Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav statistiky a operačního výzkumu Vývoj charakteristik demografické statiky v České republice Vedoucí diplomové práce: prof. Ing. Bohumil Minařík, CSc. Autor: Anna Brychtová Brno 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma Vývoj charakteristik demografické statiky v České republice vypracovala samostatně pod vedením prof. Ing. Bohumila Minaříka, CSc. a na základě odborných zdrojů, které jsem uvedla v přehledu literatury. V Brně dne 15.5.2009 Anna Brychtová 1

Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat svému vedoucímu diplomové práce panu prof. Ing. Bohumilu Minaříkovi, CSc. za odborné vedení, pomoc a cenné rady v průběhu vypracování této diplomové práce. 2

Abstrakt: Brychtová, A. Vývoj charakteristik demografické statiky v České republice. Diplomová práce. Brno 2009 Cílem této diplomové práce je provézt demografickou analýzu struktury populace České republiky v období mezi roky 1993 až 2008 a 1950 až 2001. Práce hodnotí českou populaci z pohledu pohlavní, věkové, ekonomické, národnostní a vzdělanostní struktury. Ve sledovaném období byl zaznamenán nepříznivý věkový vývoj populace. Demografickým zkoumáním populace bylo zjištěno, že česká populace stárne. Ekonomická struktura populace byla hodnocena prostřednictvím koeficientů závislosti. Zdrojem informací byly internetové stránky Českého statistického úřadu. Abstrakt: Brychtová, A. Development of demographic statics charakteristic in Czech Republic The thesis analyses demographic structure of inhabitants in the Czech Republic in the period 1993 to 2008 and in the period 1950 to 2001. Gender, age, economic, national and learning structure. Unfavorable evolution of the age structure can be seen in monitored period. Typical is ageing population for this period. Economic structure of population is measured by youth dependency coefficient, old age dependency coefficient and flow coefficient. The source of the data is internet directories of the Czech statistics office. 3

1. Úvod...6 2. Cíl práce...8 3. Literární přehled...9 3.1. Demografie...9 3.2. Předmět demografie...9 3.3. Historický vývoj demografie...10 3.3.1. Prvopočátky demografie...10 3.3.2. Základy demografie jako vědy (17. století)...10 3.3.3. Demografie v 18. století...11 3.3.4. Ekonomické aspekty demografického vývoje v 19. století...11 3.3.5. Demografie 20. a 21. století...11 3.4. Metody demografie...12 3.5. Související vědní obory...13 3.6. Disciplíny demografie...13 3.6.1. Kvantitativní demografie...14 3.6.2. Kvalitativní demografie...14 3.7. Demografická dynamika a demografická statika...15 3.8. Popis jednotlivých zkoumaných jevů v rámci demografické statiky...15 3.8.1. Struktura obyvatelstva podle pohlaví...16 3.8.2. Struktura obyvatelstva podle věku...17 3.8.3. Ekonomická struktura obyvatelstva...19 3.8.4. Národnostní struktura obyvatelstva...20 3.8.5. Vzdělanostní struktura obyvatelstva...21 3.9. Prameny demografických dat...22 3.9.1. Historie sčítání lidu...22 3.9.2. Konkrétní podoba sčítání lidu od roku 1950...23 3.10. Český statistický úřad...25 3.11. Ekonomické souvislosti demografického vývoje...25 4. Materiál a metodika...28 4.1. Obecná charakteristika demografických ukazatelů...28 4.1.1. Základní ukazatele...28 4.1.2. Analytické ukazatele...28 4

4.2. Význam času v demografické analýze...29 4.3. Ukazatele charakterizující pohlavní strukturu obyvatelstva...30 4.4. Ukazatele charakterizující věkovou strukturu obyvatelstva...31 4.5. Ukazatele charakterizující ekonomickou strukturu obyvatelstva...32 5. Výsledky vlastní práce...34 5.1. Pohlavní struktura obyvatelstva...35 5.2. Věková struktura obyvatelstva...38 5.3. Ekonomická struktura obyvatelstva...43 5.4. Národnostní struktura obyvatelstva...49 5.5. Vzdělanostní struktura obyvatelstva...54 6. Diskuze...60 7. Závěr...64 8. Seznam literatury...68 9. Seznam příloh...70 5

1. Úvod Z dostupných literárních zdrojů vyplývá skutečnost, na základě které je možno demografii zařadit mezi vědy vznikající již v dávné historii. V žádném případě však nelze říci, že by byla demografie mrtvou vědou, která by se dále nerozvíjela a nepřinášela nové poznatky. Předmětem zkoumání demografie je společnost. Soubor nepřetržitě se měnících a vyvíjejících se jednotek. Pokud se bude v budoucnu rozvíjet společnost, i demografii čeká rozvoj. Samy výsledky probíhajících demografických výzkumů neustále společnost přesvědčují o opodstatnění existence demografie. Demografické poznatky jsou často vstupními informacemi pro související obory. Fungují dále nejen na vědecké úrovni, ale především jsou zahrnuty do praktického, každodenního rozhodování ať už v oblasti ekonomie, nebo národní politiky a v současné době jsou také podstatným výstupem pro politiku EU při začleňování nových zemí. Demografie je ve své podstatě velice členitá a její dílčí výsledky se vzájemně doplňují. Dva odlišné a zároveň související pohledy na společnost má demografická dynamika a demografická statika. Demografická statika plní statistické tabulky informacemi o struktuře společnosti z mnoha hledisek. V současné době jsou především některá strukturní uspořádání společnosti předmětem vášnivých diskuzí. Pohlavní struktura obyvatelstva se na příklad potýká s otázkou diskriminace žen v zaměstnání a s postavením žen ve společnosti. Často vyhrocené situace mezi muži a ženami je možné přičíst šovinistickým, ale i feministickým předsudkům. Věková struktura obyvatelstva posledních let upozorňuje na nutnost důchodové reformy. Na základě těchto zjištěných informací je nutné vytvořit ve společnosti příznivé ekonomické podmínky pro stáří. Ekonomická a vzdělanostní struktura obyvatelstva ke zkoumání nabízí především mezigenerační pokrok. V současné době ekonomické krize mnoho obyvatel České republiky spadá do kategorie nezaměstnaných, je tedy nutné na tuto situaci reagovat a připravit záchranou sociální síť. Přijetí nových ekonomických reforem bude nezbytné. 6

