ALTERNATIVY NEPODMÍNĚNÉHO TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Jana Knotková ALTERNATIVY NEPODMÍNĚNÉHO TRESTU ODNĚTÍ SVOBODY Diplomová práce Vedoucí práce: doc. JUDr. Jana Navrátilová, Ph.D. Katedra trestního práva Datum vypracování práce: květen 2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. V Praze dne 22.6.2015

Poděkování Tímto bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce, paní doc. JUDr. Janě Navrátilové, Ph.D., za cenné rady a připomínky při zpracování mé diplomové práce.

Obsah: Obsah:... 1 Úvod... 2 1. Pojem a funkce trestu... 3 2. Alternativní tresty... 6 2.1. Podmíněné odsouzení... 7 2.1.1. Podmínky ukládání trestu podmíněného odsouzení... 8 2.1.2. Výměra a obsah trestu podmíněného odsouzení... 9 2.1.3. Výkon rozhodnutí podmíněného odsouzení a úloha probační a mediační služby... 11 2.1.4. Statistiky ukládaných trestů podmíněného odsouzení... 14 2.2. Podmíněné odsouzení s dohledem... 15 2.2.1. Podmínky ukládání trestu podmíněného odsouzení s dohledem... 15 2.2.2. Výměra a obsah trestu podmíněného odsouzení s dohledem... 16 2.2.3. Výkon rozhodnutí podmíněného odsouzení s dohledem... 19 2.2.4. Statistiky ukládaných trestů podmíněného odsouzení s dohledem... 20 2.3. Obecně prospěšné práce... 21 2.3.1. Podmínky ukládání trestu obecně prospěšných prací... 21 2.3.2. Výměra a obsah trestu obecně prospěšných prací... 23 2.3.3. Výkon trestu obecně prospěšných prací... 23 2.3.4. Statistiky ukládaných trestů obecně prospěšných prací... 26 2.4. Peněžitý trest... 27 2.4.1. Podmínky ukládání peněžitého trestu... 27 2.4.2. Výměra a obsah peněžitého trestu... 28 2.4.3. Výkon peněžitého trestu... 29 2.4.4. Statistiky ukládaných peněžitých trestů... 32 2.5. Domácí vězení... 33 2.5.1. Podmínky ukládání trestu domácího vězení... 33 2.5.2. Výměra a obsah trestu domácího vězení... 34 2.5.3. Výkon trestu domácího vězení... 36 2.5.4. Statistiky ukládaných trestů domácího vězení... 39 2.6. Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce... 39 2.6.1. Podmínky ukládání trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce... 40 2.6.2. Výměra a obsah trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce... 41 2.6.3. Výkon trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce 41 2.6.4. Statistiky ukládaných trestů zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce... 42 2.7. Ostatní alternativní tresty... 42 Závěr... 47 Seznam literatury a zdrojů... 52 Název práce v angličtině:... 55 Abstrakt... 56 Abstract... 57 Klíčová slova... 59 Key words... 60 1

Úvod Ve své práci si neodpustím krátký teoretický exkurz věnující se obecně pojmu trest a zaměřím se na jeho funkce, jak je chápe odborná literatura. Těžiště práce bude patřit vymezení pojmu alternativní trest, rozlišení alternativní sankce v hmotněprávním a procesněprávním smyslu slova a především bližšímu představení některých výběrových alternativních trestů, jak jsou upraveny zákonem č. 40/2009 Sb., trestním zákoníkem a v neposlední řadě též úloze Probační a mediační služby. Vzhledem k rozsahu práce nepředpokládám, že by bylo možno se podrobně věnovat všem příslušným ustanovením upravujícím alternativní tresty, proto zvláštní pozornost zaměřím především na podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem, obecně prospěšné práce, peněžitý trest, trest domácího vězení a zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, přičemž ostatní alternativní tresty zmíním pouze okrajově. Výklad doplním o podání statistického přehledu ukládání jednotlivých vybraných druhů trestů s příslušným komentářem ke shromážděným datům. Výběr jednotlivých sankcí vychází jednak ze skutečnosti, že jde o tresty, které lze chápat po uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody jako nejzávažnější (nejvýrazněji postihující pachatele trestných činů), a jednak s ohledem na zavedení některých z nich do českého právního řádu s přijetím zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, by časový odstup měl umožnit již zhodnotit jejich využívání a upozornit na některé problémy, s nimiž se v této souvislosti je nucena česká justice potýkat. V závěru diplomové práce se pokusím shrnout poznatky předchozích částí a případně nastínit některá řešení de lege ferenda v případech, pokud zákon vykazuje dle mého názoru určité nedostatky. Text diplomové práce odpovídá právnímu stavu ke dni 31. 12. 2014. 2

1. Pojem a funkce trestu Definic pojmu trest lze nalézt v odborné literatuře mnoho, přičemž pro účely této práce se mi jako nejvhodnější jeví definice zvolená autory Právnického slovníku, podle nichž trest představuje nejtypičtější trestní sankci v českém trestním právu, kterou jako opatření státního donucení ukládají soudy v trestním řízení jménem státu pachatelům trestných činů za spáchané trestné činy. Trestem se pachateli působí určitá újma (na svobodě, na právech, na majetku) a zároveň se tak vyslovuje morální odsouzení činu a toho, kdo jej spáchal. 1 Problematika trestání má pestrou a dlouhou historii ovlivněnou rozdíly ve filozofických směrech a školách, které ji spoluvytvářely. Mezi nejznámější teorie o důvodech a smyslu trestání pachatelů patří absolutní, relativní a smíšené teorie trestání. Absolutní teorie trestání nepřikládají trestu žádnou sociální funkci, neboť jejich východiskem je přesvědčení, že jediným smyslem trestu je spravedlivá odplata za spáchaný čin. V tomto pojetí se trest stává kategorickým imperativem k uskutečňování spravedlnosti, bez které stát nemůže existovat (Kant). Naproti tomu relativní (preventivní) teorie trestání připisují trestu sociálně užitečné funkce, zejména pak generálně preventivní působení na ostatní spoluobčany (psychické odstrašení). V tomto pojetí se již trestá proto, aby nebylo v budoucnu pácháno zlo (Feuerbach). Pozdější (smíšené) teorie trestání usilují o překonání zásadních rozporů mezi předchozími filosofickými východisky převzetím a propojením prvků ochrany, odplaty, spravedlnosti a přiměřenosti s prvky výchovnými a terapeutickými, tedy akcentem na speciálně preventivní (individuální) působení na pachatele (Liszt). 2 Z českých (a československých) autorů se ve své vědecké činnosti úvahám o trestu a jeho funkcích věnoval především Oto Novotný. Ve své monografii O trestu a vězeňství rozlišuje následující funkce trestu (řazeno abecedně, nikoli dle významu, jenž autor jednotlivým funkcím přikládá): 1) funkce generálněpreventivní (kdy účelem trestu 1 HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. Trest. ISBN 978-80-7400-059-1 2 tamtéž 3

