Trest smrti a jeho komparace s výjimečnými tresty

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Obor právní specializace Teorie a praxe trestního a správního procesu Katedra trestního práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Trest smrti a jeho komparace s výjimečnými tresty Olexová Lenka 2015/2016

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Trest smrti a jeho komparace s výjimečnými tresty zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury." V Brně, dne 15. 4. 2016 Lenka Olexová 1

Tímto bych ráda poděkovala doc. JUDr. Marku Fryštákovi, Ph.D. za cenné připomínky a rady, které mi pomohly při zpracování této bakalářské práce. Zároveň bych také chtěla poděkovat mé rodině, partnerovi a přátelům za jejich velkou podporu a trpělivost nejenom v době sepisování této práce, ale i po celou dobu mého studia. 2

Abstrakt: Bakalářská práce Trest smrti a jeho komparace s výjimečnými tresty na svém počátku popisuje základní pojmy, jako jsou trest, výjimečný trest a trest smrti. Dále je zde zmíněna historie a vývoj těchto trestů v rámci českých zemí. Na českou historii, kde se snažím poukázat hlavně na změnu a komparaci trestních zákoníků, navazuje nynější legislativní úprava výjimečného trestu. Nezapomněla jsem zde ani vypsat zkrácenou současnou situaci právní úpravy v zahraničí. Teoretickou část práce jsem se rozhodla zakončit kazuistikou. Praktická část obsahuje dotazníkové šetření mezi občany České a Slovenské republiky. Na závěr své práce jsem vypsala vlastní doporučení a úvahy de lege ferenda. Abstract: The bachelor thesis deals with the topic "The death penalty and its comparison with the exceptional punishments". At the beginning there are described the basic concepts, such as punishment, an exceptional punishment and the death penalty. Furthermore, there is also mentioned the history and development of these penalties within the Czech lands. The Czech history, where I try to point mainly to the change and comparison of the criminal code, is followed by the current legislation exceptional sentence. I have also listed the current situation of law abroad. The theoretical part of the work finishes with the case report. The practical part contains a survey distributed among citizens of the Czech and Slovak Republic. In conclusion of the work I announced my own recommendations and considerations de lege ferenda. Klíčová slova: Trest, sankce, účel trestu, druh trestu, trest smrti, výjimečný trest, trest odnětí svobody, doživotí, podmíněné propuštění, trestní zákoník. Key words: Punishment, sanctions, purpose of punishment, kind of punishment, death penalty, exceptional imprisonment, improsonment, term of life, conditional release, Criminal Code. 3

Obsah 1. Úvod... 6 2. Vymezení základních pojmů... 8 2.1. Trest... 8 2.1.1. Druhy trestů... 10 2.1.2. Účel a smysl trestu... 10 2.2. Výjimečný trest... 13 2.2.1. Trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let... 13 2.2.2. Trest odnětí svobody na doživotí... 14 2.3. Trest smrti... 15 3. Historie trestu smrti (případně výjimečného trestu obecně) v českých zemích... 16 3.1. První republika (1918 1938)... 18 3.2. Protektorát Čechy a Morava (1938 1945)... 19 3.3. Poválečné období (1945 1948)... 20 3.4. Období komunismu (1948-1968)... 21 3.5. Období normalizace (1968-1989)... 23 3.6. Období od roku 1990... 23 4. Legislativní úprava trestu smrti a výjimečného trestu v rámci ČR... 24 4.1. Právní úprava výjimečného trestu ve věcech mladistvých... 27 5. Zahraniční právní úprava trestu smrti a výjimečného trestu... 27 5.1. Spolková republika Německo... 29 5.2. Rakouská republika... 30 5.3. Francouzská republika... 30 4

5.4. Slovenská republika... 31 5.5. Shrnutí... 32 6. Kazuistika v ČR... 34 7. Metodika... 37 7.1. Vnímání trestu smrti občany České republiky... 37 7.1.1. Celkové vyhodnocení odpovědí občanů České republiky... 50 7.2. Vnímání trestu smrti občany Slovenské republiky... 51 7.2.2. Celkové vyhodnocení odpovědí občanů Slovenské republiky... 56 7.3. Komparace vnímání trestu smrti mezi občany České a Slovenské republiky.. 56 8. Úvahy de lege ferenda... 58 9. Závěr... 62 10. Seznam použité literatury... Chyba! Záložka není definována. 5

1. Úvod Trest smrti je v současné době, jak již v rámci celosvětového, tak i v rámci českého měřítka velmi diskutabilním tématem. Téma trestu smrti nepostrádá aktuálnosti i přes fakt, že byl v roce 1990 novelou českého trestního zákona zrušen a nahrazen trestem odnětí svobody na doživotí. Jeho aktuálnost můžeme shledávat i v rámci posledních událostí, týkajících se například teroristických útoků v Paříži a Berlíně, díky kterým vzrůstá nárůst příznivců trestu smrti. Problematika znovuzavedení či naopak zrušení trestu smrti se začíná řešit jak na internetových diskuzích, tak i mezi občany na veřejných místech. K dané problematice se i v rámci posledních události vyjádřil římský biskup, papež katolické církve a suverén státu Vatikán František, který vyzíval občany ke zrušení trestu smrti s názorem, že 5. přikázání v bibli, které zní Nezabiješ se nevztahuje jen na vinné, ale také na nevinné občany. Mnou zmíněné téma trestu smrti nepozbyde své aktuálnosti, dokud bude v rámci celosvětového měřítka trest smrti ustanoven alespoň v jedné právní úpravě. O trestu smrti můžeme mluvit jako o pomyslné hranici mezi životem a smrtí, kdy tato hranice může vyvolat dvě protichůdné situace: odpor či souhlas. Vzhledem k faktu, že je trest smrti velmi rozsáhlým tématem s možností vícero způsobu zpracování, jsem si za cíl své bakalářské práce zvolila porozumění trestu smrti a celkově trestů výjimečných, jejich vývoji a proměně s nimi v rámci české historie spojené. Za další cíl své práce jsem si stanovila zhodnocení a komparaci současné právní úpravy České republiky týkající se, vlivem zrušení trestu smrti, pouze výjimečných trestů s právní úpravou vybraných evropských států. Za poslední cíl jsem si určila zjištění, vyhodnocení a komparaci názorů a postojů mezi občany České a Slovenské republiky k znovuzavedení trestu smrti a k trestům výjimečným, které jsou dle jejich platné právní úpravy praktikovány. Pomocí vlastních úvah vyzdvihnu důvody a možné příčiny, které mají vliv na vznik stejných či odlišných názorů a myšlenek. Ve své bakalářské práci se nejdříve zaměřuji na popis základní pojmů, které k tomuto tématu bezpochyby patří a které je tedy nutno vysvětlit. Zaprvé zde vymezuji 6

