BODYART Pod názvem body-art se skrývá poměrně široká oblast uměleckých projevů na vlastním těle. Mnoho postupů vychází z prastarých technik, které používali ke zdobení a určování hierarchie už naši předkové. Velkou tradici v tom mají různé původní národy, například indiáni nebo domorodci v Tichomoří. Nejrozšířenější a na těle nejviditelnější metodou body-artu je tetování. Ještě před dvaceti lety byl tetovaný člověk u nás obecně považován za kriminálníka nebo nějakou jinou podivnou existenci. To samé se odehrávalo i ve světě. 90 léta a hlavně začátek 3.tisíciletí však přinesly zásadní změnu. Z toho tolik odsuzovaného, co bylo lidmi pokládáno za špatné se náhle stal jeden z nejžádanějších módních doplňků. Je zajímavé, jak se na tetování lidé v odlišných dobách dívali různě, co takové tetování vyjadřovalo, nebo s čím bylo spjato. Když jsem se o kreslení na tělo začala zajímat podrobněji, dozvěděla jsem se, že jeho kolébkou je starý Egypt. V té době se používalo k označování otroků. Pak se začalo šířit do celého světa, kde se používalo ke stejným účelům jako u Egypťanů. Jinak třeba k tetování přistupovali v Indii, kde jím hinduističtí rodiče označovali své děti, aby je v posmrtném životě snáze našli. A jinak to bylo i na Filipínách, Novém Zélandu či na tichomořských ostrovech, kde tetování značilo příslušnost ke kmeni nebo mělo náboženský význam. Křesťanský svět měl však k tetování odmítavé postoje. V 8. stol. bylo dokonce zakázáno samotným papežem. Tehdy se už volně šířilo mezi lidmi a to nejen mezi pohany, ale i mezi křesťany. I přes zákaz papeže se o několik staletí později nechali křesťanskými motivy tetovat rytíři odcházející na křížové výpravy, aby v případě smrti měli náležitý pohřeb. V následujících letech upadlo tetování v Evropě v zapomnění. Začalo se vracet až v novověku díky objevitelským zaoceánským výpravám. Namořníci si ho pak vozili z cest na památku. Když se tetování do Evropy vrátilo, zůstalo už na okraji společnosti. Tetovaného člověka bylo možno potkat jen v přístavech, v žoldnéřských vojskách, nevěstincích, mezi komedianty či ve věznicích. Ve 20. století se tetováním označovali vězni v německých a sovětských koncentračních táborech. Pro Rusko to nebylo nic nového, tam se vězni cejchovali v obličeji již od 17.století. A právě tady přijali tetování za vlastní také příslušníci podsvětí. Různé motivy vyobrazované na různých částech těla vyjadřovaly příslušnost k určitému klanu nebo kriminální specializaci. Toto značení přetrvává po celém světě dodnes. Nejznámější jsou bohatě zdobená tetování příslušníků japonské kriminální oganizace Jakuzy. Z výše uvedených historických údajů vyplývá, že tetování je opravdu zajímavým fenoménem, který je spjat s člověkem už od nepanšti. Dnes už je tetování tak populární, že ztratilo hodně ze své originality. Už není prostředkem k tomu, aby se člověk odlišoval od ostatních, není to něco, co
by vyjádřilo jeho odlišný postoj k životu. Navíc se rozšiřuje tím, že se stále více profesionalizuje, takže sebou nepřináší takové riziko jako v minulosti. Tetování je prostředkem, jak vyjádřit svou osobnost. Výběr motivů je pro některé velmi důležitý a mnozí věří, že může ovlivnit také jejich život. Některé přinášejí štěstí, druhé lásku, jiné zase dodávají odvahu a sílu. Motivy také často souvisí s vírou a náboženstvím. Tetování je ale také, podobně jako mnoho dalších ozdob a doplňků součástí módy a životního stylu. Také ono přináší různé trendy lidé se mnohdy nechávají snadno ovlivňovat tím co právě letí bez toho, že by vyobrazovaná věc odrážela jejich postoj k životu. Čerpá inspiraci, nápady a různé techniky z celého světa. Zvláště tetování z exotických částí zeměkoule se těšívá na nynější zdejší scéně rostoucí oblibě. Lidé si nechávají tetovat orientální symboly a znaky japonské a čínské abecedy. Například takové malování přírodní a bezpečnou hennou je velmi oblíbenou metodou. Jedná se o rostlinu rostoucí v Indii, Egyptě a Tunisu, z jejíž listů se vyrábí prášek, který se již od dob Antiky používá jako barvivo na vlasy nebo pokožky. Právě v Indii má Henna mezi rostlinami své významné místo, protože