Kritická analýza právní úpravy odvolacího řízení a možnosti de lege ferenda

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Právo a právní věda Katedra občanského práva Diplomová práce Kritická analýza právní úpravy odvolacího řízení a možnosti de lege ferenda Veronika Kotrsová 2010/2011

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Kritická analýza právní úpravy odvolacího řízení a možnosti de lege ferenda zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 28. 6. 2011... Veronika Kotrsová

Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Evě Stupkové za vstřícný přístup a čas, který mi věnovala při konzultacích, jejichž výsledky se odrazily na poznatcích obsažených v této práci. Zároveň bych chtěla poděkovat vedoucí diplomové práce doc. JUDr. Jarušce Stavinohové, CSc. za vstřícný přístup, odborné vedení práce a podnětné připomínky k textu. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině za vytrvalou podporu při studiu.

Obsah Seznam použitých zkratek... 6 Úvod... 7 1 Vývoj právní úpravy odvolacího řízení od roku 1964... 9 1.1 Zákon č. 99/1963 Sb.... 9 1.2 Změny právní úpravy po roce 1989... 10 1.3 Zákon č. 30/2000 Sb.... 11 1.4 Zákon č. 59/2005 Sb.... 15 1.5 Zákon č. 7/2009 Sb.... 19 2 Nepřípustnost odvolání v tzv. bagatelních věcech... 22 2.1 Stav de lege lata... 22 2.2 Pro a proti právní úpravy nepřípustnosti odvolání v tzv. bagatelních věcech... 23 2.2.1 Výše finanční hranice... 23 2.2.2 Nezohlednění příslušenství pohledávky... 24 2.2.3 Tzv. bagatelní spory nejsou právně jednoduché spory... 24 2.2.4 Tzv. bagatelní spory jako spory právně významné... 25 2.2.5 Ústavněprávní rozměr tzv. bagatelních sporů... 26 2.2.6 Kvalita řízení před soudem prvního stupně... 27 2.3 Návrhy de lege ferenda... 28 2.3.1 Připuštění odvolání odvolacím soudem... 29 2.3.2 Připuštění odvolání soudem prvního stupně... 31 3 Přípustnost odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení v tzv. bagatelních věcech... 33 3.1 Náklady řízení jako příslušenství žalované pohledávky... 34 3.2 Náklady řízení jako "vedlejší výrok"?... 34 3.3 Princip univerzality odvolání... 35 3.4 Nepoměr mezi výší nákladů řízení a uplatněným nárokem... 36 3.5 Odvolání jen proti výroku o nákladech řízení v platebním rozkazu... 36 3.6 Návrhy de lege ferenda... 37 4 Systém neúplné apelace... 38 4.1 Systém úplné apelace vs. systém neúplné apelace na poli teoretickém... 38 4.2 Neúplná apelace a koncentrace řízení... 39 4.2.1 Koncentrace řízení de lege lata... 40 4.2.2 Porušení poučovací povinnosti o koncentraci řízení... 41 4.2.3 Výjimky z koncentrace řízení podle 118b OSŘ vs. výjimky z neúplné apelace podle 205a OSŘ... 43 4.2.4 Ustanovení 119a OSŘ v platném systému koncentrace řízení... 44 4.3 Konkrétní projevy systému neúplné apelace v právní úpravě odvolacího řízení... 46 4.3.1 Nové skutečnosti a důkazy jako odvolací důvod... 46 4.3.2 Neúplná apelace pro ostatní účastníky řízení podle 211a OSŘ... 50 4.3.3 Omezení odvolacího přezkumu podle 212a odst. 3 OSŘ... 50 4.3.4 Omezení při dokazování odvolacím soudem podle 213 odst. 5 OSŘ... 51 4.3.5 Poučovací povinnost odvolacího soudu podle 213b odst. 1 OSŘ... 51 4.4 Nové skutečnosti a důkazy podle 205a odst. 1 OSŘ v praxi... 52 4.4.1 Tzv. novoty ve světle občanského práva hmotného... 53 4.4.1.1 Skutečnosti, k nimž je soud povinen přihlížet ex offo... 53 4.4.1.2 Námitka promlčení vznesená až v odvolacím řízení... 54 4.5 Návrhy de lege ferenda... 57 5 Dokazování v odvolacím řízení... 61 5.1 Zopakování dokazování v odvolacím řízení... 61 5.1.1 Zopakování důkazu, z něhož soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci... 61

5.1.2 Návrhy de lege ferenda... 64 5.1.3 Zopakování důkazu, z něhož soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění... 64 5.1.4 Návrhy de lege ferenda... 65 5.2 Doplnění dokazování odvolacím soudem... 66 5.2.1 Návrhy de lege ferenda... 67 5.3 Provedení důkazu z iniciativy odvolacího soudu... 67 6 Poučení podle 118a OSŘ před odvolacím soudem... 69 6.1 Poučovací povinnost odvolacího soudu stanovená v 213b odst. 1 OSŘ... 69 6.2 Porušení poučovací povinnosti podle 118a odst. 1 až 3 OSŘ jako vada řízení... 72 6.3 Návrhy de lege ferenda... 73 7 Dispoziční úkony účastníků v odvolacím řízení... 75 7.1 Změna žaloby... 76 7.2 Částečné či úplné zpětvzetí žaloby... 78 8 Přidělení věci jinému soudci či soudu podle 221 odst. 2 OSŘ... 80 8.1 Zásada zákonného soudce vs. ustanovení 221 odst. 2 OSŘ... 80 8.1.1 Test proporcionality... 81 8.2 Pravidla pro aplikaci ustanovení 221 odst. 2 OSŘ... 82 8.3 Návrhy de lege ferenda... 83 Závěr... 86 Resumé... 89 Seznam použitých pramenů... 91

Seznam použitých zkratek OSŘ Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. ObčZ Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. ZOR Zákon č. 40/1964 Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů. NotŘ Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. SŘS Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. ZPO Zivilprozessordnung (občanský soudní řád) Listina usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práva a svobod jako ústavního pořádku ČR. Úmluva Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. 6

