese sice jméno autora a je nedatovaná, za jejího zhotovitele je považován místní lékař, astronom, výrobce kompasů, 98) 95 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 158. 96 ) Popis mapy dle reprodukce in : E. SEMOTANOVÁ, Mapy (jako pozn. 29), s. 44. 97 ) A. HEYER, Die kartographischen (jako pozn. 15), s. 187; V. NOVÁK, Wielandovy (jako pozn. 15), s. 289. 98 ) I. KUPČÍK, Vývoj (jako pozn. 83), s. 34; Eva SEMOTANOVÁ, Atlas zemí Koruny české, Skřivan, Praha 2002, s. 172. 29

zeměměřič 99) a kartograf 100) Erhard Etzlaub (1455?, 1460?, 1462? 1532) 101) pocházející z německého města Erfurtu v Sasku na řece Gera. 102) Doba vzniku mapy je uváděna okolo roku 1492, 103) též okolo roku 1500, 104) či přímo v tomto roce 1500. 105) Mapa je orientována k jihu viz popis Mittag jih 106) a zachycuje velkou část střední Evropy mezi 41 0 58 0 severní zeměpisné šířky, tedy přibližně od jižní Skandinávie a Británie na severu, po polovinu Apeninského poloostrova na jihu. Na východě bylo zachyceno západní Slovensko, na západě východní Francie. Je tedy zobrazeno i Slezsko a výše uvedený rozsah napovídá, že na mapě nalezneme moře, ostrovy, poloostrovy, vodní toky, jezera, je naznačen reliéf. Četná sídla 558 107) jsou lokalizována kroužkem s připojeným popisem. U nejvýznamnějších z nich vidíme i schematický obrázek opevněného města. Popis mapy je německý a bylo k němu použito lomeného gotického písma, přičemž i počáteční písmena jsou ve většině případů malá. Vysvětlujícímu názvu mapy, který je nadepsán při jejím jižním okraji ve znění: Das ist der Rom Weg von meylen zu meylen mit puncten verzeychnet von eyner stat zu der andern durch deutzsche lantt ve volném českém překladu: To je římská cesta od mílí k mílím tečkami zaznamenaná od jednoho města k druhému přes německou zemi, odpovídá zákres nejdůležitějších poutnických cest. Mezi kroužky měst je různý počet teček, vzdálenost mezi nimi představuje 1 německou míli (milliaria Germanica) shodnou s mílí zeměpisnou a její hodnota je přibližně 7 420 m. 108) Do Slezska, s výjimkou Ratibořska, však v tomto vydání žádný takovýto zákres nezasáhl. 99 ) Egon KLEMP, Erste Straßenkarte Mitteleuropas (1501), in: Haack Geographisch Kartographischer Kalender 1988, VEB HH GKA, Gotha 1988, s. 2. 100 ) K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 123; Eva SEMOTANOVÁ, Kartografie v historické práci, HÚ, Praha 1994, s. 190. 101 ) Rok narození 1455 jako přibližný uvádí E. KLEMP, Erste (jako pozn. 99), s. 2, rok 1460 E. SEMOTANOVÁ, Kartografie (jako pozn. 100), s. 190, jako přibližný táž, Atlas (jako pozn. 98), s. 172; I. KUPČÍK, Vývoj (jako pozn. 83), s. 34; R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 18, rok 1462 K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 123; I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 47, rok úmrtí 1532 shodně všichni jmenovaní autoři. 102 ) E. KLEMP, Erste (jako pozn. 99), s. 2. 103 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 49. 104 ) I. KUPČÍK, Vývoj (jako pozn. 83), s. 34; E. SEMOTANOVÁ, Atlas (jako pozn. 98), s. 15. 105 ) K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 22; R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 18. 106 ) Popis mapy zde i dále dle reprodukce in: I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 48; E. SEMOTANOVÁ, Atlas (jako pozn. 98), s. 58 59. 107 ) I. KUPČÍK, Vývoj (jako pozn. 83), s. 35. 108 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 47, týž, Vývoj (jako pozn. 83), s. 35; Karel KUCHAŘ, Míle a milníky, in: Ročenka LIDÉ a ZEMĚ, NČSAV, Praha 1961, s. 174, 176 udává hodnotu 1 střední německé míle na 7 400 m, heslo Meile in: MKL (jako pozn. 24), 2, 1933, s. 1489 shodně s heslem míle in: MČSE (jako pozn. 2), IV., 1986, s. 251 nehovoří sice o míli německé (střední), ale udávají hodnotu míle zeměpisné a tuto upřesňují na 7 420,44 m. Obě 2 míle je možno obecně považovat za shodné. 30