tamější lidé věří, že přináší štěstí a prosperitu. Podle tradic se Hennou zdobí v Indii při významných oslavách nejen ženy, ale i muži a děti. Etnické ornamenty mají totiž vyzdvihnout výjimečnost svátečního dne. Zajímavé je, jak se od sebe ve volbě znaků liší arabská a indická kultura. Zatímco Arabové na sebe v žádném případě nemalují postavy osob či zvířata, jen velké a květinové vzory, Indové naproti tomu tlusté, tmavé geometrické vzory, zobrazující většinou ptáky, tamní květiny a obličeje. Vzory severní Afriky jsou silné a geometrické, složené ze spousty složitě poskládaných teček a vlnitých čar, které jsou dobře viditelné z dálky. Zájem lidí o exotiku a kulturu cizokrajných oblastí je téměř udivující. Zůstává opravdu velkou otázkou, jestli opravdu věří v okultní moc různých symbolů nebo jim jen takové znaky připadají zajímavé a in. Stejně tak se lidé snaží být co nejvíce originální a neustále se snaží přicházet s novými a neotřelými nápady, a tak si pro své obrázky vybírají stále více kurioznější místa na těle a nebrání se různým experimentům. Jako každé řemeslo i tetování podlehlo obchodu a stalo se prostředkem výdělku peněz. Vzniká stále více tattoo obchůdků, tattoo studií a pořádají se tattoo convections, kde se soutěží o nejlepší a nejoriginálnější tetování nebo různá tattoo show, kdy do sebe lidé zapichují různé jehly. Společnost se pak na tyto lidi dívá jako na masochisty, ale ve skutečnosti je to věc techniky a mnohdy je to ani nebolí. Pro ně samé je to natolik euforický zážitek, že po proběhnutí jsou nějaký čas v transu. Silnější povahy vyhledávají stratifikaci. Je to rovněž metoda body-artu, při kterých se do kůže vypalují nebo vyřezávají jizvy. Myslím, že mnohdy lidi přivádějí pod skalpel různé individuální pohnutky a oni pak touží po zvláštní manipulaci s tělem. Jeden z umělců, kteří toto provádějí má dokonce zkušenost s tím, že si někteří zákazníci po stratifikaci nechali změnit i jméno. Stratifikace právě víc než jiná manipulace s tělem označuje sociální postavení a zařazení. Dívky v jižním
Sudánu se podrobují řadě stratifikačních obřadů, které se vztahují k jejich psychologickému vývoji. U mnoha afrických národů jsou zase stratifikováni v obličeji chlapci a dívky vstupující do puberty. Mnoho afrických kmenů používá stratifikaci ke zvýraznění osobní krásy. Do oblasti body-artu však nepatří jen tetování, ale také body-painting (malování na tělo). Je to vhodná metoda pro ty, kteří nejsou dostatečně odvážní k tomu, aby si nechali na kůži vyobrazit něco trvalého. Další oblastí body-artu je piercing. Myslím, že ten je také, podobně jako tetování, v posledních letech na vrcholu popularity. Propichování různých částí těla má také svou dlouhou tradici sahající až do starověku. Zatímco v minulosti byly nejčastěji propichovaným místem uši, dnes už se lidé nebrání různým experimentům a pomocí malých kovových šperků nechávají vyniknout různým částem svého těla. Posledním trendem, který k nám přišel z Afriky jsou rozšířené dírky v uších. Společnost se však na piercing nedívá mnohdy s moc velkým pochopením. Myslím, že tak jako dříve i dnes existují určité výhrady proti osobám, které mají nápadný zevnějšek. A tak se může třeba člověk s piercingem v obličeji ostatním protivit. Také kroužky v nose se nesetkávají zrovna s nadšeným ohlasem. Často jsou spojovány s africkými primitivními národy nebo s hnutím punk. Takový člověk se pak těžko zbavuje nálepky, kterou mu společnost udělí, pod zdánlivým dojmem jeho zevnějšku. V těch nejstarších kulturách vyjadřovali naši předci pomocí Body artu sepětí s přírodou. Byla to prostředek, jak poznat vlastní hranici těla, prostředek poznání sama sebe. Stalo se důkazem absolvování cesty k vyššímu já. Otázkou je, jestli je body-art opravdu uměním, nebo představuje výnosný byznys. Myslím, že to umění je, ale je využíváno masami lidí, kteří je berou jen jako módu. V poslední době se body-art stává možností, jak přizpůsobit svou image svým představám, nebo naopak jak použít své tělo jako materiál pro umění. Záleží už jen na nás, jestli dáme svému materiálu vyniknout, nebo ho zničíme přílišnými experimenty.
