Dvoukřídlí ve stájovém prostředí

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Dvoukřídlí ve stájovém prostředí Bakalářská práce Vedoucí práce: doc. Ing. Marie Borkovcová, Ph.D. Vypracovala: Tereza Pokorná Brno 2013

ZADÁNÍ

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma DVOUKŘÍDLÍ VE STÁJOVÉM PROSTŘEDÍ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne podpis.....

PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě chci poděkovat paní doc. Ing. Marii Borkovcové, Ph.D. za odborné vedení, podnětné připomínky a pomoc při zpracování této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat panu Ing. Danielovi Faltovi, Ph.D. za poskytnutí dat a lepových pastí a za cenné rady při řešení praktické části práce. Rovněž děkuji své rodině, která mi umožnila studium na vysoké škole a byla mi vždy oporou.

ABSTRAKT Název práce: Dvoukřídlí ve stájovém prostředí Autor: Tereza Pokorná Cílem bakalářské práce bylo zpracovat literární přehled o dvoukřídlých (Diptera), kteří nejvíce obtěžují nebo bodají dobytek ve stájích a dále provést praktické sledování chování dojnic ve vytipovaném chovu v Jihomoravském kraji z důvodu možné existence spojitosti mezi určitými jevy (teplota ve stáji, shlukování krav, škodlivý hmyz). Podle literárních pramenů k nejčastěji sledovaným zástupcům dvoukřídlých ve stáji patří moucha domácí (Musca domestica) a bodalka stájová (Stomoxys calcitrans), které mohou být přenašeči střevních onemocnění (tyfus, salmonela aj.). Praktická část, probíhající ve vytipovaném zemědělském podniku během letního období roku 2011, zahrnovala monitoring dvoukřídlého hmyzu pomocí lepových pastí. Současně bylo uskutečněno sledování etologie krav a mikroklimatu ve stáji pomocí dostupné techniky (kamery a čidla). Z čeledí dvoukřídlých popisovaných v literárních zdrojích však byly pomocí lepových pastí ve vytipované stáji dojnic zachyceny pouze 1 druh bodavého zástupce (bodalka stájová - Stomoxys calcitrans) a 2 druhy obtěžujících dvoukřídlých (moucha domácí - Musca domestica, octomilka - Drosophila sp.). Prakticky od začátku sledovaného období (2. 7. 2011) krávy typicky shlukovaly, stejně jako je popsáno v podobných studiích. Krávy tvořily typické útvary v závislosti na teplotě okolního prostředí. Z rána a v noci se dojnice neshlukovaly. Vzhledem k tomu, že hmyz ve stáji způsobuje celosvětově obrovské ztráty na produkci (mléka i masa), je nutné kontrolovat a rozpoznat stav obtížného hmyzu, netypické chování ustájených zvířat a včas začít s účinnou obranou. Klíčová slova: dvoukřídlí (Diptera), moucha, desinsekce, repelent, parazitoid, stáj.

ABSTRACT Title: Diptera in a stable environment Author: Tereza Pokorná The aim of this work was develop a literatur rewiew of Diptera, who most annoy or stinging cattle in stables and make practical monitoring the behavior of dairy cows in the selected farm in the South Moravian region because of the possible existence of a link between certain phenomenons (temperature in the stable, cows crowding, harmful insects). According to literature, the most commonly pursued representatives of Diptera in the stable include housefly (Musca domestica) and stablefly (Stomoxys calcitrans), which may be carriers of intestinal diseases (typhoid, salmonella, etc.). The practical portion extending in a selected spot farm during the summer of 2011, included a monitoring of Diptera with sticky traps. Also there was made monitoring of cows ethology and stables microclimate using available technology (cameras and sensors). From the families of Diptera described in literary sources have been trapped by sticky traps in the tipped barn cows only one kind of stinging representative (stablefly - Stomoxys calcitrans) and 2 kinds of annoying Diptera (housefly - Musca domestica, fruitfly - Drosophila sp.). Practically, from the beginning of the monitoring period (2. 7. 2011) cows were typically crowded as described in similar studies. Cows were in typical formations depending on the ambient temperature. In the morning and at night the cows were not in a crowd. Insects in the stable causing huge losses to the worldwide production (milk and meat), it is necessary to control the situation and recognize harmful insect, unusual behavior of housed animals and start early effective defense. Key words: Diptera, Fly, Disinsection, Repellent, Parasitoid, Stable.

OBSAH 1 ÚVOD...8 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED...9 2.1 Morfologie a význam dvoukřídlých...9 2.2 Dvoukřídlí ve stáji... 11 2.2.1 Mouchovití (Muscidae)... 11 2.1.2 Bzučivkovití (Calliphoridae)... 14 2.1.3 Výkalnicovití (Scatophagidae)... 15 2.1.4 Masařkovití (Sarcophagidae)... 16 2.1.5 Octomilkovití... 17 2.1.6 Komárovití (Culicidae)... 17 2.1.7 Hrbilkovití (Phoridae)... 18 2.3 Desinsekce a její metody... 19 2.3.1 Mechanická metody... 19 2.3.2 Fyzikální metody... 20 2.3.3 Chemické metody... 21 2.3.4 Biologické metody... 23 3 CÍL PRÁCE... 25 4 MATERIÁL A METODIKA... 26 4.1 Popis podniku... 26 4.2 Použitá metodika a materiál... 26 4.3 Statistické zpracování... 26 5 VÝSLEDKY A DISKUSE... 27 5.1 Dvoukřídlí ovlivňující welfare ve stáji a jako přenašeči patogenů... 27 5.2 Metody boje proti dvoukřídlým ve stáji... 27 5.3 Zjištěné druhy hmyzu... 28 5.4 Stájové klima a etologie krav ve sledované stáji... 30 5.5 Statistické vyhodnocení... 31 5.6 Význam zachyceného hmyzu... 32 6 DOPORUČENÍ PRO PRAXI... 33 7 ZÁVĚR... 34 8 SEZNAM LITERATURY... 36 9 SEZNAM OBRÁZKŮ... 39 PŘÍLOHY... 40

1 ÚVOD Dvoukřídlí se ve stájovém prostředí vyskytují velice hojně, avšak některé druhy zde nejsou vítáni. Obtěžují nebo bodají zvířata, čímž znatelně ovlivňují jejich chování, zhoršuje se welfare, užitkovost (klesá dojivost a přírůstky hmotnosti), a tím globálně způsobují v chovu hospodářských zvířat ekonomické ztráty. Dalším znepokojujícím faktorem je přenášení různých, mnohdy nebezpečných až smrtí končících, nemocí (střevní onemocnění, oční infekce, mastitidy). Mnozí zástupci sají krev, způsobují tak i chudokrevnost a hypersenzitivitu. Dříve tento problém nebyl nijak zvlášť řešen, neboť zvířata byla ustájena většinou v malých počtech v chlévech u příbytků. Avšak v dnešní době, kdy se hospodářská zvířata chovají ve velkovýrobních podmínkách, je řešení této problematiky nezbytné. Protože je málo informací o tomto problému, řešila jsem v bakalářské práci metody boje proti škodícím dvoukřídlým ve stáji. Desinsekčních opatření existuje celá řada, ale zaměřila jsem se také na, dnes již ve světě běžně používanou, biologickou alternativu. Na rozdíl od běžně používaných insekticidů, na které si mimochodem většina much vyvinula rezistenci, má biologická metoda několik výhod. Šetří životní prostředí, je levnější a bezpečnější pro lidi a zvířata. Aby se tedy vědělo, jak bojovat proti škodlivým dvoukřídlým, je potřeba znát příčiny. Je nutné najít a popsat jaké druhy dvoukřídlého hmyzu se v tomto prostředí vyskytují a škodí, jaké podmínky v jednotlivých stádiích preferují (teplo, světlo, vlhkost, proudění vzduchu). Obecně platí, čím vyšší je teplota ve stáji a delší období vysokých teplot, tím rychlejší je vývoj much a následně i vyšší počet generací za rok. Když se hnůj pravidelně a správně odstraňuje, není ve stáji médium, ve kterém by se mouchy mohly vyvíjet. Vhodnější je však částečné odvezení exkrementů, neboť při úplném odstranění by byl vyvezen i užitečný hmyz a roztoči. Případně, pokud se hnůj hromadí, pošlapává a zhutňuje, je toto prostředí nevhodné pro další vývoj much. V nahromaděném a udusaném hnoji, kde je míra proudění vzduchu a vlhkost daleko nižší, se naopak daří parazitoidům dvoukřídlých. Zneškodňují kukly much a výrazně tak pomáhají při snižování jejich počtu. 8