je působit na kolísavé občany, jež nutno před spácháním trestného činu varovat a ukázat jim neodvratnost spravedlivého trestu, ale též má trest ovlivňovat řádné občany a upozorňovat je na nebezpečnost, zavrženíhodnost a trestnost spáchaných činů, čímž má být upevňováno jejich vědomí o ochraně občanských práv, posilován jejich pocit právní jistoty a jejich představa o autoritě zákonů ) 3, 2) funkce individuálněpreventivní (kdy zabránění pachateli v dalším páchání trestné činnosti představuje jakýsi minimální program trestu, který znamená alespoň přimět pachatele k respektování zákonů, přinejmenším docílit toho, aby se dále nedopouštěl trestných činů, byť by to bylo z nedostatku příležitosti nebo z obavy před trestem ) 4, 3) funkce odplatná (kdy trest bez odplatných momentů nemůže svého cíle dosáhnout a není vlastně ani trestem, trest je právním následkem trestného činu a jeho kvalita i kvantita je určována spáchaným trestným činem 5 v tomto určitém smyslu shledává autor trest jako odplatu za spáchání konkrétního trestného činu), 4) funkce odstrašující (u níž však autor výslovně uvádí, že nepovažuje za nutné hovořit o speciální odstrašující funkci trestu, neboť význam odstrašujících momentů v trestu v závislosti na vývoji společnosti vcelku postupně klesá; odstrašující momenty tak představují pouze část zabraňujících momentů ) 6, 5) funkce ochranná (která úzce souvisí s funkcemi generální a individuální prevence, neboť, důvodem trestání může být pouze ochrana společnosti před trestnými činy; aby byl trest spravedlivý, nesmí být ani přísnější, ani mírnější, než je nutné k ochraně společnosti před trestnými činy ) 7, 6) funkce resocializační (kdy teprve převýchovou pachatele dochází k úplnému překonání odcizení pachatele vůči společnosti a tak je nejspolehlivěji zaručena její ochrana; převýchovou pachatele je přitom možno rozumět takovou změnu jeho psychiky, při které dochází k odstranění subjektivních příčin spáchaných trestných činů tkvících v samotném pachateli a k pozitivnímu rozvoji jeho osobnosti; termín resocializace zdůrazňuje, že pachatel se vrací do společnosti jako její morálně normální člen a že se přetváří v osobnost 3 NOVOTNÝ, O. O trestu a vězeňství. 2. vyd. Praha: Academia, 1969. s. 22-23. ISBN 508-21-865 4 tamtéž s. 13 5 tamtéž s. 28 6 tamtéž s. 15-16 7 tamtéž s. 30 4

s pozitivním vztahem k ostatním lidem ) 8, 7) funkce výchovná (která velmi úzce souvisí s funkcí resocializační, nicméně autor zde klade hlavní důraz na vhodné pracovní zařazení a zároveň kritizuje pojetí stavící proti sobě tresty represivní a tresty výchovné), 8) funkce zabraňovací (jako součást funkce individuálněpreventivní, viz i výklad zde uvedený). K funkci výchovné, resp. v pojetí Novotného spíše resocializační, pak uvádí Vaľo: Uplatnenie výchovnej stránky sankcie, v zmysle motivácie ovplyvňujúcej hodnotovú orientáciu páchateľa by melo dominovať nad zastrašovaním, voniacim stredovekom. Len na základe donútenia nemožno nikdy dosiahnuť resocializácie páchateľa, pretože resocializácia či socializácia je dialektický proces interakcie medzi spoločnosťou a jednotlivcom, pri ktorom jednotlivec nemôže zostať len pasívnym činiteľom, ale musí sa ho sám aktívne zúčastniť 9. Novotný je zastáncem smíšené teorie trestání, kdy jednotlivé funkce trestu nelze v jeho výkladu striktně oddělovat a společně tvoří celek směřující k jedinému cíli ochraně společnosti. Ačkoli byl text prvního vydání uvedené monografie uzavřen již k březnu roku 1965, mám za to, že myšlenky autorovy jsou dodnes aktuální a z nastíněného výčtu funkcí lze velmi dobře vycházet i v současnosti. Platná právní úprava provedená zákonem č. 40/2009 Sb., trestním zákoníkem, rozlišuje v ustanovení 36 trestní sankce na tresty a ochranná opatření. Obecné ustanovení pro ukládání trestních sankcí říká, že trestní sankce lze ukládat jen na základě trestního zákona ( 37 odst. 1) a zároveň, že pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce a výkonem trestní sankce nesmí být ponížena lidská důstojnost (odst. 2 téhož ustanovení). Dle ustanovení 38 je trestní sankce nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele a tam, kde postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. 8 tamtéž s. 18 9 VAĽO, M. Má byť trest dôsledkom alebo predovšetkým prostriedkom? In MUSIL, J; VANDUCHOVÁ, M. Pocta Otovi Novotnému k 70. narozeninám. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia s.r.o., 1998. s. 309. ISBN 80-85963-68-X 5

