Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta. Ústav geologie a paleontologie

Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta Ústav geologie a paleontologie Bc. Anna Vaněčková Foraminifery spodního devonu pražského souvrství Diplomová práce Vedoucí práce: Doc. RNDr. Katarína Holcová, CSc. Praha 2012

Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje a literaturu. V Praze dne 21. 7. 2012 Anna Vaněčková - 1 -

Poděkování: Chtěla bych poděkovat své školitelce Doc. RNDr. Kataríně Holcové, CSc. (Ústav geologie a paleontologie, PřF UK) za veškerý věnovaný čas, výbornou spolupráci, ochotu, poskytnuté materiály, stejně tak i za dobré rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat RNDr. Ladislavu Slavíkovi, CSc. (Geologický ústav, AV ČR) za poskytnutá rezidua hornin z lomu Požáry. Také bych chtěla poděkovat RNDr. Zuzaně Korbelové (Geologický ústav, AV ČR) za vedení při práci s mikrosondou, Mgr. Viktoru Goliášovi, Ph.D. (Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů, PřF UK) za konzultaci při klasifikaci minerálů, RNDr. Jakubovi Sakalovi, Ph.D. (Ústav geologie a paleontologie, PřF UK) za pomoc s optickým mikroskopem a RNDr. Martinu Mazuchovi, Ph.D. (Ústav geologie a paleontologie, PřF UK) za pomoc s elektronovým mikroskopem. V neposlední řadě bych ráda poděkovala svým rodičům za podporu, svému příteli též za podporu a technickou pomoc a svým spolupracovníkům za trpělivost. - 2 -

ABSTRAKT Foraminifery spodního devonu jsou nepříliš prozkoumanou skupinou známou jen z několika lokalit na světě. Není u nich vyřešena taxonomie, ale ani další využití této skupiny. Jednou z velice bohatých oblastí je Barrandien v České republice. Tato práce navazuje na předchozí studie zabývající se tímto územím, avšak s konkrétním zaměřením na pražské souvrství, jež se ukázalo jako bohaté na foraminiferová společenství. Taxonomická studie probíhala na dvou lokalitách spodnodevonského stáří a to konkrétně v lomu Na Stydlých vodách a v lomu Požáry. Studie ukázala, že v lomu Na Stydlých vodách společenství foraminifer dominovaly rody Hyperammina, Colonammina a Tolypammina, kdy největší hojnost byla zaznamenaná na přechodu hlíznatých dvoreckoprokopských vápenců a řeporyjských vápenců a v deskovitých dvorecko-prokopských vápencích. V lomu Požáry dominovaly tubulární rody Tolypammina, Hyperammina a Bathysiphon a sférické rody Lagenammina a Colonammina. Nálezy rodu Colonammina jsou zvláštní tím, že zatímco zde vykazovaly poměrně značnou hojnost, ve studiích z jiných lokalit na světě jsou popsány spíše zřídka. Klíčová slova: foraminifera, spodní devon, prag, taxonomie, Barrandien - 3 -

ABSTRACT Lower Devonian foraminifera are known from only a few localities globally and thus are not much investigated. The taxonomy, as well as further use of this group is insufficiently known. One of the main areas of research of foraminifera is the Barrandian area in the Czech Republic. This thesis follows previous studies of this territory but focuses particulary on the Prag formation, which has proven to be rich in foraminifera communities. Taxonomic studies were conducted at two Lower Devonian sites, namely the Na Stydlých vodách quarry and the Požáry quarry. The study showed that foraminifera communities described from the Na Stydlých vodách quarry were dominated by the following genera: Hyperammina, Colonammina and Tolypammina. The highest abundance was recorded at the transition of dvorecko-prokopské limestones and řeporyje limestones and in dvorecko-prokopské limestones. At the Požáry quarry, the communities were dominated by tubular genera of Tolypammina, Hyperammina and Bathysiphon and spherical genera of Lagenammina and Colonammina. The abbundance of Colonammina is unusually high, the genus has been described rarely from other parts of the world so far. Key words: foraminifera, Lower Devonian, Pragian, taxonomy, Barrandian - 4 -

OBSAH 1. ÚVOD 6 2. MATERIÁL STĚNY SCHRÁNEK 7 2.1. Důležité morfologické znaky slovníček 8 3. GEOLOGIE 10 3.1. Devon 10 3.2. Devon v České republice 12 3.2.1. Pražská pánev 12 3.2.2. Stratigrafie spodního devonu pražské pánve 12 3.3. Lom Na Stydlých vodách 15 3.4. Lom Požáry 17 4. METODIKA 20 4.1. Vzorky z lomu Na Stydlých vodách 20 4.2. Vzorky z lomu Požáry 21 4.3. Laboratorní zpracování 22 4.4. Světelný mikroskop 22 4.5. Mikrosonda 23 5. VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA FORAMINIFEROVÝCH 24 SPOLEČENSTEV 6. SYSTEMATICKÁ ČÁST 25 7. DISKUSE 35 8. ZÁVĚR 38 9. POUŽITÉ ZDROJE 39 10. OBRAZOVÉ TABULE 43 10.1. Tabule optický mikroskop 43 10.2. Tabule mikrosonda 45 10.3. Tabule elektronový mikroskop 50-5 -

1. ÚVOD Tato diplomová práce si klade za cíl taxonomické prozkoumání pražského souvrství na dvou vytipovaných lokalitách pražské pánve a osvojení si metodických postupů. Navazuji tak na svou bakalářskou práci, v které jsem se již zabývala foraminiferami spodního devonu a rešerší jejich výskytu po celém světě. V první části je popsána stavba schránek a představeny důležité morfologické znaky. Dále pojednávám o stručné charakteristice období devonu, respektive spodního devonu, jeho stratigrafii a hlavně o lokalitách pražského souvrství, na kterých byly odebírány vzorky pro taxonomickou studii spodnodevonských foraminifer. Následuje do detailu rozebraná metodika, která byla použita při zpracovávání vzorků, kdy byl použit elektronový mikroskop, optický mikroskop a mikrosonda ve spolupráci s GÚ AV. Po této kapitole následuje představení foraminiferových společenstev a hlavní část této práce a to je systematická část, kde jsou jednotlivé schránky popsány a zařazeny do jednotlivých taxonů. Na konec celé práce jsou zařazeny obrazové tabule. Tabule z elektronového mikroskopu jsou skládány podle lokalit a podle jednotlivých vrstev, pokud to množství nalezených schránek dovolovalo, do tabulí z mikrosondy a elektronového mikroskopu byly použity schránky z nejbohatších vrstev, kde byla zaznamenána větší diverzita oproti ostatním. - 6 -

2. MATERIÁL STĚNY SCHRÁNEK Morfologie a chemické složení schránek jsou určujícím prvkem pro zařazení jednotlivých druhů foraminifer. Ty si svou schránku mohou tvořit buď sekrečně, dále sekrečně pomocí karbonátové mineralizace a nebo přitmelováním posbíraného materiálu z okolí. Schránky proto můžeme rozdělit na organické, aglutinované a nebo sekreční. Organické schránky Neboli tektinové, jedná se o nejprimitivnější způsob tvoření schránek, dříve mylně označovány jako chitinové. Na pohled jsou zlatavé. Postupným vývojem došlo k jejich zpevnění pomocí aglutinace a nebo sekrece (Pokorný 1954). Aglutinované schránky Schránky jsou tvořeny různými částečkami externího materiálu na vrstvě tektinu (protein a polysacharid), kdy jednotlivé kousky jsou cementovány kalcitem, křemíkem, tektinem a nebo smíchanými materiály. Z externích materiálů mohou být použita různá minerální zrna z okolí nebo třeba části jiných mikroorganismů například schránky rozsivek nebo jehlice živočišných hub. Některé druhy foraminifer mohou materiál pro stavbu svých schránek selektivně vybírat, kupříkladu zástupci rodu Psammosphaera P. fusca volí zrna písku, P. bowmani lupínky slídy, P. rustica jehlice hub či P. testacea schránky jiných foraminifer (Boersma 1998). Sekreční schránky Ty mohou být buď hyalinní, porcelanní a nebo mikrogranulátní. Schránky hyalinní jsou tvořeny sekrecí uhličitanu vápenatého (CaCO 3 ) a u recentních zástupců svou průsvitností a průhledností připomínají sklo (Pokorný 1954). Oproti porcelanní schránce je hyalinní schránka poseta množstvím drobných pórů. Zajímavým rysem těchto schránek je jejich laminace každá nově utvořená vrstva pokryje i komůrky předchozí, kde tak vzniká několikavrstevnatá stěna, kdežto u nové poslední komůrky má stěna vrstvu jen jednu (Boersma 1998). Krystaly kalcitových hranolků jsou u typicky hyalinní schránky postaveny kolmo k povrchu stěny (Pokorný 1954). - 7 -