Mezi další složité otázky, které je nutné řešit patří také bezesporu otázka národnostní diskriminace. Národnostní struktura obyvatelstva České republiky je přesně velice těžce zjistitelná. I v moderním světě totiž existuje mnoho uprchlíků a bezdomovců, jejichž existence se do statistik často neprojeví. Česká republika patří mezi země, které jsou velice dobře dostupné občanům mnoha státu nejen Evropy, ale celého světa, kteří zde často hledají poslední možné útočiště. Samozřejmě nikdy není možné pojmout všechny zájemce o azyl. Lidé přicházející do České republiky často hledají práci i zázemí, což může obzvlášť v období celosvětové krize velice zatížit českou ekonomiku. Široká škála imigrantů navíc často nachází odpověď v xenofobních a nebo dokonce rasistických útocích. Různorodost české společnosti, jak o ní vypovídá demografická statika může být na jedné straně předností, na opačné straně se však může stát důvodem ke konfliktům. Demografie poskytuje mnoho informací o společnosti. Právě tyto informace by měly pomoci předcházet a někdy dokonce i zabránit všem patologických jevů ve společnosti, které jsem zde postupně ve zkratce nastínila. 7

2. Cíl práce Hlavním cílem této diplomové práce bude analýza vývoje strukturního složení obyvatelstva České republiky dle různých, předem vymezených hledisek. Práce se soustředí především na analýzu struktury obyvatelstva dle pohlaví, věku, ekonomické aktivity, národnosti a vzdělanosti. Navíc bude zohledněna možná propojenost jednotlivých strukturních složení. Například strukturní složení obyvatelstva podle věku přímo souvisí s jeho ekonomickou aktivitou. Analýza uvedených strukturních složení je samozřejmě omezena dostupností dat. Z tohoto důvodu bude v rámci výzkumu použito dvojí časové rozhraní. Vývoj každoročně mapovaných charakteristik, mezi než patří pohlaví a věk, bude popsán v rozmezí let 1993 2008. Vývoj zbylých uvedených charakteristik (ekonomická aktivita, národnost, vzdělanost) je možné popsat a analyzovat pouze na základě informací získaných pravidelným sčítáním lidu. Pro tuto analýzu bude tedy využito informací získaných sčítáním lidu v letech 1950, 1961, 1970, 1980, 1991 a 2001. Zkoumaným vzorkem bude obyvatelstvo celé České republiky. Díky podrobnějším informacím získaných z posledních dvou sčítání bude v několika případech využito meziroční srovnání. Pro komplexní hodnocení strukturního vývoje budou využity ukazatele demografické statiky. Pro podstatnou část prezentace zjištěných výsledků bude použito grafického znázornění. Jelikož jsou poznatky získané prostřednictvím demografického výzkumu často využívány v praxi, v této diplomové práci budou zdůrazněny především ekonomické důsledky demografického vývoje. 8

3. Literární přehled 3.1. Demografie Demografie je zařazována jako vědní disciplína mezi vědy s historickými kořeny, stejně jako ekonomie a statistika. První zmínky o demografii lze zaregistrovat již v 17. století ve škole politických aritmetiků, jmenovitě pak v díle Johna Grunta o úmrtnosti londýnského obyvatelstva. Jméno jí však dal až v polovině 18.století Francouz Achille Guillard. (Roubíček, 1997) Přesný význam názvu demografie popisuje Šotkovský takto:,,demografie je slovo řeckého původu. V doslovném překladu znamená popis obyvatelstva. (Šotkovský, 1998) 3.2. Předmět demografie Dle Roubíčka je demografie:,,společenská věda, jejímž předmětem jsou tzv. demografické jevy a procesy, resp. zákonitosti, jimiž se tyto jevy a procesy řídí. Demografické jevy a procesy jsou ty, jež souvisí s lidskou reprodukcí, či přesněji s reprodukcí lidských populací, chápanou jednak jako přirozená obnova stavu obyvatelstva prostřednictvím biosociálních procesů porodnosti a úmrtnosti a jednak jako celková obnova obyvatelstva, zahrnující i obnovu obyvatelstva jeho stěhováním. (Roubíček, 1997) Poněkud jinak vymezuje předmět demografie Šotkovský.,,Předmětem demografie je demografická neboli populační reprodukce, kterou je možné chápat jako neustálou obnovu populací v důsledku probíhajících procesů rození a umírání. (Šotkovský, 1998) S takto vymezeným předmětem pracují i Vystoupil a Tarabová ve své knize Základy demografie. Takto stanovený předmět demografie označují za hlavní kritérium, kterým se stává demografie naprosto jedinečnou vědní disciplínou.,,lidské populace i jednotliví lidé jsou předmětem studia mnoha 9