Úvod Tato diplomová práce je zaměřena na právní úpravu odvolacího řízení v českém právním řádu v rámci civilního procesu 1. Odvolání je procesní úkon, kterým se k němu legitimovaný subjekt domáhá přezkoumání, resp. nového projednání soudního rozhodnutí. V českém právním řádu je odvolání koncipováno jako řádný opravný prostředek směřující proti rozhodnutím, která ještě nenabyla právní moci. Odvolací řízení, ačkoliv se jedná o fakultativní fázi, považuji za jednu ze stěžejních částí civilního procesu. Soudní moc je vykonávána soudy, resp. soudci, kteří jsou omylní. Proto o nezbytnosti opravných prostředků jako takových nemůže být v moderních právních řádech pochyb. Ačkoliv ani deset soudních instancí nemůže zaručit, že konečné rozhodnutí bude prosté omylu, zvyšuje se institutem odvolání ve spojitosti s mimořádnými opravnými prostředky pravděpodobnost, že dojde k naplnění ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces 2. Odvolání lze považovat za jeden z prostředků, kterým se právo vyrovnává s potenciální omylností aktů své autoritativní aplikace, umožňuje nápravu procesních či hmotněprávních chyb předešlého řízení, resp. rozhodnutí. Předpokladem pro úspěšné naplnění cíle odvolacího řízení je kvalitní právní úprava a lidsky i odborně kvalitní soudní aparát. Naplnění prvního předpokladu, resp. možnosti pro zkvalitnění právní úpravy odvolacího řízení jsou východiskem této práce. K výběru daného tématu mě motivovala především jeho aktuálnost. V posledních letech se odborná veřejnost, v důsledku početných a zároveň rozsáhlých novelizací OSŘ, stále častěji a aktivněji zamýšlí nad perspektivami českého civilního procesu. Ve většině případů se jedná o dílčí a narychlo připravené novely, jež reagují na nějakou momentální potřebu a způsobují, že se právní úprava jako celek stává značně zkostnatělou a nepřehlednou i pro zkušené právníky. Uvedené lze vztáhnout i na právní úpravu odvolacího řízení, jež prošla v uplynulém desetiletí zásadními změnami. Dalším pro mne silným motivem k výběru daného tématu je skutečnost, že se zákonodárci, resp. autoři návrhů zákonů soustřeďují na tvorbu - v současnosti již spíše přijetí - nového občanského zákoníku a soustavně tak přehlížejí potřebu zcela nové právní úpravy civilního procesu. Nebyla dosud vypracována žádná ucelená koncepce nové civilněprocesní úpravy, ačkoliv důvodové zprávy k návrhům zákonů novelizujících OSŘ se k novému civilněprocesnímu kodexu upínají. Domnívám se, že zpoždění kodifikačních prací nemůže být omluveno čekáním na nový občanský zákoník 1 Domnívám se, že užití termínu "civilní proces" je v tomto případě vhodnější než "civilní právo procesní". Tyto dva termíny se jak v teorii, tak i praxi se často zaměňují. Nejde však o totéž. Civilní právo procesní neexistuje v rovině reálné, ale pouze v rovině normativní. Civilní proces je předmětem civilního procesního práva a může být vymezen jako postup soudu, účastníků a dalších zúčastněných osob při vydávání aktu aplikace práva orgány výkonu soudnictví. Např. KINDL, M.; ŠÍMA, A.; DAVID, O. Občanské právo procesní. 2. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. s. 37-38. 2 Právo na spravedlivý proces je zakotveno v čl. 36 a násl. Listiny a v čl. 6 a 7 Úmluvy. 7

s pouhým odkazem na potřebu navázání na hmotné právo. 3 Uvedené platí zejména pro právní úpravu sporného řízení, jež je ve své podstatě univerzálním nástrojem ochrany subjektivních práv a oprávněných zájmů jednotlivců, a její celková koncepce proto není závislá na konkrétní hmotněprávní úpravě. 4 Vzhledem ke značné rozsáhlosti problematiky odvolacího řízení v civilním procesu, zejména pak s ohledem na množství odborných článků a bohatou soudní judikaturu, nelze tuto práci považovat za kompletní zpracování daného tématu. Za pomoci deskriptivní a analyticko-kritické metody budou v práci detailně rozebrána pouze vybraná ustanovení týkající se odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že se předmětný rozbor bude z velké části týkat důsledků změn provedených novelami OSŘ pro právní úpravu odvolacího řízení, tak bude v samostatné kapitole, za užití deskriptivní metody, zpracován stručný přehled změn OSŘ spolu s okolnostmi vzniku tohoto právního předpisu. Za stěžejní metodu použitou při zpracování této práce lze považovat kritickou analýzu. Cílem této práce je poukázat na problémové aspekty právní úpravy odvolacího řízení zejména ve vztahu k institutům zavedených novelami OSŘ v posledních letech, které by měly vést k urychlení soudního řízení. Pokusím se vymezit důsledky platného systému koncentrací řízení pro odvolací řízení, především ve vztahu k systému neúplné apelace, a také pro instituty jako je poučovací povinnost soudu, dokazování či změna žaloby v odvolacím řízení. Zaměřím se také na ustanovení týkající se procesu odvolání, jež upravují institut nepřípustnosti odvolání v tzv. bagatelních věcech a institut tzv. přikázání věci, tedy možnost odvolacího soudu přidělit věc jinému senátu (samosoudci) či soudu, v nichž zároveň spatřuji částečný zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Při rozboru vybraných ustanovení budu vycházet jak z teorie, především v podobě odborných článků, tak i z praxe, získané studiem soudní judikatury a vlastních poznatků získaných při stáži na Krajském soudě v Brně. Mezi cíle této práce dále patří formulace návrhů na případné změny v právní úpravě odvolacího řízení v podobě návrhů de lege ferenda, jež by mohly být inspirací při přípravě nového civilněprocesního kodexu. Východiskem pro formulaci návrhů de lege ferenda bude v této práci především snaha o vyvážení jednotlivých aspektů (složek) ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Právo na rychlý soudní proces je pouze jednou ze složek práva na spravedlivý proces a nemělo by být neúměrně upřednostňováno na úkor dalších, jako jsou například právo na rovné postavení účastníků v řízení či právo na zákonného soudce. Návrhy de lege ferenda budou formulovány pomocí analyticko-syntetické metody a v některých případech také pomocí metody komparativní s německou či rakouskou právní úpravou. 3 Jako příklad může sloužit civilní soudní řád z r. 1877 (ZPO), který byl přijat o cca dvacet let dříve než občanský zákoník z r. 1896 (BGB). Oba tyto předpisy jsou v Německu stále platné. 4 Viz ZOULÍK, F.; DVOŘÁK, B. K vývoji a perspektivám českého civilního procesu. Právní fórum. 2009, č. 1, s. 1-5. 8