Schránky porcelanní jsou hladké, lesklé a bývají dvouvrstvé vnitřní vrstva je proteinová, vnější kalcitová (CaCO 3 ) a některé druhy mohou mít ještě i aglutinovanou třetí vrstvu na kalcitové např. Dentostomina (Boersma 1998). Těmto schránkám se říká porcelanní, protože připomínají vzhledem porcelán. Jsou mléčně bílé a neprůsvitné, což je pravděpodobně způsobeno množstvím vápnitých krystalků ve stěně, které dopadající světlo lomí a zároveň i odrážejí. Během ontogeneze jedince se může orientace těchto krystalků měnit. Jak už bylo uvedeno, stěny porcelanních schránek většinou póry nemají. V procházejícím světle mají hnědou barvu, což je pro ně jev charakteristický, avšak ve fosilním záznamu tento jev někdy mizí (Pokorný 1954). Mikrogranulátní schránky představují spojovací článek mezi aglutinovanými a sekrečními schránkami, kdy mikročástečky kalcitu jsou cementované kalcitovým tmelem. Celá schránka má tak při dopadu světla cukrový vzhled (Pokorný 1954). 2.1. Důležité morfologické znaky - slovníček Perforace schránek neboli póry, kterými vystupují rhizopodie. Důležitá je hustota a velikost pórů, charakteristické jsou pro aglutinované a hyalinní sekreční schránky, ovšem nejsou typické pro porcelanní sekreční schránky. Jejich velikost může být proměnlivá i během ontogeneze jednoho jedince (Boersma 1998). Proloculum nebo také počáteční či iniciální komůrka, která je významným systematickým znakem (Pokorný 1954). Ústí je velký otvor, kterým foraminifera komunikuje s okolím a z kterého případně vystupuje ven protoplasma při periodickém přirůstání, tedy při tvorbě nové komůrky. Je zde důležitý tvar a poloha ústí, případně jejich počet (Boersma 1998). Komůrky jedná se o další komůrky následující za proloculem. Je důležitý počet, tvar a vinutí v prostoru. Schránky foraminifer spodního devonu jsou jednokomůrkové, tedy mají proloculum a tzv. druhou komůrku. Tyto jednokomůrkové schránky mohou tvořit rourky, kuličky, baňky nebo mohou být třeba stočeny planispirálně, což znamená spirálu - 8 -

v jedné rovině. Také mohou být volné a nebo naopak přisedlé, u rourek se to projevuje tím, že je schránka buď tubulární a nebo hemitubulární (s přisedlou, rovnou základnou). Některé schránky mohou být ozdobeny třeba hrbolky či trny (Boersma 1998). - 9 -

3. GEOLOGIE 3.1. Devon Jedná se o poslední období spodního paleozoika, které je rozděleno na tři oddělení: spodní, střední a svrchní (tab. 1). Spodní hranici silur/devon vymezuje první výskyt vůdčí fosílie graptolita Monograptus uniformis. Mezinárodní stratotyp této hranice je profil na Klonku u Suchomast na Berounsku. (Chlupáč a kol. 2002) Definované stratotypy stupňů spodního devonu lochkov a prag jsou v Barrandienu, lochkov na již zmíněném Klonku u Suchomast a prag pak ve Velké Chuchli, stupeň ems je definován v Uzbekistánu v Kitabu. Stupně středního devonu eifel má svůj stratotyp v Rýnském břidličnatém pohoří a stupeň givet v Maroku. Stratotypy stupňů svrchního devonu frasn a famen jsou pak oba definované v Montagne Noire ve Francii (Global Boundary Stratotype Section and Point (GSSP) of the International Commission of Stratigraphy 2012). 374.5 ± 2.6 Ma Devon Svrchní Střední Spodní Ems Famen Frasn Givet Eifel Svrchní = dalej Spodní = zlíchov Prag Lochkov 416 ± 2.8 Ma Tab. 1: Schéma dělení devonu (dle International Commission on Stratigraphy ) Velký význam pro sedimentaci a vývoj devonských organismů měly globální událost tzv. eventy, které zapříčinily především eustatické změny hladiny oceánů podmíněné klimatickými výkyvy. Patří mezi ně regresivní event při hranici lochkov/prag, dále transgresivní eventy dalejský, chotečský a kačácký mezi spodním a středním devonem a důležitý kellwasserský event při hranici frasn/famen indikující nejdramatičtější klimatickou změnu, kdy došlo k prudkému ochlazení a následnému vymírání mnoha organismů. Příznivé pro vznik karbonátových platforem a korálovo-stromatoporoidových - 10 -

útesů bylo období givetu a frasnu, kdy byl nejvyšší stav hladiny oceánu (transgrese), který trval až do kellwasserského eventu (Chlupáč a kol. 2002). Z hlediska paleografického (obr.1) došlo ke kolizi dvou kontinentů a to Laurentie a Baltiky za vzniku Laurussie za doznívajících účinků kaledonského vrásnění v období spodního devonu. Od středního devonu pak dochází k nástupu variského vrásnění (= hercynského) a k počínající kolizi Laurussie a Gondwany, které později dají vzniknout superkontinentu Pangea. Celkový trend rozložení kontinentů se tedy vyznačoval posouváním severozápadního okraje Gondwany k severu, do tropického pásma jižní polokoule. Toto se týkalo i jádra Českého masivu. Rheický oceán, nacházející se mezi Gondwanou a Laurusií, byl tímto posunem značně redukován. Českou faunu lze srovnávat s faunami střední Asie, jihovýchodní Číny, jihovýchodní Austrálie či arktické části Kanady z toho důvodu, že tento zmíněný posun kontinentů do teplých klimatických pásem setřel zoogeografické rozdíly. V chladném pásu zůstala jižní část Gondwany, kde byl vývoj siliciklastický, tedy bez vápenců, zatímco teplý klimatický pás se vyznačoval vápencovým vývojem (Chlupáč a kol. 2002). Obr. 1: Paleogeografie spodního devonu s vyznačením přibližné polohy jádra Českého masivu (Upraveno dle D. Kouřil: http://www.geology.upol.cz/spdevon.jpg ) - 11 -

3.2. Devon v České republice V Čechách jsou hlavní oblasti výskytu sedimentů devonského stáří Barrandien v pražské pánvi, dále pak výskyty v západosudetské oblasti na Ještědském hřbetu, v Železných horách, v podloží české křídové pánve a nakonec v metamorfovaných ostrovech na Rožmitálsku. V moravskoslezské pánvi je rozšíření devonských sedimentů i vulkanitů větší. Všechny tyto devonské uloženiny nesou podle paleogeografických a paleomagnetických rekonstrukcí jasné znaky tropického klimatu nízkých zeměpisných šířek jižní polokoule (Chlupáč a kol., 2002). 3.2.1. Pražská pánev Jedná se o oblast (obr. 4) rozkládající se mezi Prahou a Plzní, kde se spolu s devonskými sedimenty nalézají též sedimenty ordovické a silurské. Devonské uloženiny se nacházejí v centrální části pražské pánve jako její denudační zbytek mezi Prahou a okolím Berouna. Jelikož spočívají na vrstvách siluru konkordantně, přechází i vývoj fauny ze siluru plynule do devonu. Ve spodním a nižším středním devonu se sedimenty vyznačují vápencovým vývojem, kde je možné rozlišovat opakované kombinace hlubokovodních, velmi jemnozrnných (mikritových) vápencových facií s faciemi mělkovodnějších vápenců bioklastických, převážně krinoidových. Oblast Barrandienu je typická řadou eventů, jejichž názvy jsou odvozeny od zdejších stratigrafických jednotek (Chlupáč a kol., 1998). 3.2.2. Stratigrafie spodního devonu pražské pánve Obecně jako první se v půlce 19. století o členění devonu zajímal J. Barrande, který označoval jednotlivé vrstvy pomocí písmen a číslic. Jeho následovníci byli M.V. Lipold a J. Krejčí, kteří k daným písmenům a číslicím přiřadili už konkrétní názvy. Po nich některé jednotky rozdělili a přejmenovali R. Kettner a O. Kodym. J. Svoboda a F. Prantl po 2. světové válce definovali mnoho nových jednotek. Poslední stratigrafický výzkum redefinoval I. Chlupáč, v té době také byla definována hranice silur-devon na bázi výskytu graptolita Monograptus uniformis (Chlupáč a kol. 1998). - 12 -

Spodní devon v pražské pánvi je členěn (obr. 2) na stupně lochkov, prag a ems, kdy je ems dělen na spodní ems (zlíchov) a svrchní ems (dalej). Stupeň lochkov se souvrstvím lochkovským konkordantně nasedá na silurské sedimenty a je vyvinuto ve dvou hlavních faciích a jednom přechodném typu. Radotínské vápence se vyznačují střídáním tmavě šedých jemnozrnných bituminózních vápenců a černošedých vápnitých břidlic. Jsou zde někdy hojné černé rohovce a často rozptýlený pyrit. Tyto sedimenty vznikaly v anoxickém prostředí, fauna bentosu je proto ochuzená, avšak hojné jsou zbytky planktonních a nektonních organismů. V této facii se nachází mezinárodní stratotyp hranice silur-devon na Klonku u Suchomast. Tyto vápence se dále nacházejí u parastratotypu na Budňanské skále u Karlštejna, na Kosoři a v Radotíně. Kotýské vápence představují světlejší šedé, bioklastické krinoidové vápence z mělkovodního prostředí. Kotýské vápence se ukládaly na bývalých silurských vulkanických elevací, např. v okolí Svatého Jana pod Skalou. Přechodným typem mezi radotínskými a kotýskými vápenci jsou kosořské vápence, které jsou jemně bioklastické s menším podílem břidličnatých vložek, ale tmavým zabarvením a deskovitou vrstevnatostí podobně jako u radotínských vápenců (Chlupáč a kol. 1998). Při hranici lochkov prag dochází ke změně sedimentace zesvětlením hornin. Tato změna odráží eustatický pokles mořské hladiny, tzv. lochkovsko-pražský hraniční event. Pražské souvrství v stupni prag se vyznačuje velmi pestrým faciálním vývojem. V nejhlubším a nejklidnějším prostředí sedimentovaly vápence dvorecko-prokopské. Tyto vápence jsou šedé, velmi jemnozrnné a velice často hlíznaté. Nacházejí se v oblastech Kosoř a Tetín, konkrétně na lokalitě Damil. Jemnozrnné vápence řeporyjské jsou charakteristické svou červenohnědou barvou a hlíznatostí. Červenohnědá barva je nejspíše způsobena přínosem lateritických zvětralin z pobřeží. Tyto vápence můžou obsahovat čočky hematitové železné rudy s Fe-chlority. Vápence loděnické jsou pestře skvrnité deskovité vápence s kupovitým strukturami typu mud mounds ( kalové kupy ) nejasného vzniku. U těchto vápenců je zvýšený přínos organické drti. Následují krinoidové růžové a načervenalé vápence slivenecké, kde hlavní složkou jsou články lilijic nahromaděných proudy v mělkovodním prostředí. Vápence vinařické jsou bioklastické mikritické vápence s načervenalým - 13 -

