PĚSTOVÁNÍ SÓJI V ČR A SROVNÁNÍ SE SVĚTEM

PĚSTOVÁNÍ SÓJI V ČR A SROVNÁNÍ SE SVĚTEM Soya Growing in the CR and a Comparison with the World Jarmila Peterová Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, Katedra zemědělské ekonomiky Summary: Following contribution describes trends of soya production in the world, in Europe and its selected states, which appeared in years 1993 to 2004. In the second part results of questionnaires are worked out send by soya growers in the CR, which monitor its costness. From the analysis it is obvious, that it is possible to grow soya in the CR. Keywords: soybeens, production, yield, costness Souhrn: Následující příspěvek popisuje trendy produkce sóji ve světě, v Evropě a jejich vybraných státech, ke kterým došlo v letech 1993 až 2004. Ve druhé části jsou pak zpracovány výsledky dotazníků zaslaných pěstiteli sóji v ČR, které sledují její nákladovost. Z rozboru je zřejmé, že pěstování sóji v ČR je možné. Klíčová slova: sója, produkce, výnosy, nákladovost Úvod Racionální výživa lidí i efektivní konverse živin při krmení hospodářských zvířat je nejen módním fenoménem doby, ale i faktor, který významně rozhoduje dlouhodobě o vývoji lidského organismu i o efektivnosti produkce živočišné výroby. Nejcennější výživovou složkou jsou bílkoviny. Jakýkoliv živočišný organismus si nedokáže vytvořit především esenciální kyseliny a musí je přijímat v potravě. Jejich zdrojem jsou vedle živočišných produktů z rostlinných především luštěniny. Suchá semena obsahují mezi 20 (hrách, fazol) až 40 % (lupina, sója) bílkovin. Z nich nejhodnotnější je bílkovina sóji luštinaté, svým složením nejvíce podobná plnohodnotným bílkovinám živočišného původu. Pro Materiál a metodika zpracování Výsledky výroby této maloobjemové plodiny nejsou zatím sledovány Výzkumným ústavem zemědělské ekonomiky Praha. Proto bylo rozhodnuto zaslat vybraným pěstitelům dotazník, jehož obsah odpovídá údajům běžně sledovaným. Z 26 obeslaných pěstitelů vrátilo dotazník 13, z nich 2 s odpovědí, že náklady nesledují. V souboru zbylo tedy 11 použitelných dotazníků. Z nich po všechny 4 roky pěstovali sóju tři respondenti. Plocha, ze které jsou sledované údaje překračuje ve všech letech 10 % z celkových ploch, na kterých se sója v ČR pěstuje. Průměrný výnos byl ve sledovaném souboru respondentů v prvních dvou letech ve srovnání s celostátním průměrem o 0,05 resp. 0,3 tuny nižší, od roku 2003 je vždy vyšší asi o 0,2 tuny na ha. Postavení sóji v produkci rostlinné výroby a její výsledky v letech 1993 až 2004 Sója patří z hlediska biologického i agrotechnického ke skupině luskovin, přesto, že v hospodářském členění produkce rostlinné výroby je řazena mezi olejniny. Její postavení mezi luskovinami vyplyne z následujícího srovnání. Podíl ploch luskovin (bez sóji) na vcelku stabilizované ploše orné půdy (její V k je 0,5 % ) činí v průměru ve světě 5 %, přičemž nad průměrem je Afrika (8,9 %), Asie (7,1 %) a Jižní Amerika (5,4 %), pod průměrem pak Oceánie (4,1 %) lidskou výživu má dále, mimo ní, podstatný význam fazol, cizrna, hrách a čočka (v sestupném pořadí podle objemu produkce). Pro krmení hospodářských zvířat se používá hrách, bob, lupina, vikev, sojové extrahované šroty nebo pokrutiny apod. Luskoviny jsou tedy velmi významné a hospodářsky stále nedoceněné plodiny. Kromě výživy mají i velký význam v rámci řádné rotace osevního postupu. Následující příspěvek si klade za cíl vyhodnotit nejprve změny v pěstování sóji, ke kterým došlo v letech 1993 až 2004. Ve druhé části jsou pak zpracovány výsledky