RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU. Jana Novotná

Podobné dokumenty
CYTOKINY, ADHESIVNÍ MOLEKULY - klíčové molekuly pro mezibuněčnou komunikaci, buněčná migrace a mezibuněčná signalizace. Ústav imunologie LF UP

PREZENTACE ANTIGENU A REGULACE NA ÚROVNI Th (A DALŠÍCH) LYMFOCYTŮ PREZENTACE ANTIGENU

INTRACELULÁRNÍ SIGNALIZACE II

Struktura a funkce biomakromolekul

STRUKTURNÍ SKUPINY ADHEZIVNÍCH MOLEKUL

EXTRACELULÁRNÍ SIGNÁLNÍ MOLEKULY

SKANÁ imunita. VROZENÁ imunita. kladní znalosti z biochemie, stavby membrán n a fyziologie krve. Prezentace navazuje na základnz

Protinádorová imunita. Jiří Jelínek

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

ÚVOD DO TRANSPLANTAČNÍ IMUNOLOGIE

Specifická imunitní odpověd. Veřejné zdravotnictví

Imunitní systém jako informační soustava. Cytokiny M.Průcha

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 6. vydání... 23

Biochemie imunitního systému. Jana Novotná

Komplementový systém a nespecifická imunita. Jana Novotná Ústav lékařské chemie a biochemie 2 LF UK

Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B10, 2015/2016 Ivan Literák

VÝZNAM REGULACE APOPTÓZY V MEDICÍNĚ

Obsah. Seznam zkratek Předmluva k 5. vydání... 21

Variabilita takto vytvořených molekul se odhaduje na , což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě GENETICKÝ ZÁKLAD TĚŽKÉHO ŘETĚZCE

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Výskyt MHC molekul. RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. ajor istocompatibility omplex. Funkce MHC glykoproteinů

Imunitní systém.

Tyranovec královský Onychorhynchus coronatus SIGNALIZACE BUNĚČNÁ. B11, 2016/2017 Ivan Literák

Systém HLA a prezentace antigenu. Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol

Apoptóza Onkogeny. Srbová Martina

Mechanismy hormonální regulace metabolismu. Vladimíra Kvasnicová

mechanická bariéra kůže a slizničních epitelů anaerobní prostředí v lumen střeva přirozená mikroflóra slzy

Humorální imunita. Nespecifické složky M. Průcha

VZTAH DÁRCE A PŘÍJEMCE

Bunka a bunecné interakce v patogeneze tkánového poškození

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

Imunitní odpověd - morfologie a funkce, nespecifická odpověd, zánět. Veřejné zdravotnictví

Řízení dějů v buňce. Buněčná signalizace - soubor dějů - mají podíl na vzájemné komunikaci buněk

Antigeny. Hlavní histokompatibilitní komplex a prezentace antigenu

PŘENOS SIGNÁLU V BUŇCE. Nela Pavlíková

2) Vztah mezi člověkem a bakteriemi

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

Játra a imunitní systém

nejsou vytvářeny podle genetické přeskupováním genových segmentů Variabilita takto vytvořených což je více než skutečný počet sloučenin v přírodě

Struktura a funkce biomakromolekul

Exprese genetické informace

Stanovení cytokinového profilu u infertilních žen. Štěpánka Luxová 2. ročník semináře reprodukční medicíny

Intracelulární detekce Foxp3

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Teorie protinádorového dohledu Hlavní funkcí imunitního systému je boj proti infekcím

Jan Krejsek. Funkčně polarizované T lymfocyty regulují obranný i poškozující zánět

Imunologická rovnováha TH1/TH2 v obraze cytokinů

PŘENOS SIGNÁLU DO BUŇKY, MEMBRÁNOVÉ RECEPTORY

Funkce imunitního systému

PROKARYOTA např. baktérie

Úvod do studia biologie kmenových buněk. Jiří Pacherník tel:

Univerzita Palackého v Olomouci. Bakalářská práce

Toxikologie PřF UK, ZS 2016/ Toxikodynamika I.

III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT

Základy molekulární biologie KBC/MBIOZ

Kosterní svalstvo tlustých a tenkých filament

Ivana FELLNEROVÁ Katedra zoologie PřF UP v Olomouci

Zhoubné nádory druhá nejčastější příčina úmrtí v rozvinutých zemích. Imunologické a genetické metody: Zlepšování dg. Zlepšování prognostiky

BUNĚČNÁ TRANSFORMACE A NÁDOROVÉ BUŇKY

Imunitní systém. Antigen = jakákoliv substance vyvolávající imunitní odpověď Epitop = část antigenu rozpoznávaná imunitními receptory

Obranné mechanismy člověka a jejich role v průběhu infekčních onemocnění

Změny v parametrech imunity v průběhu specifické alergenové imunoterapie. Vlas T., Vachová M., Panzner P.,