zbarvením. U vápenců koněpruských se jedná o typický útesový komplex z bělavých a světle šedých krinoidových vápenců, který patří k světově nejbohatším spodnodevonským společenstvům. Na tomto útesu jdou rozlišit facie útesového jádra s korály, stromatoporoidy, masivními krinoidy a útesové osypy z hrubě detritických krinoidových vápenců s bohatými faunami ramenonožců, mechovek, mlžů, trilobitů, korálů, ostnokožců a plžů (Chlupáč a kol. 1998). Korelace pragu je stále problematická, kdy se rozchází stratotyp a biostratigrafický index (Slavík a spol., 2007). Pražské souvrství je v rozsahu 77,65-118,1 m, stupeň prag je redukován na interval 77,6-91,2 m a značná část tak náleží emsu (Carls a spol., 2008). Stupeň zlíchov (spodní ems) tvořený zlíchovským souvrstvím je ve spodních polohách charakterizován tzv. korálovým obzorem, jehož polohy jsou z hrubě bioklastických vápenců a sedimentárních brekcií (podle typické lokality také nazýván jako obzor Kapličky). Následují šedé zlíchovské vápence s hojnými černými rohovci a ve svrchní části jsou místy vyvinuty červenavé krinoidové chýnické vápence (Chlupáč a kol. 1998). Ve stupni dalej (svrchní ems) se projevuje transgrese moře (tzv. dalejský event), kdy nastupuje facie zelenošedých vápnitých dalejských břidlic, které postupně přecházejí do světlých, mikritických, hlíznatých vápenců třebotovských v nadloží. Tyto břidlice a vápence tvoří souvrství dalejsko-třebotovské. Nejmladší projev podmořského vulkanismu v Barrandienu indikovanému výlevy alkalických bazaltů až pikrobazaltů doprovázený polohami tufů a tufitů spadá do vyšší části právě dalejsko-třebotovského souvrství, k nalezení jsou v lokalitách u Chýnice a Chotče. Díky transgresi moře se přes erodovaný povrch vynořené starší elevace koněpruského útesu mohly ukládat suchomastské vápence. Tento starý útes je rozpukán a prostoupen mnoha rozsedlinami, tzv. neptunickými žilami, jejichž výplní jsou mladší sedimenty, například i právě suchomastské vápence (Chlupáč a kol. 1998). - 14 -

Obr.2: Stratigrafické schéma devonu v Barrandienu (dle Holcové a Slavíka, v tisku) 3.3. Lom Na Stydlých vodách Jedná se o opuštěný vápencový lom nazývaný Na Stydlých vodách a nebo také lom Paraple. Je situován asi 1,5 km západně od obce Bubovice a 1 km od obce Svatý Jan pod Skalou. V této lokalitě se nachází (obr. 3) sledy pražského a zlíchovského souvrství obsahující vápence dvorecko-prokopské (prag), které jsou mikritické, hlíznaté nebo deskovité, světle šedé barvy s vápnitými břidlicemi, ve svrchní části s tenkými tmavými vložkami graptolitových břidlic. Dále s vápenci řeporyjskými (prag), které jsou červenohnědého zbarvení, mikritické a značně hlíznaté. Nakonec jsou zde vápence zlíchovské (zlíchov), které jsou biomikritické, tmavě šedé barvy s tmavými rohovci (Chlupáč 1986). - 15 -

Obr. 3: Sled vápenců u hranice prag/zlíchov v lomu Na Stydlých vodách s tentakulity a konodonty (Upraveno dle Chlupáč & Lukeš 1999) Stupeň prag je definován podle tentakulitové zonace výskytem tentakulita Nowakia acuaria acuaria, stupeň zlíchov pak tentakulitem Nowakia zlíchovensis. Přesná hranice mezi pražským a zlíchovským souvrstvím není jasně určena (Chlupáč & Lukeš 1999). Taktéž pomocí konodontové zonace nelze tuto hranici přesně určit, protože tyto sedimenty jsou na výskyt konodontů chudé, avšak ze získaných dat lze určit zóny C. celtibericus - 16 -

a L. gracilis (Slavík, 2004b). Lokalita lomu Na Stydlých vodách je významná nálezem nejmladších graptolitů Monograptus atopus a Monograptus yukonensis v břidličnatých vrstvách dvorecko-prokopských vápenců (Bouček 1966). Ve vrstvách hlíznatých řeporyjských vápenců byly objeveny drobné čočky sedimentárních ferolitů s unikátním složením oproti známým ordovickým oolitickým železným rudám. Tyto ferolity obsahují přítomnost až několik centimetrů velkých onkoidů, pisoidů, kortoidů a úlomků ferikrusty (Skoček & Kukal, 1998). V řeporyjských vápencích se nachází velice malé množství makrofosílií jako jsou brachiopodi, tentakuliti a trilobiti. Z mikrofosílií vedle foraminifer dále nachází tentakuliti, ostrakodi, jehlice hub a zbytky lilijic. Vápence dvorecko-prokopské jsou na makrofosílie chudé, vedle foraminifer obsahují většinou jehlice hub, ostrakody, brachiopody, články lilijic, mechovky a konodonty. Zlíchovské vápence obsahují z makrofosílií trilobity, brachiopody, tentakulity a tabulátní korály, z mikrofosílií pak jehlice hub a články lilijic (Chlupáč & Lukeš, 1999). Obr. 4: Mapa pražské pánve s vyznačením polohy lomu Na Stydlých vodách (černé kolečko) a polohy lomu Požáry (bílé kolečko) 3.4. Lom Požáry Lomy Požáry-1 (spolu se silurským stupněm přídolí), Požáry-2 a Požáry-3 se nacházejí na jihovýchodním okraji Prahy, asi 1 km od Řeporyjí. Lom Požáry-3 patří stále mezi aktivní - 17 -

lomy. Spodnodevonské hlubokomořské sedimenty odpovídají stáří lochkov zlíchov (spodní ems). Biostratigrafie lomu Požáry-3 je založena na konodontech a dakryokonaridech (Slavík 2004 a, b, Slavík a spol. 2007). Lochkovské souvrství (0-77,6 m) je tvořený hlíznatými vápenci, někdy s buližníky, spodní část je charakterizovaná přítomností Icriodus ex gr. woschmidti, Zieglerodina remscheidensis, Pedavis breviramus a prvním výskytem rodu Lanea. Střední část pak Ozarkodina carlsi, typický dakryokonarid Homoctenowakia senex a dále pak obsahuje typické druhy středního lochkovu Lanea eoeleanorae, Ancyrodelloides transitans a Ancyrodelloides trigonicus. Vápence svrchního lochkovu je možné korelovat se stejně starými vápenci na stratotypovém profilu Homolka ve Velké Chuchli. Nacházejí se tu dva litotypy: radotínský vápenec (0-23 m) a kotýzský vápenec (23-77,6 m) (Chlupáč, 1998). Pražské souvrství (77,6-118,1 m) je reprezentováno krinoidovým a červeně zbarveným hlíznatým vápencem, ve vyšších polohách s graptolitovým intervalem tento interval je význačný zvýšeným obsahem glaukonitu, fosfátu a přítomností graptolitů (Chlupáč, 1998; Hladil, 1966). Stáří pražského souvrství je možné určit na základě prvního výskytu konodontů Icriodus steinachensis a Pelekysgnathus ex gr. serratus. Patří sem pět litotypů: koněpruské vápence (77,6-80,25 m), slivenecké vápence (80,25-85 m), loděnické vápence (85-104 m), řeporyjské vápence (104-110 m) a dvoreckoprokopské vápence (110-118,1 m) s graptolitovým intervalem v rozmezí 112,7-113,6 m) (Chlupáč, 1998). Zlíchovské souvrství (118,1-125 m) je tvořeno šedým až černým vápencem s přeplástky slínů a břidlic, jehož biostratigrafické datování je založeno na fauně dakryokonaridů, konkrétně na základě přítomnosti prvního výskytu Nowakia zlichovensis (Chlupáč, 1998; Koptíková 2010a). V lomu Požáry byla provedena detailní litologická studie a nasbíraná celá řada dat pomocí gamaspektrometrie, magnetické susceptibility a spektrální odraznosti. Lochkovské souvrství (a částečně i zlíchovské) je charakterizováno vyšším výskytem pyritpyrrhotinové asociace těžkých minerálů oproti pražskému souvrství, kde je vyšší hojnost oxidů železa (převážně hematitu) a díky tomu je magnetická susceptibilita vyšší - 18 -

v pražském souvrství než v lochkovském a zlíchovském. Největší změny je možné korelovat s hranicí lochkov prag. Horizont s vyšší magnetickou susceptibilitou je interpretován jako významný interval se zvýšeným přínosem nečistot eolického původu, zpomalením sedimentace a snížením produkce karbonátů (Koptíková a kol., 2010a, b). - 19 -