vědních oborů, demografickou reprodukcí se však zabývá pouze demografie, která se tímto stává nezastupitelným oborem. ( Vystoupil, Tarabová, 2004) 3.3. Historický vývoj demografie 3.3.1. Prvopočátky demografie K vývoji demografie říká Sýkorová toto:,,vývoj demografie můžeme sledovat ve dvou rovinách, v rovině teoretické (tj. historii demografie jako vědy) a v rovině praktické (tj. historii demografie jako praxe). (Sýkorová, 1991) Zjišťování stavu a vývoje obyvatelstva probíhalo dle dokládaných údajů již ve starověku. Tehdejší zájem měl ovšem jiný základ než vědecký. Zkoumání populace mělo velice praktický důvod. Počet obyvatel dané země byl zjišťován k účelům vojenským, hospodářským a politickým. Vše pro dokonalé splnění potřeb vládnoucí vrstvy. (Vystoupil, Tarabová, 2004) V tomto období však při zjišťování stavu obyvatelstva docházelo k mnohým chybám. Takto získaná demografická data nelze tedy k dnešním účelům příliš využít. Podstatnou změnou a vylepšením prošla demografie v 17. století. (Šotkovský, 1998) 3.3.2. Základy demografie jako vědy (17. století) Jelikož je předmětem zkoumání demografie populace, také rozvoj vědy přímo souvisí s rozvojem populace. K hlavním předělům populačního vývoje ve světě se Šotkovský vyjadřuje takto:,,z historického pohledu je světový populační vývoj v zásadě ovlivněn dvěma mezníky: neolitickou revolucí a globální revolucí moderní doby. (Šotkovský, 1998) Spolu s globální revolucí moderní doby vznikla také mnohem modernější forma demografického výzkumu. Za zakladatele demografie je považován John Graunt (1620-1674). Jeho hlavním zájmem se stala úmrtnost populace v Londýně, díky tomuto výzkumu odhalil důležité pravidelnosti, které bylo možné zobecnit pro širší soubor lidí. Své objevy poprvé publikoval v roce 1662. (Kalibová, 2001) 10

Výzkumy Johna Graunta poprvé pojmenoval William Petty jako politickou aritmetiku a nově vzniklou vědu popularizoval. (Vystoupil, Tarabová, 2004) 3.3.3. Demografie v 18.století Na první demografické objevy navázal v 18.století luteránský duchovní John Süssmilcha (1707-1767), který je pro toto období považován záhlavního představitele demografie. Věnoval se formulacím zákonitostí čísel a jako první sestavil úmrtnostní tabulky pro tehdejší městské a venkovské oblasti v Německu. (Vystoupil, Tarabová, 2004) 3.3.4. Ekonomické aspekty demografického vývoje v 19.století Podnětem pro rychlejší rozvoj demografie byl neustále rostoucí zájem o ekonomické, sociální a politické problémy, které bylo možno díky demografii lépe poznat a řešit. Není tedy náhodou, že hlavním představitelem demografie tohoto období byl ekonom Thomas Robert Malthus (1766-1834). Zabýval se vztahem mezi početním růstem populace a množstvím potravin na planetě. Upozorňoval na nepříznivý budoucí vývoj, na rychlý nárůst populace a zároveň klesající blahobyt. Díky závěrům Malthusova výzkumu se dostalo demografii zájmu celé společnosti a byla nadále považována za důležitý zdroj informací pro národní hospodářství jednotlivých států. (Šotkovký, 1998) Mezi další významné osobnosti demografie 19. století patřil také Adolf Lambert Quetelet (1796-1874), který položil základy modernímu sčítání lidí. V roce 1900 byla klasifikována věková struktura populace švédským demografem Apelem Gustavem Sundbärgem (1857-1914). (Kalibová, 2001) Závěr století také přinesl poprvé termín demografie. 3.3.5. Demografie 20. a 21. století První polovina 20. století přinesla rozdvojený pohled na demografii. Vytvořily se dva základní směry. Biologický, který pokládá demografii blíže k biologii a geografický, který hovoří o demografickém vývoji jako o výsledku geografického prostředí. (Sýkorová, 1991) 11

Současná demografie přináší velice podrobné a přesné informace o populaci, které jsou přímo využívány v praxi. Mezi hlavní problémy, kterými se dnes demografie zabývají patří populační exploze, stárnutí populace západních zemí a jiné. 3.4. Metody demografie Demografie je specifická tím, že vedle obecných postupů zkoumání využívá také soubor vlastních metod. Mezi základní jsou začleňovány tyto: demografická statistika, demografické výzkumy, demografické projekce, prognózy, odhady obyvatelstva (Sýkorová, 1991) Především demografická projekce nabízí širokou možnost zkoumání vývoje obyvatelstva. Jedná se zároveň také o nejsložitější z metod zkoumání populace. Populační projekce se zabývá odhady budoucího vývoje velikosti a demografické struktury určité sledované populace nebo její části. (Kalibová, 2001) Populační projekce je odhadem na následujících zpravidla 5 20 let. Opírá se o velice podrobné údaje o složení obyvatelstva podle věku, pohlaví a trendů vývoje plodnosti, úmrtnosti a migrace. (Sýkorová, 1991) Složitějším procesem je populační prognóza. Sestavení populační prognózy zahrnuje dva typy problémů. Tyto problémy přesněji vymezuje Roubíček takto:,,prvním a velice zásadním problémem je formulace demografické hypotézy, která vychází ze studia stávající situace demografické reprodukce i z obecných zákonitostí vývoje populačního systému. Vyslovení hypotézy patří vůbec k nejtěžšímu úkolu demografické analýzy. Vypovídací schopnost hypotézy posléze velice ovlivní spolehlivost prognózy. Druhým problémem, který je řešen v rámci populační prognózy je správné stanovení vhodné metodologie. Jde o volbu technického charakteru výpočtu. (Roubíček, 1996) 12