Měřítko mapy je rovněž přibližné a činí 1 : 5 300 000, 109) rozměr mapy pak 360 x 290 mm. 110) Tisky mapy byly pořízeny z hrubých dřevořezů, které připravil norimberský dřevorytec 111) a iluminátor Jiří Albrecht Glockendon (1450 1514). 112) Ve srovnání s jinými díly té doby výrazně navýšený obsah mapy se projevil i v obsahu Slezska. Jeho název ale v mapě není, pohraniční hory obvykle naznačené kopečky různých tvarů, jsou vyjádřeny pásem v té době jistě naprosto nepominutelného listnatého hraničního hvozdu a řeka Odra dye ader fl. má svůj tok vyveden v průběhu značně se blížícím skutečnosti. Města jsou následující: frydeck Frýdek, Teschen Těšín, neuse Nisa, oppell Opolí, prysnitz Bryniczka, briga Břeh, presla Vratislav, Sweydnitz Svídnice, hirspurg Jelení Hora, lignitz Lehnice, grossen glogau Hlohov, nomenisla Namyslów. K těmto 12 identifikovaným názvům měst je třeba připojit ještě jedno sídlo ležící v Dolním Slezsku na pravém břehu řeky Odry, jeho ztotožnění s konkrétním slezským sídlem je však pro obtížnost jeho přepisu zatím nemožné. Zcela chybně je umístěno město Těšín. Ostatní města se svou polohou skutečnosti alespoň blíží a tak mapa mohla svým uživatelům částečnou představu o Slezsku přece jen poskytnout. Víme o 3 různých vydáních této mapy, jen krátce po vydáním prvém následovala mapa z roku 1501. I ona vyšla v městě Norimberku v dílně Jiřího Albrechta Glockendona a Erhard Etzlaub byl nepochybně jejím autorem. 113) Mapa je opět orientovaná k jihu, je však přepracovaná, rozšířená a doplněná o další údaje. Zobrazuje přibližně stejné území střední Evropy mezi 48 0-58 0 severní zeměpisné šířky 114) ve větším měřítku asi 1 : 4 100 000. 115) Mapa má rozměry 400 x 540 mm. 116) 109 ) I. KUPČÍK, Vývoj (jako pozn. 83), s. 34; E. SEMOTANOVÁ, Mapy (jako pozn. 29), s. 41; táž, Atlas (jako pozn. 98), s. 15. 110 ) E. SEMOTANOVÁ, Atlas (jako pozn. 98), s. 15. 111 ) S touto tiskařskou činností jej spojuje K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 23; I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 47. O jeho dalších uvedených činnostech opět I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 47. K obecně užívanému pojmu dřevorytec je také předkládána možnost dřevořezáč Vladimír KRAUS, Tisk Klaudyánovy mapy Čech rekonstrukce technologie, in: Rozpravy Národního technického muzea v Praze Z dějin geodézie a kartografie 2, NTM, Praha 1982, s. 34 a 43. 112 ) I. KUPČÍK, Vývoj (jako pozn. 83), s. 35; týž, Alte (jako pozn. 3), s. 47 uvádí rok úmrtí 1515. Osobu stejného jména zaznamenává i K. KUCHAŘ, Naše (jako pozn. 21), s. 124, avšak s léty narození a smrti (1492 1553) snad syn?, s poznámkou o původu z norimberské rodiny rytců a obchodníků s rytinami. 113 ) I. KUPČÍK, Vývoj (jako pozn. 83), s. 35. 114 ) E. KLEMP, Erste (jako pozn. 99), s. 2. 115 ) I. KUPČÍK, Vývoj (jako pozn. 83), s. 35. 116 ) E. SEMOTANOVÁ, Mapy (jako pozn. 29), s. 41; 31