4. METODIKA V rámci této diplomové práce byly zpracovány jednak vlastnoručně odebrané vzorky z lokality lomu Na Stydlých vodách, a dále vzorky poskytnuté RNDr. Ladislavem Slavíkem, CSc. (Geologický ústav, AV ČR) z lokality lomu Požáry. 4.1. Vzorky z lomu Na Stydlých vodách Odběr vzorků z lokality se uskutečnil 20.11.2009 z odkryté lomové stěny (obr. 5) mezi 2. a 3. etáží. Za asistence doc. Holcové bylo nasbíráno (obr. 6) celkem 31 vzorků. Odebíraly se vzorky o hmotnosti cca 0,5 kg, které byly uskladněny v uzavíratelných plastikových pytlíčcích společně se štítkem s označením dané vrstvy. Jejich dokumentace spočívala v pořízení fotografií s následným zaznamenáním odebíraných poloh a ručního zakreslení jednotlivých poloh do zápisníku. Obr. 5: Vyznačená oblast na lomové stěně lomu Na Stydlých vodách, odkud byly odebírány vzorky. - 20 -

Obr. 6: Zakreslené odebrané vzorky z lomu Na Stydlých vodách (Upraveno dle Chlupáč & Lukeš 1999) 4.2. Vzorky z lomu Požáry K dispozici jsem měla též vzorky od dr. Slavíka z GÚ AV ČR, které vykazují lepší způsob zachování mikrofosílií oproti vlastnoručně sebraným vzorkům. Jednalo se o vzorky tří poloh pražského souvrství z lomu Požáry (Pg 96,1 2/2 ; Pg 108 1 ; Pg 112,5 2/2 ). - 21 -

4.3. Laboratorní zpracování Části odebraného sedimentu byly zalévány různými koncentracemi kyseliny octové. Nejprve byla použita 4% kyselina octová, která se však ukázala jako slabá, dále proto byla použita 8% koncentrace kyseliny octové. Při této koncentraci ze vzorku vypadly četné schránky tentakulitů, které ovšem nebyly žádoucí. Jako třetí byla použita 20% koncentrace kyseliny octové, při které došlo k vyšší eliminaci schránek tentakulitů a tedy lepší separaci schránek foraminifer. Kousky sedimentů se v daných koncentracích rozpouštěly po dobu jednoho týdne, poté byly slity přes hrubé a jemné síto, které zachytávalo frakci o velikosti cca 2 0,063 mm. Hrubé síto zachytávalo větší kousky nerozpuštěného sedimentu, který se opětovně zalil stejnou koncentrací kyseliny a nechal se znovu rozpouštět. To se opakovalo po dobu 5 6 týdnů. Frakce z jemného síta se nechala proschnout na Petriho miskách, z kterých se poté pod binokulární lupou vybírací jehlou separovaly jednotlivé schránky foraminifer. Ty byly lepeny na měděnou oboustrannou lepenku připevněnou na vhodný kovový podklad, následně pozlaceny a nasnímány na elektronovém mikroskopu typu JEOL JSM-6380. To je běžný postup, aplikovaný bez výjimky na všechny zkoumané vrstvy a všechny vybrané mikrofosílie. Dr. Slavík používal stejnou metodiku, avšak horninu v kyselině octové ještě umisťoval do plastových síťek, aby nedocházelo k drcení rezidua. Některé mikrofosílie byly následně ještě podrobeny detailnějšímu zkoumání, pro které byl použit světelný mikroskop a analýza chemického složení schránek pomocí energiové disperze na přístroji TESCAN VEGA3 pod vedením RNDr. Zuzany Korbelové na GÚ AV ČR. 4.4. Světelný mikroskop Vedle elektronového mikroskopu byl použit i světelný mikroskop pro prosvícení jednotlivých schránek v imerzním oleji ve spolupráci s RNDr. Jakubem Sakalou, Ph.D. (Ústav geologie a paleontologie, PřF UK). Byl použit fázový kontrast. Tento mikroskop byl použit na vytipované schránky pro sledování tloušťky schránky a sledování povrchu a jednotlivých aglutinovaných zrn. - 22 -

4.5. Mikrosonda Analýza chemického složení jednotlivých schránek probíhala na Geologickém ústavu AV ČR v Suchdole pod vedením RNDr. Zuzany Korbelové. Analýza probíhala na přístroji TESCAN VEGA3 pomocí energiové disperze a snímání pomocí sekundárních elektronů v nízkém a vysokém vakuu. Použity byly schránky ze vzorků Pg 108 a Pg 112,5 z lomu Požáry. Na schránkách byly vytipovány buď jednotlivá zrna nebo spojující tmel mezi nimi, případně další struktury, pokud jednotlivá zrna nebyla dobře rozlišitelná, a na těchto bodech přístroj vyhodnotil procentuální chemické složení. Pro analýzu jednotlivých bodů je ovšem nutno brát v potaz zasažení okolím tedy jisté zkreslení např. oxidy Fe a Mg ze zbytků matečné horniny. Klasifikace minerálů byla konzultována s Mgr. Viktorem Goliášem, Ph.D. (Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů, PřF UK). - 23 -

5. VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA FORAMINIFEROVÝCH SPOLEČENSTEV Společenství foraminifer z lokality lomu Na Stydlých vodách charakterizuje rod Hyperammina (1 druh), Colonammina (1 druh), Psammosphaera (2 druhy), Thurammina (1 druh), Lagenammina (1 druh), Bathysiphon (1 druh) a Tolypammina (2 druhy). Celkem společenství pražského souvrství obsahuje 9 taxonů. Vzorky vykazovaly značnou fragmentaci schránek, což může ukazovat na větší dynamiku prostředí a nebo též na chybu v metodickém postupu. Foraminiferové společenství lokality lomu Požáry-3 charakterizují rody Bathysiphon (1 druh), Hyperammina (3 druhy), Tolypammina (6 druhů), Colonammina (1 druh), Lagenammina (2 druhy), Thurammina (3 druhy) a Psammosphaera (2 druhy). Celkem bylo popsáno 18 taxonů. - 24 -

6. SYSTEMATICKÁ ČÁST Následující klasifikace je použitá podle Loeblich a Tappan (1987): Řád Foraminiferida Eichwald, 1830 Podřád Textulariina Delage a Héruard, 1896 Čeleď Bathysiphonidae Avnimelech, 1952 Rod Bathysiphon Sars, 1872 Bathysiphon sp. Tab. 1, obr. 4-5; Tab. 4, obr. 1, 3; Tab. 6, obr. 13-14; Tab. 8, obr. 4, 13; Tab. 9, obr. 9,11 Popis: Volná schránka představovaná celistvým a robustním tubusem. Schránka je na obou koncích otevřená, rovná nebo mírně zakřivená. Na některých schránkách lze vidět nepatrné zaškrcování způsobené následkem periodického přirůstání. Stěna schránky je aglutinovaná z velice jemnozrnného materiálu. Počet jedinců: 10 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 108; Pg 96,1; Pg 112,5), lom Na Stydlých vodách Čeleď Psammosphaeridae Haeckel, 1894 Rod Psammosphaera Schulze, 1875 Psammosphaera cava Moreman, 1930 Tab. 4, obr. 6; Tab. 7, obr. 3; Tab. 9, obr. 8 1930 Psammosphaera cava Moreman, str. 48, tab. 6, obr. 12 1985 Psammosphaera cava Moreman; Gnoli a Serpagli, str. 214, tab. 1, obr. 19-20 1996 Psammosphaera cava Moreman; Bell, str. 88, tab. 6, obr. J - 25 -

1999 Psammosphaera cava Moreman; Holcová, str. 40, tab. 1, obr. 3-5, 8; tab. 3, obr. 1-10; 2002 Psammosphaera cava Moreman; Holcová, str. 88, tab. 10, obr. 6, 8; tab. 11, obr. 13; tab. 13, obr. 4; tab. 15, obr. 1, 4 2003 Psammosphaera cava Moreman; Holcová, str. 403, tab. 1, obr. 1-2 2004 Psammosphaera cava Moreman; Holcová, str. 178, tab. 2, obr. 1 Popis: Schránka volná, sférická, může být i diageneticky zploštělá. Stěna schránky je aglutinovaná a složená z jemnozrnného až střednězrnného materiálu, s neurčeným ústím. Průměr schránky je větší jak 145 µm. Počet jedinců: 3 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 96,1; Pg 112,5), lom Na Stydlých vodách Psammosphaera minuta Dunn, 1942 Tab. 3, obr. 2; Tab 4, obr. 8; Tab. 9, obr. 7 1942 Psammosphaera minuta Dunn, str. 323, tab. 42, obr. 10-12 2002 Psammosphaera minuta Dunn; Holcová, str. 88, tab.13, obr. 3; tab. 15, obr. 5-8 Popis: Schránka volná, sférická, menších rozměrů než P. cava a se silnější stěnou. Stěna schránky je aglutinovaná z jemnozrnného až střednězrnného materiálu. Nemá viditelné ústí. Počet jedinců: 3 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 108; Pg 96,1), lom Na Stydlých vodách Čeleď Hemisphaeramminidae Loeblich a Tappan, 1961 Rod Colonammina Moreman, 1930 Colonammina sp. Tab. 3, obr. 1, 4, 6; Tab. 4, obr. 12, 14; Tab. 7, obr. 1-2, 6, 12, 13; Tab. 9, obr. 1-2, 4, 6-26 -