dotazníků zaslaných pěstiteli sóji v ČR, které sledují její nákladovost. K vyhodnocení navrácených dotazníků byly použity běžné statistické metody a srovnání. Do hodnoty průměru vstupuje každý podnik jako samostatná jednotka, bez ohledu na velikost pěstební plochy. Variační rozpětí představuje krajní hodnoty souboru. Variační koeficient (v textu jen V k ) je vypočten v % jako podíl směrodatné odchylky a průměru, vynásobený 100. K jeho hodnocení je třeba uvést, že čím je soubor menší, tím i jedna vychýlená hodnota ukazatel výrazně zhoršuje. V souboru nebylo provedeno žádné očistění od extrémních, byť na první pohled možná i málo pravděpodobných, hodnot. Taktéž vývoj komodity byl hodnocen uvedenými ukazateli. Severní Amerika (2 %) a Evropa (1,6 %). V ní pak EU-15 (2,3 %) a ČR, která pěstuje luskoviny na 1,8 % orné půdy. Významně roste zastoupení luskovin celkem na o.p. v Africe, a Severní Americe, ze států pak především v Kanadě a Argentině. Naopak průkazně klesá podíl luskovin v Evropě a v ní hlavně v ČR, Slovensku, Rusku, Bulharsku, Polsku, Rumunsku a na Ukrajině. Taktéž skupina států EU-15 podíl ploch luskovin na o.p. snižuje. 24

Připočítáme-li k ploše luskovin celkem plochu sóji, pak podíl na o.p. v průměru za svět dosáhne hodnoty 10 %. Ze světadílů ho převyšuje Asie s hodnotou (10,5 %), Severní Amerika (13 %) a Jižní Amerika (28,6 %). Průměrné úrovně nedosahuje Afrika (9,47 %), Oceánie (4,21 %) a Evropa (1,91 %). Mezi státy s nadprůměrným podílem luskovin a sóji na o.p. patří USA (16 %), Indie (17,3 %), Argentina (31,9 %) a Brazílie (32,7 %). Přitom všechny vykazují v hodnoceném období další růst. Státy EU-15 (2,81 %) patří do skupiny s podprůměrnou úrovní podílu luskovin včetně sóji a podíl má tendenci dále klesat. I řada dalších států Evropy zaznamenává pokles podílu luskovin a sóji na orné půdě. Nejrychleji klesá podíl na Ukrajině, na Slovensku v Rusku a na čtvrté pozici v rychlosti poklesu je ČR s průměrným podílem zastoupení 1,8 %, což je pod úrovní Evropy jako celku i států EU-15. S ohledem na intenzitu živočišné výroby a omezení používání masokostních mouček ve výživě hospodářských zvířat ve značné části Evropy se bude uvedený vývoj promítat do zhoršování bilance agrárního zahraničního obchodu ve většině jejich států. Jak se změnila produkce sóji v průběhu let 1993 až 2004 ukazuje tabulka 1. Tab. 1: Produkce sóji v tis. t Průměr let 1993-2004 2004 Index 2004/93 Svět celkem 157152 206409 179 Evropa celkem 1985 2167 127 Státy EU-15 1070 681 79 ČR 3,5 14 2111 Podíl Evropy ku světu v % 1,28 1,05 x Podíl EU-15 ku světu v % 0,71 0,33 x Podíl ČR ku EU-15 v % 0,47 2,05 x Sója je ve světě nejrozšířenější luskovinou a její produkce roste s průměrným ročním přírůstkem 8 mil. tun. Už podle indexu 2004/1993 je vidět, že Evropa jako celek, ani země EU-15 tento vývoj nesdílejí nebo mu nestačí. V EU-15 stagnuje produkce Francie a klesá v Itálii, ostatní státy ji mají, ve vztahu ke své potřebě zanedbatelnou a spíše klesá. Evropu ovlivňuje mimo vývoje v EU-15 nepříznivě i pokles produkce v Rusku a na Ukrajině. Oba státy mají velké objemy, ale růst zaznamenávají teprve po roce 2000. Proti tomu roste produkce v Rumunsku a v Srbsku (objemy nad 200 tis. tun). V objemech kolem 100 tis. tun na konci období zvyšuje produkci Slovinsko a v rozsahu produkce do 20 tis. tun pak dosahují rychlé přírůstky ČR a Slovensko. Sója patří svými výnosy k plodinám poměrně stabilním. Nad úrovní variačního koeficientu za svět je spolu s Afrikou právě Evropa jako celek i země EU-15. Nejstabilnější, i když