pojem trestu jako takového, druhy trestů, které jsou v České Republice praktikovány a účel těchto trestů. Přičemž se problematika účelu jeví jako zajímavá. Každý jedinec si totiž daný účel trestu vykládá dle vlastního přesvědčení a dle svých, uvnitř pevně ukotvených vzorců logiky. Dále se zde zaměřuji na popis výjimečný trestů a trestu smrti, tudíž na dva základní pojmy, které jsou pro mou práci stěžejní. Po vymezení základních pojmů následuje popis historie trestu smrti a celkově výjimečných trestů v českých zemích, která je pro pochopení současné právní úpravy výjimečných trestů nezbytně důležitá. Historie trestu smrti a výjimečných trestů je v mé práci rozdělená na jednotlivé etapy, včetně jejich datového vymezení. V rámci historie je uveden i popis a vývoj jednotlivých zákonů a trestů praktikovaných na našem území a jejich vzájemná komparace. Na historii, vzhledem ke zrušenému trestu smrti v roce 1990, navazuje v rámci ČR současná legislativní úprava výjimečného trestu, kde jsou řešeny otázky jeho uvalení, vykonání či podmíněného propuštění a to i v případě výjimečných trestů u mladistvých delikventů. Další kapitolu tvoří zahraniční právní úprava trestu smrti a výjimečných trestů, která je pro větší přehlednost obohacena mapou znázorňující vykonávání trestu smrti ve světě. Zde z větší části zaměřuji na popis právní úpravy vybraných evropských států, kde jsem neopomněla ani na jejich následovnou komparaci s českou právní úpravou. Vzhledem ke svému následujícímu dotazníkovému šetření se více zaměřuji na popis a komparaci právní úpravy Slovenské a České republiky. Závěr mé teoretické části tvoří Kazuistika, která popisuje případ pachatele odsouzeného k výjimečnému trestu odnětí svobody na 25 let. Praktická stěžejní část mé práce je zaměřena na metodiku, vztahující se k dotazníkovému šetření vnímání trestu smrti a výjimečného trestu občany České a Slovenské republiky. V rámci dotazníkového šetření je dotazovaným podáváno 18 otázek, které mají vyhodnotit problematiku spojenou s tématem mé práce. Jsou zde pokládány jak otázky uzavřené s výběrem možností, tak otázky otevřené, ve kterých jsem respondenty žádala o napsání a odůvodnění jejich vlastních názorů. Odpovědi jednotlivých otázek zpestřuji citováním názorů vybraných respondentů. Po zhodnocení a rozebrání jednotlivých odpovědí občanů České republiky a posléze občanů Slovenské 7

republiky následuje komparace odpovědí těchto dvou států, kde jsou vyzdvihnuty hlavní rozdíly a možné možnosti, které mají na svědomí rozdílné vnímání trestu smrti, soudnictví a trestů obecně. Cílem tohoto dotazníkového šetření je nejenom zjištění názorů jedinců na trest smrti, ale také na soudní procesy, na subjektivní posuzování trestných činů, či na jiné alternativy, které by trest smrti mohly nahradit. Bakalářskou práci zakončuji návrhy de lege ferenda a mým vlastním názorem vztahujícím se na trest smrti. Bakalářská práce vychází ze stavu právní úpravy k 1. 4. 2016. 2. Vymezení základních pojmů Pro zdárné pochopení celého textu mé práce je nutné nejenom porozumění trestu jako takovému, ale také vysvětlení a pochopení základních pojmů, které jsou pro porozumění problematiky trestu smrti podstatné. 2.1. Trest Přesné datování vzniku trestu neexistuje. Za nejstarší záznam o existenci a užívání trestu se považuje malba v paleolitických jeskyních v Addauře na Sicílii. Na této malbě je vyobrazeno několik lidských postav, které sledují trestanou osobu svázanou tak, aby se při napřímení začala škrtit. Vzhledem k této malbě můžeme říci, že trest existuje tak dlouho jako samotná lidská rasa. 1 Avšak i přes rozsáhlou minulost trestu stále neexistuje jeho ustálená definice. Marek Fryšták a kolektiv uvádí, že: Trest lze chápat jako právní následek trestného činu. Trest vyjadřuje negativní, nejenom právní, ale i etické hodnocení pachatele a jeho činu. 2 Další definici trestu uvádí Vladimír Kratochvíl, který píše, že: Trest v českém trestním právu lze tedy definovat jako právní následek trestného činu představující jeden z prostředků realizace ochranné funkce trestního práva, ukládaný na základě zákona 1 LYONS, Lewis. Historie trestu. Justiční tresty od dávných dob po současnost. Praha: Nakladatelství Svojtka & Co., 2004, s. 7. 2 FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo hmotné obecná část. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2008, s. 100. 8

výlučně trestním soudem, zahrnující v sobě určitou újmu pro pachatele a vyjadřující negativní hodnocení pachatele a jeho činu, jehož výkon je vynutitelný státní mocí. 3 Jiří Jelínek, nám zase popisuje, že: V našem trestním právu je trest prostředkem státního donucení, který stát užívá k ochraně zájmů chráněných trestním zákonem, ochraně společnosti před trestnými činy a jejich pachateli. Jedná se o újmu na svobodě, majetkových nebo jiných právech odsouzeného, které může pachateli trestného činu uložit jen soud. 4 Trest může mít jak právní tak i mimoprávní povahu. Povaha mimoprávní spočívá v sankcích morální, etických, výchovných, náboženských či také sportovních. Morální sankce se mohou projevovat při odsouzení trestných činů veřejností. Do mimoprávní povahy zařazujeme také tresty, které se ukládají dítěti za špatné chování, zde mluvíme o trestech výchovných, či tresty ve sportu, například za nesportovní chování, kdy je pro sportovce trestem zákaz vykonávání daného sportu po dobu určitou. Náboženský mimoprávní trest, je posuzován dle víry daného jedince. Tento trest, případně následné obdarování věřícího, přichází, alespoň ve většině případů, až po jeho smrti. Tyto tresty mají podobu věčného života v pekle či ztráty jeho duše. Věřícím jsou vnímání tak silně a katastroficky, že se snaží chovat takovým způsobem, který mu v tomto potrestání zabrání a který mu naopak pomůže k věčnému životu v ráji. Může se však stát, že i během jeho života je za své činy odsouzen samotnou náboženskou skupinou. Pro mou bakalářskou práci jsou však podstatné tresty vnímané z právního hlediska, u nichž se za trest považuje sankce trestního práva. Je to zákonem stanovený právní následek, který vzniká spolu s protiprávním jednáním pachatele. Trestem můžeme rozumět sankci, o které rozhoduje jedině a pouze soud, konkrétně soud trestní. Ukládá nám to jednak čl. 40 odst. 1. Listiny základních práv a svobod, ve kterém je napsáno, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy, ale také čl. 90 Ústavy ČR, kde je psáno: Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným 3 KRATOCHVÍL, Vladimír a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Vyd. 2. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 553. 4 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 349. 9

způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. 5 Za trestný čin je označován skutek, který stát označil jako kriminální. Trest, právní následek činu, na němž lpí vina, spočívá v právní újmě a ta je pachatelem činu pociťováno jako zlo a podle vůle zákonodárce má být jako taková přijímána. 6 Trestány jsou takové skutky, které stát a celkově společnost žijící v onom konkrétním státě, považuje za nebezpečné a špatné. 2.1.1. Druhy trestů V České Republice existuje více druhů trestů, které mohou být pachateli uloženy. Tato rozmanitost trestů umožňuje uplatnění zákona jak u drobné loupeže, tak u trestného činu vraždy. V rámci trestněprávní úpravy ČR jsou uzákoněny tresty: odnětí svobody, domácí vězení, obecně prospěšné práce, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, ztráta čestných titulů a vyznamenání, ztráta vojenské hodnosti a vyhoštění. 7 Za trest odnětí svobody považujeme, pokud trestní zákon nestanoví jinak, nepodmíněný trest odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody a podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. Zvláštním typem trestu odnětí svobody je výjimečný trest. 8 2.1.2. Účel a smysl trestu V průběhu historie můžeme pozorovat změnu a vývoj sankciování spáchaných trestných činů. I přes pozměňování účelu trestu v průběhu dějin, se za prvotní a základní 5 čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2016]. 6 JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 347. 7 52 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2016]. 8 52 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2016]. 10