Popis: Schránka přisedlá, poměrně veliká schránka kulovitého tvaru. Kruhovité ústí je situované na krátkém krčku, který může být ulomený. Stěna schránky je aglutinovaná ze střednězrnného až hrubozrnného materiálu. Počet jedinců: 12 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 108;Pg 96,1;Pg 112,5), lom Na Stydlých vodách Čeleď Hippocrepinidae Rhumbler, 1895 Rod Hyperammina Brady, 1878 Hyperammina reflua Bell, 1996 Tab. 1, obr. 11-12 1996 Hyperammina reflua Bell, str. 86 tab. 7, obr. C Popis: Volná schránka. Druhá komůrka je dlouhá, tubulární, rovná a po 2/3 se obrací zpátky směrem k iniciální části a pokračuje dál souběžně. Ústí je kruhovité, jednoduché. Stěna schránky je aglutinovaná z jemnozrnného materiálu. Proloculum nebylo zachováno. Počet jedinců: 2 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 108) Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman, 1959 Tab. 1, obr. 1, 6; Tab. 5, obr. 1-2; Tab. 6. obr. 6; Tab. 8, obr. 7-8; Tab. 9, obr.10 1959 Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman, str. 238, tab. 34, obr 1-5 2002 Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman; Holcová, str. 101, tab. 6, obr. 3; tab. 8, obr. 2-5, tab. 9, obr. 4-8, tab. 11, obr 7-8 2004 Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman; Holcová, str. 179, tab. 1, obr. 14-15 - 27 -

Popis: Volná schránka, kompaktní. Vejčité či kulovité proloculum následované štíhlou trubicovitou druhou komůrkou. Mezi proloculem a druhou komůrkou je jemné zúžení. Průměr prolocula a druhé komůrky je přibližně stejný. Stěna schránky je aglutinovaná, složená z jemnozrnného materiálu. Počet jedinců: 8 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 108; Pg 112,5), lom Na Stydlých vodách Hyperammina aff. rockfordensis (1) Gutschick a Treckman, 1959 Tab. 1, obr. 2, 7 1959 Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman, str. 238, tab. 34, obr 1-5 2002 Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman; Holcová, str. 101, tab. 6, obr. 3; tab. 8, obr. 2-5, tab. 9, obr. 4-8, tab. 11, obr 7-8 2004 Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman; Holcová, str. 179, tab. 1, obr. 14-15 Popis: Jednoduchá volná schránka, štíhlá a kompaktní. Vejčité proloculum následované trubicovitou druhou komůrkou. Mezi proloculem a druhou komůrkou je jemné zúžení. Průměr prolocula a druhé komůrky je přibližně stejný. Stěna schránky je aglutinovaná, sestavená z jemnozrnného materiálu. Poznámka: Proloculum je nápadně ukloněné k jedné straně oproti H. rockfordensis. Počet jedinců: 2 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 108) Čeleď Saccamminidae Brady, 1884 Rod Thurammina Brady, 1879 Thurammina diforamens Ireland, 1956 Tab. 7, obr. 10-28 -

1956 Thurammina diforamens Ireland, str. 841, obr. 3-7 2002 Thurammina aff. diforamens Ireland; Holcová, str. 96, tab. 5, obr. 14 2003 Thurammina diforamens Ireland; Holcová, str. 402, tab. 1, obr. 5 Popis: Schránka volná, sférická s dvěmi dlouhými výběžky, na kterých jsou kruhovitá ústí. Tyto výběžky nejsou u sebe, ale na opačných stranách. Stěna schránky je aglutinovaná, ze střednězrnného materiálu. Počet jedinců: 1 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 112,5) Thurammina quadritibulata Dunn, 1942 Tab. 4, obr. 11; Tab. 7, obr. 9 1942 Thurammina quadritibulata Dunn, str. 334, tab. 43, obr. 22 2002 Thurammina aff. quadritibulata Dunn; Holcová, str. 97, tab. 7, obr. 10; tab. 10, obr. 13; tab. 16, obr. 8 Popis: Schránka sférická, volná. Má čtyři nepatrně se zužující trubicovité výběžky v rozích schránky, na jejichž koncích jsou malá kruhovitá ústí. Stěna schránky je tenká, aglutinovaná, hrubozrnná. Počet jedinců: 2 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 96,1; Pg 112,5) Thurammina triradiata Gutschick a Treckman, 1959 Tab. 9, obr. 5; Tab. 7, obr. 8 1959 Thurammina triradiata Gutschick a Treckman, str. 233, tab. 33, obr. 16,17 2002 Thurammina triradiata Gutschick a Treckman; Holcová, str. 97, tab. 4, obr. 3; tab. 16, obr. 4-29 -

Popis: Schránka volná, trojúhelníkového obrysu, s třemi výběžky v rozích, na kterých jsou kruhovitá ústí. Tyto výběžky jsou částečně olámané. Stěna schránky aglutinovaná, složená ze střednězrnného až hrubozrnného materiálu. Počet jedinců: 1 Výskyt: Lom Na Stydlých vodách, lom Požáry (pražské souvrství Pg 112,5) Rod Lagenammina Rhumbler, 1911 Lagenammina ovata Bell, 1996 Tab. 7, obr. 11; Tab. 4, obr. 5, 7 1996 Lagenammina ovata Bell, str. 89, tab. 7, obr. O 2002 Lagenammina ovata Bell; Holcová, tab. 1, obr. 7 Popis: Volná, velká, oválná schránka s kratším, trubicovitým krčkem, na kterém je terminálně umístěné kruhovité ústí. Stěna schránky je aglutinovaná, tvořená hrubozrnným materiálem. Schránky jsou často rozbité. Počet jedinců: 3 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 112,5; Pg 96,1) Lagenammina sphaerica Moreman, 1930 Tab. 3, obr. 3, 5, 7; Tab. 4, obr. 9, 10, 13; Tab. 7, obr. 4-5, 7; Tab. 9, obr. 3 1930 Lagenammina sphaerica Moreman, str. 51, tab. 5, obr. 15 1996 Lagenammina sphaerica Moreman; Bell, str. 89, tab. 7, obr. J 2002 Lagenammina sphaerica Moreman; Holcová, tab. 4, obr. 2; tab. 6, obr. 2; tab. 7, obr. 2-4; tab. 11, obr. 1-3; tab. 13, obr. 6; tab. 14, obr. 1; tab. 16, obr. 1-3 2003 Lagenammina sphaerica Moreman; Holcová, tab. 1, obr. 7-30 -

Popis: Volná, malá schránka oválného nebo kulovitého tvaru. Kruhovité ústí je situované na prodlouženém krčku na užší části schránky. Někdy je tento krček ulomený. Stěna schránky je aglutinovaná z různorodého jemnozrnného až hrubozrnného materiálu. Počet jedinců: 12 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 108, Pg 96,1, Pg 112,5), lom Na Stydlých vodách. Čeleď Ammodiscidae Reuss, 1862 Rod Tolypammina Rhumbler, 1895 Tolypammina bulbosa Gutschick a Treckman, 1959 Tab. 2, obr. 9, 12; Tab. 5, obr. 8, 9, 11 1959 Ammovertella bulbosa Gutschick a Treckman, str. 247, tab. 37, obr. 4-5, 8-9 2002 Tolypammina bulbosa Conkin a Conkin; Holcová, str. 106, tab. 17, obr. 11, 12 Popis: Schránka částečně přisedlá, proloculum výrazně velké, vejčitého tvaru. Následuje hemitubulární až tubulární druhá komůrka, která se v polovině své délky otáčí zpět a následuje dál přímým směrem. Stěna schránky je aglutinovaná, složená z jemnozrnného až střednězrnného materiálu. Některé exempláře nemají zachovalé proloculum. Počet jedinců: 5 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 108; Pg 112,5) Tolypammina polyverta Ireland, 1956 Tab. 1, obr. 14; Tab. 2, obr. 1-3, 6-8, 10-11, 13; Tab. 5, obr. 3-6, 10, 12-13; Tab. 6, obr, 3, 8-9, 12; Tab. 8, obr. 15-16 1956 Tolypammina polyverta Ireland, str. 850, tab. 4, obr.30-35 2002 Tolypammina polyverta Ireland; Holcová, str. 105, tab. 8, obr. 9-11 - 31 -