1 Vývoj právní úpravy odvolacího řízení od roku 1964 1.1 Zákon č. 99/1963 Sb. Vzhledem k tomu, že současná právní úprava odvolacího řízení je obsažena v zákoně z roku 1963, považuji za nezbytné se alespoň okrajově zmínit o jeho vzniku a vývoji, a to zejména s akcentem na právní úpravu odvolacího řízení. Socialistické právní předpisy vytvořené na počátku totalitního státu měly velmi daleko k realitě, často nebyly vůbec aplikovány a právní vývoj šel mimo nich. Občanský soudní řád nabyl účinnosti dnem l. dubna 1964 spolu s řadou dalších zákonů (občanský zákoník, zákon o rodině, zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, zákoník mezinárodního obchodu, zákon o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů). Tato rozsáhlá legislativní aktivita měla svůj základ v Ústavě z roku 1960, která vyhlásila vybudování socialismu, v důsledku toho změny v lidských vztazích a tudíž postupné odumírání sporů a budoucí nepotřebnost státních orgánů. 5 Nová právní úprava z roku 1963 6 si kladla za cíl především stručnost a srozumitelnost pro každého občana. Tehdejší zákonodárci vycházeli z představy, že rozsahem velmi stručný předpis o postupu v řízení je snáze pochopitelný a aplikovatelný jak pro soudce, tak i pro ostatní adresáty této normy. Tato představa se však ukázala jako mylná a nedostatečnost úpravy vyústila ještě před rokem 1989 v pět novelizací. Vzhledem k tématu mé diplomové práce, nepovažuji tyto novely z hlediska opravných prostředků za zvláště podstatné. OSŘ ve svém původním znění stál na koncepci tzv. jednotného civilního procesu, nerozlišoval tedy mezi řízením nalézacím a exekučním a ani mezi řízením sporným a nesporným. Za základní zásadu tehdejšího procesu byla považována zásada materiální pravdy, soud měl povinnost zjišťovat skutečný stav věci i při nečinnosti účastníků. Občanský soudní řád dopadal jen na řešení sporů a jiných právních věcí mezi fyzickými osobami, odpovídal jejich tehdejší majetkové situaci a tomu, že svobodné podnikání bylo zakázáno. O tom, jaký byl právní úpravě obsažené v občanském soudním řádu přikládán význam, svědčí také to, že občanský soudní řád obsahoval pouze 376 paragrafů, zatímco například občanský soudní řád z roku 1950 měl (v původní podobě) 678 paragrafů. 7 V právní úpravě opravného řízení byla zrušena stížnost jako řádný opravný prostředek proti usnesením. Jediným řádným opravným prostředkem bylo tedy odvolání, které stálo na principu úplné 5 Viz důvodová zpráva k návrhu zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 6 Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 4. 1964. 7 Viz BUREŠ, J.; DRÁPAL, L. Novelizovat ještě jednou občanský soudní řád? Právní rozhledy. 1999, č. 3, s. 105-114. 9

apelace. V 205 odst. 2 OSŘ v původním znění bylo uvedeno, že v odvolání je možno uvádět i nové skutečnosti a důkazy. Mimořádnými opravnými prostředky byly obnova řízení a stížnost pro porušení zákona. Původní znění OSŘ bez podstatného důvodu zrušilo v občanském soudním řízení autoremeduru. Dále také opustilo staletou zásadu reformace in peius, když stanovilo, že rozhodnutí napadené jen z části bude přezkoumáno v celém rozsahu. 8 Obojí bylo napraveno třetí novelou OSŘ 9, která v 210a OSŘ opět zavedla autoremeduru a v 212 OSŘ stanovila, že odvolací soud s určitými výjimkami (nesporná řízení, závislé výroky atd.) projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. 1.2 Změny právní úpravy po roce 1989 Po roce 1989 byl OSŘ mnohokrát novelizován, zejména jako nutnost změnit procesní předpis v důsledku změn provedených v hmotném právu. Většinou se jednalo o změny dílčí povahy, které přispěly k značné nepřehlednosti základního procesního předpisu, jenž velmi oslabuje právní jistotu. Ačkoliv je tématem této práce právní úprava odvolacího řízení, pro niž mnoho těchto novel není až tak podstatných, považuji některé novely za natolik zásadní, že započaly s postupnou změnou tváře civilního procesu, a proto by ani v rámci této práce neměly být opomenuty. Jedná se zejména o: Zákon č. 519/1991 Sb., který si podle své důvodové zprávy kladl za cíl přizpůsobit občanský soudní řád nově vznikajícím ekonomickým poměrům a ostatnímu zákonodárství. Tento zákon zrušil stížnost pro porušení zákona a vložil již do rukou účastníků řízení dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Vrátil do civilní pravomoci soudů věci obchodní a zavedl správní soudnictví. Dále také odstranil většinu nedemokratických prvků v civilním procesu a výrazně zasáhl do věcné příslušnosti soudů, což se týkalo také odvolacího řízení. K žádné výrazné změně jinak v právní úpravě odvolacího řízení nedošlo. Pouze v 218 OSŘ a v souvislosti s ním také v 214 odst. 2 písm. a) OSŘ byl pojem "zamítat" nahrazen pojmem "odmítat" a naopak. Jak vychází z důvodové zprávy k tomuto zákonu, tak by bylo proti vžité terminologii užívat pojem "zamítat" tam, kde se nerozhoduje ve věci, ale rozhoduje se jen formálně. Tedy tam, kde se odvolání neprojednává věcně, lze ho jen odmítat. 10 Zákon č. 263/1992 Sb., který vzhledem k privatizaci státního notářství zrušil 227 OSŘ o možnosti odvolání se proti jeho rozhodnutí. Dále bylo tímto zákonem vráceno dědické řízení do pravomoci soudů. 8 Viz FIALA, J. Historický vývoj některých procesních principů, zásad a institutů civilního procesu. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 1974. s. 71. 9 Zákon č. 49/1973 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád. 10 Srov. důvodová zpráva k návrhu zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád. 10

Zákon č. 171/1993 Sb., který zasáhl do soudního řízení tím, že pro sporná řízení zrušil zásadu materiální pravdy, tak jak byla doposud chápána. Do ustanovení 120 odst. 2 OSŘ byl zařazen výčet věcí nesporného charakteru. Touto změnou došlo v postupu soudu při dokazování k rozdílům mezi řízením sporným a nesporným, a zároveň bylo zakotveno, že řízení sporné musí být ovládáno zásadou projednací, zatímco řízení nesporné zásadou vyšetřovací. Zákon také vrátil do civilního procesu dříve osvědčené instituty rozsudku pro uznání a rozsudku pro zmeškání a v souvislosti s tím byl také do 202 OSŘ vložen nový odstavec upravující přípustnost odvolání proti těmto rozhodnutím. Právní úprava platná před tímto zákonem v ustanovení 207 odst. 2 OSŘ umožňovala tomu, kdo podal odvolání, aby, pokud o něm dosud nebylo rozhodnuto, je vzal zpět. Neobsahovala však již, jak má soud v takovém případě postupovat. Proto zmiňovaná novela jasně stanovila, že v případě zpětvzetí odvolání odvolací soud odvolací řízení zastaví. 11 1.3 Zákon č. 30/2000 Sb. Tzv. velká novela OSŘ 12, která podstatně změnila charakter civilního procesu a také odvolacího řízení, nabyla účinnosti 1. ledna 2001. Tato novela byla co do rozsahu mimořádná, měla více novelizačních bodů než občanský soudní řád ustanovení. 13 Byla logickým vyústěním neutěšeného stavu, kdy, jak v postupech účastníků samotných, tak i v praxi soudů, docházelo k vzniku určitých obyčejů, jimiž se civilní proces často řídil, aniž by měly oporu v platné právní úpravě. Tehdejší občanský soudní řád byl nepochybně brzdou v rychlém a moderním požadavkům odpovídajícím řízení před soudem. 14 Právě zrychlení a zefektivnění průběhu řízení bylo hnacím motorem při tvorbě této novely. Novela přinesla kvalitativní a institucionální změnu civilního procesu a zejména v oblasti právní úpravy odvolacího řízení by se dalo hovořit již o rekodifikaci. Podle důvodové zprávy k návrhu tohoto zákona je jedním z jeho cílů připravit půdu pro celkovou rekodifikaci 15 civilního procesu a prověřit nové procesní instituty v praxi. Dnes již můžeme říct, že tento záměr zcela nevyšel. Ačkoliv se některé nově zavedené instituty a jiné změny v praxi uchytily (výzva v průběhu řízení podle 118a OSŘ, poučení o neúplné apelaci podle 119a OSŘ nebo taxativní výčet odvolacích důvodů v 205 OSŘ) a jiné se ukázaly nevhodnými a byly zrušeny (tzv. soudcovská koncentrace podle 118c OSŘ) či 11 Viz důvodová zpráva k zákonu č. 171/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád. 12 Zákon č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 13 Viz MACKOVÁ, A. Opravné prostředky v novele občanského řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Bulletin advokacie. 2000, č. 8, s. 24-38. 14 Viz BUREŠ, J.; DRÁPAL, L. Novelizovat ještě jednou občanský soudní řád? Právní rozhledy. 1999, č. 3, s. 105-114. 15 Rekodifikace může být provedena dvěma způsoby. Buď jako pouhá změna kodexu či právní úpravy, nebo jako přijetí zcela nového předpisu. 11

