PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA PRÁVNÍ TEORIE. Bakalářská práce EUTANAZIE - PRÁVNÍ A ETICKÝ PROBLÉM.

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA PRÁVNÍ TEORIE Bakalářská práce EUTANAZIE - PRÁVNÍ A ETICKÝ PROBLÉM Helena Joštová 2014/2015

1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Eutanazie - právní a etický problém zpracovala samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, jsou citovány v poznámkách pod čarou a uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Ve Valašském Meziříčí, 29. 6. 2015... 2

Poděkování: Ráda bych poděkovala JUDr. Tomáši Sobkovi, Ph.D. za konzultace a rady při vypracovávání této bakalářské práce. 3

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá problematikou eutanazie ve vztahu k současné právní úpravě v České republice, ale také k zahraničním úpravám tohoto termínu. V jednotlivých částech této práce popisuji vývoj eutanazie, tedy průřez historií od samotného vzniku po aktuální vymezení pojmů jednotlivými odborníky. Je zde vysvětlen pojem Asistovaná sebevražda. Jsou zde také zmíněny jednotlivé formy eutanazie, se kterými se v dnešní době můžeme setkat. Dále se výklad zaměřuje na propojení termínů eutanazie a etiky. Konečná fáze práce si klade za úkol zhodnotit jednotlivé postoje k eutanazii, názory pro a proti tomuto činu. Klíčová slova Eutanazie, právo, etika, legalizace, trestný čin. Abstract This bachelor thesis consider the issue of euthanasia, primarily in relation to current legislation in the Czech Republic, but also legislation across the world. The thesis describes the evolution of euthanasia throughout history, from inception to current practices and concepts of individual experts, including the different forms of euthanasia that now exist. Furthermore, the paper focuses on linking key dates of the evolution of euthanasia and ethics of assisted suicide. The final phase of this work assesses individual attitudes to euthanasia, including differing views for and against the act. Key words Euthanasia, law, ethics, legalization, a crime. 4

OBSAH: ÚVOD... 6 1. POJEM EUTANAZIE V HISTORII A DNES... 8 2.1 ASISTOVANÁ SEBEVRAŽDA... 11 3 FORMY EUTANAZIE... 11 4 POHLEDY NA EUTANAZII... 13 4.1 LÉKAŘSKÝ POHLED... 13 4.2 NÁBOŽENSKÝ POHLED... 15 4.3 POLITICKÝ POHLED... 16 4.4 VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ... 17 5 EUTANAZIE V PRÁVNÍM ŘÁDU ČESKÉ REPUBLIKY... 18 6 EUTANAZIE V ZAHRANIČÍ... 22 6.2 STÁTY S LEGÁLNÍ EUTANAZIÍ... 23 6.2.1 NIZOZEMSKO... 23 6.2.2 BELGIE... 24 6.2.3 SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ... 25 6.2.4 LUCEMBURSKO... 26 6.3 STÁTY S ILEGÁLNÍ EUTANAZIÍ... 27 6.3.1 ŠVÝCARSKO... 27 6.3.2 SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO... 28 6.3.3 AUSTRÁLIE... 28 6.3.4 FRANCIE... 29 7 EUTANAZIE Z ETICKÉHO HLEDISKA... 30 7.2 ARGUMENTY PRO EUTANAZII... 33 7.3 ARGUMENTY PROTI EUTANAZII... 34 ZÁVĚR... 36 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 38 5

ÚVOD Eutanazie není ve společnosti "novým" problémem. Zmínky o ní najdeme již v 5. století př. n. l. Toto téma bylo po dlouho dobu tabu. V současnosti je ale tato problematika stále častěji diskutována, a to nejen odborníky, ale také laickou veřejností. Eutanazie je velmi populární především v Evropě a v Severní Americe. Myslím si, že problematika eutanazie a terminální fáze života člověka je, a vždy bude důležitou diskusí nejen pro zdravotníky, právníky či politiky, ale také pro celou naší společnost. Důvod aktuálnosti tohoto tématu je především to, že každá osoba je již od narození smrtelná, a smrti ani nemocem se nám jen těžko podaří vyhnout. Ovšem při pokroku medicíny v posledních letech toto téma nelze dále pomíjet. Mezi standardní vybavení nemocničních zařízení dnes již neodmyslitelně patří široká škála utišujících léků a kvalitních přístrojů. Navíc díky komunikačním prostředkům dnešní doby se jakýkoli lékař může spojit s jiným specialistou z opačné strany Země, a prodiskutovat tak stav svého pacienta. Eutanazie je často prezentována jako poskytnutí milosrdného osvobození od bolesti a utrpení a zároveň zachovává respekt k pacientově autonomii. Je spojována s lidskými právy a etikou. Etika se snaží nalézt odpovědi na otázky jako: co je dobré a co zlé? Do toho však zasahují náboženské aspekty, světové či filosofické názory, právní problematika a v neposlední řadě také vliv společenského a kulturního života dané země. Tato bakalářská práce je rozdělena do šesti kapitol. První kapitola se zabývá samotným pojmem eutanazie, což je podstatné pro orientaci v tématu. Význam tohoto slova se během let měnil, a proto je v této kapitole vymezen také stručný historický exkurs. V následujícím celku se zabývám pojmem asistované sebevraždy. Druhá kapitola je zaměřená na základní formy eutanazie, mezi které se řadí eutanazie aktivní či pasivní. Následující kapitola se pokouší o zachycení nejdůležitějších oblastí souvisejících s eutanazií. Mezi tyto oblasti řadím pohled lékařský, náboženský, politický a pohled laické veřejnosti. Vývoj legislativní úpravy v právní otázce eutanazie je dalším důležitým bodem této práce. Víme, že na právní systém České republiky mají vliv jednotlivé právní systémy nejen Evropských zemí, ale celého světa. Právě z tohoto důvodu je hned následující kapitola věnována právní úpravě eutanazie ve vybraných státech světa. Zejména jsou zmiňovány Evropské státy, které se s eutanazií ve svém 6

právním řádu již setkaly či tolerují asistovanou sebevraždu. Poslední, šestá kapitola je věnována etice, a jejímu vztahu k eutanazii. Opomenout nelze ani argumenty pro a proti, tedy zastánců a odpůrců eutanazie. Tato práce převážně čerpá z odborné literatury, právní úpravy České republiky i zahraničních zemí a také periodik. V práci vycházím z právního stavu ke dni 30. 6. 2015. 7