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Morfologie a význam dvoukřídlých Hmyz je z hlediska evoluce jedna z nejúspěšnějších skupin organismů na Zemi. Zahrnuje kolem tří čtvrtin všech známých druhů živočichů a osídlil téměř všechna místa. Existuje několik příčin, proč se hmyz stal tak úspěšný. Některé druhy jsou tak malé, že dokáží žít v podmínkách, nepřístupným jiným živočichům. Hmyz má také velikou rozmnožovací schopnost. Dalším faktorem je pevná vnější kostra a výkonné svalstvo (Papáček, 2000). Řád dvoukřídlí (Diptera) patří do třídy hmyz (Insecta), která zahrnuje 900 000 popsaných druhů řazených do 30 řádů, z nichž je 25 zastoupeno na našem území (Laštůvka, 2004). Dvoukřídlý hmyz je bezesporu nejpočetnějším hmyzím řádem. Jedinci dosahují různé velikosti (Javorek, 1967). Základním znakem dvoukřídlých je, jak ukazuje název, existence pouze jednoho páru (předních) křídel. Zadní pár křídel je přeměněn na tzv. kyvadélka (haltery), která slouží k udržení rovnováhy. Spolu s dalšími velmi početnými řády patří dvoukřídlí do skupiny hmyzu s proměnou dokonalou. Určování dvoukřídlých je značně obtížné, základem je znalost morfologie dospělců. Hlavním kritériem druhové příslušnosti je tvar kopulačních orgánů samců a jeho součástí (Doskočil, 1977). Dvoukřídlí jsou barevně i tvarově velice rozmanití. Způsob života a druh potravy je různý. Živí se tekutými látkami živočišného i rostlinného původu, produkty živých i rozkládajících se tkání. Samice některých skupin sají krev, jiné druhy se živí jako dravci. Obývají nejrůznější biotopy včetně vodních (Buchar a kol., 1995). Samotný řád dvoukřídlých obsahuje 130 čeledí a přes 122 000 druhů. Dělí se na dva podřády dle utváření tykadel. Menší, štíhlejší, jemnější, dlouhonohé, s mnohočlánkovými, dlouhými tykadly se nazývají dlouhorozí (Nematocera), kam patří např. komáři, tiplice, muchnice. Mnohem početnější je podřád krátkorozí (Brachycera), jehož zástupci mají tykadla krátká. Tento podřád se ještě dělí na rovnošvé a kruhošvé. Sem můžeme zahrnout např. mouchy, ovády, kuklice, pestřenky (McGavin, 2005). Z hlediska člověka rozdělujeme dvoukřídlé na druhy užitečné, škodlivé a na několik málo druhů pro člověka bezvýznamných. 9

Zástupci živící se sladkými šťávami jsou důležití pro opylování rostlin. Četné druhy prospívají člověku tím, že pronásledují škodlivý hmyz. U velkého počtu dvoukřídlých probíhá vývoj v trusu a mrtvolách. Svou činností tedy urychlují rozklad těchto organických zbytků a následnou přeměnu v humus. Dvoukřídlí také slouží jako potrava mnoha užitečných obratlovců, hlavně ptáků. Existuje však řada druhů, nejčastěji v larválním stadiu, které způsobují četné škody v zemědělství. Ke škůdcům řadíme také druhy parazitující na zvířatech, někdy však i na člověku (Javorek, 1967). Jiné druhy zase ničí a znehodnocují potraviny (mouchy, octomilky), někteří jsou závažné z hygienického hlediska a jako přenašeči závažných chorob zvířat i lidí (Buchar a kol., 1995). Tak jako u všech ostatních hmyzích řádů, je i u dvoukřídlých tělo rozděleno na hlavu, hruď a zadeček. Hlava (caput) je velice pohyblivá. Najdeme na ní nápadné velké složené oči, které dávají hlavě charakteristický tvar. Ústní ústrojí je tvořeno různě dlouhým a upraveným sosákem, který však někdy bývá redukován nebo zcela chybí (Doskočil, 1977). Dvoukřídlí mají savé, příp. bodavě savé nebo lízavé ústní ústrojí, které se vytvořilo modifikací kusadel, čelistí, horního a dolního pysku (Laštůvka, 2004). Hruď (thorax) je u dvoukřídlých tvořena převážně mohutnou středohrudí. Každá část nese po jednom páru nohou. Na středohrudi je jeden pár blanitých křídel, která se uvedou do pohybu pomocí silného svalstva. Na zadohrudi vyrůstají kyvadélka (Javorek, 1967). Ačkoli je tedy vyvinut pouze jediný pár blanitých křídel, díky jejich dokonalé úpravě a silné svalovině patří dvoukřídlí mezi nejrychlejší a nejlepší hmyzí letce. Nohy u dvoukřídlých jsou různého tvaru a velikosti, obvykle všech tří párů stejné, první pár však někdy posunutý více dopředu z důvodu velmi drobné předohrudi. Zadní pár nohou u samců může být někdy upraven k přidržení samice při kopulaci. Zadeček (abdomen) se původně skládá z jedenácti článků, z nichž nejméně tři koncové bývají nápadně přeměněné a podílejí se na stavbě genitálií (Doskočil,1977). 10

2.2 Dvoukřídlí ve stáji Dvoukřídlí se ve stájovém prostředí vyskytují velice hojně, avšak někteří zde nejsou vítáni. Obtěžují, koušou zvířata, čímž zhoršují jejich welfare a následně i užitkovost. Dalším nebezpečným faktorem je přenášení různých, mnohdy nebezpečných až smrtí končících, nemocí. Přehled přenášených nemocí dvoukřídlým hmyzem ve stáji je uveden v tabulce 1 (Tab. 1). Akademik E.N. Pavlovski nazývá nakažlivé nemoci, v jejichž šíření se uplatňuje různý hmyz, transmisivními. Tyto pak rozděluje na obligátní a fakultativní. K první skupině řadí nemoci, které se šíří pouze díky infikovanému hmyzu (malárie, skvrnitý tyf). K fakultativním nákazám řadí choroby, které se mohou šířit rozmanitým způsobem, mimo jiné i hmyzem (tularémie). Přenos nákazy hmyzem se může uskutečňovat dvěma způsoby mechanicky a biologicky. K mechanickému přenosu dochází tehdy, když hmyz přenáší původce nákazy pasivně na povrchu těla (většina střevních chorob). Mechanicky lze přenášet původce nákazy i na bodci z jednoho hostitele na druhého při sání krve. U biologického přenosu nákazy se původce v těle hmyzu množí nebo prochází určitým vývojem např. malárie v těle komára (Raška a kol., 1956). Obtěžování hmyzem představuje pro všechna hospodářská zvířata významný rušivý faktor. Reakce masných krav na obtěžování mouchami se projevila zvýšením příjmu sušiny, přijímání větších soust spolu se snížením počtu soust přijatých za minutu (Hrouz, 2000). Z toho vyplývá, že současně s menším množstvím přijímaného krmiva klesá přírůstek, dojnice ztrácí na hmotnosti a snižuje se dojivost, což způsobuje nemalé ekonomické ztráty. Proto je důležité tyto jevy chování včas rozpoznat a začít s účinným bojem proti škodlivému hmyzu. 2.2.1 Mouchovití (Muscidae) Tato čeleď je jedna z nejdůležitějších z hospodářského a zdravotnického hlediska. Zástupci mají lízavě sací nebo bodavě sací ústrojí. Larvy se vyvíjejí v tlejících látkách. Samci mají velké, většinou sblížené oči a druhově typické pohlavní ústrojí. Mnoho druhů napadá a obtěžuje dobytek sáním potu a výměšků sliznic, někteří sají krev. Druhy 11

synantropní mají vzhledem k častým možnostem kontaminace značný význam hygienický a epidemiologický (Buchar a kol., 1995). Moucha domácí (Musca domestica Linnaeus, 1758) Tento druh je vázaný na člověka a na domácí zvířata a současně s nimi rozšířen po celém světě (Buchar a kol., 1995). Jedná se o poměrně malou mouchu o délce těla 7 8 mm. Základní zbarvení je tmavě šedé, tělo je řídce ochlupené. Hlava je při pohledu shora široce zaokrouhlená, s velkýma červenýma očima (Rietchel, 2002). U samce se oči na čele dotýkají, u samice nikoli. Sedá otočená hlavou dolů (Bellmann a kol., 2003). Hruď je šedočerná, se 4 podélnými proužky, zadeček je žlutavý až bělavý. Průhledná křídla s oblým hrotem směřují dozadu (Rietchel, 2002). Již v březnu se objevují první mouchy na oknech a půdách. Jedna samička naklade až 150 vajíček do fekálií, hnoje a jiných hnijících látek organického původu, ročně dává několik generací, časté je silné přemnožení (Jásič a kol., 1984). Za příznivých podmínek trvá celý vývoj asi 2 týdny. Přezimuje ve stadiu larvy nebo kukly (Javorek, 1967). Moucha domácí těkavě poletuje a díky čichovým terčíkům na chodidlech dokáže běhat po hladkých plochách. Její přítomnost dokládá nedostatečnou hygienu místností (Rietschel, 2002). Je rozšířena po celém světě, v teplých oblastech může být přenašečem dokonce až 30 chorob (Javorek, 1967). Tato moucha je vyobrazena na obrázku 1 (Obr. 1). Bodalka stájová (Stomoxys calcitrans (Linnaeus, 1758)) Délkou těla 5 8 mm, celkovým vzhledem a rozšířením je tento druh podobný mouše domácí, avšak na spodní straně hlavy bodalky můžeme najít dobře viditelný silný bodavý sosák, namířený dopředu. Křídla jsou deltovitě odstávající, při sezení se zadeček dotýká podložky, oči má posazené široce od sebe. Nejhojněji se vyskytuje zejména na podzim (Rietschel, 2002). Na rozdíl od mouchy domácí sedá otočená hlavou vzhůru. Již čtyři dny po vylíhnutí se páří samec se samicí. Vajíčka jsou kladena na koňský nebo hovězí trus. Velikost snůšky silně ovlivňuje teplota prostředí a přítomnost samce, může obsahovat až 600 vajíček. Larvy se líhnou po 24 hodinách. Celková doba vývoje trvá pouze 14 dní (Bellmann a kol., 2003). 12