Popis: Malé proloculum následované druhou komůrkou, která postupně zvětšuje svůj průměr. Růst komůrky je zpočátku ve smyčce, následuje nepravidelný růst všemi směry v prostoru, do smyček, do U-otočení, těsně i rozvolněně. Schránka může být na pár místech přisedlá, ale průměr komůrky je cirkulární. Stěna schránky je aglutinovaná, z jemnozrnného materiálu. Poznámka: Tolypammina polyverta patří k nejhojnějšímu druhu. Počet jedinců: 23 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 108; Pg 112,5), lom Na Stydlých vodách Tolypammina sp. (1) Tab. 1, obr. 13; Tab. 2, obr. 5; Tab. 6, obr. 4 Popis: Přisedlá schránka s velkým proloculem kulovitého až polokulovitého tvaru. Následuje nepatrně se zvětšující hemitubulární druhá komůrka, která je na svém počátku planispirálně stočená a poté přímá. Stěna schránky je aglutinovaná ze střednězrnného materiálu. Počet jedinců: 3 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 108, Pg 112,5) Tolypammina sp. (2) Tab. 2, obr. 4; Tab. 4, obr. 4; Tab. 6., obr. 1-2, 7 Popis: Přisedlá schránka. Druhá komůrka se postupně rozšiřuje, je hemitubulární. Na svém počátku planispirálně stočená, dále rovná, ve 2/3 své délky vytvářející U-stočení. Ani u jednoho vzorku nebylo proloculum rozpoznáno. Stěna schránky je aglutinovaná z jemnozrnného až střednězrnného materiálu. Počet jedinců: 3 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 96,1; Pg 108; Pg 112,5) - 32 -

Tolypammina sp. (3) Tab. 5, obr. 7; Tab. 6, obr. 5, 10 Popis: Schránka přisedlá, hemitubulární postupně se rozšiřující v průměru druhá komůrka, proloculum nebylo nalezeno. Druhá komůrka je v počáteční fázi celkem přímá, následuje U-otočení, opět přímá schránka a opět U-otočení s tím, že rozestup mezi stáčením je přibližně stejný. Takto se schránka skládá několikrát za sebou. V konečné fázi dochází k nepravidelnému stočení jiným směrem. Stěna schránky je aglutinovaná, složená z jemnozrnného materiálu. Poznámka: Podobné schránky jako druh Tolypammina sp. (1) popsala Holcová (2002) s tím rozdílem, že tyto schránky nemají konstantní průměr druhé komůrky, ale nepatrně se rozšiřují. Počet jedinců: 3 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 112,5) Tolypammina sp. (4) Tab. 1, obr. 9-10; Tab. 6, obr. 11; Tab. 8, obr. 3, 9-12 Popis: Fragmenty nejspíše volných, tubulárních schránek bez prolocula. Schránka přímá, zvlněná, nepatrně se rozšiřující. Stěna schránky aglutinovaná, z jemnozrnného materiálu. Počet jedinců: 8 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 108; Pg 112,5), lom Na Stydlých vodách Fragment trubice, typ 1 Tab. 1, obr. 3, 8; Tab. 4, obr. 2; Tab. 8, obr. 5-6 Popis: Rovný tubulární fragment schránky, bez prolocula, nepatrně zvětšující svůj průměr. Stěna schránky aglutinovaná, z jemnozrnného materiálu. Možná fragmenty schránek hyperammin. Počet jedinců: 5 Výskyt: Lom Požáry (pražské souvrství Pg 108; Pg 96,1), lom Na Stydlých vodách - 33 -

Fragment trubice, typ 2 Tab. 8, obr. 1-2, 14 Popis: Rovný tubulární fragment schránky, bez prolocula. Průměr schránky je konstantní. Stěna schránky aglutinovaná, z jemnozrnného materiálu. Komůrka je zakřivená, v jednom případě i lehce zvlněná. Počet jedinců: 3 Výskyt: Lom Na Stydlých vodách - 34 -

7. DISKUSE V následujících řádcích porovnávám popsaná společenstva foraminifer převážně spodního devonu z různých oblastí (jsou zde i některé práce zabývající se ordovikem a silurem, kde jsou popsány holotypy foraminifer dále se vyskytující ve spodním devonu): Zjištěné druhy Hyperammina reflua, Psammosphaera cava, Lagenammina sphaerica a rod Hyperammina byly popsané též Bellem (1996) ve státě Viktorie. Bell a Winchester-Seeto (1994) popisovaly dále společenstva z oblastí Viktorie, Nový Jižní Wales a Queensland, kde společně s Barrandienem převažovaly rody Hyperammina, Psammosphaera, Lagenammina, Tolypammina a Thurammina. V palynologických reziduích spodního devonu (Bell & Winchester-Seeto 1999) z Austrálie a Sibiře se našly totožné rody Lagenammina, Thurammina, Psammosphaera a totožný druh Lagenammina ovata. Rody Cystringarhiza, Astrorhiza, Saccorhiza, Rhabdammina, Stegnammina, Hemmisphaerammina, Webbinelloidea či Saccammina byly nalezeny pouze v Austrálii a nebyly zjištěny v materiálu, který jsem zkoumala. Zjištěný rod Bathysiphon popsal ve spisech dokumentujících oblasti siluru a devonu v Oklahomě Ireland (1939), v silurských vrstvách rod Colonammina a druhy Psammosphaera cava a Lagenammina sphaerica, nalézající se v obou porovnávaných oblastech. Dále pak byly popsány totožné druhy Thurammina diforamens a Tolypammina polyverta Irelandem (1956) v Kansasu. V práci McClellana (1973) z Nevady je shodný druh Psamosphaera cava. Autoři Conkin a Conkin (1982) ve své souhrnné studii paleozoických aglutinovaných foraminifer uvádějí tyto druhy, které jsou totožné s mnou popsanými jedinci, a to Psammosphaera cava a Bathysiphon sp. U autorů Gutschicka a Treckmana (1959) dochází ke shodě v druzích Psammosphaera cava, Lagenammina sphaerica, Tolypammina bulbosa, Thurammina diforamens, Thurammina triradiata, Thurammina quadritubulata, Hyperammina rockfordensis převažující v obou oblastech. Dunn (1942) věnující se ve své práci silurským foraminiferám v údolí Mississippi popsal druhy Psammosphaera minuta, Psammosphaera cava, Lagenammina sphaerica, Thurammina quadritubulata, jenž se našly v obou porovnávaných oblastech. Moreman - 35 -

(1930) zabývající se foraminiferami ordoviku a siluru v Oklahomě nalezl druhy Lagenammina sphaerica, Psammosphaera cava a rod Bathysiphon a Colonammina nalézající se též v pražské pánvi. Oproti mnou zjištěnými rody se v Severní Americe dále nacházejí rody Rhabdammina, Sorosphaera, Stegnammina, Webbinelloidea, Ceratammina, Hemmisphaerammina. Ze Sardinie (1985) Gnoli a Serpagli popsali druh Psammosphaera cava a zástupce rodu Tolypammina nalezené shodně i v Barrandienu. Popsaná společenství v Polsku Malecem (1992) z lokality Góry Świętokrzyskie nevykazují žádnou druhovou shodu, pouze shody v rodu Hyperammina a Lagenammina. Oproti tomu zde převažují rody Webbinelloidea, Saccammina a Amphitremoida. Společenství foraminifer ve spodním devonu v Barrandienu s přihlédnutím na pražské souvrství popsané Holcovou (1999, 2002, 2003, 2004) byly zjištěny shodné druhy Psammosphaera cava, Psammosphaera minuta, Thurammina triradiata, Thurammina aff. diforamens, Thurammina aff. quadritubulata, Lagenammina sphaerica, Lagenammina ovata, Hyperammina rockfordensis, Tolypammina bulbosa, Tolypammina polyverta, Tolypammina sp., Colonammina sp., Bathysiphon sp. Naopak zde byly zjištěny rody Rhabdamina, Hemisphaerammina, Webbinelloidea, Pseudoastrorhiza, Saccammina, které jsem vůbec nezaznamenala ve svých vzorcích. Mohlo by se zdát, že některé schránky rodu Tolypammina by mohly být spíše rourky mnohoštětinatců (Polychaeta). Důležitá je absence prolocula, které foraminifery mají, mnohoštětinatci nikoliv. Ovšem u foraminifer nemusí být zachováno. Zástupci třídy Polychaeta vytvářejí aglutinované nebo vápnité schránky s otvory na navzájem opačných koncích. Tyto schránky mají proměnlivý průměr trubice, celkově vytvářejí dojem velké propletenosti. Často mají vidět přírůstkové linie, jsou přisedlé nebo naopak volné. Na povrchu mohou mít skulptury, například kýl či zoubek v apertuře. Jelikož u pár jedinců foraminifer bylo proloculum zachováno a ty, jimž chybělo, vykazovaly podobné znaky, jelikož jsem neobjevila přírůstkové linie ani skulpturaci a víc jsem se shodovala - 36 -

s diferenční diagnózou rodu Tolypammina a jednotlivých druhů, přikláním se tedy k tomu závěru, že se nejedná o rourky mnohoštětinatců, nýbrž o foraminifery. Porovnám-li materiál, který jsem popsala v pražském souvrství lomu Požáry-3 a lomu Na Stydlých vodách, docházím k závěru, že oproti jiným společenstvům mé vzorky vykazují vyšší hojnost rodů Colonammina a Tolypammina, dále vysokou hojnost druhů Lagenammina sphaerica a Hyperammina rockfordensis. Oproti tomu je zde patrná absence rodů Hemisphaerammina, Cystringarhiza, Astrorhiza, Saccorhiza, Stegnammina, Ceratammina, Sorosphaera, Pseudoastrorhiza, Rhabdamina, Webbinelloidea či Saccammina. - 37 -