1. POJEM EUTANAZIE V HISTORII A DNES Je všeobecně známo, že každý pojem má svůj specifický význam. Na problém eutanazie je nepřeberné množství názorů, a je tedy nutné začít vymezením, co tento pojem obnáší. Slovo eutanazie pochází ze spojení dvou řeckých slov "eu", které překládáme jako "dobře" a "thanatos", což znamená smrt. Vznikl v 5. století př. n. l. a původně se tento termín používal pro všestrannou pomoc umírajícímu člověku, zaměřenou na mírnění tělesných bolestí a duševních úzkostí. Již v pravěké společnosti se členové kmene zbavovali starých, nemocných či nepotřebných jedinců, kteří nebyli schopni postarat se sami o sebe a čelit tehdejším krutým podmínkám. 1 Zmínku o usmrcení na žádost člověka lze nalézt i v Bibli. Ta obsahuje verše: "Pelištejci bojovali proti Izraeli. Izraelští muži před Pelištejci utíkali a padali pobití v pohoří Gilbóa. Pelištejci se pustili za Saulem a jeho syny. I pobili Pelištejci Saulovy syny Jónatana, Abínádaba a Malkísúu. Pak zesílil boj proti Saulovi. Objevili ho lukostřelci a těžce ho postřelili. Saul řekl svému zbrojnoši: "Vytas meč a probodni mě jím, než přijdou ti neobřezanci, aby mě neprobodli oni a nezneuctili." Zbrojnoš však nechtěl, velmi se bál. Saul tedy uchopil meč a nalehl na něj. Když zbrojnoš viděl, že Saul zemřel, také on nalehl na svůj meč a zemřel s ním. Toho dne spolu zemřeli Saul, jeho tři synové, zbrojnoš i všichni jeho mužové." 2 Mezi obhájce dobrovolného ukončení života patřil i Sokrates, Platón či Zenón. Antická kultura tuto cestu také neodsuzovala, ale lékařská etika oproti tomu pomoc lékaře při ukončení života odmítala. 3 Platón zastával názor na absolutní přednost vůle jednotlivce, která téměř přerůstala v povinnost odejít, pokud by se měl nemocný stát přítěží pro své okolí. Oproti tomu Aristotelés považoval ulehčení odchodu ze života za změkčilost. 4 Antická kultura přitom vycházela z Hippokratovy přísahy: "... způsob svého života zasvětím podle svých sil a svědomí prospěchu nemocných a budu je chránit před každou úhonou a bezprávím. Ani prosbami se nedám pohnout k podání smrtícího léku, ani sám k tomu nedám nikdy podnět. Stejně tak neposkytnu žádné ženě prostředek 1 VOZÁR, Jozef. Eutanázia a právo na prirodzenú smrť. Právný obzor. 7/1991. Str. 356. 2 Bible. První Samuelova kniha, kapitola 31, verš 1-6, Praha: Kalich, 1969, str. 292 3 VOZÁR, Jozef. Eutanázia a právo na prirodzenů smrť. Právný obzor. 7/1991. Str. 356. 4 PROŠKOVÁ, Eva. Etické a právní aspekty eutanazie. Kontakt. 1/2009, str. 259. 8

k vyhnání plodu; zachovám vždy svůj život i své umění čisté a prosté každé viny..." 5 Hippokratova přísaha je ale spíše jen etickou normou. Novodobá historie eutanazie nejspíše začíná vydáním 2 knih, které významně ovlivnily průběh vývoje eutanazie, a mají podíl na velké ztrátě lidských životů za 2. světové války. Řeč je o knize "Právo zemřít" jejímž autorem je A. Jorst. Tato kniha byla vydána v Německu roku 1895 a v té době se ještě nedočkala nijak zvláštního ohlasu. Druhá kniha byla vydána o 25 let později s názvem "Poskytnutí souhlasu ke zničení života, který žití není hoden". Byla napsána právníkem Karlem Bindingem a psychiatrem Alfredem Hoche. Ta už tehdejší společnost zaujala více. A to až tak výrazně, že se stala ideou pro akci "T4". Akce T4 byla zahájena Hitlerem roku 1939. Eutanazie, aniž byla nemocným vyžádána, se praktikovala v nemocnicích pro nevyléčitelně choré a pro těžce mentálně postižené. Eutanazie se začalo hojně zneužívat a poté už následoval jen krůček k tomu, aby se stala nástrojem genocidy. 6 Pacienti, které označili ustanovení lékaři, byli usmrceni v plynových komorách. Tato akce trvala oficiálně do roku 1941 a počet obětí se odhaduje na 70 000-90 000. Přestože byla akce oficiálně zastavena, tajně probíhala dál až do roku 1944 a celkový počet usmrcených osob se na norimberském procesu odhadl na 275 000. 7 Po 2. světové válce bylo téma eutanazie dlouhou dobu tabu. Dnes se však názor společnosti znovu obrací a umírání na žádost se hodnotí vcelku pozitivně. V dnešní době uvádí většina autorů jako definici holandský model vymezení tohoto pojmu: "Jedná se o úmyslné ukončení života člověka někým jiným, než člověkem samotným (=lékařem), na jeho vlastní žádost." 8 Tomuto pojmu se věnuje také Pollard, který eutanazii definuje (a to aktivní či pasivní) jako "záměrné ukončení života motivované soucitem", a zároveň ji rozděluje na: vyžádanou či dobrovolnou - žádá-li o ni osoba sama pro sebe, nevyžádanou - pokud o ni daná osoba nepožádala, protože je nedospělá nebo mentálně nezpůsobilá, anebo je způsobilá a nebyla tázána, a 5 MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, s. 19. 6 POLLARD, B. Eutanazie - ano či ne?. 1. vyd. Praha: Dita, 1996, s. 67-68. 7 Eutanazie (1939-1941). holocaust.cz [online]. [cit. 10. 5. 2015]. Dostupný z: http://www2.holocaust.cz/cz2/history/events/eutanazie 8 ROTTER, Hans. Důstojnost lidského života: [základní otázky lidské etiky]. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 1999, s. 93. 9

nedobrovolnou - když je uskutečněná navzdory žádosti, aby se neprováděla. 9 Jak již bylo zmíněno, eutanazie je mnohoznačný pojem, a proto má na její definici trochu jiný pohled i Světová lékařská asociace (World Medical Association, nebo WMA): "Eutanázie jako záměrný akt s cílem ukončit život pacienta, a to na jeho vlastní žádost nebo na žádost blízkých příbuzných, je neetická. To ovšem nebrání tomu, aby lékař respektoval přání pacienta a narušil přirozený proces umírání v průběhu terminální fáze nemoci." 10 Dále však také WMA stanovuje podmínky: subjektem je kompetentní informovaná osoba s nevyléčitelnou chorobou, která dobrovolně požádala, aby její život byl ukončen, jednající ví o stavu této osoby a o jejím přání zemřít a páchá tento skutek s prvořadým úmyslem ukončit život této osoby, skutek je proveden se soucitem a bez osobního zisku. 11 Jako "vědomé ukončení života nevyléčitelně smrtelně nemocného člověka, plně způsobilého k právním úkonům na jeho žádost například vpíchnutím smrtelné dávky jedu, nebo jiným způsobem" charakterizuje eutanazii slovenský právník Jozef Vozár. 12 Je potřeba zdůraznit, že ne všechny situace, které považujeme za eutanazii, jí opravdu jsou. Například, pokud lékař ustoupí před vítězstvím smrti nad životem umírajícího nemocného, nenakládá na něj další zatěžující postupy, které by vedly jen k protahovanému a bolestnému umírání, a to bez naděje na výraznější zlepšení jeho stavu; a nemocný přitom sám tyto postupy odmítá. Lékař však pečuje o nemocného do posledního dechu a ulehčuje mu ve všech jeho trápeních. Pacient zemře díky chorobnému procesu, vůči němuž jsme již bezmocní, a nikoli díky usmrcení jinou osobou. 13 Takovýto postup je v souladu s WMA a zásadami lékařské etiky. 9 POLLARD, B. Eutanazie - ano či ne?. 1. vyd. Praha: Dita, 1996, s. 22-23. 10 WMA Resolution on Euthanasia. wma.net [online]. Publikováno 2005 [cit. 17. 5. 2015]. Dostupný z: http://www.wma.net/en/30publications/10policies/e13b/ 11 MUNZAROVÁ, Marta. Proč ne eutanazii, aneb, Být, či nebýt?. Vyd. v KNA 2. V Kostelním Vydří: Pro občanské sdružení Ecce homo vydalo Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 19. 12 VOZÁR, Jozef. Eutanázia: právne aspekty. 1. vyd. Pezinok: Formát, 1995, s. 21. 13 MUNZAROVÁ, Marta. Proč ne eutanazii, aneb, Být, či nebýt?. Vyd. v KNA 2. V Kostelním Vydří: Pro občanské sdružení Ecce homo vydalo Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 22. 10