účel trestu pokládá odplata a ochrana. Odplata za čin, který byl spáchán a ochrana společnosti, aby se další čin již nikdy více neopakoval. Přes veškeré kruté popravy vykonávané v minulosti před veřejností se rozsah kriminality nikterak neměnil. Dlouhé a neúměrní tresty často vyvolávaly bezvýchodnost, zoufalství a bezmezný odpor ke společnosti. Znamenalo to bludný kruh, krutost zločinů ještě narůstala. Z antických myslitelů již Protagoras a po něm Seneca vyslovili myšlenku, že nikdo rozumný netrestá proto, že došlo k provinění, ale aby k němu nedocházelo. Osvícenci jako Montesquieu, Voltaire, Rousseau vystoupili proti trestu jako vykoupení viny a zdůrazňovali jeho výchovnou stránku. 9 Drahomíra Houbová uvádí: Obecně lze říci, že trest může být účinný, pokud je: přiměřený (z hlediska veřejného mínění, z hlediska delikventa), neodvratitelný a včasný. Jinak řečeno slovy C. Baccaria, k bezmocnosti zákonů vede nikoli mírnost trestů, ale beztrestnost. O účinnosti trestu nebude ani tak rozhodovat jeho přísnost, ale včasnost a neodvratitelnost potrestání. 10 Z hlediska pojetí účelu a smyslu trestu existuje několik teorií. První teorie, nazývaná též teorie odplaty, teorie absolutní či také teorie taliační, předpokládá, že se pachatel rozhodl spáchat trestná čin svobodně a úmyslně. Zde se trestá pro odplatu za spáchaný trestný čin, s kterou posléze dochází k obnovení spravedlnosti. Tato teorie trestá proto, že bylo způsobeno zlo. Druhá teorie relativní, vidí smysl trestu v ochraně společnosti a jedince, který se v této společnosti nachází. Tudíž, na rozdíl od teorie absolutní, trest jako odplatu odmítá. Namísto imperativu: Vina vyžaduje trest, představujícího teorii odplaty, přichází jiný imperativ: Nemoc vyžaduje léčení. 11 Poslední je teorie smíšená, která je kombinací teorie absolutní a relativní. Tato teorie chce sloučit spravedlivý trest, jak je to u teorie absolutní s prevencí, aby se daný trestný čin již více neopakoval, jak je tomu u teorie relativní. 12 Trest je sice určitá odplata, ale 9 HOUBOVÁ, Drahomíra a kol. Psychologie pro právníky. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s. 199. 10 HOUBOVÁ, 2008, op. cit., s. 199-200. 11 NAVRÁTILOVÁ, J. Výjimečný trest. 1. vyd. Praha: Leges, 2010. str. 9. 12 VICHEREK, Roman. Účel trestu. Epravo.cz [online]. Publikováno 22. 3. 2013 [cit. 10. 3. 2016]. 11

odplata není jeho hlavním cílem, protože cíl je pojem orientovaný do budoucna a odplata je vykonávána za trestný čin spáchaný v minulosti. 13 Účel trestu býval definován Zákonem o trestním řízení soudním č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen TZ z roku 1961 ) v ustanovení 23 jako: Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. 14 Bohužel nynější zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen NTZ ), který je účinný od 1. 1. 2010, již definici účelu trestu neobsahuje. Místo toho však obsahuje obecné zásady trestání, které mohou být použity přímo na konkrétní případy, a jsou obsaženy v jednotlivých ustanoveních o trestních sankcích. Tyto zásady najdeme v 37 a 38 NTZ, jako obecní zásady pro ukládání sankcí, dále v 39 46 NTZ, jako obecní zásady pro ukládání trestů, a v neposlední řádě 96 a 97 NTZ, jako obecné zásady pro ukládání ochranných opatření. Popis účelu trestu se nevyskytuje pouze v učebnicích, ale obsahuje jej i nalézt v judikatuře. Například v nálezu Ústavního soudu, kde se píše, že: V trestním právu České republiky není trest sám o sobě účelem a nepředstavuje odplatu za trestný čin. Základním účelem a cílem trestu je ochrana společnosti před trestnými činy a před jejich pachateli. Pokud je smyslem existence a případné aplikace norem trestního práva to, aby trestné činy nebyly páchány vůbec či v co nejmenší míře, pak tento cíl sleduje i trest, přičemž jeho další účinky, vyjádřené pod pojmem účel trestu, vyjadřují prostředky k jeho dosažení. Ochrana společnosti před pachateli trestných činů, včetně ochrany práv a svobod jednotlivých občanů, činí z trestu prostředek sebeobrany společnosti před trestnými činy. 15 13 ČIČ, Milan. Teoretické otázky československého socialistického trestného práva: schválilo Ministerstvo školstva SSR dňa 3. februára 1982 číslo: Š 1162/1982-32 ako vysokoškolskú príručku pre právnické fakulty vysokých škôl. 1. vyd. Bratislava: Veda, 1982, str. 128. 14 23 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2016]. 15 Nález Ústavního soudu ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. IV ÚS 463/97. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2016]. 12

Dle mého názoru by měl být účel trestu znovu zákonem stanovený. Uzákonění účelu trestu shledávám jako rozumnou alternativu předcházení případným pochybením a zneužíváním trestů používajících se v rámci naší právní úpravy. Občané České republiky by měli znát státem vymezený účel a smysl trestání aby pochopili, proč jsou dané tresty v rámci České republiky praktikovány a jak mají vzniklé trestné situace řešit. Vymezení účelu trestu mi přijde stěžejní jak v případě trestů u nás praktikovaných, tak hlavně v rámci trestu smrti, který by byl vlivem zákonného vymezení účelu trestu pokládán za zrušený oprávněně či naopak neoprávněně. 2.2. Výjimečný trest Za výjimečný trest se považuje trest, který je vykonáván nepravidelně, pouze ve výjimečných, zákonem stanovených případech. V TZ z roku 1961 je dle 29 výjimečným trestem trest smrti. Po zrušení trestu smrti v červenci roku 1990, byl za výjimečný trest považován trest odnětí svobody na 20-25 let a trest odnětí svobody na doživotí. Tento výjimečný trest byl definován v ustanovení 29 TZ z roku 1961 ve znění zákona č. 175/1990 Sb., zákon ze dne 2. května 1990, kterým se mění a doplňuje trestní zákon: Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Dle současné právní úpravy se výjimečný trest dělí na trest odnětí svobody nad 20 až do 30 let a trest odnětí svobody na doživotí. Jeho rozdělení je definováno v ustanovení 54 odst. 1 NTZ: Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za zvlášť závažný zločin, u něhož to trestní zákon dovoluje. 2.2.1. Trest odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let Trest odnětí svobody nad 20-30 let dle ustanovení 54 odst. 1 NTZ ukládá soud a to jen za podmínky pokud je závažnost zločinu příliš vysoká anebo je náprava pachatele obzvláště ztížena. Oproti TZ z roku 1961 je trest přísnější a k jeho uložení postačí splnění pouze jedné ze dvou daných podmínek. Dle TZ z roku 1961 musely být podmínky splněny kumulativně. Trest odnětí svobody nad 20 až do 30 let nelze uložit mladistvému pachateli, u kterého je maximální sazba odnětí svobody ve výšce 10 let. 13