8. ZÁVĚR Ze 31 zpracovaných vzorků nasbíraných z lomu Na Stydlých vodách jich 10 obsahovalo foraminifery. Jednalo se o vzorky SV5, SV 5a, SV 6, SV 9, SV 10, SV 15, SV 16, SV 26, SV 27, SV 28. Často se nacházely fragmenty schránek, převážně sférických. Foraminifery byly nejhojnější ve vzorcích SV 9, SV 10 a SV 26 a SV 27. Zdejší společenství se vyznačuje výskytem rodu Tolypammina (7 jedinců), Colonammina (4 jedinci), Bathysiphon (4 jedinci), Psamosphaera (2 jedinci), Thurammina (1 jedinec), Lagenammina (1 jedinec) a Hyperammina (3 jedinci) a fragmenty trubic (5 jedinců). Nejhojnější jsou rody Hyperammina, Colonammina a Tolypammina. Ze tří vzorků z lomu Požáry byly dva vzorky na společenstva foraminifer velice bohaté, konkrétně pak vzorky z poloh Pg 108 a z Pg 112,5. Podstatně chudší byl výskyt foraminifer ve vzorku Pg 96,1, kde se spíš nacházely fragmenty schránek (celkem 3 jedinci dohromady). Ve vrstvě pražského souvrství Pg 108 byla největší hojnost rodu Tolypammina (17 jedinců), Hyperammina (6 jedinců), a Bathysiphon (2 jedinci). Z kulovitých schránek pak byly nejhojnější rody Lagenammina (3 jedinci) a Colonammina (3 jedinci), následoval jeden zástupce rodu Psammosphaera. Vrstva pražského souvrství Pg 96,1 obsahovala převážně fragmenty schránek, převažoval Bathysiphon (2 jedinci), Lagenammina (5 jedinci) a Colonammina (2 jedinci), v menší míře pak rody Tolypammina (1 jedinec), Thurammina (1 jedinec) a Psamosphaera (2 jedinci). Další velice bohatá vrstva označená jako Pg 112,5 měla největší hojnost rodu Tolypammina (22 jedinců) a Hyperammina (3 jedinci), dva zástupci rodu Bathysiphon. Z kulovitých schránek převažovaly rody Colonammina (5 jedinců), Thurammina (3 jedinci) a Lagenammina (4 jedinci), jeden zástupce rodu Psamosphaera. Celkově bylo popsaných 115 jedinců v 18 taxonech. - 38 -

9. POUŽITÉ ZDROJE Bell, K. N. (1996): Early Devonian (Emsian) agglutinated foraminiferans from Buchan and Bindi, Victoria, Australia. Proc. Roy. Soc. Victoria, 108 (2): 73-106. Boersma, A. (1998): Foraminifera. In: Boersma, A.& Haq, B.U. (ed.), Introduction to marine micropaleontology. Elsevier, New York, 19 77. Bouček, B., Horný R., Chlupáč, I. (1966): Silurian versus Devonian. Sbor. Nár. Muz. Ř. B, 22, 2, 49-65. Praha. Carls, P., SLavík, L. & Valenzuela-Ríos, J. I. (2008): Comments on the GSSP for the basal Emsian stage boundary: the need for its redefinition. Bulletin of Geosciences, 83: 383-390. Conkin, J. E. & Conkin, B. M. (1982): North American Paleozoic Agglutinate Foraminifera. In: M. A. Buzas (ed.): Foraminifera, Notes for a short Course. Univ. of Tennessee, Dept. Geological Science, Studies in Geology 6: 177-191. Dunn, P. H. (1942): Silurian foraminifera of the Mississippi Basin. J. Paleont., 16,3: 317-342. Gnoli, M. & Serpagli, E. (1984): An unusually preserved foraminiferal association from the Upper Silurian Lower Devonian beds in southwestern Sardinia. Bolletino della Società Paleontologica Italiana, Modena, 23 (2), 211-220. Gutschick, R. C. & Treckman, J. F. (1959): Areanceous Foraminifera from the Rockford limestone of Northern Indiana. J. Paleont., 33,2: 229-250. Chlupáč, I. (1986): Barrandian-Moravian Karst. Ústřední ústav geologický, Praha, 34 pp. - 39 -

Chlupáč, I., Havlíček, V., Kříž, J., Kukal, Z., & Štorch, P. (1998): Paleozoic of the Barrandian (Cambrian to Devonian). Czech Geological Survey, Prague, 183 pp. Chlupáč, I. & Lukeš, P. (1999): Pragian/Zlichovian and Zlichovian/Dalejan boundary sections in the Lower Devonian of the Barrandian area, Czech Republic. Newslett. Stratigr., 37(1/2), 75-100. Leiden. Chlupáč, I., Brzobohatý, R., Kovanda, J. & Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha, 436 s. Hladil, J., Čejchan, P., Gabašová, A., Táborský, Z. & Hladíková, J., (1996): Sedimentology and orientation of tentaculite shells in turbidite lime mudstone to packstone: Lower Devonian, Barrandian, Bohemia. Journal of Sedimentary Research, 66: 888-899. Holcová, K. (1999): Foraminifers from the Barrandian: a revision of micropaleontological collection of the Department of Paleontology, Charles University, Prague. Časopis Národního Musea, 168 (1-4): 37-51. Holcová, K. (2002): Silurian and Devonian foraminifers and other acid-resistant microfossils from the Barrandian area. Acta Musei Nationalis Pragae, Series B, Historia Naturalis, 58 (3-4), 83-140. Holcová, K. (2003): Foraminiferal assemblages in acid residues from the Císařská rokle Gorge at Srbsko (the Lower/Middle Devonian boundary interval, Barrandian area) and their paleoenviromental significance. Bulletin of Geosciences, Vol. 78, No. 4, 393-403. Holcová, K. (2004): Silurian and Devonian Foraminifera from the Barrandian area (Czech republic). In: Bubík, M. and Kaminski, M. A. (ed.), Proceedings of the Sixth International Workshop on Agglutinated Foraminifera. Grzybowski Foundation Special Publication, 8, 167-184. - 40 -

Ireland, H. A. (1939): Devonian and Silurian Foraminifera from Oklahoma. J. of Paleont., 13,2: 190-202 Ireland, H. A. (1956): Upper Pennsylvanian arenaceous foraminifera from Kansas. J. Paleont. 30: 831-864. Koptíková, L., Hladil, J., Slavík, L., Čejchan & P., Bábek, O., (2010a): Fine-grained noncarbonate particles embedded in neritic to pleagic limestones (Lochkovian to Emsian, Prague Synform, Czech Republic): composition, provenance and links to magnetic susceptibility and gamma-ray logs. Geologica Belgica, 13/4: 407-430. Koptíková, L., Bábek, O., Hladil, J., Kalvoda, J. & Slavík, L. (2010b): Stratigraphic significance and resolution of spectral reflectance logs in Lower Devonian carbonates of the Barrandian area, Czech Republic; a correlation with magnetic susceptibility and gamma-ray logs. Sedimentary Geology, 225: 83-98. Loeblich, A. R. & Tappan, H. (1987): Foraminiferal genera and their classification. Van Nostrand Reinhold Co., New York, 2047 pp. Malec, J. (1992): Arenaceous Foraminifera from Lower-Middle Devonian Boundary Beds of Western Part of the Gory Świętokrzyskie Mts. Ann. Soc. Geol. Poloniae, 62: 269-287. McClellan, W. A. (1973): Siluro-Devonian Microfaunal Biostratigraphy in Nevada. Bull. amer. paleont., 62.274: 231-375. Moreman, W. L. (1930): Arenaceous Foraminifera from Ordovician and Silurian limestones of Oklahoma. J. Paleont., 4,1: 42-59. - 41 -

Slavík, L. (2004a): The Pragian-Emsian conodont successions of the Barrandian area: search of an alternative to the GSSP polygnathid-based correlation concept. Geobios, 37: 454-740. Slavík, L. (2004b): A new conodont zonation of the Pragian Stage (Lower Devonian) in the stratotype area (Barrandian, central Bohemia). Newsl. Stratigr., 40 (1/2), 39-71. Slavík, L., Valenzuela-Ríos, J. I., Hladil, J. & Carls, P., (2007): Early Pragian conodonbased correlations between the Barrandian area and the Spanish Central Pyrenees. Geological Journal, 42:499-512. Skoček, V. & Kukal, Z. (1998): Oncoidal and ooidal ironstone in the Lower Devonian limestone sequence, Barrandian, Czech Republic. Bulletin Czech Geological Survey, 73, 23-32. Pokorný, V. (1954): Základy zoologické mikropaleontologie. Nakl. ČSAV, Praha, 650 s. Winchester-Seeto, T.& Bell, K. N. (1994): Microforaminiferal linings from the Early Devonian of Eastern Australia, and their generic placement. J. Paleont., 68 (2): 200-207 Winchester-Seeto, T.& Bell, K. N. (1999): Linings of agglutinated Foraminifera from the Devonian: taxonomic and biostratigraphic implications. J. Micropalaent. 18: 27-43. Internetové zdroje: D. Kouřil: http://www.geology.upol.cz/spdevon.jpg (červenec 2012) Global Boundary Stratotype Section and Point (GSSP) of the International Commission of Stratigraphy, GSSP Table - Paleozoic Era: http://stratigraphy.science.purdue.edu/gssp/ (červenec 2012) - 42 -

10. OBRAZOVÉ TABULE 10.1. Tabule optický mikroskop 1.-3. Psammosphaera cava Moreman 4.-6. Psammosphaera sp. 7.-9. Lagenammina sphaerica Moreman 10.-11. Fragment trubičky 12. Tolypammina sp. 13.-14. Lagenammina sphaerica Moreman - 43 -

Tabule optický mikroskop Obrázky 4-9 jsou v měřítku 50 µm, obrázky 1-3 a 13-14 v měřítku 100 µm a obrázky 10-12 v měřítku 200 µm. - 44 -