BUŇEČNÝ CYKLUS A JEHO KONTROLA

Nespecifické složky buněčné imunity. M.Průcha

Intracelulární Ca 2+ signalizace

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

Fyziologická regulační medicína

Buněčné jádro a viry

IMUNITA PROTI INFEKCÍM. Ústav imunologie 2.LF UK Praha 5- Motol

Jaderné receptory. ligand. cytoplazmatická membrána. jaderný receptor DNA. - ligandem aktivované transkripční faktory

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Hormony. LH ve FRM: Opakující se potraty Mužská a ženská neplodnost

Autophagie a imunitní odpověd. Miroslav Průcha Klinická imunologie Nemocnice Na Homolce, Praha

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Senescence v rozvoji a léčbě nádorů. Řezáčová Martina

6. T lymfocyty a specifická buněčná imunita

Gymnázium a Střední odborná škola, Rokycany, Mládežníků 1115

DEGHAS-orgánové komplikace diabetu

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Zánět. Zánět. Systémové manifestace zánětu. Reakce akutní fáze

T lymfocyty. RNDr. Jan Lašťovička, CSc. Ústav imunologie 2.LF UK, FN Motol

Co nás učí nádory? Prof. RNDr. Jana Šmardová, CSc. Ústav patologie FN Brno Přírodovědecká a Lékařská fakulta MU Brno

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

Regulace metabolických drah na úrovni buňky

Takahashi K & Yamanaka S. Cell 126, 2006,

Sylabus témat ke zkoušce z lékařské biologie a genetiky. Struktura, reprodukce a rekombinace virů (DNA viry, RNA viry), význam v medicíně

Lidský herpesvirus 6 biologie, diagnostika, patogeneze. K.Roubalová Vidia spol.s r.o.

Základy imunologických metod: interakce antigen-protilátka využití v laboratorních metodách

PŘÍNOS STANOVENÍ CYTOKINŮ U ZÁNĚTLIVÝCH POOPERAČNÍCH KOMPLIKACÍ. DISERTAČNÍ PRÁCE MUDr. Ivane Chachkhiani

Václav Hořejší Ústav molekulární genetiky AV ČR. IMUNITNÍ SYSTÉM vs. NÁDORY

(Vývojová biologie) Embryologie. Jiří Pacherník

IMUNITNÍ SYSTÉM OBRATLOVCŮ - MATKA PLOD / MLÁDĚ VÝVOJ IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCŮ CHARAKTERISTUIKA IMUNITNÍHO SYSTÉMU OBRATLOVCU

7. Regulace genové exprese, diferenciace buněk a epigenetika

CZ.1.07/1.5.00/

Cytomegalovirus. RNDr K.Roubalová CSc. NRL pro herpetické viry

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

Transkript:

RECEPTORY CYTOKINŮ A PŘENOS SIGNÁLU Jana Novotná

Co jsou to cytokiny? Skupina proteinů a peptidů (glykopeptidů( glykopeptidů), vylučovaných živočišnými buňkami a ovlivňujících buněčný růst (též růstové faktory) které se účastní přenosu signálu od jedené buňky ke druhé. Působí parakrinně nebo autokrinně přes specifické buněčné receptory. Významnou skupinu tvoří lymfokiny (též interleukiny), bílkoviny uvolňované z aktivovaných buněk imunitního systému a koordinující imunitní odpověď organismu.

Cytokiny, stejně jako hormony, působí autokrinně krinně, parakrinně nebo endokrinně krinně.

Nomenklatura cytokinů Lymfokiny cytokiny, produkované aktivovanými T- lymphocyty, které řídí odpověď imunitího systému signalizací mezi imunokompetentními buňkami. Interleukiny cytokiny, jejichž cílové buňky jsou hlavně leukocyty. Chemokiny specifická třída cytokinů, které zprostředkovávají chemotaxi mezi buňkami, stimulují pohyb leukocytů a regulují jejich migraci z krve do tkání. Monokiny cytokiny, produkované hlavně mononukleárními buňkami jako jsou makrofágy.

Hlavní funkce cytokinů Hematopoesa (např. CSF, colony stimulating factor). Zánětlivé reakce (např. IL1, TNF). Chemotaxe (např. IL8, MIP1- macrophage inflammatory protein 1, BLC B-lymphocyte chemoatractant). Imunostimulace (např. IL12, IFNγ). Imunosuprese (např. IL10). Angiogenese (např. VEGF- vacsular endothelial growth factor). Embryogenese (např. TGF-β, LT - lymphotoxin).