3.5. Související vědní obory Nelze tvrdit, že by byla demografie od ostatních věd izolována. Naopak vždy byla a také neustále je velice úzce propojena s ostatními vědními obory. Na prvním místě je třeba zmínit statistiku. Úzké spojení demografie se statistikou pozitivně podmínilo rozvoj demografických metod, ale na druhé straně dlouho bránilo osamostatnění demografie, která byla často redukovaná na demografickou statistiku. (Kalibová, Pavlík, Vodáková, 1993) O dalším vědním oboru úzce spolupracujícím s demografií se zmiňuje Roubíček. Jedná se o ekonomii. Ekonomickými aspekty populace se zabývá zvláštní oddíl demografie, stojící na pomezí ekonomického a demografického výzkumu a označovaný jako ekonomická demografie. 1 ( Roubíček, 1997 ) V neposlední řadě má demografie velice úzký vztah také k sociologii. O tomto vztahu se blíže zmiňuje Srb ve své knize Demografie. Jak demografie, tak sociologie mají jako předmět studia, obecně řečeno obyvatelstvo, jeho změny a vývoj. Sociologie se však zabývá zákonitostmi vývoje společnosti, zejména jejich strukturálně skupinových vztahů, společenskými činnostmi a hodnotami. Demografie naproti tomu studuje sociální skupiny sice rovněž z hlediska kvantitativního, ale především se zřetelem k reprodukci. (Srb, 1971) Výsledků demografie v poslední době také velice využívá politická ekonomie. Obyvatelstvo je pro ni potenciálem pro čerpání pracovních sil jedná se zároveň také o soubor spotřebitelů, kteří v budoucnu budou rozhodovat o výrobní sféře podniků. (Sýkorová, 1991) 3.6. Disciplíny demografie Během dlouhého vývoje demografie se tato věda vnitřně členila podle různých hledisek, která následně dala vzniku kvantitativní a kvalitativní demografii. Toto rozčlenění popisuje ve své knize Úvod do demografie Dana Sýkorová. 1 Tomuto oboru bude dále věnována celá kapitola 13

3.6.1. Kvantitativní demografie Zabývá se obory zaměřující se na kvantitativní aspekty populace. Deskriptivní demografie jedná se o popisnou část demografie popisuje např. územní rozložení obyvatelstva. Teoretická demografie zkoumání v oblasti teoretické demografie se pohybuje na úrovni abstraktní. Zkoumá mimo jiné také formální vztahy mezi demografickými jevy. Analytická demografie jinak také nazývaná mikrodemografie, zkoumající sociálně i územně malé skupiny a konkrétní populace. (Sýkorová, 1991) 3.6.2. Kvalitativní demografie Disciplíny spadající do kvalitativní demografie se soustřeďují na kvalitativní stránku stavu a vývoje lidské populace. Demografická genetiky zkoumá rozložení kvalitativních znaků v rámci celé populace. Historická demografie poznatky čerpá z historických soupisů a dílčích statistických údajů. Předmětem zkoumání je demografická reprodukce v době před zavedením pravidelné demografické statistiky. Prehistorická demografie soustřeďuje se na složení a vývoj pravěkých populací, které se formovaly v určitých kulturních, hospodářských a přírodních podmínkách. Potenciální demografie analyzuje úmrtnostní tabulky jednotlivých populací. Ekonomická demografie sleduje existující souvislosti mezi demografickou ekonomickou reprodukcí. Společenská demografie demografickou reprodukci zasazuje do širšího pohledu společenské reprodukce. Geodemografie zabývá se rozmístěním a migrací populace v rámci geografických aspektů. (Sýkorová, 1991) 14

3.7. Demografická dynamika a demografická statika Členěním demografie na dva problémové okruhy demografickou statiku a demografickou dynamiku se zabývá J. Veselá. Podrobně popisuje základní předměty zkoumání obou oblastí. Demografická statika se zabývá zkoumáním stavu obyvatelstva. Stav je dán údaji o jeho počtu, struktuře a rozmístění. Údaje popisující stav pozorovaného obyvatelstva jsou pro demografii základní výchozí informací o obyvatelstvu. Demografická statiky vychází z informací o populaci k jednomu okamžiku a popisuje početní stav a složení obyvatelstva podle demografických, sociálních a geodemografických znaků. Pramenem údajů pro toto zkoumání je především sčítání lidu nebo zvláštní soupisy. Stav obyvatelstva daný jeho počtem, strukturou a rozmístěním se neustále mění. Tyto změny stavu obyvatelstva se nazývají pohyb obyvatelstva. Zkoumáním pohybu obyvatelstva se zabývá demografická dynamika. Demografická dynamika rozlišuje pohyb přirozený, mechanický a sociální. Přirozený pohyb je daný přirozenou obnovou obyvatelstva, výměno generací narozených a zemřelých. Mechanický pohyb (migrace) je způsoben prostorovým přemisťováním obyvatelstva. Sociální pohyb je daný změnami sociálních znaků (rodinný stav, povolání). Základním pramenem údajů pro demografickou dynamiku je především registrace přirozeného a mechanického pohybu. (Veselá, 2002) 3.8. Popis jednotlivých zkoumaných jevů v rámci demografické statiky Studium struktury neboli složení obyvatelstva podle různých jeho znaků patří k základním úkolům demografie. Z počtu a struktury obyvatelstva lze usuzovat na jeho reprodukci a charakter reprodukce. Podle znaků, které u obyvatelstva studujeme, mluvíme o složení obyvatelstva podle: biologických znaků ekonomických znaků kulturních znaků (Srb, 1971) 15

V rámci biologických znaků bude přesněji vymezena struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku. Mezi základní ekonomické znaky patří ekonomická aktivita. Kulturní znaky budou zastoupeny vzdělanostní a národnostní strukturou obyvatelstva. Studium obyvatelstva vyžaduje přesně vymezit pojem,,obyvatelstvo.,,obyvatelstvo je pojem označující soubor lidí žijících na určitém území. Někdy se překrývá s vymezením pojmu populace, ale v zásadě se obyvatelstvo může skládat z různých populací a také etnika národů. (Kalibová, Pavlík, Vodáková, 1993) 3.8.1. Struktura obyvatelstva podle pohlaví Třídění obyvatelstva podle pohlaví je tříděním základním. Poměr pohlaví obyvatelstva žijícího na sledovaném území vzniká složitým procesem přirozené a mechanické reprodukce. (Srb, 1971) Třídění podle pohlaví je již pro značnou objektivitu zjišťování velmi jednoduché a přesné. V praxi existují tři typy rozdílných procesů, na kterých závisí zastoupení mužů a žen v populaci (vyloučíme-li chyby při sčítání). Za biologickou zákonitost je považována skutečnost, že se rodí více chlapců než děvčat a tento poměr je stálý. Druhým procesem je diferenční úmrtnost mužů a žen. V demograficky vyspělých zemích je prakticky ve všech věkových skupinách vyšší intenzita úmrtnosti mužů než žen (tzv. nadúmrtnost mužů), což se výsledně projevuje v rozdílné naději dožití obou pohlaví. Ženy se obvykle dožívají vyššího věku a poměr mužů a žen v populaci se s přibývajícím věkem mění ve prospěch žen. V některých případech může být příčinou neobvyklého zastoupení mužů a žen v populaci i nadúmrtnost žen, ale tento jev není častý. Vyskytuje se např. na indickém subkontinentu, kde umírají především ženy v rodivém věku. Vliv na zvýšenou úroveň úmrtnosti dívek při narození a brzy po něm může mít i různá péče o chlapce a dívky např. rodiny s jedním dítětem v Číně, kde jsou preferováni chlapci. 16