DOTAZNÍK 1. Máš nějaké tetování nebo piercing? Jestli ano, tak kde? 2. Uvažuješ o tom, že si necháš něco vytetovat nebo si pořídíš piercing a kam? 3. Má někdo z tvé rodiny nebo známých tetování nebo piercing? 4. Navštívil jsi někdy tetovací salón(studio)? Třeba i jako něčí doprovod? 5. Zúčastnil ses někdy nějaké tattoo convention? Třeba i jako divák? 6. Víš jaký je rozdíl mezi tetováním a body-paintingem? 7. Proč myslíš, že se lidé nechávají tetovat? Studentka vysoké školy 1. Ano, piercing-v nose. 2. O tetování na kotníku uvažuju, ale až budu starší- a možná po dětech.. chtěla bych mít vykérované jejich jména. Piercing mám. 3. Ze známých jo, z rodiny ne. 6. Tetování jde pod kůži? 7.Chtějí zkrášlit tělo, něco vyjádřit, nechávat za sebe mluvit kůži. Studentka střední školy 1. Mám hennu u lopatky, nemám piercing. 2. Ráda bych si pořídila i piercing, ale ještě nejsem úplně rozhodnutá kam. 3. Moje sestra má piercing. 4. Ano. 6. Tetování je obrázek dělaný jehlou, ale k malování na tělo se používají jiné pomůcky. 7. Protože se jim to líbí.
Student vysoké školy 1-2. (Bohužel) tetování nemám, ale už jsem o tom uvažoval.propíchnout bych se ale asi nikdy nedal. A kam? Těžko říct, ale asi na rameno. A co to taky ještě nevím..ale bylo by to něco, co mě bude něco říkat..takže určitě ne žádné klikyháky. 3. Ano někteří kamarádi si něco dali, ale nic pěkného...nějaké čínské znaky:to bych si třeba nikdy nedal, pořád bych musel myslet na tu reklamu s bambusovými výhonky. 4-5. Ne nezúčastnil, nemám rád pohled na bolest. 6. To snad vím.. tetování je na dlouho. A to druhé je jenom takové malování na nahá těla. 7. Někteří z nudy, někdy je to módní trend(třeba nyní), ale pro některé se to stane koníček, jako když někdo sbírá známky, tak místo toho sbírá tetování po svém těle. Ale podle mě je to docela drahý koníček. Pracující žena 1. Ne. 2. Ne. 3. Ano, neteř. 6. Žádný. 7. Protože jet to v dnešní době in. Studentka vysoké školy 1. Ne. 2. Uvažovala jsem o henně, ale nakonec z toho sešlo. 3. Kamarádka má piercing v jazyku. 6. Tetování je trvalé a provádí se jehlou. Body-painting je jen malování po těle a dá se smýt. 7. Myslím, že především proto, že je to v poslední době docela velký trend. Někdo se chce zase nějak odlišit a podtrhnout svou osobnost. Někdo jím vyjadřuje svůj vztah k něčemu nebo k někomu.