opět změněny, tak nový kodex, jenž dle mého názoru jediný může zastavit neustálý proud novelizací, nebyl ani po 11 letech přijat. Novela změnila nejen koncept opravných prostředků, ale i jejich základní principy. Došlo ke změně pojetí dovolání (mělo by být základním prostředkem ke sjednocování rozhodovací činnosti obecných soudů) a znovuzavedení žaloby pro zmatečnost. Dále se zaměřím zejména na změny týkající se právní úpravy odvolacího řízení. Rozšíření výčtu usnesení, proti kterým se nelze odvolat ( 202 odst. 1 OSŘ) Jedná se o další usnesení procesní povahy, vydávaná v průběhu nebo po skončení řízení, u nichž by přezkoumání v odvolacím řízení bylo jen bezdůvodným průtahem v skončení řízení, a jejichž případná nesprávnost se nemůže projevit v nesprávném rozhodnutí ve věci. 16 Nepřípustnost odvolání v tzv. bagatelních věcech ( 202 odst. 2 OSŘ) Velkou změnou pro tehdejší právní úpravu odvolacího řízení bylo zavedení finanční hranice, do níž není odvolání přípustné. Odvolání tedy již nebylo přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2 000 Kč. K příslušenství pohledávky se nepřihlíží. Toto se netýkalo rozsudku pro uznání a rozsudku pro zmeškání. Dochází zde k průlomu do zásady dvojinstančnosti řízení. Vzhledem k platné právní úpravě bude o problematice tzv. bagatelních sporů podrobněji pojednáno níže v práci Změna lhůty k podání odvolání v případě vydání opravného usnesení týkajícího se výroku rozhodnutí ( 204 odst. 1 OSŘ) Podle dřívější úpravy běžela odvolací lhůta proti opravovanému rozhodnutí od doručení opravného usnesení. Novela zavedla, že odvolací lhůta běží až od právní moci opravného usnesení. Záměr, který tato změna sleduje, je nezbavovat účastníka, který podal odvolání proti opravnému usnesení, aniž by včas napadl opravované rozhodnutí, možnosti podat odvolání proti opravovanému rozhodnutí, dospěl-li odvolací soud k závěru, že opravné usnesení bylo správné. 17 Nové náležitosti odvolání ( 205 OSŘ) Jako další náležitost odvolání se objevuje požadavek na jeho kvantitativní vymezení, tedy na rozsah, v jakém se odvolání napadá. Rozsah může odvolatel měnit jen po dobu trvání lhůty k odvolání. Novela přinesla také vymezení způsobilých odvolacích důvodů v odvolání proti rozsudkům a usnesením, ve věci samé. Ačkoliv uvedené důvody pokrývají prakticky všechny v úvahu přicházející situace, zákonodárce považoval za podstatné uvést jejich taxativní výčet. Mohou sloužit jako vodítko pro odvolatele při formulaci odvolacího důvodu. Ačkoliv odvolací soud může odvolání přezkoumávat i z jiných než odvolatelem uvedených důvodů, tak v odvolání 16 Viz důvodová zpráva k návrhu zákona č. 30/2000 Sb. 17 Viz tamtéž. 12

musí být alespoň jeden ze zákonných důvodů uveden, jinak by šlo o vadu, která brání dalšímu projednání, a odvolání by bylo odmítnuto podle 212a OSŘ. Systém neúplné apelace ( 205a OSŘ) Největší změnou, kterou pro odvolací řízení novela přinesla, je bezesporu zavedení systému neúplné apelace. Systém neúplná apelace je logickým dokončením prosazení prvků koncentrace řízení zavedených touto novelou do řízení před soudem prvního stupně (např. výzva v rámci přípravy jednání podle 114b OSŘ, výzva v průběhu řízení podle 118a OSŘ či tzv. poučení o neúplné apelaci podle 119a OSŘ). 18 Neúplná apelace pro odvolací řízení znamená zákaz uplatnění nových skutečností a důkazů, jenž nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně. Toto se týká jen meritorních rozhodnutí. Z neúplné apelace jsou dále novelou připuštěny výjimky: a) taxativně vymezené případy v ustanovení 205a odst. 1 OSŘ, b) řízení, v nichž se uplatňuje vyšetřovací zásada 19, c) exekuční řízení 20. Stejně jako odvolatele omezuje novela ustanovením 211a OSŘ při uplatňování nových skutečností a důkazu i ostatní účastníky odvolacího řízení. Nově zavedená zásada neúplné apelace se promítnula i do rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu, který ke skutečnostem a důkazům uplatněným v rozporu se zákazem novot již nemůže přihlížet. Nově také soud přihlíží k některým vadám, pro které je možné podat žalobu pro zmatečnost. 21 Odvolání proti rozsudku pro uznání a rozsudku pro zmeškání ( 205b OSŘ) Na rozdíl od předchozí úpravy bylo odvolání proti těmto rozsudkům připuštěno, ovšem pouze z důvodů, které jsou vymezeny v 205 b OSŘ. Jedná se o vady uvedené v 205 odst. 2 písm. a) OSŘ a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání ( 153a, 153b OSŘ). Jen z těchto důvodů potom může odvolací soud uvedené rozsudky přezkoumávat ( 212a OSŘ). Odmítnutí odvolání pro opožděnost soudem prvního stupně ( 208 OSŘ) Přenesení této pravomoci z odvolacího soudu na soud prvního stupně částečně odstranilo průtahy, k nimž dříve při odmítání odvolání docházelo. Pokud předseda senátu soudu prvního stupně neodmítne odvolání, jež bylo podáno opožděně, učiní tak odvolací soud ( 218a OSŘ). V 209 OSŘ se dále upřesnilo odstraňování vad odvolání soudem prvního stupně, které je nově 18 Viz MACKOVÁ, A. Opravné prostředky v novele občanského řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Bulletin advokacie. 2000, č. 8, s. 24-38. 19 205a odst. 2 OSŘ odkazuje na 120 odst. 2 OSŘ v tehdejším znění. Jedná se o řízení, jež lze zahájit i bez návrhu, a další, která jsou taxativně vyjmenována. 20 254 odst. 4 OSŘ v tehdejším znění. Platné znění OSŘ toto upravuje v 254 odst. 5. 21 212a odst. 3 a odst. 5 OSŘ v tehdejším znění. 13