2. Alternativní tresty Pokud jde o samotný pojem alternativní tresty či alternativní sankce, rozumí se jimi zpravidla tresty nespojené s odnětím svobody. Jejich posláním je nejen pachatele trestného činu potrestat, ale zároveň eliminovat vedlejší negativní důsledky trestu spojeného s uvězněním, jako je např. ztráta sociálního postavení a profesního uplatnění, ohrožení rodinných a dalších osobních vazeb, rizika spojená s bezprostředním kontaktem s kriminální populací apod. 10 Na tomto místě je třeba zdůraznit subsidiární povahu trestu odnětí svobody, která znamená, že právní úprava u typově nejméně závažných trestných činů zpřísňuje podmínky pro možnost uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, který by měl být v těchto případech spíše trestem mimořádným. Jde zároveň o projev pomocné úlohy trestní represe ( 12 odst. 2, 38 odst. 2 trestního zákoníku), protože tam, kde postačí uložení sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. 11 Do ustanovení 55 odst. 2 věty první trestního zákoníku se výše uvedená zásada promítá tím, že za trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, lze uložit nepodmíněný trest odnětí svobody jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Teprve s přihlédnutím k celkovému osobnímu profilu pachatele, zejména k jeho dosavadnímu životu, bude možné učinit závěr, že žádný z mírnějších druhů trestů nepostačuje k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Bude tomu tak zejména v případě, že půjde o recidivu, když selhalo výchovné působení předchozích trestů, dále při souběhu několika trestných činů uvedených v 55 odst. 2, za současné existence více jiných přitěžujících okolností a při neexistenci polehčujících okolností apod. Závažnost těchto skutečností ovšem musí být taková, aby závěr o nemožnosti přimět pachatele k vedení řádného života jinak než nepodmíněným 10 HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. Alternativní sankce. ISBN 978-80-7400-059-1 11 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. s. 752. ISBN 978-80-7400-428-5 6

trestem odnětí svobody vyplýval z hodnocení osoby pachatele zcela zjevně, nestačí jen zmenšená pravděpodobnost v uvedeném směru. 12 Alternativní tresty je možné dělit např. podle intenzity zásahu do života odsouzeného, podle kterého se pak rozlišují a) na takové, při kterých ještě nedochází k bezprostřednímu ovlivnění života pachatele (např. udělení výstrahy s následným upuštěním od potrestání, různé formy podmíněného trestu odnětí svobody nespojeného s žádnou formou dohledu), a b) na takové, kdy je již život odsouzeného dotčen nějakou újmou, byť tato nespočívá v odnětí jeho osobní svobody (např. různé formy finančních trestů, odejmutí některých oprávnění a uložení zákazů, postavení pod dohled a kontrolu). 13 Za alternativní sankce je možno v procesněprávním smyslu slova považovat též tzv. odklony v trestním řízení, jako např. podmíněné zastavení trestního řízení či narovnání v trestním řízení nebo odstoupení od trestního stíhání, nicméně těmto se ve své práci věnovat nehodlám. 2.1. Podmíněné odsouzení Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody je významným prostředkem výchovného působení na pachatele a důležitou alternativou krátkodobých nepodmíněných trestů odnětí svobody, zejména u pachatelů nepříliš závažných trestných činů. Projevuje se v něm odklon od nazírání na trest jako na odplatu. 14 Podmíněné odsouzení tedy představuje jednu z klasických alternativ nepodmíněného trestu odnětí svobody, jejíž používání se v praxi stále více rozšiřuje a obohacuje o nové prvky. 15 12 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. s. 752. ISBN 978-80-7400-428-5 13 HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. Alternativní sankce. ISBN 978-80-7400-059-1 14 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. s. 1011. ISBN 978-80-7400-428-5 15 HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. Podmíněné odsouzení. ISBN 978-80-7400-059-1 7

2.1.1. Podmínky ukládání trestu podmíněného odsouzení Pro rozhodnutí o podmíněném či nepodmíněném odsouzení k trestu odnětí svobody si musí soud získat řádný skutkový podklad stejně jako k výroku o vině a trestu a vždy náležitě uvážit, zda bude v konkrétním případě též dosaženo působení trestu odnětí svobody na ostatní členy společnosti i bez výkonu tohoto trestu (srov. rozhodnutí 70/1957 Sbírky rozhodnutí, část trestní). V souladu s ustanovením 81 odst. 1 trestního zákoníku soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, jestliže vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu. Jde o poměrně zásadní změnu v rozšíření možnosti odložit výkon trestu odnětí svobody v trvání až 3 roky oproti předchozí právní úpravě, která umožňovala odložení výkonu trestu odnětí svobody pouze v trvání až 2 léta. K uvedené změně se zákonodárce vyjádřil v důvodové zprávě, kdy podmíněné odsouzení se lišilo od podmíněného odsouzení s dohledem i délkou trestu, který mohl být podmíněně odložen (dva oproti třem rokům), což v praxi v některých případech vedlo k tomu, že je použito podmíněné odsouzení s dohledem i u prvotrestaných pachatelů, kteří s ohledem na svou nízkou rizikovost ( risk assessment ) výkon dohledu nevyžadují, ale zejména s ohledem na okolnosti případu a právní kvalifikaci jim nemůže být uložen podmíněný trest odnětí svobody nepřevyšující dva roky, a proto jim je uloženo podmíněné odsouzení s dohledem, což však vede k tomu, že výkon dohledu je zcela formální a navíc nadbytečně zatěžuje Probační a mediační službu. Proto se v návrhu (trestního zákoníku) doba trvání podmíněně odkládaného trestu odnětí svobody sjednocuje a rozdíl mezi těmito dvěma instituty je jen v podmínkách, které vyžadují uložení dohledu. Touto změnou se sleduje zvýšení efektivnosti ukládání a výkonu podmíněného odsouzení s dohledem. 16 16 Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona trestního zákoníku [online]. Tisk 410 Poslanecké sněmovny, V. volební období. Dostupný z WWW: <http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=5&ct=410&ct1=0> 8