Clasifikace receptorů cytokonů Receptory typu I označované také jako rodina receptorů hematopoetinu : IL 2, IL 3, IL 4, IL 5, IL 6, IL7, IL 9, IL 13, IL 15, GM-CSF (faktor stimulující kolonie granulocytů a makrofágů ) a G-G CSF (faktor stimulující kolonie granulocytů) Receptory typu II označované také jako receptory interferonů Receptory transformujícího růstového faktor (TGF) Receptory pro tumory nekro rotisující faktor (TNF) Imunoglobulinováová superrodina rodina (IgSF IgSF) Receptory chemokinů (sedm transmembránových helikálních úseků)

Cytokinovéové receptory y typt ypu I Transmembránové receptory exprimované na vnějším porchu buňky. Jsou známé také pod názvem receptory hematopoetinu. Všechny mají stejný aminokyselinový motiv (WSXWS) v extracelulárním úseku poblíž buněčné membrány.

Imunoglobulinováová superrodina rodina (IgSF) Velká skupina receptorů na buněčných površích a rozpustných proteinů, účastní se procesů buněčného rozpoznávání, vazeb mezi buňkami nebo adhese. Receptory mají doménu strukturně podobnou imunoglobulinům (protilátkám). Všeobecně jsou spojeny s procesy v imunitním systému.

Receptor pro tumort umory nekrotisující factor TNF je dominantním cytokinem v procesu zánětu. Extracelulární doména receptoru pro TNF je bohatá na cystein. Receptor chemokinů Typická doména se sedmi transmembránovými úseky a charakteristickým motivem "DRY. Receptory většinou spojeny s G-proteinem. http://en.wikipedia wikipedia.org/.org/wiki/chemokine Chemokine_receptor

Receptor transformujícího růstového faktoru Receptor s tyrosinkinázovou aktivitou (P), extracelulární doména, vázající ligand (např. PDGF, růstový hormon, insulin, FGF, EPH ), po autofosforylaci se na intracelulární část receptoru váží adaptorové proteiny (GRB2 a SHC) a ty aktivují další efektory signalizační kaskády. RAS významný efektor kaskády, molekulární přepínač mezi zapnutým GTP-proteinem a vypnutým GDP-proteinem. RAS activita je positivně regulována guanosine exchange factors (GEFs), jako je SOS, a negativně GTPase-activating proteins (GAPs). další proteiny signalizační kaskády (RAF) vedou k expresi genu. www.nature.com/.../v2/n8/fig_tab/nrc866_f3.html

Stejná γ podjednotka některýh receptorů pro interleukiny γ podjednotka (zeleně), zprostředkovává intracelulární signalizaci a je společná pro různé IL.

Signalizace přes receptory cytokinů typu I a II Ligandem aktivovaný receptor (R) váže kinasu JAK (K). Následuje její fosforylace a fosforylace receptoru. Fosforylované místo je určeno pro zakotvení STAT (signal transducer and activator of transkription) (S). J AK katalyzuje fosforylaci tyrosinu na STAT, který se navázal na komplex receptorkinasa. Dvě molekuly STAT, poté, co jsou fosforylovány JAK, vytvoří aktivní dimer. STAT dimer se přemístí do jádra, váže se na specifickou část DNA v oblasti promotoru cílového genu a aktivuje jeho expresi.

Interferony (IFN) Proteinové hormony s antivirovou aktivitou. Regulují řadu biologických funkcí (inhibice proliferace, diferenciace, modulace imunitního systému, inhibice angiogeneze,kontrola buněčné proliferace). Jsou produkovány buňkami jako odpověď na různé podněty. Působení je zprostředkováno přes buněčné receptory. Aktivují přenos signálu. Jsou využívány k léčbě řady onemocnění (tumory, virové infekce, autoimunitní onemocnění, neurologické syndromy). Jsou efektivním farmakologickým přípravkem.

Klasifikace interferonů a jejich receptorů Dělení podle schopnosti vázat se na určitý typ receptoru Interferony I typu mají sedm tříd IFN-α, IFN-β, IFN-ε, IFN ο, IFN-δ and IFN-τ Hlavní složka přirozeného imunitního systému. Obrana proti virovým infekcím. Jejich produkce je indukovaná virovým podnětem. Interferon II typu tvoří pouze IFN-γ IFN-γ je součástí imunitní odpovědi. Produkován určitými aktivovanými T buňkami a NK buňkami (přirozenými zabíječi). Odpověď na antigen (včetně virového antigenu) nebo odpověď na mitogen stimulující lymfocyty.

Interferony I typu Induktorem je dvojvláknová RNA vznikající přepisem vlastním genomu viru, polypeptidy a cytokiny. Receptory IFN I jsou exprimovány na mnoha buněčných typech. IFN-α, IFN-β produkují hlavně leukocyty, resp. fibroblasty jako odpověď na infekci virem nebo bakteriemi. Intreferon-γ Je produkován určitými aktivovanými T buňkami (TH1) a NK buňkami na podnět IL-2 a IL-12. Vazba IFN-γ na jeho receptor zvyšuje expresi MHC typu I na všech somatických buňkách. Může také aktivovat makrofágy, neutrofily a NK buňky.