Její název, opět umístěný při jižním rámu mapy označen /MITTAG/ zní: Das sein dy lantstrassen durch das Romisch reych von einem Kunigreych zw dem andern dy an Tewtsche land stossen von meilen zw meiln mit puncten verzeichnet. 117) Ve volném českém překladu: To jsou zemské cesty přes Římskou říši z jednoho království k druhému s Německou zemí hraničící od mílí k mílím tečkami zaznamenané. Tato mapa, stejně jako prvá, opět zobrazuje ostrovy, poloostrovy, vodstvo tekoucí i stojaté, reliéf. V případě českých a na severu, či severovýchodě, tedy částečně slezských hor, se autor znovu uchýlil k jejich vyjádření v podobě listnatého pohraničního hvozdu. A jako mapa cestovní nese i zákres tras dálkových cest do hlavního města všech římskokatolických křesťanů Říma. Popis je mnohem hojnější a různorodý. Vypsáním názvů zemí, k jejich oddělení hraniční čarou zde ještě nedošlo, jsou naznačeny politické poměry zachycené části střední Evropy, k popisu je užito jak velkých písmen latinské abecedy, tak malých písmen lomeného gotického písma. Převážně německo jazyčná mapa obsahuje již i názvy a texty latinské. Země našeho zájmu Slezsko má na mapě svůj název SCHLESI Slezsko. Výrazné, třebaže bez popisu, jsou slezské severní (severovýchodní) svahy míněno především pohoří Krkonoše, v přibližně správném směru je jednočaře zaznamenána řeka Odra oder flu. Do ní se zleva, ale v nesprávném místě mezi městy Krosnem Oderským a Frankfurtem nad Odrou, vlévá vodní tok popsaný Neuss flu. zřejmě Kladská Nisa. Z celkem 820 názvů sídel 118) vyznačených kroužkem nalezneme v mapě pro Slezsko tyto: troppaw Opava, peum Bytom, kosel Kozlí, oppel Opolí, NEVSSE Nisa, sweidnitz Svídnice, briga Břeh, hirspurg Jelení Hora, prisnitz Bryniczka, PRESLA Vratislav, eltze Olešnice, wartnburg Syców, lignitz Lehnice, puntzla Boleslavec, grossen glogau Hlohov, SAGEN Zaháň, friestat KoŜuchów, krossen Krosno Oderské. Nejasné je město v přepisu snad (n)amsel, které jak svým, třebaže i zkresleným zněním, tak zejména polohou, nabízí možnost jej považovat za Namyslów. Srovnáním s předchozím výpisem popsaných sídel na starší mapě Erharda Etzlauba vidíme nárůst jejich počtu, ale významná města Frýdek a Těšín však naopak ubyla. Autor mapy se pokusil některá města, bezpochyby s ohledem na jejich význam, nebo velikost, vyzdvihnout tím, že jejich názvy nechal do tiskové desky vyřezat velkými písmeny. Nepřehlédnutelným způsobem jsou tečkovaně vyznačeny zmíněné trasy dálkových poutnických cest, spatřujeme 4 takovéto větve jak se sbíhají v hlavním městě Slezska Vratislavi, kam přicházejí od měst Krakova a Poznaně, aby pokračovaly ve směru na města Norimberk a Vídeň a odtud pak dále na jih do Itálie. 119) Černobílé výtisky byly ručně vybarvovány, Slezska se tato úprava, až na zákres pohraničních hvozdů, nedotkla. Mapy Erharda Etzlauba obsahovaly řadu chyb a nepřesností, v zákresu měst, a tedy i slezských, byly krokem vpřed a staly se vzorem pro řadu map následujícího období. 117 ) Přepis dle E. KLEMP, Erste (jako pozn. 99), s. 2.; E. SEMOTANOVÁ, Mapy (jako pozn. 29), s. 41 zw přepisuje jako zuo. 118 ) I. KUPČÍK, Vývoj (jako pozn. 83), s. 35. 119 ) Popis mapy dle reprodukce in: Haack GEOGRAPHISCH KARTOGRAPHISCHER Kalender 1988, VEB HH GKA, Gotha 1988, s. 2. 32