2.1.2. Výměra a obsah trestu podmíněného odsouzení Podstata podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody spočívá v tom, že soud vynese odsuzující rozsudek a uloží trest odnětí svobody, ale jeho výkon odloží (přesněji řečeno výkon trestu odnětí svobody promine) pod podmínkou, že odsouzený ve stanovené zkušební době povede řádný život a vyhoví dalším uloženým podmínkám. Podmíněné odsouzení vychází z předpokladu, že už odhalení trestného činu, trestní stíhání pachatele, negativní zhodnocení jeho osoby a jeho činu rozsudkem, hrozba budoucího eventuálního výkonu trestu a podmínky týkající se chování odsouzeného ve zkušební době mohou mít samy o sobě z hlediska individuální i generální prevence stejné účinky, které by jinak měl jen výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody. Podmíněným odsouzením se poskytuje pachateli důvěra i možnost, aby bez izolace od společnosti svým chováním ve zkušební době odčinil spáchaný trestný čin, přičemž se mu tím dává možnost dosáhnout toho, že výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody nebude nařízen a že se na pachatele bude hledět, jako kdyby odsouzen nebyl. Tím podmíněné odsouzení umožňuje vzbudit zájem pachatele na vlastním řádném životě tak, aby nebyl jen pouhým pasivním objektem působení trestu, ale aby se sám aktivně přičinil o nápravu. 17 Jak uvádí Šámal, samotný název podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody v našem trestním zákoníku není přesný, byť je poměrně vžitý a chápe se celkem jednoznačně. Pachatel zde ovšem není odsouzen podmíněně, protože soud pravomocně zjistil skutek, kvalifikoval jej jako trestný čin, uznal pachatele vinným z jeho spáchání a uložil mu za něj trest odnětí svobody, jehož výkon však zatím není realizován a podle pachatelova chování ve zkušební době vůbec ani nemusí dojít k výkonu trestu odnětí svobody ve věznici. Tím uložený trest odnětí svobody sice působí na pachatele, ale nikoli vlastním výkonem, nýbrž jeho pohrůžkou. 18 Pro podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody je rozhodná jeho výměra stanovená soudem v rozsudku (či trestním příkazu) v konkrétní věci, nikoli trestní sazba tohoto trestu obsažená ve zvláštní části trestního zákoníku. Z uvedeného důvodu je možné 17 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. s. 1011-1012. ISBN 978-80-7400-428-5 18 tamtéž s. 1012 9

výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložit i tam, kde soud snížil trest pod dolní hranici trestní sazby, která jinak neumožňuje podmíněné odsouzení. V souladu s ustanovením 81 odst. 2 trestního zákoníku se povolení podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody netýká výkonu ostatních trestů uložených vedle tohoto trestu. Dle ustanovení 82 odst. 1 trestního zákoníku při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až pět let; zkušební doba počíná právní mocí rozsudku. Dle odst. 2 téhož ustanovení podmíněně odsouzenému může soud uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život [soud může zejména uložit jako přiměřená omezení a přiměřené povinnosti a) podrobit se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, b) podrobit se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy, c) podrobit se léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením podle tohoto zákona, d) podrobit se vhodným programům psychologického poradenství, e) zdržet se návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami, f) zdržet se neoprávněných zásahů do práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob, g) zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek, h) zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek, i) uhradit dlužné výživné nebo jinou dlužnou částku, j) veřejně se osobně omluvit poškozenému, nebo k) poskytnout poškozenému přiměřené zadostiučinění]; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem. Odst. 3 pak říká, že jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností uvedených v 48 odst. 4, též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé. Výchovná opatření jsou upravena zákonem č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) a jsou jimi ve smyslu ustanovení 15 odst. 2 citovaného zákona a) 10

dohled probačního úředníka, b) probační program, c) výchovné povinnosti, d) výchovná omezení, e) napomenutí s výstrahou. Ustanovení 82 odst. 4 trestního zákoníku konečně stanoví, že doba, po kterou podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, se započítává do zkušební doby nově stanovené při podmíněném odsouzení pro týž skutek nebo do zkušební doby stanovené při uložení úhrnného nebo souhrnného trestu nebo společného trestu za pokračování v trestném činu. 2.1.3. Výkon rozhodnutí podmíněného odsouzení a úloha probační a mediační služby Dle ustanovení 329 odst. 1 trestního řádu v případech, kdy je to s ohledem na povahu uložených omezení a způsob kontroly chování podmíněně odsouzeného nutné, zašle předseda senátu ihned po právní moci rozsudku ukládajícího trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen, jeho opis probačnímu úředníkovi k výkonu kontroly nad chováním odsouzeného a nad dodržováním uložených omezení. Požádá jej zároveň, aby v pravidelných termínech, které zároveň stanoví, mu podával zprávu o způsobu života odsouzeného, a v případě, že by zjistil důvody k nařízení výkonu trestu, aby to ihned oznámil soudu. Kontrolu nad chováním odsouzeného a nad dodržováním uložených omezení může na základě dožádání adresovaného okresnímu soudu, v jehož obvodu odsouzený bydlí, pracuje nebo se zdržuje, provádět probační úředník činný mimo obvod soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Odst. 2 citovaného ustanovení stanoví, jestliže předseda senátu nepověří výkonem kontroly probačního úředníka, v pravidelných termínech, nejpozději jedenkrát za šest měsíců, zjišťuje, zda podmíněně odsouzený vede řádný způsob života a dodržuje omezení, která mu byla rozsudkem uložena. Dle odst. 3, téhož ustanovení předseda senátu může požádat zájmové sdružení občanů činné na pracovišti odsouzeného nebo v jeho bydlišti o výchovné spolupůsobení, pokud nabídlo záruku za převýchovu odsouzeného. Pokud jde obecně o činnost Probační a mediační služby, zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, 11

zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě) v ustanovení 4 odst. 1 říká, že Probační a mediační služba vytváří předpoklady k tomu, aby věc mohla být ve vhodných případech projednána v některém ze zvláštních druhů trestního řízení, nebo mohl být uložen a vykonán trest nespojený s odnětím svobody, anebo vazba byla nahrazena jiným opatřením. Za tím účelem poskytuje obviněnému odborné vedení a pomoc, sleduje a kontroluje jeho chování a spolupracuje s rodinným a sociálním prostředím, ve kterém žije a pracuje, s cílem, aby v budoucnu vedl řádný život. Dle odst. 2 téhož ustanovení Probační a mediační činnost podle odstavce 1 spočívá zejména a) v obstarávání podkladů k osobě obviněného a jeho rodinnému i sociálnímu zázemí, b) ve vytváření podmínek pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, nebo pro schválení narovnání, zejména projednání a uzavření dohody mezi obviněným a poškozeným o náhradě škody nebo o vydání bezdůvodného obohacení, nebo dohody o narovnání, případně podmínek pro další takové procesní postupy či tresty nespojené s odnětím svobody, c) ve vykonávání dohledu nad chováním obviněného v případech, kdy bylo rozhodnuto o nahrazení vazby probačním dohledem, d) ve vykonávání dohledu nad chováním obviněného v případech, kdy byl dohled uložen, ve sledování a kontrole obviněného v průběhu zkušební doby, v kontrole výkonu dalších trestů nespojených s odnětím svobody, včetně trestu obecně prospěšných prací, ve sledování výkonu ochranných opatření, e) ve sledování a kontrole chování odsouzeného v průběhu zkušební doby v případech, kdy bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody. Probační a mediační služba současně pomáhá při odstraňování následků trestného činu poškozeným a dalším osobám dotčeným trestným činem (odst. 3). Probační a mediační služba věnuje zvláštní péči mladistvým obviněným a obviněným ve věku blízkém věku mladistvých, přispívá k ochraně práv osob poškozených trestnou činností a ke koordinaci sociálních a terapeutických programů práce s obviněnými, zejména jde-li o mladistvé a uživatele omamných a psychotropních látek (odst. 4). Probační a mediační služba se podílí na prevenci trestné činnosti (odst. 5). Probační a mediační služba provádí v rámci své působnosti úkony na pokyn orgánů činných v trestním řízení (odst. 7). 12

Pro účely této práce má pak zvláštní význam probace, kterou zákon o Probační a mediační službě definuje v ustanovení 2 odst. 1. Probací se pro účely citovaného zákona rozumí organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obžalovaným nebo odsouzeným (dále jen "obviněný"), kontrola výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný život, vyhověl soudem nebo státním zástupcem uloženým podmínkám, a tím došlo k obnově narušených právních i společenských vztahů. Probace je zde ve smyslu zákonného vymezení chápána v nejširším rozsahu, když probací v užším smyslu se rozumí jen určitý typ trestu či opatření, spočívající jednak v podmíněném odkladu trestu či samotného výroku o trestu a jednak v osobní péči a dohledu, které jsou ukládány soudem obžalovanému, jenž byl uznán vinným ze spáchání trestného činu. Podstata probace v užším smyslu spočívá v kombinaci nebo integraci těchto dvou prvků, ke kterým je někdy přiřazován ještě osobní závazek obžalovaného zachovávat podmínky uložené soudem. Probací v širším smyslu se pak rozumí nejen vlastní soudní opatření, ale i celý systém služeb a funkcí, zajišťovaných Probační a mediační službou. Podle odstavce 1 je však probace vymezena ještě šířeji, neboť zahrnuje nejen vykonávání dohledu při podmíněném odsouzení s dohledem a při podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, ale také kontrolu výkonu všech trestů nespojených s odnětím svobody, včetně uložených povinností a omezení, a dokonce i sledování chování odsouzeného ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. 19 Jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a a) stanovit nad odsouzeným dohled, b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž 19 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013. s. 4518. ISBN 978-80-7400-465-0 13

nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v 82 odst. 1, nebo c) stanovit dosud neuložená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život ( 83 odst. 1 trestního zákoníku). Neučinil-li soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil. Bylo-li vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. 2.1.4. Statistiky ukládaných trestů podmíněného odsouzení Níže zpracovaná tabulka, shodně jako tabulky předkládané v dalších částech práce vycházejí z dat publikovaných Ministerstvem spravedlnosti České republiky ve statistických ročenkách kriminality za roky 2010, 2011, 2012 a 2013. Tabulka č. 1 statistiky ukládaných trestů podmíněného odsouzení za roky 2010-2013 Soudní kraj 2010 2011 2012 2013 Praha 4973 5711 5687 6646 Středočeský 5556 6030 5991 6638 Jihočeský 2772 2778 2953 3761 Západočeský 4264 4272 4075 5515 Severočeský 7431 7104 7138 9263 Východočeský 4153 4349 4186 5258 Jihomoravský 6589 6497 6375 8070 Severomoravský 7794 7632 7750 10469 ČR 43532 44373 44155 55620 Tabulka č. 2 statistiky (v %) ukládaných trestů nepodmíněného a podmíněného odsouzení ve vztahu k veškerým uloženým trestům za roky 2010-2013 Druh trestu 2010 2011 2012 2013 Nepodmíněné odsouzení 16,8 16,7 16,2 11,0 Podmíněné odsouzení 63,1 65,3 63,9 73,7 14