2.2.2. Trest odnětí svobody na doživotí Trest odnětí svobody na doživotí je nejpřísnějším, v České republice vykonávaným, trestem. Byl zaveden v roce 1990, jako náhrada za zrušený trest smrti. Trest odnětí svobody na doživotí ukládá soud pachateli zvlášť závažného zločinu, avšak na rozdíl od trestu odnětí svobody nad 20 až do 30 let, jsou podmínky, ustanovené v 54 odst. 3 NTZ, pro jeho uložení striktnější. První podmínka stanovuje že, musí být zvlášť závažný zločin proveden zvlášť zavrženíhodným způsobem nebo kvůli zvlášť zavrženíhodné pohnutce anebo musí způsobit těžký či těžko napravitelný následek. Další podmínka stanovuje, že uložení trestu odnětí svobody na doživotí vyžaduje ochrana společnosti anebo není žádná naděje o napravení pachatele trestem odnětí svobody nad 20 až do 30 let. 16 Uloží-li soud trest odnětí svobody na doživotí, může zároveň rozhodnout, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává. 17 Výjimečnost trestů je chápána tak, že se jimi musí reagovat na mimořádné případy kriminálního jednání, vždy však v souladu s funkcemi a základními zásadami trestního práva. 18 Trest odnětí svobody na doživotí bývá spolu s trestem smrti, často diskutovanou otázkou. Můžeme jej v některých případech považovat i za přísnější variantu trestu. Trest smrti může být pro někoho vykoupením, naproti tomu trest odnětí svobody může být pro jedince i peklem. Psychický nátlak na pachatele trestného činu odsouzeného k trestu odnětí svobody na doživotí se může považovat za nesmírný. Svoboda jednání a rozhodování bude pachateli zvlášť závažného trestného činu vlivem trestu odnětí svobody na doživotí až do jeho smrti odepřena. Ukládání trestu odnětí na doživotí by, vlivem principu ultima ratio, mělo být výjimečné a možné jen v případech, kdy by jiné prostředky pro dosažení daného cíle byly neúspěšné. Relevantnost svobody nám 16 54 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2016]. 17 54 odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2016]. 18 KALVODOVÁ, Věra. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 96. 14

dokládá i historie starověkého Říma, kde byla tak cenná, že by kvůli ní bojovník obětoval i vlastní život. Raději umřít v boji, než žít celý život v otroctví či ve vězení. Svoboda byla i jednou z příčin vzniku vícero povstání i samotné Řecko-perské války s velmi významnou bitvou u Thermpohyl. 2.3. Trest smrti I přes fakt, že se trest smrti v minulosti řadil mezi tresty výjimečné, jsem se jej rozhodla od momentálně zákonem stanovených výjimečných trestů oddělit. K tomuto oddělení jsem měla vícero důvodů. První byl, že je považován za trest absolutní a po jeho vykonání nenapravitelný, na rozdíl od výjimečných trestů. Druhý důvod byl ten, že byl trest smrti považován za výjimečný až od účinnosti TZ z roku 1961, kde bylo stanoveno, že se jedná o trest výjimečný a fakultativní, do té doby byl v zákoně č. 89/1950 Sb., trestní zákon ve znění pozdějších předpisů (dále už jen TZ z roku 1950 ) trest smrti spolu s trestem odnětí svobody a nápravným opatřením, uzákoněn jako trest hlavní. Po vyřčení pojmu trest smrti se může zdát, že je vše zřejmé a nemusí se již nikterak tento pojem definovat. K mé práci je však nutné si přesně definovat a vymezit co tento pojem obnáší. Trest smrti neboli též nazývaný absolutní, definitivní či nejvyšší trest spočívá v usmrcení odsouzeného člověka, který spáchal tak závažný trestný čin, pro který mu byl v rámci platné právní úpravy dané země uložen trest smrti. Byl trestem, který plnil svou represivní funkci, trestem exemplárním, kdy měl osoby pokládané za nebezpečné a nenapravitelné natrvalo odstranit ze společnosti. Jeho praktikování nalezneme již v babylónském Chammurabiho zákoníku, kde byl uzákoněn jako trest vykonávaný za účelem odplaty. Trest smrti musí pro svou platnost z pohledu práva obsahovat i určité podmínky. Těmito podmínky se rozumí, že člověk musí být pravomocně odsouzen za trestný čin, pro který se ukládá trest smrti, tento trest musí vykonávat pouze základní vykonavatel a v neposlední řádě musí toto odsouzení probíhat podle platného práva. Dodržování těchto podmínek a jejich ustanovení v zákonu je dle mého názoru velice důležité. Jejich důležitost spočívá hlavně v tom, že kdyby se výše zmíněné podmínky nedodržovaly, mohli bychom trest smrti považovat spíše za tzv. lynčování, které se provádí také jako 15

trest, avšak mimo zákon. Kuchta řadí trest smrti mezi tresty výjimečné V této mnohdy značně složité soustavě trestních sankcí bezesporu specifickou úlohu vždy sehrál trest smrti jakožto trest nejvyšší, trest absolutní, dnes označovaný jako trest výjimečný. 19 U nás byl trest smrti zrušen roku 1990 zákonem č. 175/1990 Sb., a nahrazen trestem odnětí svobody na doživotí. Tímto činem se Česká republika připojila k dalším čtyřiceti státům, ve kterých byl již trest smrti zrušen. 3. Historie trestu smrti (případně výjimečného trestu obecně) v českých zemích Trest smrti byl odnepaměti ukotven i v zemích českých. Pro obyvatelstvo na našem území, bylo stejně jak pro okolní státy, přirozený společenský a kmenový styl života. Násilí bylo v prehistorických dobách součástí běžného života. K násilí docházelo jak při vnitřních soubojích mezi členy kmene, tak i při jeho obraně. Avšak přesné datování vzniku a použití trestu smrti není stanovené. Staří Slované trest smrti neznali. Jako alternativu k trestu smrti však můžeme považovat, u nich vykonávaný, trest vypuzení ze společnosti, který měl ve většině případů za následek smrt. V nejstarších dobách byl trest smrti jakýmsi universálním trestem, který se aplikoval jednak jako odstrašující prostředek vůči jiným členům komunity, aby podobné činy nepáchali a jednak jako prostředek absolutního vyloučení člena komunity. V té mírnější formě mohl být trest usmrcením nahrazen vyobcováním, vyhnáním provinivšího se člena mimo společenství, což se v praxi projevilo samozřejmě smrtí člena. 20 Od 11. století měla hlavní vliv na trestání pachatelů církev, která ustanovovala, jakým způsobem, a pro který trestný čin bude pachatel potrestán. Posléze kolem 12. a 13. století rozšířila tzv. boží soudy (ordály), kterých se církev zúčastňovala až do roku 1343, kdy biskup Arnošt z Pardubic vydal příkaz zakazující účast kněží na božích soudech. Nejpoužívanější byl ordál vody, který se zakládal na přesvědčení, že voda, jakožto čistý živel, svázaného podezřelého buďto přijme anebo jej odmítne. Pokud jej přijala a 19 KUCHTA, Josef a Karel SCHELLE. Trest smrti včera a dnes. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1982, s. 17-24. 20 POPELKA, Jiří. Penologie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, s. 7. 16