Obě pohlaví bodají hlavně v ranních nebo pozdních odpoledních hodinách, sají krev ustájenému dobytku zejména na hřbetu a na nohách (Rietchel, 2002). Bodalka nemá ráda zimu a tmu, proto vyhledává teplá místa ve stájích usedá zejména na stropy. (Mentberger, Skuhravý, 2003). Vzhledem ke stabilní délce dokončení životního cyklu, je vhodné vyvážet hnoje jednou za týden (Novartis Animal Health, 2010). Tato moucha je znázorněna na obrázku 2 (Obr. 2). Porovnání ústního ústrojí mouchy domácí a bodalky stájové je uvedeno na obrázku 3 (Obr. 3). Obr. 1 Obr. 2 Obr. 1: Moucha domácí. (Dostupné na: http://www.ah.novartis.com/images/fhp/housefly_big.jpg) Obr. 2: Bodalka stájová (Dostupné na: http://www.ah.novartis.com/images/fhp/stablefly_big.jpg) Obr. 3: Porovnání ústního ústrojí mouchy domácí (A) a bodalky stájové (B) (Dostupné na: http://www.ah.novartis.com/images/fhp/stablefly_mouthparts_big.gif) 13

Slunilka pokojová (Fannia caicularis (Linnaeus, 1761)) Velikost těla sahá do 6 mm, tělo mají šedočerné se třemi hřbetními podélnými černými pruhy, břicho nažloutlé, nohy jsou černé, hlava šedá, bez bodavého sosáku. Stejně jako u mouchy domácí, můžeme i zde u samců vidět oči blízko u sebe, u samic však nikoli (Novartis Animal Health, 2013). Charakteristický je klikatý let, v místnostech obvykle neúnavně krouží okolo světel. Larvy mají zvláštní vzhled jsou dokola porostlé trny a brvami. Nejčastěji se vyskytuje od března do října. Samice kladou vajíčka na vlhkých místech, např. v žumpách, na hnojištích. Larvy se živí rozkládajícím se živočišným nebo rostlinným materiálem. (Bellmann a kol., 2003). Líhnou se po 24 48 hod. po nakladení. Celý životní cyklus trvá 15 30 dnů v závislosti na teplotě. Slunilka pokojová nesnáší vysoké teploty, tudíž v létě v mírných oblastech počet dospělých klesá v polovině léta (Novartis Animal Health, 2010). Tento druh je vyobrazen v příloze 1. Rod Ophyra Zástupci rodu Ophyra mají leskle černou barvu a dosahují velikosti cca 6 mm. Vyskytují se v lokalitách, kde se setkáme se hnojem a jinými organickými látkami (stáje zvířat, městské skládky). Dávají přednost slunným místům a často nalézají odpočinek na vegetaci okolo stájí (Novartis Animal Health, 2010). Jejich vývojová stadia a životní cyklus je velice podobný mouše domácí. V larválním stadiu mají nádech žluté barvy, jsou však štíhlejší a aktivnější než mouchy. Larvy se živí dravě, požírají jiné larvy, často i zástupce z této čeledi. Z důvodu tohoto chování, má tento rod významnou roli při snižování much domácích ve stáji (Costa a kol., 2000). Vzhled zástupce rodu Ophyra je uveden v příloze 1. 2.1.2 Bzučivkovití (Calliphoridae) Jedná se o středně velké, silné mouchy. Nejčastější zbarvení je kovově zelené nebo modré. U některých druhů jsou pohlaví rozdílně zbarvena. Můžeme je najít na květech, ale i na hnijících látkách. Jsou hygienickým problémem. Larvy se vyvíjejí v mršinách, mase, výkalech, v ranách zvířat apod. (Buchar a kol., 1995). Mnohé bzučivky napadají a kladou vajíčka na dobytek nebo i na lidi (McGavin, 2005). 14

Bzučivka obecná (Calliphora vicina Robineau-Desvoidy, 1830) Tato moucha má střední velikost, zavalitější tělo o velikosti 10 14 mm. Hlava je široce oválná, s velkýma hnědočervenýma očima. Na tykadlech najdeme krátké štětinky, u samečka navíc ještě tmavě hnědý proužek na čele. Na hrudi můžeme pozorovat ochlupení, temně modré zbarvení s podélnými proužky. Křídla přesahují kovově modrý, lesklý zadeček. Celé tělo je po vylíhnutí bělavě ojíněné (Rietchel, 2002). V ČR žije přes 50 druhů. Bzučivky mají výborný čich, dokáží ve směsici pachů rozeznat mladé i starší jedince, stejně tak samce i samice. Celý životní cyklus trvá většinou 2-3 týdny. Má více generací do roka (McGavin, 2005). Tato moucha je zobrazena v příloze 1. Bzučivka zlatá (Lucilia caesar (Linaeus, 1758)) Tento druh je středně velký, zavalitý, o délce těla 6-11 mm. Hlavu má široce oválnou s velkýma, červenýma očima, které se na hlavě skoro dotýkají. Na štítovité hrudi pozorujeme černé brvy. Zadeček je poměrně krátký, široký a řídce pokryt černými štětinkami. Kovově zelenavé zbarvení celého těla má různé lesklé odstíny. Křídla sedící mouchy směřují deltovitě dozadu, stejně jako u předchozího druhu. Bílé ojínění sledujeme u čerstvě vylíhlých jedinců. Dospělci patří mezi světlomilné návštěvníky květů. Samičky kladou žlutá vajíčka na mršiny, fekálie a kvasící kuchyňské odpadky. Vývoj závisí na teplotě. Vyskytují se především od dubna do září (Rietchel, 2002). Vzhled bzučivky zlaté zobrazuje příloha 1. 2.1.3 Výkalnicovití (Scatophagidae) Tyto mouchy bývají obvykle tmavošedé, hnědé nebo žlutohnědé. Vyskytují se však jedinci i černí a černožlutí. Na štíhlých nohách můžeme pozorovat dlouhé štětiny. Nejznámější druhy jsou velmi chlupaté. Mnohé larvy zase žijí v trusu a živí se dravě larvami jiného hmyzu. Další larvy můžeme najít ve vlhké půdě nebo ve vodě. I dospělci loví a požírají drobný hmyz. V ČR žije asi 50 druhů (McGavin, 2005). 15

Výkalnice hnojní (Scatophaga stercoraria (Linnaeus, 1758)) Jedná se o druh, který se v ČR vyskytuje velice hojně, zvláště v místech, kde se najde kravský trus, ale také na hnojištích apod. (McGavin, 2005). Délka těla dospělce se pohybuje okolo 10 mm. Výkalnice je velice nápadná svým chováním, naletuje na čerstvé výkaly a pobíhá po nich sem a tam. Tělo má pokryté hustým žlutým až červenožlutým ochlupením. Od jiných dvoukřídlých se liší tím, že křídla odstávají v klidové poloze šikmo nad tělem. K páření dochází po svatebním rituálu nedaleko stáje v trávě. Po kopulaci samec neopouští samici, odlétá s ní na exkrement, kde probíhá kladení vajíček. Samec zde odhání ostatní konkurenty. Na vajíčkách jsou po obou stranách křídlovité útvary, které zřejmě brání hlubšímu zaboření do trusu. V postupně vysychajícím exkrementu se larvy vyvíjejí velmi rychle. Kuklí se a přezimují v půdě. Dospělci se jinak živí sáním tekutých výkalů nebo loví hmyz (Bellmann a kol., 2003). Výkalnice hnojní je zobrazena v příloze 1. 2.1.4 Masařkovití (Sarcophagidae) Zástupci této čeledi mají většinou matně stříbrošedé nebo černé zbarvení. Hruď mají podélně pruhovanou a zadeček je šachovaný či mramorovaný. Jak už název naznačuje, tak masařky kladou larvy na maso, do tělních dutin i ran obratlovců. Samičky rodí larvy prvního stadia. Některé larvy se živí mršinami, jiné parazitují na živém hmyzu, plžích. V ČR žije asi 120 druhů (McGavin, 2005). Masařka obecná (Sarcophaga carnaria (Linnaeus, 1758)) Jedná se o statnou mouchu dosti proměnlivé velikosti dosahující až 14 mm. Základní zbarvení těla je matně šedé. Na hrudi můžeme vidět černé podélné proužky, zadeček je černobíle šachovnicový. Oči mají barvu červenou až hnědočervenou. Celé tělo je řídce kryto černými štětinkami. Křídla směřují deltovitě dozadu (Rietchel, 2002). Objevuje se v lidských sídlištích, kde se zdržuje na hnojištích. Ve volné přírodě sedá na silně aromatické květy (Bellmann a kol., 2003). Samičky kladou živé larvy do zahnívajících zbytků, zejména živočišného původu (Javorek, 1967). Vyobrazení tohoto druhu je v příloze 1. 16