Jako jednoznačně pozitivní lze označit vývoj, kdy namísto ukládání nepodmíněných trestů odnětí svobody (uložen pouze v 11 % případů ze všech trestů uložených v roce 2013 oproti 16,8 % případů v roce 2010 a dokonce 22, 3 % případů v roce 2000), jsou ukládány tresty alternativní (u nepodmíněného trestu odnětí svobody šlo v roce 2013 o 73, 7 % případů, v roce 2010 o 63, 1 % případů a v roce 2000 dokonce pouze o 56, 3 % případů). 20 2.2. Podmíněné odsouzení s dohledem Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem je institutem našeho trestního práva, jehož základním smyslem je umožnit vedle jiných možností další alternativní způsob potrestání pachatele. Stejně jako podmíněné odsouzení podle obecných ustanovení 81 až 83 (trestního zákoníku) je i podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem podle 84 a 87 (trestního zákoníku) jedním z prostředků, jimiž se dosahuje takového působení na pachatele, aby vedl řádný život, i bez výkonu trestu odnětí svobody. Je projevem zásady humanity a pomocné role trestní represe a má výrazný výchovný charakter. Jeho podstata je stejná jako u podmíněného odsouzení podle 81 až 83 (trestního zákoníku). Odlišnost podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem oproti podmíněnému odsouzení podle 81 až 83 (trestního zákoníku) spočívá jenom v tom, že zároveň s podmíněným odkladem výkonu trestu odnětí svobody soud obligatorně vysloví nad pachatelem dohled. Z toho je patrné, že v 84 a 87 (trestního zákoníku) jde o poněkud přísnější alternativu k podmíněnému odsouzení ukládanému podle 81 až 83 (trestního zákoníku). 21 2.2.1. Podmínky ukládání trestu podmíněného odsouzení s dohledem Tzv. podmíněného odsouzení s dohledem, neboli podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody s dohledem se užije v souladu s ustanovením 84 trestního zákoníku, je-li třeba zvýšeně sledovat a kontrolovat chování pachatele a poskytnout mu 20 údaje vycházejí z příslušných statistických ročenek Ministerstva spravedlnosti České republiky za roky 2000 a 2010 až 2013 21 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. s. 1056. ISBN 978-80-7400-428-5 15

potřebnou péči a pomoc ve zkušební době. Soud v takovém případě může za podmínek uvedených v 81 odst. 1 podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta za současného vyslovení dohledu nad pachatelem. 2.2.2. Výměra a obsah trestu podmíněného odsouzení s dohledem Podle ustanovení 85 odst. 1 trestního zákoníku při podmíněném odsouzení s dohledem stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až pět let; zkušební doba počíná právní mocí rozsudku. Dle odst. 2 téhož ustanovení podmíněně odsouzenému, nad kterým byl stanoven dohled, může soud uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem. Jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení nebo přiměřených povinností uvedených v 48 odst. 4, též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé ( 85 odst. 3 trestního zákoníku). Zákon sice výslovně nestanoví, po jakou dobu je dohled nad podmíněně odsouzeným vykonáván, ale z podstaty institutu podmíněného odsouzení k trestu (trestnímu opatření) odnětí svobody s dohledem i ze vztahu dohledu ke zkušební době lze dovodit, že dohled je vykonáván po celou dobu trvání zkušební doby. Nemůže však tuto zkušební dobu přesahovat, ani jí předcházet, byť to nevylučuje dobrovolnou spolupráci pachatele s probačním úředníkem, zejména v době před právní mocí odsuzujícího rozhodnutí. 22 Dohledem se ve smyslu ustanovení 49 odst. 1 trestního zákoníku rozumí pravidelný osobní kontakt pachatele s úředníkem Probační a mediační služby (dále jen probační úředník ), spolupráce při vytváření a realizaci probačního plánu dohledu ve zkušební době a kontrola dodržování podmínek uložených pachateli soudem nebo 22 SOTOLÁŘ, A.; PÚRY, F.; ŠÁMAL, P. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C. H. Beck, 2000, s. 288-289. ISBN 80-7179-350-7 16

vyplývajících ze zákona. Účelem dohledu je v souladu s odst. 2 téhož ustanovení a) sledování a kontrola chování pachatele, čímž je zajišťována ochrana společnosti a snížení možnosti opakování trestné činnosti, b) odborné vedení a pomoc pachateli s cílem zajistit, aby v budoucnu vedl řádný život. Samotný dohled nad pachatelem pak provádí probační úředník. Povinnosti pachatele, kterému byl uložen dohled, jsou stanoveny v ustanovení 50 trestního zákoníku následovně: a) spolupracovat s probačním úředníkem způsobem, který mu probační úředník stanoví, a plnit probační plán dohledu, b) dostavovat se k probačnímu úředníkovi ve lhůtách, které mu probační úředník stanoví, c) informovat probačního úředníka o svém pobytu, zaměstnání a zdrojích obživy, dodržování soudem uložených přiměřených omezení a přiměřených povinností a jiných důležitých okolnostech pro výkon dohledu určených probačním úředníkem, d) umožnit probačnímu úředníkovi vstup do obydlí, ve kterém se zdržuje. Ustanovení 50 trestního zákoníku upravuje jen tu část vykonávaného dohledu, která spočívá v kontrole chování pachatele a výslovná zákonná úprava je zde nezbytná zejména z důvodu, že se tím zasahuje do jinak chráněných práv a svobod. Pokud jde o odborné vedení a pomoc pachateli jako další důležité složky vykonávaného dohledu, jejich podstata je založena spíše na neformálních postupech, metodách a dovednostech probačního úředníka, které nevyžadují a ani neumožňují podrobnější zákonnou úpravu, než jaká je obsažena v 49 až 51 a v zákoně o Probační a mediační službě. Proto 50 nelze chápat jako úplnou reglementaci všech stránek obsahu vykonávaného dohledu, ale spíš jen jako zákonný limit pro ukládání povinností v rámci dohledu. 23 Naopak povinností probačního úředníka je v souladu s ustanovením 51 odst. 1 trestního zákoníku povinnost vykonávat dohled nad pachatelem v souladu s vytvořeným probačním plánem, být mu nápomocen v jeho záležitostech a plnit pokyny předsedy senátu směřující k výkonu dohledu a k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Probační úředník je povinen probační plán pravidelně aktualizovat s přihlédnutím k výsledkům dohledu a k osobním, rodinným a jiným poměrům pachatele. Dle odst. 2 téhož ustanovení poruší-li pachatel, kterému byl uložen dohled, závažným způsobem nebo 23 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. s. 698. ISBN 978-80-7400-428-5 17