na nižší úrovni má výnosy Asie. Průměrný dlouholetý výnos v EU-15 převyšuje v průměru celého období výnos světa asi o 44 %. Ve srovnání se Severní Amerikou je vyšší o 0,6 tun/ha, ale méně stabilní. Proti Jižní Americe je vyšší o 0,79 tun a má i vyšší stabilitu. Především Jižní Amerika dosahuje růstu produkce převážně cestou zvyšování výměry. V Severní Americe se na růstu podílí plochy i výnos přibližně stejnou měrou. Poměr výnosu sóji v ČR a ve státech EU-15 se nevymyká stavu běžnému v celé rostlinné výrobě. Pro bližší srovnání uvádí tabulka 3 výnosy významných evropských producentů a okolních států. Je řazena podle velikosti produkce. Tab. 2: Výnosy sóji v tunách na ha Průměr let 1993-2004 2004 V k v % Svět celkem 2,18 2,25 7,9 Evropa celkem 1,81 1,71 14,0 Státy EU-15 3,15 3,06 8,7 ČR 1,50 1,82 21,7 Podíl Evropy ku světu v % 82,9 76,3 x Podíl EU-15 ku světu v % 144,8 135,9 x Podíl ČR ku EU-15 v % 47,9 59,4 x Tab. 3: Produkce a výnosy významných pěstitelů v Evropě Produkce tis.t r.2004 Výnos t - prům. období Výnos 2004 Vk v % Itálie 487 3,50 3,34 8,57 Rusko 450 0,86 1,04 19,66 Srbsko + Č.Hora 287 2,00 1,99 23,0 Rumunsko 269 1,59 2,23 24,1 Ukrajina 250 1,05 1,13 16,2 Francie 152 2,54 2,53 9,4 Maďarsko 50 1,93 1,66 14,9 Rakousko 37 2,35 2,64 9,3 25

Velikost variability výnosů v Evropě ovlivňuje několik různých tendencí. Jednou z jejich příčin je zřejmě průběh počasí, kde za nepříznivé lze označit roky 1996, 2000 a 2003. Pokles výnosu v nich vykazuje většina sledovaných států a lze říci, že čím vyšší je úroveň, tím byl absolutně vyšší. Druhá část jde na vrub poklesu úrovně hospodaření ve většině států východní Evropy, s největšími propady právě v letech 1994-1996 a potom jejich postupné zvyšování, zpravidla nad úroveň převyšující počátek období. Třetí skupinu vlivů lze pozorovat ve státech, kde se pěstování sóji postupně rozšiřuje a se získáváním zkušeností roste i její výnos. Takový vývoj zaznamenává např. Chorvatsko, Maďarsko, Slovensko, ČR, Švýcarsko apod. Jejich variabilita překračuje ve většině případů 20 %. K poklesu výnosu dochází ale i v Itálii a stagnaci vykazují ve Francii. V obou dvou státech pak klesají od druhé poloviny 90. let plochy. Stejný vývoj zaznamenává v poklesu ploch i Německo a Rakousko. Uvedené tendence jsou důsledkem zhoršení postavení olejnin a luskovin ve srovnání s obilovinami ve SZP EU-15, která nedoceňuje vyšší rizikovost jejich výroby. Stejné zásady platí od května 2004 i pro Českou republiku. Ta dosáhla dojednat jako výjimku, platnou zatím do roku 2006, dotaci na certifikovaná osiva právě pro sóju a další luštěniny. Rozbor údajů z dotazníků pěstitelů Pěstitelské plochy na jeden podnik ve čtyřech sledovaných letech v průměru sice spíše stagnují, srovnáme-li je ale u jednotlivých pěstitelů, je zde zřetelná tendence k jejich růstu (tab. 4). Jen u málo z nich se nemění. Dva respondenti pěstování sóji po dvou letech zkoušení ukončili, v zásadě z důvodů nízkých výnosů při běžném, až spíše vyšším nákladu na ha pěstební plochy. U dalších ukazatelů je vedle průměru uváděno i kolísání příslušného ukazatele a to jak rozpětím absolutních částek, tak i variačním koeficientem. Náklady na jeden ha plochy sóji se pohybují v průměru mezi 13 až 14 000,- Kč a lze říci, že jejich variabilita klesá (tab. 5). Přesto jsou mezi podniky v souboru rozdíly téměř až dvojnásobné. Přes menší počet respondentů byla jejich úroveň nejvyrovnanější v roce 2002. Z jednotlivých položek mají shodně ve všech letech nejvyšší podíl náklady na osiva a to od čtvrtiny v roce 2001 až