10.2. Tabule mikrosonda 1. Psammosphaera sp. 2. Thurammina sp. 3. Thurammina diforamens Ireland 4. Psammosphaera sp. 5. Lagenammina sphaerica Moreman 6. Psammosphaera sp. 7. Thurammina quadritubulata Dunn 8. Thurammina sp. 9.-12. Tolypammina sp. - 45 -

Tabule mikrosonda - 46 -

Tabule mikrosonda - 47 -

1) Spectrum MgO Al2O3 SiO2 K2O FeO CaO 1 0,65 4,44 91,68 1,42 1,81 křemen 2 0,66 6,73 88,02 2,15 2,44 křemen 3 0,40 3,70 91,61 1,52 1,77 1,00 křemen 2) Spectrum MgO Al2O3 SiO2 K2O FeO 1 1,81 18,33 65,84 8,18 5,83 K - živec 2 0,76 5,17 91,10 1,53 1,43 křemen 3 1,12 13,91 72,73 9,35 2,90 K - živec 4 1,52 10,42 79,66 3,16 5,23 K - živec 3) Spectrum MgO Al2O3 SiO2 CaO FeO K2O Na2O 1 1,62 10,00 74,13 9,03 4,47 0,75 K - živec 2 0,60 4,84 89,57 0,57 3,17 1,24 křemen 3 0,72 5,37 88,62 3,77 1,52 křemen 4 1,15 5,51 86,41 0,72 3,88 1,82 0,51 křemen 5 1,02 5,49 87,56 0,84 3,22 1,20 0,67 křemen 6 0,73 4,13 89,96 0,92 2,75 1,51 křemen 4) Spectrum Na2O Al2O3 SiO2 K2O FeO MgO 1 7,71 13,02 76,81 0,88 1,58 albit 2 0,87 12,04 77,34 3,10 4,21 2,44 K - živec 3 1,99 7,76 84,65 1,40 3,29 0,90 křemen 5) Spectrum MgO Al2O3 SiO2 K2O FeO 1 0,33 3,69 93,70 0,99 1,28 křemen 2 0,44 3,57 93,96 0,94 1,09 křemen 3 0,41 3,03 95,05 0,67 0,84 křemen 6) Spectrum MgO Al2O3 SiO2 K2O FeO 1 1,85 10,55 81,66 3,31 2,63 K - živec 2 1,38 9,52 83,65 3,02 2,43 křemen - 48 -

7) Spectrum MgO Al2O3 SiO2 K2O FeO 1 0,42 3,14 94,70 0,74 1,00 křemen 2 1,97 98,03 křemen 3 1,71 98,02 0,27 křemen 4 3,42 94,67 1,06 0,86 křemen 8) Spectrum MgO Al2O3 SiO2 K2O FeO CaO 1 0,81 5,05 91,74 1,38 1,03 křemen 2 0,59 2,51 94,46 0,65 0,83 0,96 křemen 3 0,53 2,99 92,97 1,18 0,93 1,40 křemen 9) Spectrum Al2O3 SiO2 K2O FeO 1 3,82 93,50 1,03 1,64 křemen 2 4,11 92,22 1,42 2,24 křemen 3 3,26 96,07 0,67 křemen 10) Spectrum Al2O3 SiO2 K2O FeO Na2O MgO 1 3,92 93,45 1,32 1,31 křemen 2 5,02 90,90 1,33 1,60 0,55 0,60 křemen 3 3,16 94,63 0,95 1,26 křemen 11) Spectrum Na2O MgO Al2O3 SiO2 K2O FeO 1 7,16 0,59 14,41 75,99 0,77 1,08 albit 2 0,45 3,68 93,87 1,25 0,75 křemen 12) Spectrum MgO Al2O3 SiO2 K2O CaO FeO 1 0,67 3,45 93,97 1,12 0,79 křemen 2 2,10 97,07 0,83 křemen 3 0,47 3,83 93,42 1,38 0,90 křemen - 49 -

10.3. Tabule elektronový mikroskop Všechny tabule jsou uváděny s vyznačeným měřítkem 100 µm. Tabule 1 Lom Požáry Pg 108 1. Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman 2. Hyperammina aff. rockfordensis Gutschick a Treckman 3. fragment trubice, typ (1) 4. Bathysiphon sp. 5. Bathysiphon sp. 6. Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman 7. Hyperammina aff. rockfordensis Gutschick a Treckman 8. fragment trubice, typ (1) 9. Tolypammina sp. (4) 10. Tolypammina sp. (4) 11. Hyperammina reflua Bell 12. Hyperammina reflua Bell 13. Tolypammina sp. (1) 14. Tolypammina polyverta Ireland Tabule 2 Lom Požáry Pg 108 1. Tolypammina polyverta Ireland 2. Tolypammina polyverta Ireland 3. Tolypammina polyverta Ireland 4. Tolypammina sp. (2) 5. Tolypammina sp. (1) 6. Tolypammina bulbosa Gutschick a Treckman 7. Tolypammina polyverta Ireland 8. Tolypammina polyverta Ireland - 50 -

9. Tolypammina polyverta Ireland 10. Tolypammina polyverta Ireland 11. Tolypammina polyverta Ireland 12. Tolypammina bulbosa Gutschick a Treckman 13. Tolypammina polyverta Ireland Tabule 3 Lom Požáry Pg 108 1. Colonammina sp. 2. Psammosphaera minuta Dunn 3. Lagenammina sphaerica Moreman 4. Colonammina sp. 5. Lagenammina sphaerica Moreman 6. Colonammina sp. 7. Lagenammina sphaerica Moreman Tabule 4 Lom Požáry Pg 96,1 1. Bathysiphon sp. 2. fragment trubice, typ (1) 3. Bathysiphon sp. 4. Tolypammina sp. (2) 5. Lagenammina ovata Bell 6. Psammosphaera cava Moreman 7. Lagenammina ovata Bell 8. Psammosphaera minuta Dunn 9. Lagenammina sphaerica Moreman 10. Lagenammina sphaerica Moreman 11. Thurammina quadritibulata Dunn 12. Colonammina sp. 13. Lagenammina sphaerica Moreman - 51 -

14. Colonammina sp. Tabule 5 Lom Požáry Pg 112,5 1. Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman 2. Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman 3. Tolypammina polyverta Ireland 4. Tolypammina polyverta Ireland 5. Tolypammina polyverta Ireland 6. Tolypammina polyverta Ireland 7. Tolypammina sp. (3) 8. Tolypammina bulbosa Gutschick a Treckman 9. Tolypammina bulbosa Gutschick a Treckman 10. Tolypammina polyverta Ireland 11. Tolypammina bulbosa Gutschick a Treckman 12. Tolypammina polyverta Ireland 13. Tolypammina polyverta Ireland Tabule 6 Lom Požáry Pg 112,5 1. Tolypammina sp. (2) 2. Tolypammina sp. (2) 3. Tolypammina polyverta Ireland 4. Tolypammina sp. (1) 5. Tolypammina sp. (3) 6. Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman 7. Tolypammina sp. (2) 8. Tolypammina polyverta Ireland 9. Tolypammina polyverta Ireland 10. Tolypammina sp. (3) 11. Tolypammina sp. (4) - 52 -

12. Tolypammina polyverta Ireland 13. Bathysiphon sp. 14. Bathysiphon sp. Tabule 7 Lom Požáry Pg 112,5 1. Colonammina sp. 2. Colonammina sp. 3. Psammosphaera cava Moreman 4. Lagenammina sphaerica Moreman 5. Lagenammina sphaerica Moreman 6. Colonammina sp. 7. Lagenammina sphaerica Moreman 8. Thurammina triradiata Gutschick a Treckman 9. Thurammina quadritibulata Dunn 10. Thurammina diforamens Ireland 11. Lagenammina ovata Bell 12. Colonammina sp. 13. Colonammina sp. Tabule 8 Lom Na Stydlých vodách 1. fragment trubice, typ (2) 2. fragment trubice, typ (2) 3. Tolypammina sp. (4) 4. Bathysiphon sp. 5. fragment trubice, typ (1) 6. fragment trubice, typ (1) 7. Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman 8. Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman 9. Tolypammina sp. (4) - 53 -

10. Tolypammina sp. (4) 11. Tolypammina sp. (4) 12. Tolypammina sp. (4) 13. Bathysiphon sp. 14. fragment trubice, typ (2) 15. Tolypammina polyverta Ireland 16. Tolypammina polyverta Ireland Tabule 9 Lom Na Stydlých vodách 1. Colonammina sp. 2. Colonammina sp. 3. Lagenammina sphaerica Moreman 4. Colonammina sp. 5. Thurammina triradiata Gutschick a Treckman 6. Colonammina sp. 7. Psammosphaera minuta Dunn 8. Psammosphaera cava Moreman 9. Bathysiphon sp. 10. Hyperammina rockfordensis Gutschick a Treckman 11. Bathysiphon sp. - 54 -

Délka měřítka je 100 µm. Tabule 1 Lom Požáry Pg 108-55 -

Délka měřítka je 100 µm. Tabule 4 Lom Požáry Pg 96,1-58 -

Délka měřítka je 100 µm. Tabule 6 Lom Požáry 112,5-60 -

Délka měřítka je 100 µm. Tabule 8 Lom Na Stydlých vodách - 62 -

Délka měřítka je 100 µm. Tabule 9 Lom Na Stydlých vodách - 63 -