2.1.5 Octomilkovití Často se těmto dvoukřídlým říka také ovocné mušky. Jsou drobné velikosti, žluté, hnědé nebo černé barvy a mají světlé nebo jasně červené oči. Hruď a zadeček může být pruhovaný nebo skvrnitý. Samičky kladou vajíčka do potravin nebo poblíž nich. Obvykle se živí bakteriemi a jinými mikroorganismy, ale i houbami, mršinami a trusem. Několik druhů vrtá chodbičky v listech nebo požírá larvy vodních much. V ČR žije 60 druhů. (McGavin, 2005). Nejznámějším zástupcem je octomilka obecná (Drosophila melanogaster Meigen, 1830). Tento druh je zobrazen v příloze 1. 2.1.6 Komárovití (Culicidae) Tito dlouhorozí štíhlí dvoukřídlí se vyznačují prodlouženým nebo dlouhým bodavým sosákem a šupinkami na dlouhých, úzkých křídlech, ale i na těle. U jedinců se projevuje zřetelný pohlavní dimorfismus. Samci mají tykadla s hustými dlouhými chloupky a na zadečku klíšťkovité hypopygium. Samice se vyznačují tykadly s krátkými řídkými chloupky, konec zadečku bývá tupý nebo zašpičatělý. Larvy a kukly se vyvíjejí ve stojaté nebo pomalu tekoucí vodě (Doskočil, 1977). Dospělé samičky sají krev obratlovců, ale také rostlinné šťávy a nektar. Samečci se živí pouze nektarem. Celý vývoj trvá zhruba 3 týdny. V ČR žije více než 40 druhů. Samičky mnoha druhů komárů jsou nejčastějšími ektoparazity savců a ptáků a přenašeči původců vážných chorob např. malárie, žluté horečky, encefalitidy (McGavin, 2005). Komár pisklavý (Culex pipiens Linnaeus, 1758) Jedná se o štíhlého komára, dlouhého 4 7 mm, s hnědým zbarvením. Tělo má porostlé šupinkami. Na tupém zadečku můžeme vidět světlé šedé příčné proužky. Samička je vybavena sosákem a drží vsedě tělo vodorovně s podložkou, přičemž dlouhé nohy směřují obloukovitě vzhůru. Patří k obtížnému domácímu hmyzu. Při sání krve se samičky orientují termoreceptory a vnímají také pach potu. Krev potřebují pro nakladení vajíček. Samice létají po celý rok, samci pouze od jara do podzimu (Kramář, 1958). 17

V dubnu začíná samička klást vajíčka. Nohama je lepí do shluků, které plavou těsně pod hladinou malých vodních ploch (jímky pod okapy, louže). Poté se během léta vylíhne několik generací (3 až 4) komářích larev (Rietchel, 2002). Dospělci zaletují často daleko od míst svého vývoje, pravidelně se s nimi setkáme v domech a stájích. Přezimují v jeskyních a ve sklepích (Bellmann a kol., 2003). V příloze 1 najdeme vzhled komára pisklavého. 2.1.7 Hrbilkovití (Phoridae) Tyto malé hnědé, žlutavé nebo černé mušky se tak nazývají kvůli výrazně vyhrbené hrudi. Hlava mají malou, silně posunutou dolů a zadní stehna jsou často zploštělá a nápadně velká. Vajíčka jsou kladena a larvy se vyvíjejí jen v určeném omezeném prostředí. Některé larvy požírají zdechliny, jiné houby a tlející látky. Jiné loví nebo parazitují na jiném hmyzu, plžích, mnohonožkách nebo červech. V ČR žije kolem 150 druhů (McGavin, 2005). Nejznámější a nejhojnější je hrbilka hrbatá (Anevrina thoracica (Meigen, 1804)). Příloha 1 zobrazuje vhled tohoto druhu. Tab.1: Přehled přenášených nemocí u dvoukřídlých (Raška a kol., 1956) Skupina Druh Přenášené nemoci Komáři Komár pisklavý (obtěžující) Mouchy bodavé Mouchy nebodavé Bodalka stájová Moucha domácí Slunilka pokojová Masařka obecná Bzučivka obecná Antrax, tularémie, stafylokokové nákazy Střevní nákazy: břišní tyf, paratyf, bacilární úplavice, cholera, sněť slezinná, salmonela 18

2.3 Desinsekce a její metody Desinsekce je nauka o metodách a prostředcích k hubení členovců, kteří jsou častými přenašeči nakažlivých chorob anebo obtěžujícími činiteli lidí i zvířat. Desinsekční opatření dělíme na profylaktické (preventivní), hubící (represivní) a integrovaný boj. Preventivní opatření sleduje vytvoření podmínek nedovolující nebo ztěžující zavlečení a zmnožení hmyzu. Zahrnuje velké množství obecných hygienických opatření (Raška a kol., 1956). Patří sem udržování čistoty, pravidelné a časté odstraňování odpadů a hnoje, vysoušení stojatých vod, sečení a odklízení posečené trávy atd. (Švehlová, 2010). Represivní opatření spočívá v hubení hmyzu již se vyskytujícího. Rozlišujeme několik metod, kterým se budu věnovat v následujících podkapitolách. Integrovaný boj bývá nejúčinnější, spočívá ve vhodné kombinaci preventivních opatření s různými represivními metodami (Rödl, 2006). Místa, kde se ve stáji nejvíce líhnou mouchy, je zobrazen na obrázku 4 (Obr. 4). Obr. 4: Obvyklá líhniště much (Dostupné na: http://www.equichannel.cz/data/imgs/00050562l.jpg) 2.3.1 Mechanická metody Tato opatření patří mezi nejstarší metody. Všeobecně lze říci, že je to metoda dosti zdlouhavá a málo účinná. Avšak uspokojivé výsledky se dostaví, jestliže se opatření provádí opravdu cíleně a zúčastní-li se ho všichni (Přívora, 1960). Mechanické hubení hmyzu má dnes pouze nepatrný význam, je vhodné jen jako doplněk účinnějších opatření. V minulosti se užívalo, mnohdy velmi důmyslně konstruovaných prostředků (lapáky na komáry apod.). Dnes se v praxi můžeme setkat např. s mucholapkami, lepivými pásy, různými pastmi (i světelnými) a lapači (často s atraktanty) (Raška a kol.). Světelná past a jednorázový lapač hmyzu jsou zobrazeny v příloze 2. Mouchy jsou přitahovány různými hnijícími a kvasícími látkami. Toho lze využít i při sestavování pastí. Problém však bývá právě v látce, která je pro mouchy 19

atraktivní. Většinou rychle vysychá a je potřeba ji vlhčit či jinak udržovat. Mnohem lepším řešením by byly látky syntetické, které by mouchy přitahovaly stejným způsobem anebo ještě lépe. F. Kelling z Groningenské univerzity se proto zabýval čichovým orgánem much a zkoumal, jak vnímají pachy. Jeho studie ukázaly, že většina citlivých buněk reaguje nespecificky na množství pachů. Pouze malé množství čichových buněk je natolik specializovaných, že rozliší jeden jediný pach mezi všemi ostatními. Nejsilnější reakce vyvolává chemikálie běžně přítomná v mase, a to látka zvaná 1-okten-3-ol a 3- metylfenol. Ukázalo se také, že mouchám vůbec nezáleží na pachovém pozadí (Hošek, 2001). Všechny tyto prostředky mohou sice do jisté míry snížit počet hmyzu, ale účinností a hospodárností stojí daleko za prostředky chemickými. Pasti a lapáky na hmyz mají v současné době význam pro detekci některých druhů nebo pro sběratelské účely (Raška a kol., 1956). 2.3.2 Fyzikální metody Z fyzikálních prostředků se využívá hlavně teplo. Vysoká teplota ničí hmyz během krátké doby ve všech vývojových stádiích (i vajíčka). Nejúčelněji je využito vlhké teplo ve formě proudící páry nebo páry pod tlakem, která okamžitě zabíjí veškerý hmyz. Hubení hmyzu suchým teplem má podstatně horší výsledky kvůli malé pronikavosti a vodivosti. Desinsekce horkou vodou nebo varem je někdy také účinná. Voda o teplotě 55 ºC usmrtí většinu členovců i vajíčka do 15 minut. Vroucí voda zabíjí téměř okamžitě. Nízká teplota na desinsekci není vhodná, jelikož mnoho cizopasných druhů je proti ní velice odolná, tudíž se tato metoda používá pouze experimentálně k zmrazování substrátů. Můžeme se také setkat s hubením hmyzu díky spalování. Takto se usmrtí i druhy žijící v povrchových vrstvách půdy. Z ostatních fyzikálních prostředků má značnou insekticidní schopnost sluneční záření. V naší zemi není však záření tak silné nebo nepůsobí dostatečně dlouho, takže slouží spíše jako doplněk ostatním prostředkům (Raška a kol., 1956). Dále sem ještě patří desinsekce ultrazvukem, umělým zářením (UV, infračervené, gama atd.) nebo elektrickými lapači (Rödl P., 2006). Ukazuje se však, že s sebou nesou určitá negativa. V USA byly dány na trh např. přístroje, zabíjející hmyz pomocí vysokého napětí. Při ráně o napětí 2000 4000V se těla hmyzu rozprašují a do vzduchu se tak dostávají nejen jejich alergeny, ale i bakterie a viry (Schreiber, 1999). 20