Třetím procesem, ovlivňujícím zastoupení mužů a žen v populaci je migrace (nejčastěji pracovní migrace). Příkladem jsou Arabské emiráty se silnou mužskou imigrací. V určitých vyhrocených situacích může být poměr žen a mužů také ovlivněn válečnými konflikty, nebo nepříznivou politickou situací v zemi. (Kalibová, 2005) V současné době se v mnoha oblastech stále častěji objevuje pojem,,gender. Jedná se o slovo pocházející z řečtiny, díky svojí mnohoznačnosti se do češtiny nepřekládá. Často bývá zaměňováno s pojmem pohlaví. Tento výklad ovšem není dokonalý. Pojem pohlaví vymezuje muže a ženu především biologicky, zabývá se často pouze jejich reprodukčními schopnostmi. Gender je pojem mnohem širší. Jedná se o celou sociologickou kategorii na kterou jsou vázány očekávané sociální role, chování, stereotypy ale často i předsudky. (Demografie, 2004, Gender) 3.8.2. Struktura obyvatelstva podle věku Veselá popisuje věkové složení obyvatelstva jako nejdůležitější znak z hlediska biologického.,,věk je velice frekventovaným a významným demografickým znakem. Věkové složení (struktura) populace je důležitým analytickým nástrojem demografie, rozhoduje také do značné míry o procesech přirozené reprodukce. (Veselá, 2002) Kalibová ve své knize přesně vymezuje spojení slov struktura obyvatelstva podle věku.,,tato struktura je vyjádřena rozdělením celkového počtu obyvatel do jednoletých nebo víceletých (obvykle pětiletých) věkových skupin. Toto členění se prakticky vždy provádí odděleně pro muže a ženy. (Kalibová, 2001) Struktura obyvatelstva podle věku je specifická svým grafickým znázorněním. Běžným grafickým vyjádřením věkové skladby je v demografii obrazec, který se nazývá věková pyramida. Jedná se tedy o grafické uspořádání věkové struktury zkoumané populace k určitému datu s použitím dvojitého histogramu, kde osa věku pro muže je postavena proti ose pro ženy. Je-li místo 17

histogramu použito dvojitého polygonu, nazývá se obdobné uspořádání věkové struktury stromem života. (Veselá, 2002) Koschin ve svojí knize Demografie poprvé, popisuje tři skupiny (generace), které je možné stanovit na základě schopnosti reprodukce. předreprodukční ( dětská) reprodukční poreprodukční Hranice mezi 1. a 2. skupinou je stanovena na 15 let. Hranice mezi 2. a 3. skupinou je stanovena podle žen na 50 let. Protože však mužů, kteří mají po padesátce potomka je velice málo, lze 50 let považovat za věk praktického ukončení reprodukce i pro muže. (Koschin, 2000) Dle zastoupení dětské a poreprodukční složky v populaci rozlišujeme tři populační typy, resp. typy věkových struktur: progresivní typ v populaci výrazně převyšuje dětská složka nad postreprodukční. Populace s tímto typem věkové struktury jsou charakterizovány vysokou úrovní plodnosti, která je však obvykle kompenzována i značnou intenzitou úmrtnosti. Tento typ věkové struktury je obvyklý v rozvojových zemích. Grafické vyjádření formou věkové pyramidy je charakterizováno širokou základnou, strany pyramidy jsou konkávní a vrchol špičatý. stacionární typ u tohoto populačního typu je dětská a poreprodukční složka téměř v rovnováze. Tento typ se vytváří při déletrvajícím poklesu hladiny plodnosti až na úroveň, kdy pouze nahrazuje obyvatelstvo v reprodukčním věku. Tento typ věkové struktury měla např. populace České republiky v 70. letech min.století. regresivní typ u tohoto populačního typu dětská složka nedosahuje zastoupení složky poreprodukční, početně ji nenahrazuje a v dlouhodobém pohledu dochází k snižování početního stavu populace. Tento typ věkové struktury v současné době převažuje v zemích západní a severní Evropy. Věková pyramida má v důsledku slabé porodnosti úzkou základnu, strany pyramidy jsou spíše konvexní a vrchol pyramidy 18