podezřelý utonul, byl považován za vinného, naopak pokud se zachránil a neutonul, byl nevinen. Boží soudy se zachovaly až cca do 14. století. Z celkového historického hlediska se druhy trestů od 13 18. století nikterak zvlášť neměnily: Tresty, pokud nebyly nahrazeny soukromou dohodou mezi pachatelem a poškozením, byly trest smrti, prováděný stětím, šibenicí, upálením či zahrabáním zaživa, tresty mrzačící podle druhu deliktu useknutí ruky, nohy, oslepnutí, vytržení jazyka, konfiskace majetku, plen (tj. zpustošení majetku pachatele), pokuty, ztráta cti. 21 Tresty v tomto období měly účel v podobě teorie odplaty. Podobně kruté a přísné způsoby trestu byly na našem území prováděny až do 18. století. Od poloviny 16. století nastoupilo místo fyzických trestů jako hlavní trest odnětí svobody. První rozhodující obrat však přineslo až osvícenství 18. století, trest smrti byl uplatňován již takřka výlučně za delikty usmrcení. 22 V 18. století, přesněji v roce 1707, vydal Císař Josef I. Constitutio criminalis Josephina. V roce 1708 byl tento zákoník vydán i v českém jazyce pod názvem: Nové útrpné a hrdelní právo pro Království české, Markrabství moravské a Knížectví slezské. Byl to u nás první uceleně kodifikovaný trestní zákoník, který měl za cíl unifikovat a upřesnit u nás uzákoněné právo. V tomto zákoníku bylo ustanoveno pět druhů trestů smrti. Tento trestní zákoník neměl tresty nijak měnit, měl pouze poukazovat na způsoby a příčiny trestání v českých zemích. Kruté a přísné tresty byly u nás prováděny až do druhé poloviny 18. století, kdy roku 1787 osvícenský panovník Josef II. téměř zrušil trest smrti vydáním Všeobecného zákoníku o zločinech a trestech za ně. Od jeho účinnosti se trest smrti mohl vykonávat jen ve výjimečných případech. V zákoníku byla ustavena zásada legální nullum stimen sige lege a nulla poena sine lege, tedy žádný zločin a žádný trest bez zákona. Čarodějnictví bylo zavrženo a jeho trestání už nebylo umožněno. Mezi přednosti josefínského trestního zákoníku patřila jeho technická dokonalost, stručnost a úplnost. Při stanovení trestů vycházel ze zásady úměrnosti mezi společenskou nebezpečností trestného činu a přísností trestu. Tresty měly již především přispívat k převýchově 21 VLČEK, Eduard. Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 7. 22 BESTOVÁ, Cornelie C. Trest smrti v německo-českém porovnání. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1996, s. 70. 17

pachatele, což však ve snaze o jejich účinnost vedlo až k nepřiměřené krutosti trestů tělesných. 23 Trest smrti byl obnoven v roce 1795 za velezradu. Roku 1804 byl vydaný další zákoník nazývaný Kniha práv nad přečiněními hrdelními a těžkými řádu městského (totiž policie) přestupky. V tomto zákoníku byl trestem pro odsouzeného buďto trest smrti anebo trest odnětí svobody, který měl vykonávat v žaláři. Žalář se dělil na tři stupně: žalář, žalář těžký a žalář nejtěžší, přičemž délka pobytu v žaláři byla od šesti měsíců až po 20 let. V mimořádných situacích mohl být udělen žalář na doživotí, který byl společně s trestem smrti považován za trest výjimečný. Zákoník byl na svou dobu vynikajícím dílem a ovlivnil vývoj trestního práva u nás prakticky až do roku 1949, neboť trestní zákoník z roku 1852 byl vlastně jen jeho novelizací. Vyniká přehledností, přesností formulací, je dostatečně obecný, aby se vyhnul kasuičnosti. 24 Roku 1852 došlo k vydání zákona: Trestní zákon, č. 117/1852 ř.z., ale jak již bylo zmíněno výše, šlo spíše o novelizaci zákona vydaného v roce 1804. Úprava zde byla např. v dělení žalářů na první a druhý stupeň (samovazba). Zákon neznal podmíněné propuštění, ale po odpykání větší části trestu byli trestanci navrhováni na udělení milosti. Od svého vzniku až do roku 1918 nebyl říšský zákon téměř novelizován. Jednou z mála změn bylo zrušení ustanovení o železech na nohou pro těžký žalář novelou z roku 1867 č. 131 ř. z. 25 3.1. První republika (1918 1938) Dne 28. října 1918 vzniká samostatné Československo. Doposud zde platily pouze zákony vydané za Rakousko-Uherska, které byly zrušeny vydáním zákonu č. 11/1918 Sb. o zřízení samostatného státu československého. Účel zákona je vyjádřen hned v úvodu: Aby zachována byla souvislost dosavadního řádu právního se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, stanoví pak čl. II., že Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony zůstávají prozatím v platnosti. 26 23 VLČEK, 2006, op. cit., s. 30. 24 VLČEK, 2006, op. cit., s. 31. 25 NAVRÁTILOVÁ, 2010, op. cit., s. 45. 26 VLČEK, 2004, op. cit., s. 36. 18

Tento zákon stanovil, že i nadále byl na území českém, platný zákon č. 117/1852 ř. z. o zločinech, přečinech a přestupcích. Trest smrti byl tedy zachován za vícero provinění. Vztahoval se jen na pachatele nad 20 let, pokud měl pachatel méně než 20 let, byl potrestán odnětím svobody neboli trestem těžkého žaláře na 10-20 let. Naopak na území Slovenska zůstával v platnosti Trestní zákoník o zločinech a přečinech z roku 1878. Tento zákoník byl na rozdíl od zákona č. 117/1852 benevolentnější a ukládal trest smrti pouze za vraždu. Vlivem rozdílným zákonům, které existovaly na českém a slovenském území, následovaly pokusy o sjednocení trestního práva. Tyto pokusy však nebyly dokonány a ke sjednocení trestního práva na českém a slovenském území nedošlo. První československý prezident Tomáš Garrique Masaryk byl dlouhodobý odpůrce trestu smrti. V průběhu jeho vlády bylo uděleno cca 400 milostí. Po vyčerpání řádných odvolacích prostředků zbývala odsouzenci poslední naděje, žádost o milost adresovaná prezidentu republiky. Lze shrnout, že ze všech československých prezidentů projevoval nejvíce shovívavosti Tomáš Garrique Masaryk statisticky nedaroval život jen každému dvacátému k smrti odsouzenému. 27 Dochované archivní materiály dokládají počet vykonaných poprav, kdy bylo z celkového počtu 443 osob odsouzených k trestu smrti, v období první republiky, popraveno 21 pachatelů, tudíž zde byla 95 % pravděpodobnost, udělení milosti hlavou státu zločinci odsouzeného k trestu smrti. 28 3.2. Protektorát Čechy a Morava (1938 1945) Vznik okupačního režimu měl za následek zničení trestněprávních zásad nullum crimen, nulla poena sine lege. Soudy zde byly dvojí české a německé. České soudy byly zastíněny soudy německými, které měly o dost vyšší kompetenci, která se stála rozšiřovala. Z důvodu upřednostňování některých ras neexistovala rovnost před zákonem. Právní dualismus mezi československým resp. autonomním a německým oktrojovaným právem, který je v období nesvobody typický pro celý právní řád, se projevil 27 PLACHÝ, Jiří a Ivo PEJČOCH. Masarykovy oprátky: problematika trestu smrti v období první a druhé Československé republiky 1918-1939. Vyd. 1. Cheb: Svět křídel, 2011, s. 9. 28 PLACHÝ, 2011, op. cit., s. 10. 19