2.1 ASISTOVANÁ SEBEVRAŽDA Jak víme, pacient má právo vyjádřit se a ovlivnit průběh své léčby. Asistovaná sebevražda má poměrně jasný průběh. Dojde k ní, požádá-li pacient, jehož psychický i fyzický stav dojde tak daleko, že pomýšlí na smrt a přeje si zemřít, a zároveň požádá lékaře o radu, jak tento čin uskutečnit. Lékař sám pacienta neusmrtí, ale poskytne mu radu či prostředky k vykonání činu. Život si ukončí přímo nemocný. Tento akt je legální například v Lucembursku, Německu, Švýcarsku nebo některých státech USA. Právo poté řeší především to, kdo akt ukončení života vykonal. Způsobí-li smrt pacienta na žádost lékař, jedná se o eutanazii. V České republice je asistovaná sebevražda pro asistujícího - tedy lékaře - trestná jako účast na sebevraždě podle 144 trestního zákoníku. Samotná sebevražda ovšem není trestná a právní řád ji nepostihuje. Eutanazie se však posuzuje jako vražda. 3 FORMY EUTANAZIE Jak již bylo zmíněno, eutanazie je úmyslné zabití člověka za určitých podmínek, a to buďto aktivním nebo pasivním způsobem. 1. Aktivní eutanazie - často nazývaná také přímá. Jedná se o úmyslný a vědomý akt na žádost člověka. Například podáním smrtící infuze, jedu či jiným způsobem usmrcení. 2. Pasivní eutanazie - nazývaná také jako nepřímá, nastává v případech, kdy pacient s nevyléčitelnou nemocí odmítne další léčbu. V tomto případě se pacient stává odpovědným za důsledky svého rozhodnutí. Například nepoužití resuscitace, nepodání léků, apod. 14 Pasivní eutanazie se často setkává s nejednoznačným výkladem a řada odborníků zastává názor, že by tento pojem nadále neměl být používán. Nejednoznačnost pasivní eutanazie spočívá v úmyslu, v cíli, kterého má být dosaženo. 15 Dle mého názoru by dělení na eutanazii aktivní a pasivní mělo být zrušeno, neboť v pasivní eutanazii se jedná pouze o neprodlužování umírání, neboli dovolení zemřít. Každý z nás žije život 14 ZIMEK, Josef. Právo na život: (vybrané otázky související se základním právem člověka - právem na život). Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 30. 15 KUTNOHORSKÁ, Jana. Etika v ošetřovatelství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 86. 11

na jehož konci nás čeká nevyhnutelná smrt. Proto toto dělení z mého pohledu postrádá smysl. Toto dělení ovšem není jediným, neboť stejně tak, jako existuje nepřeberné množství názorů na charakteristiku eutanazie, nalezneme i více názorů na její rozdělení. Další časté dělení je na eutanazii vyžádanou a nevyžádanou. Vyžádaná, neboli voluntární eutanazie je vykonávána na žádost pacienta. Naopak eutanazie nevyžádaná je uskutečňována, i přestože pacient žádost ani souhlas nepodal. Tento typ je prováděn v případě, že nemocný je nezletilý či mentálně nezpůsobilý. 16 Dalším možným typem je eutanazie nepřímá, ta nastává v momentě, kdy při léčebném procesu, který je aplikován pacientovi, nastanou vedlejší účinky a pacient zemře. 17 Myslím, že tomuto kroku se v medicíně nedá racionálně zabránit, neboť každému pravidelně podávanému léku se časem snižují účinky na pacienta, jehož tělo si na tento medikament v průběhu užívání navyklo. Tím pádem lékař musí zvýšit dávkování, čímž může nastat vedlejší účinek předávkování. V dnešní době je také velmi diskutovaným tématem tzv. prenatální forma eutanazie. Tento termín je běžně používaný pro přerušení těhotenství, neboli interrupce, z jiných než zdravotních důvodů (např. ze sociálních důvodů). Mnoho odborníků spojení analogie a eutanazie odmítá. Nelze totiž předpokládat, že by nechtěný plod trpěl bolestmi nebo byl nevyléčitelně nemocný. Nenarozený plod o smrt nežádá. 18 Dále bych ráda zmínila pojem sociální eutanazie. Označují se jí takové případy pacientů, kdy k úmrtí nemuselo dojít, ale v důsledku alokace zdrojů a zároveň ekonomice, či vyspělosti konkrétního státu nebylo možné poskytnout adekvátní péči. Lékař je v podstatě donucený akceptovat zdravotní stav pacienta a ve většině případů v tomto momentu přechází na paliativní péči. 19 16 JAHNSOVA, A. a KUČARA, R.: Právní aspekty euthanasie. Právní rozhledy. 7/1997, str. 356. 17 MACH, Jan. Eutanazie - pohled právní a etický. In: PTÁČEK, Radek a Petr BARTŮNĚK. Eutanazie - pro a proti. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, s. 133. 18 HAŠKOVCOVÁ, Helena. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 2., přeprac. vyd. Praha: Galén, c2007, s. 105. 19 Tamtéž. 12

4 POHLEDY NA EUTANAZII Eutanazie je v naší moderní společnosti závažným a diskutovaným problémem. Je možno jej pojmout z několika stran a úhlů. Já se v této práci zaměřím na podle mě čtyři nejdůležitější skupiny, kterými jsou pohled lékařský, politický, náboženský a veřejné mínění. 4.1 LÉKAŘSKÝ POHLED Odvěkou zásadou lékařství bylo vždy "léčit a uzdravovat", je-li to možné, pečovat vždy, zabíjet nikdy. 20 Význam pojmu eutanazie je důležitý, už jen kvůli tomu, jak moc dopředu medicína pokročila. Ze čtyř skupin, které v této práci zmiňuji, jsou právě lékaři, ti nejvíce povolaní, a do tohoto problému nahlížejí nejvíce. Je to především proto, že s nemocnými či umírajícími se setkávají běžně. Zajímavé je ovšem zjištění, že naprostá většina lékařů s eutanazií v česku nesouhlasí. Já si tento jejich postoj vykládám tak, že eutanazie je, a vždy bude jistým druhem zabití člověka. Tudíž především lékaři, kteří mají za úkol starat a pečovat o zdraví člověka, nechtějí být vrahy. Zabije-li lékař svého pacienta, stojí přímo proti svému poslání. Mezi principy moderní lékařské etiky patří respekt k autonomii nemocného - zastánci eutanazie se odvolávají především na tento princip. Autonomie předpokládá vlastní dobrovolné rozhodování s jasnými cíli a záměry. 21 S tím samozřejmě souvisí právo nemocného na informace o jeho zdravotním stavu, neboť pacient se svěřuje do rukou odborníků - tedy lékařů - s důvěrou. Každý má právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví. Každý je oprávněn 20 MUNZAROVÁ, Marta. Lékařská etika a eutanazie. In: PTÁČEK, Radek a Petr BARTŮNĚK. Eutanazie - pro a proti. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, s. 31. 21 MUNZAROVÁ, Marta. Proč ne eutanazii, aneb, Být, či nebýt?. Vyd. v KNA 2. V Kostelním Vydří: Pro občanské sdružení Ecce homo vydalo Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 23. 13

znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu. Nicméně přání každého nebýt takto informován je nutno respektovat. 22 Pacient, stejně tak jako lékař, má povinnost dodržovat určité povinnosti, které jsou v českém právním řádu stanoveny hned v několika zákonech. Řadu povinností ukládá zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. Dalším důležitým zákonem je č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve kterém nalezneme povinnost strpět povinné očkování, podrobit se izolaci při výskytu infekčního onemocnění nebo povinnost podrobit se lékařskému dohledu. Povinnosti zdravotnického pracovníka pak především ukládají dodržovat práva pacienta. Pokud mluvíme o eutanazii a lékařství, je potřeba zmínit pojem "paliativní péče". Termín pochází z latinského pallium, což znamená obal, plášť nebo masku. Často bývá označována také jaké útěšná péče. Jedná se o komplexní péči, zaměřenou na kvalitu života pacienta, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stadiu. Jejím cílem je zmírnit bolest, duševní a tělesné strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho rodině. 23 Podle Světové zdravotnické organizace se jedná o "léčbu a péči o nemocné, jejichž nemoc nereaguje na kurativní léčbu. Nejdůležitější je léčba bolesti a dalších symptomů, stejně jako řešení psychologických, sociálních a duchovních problémů nemocných. Cílem paliativní medicíny je dosažení co nejlepší kvality života nemocných a jejich rodin." 24 Základní filozofií tohoto přístupu je ošetřování všech dimenzí života. Tato péče se dá poskytnout nejen v hospicích, ale i různých nemocničních zařízeních nebo přímo v domácím prostředí a to především díky tomu, že paliativní péče je spíše o filosofickém přístupu. Tento proces se nijak nesnaží přiblížit či urychlit smrt, pouze se snaží poskytnout jistou úlevu, a to ve všech směrech. Podle Pollarda je správně konaná paliativní péče nejlepší variantou volání po eutanazii, třeba že se o eutanazii jako takovou nejedná. Dále také uvádí, že ulevení od bolesti je nepochybně to nejlepší, co může člověk nabídnout. 25 22 Článek 10. Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně. In: Sbírka mezinárodních smluv. 2001. 96/2001 Sb. m. s. 23 MUNZAROVÁ, Marta. Eutanazie, nebo paliativní péče?. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, s. 61-62. 24 HAŠKOVCOVÁ, Helena. Thanatologie: nauka o umírání a smrti. 1. vyd. Praha: Galén, c2000, s. 34-35. 25 BOJAR, Martin. Eutanazie a anomie. In: PTÁČEK, Radek a Petr BARTŮNĚK. Eutanazie - pro a proti. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, s. 47. 14

Předpokládám, že hlavní důvody pacientů s žádostí o eutanazii je pocit ztráty smyslu života, kontroly nad ním či strach z bolestného umírání na nemocničním lůžku. Bohužel je těžké posuzovat, zda člověk takto psychicky vyčerpaný a utlumený léky, je schopen jasně přemýšlet a rozhodovat o svém životě. 4.2 NÁBOŽENSKÝ POHLED Vezmeme-li v úvahu, že na Zemi převažuje počet věřících osob, je náboženský faktor nedílnou součástí postoje k eutanazii. Právo na svědomí a náboženské vyznání je jedním ze základních lidských práv a nemůže být nikomu upřeno ani zcizeno. Již dlouhou dobu jsou nejrozšířenějším náboženstvím křesťanství a islám, ale můžeme k nim zařadit i judaismus. Křesťané, jako nejzastoupenější náboženství uznávají Starý a Nový zákon, ze kterého vycházejí. Jak jsem již zmínila výše, Bible obsahuje několik veršů, v kterých Saul prosí svého zbrojnoše o smrt a poté spáchá sebevraždu. 26 Křesťané ovšem sebevraždu odsuzují a zastávají názor, že pro ni není žádné utěšující vysvětlení. Věří, že lidský život pochází od Boha a člověk není jeho vlastníkem, nýbrž správcem. Proto je nutné o tento dar řádně pečovat. 27 Bolest, která je pro mnohé osoby důvodem pro podání žádosti o eutanazii, má v křesťanství zvláštní význam. Mnozí ji spojují s Kristovým utrpením a jeho obětí, kterou přinesl. Křesťané si také často odpírají léky utišující bolest, aby se při svém plném vědomí mohli setkat s Kristem. 28 Platilo, že osoby, které spáchaly sebevraždu, byly pohřbeny až za hřbitovní zdí, nikoli přímo na půdě hřbitova. 29 Další bod odsuzující eutanazii najdeme v Desateru Božích přikázání, které jasně stanovuje "Nezabiješ". Papež Jan Pavel II. v Deklaraci kongregace pro doktrínu víry (1980) odsoudil eutanazii, ale podotkl, že každý má právo odmítnout léčbu. 30 26 Viz. kapitola "Pojem eutanazie v historii a dnes" 27 MUNZAROVÁ, Marta. Eutanazie, nebo paliativní péče?. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, s. 28. 28 ŠIPR, Květoslav, Milan MIČO a Eduard KRUMPOLC. Aktuální bioetické texty: Deklarace o eutanazii. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, s. 44. 29 MACH, JAN. Eutanazie - pohled právní a etický. In: PTÁČEK, Radek a Petr BARTŮNĚK. Eutanazie - pro a proti. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, s. 129, ISBN 978-80-247-4659-3. 30 MUNZAROVÁ, Marta. Eutanazie, nebo paliativní péče?. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, s. 28. 15

Oproti křesťanům muslimové neuznávají Starý ani Nový zákon, ale uznávají některé biblické postavy a myšlenky. Náboženským textem je pro ně Korán. Podle islámu není dovoleno vzít si život ani vzít život jinému. 31 V judaismu stejně jako ve dvou předchozích zmiňovaných náboženstvích je urychlení smrti člověka bráno jako vražda, a je touto společností odsuzováno. Jejich lékařská etika je založena především na židovské Bibli (Tora) a rabínské literatury (Mišna). Židé se vyznačují dodržováním tradic a práva na život. Lidský život je chápán a uctívám jako dar od Boha. Židovský Zákon říká, že lékař je povinen udělat vše pro záchranu života člověka, i pokud pacient tyto zákroky odmítne. Lékař má povinnost utlumit bolesti, ale nesmí nijak zasáhnout do přirozeného procesu umírání. 32 Z výše uvedeného můžeme odvodit, že lidský život je náboženstvím chápán jako cennost, a měl by být za každou cenu opatrován a chráněn. Eutanazie je naprosto nepřijatelný akt. Co však tato náboženství poměrně hojně podporují, je paliativní péče. 4.3 POLITICKÝ POHLED V této kapitole bych ráda uvedla několik českých, ale i zahraničních politiků, a jejich rozdílné pohledy na pojem eutanazie. Pan Martin Horvát, člen občanské demokratické strany, je příznivcem eutanazie a uvádí: "Z právního hlediska se u nás asistovaná sebevražda považuje za vraždu, ovšem sáhněme si do svědomí, co vražda ve skutečnosti je. Jak hluboká propast je mezi chladnokrevnou vraždou a bezbolestným usmrcením trpícího pacienta, který již nemá šanci vést důstojný a plnohodnotný život. Člověk by měl mít právo sepsat prohlášení, že v případě dlouhodobé nebo trvalé ztráty vědomí a závislosti na přístrojích si přeje být důstojně zbaven života." 33 Jedním z nejznámějších zahraničních filosofů, a politiků, 31 MUNZAROVÁ, Marta. Eutanazie, nebo paliativní péče?. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, s. 28-29. 32 MUNZAROVÁ, Marta. Zdravotnická etika od A do Z. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, s. 26-32. 33 HORVÁT, Martin. Eutanazie krokem zpět? Nesmysl. Parlamentní listy.cz [online]. Publikováno 27. 8. 2014 [cit. 15. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/horvat-ods-eutanazie-krokem-zpet-nesmysl- 332262 16