10/ Mapa střední Evropy Jana Ondřeje Vavassoreho Mapy střední Evropy nebyly jen výsledkem práce zejména německých tvůrců, vznikaly i na jih od Alp. Autorem jedné z nich byl i dřevorytec z věhlasného severoitalského přístavního města Benátek Jan Ondřej Vavassore (1510 1572). 120) Mapa se objevila na počátku 16. století. 121) Je orientovaná k severu, jednak proto, že to bylo v té době takřka obvyklé, možná i proto, že pro případné italské cestovatele tímto směrem bylo výhodnější mít mapu natočenou právě takto. Značně hrubý dřevořez nepřinesl stran Slezska žádné nové údaje. Vzorem nesporně posloužila některá z map vzešlá z rukopisu mapy Mikuláše Kusánského nebo jejich dalších odvozenin. Opět spatřujeme kopečkovou metodou zobrazený horský pohraniční val Sudet s dominujícím pohořím Krkonoše, na východ od něho mohutné horské pásmo v jehož části mohou být zastoupeny jak pohoří Jeseníky, tak i Moravskoslezské a Slezské Beskydy, vše z části, nebo zcela náležející ke Slezsku. Dvojitě je uveden popis země Slesia Slezsko, vidíme mohutný dvojčarý tok řeky Odry Odera flv. a řeky Visly Istula flv. Pak symboly měst drobné schematické miniatury s německo latinskými popisy goldberg Złotoryja, nisa Nisa a pratislavia Vratislav. Mimo ně je zde glagonia Hlohov, severněji fancstat? KoŜuchów. Ke Slezsku převzala mapa kopírovanými podklady nabídnutý objem informací a přes zjevnou snahu o jejich obohacení a nápravu také mnoho hrubých chyb k nimž připojila i některé další. 122) Přesto i ona má své místo v postupu k pozdější samostatné mapě Slezska. 11/ Mapa Německa Martina Waldseemüllera Nedlouho po vydání Ptolemaiovy Geografie na italské půdě bylo zpřístupněno jeho dílo i v Německu. Stalo se tak v roce 1482, pak v roce 1486, obojí ve švábském městě Ulmu na řece Dunaji. Jako jedno z nejvýznamnějších je hodnoceno vydání třetí, 123) které zpracoval významný kosmograf 124) a kartograf 125) přelomu 15. a 16. století, Lotrinec 126) z města 120 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 108. 121 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 101 uvádí období vzniku mapy okolo roku 1508, to však neodpovídá uvedenému roku narození 1510. 122 ) Popis mapy dle reprodukce in: I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 100. Její nízká kvalita neumožňuje prozatím identifikovat případná další sídla se vztahem ke Slezsku. 123 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 158. 124 ) I. KUPČÍK, Vývoj (jako pozn. 83), s. 35. 125 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 39; K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 158. 126 ) J. JANCZAK, Zarys (jako pozn. 23), s. 40; I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 99. 33

Saint Dié 127) ve Vogézách, kanovník tamního kostela 128) (Hylacomylus) 129) Martin Waldseemüller (1470? 1518/1521). 130) Bylo vytištěno v roce 1513 v městě Štrasburku v dílně Jana Schotta (??). Vedle tradičních 27 map vzešlých z předlohy Klaudia Ptolemaia obsahovalo vydání i 20 map nových. 131) Jako podklad pro tyto nové moderní mapy štrasburského vydání, které redigoval, použil Martin Waldseemüller existující mapy jednotlivých zemí, jež se mu za jeho působení v městě Saint-Dié podařilo shromáždit. 132) Poprvé se zde objevila metoda tříbarevného tisku, opět za použití metody dřevořezu. 133) Mezi novými mapami byla i mapa Německa s názvem TABULA MODERNA GERMANIAE. 134) Mapa je orientovaná k severu 135) a má rozměr 555 x 365 mm. 136) Nese znaky mapy střední Evropy Erharda Etzlauba vydání z roku 1501, lze předpokládat i využití mapy téhož prostoru Mikuláše Kusánského. 