je vzhledem k vysokému zastoupení starých osob v populaci zřetelně širší v porovnání s progresivním populačním typem. (Kalibová, 2005) Procenticky jednotlivé typy pyramid rozděluje ve svojí knize Šotkovský. Uvádí tato rozdělení: progresivní typ obsahuje 40 % dětské složky, 50 % reprodukční a 10 % postreprodukční. stacionární typ obsahuje 26,5 % dětské složky, 50,5 % reprodukční a 23 % posterpodukční. regresivní typ obsahuje 20 % dětské složky, 50 % reprodukční a 30 % postreprodukční. (Šotkovský, 1998) Výše uvedených zákonitostí ve věkové struktuře obyvatelstva si poprvé všiml švédský demograf A. G. Sundbärg a své poznatky publikoval v roce 1900. Tzv. Sundbärgův zákon byl však podmíněn reprodukčními poměry na konci 19.století, tj. relativně pravidelnou a neporušenou věkovou strukturou. 3.8.3. Ekonomická struktura obyvatelstva Základním hlediskem pro zkoumání ekonomické struktury obyvatelstva je dle Langhamrové ekonomická aktivita, tedy rozdělení obyvatelstva na ekonomicky aktivní, neaktivní a nezaměstnané. Jiná klasifikace je dána rozdělením obyvatelstva podle výdělečné činnosti na obyvatelstvo výdělečně činné a bez výdělečné činnosti. Dalším členěním může být rozdělení obyvatelstva na obyvatelstvo se samostatným zdrojem příjmů, bez samostatného zdroje příjmů.,,ekonomická aktivita je každá lidská činnost ( výdělečná i nevýdělečná) v odvětví výroby i služeb, související s vytvářením hrubého produktu celé společnosti. ( Langhamrová, 2007) Typologie skupin podle poměru k povolání: výdělečně činní osoby živící se vlastní prací, a to ať už v samostatném postavení, nebo jako zaměstnanci 19

pomáhající členové rodiny neplacení rodinný pracovníci, u této skupiny je těžké odhadnout pracovní potenciál, který vkládají do ekonomické aktivity v rodinných farmách nebo v rodinných řemeslných a obchodních činnostech. Dvě výše zmíněné skupiny naplňují skupinu, kterou nazýváme ekonomicky aktivní obyvatelstvo. zdržení od povolání osoby, které již ekonomicky aktivní byly, ale v důsledku nastalé překážky musely svou ekonomickou aktivitu ne vždy dobrovolně opustit připravující se k povolání osoby, které dosud ekonomický aktivní nebyly děti osoby v nedokončeném věku do 14 let, které až na výjimky žijí v domácnostech ekonomicky aktivních osob a jsou na ně odkázány svou výživou. ženy v domácnosti ženy vedoucí domácnost a obvykle se navíc starající o děti ostatní rodinný příslušníci osoby bez vlastních příjmů penzisté žijící na odpočinku na účet starobních či invalidních důchodů rentiéři osoby ve veřejné péči (Roubíček, 1997) 3.8.4. Národnostní struktura obyvatelstva Zkoumáme- li národnostní strukturu obyvatelstva můžeme se setkat s různým výkladem pojmu národ.,,národnost jako příslušnost k určitému národu je v současném světě chápána ve dvojím smyslu, na jedné straně ve smyslu etnickém, na straně druhé ve smyslu politickém. (Roubíček, 1997) Tento rozdíl, pro demografický výzkum velice podstatný vysvětluje Roubíček.,,Národ ve smyslu etnickém je soubor osob obvykle se společným jazykem, společnou historií, tradicí a zvyky, společným územím a národním hospodářstvím. 20

Národ ve smyslu politickém je jednoduše soubor občanů určitého státu, tedy osob se státní příslušností tohoto státu. (Roubíček, 1997) Po formální stránce je daleko jednodušší a jednoznačnější zjišťování národnosti ve smyslu politickém. Trochu jiný pohled na rozdílnost výkladu pojmů má Veselá, která uvádí a vysvětluje dva pojmy.,,etnická skupina je definována ne zcela jasně jako pospolitost, jež se dosud historicky nevyvinula v národ. Národ je definován jako relativně stabilní společenství lidí, které je charakterizované společnou řečí, společným územím, určitou jednotou hospodářského života, společnou relativně jednotnou kulturou, tradicí, psychikou. Může územně přesahovat stát, nebo spolu s jinými národy a etnickými skupinami tvořit národně smíšený stát. (Veselá, 2002) 3.8.5. Vzdělanostní struktura obyvatelstva V knize Demografie autor uvádí vzdělanost jako jedno z nejdůležitějších měřítek kulturní úrovně každého státu. (Srb, 1971) Zjišťování úrovně vzdělanosti patřilo proto vždy k základním oblastem demografického výzkumu v rámci pravidelného sčítání lidu. Veselá ve své knize také zdůrazňuje, že vzdělání má vztah k ostatním demografickým jevům a procesům. Ovlivňuje např. složení populace podle povolání, sňatkový věk, počet dětí v rodině, rozvodovost, migraci a další. Při analýze vzdělanostní diferenciace obyvatelstva vycházíme z nejvyššího dosaženého školního vzdělání jednotlivců starších 15 let, tj. s ohledem na povinnou školní docházku. (Veselá, 2002) Za elementární vzdělání se považuje tzv. triviální vzdělání ( znalost čtení a psaní) v tomto smyslu byla nesčítání lidu původně zjišťována tzv. gramotnost. Tento způsob zjišťování úrovně však byl u nás naposled použit ve sčítání lidu v roce 1921. (Roubíček, 1997) 21

3.9. Prameny demografických údajů Dle Veselé lze mezi základní prameny demografických údajů zařadit: sčítání lidu běžná evidence přirozené měny běžná evidence migrací populační registr zvláštní výběrová šetření (Veselá, 2002) 3.9.1. Historie sčítání lidu V rámci stanoveného tématu Vývoj charakteristik demografické statiky v České republice, lze za stěžejní zdroj demografických dat považovat sčítání lidu. Roubíček vysvětluje pojem sčítání lidu takto:,,sčítání lidu je snímkem okamžitého stavu obyvatelstva, tj. popisem jeho struktury podle různých znaků. Sčítání lidu je tak základním pramenem o stavu obyvatelstva. (Roubíček 1997) Jinak vysvětluje pojem sčítání lidu Veselá. Sčítání lidu označuje jako proces sběru, uspořádání, zhodnocení, analýzy a publikace demografických, ekonomických a sociálních údajů, týkajících se v určené době všech osob v zemi nebo v dobře vymezené části země. (Veselá, 2002) K prostému popisu sčítání lidu Roubíček dále označuje sčítání lidu jako historicky nejstarší pramen, jehož kořeny sahají několik tisíc let do dějin lidstva. (Roubíček, 1997) Podrobně se historií sčítání lidu věnuje ve svojí knize Základy demografie Lenka Schulzová. Kořeny sčítání lidu zařazuje do starověkého Babylónu, Egypta a Číny. Tyto soupisy se prováděly především k daňovým a vojenským účelům. K podobným účelům jako starověká sčítání byly pořizovány soupisy obyvatelstva i ve středověku. Všechny tyto akce až do poloviny 18.století jsou řazena do prvního sčítacího období. 22