v oblasti trestního práva zvláště výrazně. 29 Ukládané tresty byly v tomto období nepřiměřené a přísné. Můžeme jen přirovnat ke středověkému právu, kde se mohl trest smrti uložit také prakticky za cokoli. Sankce v podobě trestu smrti byla ukládána i za nedbalostní delikty. Zcela záměrně nedostatečně bylo upraveno trestní právo procesní, což rovněž dávalo soudcům možnost nastoupit cestu úplné zvůle. Začala být používána, pro trestní právo zcela nepřípustná, zásada analogie legis, umožňující trestat i taková jednání, která jako trestná právní normy neoznačují. 30 V tomto období probíhaly velmi nepříjemné a hrubé výslechy u gestapa, které byly z větší části uskutečňovány pomocí mučení, přičemž se ke skutkovým podstatám docházelo pomocí analogie. 3.3. Poválečné období (1945 1948) Po druhé světové válce se díky ústavnímu dekretu č. 11 Úředního věstníku, o obnovení právního pořádku, ze dne 3. srpna 1944, znovu obnovila u nás dříve platná právní úprava. Současně s ústavném dekretem byl vydán i dekret prezidenta republiky Eduarda Beneše č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech. Neboli také nazývaný tzv. velký retribuční dekret. Dále byl podepsán dekret 16/1945 Sb., o Národním soudu. Dekretem č. 16/1945 Sb. byly stanoveny, se zpětnou účinností, přísné tresty za skutky spáchané v období druhé světové války. Velký dekret stanovoval zvláštní tresty za činy spáchané v době zvýšeného ohrožení republiky, jež byly trestné i podle trestního zákona z roku 1852 (např. vražda, loupež), jež však byly spáchány ve službách nebo v zájmu Německa nebo jeho spojenců nebo republice nepřátelského hnutí, jeho organizací či členů. 31 12. července roku 1950 byl vydán nový zákon, který představoval sjednocení trestního zákona jak pro českou, tak i pro slovenskou oblast. Hned v úvodu TZ z roku 1950 je definovaný účel trestního práva. TZ z roku 1950 ustanovoval v 18 za hlavní tresty trest odnětí svobody, trest smrti a nápravná opatření. Trest smrti nesměl být uložen těhotné ženě, pro kterou bylo nejvyšším trestem, trest doživotí. Místo trestu 29 VLČEK, 2004, op. cit., s. 41. 30 VLČEK, 2004, op. cit., s. 42. 31 NAVRÁTILOVÁ, 2010, op. cit., str. 48. 20

smrti se také mohl, jako alternativa uložit, trest odnětí svobody na patnáct až dvacet let či trest odnětí svobody na doživotí. Novela č. 63/1956 Sb. zrušila doživotní trest. Osobně si myslím, že toto zrušení nebylo správným krokem. Doživotní trest splňuje funkci, kterou nemá trest smrti ani trest odnětí svobody. Nemyslím si, že je v každém případě trest odnětí svobody dostačující a také si nemyslím, že je v každém případě trest smrti správným řešením. Doživotní trest považuji za pomyslnou hranici mezi trestem odnětí svobody a mezi trestem smrti. Doživotní trest tvoří přísnější alternativu k trestu odnětí svobody a oproti trestu smrti se nejeví jako trest absolutní s nemožností pozdější nápravy. 3.4. Období komunismu (1948-1968) Až do roku 1950 zde stále platil trestní zákon z roku 1852. Avšak v roce 1950 jej nahradil, dosud prvně vydaný trestní zákon v rámci Československa TZ z roku 1950. Ten byl přínosem díky sjednocení trestního práva hmotného, avšak se také vyznačoval velkou represí. Tato represe vyplývá z ustanovení 17 ZT z roku 1950, který ustanovuje účely trestu: Účelem trestu je zneškodnit nepřátele pracujícího lidu, zabránit pachateli v dalším páchání trestných činů a vychovat ho k tomu aby dodržoval pravidla socialistického soužití a také působit výchovně na ostatní členy společnosti. Hlavními tresty zůstávaly trest smrti, odnětí svobody a nápravné opatření. Trest odnětí svobody se mohl uložit maximálně na 25 let, doživotní trest nesměl být uložen mladistvému. Mladistvému směl být uložen pouze trest odnětí svobody, nikoli trest smrti či trest zařazení do tábora nucených prací. Těhotné ženě nesměl být udělen trest smrti. Místo něho se jí ukládal trest odnětí svobody na doživotí, případně na 15 25 let. Trest smrti se dle tohoto zákoníku prováděl oběšením a v případě nouze i zastřelením. Místo trestu smrti bylo také možno uložit trest doživotní nebo trest odnětí svobody na 15 25 let, pokud by byl trest smrti k pachatelovi nepřiměřený. O podmíněném propuštění šlo v rámci odnětí svobody na doživotí požádat až po vykonání 15 let trestu. Pokud bylo prokázáno, že je odsouzený schopen vést řádný život pracujícího člověka, byl po 15 letech trestu propuštěn, přičemž mu byla dána zkušební doba od 2-10 let. Pokud se 21

v této době neosvědčil, byl zařazen zpátky do vězení a o další podmíněné propuštění mohl požádat až po dalších patnácti letech. V roce 1957 byla přijata novela trestního zákona č. 63/1956 Sb. (dále jen. Novela z roku 1956 ). Touto novelou se dle Článku I. ruší trest doživotní a nahrazuje jej trest odnětí svobody na 25 let. Odůvodnění této změny byl fakt, že odsouzený k tomuto trestu ztrácí perspektivu znovunabytí svobody a propadá pesimismu, lhostejnosti, zoufalství a tento trest je též v rozporu s výchovným působením na odsouzeného. 32 Nová ústava, přijatá v roce 1960, měla vliv na vznik TZ z roku 1961, který nabyl účinnosti 1. 1. 1962. Účel trestního práva se zde v porovnání s dřívější právní úpravou mění jen minimálně. Spíše se dá říci, že se nemění vůbec. Jen je rozdělen do dvou paragrafů. Druhy trestů se zde o něco liší. Oproti TZ z roku 1950 ukládá TZ z roku 1961 trest smrti mezi tresty výjimečné, nikoliv již mezi tresty hlavní. A při výkonu trestu smrti je zahrnuta ztráta čestných titulů a vyznamenání a ztráta vojenské hodnosti. Vedle trestu smrti lze pak uložit pouze trest propadnutí majetku. Také je zde změny v trestech vedlejších, které byly ustanoveny v 18 TZ z roku 1950 a za které jsou považovány: ztráta státního občanství, ztráta čestných práv občanských, vyloučení z vojska, ztráta vojenské hodnosti, propadnutí jmění, trest peněžitý, zákaz činnosti, vyhoštění, zákaz pobytu, uveřejnění rozsudku, propadnutí věci. Kde tyto vedlejší tresty bylo možno uložit jen pouze s trestem hlavním (trest smrti, trest odnětí svobody a nápravné opatření). Naopak u novějšího TZ z roku 1961 již tresty vedlejší neexistují a jsou nahrazeny tresty, které soud může uložit za spáchané trestné činy: odnětí svobody, nápravné opatření, ztráta čestných titulů a vyznamenání, ztráta vojenské hodnosti, zákaz činnosti, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci a vyhoštění 33. TZ z roku 1961 zrušil trest ztráty státního občanství, ztráty čestných práv občanských, vyloučení z vojska, zákazu pobytu a trest uveřejnění rozsudku. Místo nich se objevil trest ztráty čestných titulů a vyznamenání. Oproti TZ z roku 1950 je zde možno všechny tyto tresty uložit jak samostatně, tak i vedle sebe. Toto ukládání starý zákoník neumožňoval. Ten umožnoval 32 NAVRÁTILOVÁ, 2010, op. cit., str. 49-50. 33 27 zákona č. 140/1961 Sb, o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016]. 22