po třetinu v roce 2003 (tab. 6). V absolutní částce to představuje náklad mezi 3 až 5 000,- Kč na ha. Variabilita ukazatele byla nižší v letech s nejvyššími výnosy, v letech s nižšími výnosy se výrazně zvyšovala. I přes to, že úroveň rostlinné výroby byla ve sledovaných letech značně ovlivněna momentálním průběhem počasí, mohlo by vysvětlení směřovat k problematice provenience nebo certifikace osiva. Je tedy zřejmé, že jakékoliv experimentování s kvalitou osiv může být jednou z příčin poklesu výnosů. Na druhé straně z podkladových údajů právě provenienci osiva (domácí, zahraniční) nelze vyčíst a někde údaje svádí i k domněnce, že od nákladů je odečtena právě subvence na osivo. Tab. 4: Pěstební plocha na 1 podnik v ha Průměr souboru 90,6 125,7 107 96 Rozpětí souboru 26-214 9-439 5-625 16-620 Tab. 5: Celkové náklady na ha v Kč Průměr souboru 12309 14862 12711 13322 Rozpětí souboru 3385-18561 13784-15338 9794-16275 8622-15853 Variační koeficient 52,6 4,25 19,4 15,6 Tab. 6: Náklady na osiva Průměr souboru v Kč 3118 3878 4795 3630 Podíl v nákladech v % 25,3 26,1 37,7 27,2 Variační koeficient 49,8 13,0 13,6 33,8 Druhou nejvýznamnější položku tvoří náklady spojené s vlastní agrotechnikou. Relativně tvoří kolem 20 % nákladů, v absolutních částkách se pohybují mezi 2 až 3 500,- Kč na ha a mají jednu z nejvyšších variabilit, ve třech letech přes 50 %. Položku je složité mezi podniky srovnávat při neznalosti podmínek organizace výroby i účetní evidence uvnitř podniku. Nicméně v uvedených hranicích se pohybují i náklady u dvou podniků, které používají výhradně služby. Třetí položkou co do objemu jsou náklady na chemické ochranné prostředky (tab. 7). Absolutně se pohybují v průměru let v částkách od 1,5 do 2 000,- Kč na ha, relativně pak kolem 12 15 % z celkových nákladů. Jejich variační koeficient rok od roku výrazně 26

klesá, přičemž absolutní částka má spíše rostoucí tendenci. S výjimkou roku 2001 vykazují nejvyšší variabilitu náklady na hnojiva (tab. 8). Relativně nepřekročily nikdy podíl 10 %, absolutní úroveň klesla z průměru 1242,- Kč na ha až na 555,- Kč v roce 2003. Právě v tomto roce při nejvyšším průměrném výnosu dosáhl variační koeficient hodnoty 97 %. V souboru se úroveň hnojení pohybovala od 0 (ve 3 případech z 8) až do 1450,- Kč/ha, přičemž dva z podniků, které nehnojily, vykázaly výnos o 0,3 až 0,4 tuny na ha vyšší než je průměr souboru v tomto roce a třetí z nich dosáhl výnos téměř na úrovni průměru. Poměrně vysoké variační rozpětí nákladů celkem i jednotlivých nákladových položek ukazuje na neustálenou agrotechniku plodiny a to jak mezi podniky, tak i mezi jednotlivými lety. Tato skutečnost a nízká četnost souboru zabránila v zásadě hodnocení s použitím regresní faktorové analýzy. Její funkce, lineární i nelineární, které byly přesto vypočteny i když výsledek byl dopředu zřejmý, vykazovaly slabou těsnost závislosti a neprůkazné parametry. Přesto, alespoň podle znamének, se v nich ve všech letech stále generuje fakt, že růst plochy vede k růstu ha výnosu a poklesu jednotkových nákladů na produkci. Logika vztahu spočívá v tom, že pěstitelé při dobrých zkušenostech s plodinou její plochy rozšiřují. S výjimkou roku 2004 na růst ha výnosu působí i zvýšení nákladů na osiva, ale k poklesu jednotkových nákladů to vedlo pouze v roce 2003. Znamená to tedy, že zvýšené vklady do osiv v tomto roce zvýšily výnos víc a tak klesl náklad na každou tunu sóji, tzn. že lze hovořit o efektivním využití daného vkladu. Hnojiva a chemikálie mají ve vztahu k výnosu bohužel vesměs záporná