koncipováno jako jeho povinnost, a ke kterému má docházet pouze, pokud je odvolání podáno včas. Změna úpravy situací, kdy není třeba nařizovat jednání před odvolacím soudem ( 214 OSŘ) Ve výčtu případů, kdy není třeba nařizovat jednání, došlo k omezení. Na druhou stranu novela přidala ustanovení, že jednání není třeba nařizovat, bylo-li odvolání podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Tento postup není možný, pokud má soud doplnit nebo zopakovat dokazování. 22 Zákaz uplatnění nového nároku v odvolání ( 216 odst. 2 OSŘ) Tento zákaz znamená, že změnou žaloby, která je v odvolacím řízení obecně přípustná ( 211 a 95 OSŘ), nemůže být uplatňován nový nárok. Novela zde zvýraznila zásadu dvojinstančnosti řízení a zásadu hospodárnosti řízení. Tzv. odnětí věci odvolacím soudem ( 221 OSŘ) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí proto, že nebyl dodržen závazný právní názor nebo že v řízení došlo k závažným vadám, může nařídit, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný senát (samosoudce), nebo přikázat věc k dalšímu řízení jinému soudu prvního stupně, kterému je nadřízen. Motivem pro tuto změnu byla zřejmě obava, že by se v případě stejného soudu (senátu, samosoudce) mohla pochybení opakovat. Dále je zde patrná inspirace trestním řádem, kde se tento institut již předtím uplatňoval. 23 Věcná příslušnost byla takto rozhodnuta odvolacím soudem a nepostupuje se proto dále podle 104a OSŘ. Novela také ustanovením 226 odst. 2 OSŘ upravila postup soudu, jemuž byla věc přikázána, při novém projednání. Rozhodnutí o zpětvzetí žaloby během odvolacího řízení ( 222a OSŘ) Z nového 96 OSŘ vyplývá, že o zpětvzetí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení rozhoduje odvolací soud jen tehdy, došlo-li k tomuto procesnímu úkonu během odvolacího řízení. K zastavení řízení ovšem může dojít pouze v případě, jestliže nastaly suspenzivní účinky odvolání, jinak musí být rozhodnuto o odmítnutí odvolání a to bez ohledu na zpětvzetí návrhu. 24 Dále novela upravuje také postup odvolacího soudu v případě, že ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, kdy se nově rozhoduje o tom, že zpětvzetí návrhu je neúčinné. Další změny 22 Viz důvodová zpráva k návrhu zákona č. 30/2000 Sb. 23 Viz MACKOVÁ, A. Opravné prostředky v novele občanského řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb. Bulletin advokacie. 2000, č. 8, s. 24-38. 24 Viz důvodová zpráva k návrhu zákona č. 30/2000 Sb. 14

Z dalších změn právní úpravy odvolacího řízení, jež tato novela přinesla, by nemělo být opomenuto výslovné uvedení státního zástupce a vedlejšího účastníka jako subjektů oprávněných k podání odvolání či rozšíření případů, kdy napadené rozhodnutí může změnit sám soud prvního stupně (autoremedura). Dále novela odstranila pochybnosti o osudu napadeného prvostupňového rozhodnutí, v případě, že je o odvolání rozhodnuto schválením smíru. Odvolací soud v takovém případě současně se schválením smíru změní rozhodnutí, proti kterému odvolání směřovalo. Nově může odvolací soud nařídit soudu prvního stupně i doplnění svého rozhodnutí, nerozhodl-li o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o návrhu na předběžnou vykonatelnost. Při zpětvzetí odvolání proti rozsudku, kterým bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že není, došlo ke změně v tom, že tento rozsudek nabývá právní moci až dnem doručení usnesení odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení. Z důvodů pro zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně byla vyloučena vada spočívající v obsazení soudu prvního stupně tehdy, jestliže rozhodoval senát, ačkoliv správně měl rozhodovat jen jediný soudce (samosoudce). Touto změnou však došlo k porušení ustavně zaručeného práva na zákonného soudce. Za vadu řízení je totiž nadále považován jen případ, kdy místo senátu rozhodoval samosoudce či nesprávně složený senát a nikoli případ, kdy místo samosoudce rozhodoval senát, jako by senátní rozhodování bylo vždy kvalitnější formou obsazení soudu, což však není. 25 1.4 Zákon č. 59/2005 Sb. Zákon č. 59/2005 Sb. 26, jenž nabyl účinnosti dne 1. dubna 2005, novelizoval občanský soudní řád především ve vztahu k právní úpravě odvolacího řízení. Novela měla zejména reagovat na vysoký počet zrušujících rozhodnutí odvolacích soudů, což by se dalo považovat za přirozený důsledek zavedení systému neúplné apelace. Jednalo se opět pouze o dílčí změnu pravidel a principů odvolacího řízení se zaměřením zejména na zkrácení délky řízení. Důraz byl kladen především na princip, že rozhodovaná věc by měla projít každou instancí soudní soustavy zásadně pouze jednou (až na úzce stanovené výjimky). Tímto došlo k omezení zásady dvojinstančnosti řízení. V systému neúplné apelace se odvolacímu soudu umožňuje napadené rozhodnutí potvrdit, změnit či zrušit. Uvedenou novelou došlo k posílení apelačního systému a to tak, že odvolací soud muže rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit pouze z taxativně vymezených důvodů. 25 Srov. WINTEROVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 6. aktualiz. vyd. Praha : Nakladatelství Linde, 2011. s. 66. 26 Zákon č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 15

