Lidský herpesvirus 6 biologie, diagnostika, patogeneze. K.Roubalová Vidia spol.s r.o.

Transkript

1 Lidský herpesvirus 6 biologie, diagnostika, patogeneze K.Roubalová Vidia spol.s r.o.

2 Zařazení, genetika HHV6B vs. HHV6A: 75% shoda genů, 62% shoda proteinů

3 Epidemiologie Dospělá populace promořena z > 95% Primární infekce měsíců: exanthema subitum ( 6. dětská nemoc horečka +/- vyrážka, pharyngitis, gastroenteritis, HHV6B) Přesnos slinami Koinfekce s jinými agens ( HHV7, CMV, EBV ) Oportunní patogen

4 Hostitelské buňky V organismu: leukocyty: T lymfocyty (CD4+ i CD8+), NK-buňky, monocytymakrofágy, kmenové hematopoietické buňky epiteliální buňky: slinné žlázy, ledvinné kanálky, plíce, cervix CNS: oligodendrocyty, neurony, astrocyty, mikroglie endotelie In vitro: T-lymfoblastoidní buněčné linie embryonální fibroblasty fetální astrocyty neuroblastomové linie hepatocelulární linie aktivované primární T- lymfocyty hematopoietické kmenové buňky HHV6 Typ A x B Receptor: CD46 ( regulátor aktivity komplementu, signalizační molekula, také receptor pro splaničky) Koreceptory: glykosamino-glykany, další???

5 Latence a reaktivace Latence: Integrace do telomerových oblastí buněčných chromozómů pomocí homologní rekombinace (TRS v koncových DR ) Latentní protein: U94/rep Latentní RNA ( IE-oblast) Reaktivace: Vystřižení integrovaného genomu epizóm Replikační cyklus: IE1,IE2 časné geny (E) replikace virové DNA pozdní geny maturace virových částic Cytopatický efekt

6 Vertikální přenos - CI-HHV6 Integrace HHV6 do zárodečné linie dědičný přenos integrovaného viru 0,7-2% populace Vysoká nálož viru ve všech buňkách i tělních tekutinách ( 10 6 ge/ ml krve) Příčinou 90% případů kongenitálního přenosu infekce Možnost reaktivace Klinický dopad??? (tolerance, chronické infekce..)

7 Interakce s imunitním systémem Imunosupresivní účinek: Potlačuje aktivaci TL Indukuje Treg ( IL-10) Potlačuje prezentaci antigenů ( MHC-I) Potlačuje produkci INFβ Indukuje apoptozu Prozánětlivý účinek: Chemotaktický účinek (produkce virových a stimulace buněčných chemokinů a chemokinových receptorů) Stimulace prozánětlivých cytokínů ( TNFα, IL-1β, IL- 6,IL-8)

8 Komplikace u imunokompetentních pacientů infekční mononukleoza hepatitis Neurologické příznaky: mírná meningitis, febrilní křeče, encefalopatie (epilepsie), encefalitis Myokarditis Infekce očí ( keratokonjunktivitis, retinits, uveitis) Hematologické komplikace: anemie, neutropenie, hemofagocytární sy. DISH ( syndrom opožděné přecitlivělosti na chemické látky)

9 Infekce u imunodeficientních pacientů ( transplantace HSC ) Reaktivace 2-4 týden po Tx: 40-70%, HHV6B > A Klinika: bezpříznakové > horečka+ vyrážka + průjem > neurologické příznaky: akutní limbická encefalitis > pneumonitis, hepatitis. Nepřímé účinky: zvýšené riziko infekcí ( CMV, mykózy), akutní GVHD, opožděné přijetí/selhání štěpu Rizikové faktory: transplantace pupečníkových HSC, nepříbuzenské transplantace, hematologická malignita

10 Infekce u imunodeficientních pacientů ( transplantace solidních orgánů) Reaktivace 2-4 týden po Tx: TxK: 20% TxJ 40-60%, TxL až 90%, HHV6B > HHV6A Klinika podobná jako u HSCT Nepřímé účinky: zvýšené riziko infekcí (bakteriální, mykózy, CMV), akutní rejekce štěpu Rizikové faktory: Imunosupresivní režim, infekce orgánu před transplantací