opakovaně podmínky dohledu, probační plán nebo přiměřená omezení a přiměřené povinnosti, informuje o tom probační úředník bez zbytečného odkladu předsedu senátu soudu, který dohled uložil. Při méně závažném porušení stanovených podmínek, probačního plánu nebo přiměřených omezení a přiměřených povinností probační úředník upozorní pachatele na zjištěné nedostatky a dá mu poučení, že v případě opakování nebo závažnějšího porušení stanovených podmínek, probačního plánu nebo přiměřených omezení a přiměřených povinností bude o tom informovat předsedu senátu. Nestanoví-li předseda senátu jinak, zpracuje probační úředník nejméně jednou za šest měsíců zprávu, ve které informuje předsedu senátu soudu, který dohled uložil, o průběhu výkonu dohledu nad pachatelem, o dodržování stanovených podmínek, probačního plánu a přiměřených omezení a přiměřených povinností pachatelem a o jeho poměrech. Dohled je tedy koncipován tak, že určité povinnosti má odsouzený přímo ze zákona a některé může (a nemusí) konkretizovat v závislosti na daném případu soud. Způsob jejich plnění a kontrolu jejich dodržování pak stanoví probační úředník v tzv. probačním plánu. Probační úředník tedy nemůže odsouzenému ukládat další povinnosti nad rámec těch, které jsou uvedeny pro všechny odsouzené v zákonu, nebo těch, které soud v konkrétní věci uložil odsuzujícím rozsudkem, ale přísluší mu pouze stanovit způsob jejich výkonu a kontroly dodržování. Tím se na jedné straně otvírá potřebný prostor pro spolupráci soudu při výkonu probačního dohledu s co nejširším okruhem státních i nestátních subjektů, které se zde mohou vhodně uplatnit podle svého odborného zaměření, specifického poslání, možnosti pozitivního vlivu na pachatele atd. Na druhé straně zákon zdůrazňuje obecný požadavek přesného vymezení práv a povinností v odsuzujícím rozsudku, a to v souladu s tím, jak jejich obsah vyplývá ze zákona. V praxi je třeba se vyhnout oběma extrémním případům, a to jak v podobě výroku omezeného na pouhé konstatování, že se pachateli ukládá dohled (takové obecné vymezení totiž neukládá žádné konkrétní a vykonatelné povinnosti kromě obecných povinností uvedených v zákonu), tak i v podobě podrobného výčtu všech konkrétních opatření, která mají být v rámci dohledu učiněna, což by mohlo omezovat 18

potřebu pružného přizpůsobení vykonávaného dohledu aktuálnímu vývoji osobnosti odsouzeného, zejména při delší zkušební době. 24 2.2.3. Výkon rozhodnutí podmíněného odsouzení s dohledem Na výkon dohledu se užije obdobně ustanovení 49 až 51 trestního zákoníku. Těžiště činnosti probačních úředníků spočívá v probačním dohledu a ve vlastní výchovné práci. Vhodně sladit tyto stránky dohledu je obtížné, ale nezbytné pro dosažení výsledného efektu. Výchovná práce s odsouzenými klade značné nároky na citlivý přístup, citlivé chápání každého jednotlivého případu a jednotlivého pachatele. Konkrétní náplní případové práce je navazování a prohlubování pevného kladného vztahu k odsouzenému. Tento vztah je základem konstruktivní práce probačního úředníka s odsouzeným a řešení problémů, s nimiž odsouzený není s to se sám vypořádat. Jsou uplatňovány i další metody, jako skupinová práce s odsouzenými, ale i působení na samo prostředí, v němž odsouzený žije nebo je vychováván. Dohled probačního úředníka zahrnuje škálu kvalitativně odlišných způsobů a metod zacházení s odsouzenými. 25 Dle ustanovení 330a odst. 1 trestního řádu jestliže bylo rozhodnuto o podmíněném odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem, soud po právní moci rozsudku opatřením pověří probačního úředníka, v jehož obvodu má odsouzený bydliště nebo pracoviště, aby sledoval jeho chování a dodržování uložených omezení a povinností způsobem stanoveným zvláštním zákonem (takovým zákonem je nepochybně zákon o Probační a mediační službě, ale též trestní zákoník, který vymezuje práva a povinnosti probačního úředníka, jak bude rozvedeno dále, ale též např. zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Podle povahy věci požádá o spolupůsobení orgány veřejné správy, zájmová sdružení občanů a další orgány, instituce a osoby. Při výkonu dohledu nelze podmíněně odsouzenému ukládat jiné povinnosti, než které vyplývají ze zákona nebo z odsuzujícího rozsudku. 24 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013. s. 3797. ISBN 978-80-7400-465-0 25 KOTULAN, P.; ROZUM, J.; VŮJTĚCH, J. Výzkum nově zavedených prvků probace do trestního práva ČR. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2000. s. 10. ISBN 80-86008-77-0 19

Jestliže podmíněně odsouzený, ohledně něhož byl vysloven dohled, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení s dohledem v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a a) stanovit nad odsouzeným další povinnosti v rámci uloženého dohledu, b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v 85 odst. 1, nebo c) stanovit dosud neuložená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život ( 86 odst. 1 trestního zákoníku). Neučinil-li soud do jednoho roku od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil. Bylo-li vysloveno, že se podmíněně odsouzený osvědčil, anebo má-li se za to, že se osvědčil, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. 2.2.4. Statistiky ukládaných trestů podmíněného odsouzení s dohledem Tabulka č. 3 statistiky ukládaných trestů podmíněného odsouzení s dohledem za roky 2010-2013 Soudní kraj 2010 2011 2012 2013 Praha 425 578 738 843 Středočeský 538 716 757 839 Jihočeský 277 347 314 291 Západočeský 464 475 440 482 Severočeský 499 575 591 618 Východočeský 280 382 408 434 Jihomoravský 422 488 506 517 Severomoravský 300 437 442 472 ČR 3205 3998 4196 4496 Jak vyplývá z výše uvedené tabulky, v absolutních číslech je možno od roku 2010 sledovat setrvalý nárůst ukládaných trestů podmíněného trestu odnětí svobody s dohledem (3205 případů v roce 2010, 3998 případů v roce 2011, 4196 případů v roce 2012 a 4496 případů v roce 2013). 20