Rozšíření výjimek ze zákazu tzv. novot [ 205a odst. 1 písm. d) OSŘ] Mezi výjimky ze zákazu tzv. novot byly zařazeny skutečnosti a důkazy, jimiž má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle 118a odst. 1 až 3 OSŘ. Zákonodárce chtěl zřejmě odstranit pochybnosti, zda se uvedená situace dá podřadit pod písm. b) dotčeného ustanovení, tedy pod vady v řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 27 Zejména s odkazem na kladný postoj judikatury k této otázce 28, se domnívám, že bylo toto explicitní rozšíření nadbytečné. Nicméně zákonodárce tímto znovu soudům prvního stupně připomněl, aby důsledně plnily svoji poučovací povinnost podle 118a odst. 1 až 3 OSŘ. Rozšíření možnosti dokazování a provádění dokazování odvolacím soudem ( 213, 213a OSŘ) Za účelem snížení počtu kasačních rozhodnutí odvolacích soudů přinesla novela změny také v procesu dokazování v odvolacím řízení. Ačkoliv došlo k rozšíření možnosti dokazovat před odvolacím soudem, důsledky neúplné apelace zůstaly zachovány. Jedná se o zákaz při zjišťování skutkového stavu odvolacím soudem přihlížet ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s ustanoveními 205a nebo 211a OSŘ. Novela dále rozlišila opakování a doplnění dokazování v odvolacím řízení. Opakování dokazování je obecně připuštěno, avšak je také uloženo jako povinnost, pokud odvolací soud má za to, že je z důkazů provedených soudem prvního stupně možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. Novela stanovila, že k provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací soud při zjištění skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval. Povinnost zopakovat tyto důkazy má odvolací soud, jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel. 29 Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které nebyly dosud provedeny, považuje-li to za potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. Takovéto doplnění provede odvolací soud buď sám anebo prostřednictvím soudu prvního stupně nebo dožádaného soudu. Doplnění dokazování nebude odvolací soud povinen provést jen tehdy, pokud by bylo rozsáhlé a jestliže ke skutečnosti, jež tímto má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování. 30 27 Viz WALTR, R. Nová právní úprava odvolacího řízení v občanském soudním řádu. Právní zpravodaj. 2005, č. 2, s. 1, 3-6. 28 Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1491/2002. 29 Viz WALTR, R. Nová právní úprava odvolacího řízení v občanském soudním řádu. Právní zpravodaj. 2005, č. 2, s. 1, 3-6. 30 Viz SUM, T. K novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. [online]. 1.4.2005, [cit. 2011-01-10]. 16

Odvolací soud je i po novele vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, ovšem na rozdíl od předešlé úpravy v případě, kdy bude mít za to, že mají být provedeny jiné než účastníky navržené důkazy nebo opakuje-li dokazování, provede je odvolací soud sám. Odvolací soud má tedy oproti předchozí úpravě podstatně větší možnost nejen zopakovat důkazy provedené před soudem prvního stupně, ale rovněž doplnit dokazování. Toto mělo přispět ke splnění cíle novely, že odvolací soud nebude jen rušit rozsudky a vracet věc soudu prvního stupně, ale zpravidla o věci sám rozhodne. Z odvolacího soudu se tak stala plnohodnotná skutková instance. 31 Poučovací povinnost odvolacího soudu ( 213b OSŘ) Jak vyplývá z důvodové zprávy ke komentovanému zákonu, tak zejména za účelem zajištění předvídatelnosti soudního rozhodování novela výslovně stanovila i pro řízení před odvolacím soudem obdobné použití 118a OSŘ o poučovací povinnosti soudu o povinnosti tvrzení, o povinnosti důkazní, o právním posuzování věci a o dalších procesních právech účastníků. Motivem k této úpravě bylo i odstranění případných pochybností, zda 118a OSŘ platí v odvolacím řízení na základě generální klausule uvedené v 211 OSŘ. Ani tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením 205a nebo 211a OSŘ nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná. Tímto byly zřejmě myšleny procesní úkony vyloučené v odvolacím řízení ustanovením 216 OSŘ. Novela také výslovně stanovila, že porušení ustanovení 118a odst. 1 až 3 OSŘ soudem prvního stupně je vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu Zúžení okruhu případů, ve kterých lze rozhodnout v odvolacím řízení bez nařízení jednání [ 214 odst. 2 písm. c) OSŘ] Komentovaný zákon zúžil okruh případů, v nichž odvolací soud může rozhodnout bez nařízení jednání, takže nadále nebude možno bez jednání rozhodnout o odvoláních směřujících proti usnesení ve věci samé, která podle zákona lze vydat v prvním stupni bez jednání. Úprava stanovující, v kterých případech lze rozhodnout o odvolání bez jednání ve věcech výkonu rozhodnutí, byla přesunuta do ustanovení 254 odst. 6 OSŘ. 32 Průběh jednání před odvolacím soudem ( 215 OSŘ) Speciálně k 115 odst. 2 OSŘ byla do 215 odst. 1 OSŘ zavedena úprava předvolání k jednání v odvolacím řízení a jeho lhůta pro doručení. Odstavcem druhým byla nově odstraněna Dostupný z WWW: <http://www.epravo.cz/top/clanky/k-novele-obcanskeho-soudniho-radu-provedene-zakonem-c- 592005-sb-kterym-se-meni-zakon-c-991963-sb-obcansky-soudni-rad-ve-zneni-pozdejsich-predpisu-a-nektere-dalsi-zakony- 32056.html>. 31 Viz Beneš V. Zrychlení soudního řízení. Právní rádce, 2005, č. 5, s. 22-24. 32 Viz WALTR, R. Nová právní úprava odvolacího řízení v občanském soudním řádu. Právní zpravodaj. 2005, č. 2, s. 1, 3-6. 17

pochybnost o tom, která ustanovení o jednání před soudem prvního stupně se přiměřeně použijí i pro jednání před odvolacím soudem, a také byla stanovena některá pravidla pro průběh odvolacího jednání. Potvrzení rozhodnutí, je-li ve "výroku" věcně správné ( 219 OSŘ) V tomto ustanovení byla provedena drobná změna vložením slova "výroku". Tímto bylo zdůrazněno, že věcná správnost prvostupňového rozhodnutí je posuzována pouze z hlediska jeho výroku. Nejedná se však pouze o formální doplnění, jelikož se do textu zákona promítly závěry právní teorie, které nebyly v soudní praxi respektovány. Omezení možnosti zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem ( 219a OSŘ) Za účelem omezení kasačního principu v odvolacím řízení nahradila komentovaná novela demonstrativní výčet důvodů pro zrušení prvostupňového rozhodnutí výčtem taxativním a odpovídajícím způsobem rozšířila možnosti odvolacího soudu napadené rozhodnutí změnit. Dřívější ustanovení 221 odst. 1 OSŘ komentovaný zákon zrušil a zrušovací důvody vtělil do nového ustanovení 219a OSŘ. Značně byl omezen zrušovací důvod, že ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení, který lze užít pouze na rozsudky nebo usnesení soudu prvního stupně, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Mezi zrušovací důvody byly nově zařazeny vedle vad již explicitně uvedených i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Toto rozšíření kasačního důvodu bylo vyvoláno tím, že by jinak taxativní výčet důvodů bránil zrušení rozhodnutí v případě některých dalších, svou závažností srovnatelných, vad, které by znemožňovaly odvolacímu soudu rozhodnout s konečnou platností, a které nelze vyčerpávajícím způsobem konkretizovat. Tento kasační důvod jako jediný nadále dává odvolacímu soudu jistý prostor k úvaze o splnění podmínek kasace. Jeho nadměrnému užívání má bránit omezující dovětek, že ke zrušení lze přistoupit pouze tehdy, jestliže za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. 33 Ostatní zrušovací důvody zůstaly nedotčeny. Rozšíření možnosti změnit rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem ( 220 OSŘ) V návaznosti na nový 219a OSŘ se změnily i podmínky, za kterých je oprávněn odvolací soud rozhodnout o změně rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto o věci samé. Takto je možno rozhodnout tehdy, jestliže nejsou podmínky pro jejich potvrzení nebo zrušení a jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav nebo jestliže po 33 Viz tamtéž. 18