kteří podporují eutanazii je indický myslitel Mahátma Gándhí, podle kterého má fatalismus své hranice, a není třeba se smiřovat s velkým fyzickým utrpením. 34 Oproti tomu MUDr. Vít Ulrych, který je členem KDU-ČSL, zastává názor, že uzákonění eutanazie u nás by bylo krokem zpět. Podle něj by stát měl zajistit takovou zdravotní a sociální péči, že hlasů pro eutanazii bude co nejméně. Současně s tím zdůrazňuje, že je nutné, aby každý občan měl možnost navštívit odbornou pomoc - tedy psychologa, psychiatra či duchovního. 35 Mezi známé odpůrce patří také bývalý poslanec, člen KDU-ČSL, Jan Karas, bývalá ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny MUDr. Džamila Stehlíková, nebo bývalý předseda Senátu Parlamentu České republiky MUDr. Přemysl Sobotka. Mezi světově známé odpůrce eutanazie patří bývalý prezident Spojených států amerických, George W. Bush. Velký rozpor nastal, když jako guvernér státu Texas podepsal zákon, který dal nemocnicím pravomoc ukončit život nevyléčitelně nemocným pacientům, a to i proti přání jejich rodin, pokud to lékaři viděli jako nejvhodnější z možných řešení. 36 Poté co se stal prezidentem, velmi podporoval generálního prokurátora Johna Asherofta, který podal žalobu proti "Oregon Death with Dignity Act", což volně přeloženo znamená Oregonský zákon o důstojné smrti. Tehdy však Nejvyšší soud Spojených států rozhodl ve prospěch Oregonu. 37 4.4 VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ S jistotou můžeme říci, že eutanazie je v laické veřejnosti nejznámější, ovšem často špatně pochopena. Český statistický úřad každoročně zpovídá širokou veřejnost s dotazem, zda by souhlasili s uzákoněním eutanazie v našem právním řádu. Podíváme-li se na poslední zveřejněné statistiky, zjistíme, že dvě třetiny z 1049 dotázaných osob zvolili v dotazníku odpověď "rozhodně" a "spíše" souhlasím. Pouhých 27 % populace s 34 MACH, JAN. Eutanazie - pohled právní a etický. In: PTÁČEK, Radek a Petr BARTŮNĚK. Eutanazie - pro a proti. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, s. 131. 35 ULRYCH, Vít. Eutanazie? Ne! Parlamentní listy.cz [online]. Publikováno 7. 4. 2014 [cit. 15. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/ulrych-kdu-csl-eutanazie-ne-314377 36 KNIGHT RIDDER: NEWSDAY. As a governor, Bush signed right-to-die law. Seattle Times [online]. Published 22. 3. 2005 [cit. 15. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.seattletimes.com/nation-world/as-governor-bush-signed-right-to-die-law/ 37 JOHNSON, Kevin. Federal judge backs Oregon suicide law. USAToday [online]. Published 18. 4. 2002 [cit. 15. 5. 2015]. Dostupné z: http://usatoday30.usatoday.com/news/nation/2002/04/17/court-suicide.htm 17

tímto krokem nesouhlasí. Zajímavé je, že statistiky na téma eutanazie jsou prováděny od roku 2007 a s každým uplynulým rokem se počet podporujících osob zvedá. 38 Faktem zůstává, že laik může tuto problematiku jen těžko soudit objektivně. S tímto úzce souvisí spojení veřejnosti a politiky. Co by byli politici bez svých voličů? Je známo, že řada politiků se snaží svým voličům vyjít vstříc a prosadit názor na věc, který veřejnost zastává. V našem státě jsou tyto pokusy pro zatím neúspěšné. 5 EUTANAZIE V PRÁVNÍM ŘÁDU ČESKÉ REPUBLIKY Přípustnost eutanazie byla v České republice diskutována již několikrát. Jako první důležitý bod je potřeba zmínit období první republiky, konkrétně rok 1926, kdy byl vytvořen první oficiální návrh obsahující úpravu usmrcení na žádost a usmrcení ze soucitu. Skutková podstata usmrcení na žádost měla umožňovat snížení trestu tomu, kdo spáchal čin z důvodu mimořádného nátlaku anebo v přechodném omluvitelném stavu. Skutková podstata usmrcení ze soucitu měla umožnit soudu mimořádně zmírnit trest nebo upustit od potrestání, pokud pachatel usmrtil smrtelně nemocného ze soucitu. 39 Návrh trestného činu usmrcení na žádost v 271 odst. 3 měl znít: "Usmrtí-li viník úmyslně jiného ze soucitu, aby uspíšil jeho neodvratnou, nedalekou smrt a tím jej vysvobodil z krutých bolestí způsobených nezhojitelnou nemocí nebo z jiných tělesných muk, proti nimž není pomoci, může soud trest mimořádně zmírnit nebo od potrestání upustit." 40 V roce 1936 byla navržena osnova, jež obsahovala tzv. usmrcení na žádost z útrpnosti. V tomto případě se už nejednalo o trestný čin, ale pouze o přečin. 41 V konečném znění zákona se ovšem ani jeden z návrhů neobjevil. Další významné návrhy legislativně upravující eutanazii zaznamenáváme až v květnu roku 1996, kdy Komise pro přípravu kodifikace trestního zákona sestavila tři varianty úpravy eutanazie: 38 Veřejné mínění o interrupci, eutanazii a trestu smrti. Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i [online]. Publikováno 3. 7. 2014 [cit. 16. 5. 2015]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7256/f3/ov140703.pdf 39 ZIMEK, Josef. Právo na život: (vybrané otázky související se základním právem člověka - právem na život). Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 33. 40 FENYK, J. Stručné zamyšlení nad trestností usmrcení na žádost a z útrpnosti a v případě tzv. asistované sebevraždy (eutanazie). Trestní právo. 2004, č. 6, str. 10. 41 VYKOPALOVÁ, Hana. Eutanazie - diskutovaný problém společnosti. Kriminalistika. č. 3/1999. 18