2.3.3 Chemické metody Nejběžnější zbraní proti škodlivému hmyzu jsou v současnosti chemické prostředky tzv. insekticidy. Insekticidy můžeme rozdělit podle působení na určitá vývojová stadia do tří skupin ovicidy, larvicidy a adultycidy. Způsob účinku může být systematický nebo reziduální. Dále rozlišujeme insekticidy rostlinného nebo syntetického původu. Mezi rostlinné můžeme zařadit pyrethriny, alkaloidy a synergické látky. Do syntetických patří např. organofosfáty, karbamáty, růstové regulátory, fumiganty. Neméně důležité je rozdělení podle mechanismu vstupu do organismu. Do tohoto kritéria patří respirační, perorální a kontaktní insekticidy (Hubert a Stejskal, 2011). Respirační (dýchací) insekticidy působí na dýchací systém členovců, kterým pronikají k buňkách dovnitř organismu. Do této skupiny řadíme plyny. Působí okamžitě, dostanou se i do spár ve zdech a v podlaze a zabíjejí tak ukrytý hmyz. Mají ale mnoho nevýhod. Jsou velmi jedovaté pro lidi i zvířata, lze je použít pouze na některé druhy hmyzu a velkým problémem je také vysoká cena prostředků. Jedy perorální působící toxicky na hmyz, jestliže jsou pozřeny a dostanou se do trávicího traktu. Kontaktní (dotykové) insekticidy působí přímo dotykem s jedovatou látkou. Pronikají tak pokožkou, nejčastěji přes chodidla, přímo do těla hmyzu. Pro členovce jsou tyto látky velice jedovaté, stačí s nimi tedy krátkodobý styk, aby došlo k uhynutí. Kontaktní jedy působí na nervovou soustavu, otrava se projeví postupným ochrnutím organismu. Mají významnou vlastnost reziduální účinek, tzn. že předměty poprášené nebo postříkané roztokem si zachovají insekticidní schopnost až několik měsíců. Délka reziduálního účinku závisí na způsobu aplikace (emulze, roztok, suspenze), druhu materiálu a zejména na rychlosti odpařování insekticidů. Většina kontaktních jedů má další výhodu. Jsou pro člověka a zvířata poměrně velmi málo jedovaté a může se tedy s nimi bez obav pracovat. Nejpoužívanější sloučeninami jsou chlorované aromatické uhlovodíky. Insekticidy se vyskytují v tekuté, práškovité i plynné formě. Některé z nich máme k dispozici v hotové formě, jiné si před aplikací musíme upravit. Rozlišujeme poprašky (pudry), suspenze (mísí se s vodou), roztoky, emulze, mlhy (aerosoly) a vykuřovadla (Raška a kol., 1956). 21

Nesmíme také opomenout, že je nutno dodržovat pevně daná ochranná a bezpečnostní pravidla. Provádění aplikace běžným postřikem a nátěrem je uvedeno na obrázku 5 (Obr. 5). Dále sem patří prostředky hmyz odpuzující, tzv. repelenty. Jsou to sloučeniny nebo směsi sloučenin, které natřeny na kůži dokáží buď odvrátit hmyz od usednutí na místo jimi natřené, nebo zabraňují hmyzu pouze v bodnutí. Od insekticidů se repelenty liší tím, že hmyz nezabíjejí, pouze odpuzují. Z hlediska mechanismu lze repelenty rozdělit do dvou skupin chuťové a čichové. Pro látky účinkující přes čich je typické působení na dálku a krátká doba účinku. Chuťové repelenty sice nebrání v usednutí na kůži, ale odvracejí jej od bodnutí do natřené pokožky (Raška a kol., 1956). Tento typ repelentu je zobrazen v příloze 2. Většina repelentů má ale i nevýhody, např. nepříjemný pach, poškozovaní částí stájí (plasty, gumy), zhoršení zdravotního stavu ustájených zvířat (CNS, vyměšování, kontaktní dermatitidy). Z toho vyplývá, že je nutné přijít na lepší repelenty bez těchto problémů. Jako nejvhodnější zdroje pro repelentní produkty byly vybrány rostlinné oleje a jejich substance, které jsou zdrojem bioaktivních chemikálií, způsobující jen minimální nežádoucí efekt na necílový organismus a okolí. V neposlední řadě patří mezi výhody také široká přístupnost a relativně nízká cena. Bylo prokázáno na základě několika pokusů, že vonné oleje a jejich substance opravdu působí odpudivě na komáry a bodalky (Hieu a kol., 2010). Protože bioaktivní chemikálie často účinkují na mnoho různých částí organismů, je potencionál pro vytvoření resistence významně redukován (Zhu a kol., 2011). Obr. 5: Aplikace běžným postřikem a nátěrem (Dostupné na: http://www.equichannel.cz/cista-staj-hmyzani-hlodavce-tu-nechceme) 22

2.3.4 Biologické metody V posledních letech se v boji proti hmyzu stále častěji uplatňují biologické metody. Spolu s mechanickými opatřeními patří k nejšetrnějším metodám k životnímu prostředí. Hubit hmyz biologicky jde několika způsoby. Jednak pomocí predátorů, kterým se dále budu věnovat, ale také díky parazitům (lumci) a patogenům (entomopatogenní viry, bakterie,houby) (Hubert a Stejskal, 2011). Mezi již zmíněné predátory dvoukřídlých můžeme zahrnout druhy blanokřídlých, jedná se o tzv. parazitické vosičky. Mezi nejčastější zástupce patří např. Nasonia vitripennis (Walker, 1836), zástupce rodu Spalangia Latreille, 1805, Muscidifurax raptor Girault & Saunders, 1910 a Pachycrepoideus vindemmiae (Rondani, 1875). Všechny tyto parazitické vosičky fungují na stejném nebo podobném principu. Samice napadají a zabíjejí kukly dvoukřídlých tím, že do nich vpíchnou jed a poté pomocí kladélka přenesou různý počet vajíček do jejich kukly. Jejich potomstvo ji pak využívá jako zdroj potravy. Většinou se za několik hodin líhnou larvy, které se kuklí a dospělí jedinci se pak dostávají ven přes stěnu kukly dvoukřídlých. Samotné samice se také živí kuklami (nasávají hemolymfu). Nejčastěji napadají řád mouchovitých, masařkovitých a bodalkovitých. Postup likvidace kukel much parazitickou vosičkou je zobrazen na obrázku 6 (Obr. 6). Nasonia vitripennis nejčastěji napadá kuklu masařkovitých. Do kukly přenese 20 až 50 vajíček. Za 24 hodin se líhnou larvy, které se kuklí za 9 dní, celý životní cyklus trvá zpravidla 14 dní (Jansky a Knox, 2007). Tato parazitická vosička je zobrazena v příloze 2. Muscidifurax raptor a zástupci rodu Spalangia (obě pohlaví) udržují biologickou kontrolu zejména řádu mouchovitých, ale dokáží zneškodnit i kukly bodalkovitých. M. raptor svou práci dobře odvádí jak ve stáji, tak na pastvinách. Životní cyklus trvá okolo 20 dnů. Samice mohou zabíjet kukly, aniž by nakladly vajíčka. Nevýhodou je, že M. raptor nemá vyvinutou odolnost proti běžně používaným pesticidům, na rozdíl od stájových much. Také bylo prokázáno, že M. raptor je daleko více citlivější na insekticidy než mouchy (Shelton, 2002). Líhně obtížného hmyzu (pevně zabalené krmení, udusaná vystýlka) mohou způsobit, že se larvy zakuklí blíže k povrchu nebo v lehce dostupných místech a puklinách, což je výhodné pro útok vosičky M. raptor. 23