Funkce interferonů Zahajují a regulují řadu funkcí: Antivirová odpověď. Antiproliferativní aktivita (schopnost zastavit buněčný růst) využití k léčbě rakoviny. Kontrola apoptózy. Imunomodulační schopnosti (IFN-γ je hlavní činitel modulující imunitní odpověď, hlavní antivirový cytokin).

Přenos signálu signální transdukce - jako odpověď na interferon Biologická aktivita IFN-α, IFN-β a IFN-γ: vazba na specifický receptor na povrchu buňky aktivace signální dráhy známé jako JAK/STAT* (aktivace transkripce cílového genu, který se normálně vyskytuje jen na velmi nízké úrovni a nebo je klidový). *JAK/STAT rodina tyrosinkináz, jejichž hlavní funkcí je fosforylace receptorů pro cytokiny a růstové faktory. STAT přenašeč signálů a aktivátor transkripce (protein aktivující transkripční faktor jako odpověď na vazbu extracelulární signální sloučeniny na povrchový buněčný receptor).

Receptor pro IFN-γ Exprese receptoru pro IFN-γ na povrchu téměř všech buněčných typů. Receptory s vysokou afinitou jsou na T- a B- lymfocytech, NK buňkách, monocytech, makrofágách, fibroblastech, neutrofilech, endoteliálních buňkách a hladkých svalových buňkách (na lidských fibroblastech je asi 2500 IFN-γ receptorů). Receptory se na povrchu buněk exprimují pouze jako odpověď na podnět daný antigenem na buňkách, které mají lymfiodní původ (přirození zabíječi NK buňky, makrofágy a některé T buňky.

Řetězec IFN-γR1 - glykoprotein, 90 kda, 472 aminokyselinových zbytků (228 AK zbytků umístěno extracelulárně, transmembránová doména má 24 AK zbytků, 220 AK zbytků je umístěno intracelulárně). Řetězec IFN- γr2 glykoprotein, 62 kda, 315 AK zbytků (226 AK zbytků je umístěno extracelulárně, transmembránová doména má 23 AK zbytků, 65 AK zbytků je umístěno intracelulárně). Ligand (IFN γ) se váže pouze na extracelulární část řetězce IFN-γR1 (v nepřítomnosti IFN-γR1 se IFN-γ na IFN-γR2 část nemůže vázat). Receptor pro IFN-γ

Dimer IFN-γ se váže na dva IFN-γR1 řetězce Přenos signálu se uskutečňuje přes sérii fosforylací tyrosinových zbytků. Vrcholí aktivací STAT a jeho přemístěním do jádra. Indukuje se syntéza nové mrna. 1. Po navázání IFN-γ se JAK kinázy zkříženě fosforylují. 2. Fosforylované aktivují Tyr 457 na každém řetězci IFN-γR1, to slouží k upevnění STAT. 3. STAT je fosforylován JAK kinázou. 4. Fosforylovaný STAT se uvolní a jako transkripční faktor je přemístěn do jádra, aktivuje IFN-γ regulované geny.

Receptory I typu, IFN-α/β Receptor IFN-α/β má jeden pár řetězců - IFN-αR1 a IFN-αR2. IFN-αR1 má 530 aminokyselinových zbytků (409 AK zbytků jsou umístěny extracelulárně,100 AK zbytků je umístěno intracelulárně). IFN-αR2 má 486 AK zbytků (217 AK zbytků extracelulárně, 251 AK zbytků intracelulárně). Receptor má schopnost vázat mnoho různých ligandů (všechny podtypy IFN-α a IFN-β a jiné IFN typu I).

Receptory I typu, IFN-α/β Interferonový ligand se nejprve váže na IFN-αR1 a pak na IFN-αR2, což komplex stabilizuje. Jak1 vázaná na cytoplasmatickou část IFN-αR1 a Tyk2 na IFN-αR2 se navzájem fosforylují. Fosforylované Jak1 a Tyk2 fosforylují STAT1 a STAT2, vytvoří se heterodimer. Fosforylofané STAT dimery se uvolní z vazby, asociují s p48 a jsou přemístěny do jádra, kde aktivují transkripci genů.

Účinek a význam přenosu signálu přes IFN-γ receptory Vyvolání imunitní reakce. Antibakteriální účinek (aktivace neutrofilů, NK buněk, a makrofágů, zvyšují schopnost buněk rozpoznat, zabít a strávit cizorodé buňky a bakterie). Jejich normální exprese je významná v prevenci při rozvoji rakoviny. Účinek a význam přenosu signálu přes IFN-α/β receptory Obrana proti virům, před jejich replikací.