1. Eutanazie bude nadále trestným činem, vraždou, se všemi z toho vyplývajícími důsledky; 2. Lékař, který splní zákonem stanovené podmínky, bude beztrestný - úprava podle Nizozemského vzoru; 3. Eutanazie bude trestným činem, trest za ni však bude mírnější - odnětí svobody od 1 do 5 let. 42 Ani tento návrh se do zákona nedostal. V roce 2004 bylo sněmovně předloženo nové znění trestního zákona. Legalizace eutanazie byla opět odmítnuta, a to především z etického důvodu. 43 Znění 118 mělo obsahovat: "(1) Kdo ze soucitu usmrtí nevyléčitelně nemocnou osobu, která trpí somatickou nemocí, na její vážně míněnou a naléhavou žádost, bude potrestán odnětím svobody až na šest let." "(2) Vážně míněnou a naléhavou žádostí se rozumí svobodný projev vůle osoby starší 18 let, která není zbavena ani omezena ve způsobilosti k právním úkonům a není tížena duševní poruchou, jednoznačně a důrazně směřující k jejímu vlastnímu usmrcení." 44 V červnu 2008 tehdejší senátorka Václava Domšová předložila návrh zákona o důstojné smrti. Tento návrh měl legalizovat asistovanou sebevraždu, a zároveň umožňoval, aby lékař mohl usmrtit pacienta trpícího těžkou, nevyléčitelnou nemocí nebo pacienta v komatu. 45 Tento zákon byl jasně inspirován nizozemskou právní úpravou. Pokud by to fyzický stav pacienta umožňoval, asistovaná sebevražda by vždy měla přednost. Lékař by k tomuto činu nesměl být nijak donucen a stav pacienta by musel diskutovat s dalším lékařem i samotným žadatelem. Po vykonání tohoto činu by byl lékař povinen informovat Ministerstvo zdravotnictví. Pokud by bylo zjištěno, že podmínky splněny nebyly, postoupila by příslušná komise případ jako podezření z trestného činu. 46 42 HAŠKOVCOVÁ, Helena. Eutanazie v České republice. Medica Revue, 9/1996. 43 Tamtéž. 44 ŠTINDL, Ondřej. Eutanazie v trestním zákoníku. BBCCzech.com [online]. Publikováno 1. 12. 2005 [cit. 20. 5. 2015]. Dostupný z: http://www.bbc.co.uk/czech/domesticnews/story/2005/12/051201_analyza.shtml 45 DOMŠOVÁ, Václava. Návrh zákona o důstojné smrti. Senat.cz [online]. Publikováno 14. 7. 2008 [cit. 22. 5. 2015]. Dostupný z: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/webnahled?id_doc=47525&id_var=40369 46 PROŠKOVÁ, Eva. Etické a právní aspekty eutanazie. Kontakt. 1/2009, str. 260. 19

Ústavně právní principy související s eutanazií nalezneme v kodexech lidských práv. Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina") jakožto součást ústavního pořádku České republiky, obsahuje ochranu lidského života. 47 V prvním oddílu Listiny nalezneme ustanovení poskytující ochranu lidského života úzce spojenou s problematikou eutanazie. Především se jedná o: Článek 1: "Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné." Článek 2 odst. 3: "Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá." Důležitý je poté článek 6, kterým je často argumentováno: 1. "Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením." 2. "Nikdo nesmí být zbaven života." 4. "Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné." Článek 7 odst. 1: "Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem." Odst. 2: "Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu." Toto ustanovení opět často využívají odpůrci legalizace eutanazie. Odstavec jedna nabízí prostor k úpravě podmínek žádosti o ukončení léčby. Dále pak článek 8 odst. 1 říká: "Osobní svoboda je zaručena." Což znamená, že svobodu sice můžeme pokládat za volnost jednání, ale zároveň tímto jednáním nesmíme omezit práva a svobody jiných osob. Nakonec, článek 10 odst. 1 stanovuje: "Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno." Tímto bodem argumentují příznivci eutanazie, neboť v něm vidí schválení důstojného umírání a důstojné smrti. 48 Ústava České republiky ve svém 10. článku uvádí, že "vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas, jsou součástí právního řádu." 49 47 Tamtéž. 48 Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, články 1-10 49 Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů 20

Mezi nejvýznamnější dokumenty patří Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Všeobecná deklarace lidských práv, Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod nebo Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny. Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod připouští omezení lidských práv stanovených touto listinou, při splnění podmínek - toto omezení musí být nezbytné, v zájmu bezpečnosti veřejnosti, ochrany veřejného zdraví a mimo to musí jít o omezení proporcionální, nikoli svévolné. 50 Právo na život, jakožto nejzákladnější právo, je obsaženo ve všech těchto dokumentech. Pokud se podíváme na eutanazii z pohledu občanského práva, zjistíme, že poskytuje především ochranu života a zdraví konkrétního jedince vůči zásahům jiných osob. Ochranu osobnosti nalezneme v 11 až 17 Občanského zákoníku. Každá fyzická osoba má subjektivní právo na léčbu, která je podmíněna pacientovým souhlasem. Toto platí o jakékoli léčbě či zákroku poté, co byl pacient seznámen se svým zdravotním stavem a důsledky či riziky navrhované léčby. 51 Pacientův souhlas je naprosto nezbytný pro jakýkoli další úkon ošetřujícího lékaře. Souhlas může být udělen výslovně nebo konludentně. Pacient má samozřejmě plné právo léčbu či zákrok odmítnout. Odmítnutí léčby je vyžadováno písemně prostřednictvím tzv. reversu, který je významný především z hlediska lékařské odpovědnosti. 52 Pojem eutanazie se v trestním zákoníku objevuje především v 140 vražda, 141 zabití, 144 účast na sebevraždě a 145-148 trestné činy proti zdraví. Aktuálně platný trestní zákoník oproti starému trestnímu zákonu rozeznává vraždu a zabití člověka. 140 odst. 1 vražda uvádí, že osoba, která úmyslně usmrtí člověka trpícího nevyléčitelnou nemocí, bude potrestána za vraždu odnětím svobody na 10 až 18 let. Eutanazie tedy z tohoto pohledu naplňuje veškeré znaky trestného činu. Z 140 odst. 2 je patrné, že zákonodárce chtěl odlišit spontánní na vyhrocenou reakci pachatele od situace, kdy pachatel mohl důsledek svého konání promyslet či dokonce zastavit, přesto v něm však setrval. 53 V tomto odstavci je uvedeno, že "kdo jiného úmyslně usmrtí s 50 PROŠKOVÁ, Eva. Etické a právní aspekty eutanazie. Kontakt. 1/2009, str. 260. 51 23, odst. 1 Zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů 52 JAHNSOVA, A. a KUČARA, R.: Právní aspekty euthanasie. Právní rozhledy. 7/1997, str. 357. 53 HORÁK, J. Vražda a zabití v novém trestním zákoníku. Bulletin advokacie. 2009, č. 10, s. 55. 21