Avšak na kukly much vyskytujících se hlouběji v substrátu, snadněji a efektivněji zaútočí vosičky rodu Spalangia (Pitzer a kol. 2011). Příloha 2 zobrazuje parazitickou vosičku Muscidifurax raptor. Mouchy žijí déle, mají kratší životní cyklus a nakladou více vajíček než parazitoidi. Pro kontrolu stájových much je tedy potřebné rozšířit parazitoidní populace v časném létě. Optimální doba pro zahájení biologické ochrany pomocí predátorů je v polovině května a měla by pokračovat až do půlky srpna. Ve výzkumných studiích bylo prokázáno, že náklady byly kompenzovány snížením výdajů za insekticidy (Jansky a Knox, 2007). Obr. 6: Schéma likvidace much parazitickou vosičkou (Dostupné na:http://www.biocontrol.entomology. cornell.edu/ images/parasitoids/muscidifuraxcycle2.jpg) 24

3 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce bylo: - samostatné zpracování naší i zahraniční literatury k tématu výskytu dvoukřídlých ve stájovém prostředí, možnosti přenosu patogenů dvoukřídlými a možnému ovlivňování welfare, etologie a užitkovosti chovaných zvířat - v literární rešerši zpracovat rovněž přehled metod boje proti mouchám ve stájovém prostředí včetně používaných prostředků - vytipování vhodného chovu skotu v Jihomoravském kraji a pravidelný monitoring dvoukřídlých pomocí lepových pastí ve vybraném chovu - monitoring stájového klimatu a etologie zvířat ve vybraném chovu pomocí dostupné techniky - determinace nalezených druhů, stanovení diverzity a denzity jednotlivých druhů - statistické zpracování zjištěných údajů pomocí Kruskal-Wallis testu a mnohorozměrné analýzy ekologických dat Canoco - zhodnocení významu jednotlivých nalezených druhů z pohledu ovlivnění welfare, popř. užitkovosti. 25

4 MATERIÁL A METODIKA 4.1 Popis podniku Monitoring dvoukřídlých pomocí lepových pastí a sledování stájového klimatu a etologie zvířat probíhal ve vytipovaném zemědělském podniku v Jihomoravském kraji. Tento podnik chová české strakaté plemeno ve stáji s kapacitou pro 400 ks. 4.2 Použitá metodika a materiál Monitoring dvoukřídlých pomocí lepových pastí probíhal v období léta roku 2011. Sledování začalo 2. 7. a skončilo 28. 9. Každý den v tomto období byla nainstalována jedna lepová past ve stáji pro dojnice. Zavěšovala se vždy na stejné místo, do výšky 2 m nad zemí. Přípravu a nainstalování lepové pasti ve stáji zobrazuje příloha 3. Pro sledování stájového klimatu a chování zvířat byla použita čidla HOBO Onset (tři uvnitř a jedno zvenčí stáje), dále dvě kamery Vivotek se záběrem na ¼ stáje (100 dojnic), umístěné ve stáji. Vlastní determinace nalezených druhů dvoukřídlých z lepových pastí byla prováděna v laboratoři Na Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Mendelovy univerzity v Brně. 4.3 Statistické zpracování Pomocí Kruskal-Wallis testu byla zpracována míra závislosti výskytu jednotlivých dvoukřídlých ve sledované stáji. Srovnání výsledků tohoto testu bylo provedeno pomocí statistického programu Canoco. 26

5 VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Dvoukřídlí ovlivňující welfare ve stáji a jako přenašeči patogenů Na základě literárních pramenů bylo zjištěno, že k nejčastěji obtěžujícím nebo bodajícím čeledím dvoukřídlého hmyzu ve stájích dobytka patří mouchovití, bzučivkovití, výkalnicovití, masařkovití, octomilkovití, komárovití a hrbilkovití. Zástupci jednotlivých čeledí se od sebe liší stavbou těla, potravou, rozmnožováním a následným vývojem, např. masařkovití jako jediná ze zmíněných čeledí rodí larvy prvního stadia, ostatní kladou vajíčka. Většině druhů v larválním stadiu slouží jako potrava organické zbytky, avšak zástupci rodu Ophyra (mouchovití) se živí dravě. K nejběžnějším druhům obtěžující skot ve stájovém prostředí zahrnujeme především mouchu domácí (Musca domestica) a bodalku stájovou (Stomoxys calcitrans). Z dostupné literatury byl zpracován i přehled přenášených chorob dvoukřídlým hmyzem. Jedná se zejména o střevní onemocnění. Dále bylo zjištěno, že skot na obtížný hmyz reaguje jednoznačně. Snižuje se příjem krmiva dojnicemi, krávy hubnou a klesá jejich dojivost celková užitkovost je rapidně snížena, což způsobuje velké ekonomické ztráty. 5.2 Metody boje proti dvoukřídlým ve stáji Z literárních zdrojů byly také zpracovány metody a prostředky desinsekce. Nejběžnější obrana proti hmyzu je chemické opatření (insekticidy), na které si většina hmyzu již vyvinula rezistenci. Další nevýhodou je vysoká cena, působení jen na některé druhy hmyzu a značná škodlivost pro dobytek i lidi. Dnes se však do popředí ve světě dostává metoda biologická, šetrná k životnímu prostředí, zvířatům i lidem. Spočívá v tom, že jednotliví parazitoidi (např. parazitické vosičky) kladou larvy nebo vajíčka do kukel škodících dvoukřídlých ve stáji, a tím je zneškodnují. Mezi další alternativní boj proti mouchám patří i repelenty, založené na vonných olejích. Nemají nepříjemný pach, nepoškozují části stájí, nezhoršují zdravotní stav ustájených zvířat, na rozdíl od chemických repelentů. Další výhodou je jejich široká přístupnost a relativně nízká cena. 27

5.3 Zjištěné druhy hmyzu Na základě údajů, zjištěných pomocí lepových pastí, vyplynulo, že ve stáji byly přítomny různé druhy hmyzu, i z jiných řádů. Mezi bodavé nebo obtěžující dvoukřídlé však můžeme zařadit pouze mouchu domácí, bodalku stájovou a zástupce rodu Drosophila. Některé determinované druhy naopak přinášejí užitek podílí se na biologické ochraně proti mouchám (Chalcididae sp., drabčík sp.). Mimo již zmíněné jedince byly nalezeny i zástupci druhů, kteří zřejmě nijak neovlivňují chování ani užitkovost dojnic, ke kterým patří Bradysia sp. a kmitalka tečkovaná. Denzita mouchy domácí, bodalky stájové a parazitické vosičky Bradysia sp. v jednotlivých měsících je uvedena níže na obrázku 7 (Obr. 7). Celkový počet a průměr determinovaných druhů hmyzu ve stáji za letní období můžeme najít v tabulce 2 (Tab. 2). V tabulce 3 (Tab. 3) jsou pak zaznamenány počty a data výskytu maxima a minima bodalky stájové a mouchy domácí. Z uvedených dat lze vyčíst, že nejhojněji zachycenou mouchou byla Drosophila sp., moucha domácí a bodalka stájová. Moucha domácí byla v nejvyšším počtu lapena v polovině července a na konci srpna, poté se postupně její množství snižovalo. Bodalka stájová byla v největším počtu zaznamenána koncem srpna. Ve srovnání s literárními zdroji, které uvádějí až 11 druhů obtěžujících a bodajících dvoukřídlých (Buchar, 1995; Doskočil, 1977; Javorek, 1967; Kovařík, 2000; Kramář, 1957; McGavin, 2005; Mentberger a Skuhravý, 2003; Reichholf a Steinbach, 2003; Rietchel, 2004), byly v našem sledování zachyceny pouze 1 druh bodajícího a 2 druhy obtěžujících dvoukřídlých. Rozdíl může být způsoben metodou odchytu dvoukřídlých, kdy v našem případě byla použita pouze jedna z možných metod, a sice odchyt na lepové pásy nad hlavami dojnic. 28

Obr. 7: Denzita vybraných druhů hmyzu ve stáji za letní měsíce 29

Tab.2: Celkový počet a průměr determinovaných druhů hmyzu ve stáji Druh hmyzu Moucha domácí Bodalka stájová Drosphila sp. Kmitalka tečkovaná Bradysia sp. Chalcididae sp. Drabčík sp. Červenec Srpen Září Celkem 1884 817 10446 74 89 1588 13 Průměr 62,8 27,2 174,1 2,5 3 26,5 0,4 Celkem 1472 1501 19768 82 109 1007 7 Průměr 49,1 50 329,5 2,7 3,6 16,8 0,2 Celkem 2330 881 3214 144 187 557 8 Průměr 89,6 33,9 61,8 5,5 7,2 10,7 0,3 Tab. 3: Minima a maxima výskytu bodalky stájové a mouchy domácí ve stáji Druh hmyzu Moucha domácí Bodalka stájová Červenec Srpen Září Min. Max. Min. Max. Min. Max. Datum Datum Datum 13 189 14 278 48 179 3.7. 13.7. 9.8. 31.8. 27.9. 4.9. 9 64 7 295 6 64 27.7. 13.7. 15.8. 26.8. 2.9. 1.9 5.4 Stájové klima a etologie krav ve sledované stáji Během etologického pozorování, kdy se sledovala i teplota ve stáji, bylo zaznamenáno určité chování, které se opakovalo několikrát denně. Dojnice se uváděly do charakteristického postoje, kdy první dojnice stála čelem k zadní části těla druhé dojnice a nechala se ovívat chvostem jejího ocasu. Takto utvořené dvojice krav se k sobě tiskly tak, že vytvářely shluky. Shlukování bylo pozorováno od začátku do konce sledovaného období s tím, že tento jev souvisel s teplotou okolního prostředí. V noci a brzy ráno nebyly shluklé, zbytek dne ano. Tento jev ve stejné stáji v roce 2009 sledovali autoři Erbez a kol. (2012) a konstatovali, že toto chování může být způsobeno tím, že dojnice mají omezený 30