všechny tyto tresty ukládat pouze jako tresty vedlejší, tzn. k hlavním trestům. Trest smrti ač stále zůstává zachovaný, je používán jen v případech, kdy je stupeň nebezpečnosti takového trestního činu pro společnost je vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku mimořádně vysoký a uložení trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti nebo není naděje, že by na pachatele bylo možno trestem výchovně působit. 34 Pojem výjimečný trest je tedy svázán s TZ z roku 1961, kde byl poprvé použit a k němuž byl přiřazen trest smrti. I když v NTZ trest smrti již nefiguruje, výjimečný trest v podobě odnětí svobody na 20 30 let či na doživotí, je i nadále ustanoven v NTZ České republiky. 3.5. Období normalizace (1968-1989) V tomto období byl vlivem zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb. o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku, zavedený tzv. obuškový zákon, který byl platný až do 31. prosince roku 1969. Tento zákon jednak ustanovoval tresty, které byly ukládány za propagování či za účast na akci, která by měla narušovat veřejný pořádek, ale také umožňoval odvolat z funkce či pracovního místa toho jedince, který by měl svou činností narušovat socialistický společenský řád. TZ z roku 1961 Sb. byl novelizován novelou trestního zákona č. 45/1973 Sb. (dále jen Novela z roku 1973 ). Tato novela uzákonila vedle výjimečného trestu smrti i nový výjimečný trest v podobě trestu odnětí svobody v délce 15-25 let. Tento trest se ukládal místo trestu smrti a to v případě, kdy by ho soud shledal za postačující. Podmíněné propuštění odsouzených na 25 let bylo možné až po 15 letech ve vězení. 3.6. Období od roku 1990 Změna politického režimu v roce 1989 sebou měla za následek i novelu trestního zákona č. 175/1990 Sb., která mění a doplňuje trestní zákon. Tato novela měla za příčinu 34 29 odst. 1. zákona č. 140/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016]. 23

zrušení trestu smrti, jakožto trestu výjimečného. A to i přes to, že existovaly alternativy, které měly trest smrti zachovat. Vláda schválila a Federální shromáždění posléze přijalo variantu, která trest smrti neobsahovala a nahradila jej výjimečným trestem Tento krok byl zdůvodněn nehumánností trestu smrti, objektivní neprokazatelností jeho odstrašujícího účinku, ireparabilitou v případě justičního omylu. Poukazováno bylo také na skutečnost, že trest smrti je trestem absolutním, avšak neexistuje absolutní vina, každý pachatel byl tak či onak formován okolím, je tu proto i díl viny společnosti na trestném činu. 35 Trestem výjimečným se stal, místo již v minulosti zavedeného trestu odnětí svobody na 15-25 let, také trest, který nahrazoval trest smrti a to trest odnětí svobody na doživotí. Tato novela, kromě zrušení trestu smrti, také umožňovala přeměnu trestu smrti, uloženého již před účinností tohoto zákona, na trest odnětí svobody na doživotí. Nepřípustnost a zrušení trestu smrti bylo, díky usnesení předsednictva ČNR ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (dále jen LZPS), která se stala součástí ústavního pořádku ČR. LZPS v čl. 6 odst., ustanoveno i v ústavním pořádku ČR a to konkrétně v Ústavním zákoně č. 2/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. (dále jen Ústavní zákon ČR). TZ z roku 1961 byl včetně všech jeho rozsáhlých novel nahrazen NTZ, který nabyl účinnosti 1. 1. 2010. 4. Legislativní úprava trestu smrti a výjimečného trestu v rámci ČR Trest smrti byl uzákoněn v českém trestněprávním systému až do roku 1990, kdy byl novelou trestního zákona č. 175/1190 Sb. s účinností k 1. 9 1990 zrušen, přičemž byl v roce 1991 vlivem LZPS zakázán. Trest smrti byl nahrazen trestem odnětí svobody na doživotí, který spolu s trestem odnětí svobody nad 20 až do 30 let tvoří tresty výjimečné. NTZ zákoník zpřísnil, proti původní právní úpravě, výjimečný trest v podobě trestu odnětí svobody z 15-25 let na trest odnětí svobody nad 20 až do 30 let. Podoba výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí zde zůstává i nadále zachována. Výjimečný trest odnětí svobody nad 20-30 let lze však pachateli uložit jen za velice přísných podmínek, 35 KALVODOVÁ, 2002, op. cit., str. 97. 24

které jsou stanové v 54 odst. 2 NTZ. Na rozdíl od tohoto druhu výjimečného trestu, lze trest odnětí svobody na doživotí uložit pouze za trestné činy a podmínky, které NTZ přímo vyjmenovává. 36 Pachatel trestného činu, který byl odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí, se dle ustanovení 56 odst. 3 NTZ zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou. Takovou věznicí je např. Věznice Plzeň. 37 Lze tedy shrnout, že výjimečný trest lze uložit pouze u stanoveného okruhu trestných činů (zvlášť závažné zločiny, u nichž to nový trestní zákon dovoluje), přičemž z této skupiny je taxativně vybrána podmnožina trestných činů, jejichž spáchání dovoluje uložení doživotního trestu. 38 Na rozdíl od zrušeného trestu smrti, kde podmíněné propuštění umožněno nebylo, je podmíněné propuštění u výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí možné. Dle 88 odst. 5 NTZ může být podmíněně propuštěn pachatel minimálně po 20 letech ve vězení a u kterého nehrozí opakování nebo spáchání obdobného zvlášť závažného zločinu. Pachatel, který spáchal zvlášť závažný zločin, pro který byl odsouzen k trestu odnětí na doživotí, může být velice nebezpečný a díky tomu je nutno k jeho podmíněnému propuštění přihlížet s velkým odstupem. Podmíněného propuštění u výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let je dle ustanovení 88 odst. 4 NTZ možné až po vykonání dvou třetin uloženého trestu. Po propuštění nastává zkušební doba, která má za úkol zjistit, zda je pachatel převychován a je tedy schopen, bez toho aby ohrozil další jedince, fungovat v rámci společnosti. Zkušební doba za zločin dle 89 odst. 1. NTZ stanovena na jeden rok až sedm let. Soud může nad pachatelem uložit nejenom dohled, ale také mu může uložit individuální povinnosti a omezení. Mezi povinnosti se řadí např. nahradit škodu nebo odčinit nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil. Mezi omezení můžeme zařadit nutnost zdržování se pachatele v určitém časovém úseku na území svého domu či v jeho částech. 39 O podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody na doživotí rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, v které 36 54 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016]. 37 Vězeňská služba České republiky. Výkon trestu ve věznici Plzeň [online]. Publikováno 14. 1. 2015 [cit. 5. 3. 2016]. 38 NAVRÁTILOVÁ, 2010, op. cit., s. 64. 39 89 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016]. 25