rozmyslem nebo po předchozím uvážení, bude potrestán odnětím svobody na 12 až 20 let." 54 Skutkovou podstatu trestného činu zabití obsahuje 141 trestního zákoníku. Je charakterizován jako úmyslné usmrcení v silném rozrušení zapříčiněné strachem, úlekem, zmatkem nebo jiným omluvitelným hnutím mysli anebo důsledkem předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného. Pachatel může být za tento čin potrestán odnětím svobody na 3 až 10 let. U řady charakteristik eutanazie nalezneme zmínky o soucitu vůči usmrcenému. Domnívám se, že právě soucit by mohl být pokládán jako omluvitelné hnutí mysli, které pachateli zapříčiní silné rozrušení. V současném trestním zákoníku je oproti předchozímu přísněji posuzován 144 účast na sebevraždě. Tento paragraf lze jednoznačně přiřadit k problematice asistované sebevraždy, která je podle trestního zákoníku trestným činem. Spočívá ve fyzické nebo také psychické pomoci lékaře pacientovi (např. opatřování prostředků, rada, apod.). Již neplatný trestní zákon, uděloval trest odnětí svobody v délce trvání 6 měsíců až 3 léta tomu, kdo jiného pohne k pokusu o sebevraždu. 55 Současná úprava tuto hranici stanovuje přímo na 3 léta. Pokud je tento čin spáchán na těhotné ženě, je trest odnětí svobody stanoven na 2 až 8 let. Ten, kdo pohne k sebevraždě dítě mladší 15 let nebo osobu s duševní poruchou anebo mu k ní pomůže, bude odsouzen odnětím svobody na 5 až 12 let 56 oproti předchozím 2 až 8 letům. Při posuzování trestnosti eutanazie je nezbytné přihlédnout k případným okolnostem vylučujících protiprávnost. Těmito okolnostmi se rozumí jednání v krajní nouzi, tedy odvracení nebezpečí hrozící chráněnému zájmu. Podmínkou je, aby způsobený následek byl zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil nebo nebylo-li možné toto nebezpečí odvrátit jiným způsobem. Další takovou okolností je svolení poškozeného s tím, že k vlastnímu usmrcení svolit nelze. 57 6 EUTANAZIE V ZAHRANIČÍ V následujících kapitolách této práce se budu zabývat úpravou problematiky eutanazie v zemích Evropy i světa. Právní úprava, schvalování, postoje nebo zákaz 54 140 odst. 2 Zákona č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů 55 230 Zákona č 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů 56 144 Zákona č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 57 PROŠKOVÁ, Eva. Etické a právní aspekty eutanazie. Kontakt. 1/2009, str. 262. 22

tohoto problému se v jednotlivých státech liší. Většina zemí je ovšem toho názoru, že eutanazie je zabitím, či vraždou, člověka. 6.2 STÁTY S LEGÁLNÍ EUTANAZIÍ Eutanazie je trestná ve většině zemí Evropy. Jsou ovšem země, které eutanazii za určitých podmínek omlouvají. Mezi takovéto země Evropy patří například Nizozemsko nebo Belgie. Vůbec první zemí na světě, která legalizovala eutanazii, byla Austrálie, konkrétně svazový stát Severní Teritorium, neboli Northern Territory. Zákon legalizující eutanazii však platil pouhých 9 měsíců, neboť federální parlament tento zákon zrušil. Během této doby stihly eutanazii využít 4 osoby. 58 6.2.1 NIZOZEMSKO První evropskou zemí schvalující eutanazii, ačkoli ne v plném rozsahu, se stalo v roce 2002 Nizozemsko. Eutanazií se zde rozumí úmyslné konání zkracující život druhé osoby na žádost postiženého. 59 Roku 1969 nizozemský lékař publikoval knihu "Lékařská moc a lékařská etika", ve které tamní lékaře nabádal k usmrcení těžce nemocných, umírajících pacientů nebo ty, kteří jsou v tzv. vegetativním stavu. V roce 1982 vznikla Vládní komise pro eutanazii, která spolu s Ústřední komisí Královské nizozemské lékařské asociace dbala na dodržování stanovených podmínek a okolností, za nichž lze tento čin provést. Pokud lékař dodržel stanovená kritéria, byla mu komisemi zaručena beztrestnost. Tyto kritéria nazývaná především jako "kritéria rotterdamská", byla následující 60 : 1. "Pacient musí být kompetentní a jeho žádost zcela dobrovolná a úmyslná." 2. "Pacientova žádost musí být dobře uvážená, jasná a opakovaná." 3. "Pacient musí nesnesitelně trpět (ne nutně fyzicky) a eutanazie musí být poslední možností. Jiné možnosti ulehčit situaci nemocného již byly vyzkoušeny a shledány neúčinnými." 58 BERKA, Vít, SUM, Tomáš. Eutanazie ve světě. epravo.cz [online]. Publikováno 25. 5. 2005 [cit. 24. 5. 2015]. Dostupný z: http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete-33479.html 59 VOZÁR, Jozef. Pojem eutanazie. Právník, 3/1996, s. 226. 60 MUNZAROVÁ, Marta. Eutanazie, nebo paliativní péče?. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, s. 32-33. 23

4. "Eutanazii může provádět jedině lékař." 5. "Lékař musí vše konzultovat s jiným nezávislým lékařem, který již má zkušenost v této oblasti." 61 Roku 1990 byl radou Královské lékařské asociace schválen postup hlášení, povinný pro vykonání eutanazie lékařem. K tomuto hlášení byl vytvořen speciální dotazník, který po provedení eutanazie musí každý lékař vyplnit a odevzdat místnímu lékařskému revizorovi. O těchto úkonech je poté vyrozuměn okresní zástupce, který rozhodne, zda je nutné případ předat k soudnímu trestnímu stíhání či nikoliv. 62 V roce 2002 nabyl účinnosti nový zákon, jehož podstata se ve směru aktivní eutanazie příliš nezměnila. Co se týče eutanazie ve spojení s mladistvými, platí zde, určitá omezení. Pokud se jedná o osobu ve věku od 12 do 16 let, je nutné, aby samotnému aktu předcházelo svobodné, vážné a neměnné rozhodnutí rodičů. Zároveň by mladistvý musel prožívat nesnesitelné bolesti a vedle ošetřujícího lékaře by své stanovisko musel předložit i jiný, nezávislý lékař. Pokud se jedná o osobu starší 16 let avšak mladší 18 let, rodiče či zákonný zástupce musí být součástí rozhodnutí. Výslovný souhlas rodiče nebo zákonného zástupce ale není podmínkou. 63 6.2.2 BELGIE Tento stát legalizoval eutanazii třetí v pořadí po státu Oregon a Nizozemsku. Od Nizozemí se ovšem v několika ohledech liší. Tamní zákon definuje eutanazii jako úmyslné ukončení života osobou jinou než osobou nemocnou, a to na základě žádosti pacienta. 64 Oproti Nizozemí se zde musejí řídit přísnějšími podmínkami. Tyto podmínky stanovují, že pacienti žádající o eutanazii musejí být starší 18 let, při plném vědomí a příčetní. Žádost musí být vědomě, opakovaně podána. Samozřejmostí je, že pacient musí být plně srozuměn se svým zdravotním stavem, a jeho situace musí být z lékařského hlediska bezvýchodná. Žadatel neustále trpí nesnesitelnými psychickými anebo fyzickými bolestmi, které již nelze zmírnit. Zákon dále uvádí, že lékař je povinen konzultovat případ s jiným nezávislým lékařem. Zákon v 61 MUNZAROVÁ, Marta. Eutanazie, nebo paliativní péče?. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005, s. 33. 62 HAŠKOVCOVÁ, Helena. Lékařská etika. 2. dopl. a přeprac. vyd. Praha: Galén, c1997, s. 166. 63 BERKA, Vít, SUM, Tomáš. Eutanazie ve světě. epravo.cz [online]. Publikováno 25. 5. 2005 [cit. 24. 5. 2015]. Dostupný z: http://www.epravo.cz/top/clanky/eutanazie-ve-svete-33479.html 64 Belgian Act on Euthanasia. Ethical Perspectives. 9, 2002, str. 182 24