přístup ke krmivu, vodě nebo lehacím boxům ve stáji. Bylo prokázáno, že se u skotu vystaveného vysokým teplotám snížil celkový čas potřebný k nažrání a přežvykování, zatímco se zvýšila doba, kdy krávy stály. Tito autoři zjistili, že shlukování dojnic přispívá ke snížení produkce mléka v důsledku méně příznivých podmínek prostředí a narušení sociálních vztahů. Jedním z faktorů, které mohou vysvětlit tento jev, patří také snížení podráždění hmyzem. Zvířata tak zmenší svůj tělesný povrch, který je vystaven obtížnému hmyzu. 5.5 Statistické vyhodnocení Při statistickém vyhodnocení oběma metodami (Kruskal-Wallis, Canoco) bylo zjištěno, že výskyt jednotlivých nalezených druhů dvoukřídlých na sobě není závislý se statistickou průkazností. Všechny tři druhy (Musca domestica, Stomoxys calcitrans a Drosophila sp.) se vyskytují ve zvýšeném množství v teplých letních dnech. Poměr výskytu mouchy domácí (Musca domestica) a bodalky stájové (Stomoxys calcitrans) je uveden na obrázku 8 (Obr. 8). Poměr výskytu mouchy domácí a Drosophila sp. je znázorněn na obrázku 9 (Obr. 9). 350 Bodalka stájová vs. Moucha domácí Bodalka stájová = 26,030 +,16890 * Moucha domácí Correlation: r =,17994 300 250 Bodalka stájová 200 150 100 50 0-50 0 20 40 60 80 100 120 140 160 180 200 220 240 260 280 300 Moucha domácí 0,95 Conf.Int. Obr. 8: Poměr výskytu mouchy domácí a bodalky stájové 31

Moucha4 280 260 240 220 200 180 160 140 120 100 80 60 40 20 0 Moucha4 vs. Moucha domácí Moucha4 = 36,167 -,0250 * Moucha domácí Correlation: r = -,0270-20 0 20 40 60 80 100 120 140 160 180 200 220 240 260 280 300 Moucha domácí Obr. 9: Poměr výskytu mouchy domácí a Drosophila sp. (Moucha 4) 0,95 Conf.Int. 5.6 Význam zachyceného hmyzu Význam a zařazení do systémů jednotlivých zachycených a determinovaných druhů hmyzu je uveden v tabulce 4 (Tab. 4). Tab. 4: Nalezené druhy hmyzu Druh Čeleď Řád Bodá Obtěžuje Biologický boj Moucha domácí Mouchovití Dvoukřídlí - + - Bodalka stájová Mouchovití Dvoukřídlí + + - Drosophila sp. Octomilkovití Dvoukřídlí - + - Bradysia sp. Smutnicovití Dvoukřídlí - - - Kmitalka tečkovaná Kmitalkovití Dvoukřídlí - - - Chalcididae sp. Stehnatkovití Blanokřídlí - - + Drabčík sp. Drabčíkovití Brouci - - + 32

6 DOPORUČENÍ PRO PRAXI Doporoučení pro praxi spočívá v dodržování preventivních opatření, do kterých patří vytvoření podmínek nedovolujících nebo ztěžujících zavlečení a zmnožení hmyzu. Zahrnuje obecná hygienická opatření, jako jsou udržování čistoty ve stáji, pravidelné a časté odstraňování odpadů a hnoje, vysoušení stojatých vod, sečení a odklízení posečené trávy. Pokud je hnůj pravidelně a správně odvážen, není ve stáji médium, ve kterém by se mouchy mohly vyvíjet. Vhodnější je částečné odvezení exkrementů, neboť při úplném odklizení by mohl být vyvezen i užitečný hmyz a roztoči. Na druhou stranu, pokud se hnůj hromadí, pošlapává a zhutňuje, vzniká v něm nedostatek kyslíku, a proto je toto prostředí nevhodné pro další vývoj škodlivého hmyzu. Obecně platí, čím vyšší je teplota ve stáji a delší období vysokých teplot, tím rychlejší je vývoj much a následně i vyšší počet generací za rok. Proto je důležité mít ve stáji zřízen kvalitní větrací systém. Proti již vyskytujícímu se škodlivému hmyzu se používá různých desinsekčních prostředků. Mezi nejužívanější řadíme insekticidy. Jejich ceněnou vlastností je reziduální působení (až měsíc), avšak mají spíše nežádoucí účinky. Negativně ovlivňují zdraví zvířat i lidí (mohou přecházet do mléka). Proto je třeba v budoucnu více používat opatření šetřící životní prostředí a zdraví necílových organismů - metodu biologickou, která funguje na základě parazitoidů. Mezi její další výhody patří nižší cena a zamezení vzniku rezistence škodlivého hmyzu ve stáji proti desinsekčním přípravkům. 33

7 ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo zpracovat literární přehled o dvoukřídlých (Diptera), kteří nejvíce obtěžují nebo bodají dobytek ve stájích, čímž se zhoršuje welfare i užitkovost, a dále vlastním sledováním zjistit, do jaké míry ovlivňuje výskyt dvoukřídlého hmyzu chování dojnic ve stáji. Dle literárních zdrojů mezi dvoukřídlý hmyz škodící ve stájovém prostředí patří mouchovití, bzučivkovití, výkalnicovití, masařkovití, octomilkovití, komárovití a hrbilkovití, přičemž k nejčastěji sledovaným zástupcům ve stáji patří moucha domácí (Musca domestica) a bodalka stájová (Stomoxys calcitrans), s možností přenosu střevních onemocnění (tyfus, salmonela aj.). Praktická část zahrnovala výzkum, probíhající ve vytipovaném zemědělském podniku během letního období roku 2011, zaměřený na monitoring dvoukřídlého hmyzu pomocí lepových pastí. Tato metoda odchytu umožňuje následnou determinaci a určení diverzity a denzity odchycených druhů. Současně bylo uskutečněno sledování etologie krav a mikroklimatu ve stáji pomocí dostupné techniky (kamery a čidla). Důvodem těchto pozorování byla možná existence spojitosti mezi určitými jevy (teplota ve stáji, shlukování krav, škodlivý hmyz). Z čeledí dvoukřídlých popisovaných v literárních zdrojích však byly pomocí lepových pastí ve vytipované stáji dojnic zachyceny pouze 1 druh bodavého zástupce (bodalka stájová - Stomoxys calcitrans) a 2 druhy obtěžujících dvoukřídlých (moucha domácí - Musca domestica, octomilka - Drosophila sp.). Rozdíl mohl být způsoben metodou odchytu, a to zavěšením lepového pásu nad hlavy dojnic ve výšce 2 m. Za celé sledované období byl z těchto 3 druhů v nejvyšším počtu zaznamenán druh Drosophila sp (10446 ks), poté moucha domácí (1884 ks) a bodalka stájová (817 ks). Zástupci mouchy domácí a bodalky stájové byly v nejhojnějším počtu sledovány koncem srpna 2011. Ostatní lapené druhy hmyzu naopak přináší užitek (Chalcididae sp, drabčík sp.). Patří totiž mezi parazitoidy jejich larvy se živí kuklami škodících much, a tím snižují jejich počty ve stáji. Pokud jde o ovlivnění chování dojnic škodlivým hmyzem, tak se prakticky od začátku sledovaného období (2. 7. 2011) krávy typicky shlukovaly, stejně jako je popsáno v podobných studiích. Krávy tvořily typické útvary v závislosti na teplotě okolního prostředí. Z rána a v noci se dojnice neshlukovaly. 34

Vzhledem k tomu, že hmyz ve stáji způsobuje celosvětově obrovské ztráty na produkci (mléka i masa), je nutné kontrolovat a rozpoznat stav obtížného hmyzu, netypické chování ustájených zvířat a včas začít s účinnou obranou. Boj proti škodlivému hmyzu lze uskutečnit pomocí insekticidů, na které si však většina nežádoucích organismů vyvinula rezistenci a které jsou nebezpečné z důvodu zhoršení zdraví zvířat i lidí (kontaminace mléka). Jiným způsobem, šetrným k životnímu prostředí, zdraví lidí i zvířat, je boj pomocí přirozených nepřátel (biologická ochrana). 35