První snahy o prosazení jistých zásad sčítání předznamenávají druhé období a jejich zavedení do praxe, k němuž došlo poprvé v polovině 19. století v Belgii otevřelo třetí období sčítání lidu. Pokrok v metodice sčítání je spjat se jménem Adolfa Lamberta Queteleta a zásady v této době prosazované se s nevelkými obměnami používají dodnes. Zároveň v tomto období zazněl požadavek mezinárodní srovnatelnosti takto získaných údajů, což vedlo k založení Mezinárodního statistického úřadu. Čtvrté období v historii sčítání lidu začíná novým způsobem zpracování výsledků aniž se podstatně změnil obsah sčítání. Konečně páté období nastalo po druhé světové válce v souvislosti s rozšířením obsahu sčítání. Historie sčítání lidu na našem území má historii mnohem kratší. První sčítání lidu na našem území bylo nařízeno reskriptem Marie Terezie v roce 1753. Na základě tohoto reskriptu bylo v tříletých intervalech zjišťováno přítomné obyvatelstvo v obcích a to ve dvou liniích, duchovní a světské. Sčítání lidu, které by však vyhovovalo všem moderním požadavkům proběhlo na celém území bývalého Československa až v roce 1857. (Scholzová, 1996) 3.9.2. Konkrétní podoba sčítání lidu od roku 1950 První poválečné sčítání lidu se uskutečnilo 1. března 1950. V rámci tohoto sčítání se uskutečnilo také sčítání všech průmyslových, živnostenských a zemědělských podniků. Výjimečnost tomuto sčítání přidala také skutečnost, že bylo na dlouho dobu posledním, kdy se zjišťovala příslušnost k církvím. Změnou oproti předcházejícímu sčítání z roku 1930 bylo nové pojetí zařazování k určité národnosti. Národnost byla stanovena jako příslušnost k národu, s jehož kulturním a pracovním společenstvím je sčítaná osoba vnitřně spjata a k němuž se hlásí. Následující sčítání lidu se uskutečnilo 1. března 1961. Také toto sčítání má některé svoje specifické znaky. Celé sčítání bylo provedeno podle koncepce tzv. cenzových domácností. Bylo zjišťováno více kategorií týkajících se domácností, mezi které patřila jejich vybavenost, velikost a stáří. Sčítání roku 1960 bylo později hodnoceno jako velice dobře připravené. Získané výsledky byly natolik úplné, že jejich analýza byla velice přínosná. 23

Třetí poválečné sčítání bylo provedeno 1. prosince 1970. Jeho rozsah byl opět rozšířen o několik dalších charakteristik. Byly zjišťovány příjmy domácností. Ke zjišťovaným osobním údajům přibylo také rodné číslo a státní příslušnost. Naprostou novinkou, která opět posunula sčítání lidu vyšší dokonalosti bylo využití sálového počítače k zpracování výsledků. Další v pořadí bylo sčítání ze dne 1. listopadu 1980 nebylo svým zpracováním ani rozsahem nijak odlišné od předcházejícího. Významnou měrou ovšem přispělo ke vzniku centrálního registru obyvatelstva při ministerstvu vnitra. Pro zpracování údajů bylo využito opět modernějšího typu počítače. Sčítání dne 1.března 1991 bylo posledním Československým sčítáním. Zároveň bylo prvním porevolučním sčítáním, což mělo také vliv na skladbu zjišťovaných charakteristik. Opět byla zařazena otázka příslušnosti k církvím a změnil se také pohled na národnostní příslušnost. Národností byla rozuměna příslušnost k národu nebo národnosti, přičemž bylo ponecháno každému, aby národnost zapsal podle svého vlastního přesvědčení. Počet národností byl rozšířen o národnost moravskou, slezskou a romskou. Byla zařazena otázka na mateřský jazyk a místo narození. Zatím posledním sčítáním bylo sčítání z roku 2001, které proběhlo v souladu s metodických postupem OSN a Statistického úřadu Evropského společenství (EUROSTATU) formou sebesčítání, kdy každá osoba vyplňovala za sebe popřípadě za své děti sčítací tiskopisy. Zároveň byli ustanoveni sčítací komisaři, jejichž úkolem bylo sčítací tiskopisy kontrolovat a kompletovat. Celkem bylo zjišťováno 26 údajů o osobách, 18 o bytech a bydlení a 12 údajů o domech. K těmto zjištěním byly využity tři druhy formulářů, sčítací list osob, bytový list a domovní list. Veškeré informace, které jsou prostřednictvím sčítání lidu soustředěny jsou dále prezentovány široké veřejnosti Českým statistickým úřadem, který pravidelně vydává Ročenky týkající se celého území republiky a nebo jsou konkretizovány na určité vyhraněné území. Dostupnost informací opravdu pro všechny je zajištěna také díky internetovým stránkám www.czso.cz, kde jsou veškeré informace neustále aktualizovány. (ČSU, Historie sčítání lidu na území České republiky) 24