doplnění nebo zopakování dokazování je skutkový stav věci zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout, anebo jestliže schválí smír. 34 Komentovaný zákon také upravil postup pro zrušení usnesení, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření a jiného usnesení, kterým nebylo rozhodnuto o věci samé tak, že nejsouli podmínky pro jejich potvrzení nebo zrušení podle 219a odst. 1 OSŘ, odvolací soud je změní. Ustanovení 220 odst. 3 OSŘ bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu 35 ke dni 31. 3. 2011. Protiústavnost zmíněného ustanovení byla spatřována v jeho rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Tento rozpor se vztahoval pouze na případy, v nichž odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, kdy byl návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut nebo odmítnut nebo kterým bylo řízení o návrhu zastaveno, a odvolací soud dospěje k názoru, že toto usnesení má být změněno tak, že se návrhu alespoň částečně vyhoví 36. Předmětné ustanovení bylo zrušeno jako celek, a ačkoliv byla poskytnuta poměrně dlouhá derogační lhůta, nebyla přijata žádná nová úprava. Další změny Další změnou provedenou komentovaným zákonem je rozšíření autoremedury o odmítnutí návrhu na předběžné opatření při nesložení jistoty podle 75b odst. 2 OSŘ. Dále byl novelou doplněn rozsah přezkumu tak, že usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. Byly také omezeny vady, k nimž odvolací soud přihlíží, i pokud nebyly odvoláním namítány. V 212a odst. 5 OSŘ byl doplněn omezující dovětek, že k jiným vadám soud přihlíží pouze tehdy, jestliže za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Drobná změna ve formulaci 223 OSŘ objasnila, že pokud odvolací soud mění rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že schvaluje smír podle 220 odst. 2 OSŘ, rozhoduje usnesením. 1.5 Zákon č. 7/2009 Sb. Tzv. souhrnná novela OSŘ, která nabyla účinnosti 1. 7. 2009 37, si jako hlaví cíl kladla podstatné zjednodušení civilního procesu, jenž v důsledku mnohých změn zůstal poměrně nepřehledný a komplikovaný. Co do rozsahu a významu by se dala přirovnat k tzv. velké novele OSŘ 34 Viz 220 odst. 1 a 2 OSŘ. 35 Nález Pléna Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09. Odlišné stanovisko prezentovala soudkyně Ivana Janů. 36 Viz tamtéž. Podobně nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. II. ÚS 2100/08 a nález Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 2481/10. 37 Zákon č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Některé části této novely nabyly účinnosti již 23. 1. 2009, konkrétně se jednalo o 169 odst. 2, 243c odst. 2 a 174b OSŘ. 19

(zákon č. 30/2000 Sb.). Jedná se o další podstatnou změnu civilního procesu, ne však jeho rekodifikaci. Posílena byla především zásada odpovědnosti účastníků za výsledek sporu a také obecně uznávaná zásada, že spravedlnost náleží pouze bdělým (vigilantibus iura scripta sunt). 38 Kromě zjednodušení civilních předpisů bylo cílem změn novelou zavedených také odbřemenění soudců a zamezení průtahů v soudním řízení. 39 Změny se týkaly přípravy jednání a koncentrace řízení. Došlo k posílení zásady rozhodnutí při jediném jednání a nově je upraven institut přípravného jednání. Novela upustila od konstrukce koncentrace řízení na základě rozhodnutí soudu 40 a přešla ke koncentraci zákonné, která nastává k okamžiku skončení přípravného jednání, k okamžiku skončení prvního jednání či výjimečně na žádost účastníka do konce lhůty určené soudem, čímž došlo k posílení koncentrace řízení Dále komentovaný zákon zakotvil povinnost soudů zaznamenávat úkony během soudního jednání ve formě zvukového nebo zvukově obrazového záznamu, jenž se uchovává na trvalém nosiči dat, který je součástí spisu; protokol se však nadále sepisuje, pokud není pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon (např. je-li podán řádný či mimořádný opravný prostředek ve věci samé) či o pořízení rozhodne soud. Novela přinesla také další změny jako např. možnost soudu rozhodnout již v přípravném jednání rozsudkem pro uznání, zpřesnění právní úpravy kvalifikované výzvy, omezení odůvodňovací povinnosti soudu či novou právní úpravu doručování soudních písemností a opatrovnictví. V právní úpravě odvolacího řízení byly provedeny tyto změny: Rozšíření výčtu usnesení, proti kterým se nelze odvolat ( 202 odst. 1 OSŘ) Komentovaná novela přinesla rozšíření v oblasti úpravy nepřípustnosti odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Konkrétně přidala tři nová písmena: m) usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že doručení je neúčinné - v návaznosti na nově zavedený institut neúčinnosti doručení; n) usnesení, kterým byla uložena povinnost složit zálohu na náklady důkazu. Z důvodové zprávy vyplývá, že tato změna byla učiněna ve prospěch zásady rychlosti řízení, tedy aby otázka placení nákladů nebránila projednání věci samé v přiměřené lhůtě; o) usnesení, jímž bylo vyhověno návrhu na přezkum evropského platebního rozkazu. Zvýšení finanční hranice pro tzv. bagatelní spory ( 202 odst. 2 OSŘ) Dále došlo ke zvýšení peněžitého plnění pro možnost podání odvolání proti rozsudkům z 2000 Kč na 10000 Kč. Podle důvodové zprávy je částka 2000 Kč v současné době nepřiměřeně 38 Viz JIRSA, J. Souhrnná novela občanského soudního řádu příležitost ke změně. Právní rozhledy. 2009, č. 6, s. 198-208. 39 Viz důvodová zpráva k návrhu zákona č. 7/2009 Sb. 40 Tzv. koncentrace soudcovská zavedená zákonem č. 30/2000 Sb. se v praxi neosvědčila zřejmě kvůli možnosti využití tohoto institutu pouze na návrh stran. 20

nízká s ohledem na zvyšující se životní minimum či reálný průměrný měsíční příjem. V této souvislosti také důvodová zpráva odkazuje na nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 861/2007 ze dne 11. července 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích, které se vztahuje na přeshraniční případy, kde je za drobný nárok považován předmět řízení nepřesahující částku 2.000 EUR. S touto změnou nesouhlasím, což bude podrobněji rozepsáno v následujících kapitolách. Doručování odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé ( 210 odst. 1 OSŘ) Tato změna byla iniciována nálezem Ústavního soudu III. ÚS 639/06 ze dne 25. ledna 2007. Ústavní soud zde vyslovil názor, podle kterého je třeba, v duchu zachování práva na spravedlivý proces, doručit ostatním účastníkům také odvolání pouze proti nákladovému výroku rozsudku, neboť se takový výrok, i když jde pouze o usnesení většinou začleněné do rozsudku, dotýká práv a povinností účastníků. I ten účastník, který odvolání nepodal, by měl mít možnost se s ním a s důvody v něm uvedenými seznámit. 41 41 Viz JIRSA, J. Souhrnná novela občanského soudního řádu příležitost ke změně. Právní rozhledy. 2009, č. 6, s. 198-208. 21