2.3. Obecně prospěšné práce Úprava trestu obecně prospěšných prací je v trestním zákoníku provedena v ustanoveních 62 až 65. V odborné literatuře se objevily názory, že česká právní úprava není v souladu s mezinárodně právními dokumenty, když např. Mlsna a Gřivna uvádějí: Konfrontujeme-li právní úpravu s požadavky vyplývajícími z mezinárodních smluv, pak lze mít pochybnosti z hlediska čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Pochybnosti totiž budí čl. 4 odst. 3, který vypočítává, které povinné práce se nepovažují za nucené nebo povinné podle čl. 4 odst. 2, tedy takové, které nelze od nikoho vyžadovat. Za nucené nebo povinné práce se totiž nepovažují práce běžně požadované při výkonu trestu uloženého podle čl. 5 nebo v době podmíněného propuštění z tohoto trestu. Obecně prospěšné práce podle 62 TrZ však nejsou výkonem trestu podle čl. 5, neboť za něj se považuje zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem [(čl. 5 odst. 1 písm. a)] 26 a dospívají k závěru, že by trest obecně prospěšných prací měl být ukládán jen se souhlasem pachatele. Pokud jde o povinnost odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody pracovat, domníváme se, že okruh subjektů, pro které je odsouzený povinen pracovat, je příliš široký. Podle našeho názoru nelze připustit, aby z povinné práce profitovaly (byť menšinově) soukromé osoby. De lege ferenda také navrhujeme, aby byla zvážena možnost ukládat se souhlasem obviněného společensky prospěšné práce při podmíněném zastavení trestního stíhání po vzoru Německa. Lze také uvažovat o uložení takových prací odsouzeným, kteří mají být podmíněně propuštěni z výkonu trestu odnětí svobody. 27 2.3.1. Podmínky ukládání trestu obecně prospěšných prací Trest obecně prospěšných prací není v souladu s ustanovením 53 odst. 1 trestního zákoníku možné uložit vedle trestu odnětí svobody (tj. nejen vedle 26 MLSNA, P.; GŘIVNA, T. Nucená práce z pohledu ústavního, mezinárodního a trestního práva. Právní rozhledy. 2011, roč. 19, č. 21. ISSN 1210-641 27 tamtéž 21

nepodmíněného trestu odnětí svobody, ale ani vedle podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody a podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem). Dle ustanovení 53 odst. 2 trestního zákoníku jej lze uložit samostatně, i když trestní zákon na některý trestný čin takový trest nestanoví. V souladu s ustanovením 62 odst. 1 trestního zákoníku může soud uložit trest obecně prospěšných prací, odsuzuje-li pachatele za přečin; jako samostatný trest může být trest obecně prospěšných prací uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Soud však trest obecně prospěšných prací zpravidla neuloží, jde-li o pachatele, kterému byl trest obecně prospěšných prací v době tří let předcházejících uložení tohoto druhu trestu přeměněn na trest odnětí svobody podle ustanovení 65 odst. 2 trestního zákoníku. Jak již bylo výše uvedeno, trest obecně prospěšných prací lze uložit samostatně, i když trestní zákon na některý trestný čin takový trest nestanoví. Možnost uložení trestu obecně prospěšných prací jako samostatného trestu musí odůvodnit především povaha a závažnost spáchaného přečinu, přičemž podle 39 odst. 2 se i zde uplatní zejména obecná kritéria určující povahu a závažnost trestného činu pro stanovení druhu trestu a jeho výměry. Povahu přečinu určují především zákonné znaky té skutkové podstaty, která byla tímto činem naplněna (zejména druh a význam porušeného nebo ohroženého zájmu chráněného trestním zákonem, jednání charakterizující objektivní stránku přečinu, forma zavinění), a dále též konkrétní okolnosti, za nichž byl přečin spáchán (způsob provedení činu, pohnutka, záměr nebo cíl pachatele a míra jeho zavinění, rozsah způsobených následků, existence polehčujících a přitěžujících okolností). Uložení trestu obecně prospěšných prací bude z tohoto hlediska odůvodňovat i menší konkrétní závažnost určitého spáchaného přečinu, protože co do typové závažnosti jsou přečiny, za něž lze obecně uložit tento druh trestu, právě méně společensky škodlivou a závažnou kategorií trestných činů. Dalším důležitým hlediskem pro uložení trestu obecně prospěšných prací jako samostatného druhu trestu je osoba pachatele a jeho poměry. I v tomto případě jde o okolnosti, které soud podle 22

39 odst. 1 obligatorně hodnotí při úvahách o druhu a výměře ukládaného trestu u každého pachatele. 28 2.3.2. Výměra a obsah trestu obecně prospěšných prací Trest obecně prospěšných prací může soud uložit v souladu s ustanovením 63 odst. 1 trestního zákoníku ve výměře od 50 do 300 hodin. Soud může dle odst. 2 téhož ustanovení uložit pachateli na dobu trestu i přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou přečinem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané přečinem. Jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností uvedených v 48 odst. 4, též některá z výchovných opatření uvedených v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé. Trest obecně prospěšných prací spočívá dle ustanovení 62 odst. 3 trestního zákoníku v povinnosti odsouzeného provést ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům spočívající v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných činnostech ve prospěch obcí, nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které se zabývají vzděláním a vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, požární ochranou, ochranou životního prostředí, podporou a ochranou mládeže, ochranou zvířat, humanitární, sociální, charitativní, náboženskou, tělovýchovnou a sportovní činností. Práce nesmí sloužit výdělečným účelům odsouzeného. 2.3.3. Výkon trestu obecně prospěšných prací Při ukládání trestu obecně prospěšných prací přihlédne soud dle ustanovení 64 trestního zákoníku ke stanovisku pachatele, k jeho zdravotnímu stavu a k možnosti 28 ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012. s. 841. ISBN 978-80-7400-428-5 23