znaménka a ve vztahu k jednotkovému nákladu naopak znaménka kladná. Z nich právě u chemikálií by se v některých letech a na nelineárních funkcích dalo mluvit již o slabé závislosti, tj. o skutečnosti že jejich růst nepůsobí kladně na růst výnosu a zvyšuje jednotkové náklady produkce. Při hodnocení meziročních výsledků se soubor výrazně odchyluje od celostátního průměru v roce 2003, který patřil v Evropě i v ČR jako celku k podprůměrným, zatím co respondenti dosáhli výnosu nejvyššího (tab. 9). Opačný jev nastal v roce 2004. Variabilita souboru je vyšší než za ČR jako celek. Výsledným působením vývoje nákladů na ha a výnosu z této plochy je úroveň jednotkových nákladů na tunu produkce. Ta se ve sledovaném období pohybuje v rozmezí od 7 211,- do 12 239,- Kč. Variační koeficient s výjimkou roku 2003 přesahuje v ostatních letech 50 % což je vysoká nestabilita. Kromě roku 2001 má na ní vždy vyšší vliv právě nestabilita výnosu. Znamená to, že i při odpovídající péči je sója v podmínkách ČR zřejmě značně rizikovou plodinou, která kromě vstupů reaguje výrazně i na ostatní výnosotvorné faktory (viz. závěry neprůkazné faktorové analýzy) jako je rajonizace, odrůda, momentální i dlouhodobý průběh počasí apod. Všem zmíněným faktorům je nutné věnovat pozornost v oblasti agrotechniky, tak, aby bylo možné doporučit podnikům, které o její pěstování projeví zájem, kvalitní vstupy i odborné vedení. Tab. 7: Náklady na chemické ochranné prostředky Průměr souboru v Kč 1603 1842 1487 1951 Podíl v nákladech v % 13,0 12,4 11,7 14,6 Variační koeficient 46,0 38,0 31,7 17,9 Tab. 8: Náklady na hnojiva Průměr souboru v Kč 1242 1322 555 998 Podíl v nákladech v % 10,0 8,9 4,37 7,5 Variační koeficient 39,2 42,0 96,8 64,9 Tab. 9: Výnosy sóji Průměr souboru v t 1,54 1,833 1,837 1,31 Variační rozpětí v t 0,86-2,46 0,69-2,54 1,2-2,2 0,5-2 Variační koeficient v % 43,8 62,0 20,2 35,8 Závěr Z uvedené analýzy vyplývá, že ČR by měla významně zvýšit podíl luskovin pěstovaných na orné půdě obecně a v jejich rámci může zvyšovat i plochy sóji. Dosavadní úroveň výnosů sóji je sice nižší než u významných evropských pěstitelů, nižší je i jejich stabilita. Na druhé straně ale podíl téměř 60 % ve srovnání s výnosem zemí EU-15 ji nedává horší šance, než má řada ostatních, běžně pěstovaných plodin. Proto je třeba její výrobu lokalizovat do vhodných oblastí a ke zkušeným pěstitelům, kteří ji budou dělat v rozsahu odpovídajícím moderní výrobní technologii, s cílem dosáhnout rentability a i s rizikem, že nedodržení pěstební technologie se vážně dotkne ekonomiky celého podniku. 27

Rajonizaci a výběru odrůdy bude asi třeba věnovat zvýšenou pozornost, neboť ČR, rozkládající se kolem 50 severní šířky, bude patřit k nejsevernějším územím, kde se v Evropě sója pěstuje. Nicméně zůstává skutečností, že na této rovnoběžce leží jižní hranice Použitá literatura Yearbook FAO část Production, Roma 2001, ISBN 92-5-004520-4. Yearbook FAO část Trade, Roma 2002, ISBN 92-5-004710-X. Internetové stránky www.fao.org. 5.1.2005 pro údaje za roky 2002 2004. Kanady, která patří v oblasti pěstování luskovin celkem i sóji, ke státům vykazujícím velmi rychlé meziroční přírůstky a udržuje si i významné místo světového exportéra. Peterová J., Vývoj trhu komodit produkujících bílkoviny, In: Sborník prací z mezinárodní vědecké konference AP XII., ČZU Praha 2003. Adresa autora Ing. Jarmila Peterová, CSc. Česká zemědělská univerzita v Praze Tel.: Provozně ekonomická fakulta, Katedra zemědělské ekonomiky Fax: 165 21 Praha 6 - Suchdol e-mail: peterova@pef.czu.cz 28