4 upravuje podmínky podání žádosti o samotný akt eutanazie. Tato žádost musí mít písemnou formu, obsahovat datum podání a podpis žadatele. Žadatel svou žádost může vzít zpět, je mu vrácena a následně vymazána. Pokud je pacient v komatu, a jeho stav je i přes současné poznatky medicíny nezměnitelný, může jakákoli zletilá osoba iniciovat výkon eutanazie. Po vykonání eutanazie je lékař povinen stejně jako např. v Nizozemí, podat hlášení komisi na kontrolu a hodnocení eutanazie. Cílem komise je především zhodnotit, zda bylo vše provedeno v souladu se zákonem. 65 6.2.3 SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ Historie legalizace eutanazie ve Spojených státech Amerických sahá až do období před 2. světovou válkou. V té době byla eutanazie legální ve dvou státech USA - Ohio a Iowa. Poté následovaly státy Idaho, roku 1969; Oregon, roku 1973; a Kalifornie, roku 1975. Federální zákon, který by toto jednání schvaloval, však stále neexistuje. Roku 1938 byla v USA založena Americká společnost pro eutanazii, která o rok později podala návrh zákona legalizace eutanazie ve státě New York. Tento zákon však schválen nebyl. Nicméně během několika let před 2 sv. válkou řešily soudy v USA několik případů týkajících se této problematiky, včetně asistované sebevraždy. Všechny osoby figurující v těchto případech byly shledány vinnými, avšak většina z těchto případů se shledala s velmi mírným rozsudkem. 66 Z výše vyjmenovaných států USA patří Oregon mezi nejdiskutovanější. Oregon jako jediný z těchto států, legalizoval roku 1994 pomoc lékaře při sebevraždě. Média tento fakt často mylně zaměňují s eutanazií. Zákon, který nese úpravu tohoto problému, se nazývá "Death with Dignity Act" neboli zákon o důstojné smrti. Zákon legalizuje lékařskou pomoc při sebevraždě osobám trpících smrtelnou nemocí, kterým zbývá posledních 6 měsíců života. S žádostí o tento akt se samozřejmě pojí spousta podmínek. Pacientovu diagnózu musejí potvrdit alespoň dva lékaři, přičemž zákon ve svém 1 oddílu, odstavci 1 nařizuje, že pacient musí být osoba dospělá. Dospělou osobou se podle zákona rozumí osoba ve věku 18 let 65 Tamtéž. 66 MACH, JAN. Eutanazie - pohled právní a etický. In: PTÁČEK, Radek a Petr BARTŮNĚK. Eutanazie - pro a proti. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, s. 130. 25

a více. Žadatel musí být podle odstavce 7 informován o svém stavu a své prognóze. Musí si být vědom následků a rizik spojených s požitím léků. 67 Pacient splňující všechny zákonem stanovené podmínky musí svou žádost podat písemnou formou, s datem podání a vlastnoručním podpisem, který je opatřen v přítomnosti alespoň dvou svědků. Oddíl 2 dále stanovuje, že tito svědci dokládají žadatelovo nejlepší možné vědomí a vlastní vůli k podepsání této listiny. Lékař předepisující smrtící dávky léčiv, je povinen o svém jednání informovat nejpozději do 7 dnů od této události, tzv. The Health Services. 68 Od schválení tohoto zákona s každým rokem přibývá osob žádajících o předepsání léků na ukončení svého života. Z výroční zprávy z února 2015 můžeme vyčíst, že za uplynulý rok 2014 byla smrtící dávka předepsána 155 osobám, a z toho 105 osob tuto dávku opravdu využilo. 69 Jak již bylo zmíněno výše 70, proti tomuto zákonu byla podána žaloba generálním prokurátorem Johnem Ashcroftem, kterého v tomto jednání podpořil i tehdejší prezident George W. Bush. 6.2.4 LUCEMBURSKO V prosinci 2008 byl v Lucembursku schválen návrh zákona, který v březnu 2009 vzešel v platnost. Zákon uvádí, že pokud lékař dodrží stanovené podmínky, nebude trestně stíhán za eutanazii ani asistovanou sebevraždu. Mezi tyto podmínky se řadí shodný postoj dvou nebo více lékařů a poroty složené z odborníků. Jednou z dalších podmínek je také zletilost pacienta a jeho terminální fáze nemoci. Pacient musí být smrtelně, nevyléčitelně nemocen a trpět nesnesitelnými fyzickými nebo duševními bolestmi bez jakékoliv možnosti zlepšení. Žádost musí být podána, stejně jako u předchozích zmiňovaných států, písemnou 67 Oddíl 1 Oregonského zákona o důstojné smrti. Dostupný z: https://public.health.oregon.gov/providerpartnerresources/evaluationresearch/deathwithdignityact/pag es/ors.aspx 68 Oddíl 2 Oregonského zákona o důstojné smrti. Dostupný z: https://public.health.oregon.gov/providerpartnerresources/evaluationresearch/deathwithdignityact/pag es/ors.aspx 69 Výroční zpráva zákona o důstojné smrti. public.health.oregon.gov [online]. Publikováno 2014 [cit. 10. 6. 2015]. Dostupný z: https://public.health.oregon.gov/providerpartnerresources/evaluationresearch/deathwithdignityact/do cuments/year17.pdf 70 Viz. kapitola "Politický pohled" 26

formou, s uvedeným datem a podpisem pacienta. Také musí být podána opakovaně a sepsána za přítomnosti svědků a lékaře, jehož jméno je v žádosti uvedeno také. Lékař je povinen pacienta vyrozumět o jeho zdravotním stavu a do osmi dnů od provedení eutanazie či asistované sebevraždy podat hlášení Národní komisi pro kontrolu a hodnocení. Jejich úkolem je prověřit postup provedení daného aktu a jeho správnost. Za samozřejmost se pokládá zpět vzetí pacientovy žádosti. 71 S tímto zákonem velkovévoda Jindřich, jež je panovníkem Lucemburska, nesouhlasil. On sám ovšem poté navrhl, aby byla z Ústavy vyškrtnuta pasáž, ukládající schvalovat zákony panovníkem. 72 6.3 STÁTY S ILEGÁLNÍ EUTANAZIÍ Států s ilegální eutanazií a negativním přístupem k ní je naprostá většina. Na následujících stránkách se hodlám zabývat těmi státy, které jsou s eutanazií spojeny, a často i mylně považovány za země schvalující eutanazii. 6.3.1 ŠVÝCARSKO Švýcarsko je jednou ze zemí, kde je aktivní eutanazie stále trestným činem. Asistovaná sebevražda oproti tomu ovšem legální je. Tato země je v posledních letech často a hojně navštěvována turisty z jiných zemí, kteří zde hodlají ukončit svůj život formou asistované sebevraždy. Asistovanou sebevraždu najdeme ve Švýcarském trestním zákoníku pod článkem 115. Ten uvádí, že "každá osoba, která ze sobeckých pohnutek podněcuje nebo dopomáhá jinému k sebevraždě či pokusu o ní, pakliže k sebevraždě nebo pokusu o ní dojde, bude tato osoba potrestána odnětím svobody ne na více než 5 let nebo peněžitým trestem." 73 Eutanazie jako taková je posuzována podle článku 114. Je považována za trestný čin zabití na vyžádání a uvádí, že "kdo z chvályhodných důvodů, zejména ze 71 Ministry of Health, Ministry of Social Security. Euthanasia and assisted suicide, Law of 16 March 2009. Luxembourg. s. 14-20. ISBN 978-2-919909-54-4. 72 Vévoda odmítá eutanazii. Přijde o moc. Mladá fronta DNES. ISSN 1210-1168 73 THE FEDERAL ASSEMBLY THE SWISS CONFEDERATION. Swiss Criminal Code. Publikováno 13. 12. 2002 [cit. 14. 6. 2015]. Article 115. Dostupný z: https://www.admin.ch/opc/en/classified-compilation/19370083/201501010000/311.0.pdf 27