2 Nepřípustnost odvolání v tzv. bagatelních věcech Finanční hranice jako kritérium přípustnosti odvolání, na základě něhož jsou rozlišovány rozhodnutí vydaná soudem prvního stupně, proti kterým se odvolat lze a proti kterým nikoliv, byla do českého právního řádu zavedena novelou OSŘ provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. s účinností od 1. 1. 2001. Nepřípustnost odvolání proti některým usnesením soudu prvního stupně již v právní úpravě zakotvena byla ( 202 odst. 1 OSŘ), zmiňovanou novelou však došlo k prolomení dosud bezvýjimečně uplatňované zásady přípustnosti odvolání proti rozsudkům soudu prvního stupně. Hranice byla stanovena částkou 2 000 Kč a pro spory, jež co do jistiny tuto sumu nepřesahují, se vžilo označení -obsaženo i v důvodové zprávě k návrhu zákona č. 30/2000 Sb. -"bagatelní spory" či "bagatelní věci" 42. Podle zákonodárce (autora návrhu zákona) se jedná o tak málo významné věci, v nichž ke správnému a spravedlivému rozhodnutí postačuje řízení v jediném stupni a přezkoumání takových rozhodnutí v odvolacím řízení by představovalo jen průtah v uspokojení oprávněných pohledávek věřitelů. 43 Částka určující "bagatelnost" sporu z pohledu přípustnosti odvolání byla zvýšena zákonem č. 7/2009 Sb. s účinností od 1. 7. 2009 na 10 000 Kč, přičemž jako rozhodující hledisko dosažení stanovené finanční hranice zůstala zachována samotná jistina pohledávky. Pro zvýšení finanční hranice argumentuje důvodová zpráva k zákonu č. 7/2009 Sb. tím, že předchozí částka je v současné době, s ohledem na zvyšující se životní minimum či reálný průměrný měsíční příjem, nepřiměřeně nízká. V tzv. bagatelních věcech došlo k prolomení zásady dvojinstančnosti řízení. Tato zásada však není ústavněprávně zakotvenou zásadou civilního soudního řízení. Ústavní soud již několikrát judikoval, že z ústavněprávního hlediska není soudní řízení, s výjimkou věcí trestních, u kterých tento požadavek vyplývá z čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě, povinně dvoustupňové. Jednostupňové soudnictví, zejména pak ve věcech objektivně bagatelního významu, tedy nikterak nevybočuje z ústavních mezí. 44 2.1 Stav de lege lata Nepřípustnost odvolání podle 202 odst. 2 OSŘ se vztahuje pouze na rozhodnutí soudu vydaná ve formě rozsudku, vyjma rozsudku pro uznání a rozsudku pro zmeškání. Přípustnost odvolání je v tzv. bagatelních věcech zachována u rozhodnutí vydaných ve formě usnesení podle 152 odst. 1 42 Oba pojmy budou v této práci používány s totožným významem. 43 Viz důvodová zpráva k návrhu zákona č. 30/2000 Sb. 44 Např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2001, sp. zn. IV. ÚS 101/01 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1792/2005. 22

OSŘ, a to i kdyby jimi bylo rozhodnuto ve věci samé nebo kdyby byly přičleněny k rozhodnutí, pro něž zákon předepisuje formu rozsudku (např. výrok o odmítnutí části žaloby nebo o částečném zastavení řízení). De lege lata je pro posouzení přípustnosti odvolání rozhodující výše plnění v době rozhodování soudu prvního stupně, tedy částka, kterou žalobce požadoval zaplatit v době, kdy soud prvního stupně vyhlásil rozsudek. Z tohoto pohledu je tedy významné nejen to, jak vysoké plnění žalobce uplatnil v žalobě, ale především okolnost, jaký byl předmět řízení poté, co žalobce za řízení se souhlasem soudu změnil žalobu nebo co vzal žalobu zčásti zpět a soud v tomto rozsahu řízení zastavil. 45 Podstatné však není, v jakém rozsahu soud prvního stupně žalobě vyhověl či ji zcela zamítl. Při určení výše plnění se nepřihlíží k příslušenství pohledávky, tj. k úrokům z prodlení, poplatku z prodlení a nákladům spojeným s uplatněním pohledávky. Odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nelze vyloučit v situaci, kdy žalobce požadoval zaplacení pouze příslušenství pohledávky na dobu předem neurčenou, tedy do zaplacení dosud neuhrazené jistiny. V tomto případě totiž nelze dovodit, že by požadované plnění nepřesahovalo částku 10 000 Kč. Jen pro úplnost poznamenávám, že se nepřípustnost odvolání zakotvená v 202 odst. 2 OSŘ vztahuje pouze na rozsudky, jimiž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění. Rozhodl-li soud prvního stupně o nepeněžitém plnění, tak možnost podat proti němu odvolání není z toho pohledu nijak omezena ani v případě, že hodnota žalobcem požadovaného plnění nepřevyšuje částku 10 000 Kč. 2.2 Pro a proti právní úpravy nepřípustnosti odvolání v tzv. bagatelních věcech 2.2.1 Výše finanční hranice Jako velké negativum současné právní úpravy nepřípustnosti odvolání v tzv. bagatelních věcech spatřuji zejména samotnou výši finanční hranice. Z pohledu platu soudcovského, poslaneckého či advokátského se opravdu může částka 10 000 Kč na první pohled jevit jako částka bagatelní. Zřejmě i s přihlédnutím k průměrné mzdě v České republice, která za rok 2010 činila 23 951 Kč 46, by se dala současná výše bagatelu obhájit. Po zvážení skutečnosti, že průměrnou mzdu u nás nedosahují zhruba dvě třetiny osob, však začíná současná teorie bagatelnosti značně pokulhávat. Do soudní síně se totiž velmi často dostávají pro neplacení právě osoby bez zaměstnání, s nejnižšími příjmy či zadlužené na více místech. Pro mnohé z účastníků představuje výše bagatelu celý čistý měsíční příjem a neumím si představit někoho, kdo by považoval jeden svůj měsíční příjem za bagatelní. 45 Viz DRÁPAL, L.; BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II, Komentář. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 1606. 46 Viz Mzdy vývoj mezd, průměrné mzdy 2011. [online]. Portál Kurzy.cz. [cit. 2011-03-10]. Dostupné z:http://www.kurzy.cz/makroekonomika/mzdy/. 23