11 HHV6 a RS Celoživotní persistentní infekce CNS Aktivní infekce v astrocytech a mikrogliích, destrukce oligodendrocytů Zvýšená nálož virové DNA a přítomnost antigenů a mrna v demyelin. placích vs. ve zdravé tkáňi Virémie 2x častější než u pacientů s jiným neurologickým onemocněním a 3x častější než u zdravých. Časová souvislost s aktivitou nemoci Imunomodulační účinky viru infekce endotelií, chemotaxe leukocytů,porušení HEB Molekulární mimikry ( U24 x myelin) Chybí epidemiologické důkazy SPOUŠTĚČ? FAKTOR PROGRESE? VEDLEJŠÍ PROJEV?

12 Diagnostika Primoinfekce: Sérokonverze (30% séronegativních v akutní fázi) nebo dinamika protilátek DNA v plasmě ( zvýšená nálož v PBMC) neuroinfekce: virová DNA v CSF nízké hladiny Reaktivace/ reinfekce u imunodeficientů: DNA v plasmě ( zvýšená nálož nebo antigen v PBMC) Zvýšená nálož DNA nebo antigeny v postiženém orgánu Neuroinfekce: virová DNA v CSF vysoká nálož Reaktivace u imunokompetentních pacientů: DNA v plasmě ( zvýšená nálož v PBMC) - DISH IgM protilátky nebo významný vzestup IgG neuroinfekce: virová DNA v CSF nízké hladiny, intrathekální protilátky ÚSKALÍ: Dědičně získaný HHV6 nálož DNA v krvi > 10 6 /ml Nízké hladiny DNA v PBMC nerozlišují mezi latencí a aktivní infekcí IgM protilátky nerozlišují mezi primoinfekcí a reaktivací Křížová reaktivita s HHV7, CMV, spalničkami (IgM).

13 Diagnostický význam intrahekálních protilátek proti HHV6

14 Metodika ELISA VIDITEST anti-hhv6 IgG: kvantitativní nepřímá ELISA, IVD validována pro stanovení protilátek v séru ( n= 291) citlivost 99%, specifita 95%) mozkomíšním moku ( n= 111, citlivost 92%, specifita 100%) Párové vzroky sér od pacientů se zánětlivým onemocněním CNS (RS, neuroborelioza) vs. kontroly (neuritidy, psychopatie, nepotvrzené neuroinfekce) Reiberův index protilátek, AI > 2 = pozitivní

15 Průkaz intrathekální syntézy IgG protilátek proti HHV6 u vybraných skupin pacientů Diagnoza pacienta Demyelinizační onemocnění CNS ( Dg G35, G379) n= Intrathekální syntéza prokázána n= % ,5 index protilátek Průměr ( min- max) 3,51 (2,04-6,91) Intrathekální syntéza neprokázána n= % 30 58,8 index protilátek Průměr ( min- max) 0,86 ( 0,51-1,44) n= % 6 11,8 Hraniční nález index protilátek Průměr ( min- max) Intrahekální syntéza protilátek nehodnotitelná** n= % 1,65 (1,57-1,77) 3 5,9 Neuroborelioza ( A692) ,5 4,56 (2,78-10,58) 3 27,3 0,91 (0,75-1,06) 2 18,2 1,53 (1,51-1,55) 1 9,1 Jiné diagnozy* , ,2 1,08 (0,59-1,45) 8 41,2 1,73 (1,6-1,94) 7 17,6

16 Závěr: HHV6 se reaktivuje při chronickém zánětu CNS různého původu Tento fakt je nutno zohlednit při interpretaci nálezu intrathekálních protilátek proti HHV6 v mozkomíšním moku Stanovení intrathekálních protilátek proti HHV6 může přispět k prognóze onemocnění

17 Děkuji za pozornost