137) Co se týče Slezska, vidíme takřka shodný horský, ne však popsaný, pohraniční val Čech, tedy i slezské svahy pohoří Krkonoše a latinsky popsané pohoří Sarmatia Monte Sarmatské hory. Odtud k severoseverozápadu vybíhá výrazné pásmo, jehož jižní část lze rovněž považovat za součást Slezska pohoří Moravskoslezské Beskydy a Slezské Beskydy. Z těchto hor tady vytéká řeka Odra, podle mapy Klaudia Ptolemaia latinsky pojmenovaná via /dus/ flué to jednou a pak i německy na 2 místech ode / ra fl. a odera fl. Podle skutečnosti již teče severozápadním směrem. Souběžně s ní, tak jako na mapě Erharda Etzlauba, je zakreslena další řeka neus / sa fl., kterou kreslič mapy nechal vplynout do řeky Odry sice správně zleva, avšak mnohem níže po jejím proudu, než by náleželo a to sice mezi městy Krosnem Oderským a Frankfurtem nad Odrou. Je to pravděpodobně Kladská Nisa. Dalším slezským tokem na mapě je řeka Visla zde s názvem istu / la Fl., istula flue, wycel fl., pramenící ve východní části 127 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 39. 128 ) P. ALLEN, Atlas (jako pozn. 3), s. 28. 129 ) Heslo Waldseemüller ( Hylacomylus), Martin in: MKL (jako pozn. 24), 3, 1934, s. 2389; I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 93 uvádí Hylacomilus; týž, Vývoj (jako pozn. 83), s. 36 uvádí Hylacomus. 130 ) Údaje o roku narození a smrti se různí. Roky (1470 1518) uvádí I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 39, (1470? 1518) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 158, (1470? 1518/1521) J. JANCZAK, Zarys (jako pozn. 23), s. 40; rovněž I. KUPČÍK, Vývoj (jako pozn. 83), s. 36, (1480? 1521?) Heslo Waldseemüller ( Hylacomylus), Martin in: MKL (jako pozn. 24), 3, 1934, s. 2389. 131 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 158. 132 ) I. KUPČÍK, Alte (jako pozn. 3), s. 110. 133 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 158. 134 ) R. WYTYCZAK, Śląsk ( jako pozn. 3), s. 18; K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 158 uvádí GERMANIE. 135 ) Popis mapy dle reprodukce in: K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 16. 136 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 158. 137 ) Viz příslušné texty výše. 34

Sarmatských hor. Tohoto znění bylo použito již na mapách odvozených dle práce Mikuláše Kusánského. Nejvýznamnější složkou obsahu i této mapy byla sídla. Zákres měst na mapě je proveden v podobě malých ale nepřehlédnutelných kroužků, k nimž jsou připojeny názvy v německém jazyce. Ke Slezsku pak od severu patří Krosten Krosno Oderské, burg (Naumburg) Nowogrodziec, friestat KoŜuchów, Sagen Zaháň, glagonia Hlohov, puntzn Boleslavec, wartenberg Syców, eltze Olešnice, Vratis / lauia p presla Vratislav, lignitz Lehnice, hirs= / burg Jelení Hora, Schweidnitz Svídnice, priga Břeh, oppel Opolí, Neuse Nisa, Kosel Kozlí, Tesché Těšín, Troppau Opava, frideck Frýdek, beuten Bytom. Jejich umístění je mnohdy velmi vzdálené skutečnosti. Některá místa jsou položena naprosto chybně, například město Hlohov místo na levém břehu řeky Odry nacházíme na levém břehu stejně nesprávně zakreslené řeky Kladské Nisy, k jejímu hornímu toku je připojeno i město Opava. Významné město Těšín nalezneme daleko na západ od města Ostravy, namísto aby od ní leželo na východ. Přitom ale (moravské) město Ostrava, zde na mapě, lze li to takto říci, správně za pravým břehem řeky Odry leží. Podobně správně leží i výše po proudu toku města Kozlí a Vratislav. Všechna v seznamu uvedená sídla jsou i přes zkomolení svých názvů jednoznačně ztotožnitelná s konkrétními městy ve Slezsku. To však neplatí pro další místo nakreslené v mapě. Jeho název je čten jako lipcutz a proto je považováno za hornoslezské město Hlubčice německy Leobschütz. 