8 SEZNAM LITERATURY BUCHAR J. ( ed ), 1995: Klíč k určování bezobratlých. Scientia, Praha, 285 s. COSTA, P.R.P., FRANZ R.L., VIANNA E.E.S., RIBEIRO P.B., 2010. Synanthropy of Ophyra spp (Diptera, Muscidae) in Pelotas, RS, Brazil. UFRRJ [online], [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.ufrrj.br/rbpv/922000/c92165_168.pdf DOSKOČIL J., 1977: Klíč zvířeny ČSSR. Díl V. Dvoukřídlí. Academia, Praha, 373 s. ERBEZ M., BOE K.E., FALTA D., CHLÁDEK G., 2012: Crowding of dairy cos i a cubicle barn dutiny the hot summer months. Tierzucht, 55 (4): 325-321. HIEU T. T., SOON-IL K., SANG-GUEI L., YOUNG-JOON A., 2010: Repellency to Stomoxys calcitrans (Diptera: Muscidae) of Plant Essential Oils Alone or in Combination with Calophyllum inophyllum Nut Oil, BioOne research evolved, Journal of Medical Entomology, 47 (4): 575-580. HOŠEK J., 2001: Mucholapky nové generace. Vesmír, 80 (8): 476. HROUZ, J.,2000: Etologie hospodářských zvířat. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 185 s. HUBERT J. A STEJSKAL V., 2011: Užitá entomologie, Biologická kontrola: od teorie populační a behaviorální ekologie hmyzu po její uplatnění v praxi. UK, Praha, Výzkumný ústav rostlinné výroby [online], [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.vurv.cz/index.php?p=vydavatelska_cinnost_2012&site=pro_verejnost JANSKY C. A KNOX C., 2007: Nasonia vitripennis: A Drosophila alternative. Biology Department, College of St. Benedict/St. John s University [online], [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: www.ableweb.org/volumes/vol.../v28reprint.php 36

JÁSIČ J., 1984: Entomologický náučný slovník. Príroda, Bratislava, 674 s. JAVOREK V., 1967: Kapesní atlas dvoukřídlého hmyzu. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 272 s. KOVAŘÍK F., 2000: Hmyz: chov, morfologie. Madagaskar, Jihlava, 295 s. KRAMÁŘ J., 1958: Fauna ČSR, Sv. 13, Komáři bodaví - Culicinae, Řád: dvoukřídlí Diptera. Československá akademie věd, Praha, 285 s. LAŠTŮVKA Z., 2001: Zoologie pro zemědělce a lesníky. Konvoj, Brno, 267 s. MCGAVIN G., 2005: Hmyz: pavoukovci a jiní suchozemští členovci. Knižní klub, Praha, 255 s. MENTBERGER J. A SKUHRAVÝ V., 2003: Jak žít s hmyzem. Agrospoj, Praha, 100 s. NOVARTIS ANIMAL HEALTH INC., 2010: Fly Species & Biology. International website for Non US Residents only [online], [cit. 2013-04- 07]. Dostupné z: http://www.flycontrol. novartis.com/species/en/index.shtml PAPÁČEK M., 2000: Zoologie. Scientia, Praha, 285 s. PITZER J.B., KAUFMAN P.E., GEDEN C.J., HOGSETTE J.A., 2011: The ability of selected pupal parasitoids (Hymenoptera: Pteromalidae) to locate stable fly hosts in a soiled equine bedding substrate. PubMed, US National Library of Medicine, National Institutes of Health, [online], [cit. 2013-04-07]. Dostupné na: http://www.ncbi. nlm.nih.gov/pubmed/22182616 PŘÍVORA M., 1960: Boj proti hlodavcům a hmyzu. Státní zdravotnické nakladatelství, Praha, 56 s. 37

RAŠKA K. a kol., 1956: Desinfekce, desinsekce, deratizace. Státní zdravotnické nakladatelství, Praha, 332 s. REICHHOLF J. A STEINBACH G., 2003: Motýli a ostatní hmyz. Euromedia Group, Praha, 160 s. RIETCHEL S., 2004: Hmyz, 3 znaky: klíč ke spolehlivému určování. Rebo Productions, Dobřejovice, 239 s. RÖDL P., 2006: Asanace v živočišné výrobě: Desinsekce. VFU Brno- Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Ústav zootechniky a zoohygieny, Brno, 113 s., multimediální učební text, [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://soubory.vfu.cz SCHREIBER V., 1999: Elektrické mucholapky spíše škodí. Vesmír, 78 (12): 709. SHELTON A., 2002: Biological control: Muscidifurax raptor (Hymenoptera: Pteromalidae). Cornell university, college og Agriculture and Life Science, Department of Entomology [online], [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.biocontrol.entomology.cornell.edu/parasitoids/muscidifurax.html ŠVEHLOVÁ D., 2010: Čistá stáj: hmyz ani hlodavce tu nechceme. Equichannel, největší český web o koních a jezdectví, [online], [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.equichannel.cz/cista-staj-hmyz-ani-hlodavce-tu-nechceme ZHU J. J., LI A. Y., PRITCHARD S., TANGTRAKULWANICH K., BAXENDALE F.P., BREWER G., 2011: Contact and Fumigant Toxicity of a Botanical-Based Frediny Deterrent of the Stable Fly, Stomoxys calcitrans (Diptera: Muscidae), Journal of Agricultural and Food Chemistry, 59: 10394 10400. 38

9 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Moucha domácí... 12 Obr. 2: Porovnání ústního ústrojí mouchy domácí a bodalky stájové... 12 Obr. 3: Bodalka stájová... 13 Obr. 4: Obvyklá líhniště much... 19 Obr. 5: Aplikace běžným postřikem a nátěrem... 22 Obr. 6: Schéma likvidace much parazitickou vosičkou... 24 Obr. 7: Denzita vybraných druhů hmyzu ve stáji za letní měsíce... 29 Obr. 8: Poměr výskytu mouchy domácí a bodalky stájové... 31 Obr. 9: Poměr výskytu mouchy domácí a Drosophila sp... 32 Obr. 10: Slunilka pokojová... 41 Obr. 11: Zástupce rodu Ophyra... 41 Obr. 12: Bzučivka obecná... 41 Obr. 13: Bzučivka zlatá... 42 Obr. 14: Výkalnice hnojní... 42 Obr. 15: Masařka obecná... 42 Obr. 16: Octomilka obecná... 43 Obr. 17: Komár pisklavý... 43 Obr. 18: Hrbilka hrbatá... 43 Obr. 19: Jednorázový lapač hmyzu... 44 Obr. 20: Repelent... 44 Obr. 21: Světelná past na hmyz... 44 Obr. 22: Muscidifurax raptor... 45 Obr. 23: Nasonia vitripennis... 45 Obr. 24: Příprava lepové pasti na hmyz... 46 Obr. 25: Nainstalovaná lepová past ve stáji... 46 39

PŘÍLOHY 40

Příloha 1: Ilustrační obrázky Obr. 10: Slunilka pokojová (Dostupné na: http://www.ah.novartis.com/images/fhp/ little_housefly_big.jpg) Obr. 11: Zástupce rodu Ophyra (Dostupné na: http://www.flycontrol.novartis.com/ images/garbage_f.jpg) Obr. 12: Bzučivka obecná (Dostupné na: http://www.bbc.co.uk/blogs/natureuk/ JayDykes.bluebottle.s.jpg) 41

Obr. 13: Bzučivka zlatá (Dostupné na: http://warehouse1.indicia.org.uk/upload/ LuciliaCaesar_Wirlybones Wood_24May08.JPG) Obr. 14: Výkalnice hnojní (Dostupné na: http://www.biolib.cz/img/gal/15997.jpg) Obr. 15: Masařka obecná (Dostupné na: http://m4.i.pbase.com/u44/hhf/upload/ 28682314.251_5143b.jpg) 42

Obr. 16: Octomilka obecná (Dostupné na: http://www.biolib.cz/img/gal/99410.jpg) Obr. 17: Komár pisklavý (Dostupné na: http://www.comune.torino.it/ucstampa/ 2004/culex-pipiens.jpg) Obr.18: Hrbilka hrbatá (Dostupné na: http://data.meloidae.com/0059/5-000-000-011779.jpg) 43

Příloha 2: Desinsekce Obr.17 Obr. 18 Obr. 19: Jednorázový lapač hmyzu (Dostupné na:http://farnam.img0.cz/media/2010/11/ Fly_13548.jpg) Obr. 20: Repelent (Dostupné na: http://www.horseclub.cz/fotky5752/fotos/_vyr_ 1077endure_grp_s.jpg) Obr. 21: Světelná past na hmyz (Dostupné na:http://www.limbursky.cz/image/lapac_h myzu_ c1.jpg) 44

Obr. 22: Muscidifurax raptor (Dostupnéna:http://www.veiledchameleon.com/weblog /httpdocs/images/ blogcontent/male-muscidifurax-raptor.png) Obr. 23: Nasonia vitripennis (Dostupné na: http://idwonline.de/pages/de/newsimage?id =137940&size=screen) 45

Příloha 3: Praktická část práce Obr. 24: Příprava lepové pasti na hmyz (Pokorná, 2012) Obr. 25: Nainstalovaná lepová past ve stáji (Pokorná, 2012) 46