pachatel trest vykonává. Tento návrh státního zástupce či ředitele věznice může být na návrh odsouzeného nebo i bez něj. Jestli je žádost na podmíněné propuštění odmítnuta, tak může být zopakována až po jednom roce od tohoto zamítnutí. Dle nejnovějších dostupných informací Vězeňské služby ČR je u nás v současnosti odsouzeno k trestu odnětí svobody na doživotí 48 lidí, z toho 45 mužů a 3 ženy. 40 NTZ upravuje v ustanovení 13 odst. 1. novou definici pro trestný čin. Definuje zde trestný čin jako protiprávní čin, který je trestním zákonem označený za trestný a který musí vykazovat znaky uvedené v takovém zákoně. Starý pojmový znak trestného činu, nebezpečnost činu pro společnost, vystřídal nový pojmový znak trestného činu. Tímto znakem se rozumí jak protiprávnost, tak typové znaky činu a obecné znaky v zákoně. Praktickou předností stávajícího formálního pojetí trestného činu je, že při něm musí být znaky trestného činu propracovány tak, aby případy, kdy trestný čin má všechny formální znaky, ale není větší měrou nebezpečný, škodlivý pro společnost, byly opravdu výjimečné. Toto pojetí vede zákonodárce k důslednějšímu, hlubšímu respektování zásady nullum crimen sine lege. 41 NTZ rovněž rozlišuje v ustanovení 14 dva druhy trestných činů: přečiny a zločiny. Rozdíl mezi těmito trestnými činy spočívá dle formy zavinění a dle délky trestu, který pachateli hrozí za daný trestný čin. Přečiny jsou definované jako všechny nedbalostní trestné činy a úmyslné trestné činy, pro které stanoví zákon trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Naopak zločiny jsou trestné činy, které nejsou zákonem označeny za přečiny. Za zvlášť závažné zločiny jsou považovány trestné činy, které mají horní hranici trestní sazby na minimálně deset let. Předchozí TZ z roku 1961 sice znal pojem závažný trestní čin, ale neměl ho nikterak definovaný. 42 40 MASIAROVÁ, Lucie. Statistická ročenka Vězeňské služby České republiky 2014 [online]. Praha, 2015, s. 82 [cit. 5. 3. 2016]. 41 NAVRÁTILOVÁ, 2010, op. cit., s. 61. 42 41 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 10. 2. 2016]. 26

4.1. Právní úprava výjimečného trestu ve věcech mladistvých Dle 109 NTZ upravuje trestní odpovědnost mladistvých a sankce jim ukládané zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSVM ). Avšak v případě, že ZSVM nestanoví jinak, postupuje se dle NTZ. Za mladistvého se považuje osoba, která nepřekročila v době spáchání trestného činu, 18 rok věku. Trest odnětí svobody na doživotí nemůže být mladistvému uložen. Dle 31 ZSVM může být mladistvému uložen trest odnětí svobody, avšak jen v poloviční délce sazeb určené NTZ a za předpokladu, že délka odnětí svobody se musí pohybovat v rozsahu od 1 roku až po maximální horní hranici 5 let. Ve výjimečných případech lze mladistvému uložit trest odnětí svobody v délce 5 10 let. Tento trest se ukládá za předpokladu, že spáchal trestný čin, jehož povaha a závažnost provinění je mimořádně vysoká a který je dle NTZ trestán trestem výjimečným. 5. Zahraniční právní úprava trestu smrti a výjimečného trestu Dle Amnesty International existuje v roce 2014 22 zemí, které vykonávají trest smrti. Trest smrti byl vykonán na 607 osobách, což je o dost méně než v roce 2013 (cca o 22 %). Bohužel tyto údaje o vykonaných trestech smrti nezahrnují Čínu, která je vzhledem k tomu, že je považuje za státní tajemství, nezveřejňuje. Avšak i přes absenci trestů smrti vykonaných v Číně bylo zjištěno minimálně 2466 poprav, což je cca o 28% více než v roce 2013. Tento nárůst měly na svědomí rozsudky vykonané v Egyptě a v Nigérii, kde byly v některých případech ukládány masové tresty. Padá ten starý pořádek, kdy společnost byla velmi pevně kontrolována stranou, v tom maoistickém období, a stát vlastně nemá sílu společnost kontrolovat, takže dochází k obrovskému nárůstu zločinnosti. A trest smrti je takový pokus, jak zločinnost dostat do nějakých mezí. 43 Spojené státy americké nemají, vlivem autonomie a federálnímu uspořádání jednotlivých států, ucelenou trestněprávní úpravu a tudíž ani ucelenou úpravu týkající 43 ŠŤÁHLAVSKÝ, David; WINKLEROVÁ, Kristina. Trest smrti slouží v Číně ke kontrole společnosti. Dřív odstrašoval víc, říká sinolog. Rozhlas.cz [online]. Reuters. Publikováno 27. 3. 2012 v 21:58 [cit. 5. 3. 2016]. 27

se trestu smrti. Z 50 autonomních amerických států ji jich již 18 trest smrti zrušilo. Z celkového počtu zbývajících 32 států, které mají trest smrti stále v zákoně, jich 7 trest smrti nevykonávalo minimálně 10 let. Patří sem státy: Colorado, Kansas, Nebraska, New Hampshire, Oregon, Pennsylvania a Wyoming. Dle Amnesty Internetional hrozí od října roku 2014 nejvíce trestů smrti ve státech: Kalifornie (745), Florida (404) a Texas (276). 44 Spojené státy americké byly v roce 2014 jedinou zemí, kde počet poprav klesl z 39 na 35. Jay Inslee, guvernér státu Washington, USA, dne 11. 02. 2014 prohlásil, že: There are too many flaws in the system. And when the ultimate decision is death there is too much at stake to accept an imperfect systém. 45 Obr. č. 1: Mapa trestu smrti ve světě 46 trest smrti zrušen pro všechny delikty; zrušen v praxi; uplatňován za některé trestné činy; zrušen pro zločiny nespáchané za speciálních okolností (válečný stav); údaj nedostupný 44 AMNESTY INTERNATIONAL, 2015, op. cit., s. 12. 45 AMNESTY INTERNATIONAL, Death sentences and executions in 2014. 1. vydání. Londýn: Peter Beneson House, 2015, s. 3. 46 Obrázek převzatý z internetové stránky: Lidská práva. Mapa trestu smrti ve světě [online]. Amnesty International Česká republika [cit. 5. 2. 2016]. 28