138) Není však vyloučeno ani čtení lipnitz a pak tato podoba ve spojení s umístěním mezi moravskými městy Olmuntz Olomouc a Tisché Jičín (Nový) předchozí názor nepotvrzuje, naopak je možno se oprávněně domnívat, že toto město je moravské město Lipník nad Bečvou a není ho proto možno ke Slezsku přičítat. Latinizovaný německý název země SCHLESIA Slezsko je umístěn mimo slezskou oblast do prostoru Lužice, kde zasahuje až k tamní řece Sprévě. Tato směsice chyb, omylů, ale i místy správných zákresů, působí však celkem přehledně. Pro vyjádření reliéfu bylo použito výrazně vypracované kopečkové metody s úměrným zaoblením vrcholů. Ty jsou nasvíceny od západu se stínováním na opačné východní straně. Celek působí velmi plasticky. Pravděpodobně nepozorností dřevorytce při řezání tiskové desky se stalo, že zmíněné Sarmatské hory i z nich vycházející pohoří jsou otočeny o 180 0, kopečky tedy ční základnou vzhůru, vrcholem dolů. Toky jsou pojaty jako dvojčaré. K popisu bylo použito lomené gotické písmo, velkými písmeny jsou vypsány rozsáhlé zeměpisné celky jako moře a země, bez pevného pravidla pak vidíme názvy vod a měst. Někdy stojí na jejich počátku písmeno velké, jindy malé. Obraz Slezska na mapě Martina Waldseemüllera výrazně nepřekročil obecně dosaženou mez. Vzhledem k možnostem doby byl však dobrým výsledkem, který byť s chybami, pomohl v šíření prostorové informace o zeměpisných poměrech této historické země. 138 ) K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 158. Odvolává se na starší práci: Alfons HEYER, Geschichte der Kartographie Schlesiens bis zur preußischen Besitzergreifung. Phil. Diss. Breslau 1891. 35

Touto mapou lze ukončit období, kdy Slezsko bylo možno poznávat jen prostřednictvím map větších územních celků, ať již světa, nebo částí Evropy. Žádná z těchto map nebyla vytvořena ve Slezsku a s možnou výjimkou osoby Mikuláše Germana, 139) neměl na jejich vzniku podíl snad žádný Slezan. Zcela jistě však ukázaly cestu k tvorbě map pouze tohoto území. 140) V polovině 16. století vznikla první samostatná mapa Slezska. 139 ) Viz poznámka 76. 140 ) A. HEYER, Die kartographischen (jako pozn. 15), s. 187 188 a po něm V. NOVÁK, Wielandovy (jako pozn. 15), s. 289 290, také autor textu hesla Kartografie Slezska Jaromír KAŇOK in : ES, (jako pozn. 18), s. 75, uvádějí ve sledu map zobrazujících i Slezsko mapu téhož prostoru, taktéž z roku 1513, avšak spojovanou s autorstvím Jakuba Aeßlera (??) a Jiřího Uebelina (??) vyhotovenou v měřítku 1 : 1 500 000. Právě tuto mapu uvedení čeští autoři vysoce hodnotí a všichni společně ji považují za vzor pro ostatní soudobé mapy tohoto a širšího prostoru. Vliv na mapu Martina Waldseemüllera je pravděpodobný srovnej popis mapy od Alfonse Heyera, není však konstatován. Žádnou spojitost nenaznačuje ani K. LINDNER, Zwischen (jako pozn. 23), s. 158. Protože mapu, ať již v originále nebo v reprodukci, nemáme k dispozici, nemůžeme učinit podrobnější srovnání a v tomto ohledu dále nic bližšího prozatím vyvodit. Zájemce o popis mapy odkazujeme na údaje ve výše zmíněné práci Alfonse Heyera. 36