3.10. Český statistický úřad Hlavním úkolem Českého statistického úřadu je shromažďování, zpracovávání a šíření statistických informací. Oblast populace je pouze jednou z mnoha zkoumaných oblastí. V současné době se statistický úřad zabývá desítkou hlavních témat, každé z nich lze navíc následně rozdělit do několika podrobnějších celků. Mezi hlavní témata patří např. životní prostředí, makroekonomie, průmysl, služby a samozřejmě také populace. Český statistický úřad zároveň hraje velice důležitou roli při volbách. Je jediným zpracovatelem všech voleb a referend na území České republiky. Podílí se jak na volbách celostátních, tedy volbách do senátu a do poslanecké sněmovny, tak také na volbách krajských a komunálních. Pro účely volby byl zřízen také samostatný portál, kde jsou výsledky dostupné okamžitě po sečtení. Role Českého statistického úřadu v posledních letech byla navíc ještě posílena. V minulosti byl pouze zpracovatelem konečných výsledků, v současné převzal zodpovědnost za všechny sčítané stupně. O tuto zodpovědnost se dělí s Ministerstvem vnitra. Hlavním organizátorem nově uspořádaných voleb je stálý volební orgán - Státní volební komise. Jejím předsedou je právě úřadující ministr vnitra a jedním z členů komise je vždy ustanovený zástupce Českého statistického úřadu. Veliký důraz při svojí práci klade Český statistický úřad na metodiku zjišťování a zpracování dat. Vše je v souladu se standarty Evropské unie. (ČSU, Historie sčítání lidu na území České republiky) 3.11. Ekonomické souvislosti demografického vývoje Ekonomickými aspekty populace se zabývá samostatná část demografie, která je na rozhraní ekonomického a demografického výzkumu a je nazývána ekonomická demografie. Závěry získané ekonomickou demografií jsou dále zpracovány a využity při volbě dlouhodobé hospodářské strategie státu. Jsou podkladem pro důležitá vládní rozhodnutí a státní reformy. Pokud jsou výsledky demografického vývoje 25

členěny regionálně, lze získaných poznatků využít pro rozhodování o zaměření výrobních i obchodních plánů podnikatelských subjektů. (Roubíček, 1996) Její předmět zkoumání se částečně prolíná s předmětem zkoumání klasické demografie. Vymezuje ho Roubíček.,,Hlavní pozornost věnuje tento obor ekonomickým podmínkám reprodukce obyvatelstva na jedné straně a také zkoumání ekonomických důsledků reprodukce obyvatelstva na straně druhé. (Roubíček, 1996) Tento pohled později Roubíček znovu uvádí a rozšiřuje ve své další publikaci. Konkrétně rozděluje problematiku ekonomické demografie na dva hlavní proudy. Stanovuje dva okruhy k řešení. Prvním z nich je Ekonomické aspekty reprodukce obyvatelstva, které mají přinést především teoretické závěry, o tom jak může ekonomika ovlivnit populační politiku a naopak. Dalším okruhem jsou ekonomické aspekty populační politiky, tyto směřují spíše k praktickým politickým opatřením a pomáhají řešit možný rozpor mezi populačním a hospodářským vývojem. (Roubíček, 1997) Každá struktura obyvatelstva vymezená podle jednotlivých, zkoumaných hledisek nabízí určité ekonomické závěry. Základem demografického zkoumání je vymezení struktury obyvatelstva podle věku a pohlaví. Je výsledkem demografických procesů probíhajících v populaci mnoho let a zároveň předurčuje budoucí vývoj. Na této struktuře jsou závislé svojí intenzitou mnohé ekonomické jevy, patří mezi ně produktivita, ekonomická aktivita, spotřeba, výdělek, ale také potřeba sociálních dávek od státu. Třídění obyvatelstva podle věku má i značný význam pro odhad budoucích pracovních sil a požadavků na spotřebu. (Roubíček, 1997) Tímto se zabývá podrobně ve svojí knize Dana Sýkorová. Obyvatelstvo je především potenciálním zdrojem pracovních sil a zároveň také souborem spotřebitelů. V tomto kontextu Sýkorová především zdůrazňuje nutnost zohlednit demografický vývoj pro bezpečné udržení odpovídající životní úrovně. (Sýkorová, 1991) Obyvatelstvo jako nositele výrobního faktoru, práce, označuje také Koschin ve svojí knize Kapitoly z ekonomické demografie. Nabízí dokonce pohled ne na obyvatelstvo, ale přímo na lidský kapitál. Obecně lidský kapitál 26

označuje za znalosti a dovednosti, kterými jedinec disponuje. Tento pohled na lidský kapitál je navíc rozšířen o myšlenku, že člověk společnosti nabízí produktivní schopnosti. Lidský kapitál je výsledkem vzdělávání a vrozených schopností. Lidský kapitál je často měřen a to z důvodu možnosti určit jaké ekonomické důsledky přináší. (Koschin, 2005) Vztah mezi demografií a ekonomikou je však oboustranný, pokud demografický vývoj ovlivňuje ekonomiku, je tomu i naopak. Každá ekonomická krize se projeví snížením porodnosti a tedy vytvoří deformaci věkové pyramidy. Také díky současné ekonomické krizi lze tento defekt předpokládat. Dlouhodobý vývoj vzhledu věkové pyramidy přecházel od progresivního typu přes stacionární a v současné době je již dlouho typem regresivním, což samozřejmě také přináší jisté ekonomické důsledky. Tento jev je označován jako stárnutí populace a provázen snižujícím se podílem pracovních sil, růstem stařeckých ročníků a tím také tlakem na sociální zabezpečení. (Roubíček, 1997) 27

4. Materiál a metodika 4.1. Obecná charakteristika demografických ukazatelů Mezi demografické ukazatele patří všechna základní i analytická data, která se vztahují k jednotlivým složkám procesu demografické reprodukce. (Kalibová, 2001) Přesné vysvětlení pojmů základní a analytická data nabízí Veselá ve svojí knize Úvod do demografie. Základní data poskytují prameny demografických dat, jedná se o různě uspořádanou řadu absolutních čísel. Analytická data vznikají jako podíl dvou absolutních údajů. Vznikají poměrná čísla mající různý charakter. Jedná se o základní demografické ukazatele. (Veselá, 2002) Podrobnější rozčlenění ukazatelů nabízí Dana Sýkorová. Demografie dle Sýkorové pracuje při analýze demografických jevů s absolutními počty (narození, rozvodů ) a se soustavou demografických ukazatelů. 4.1.1. Základní ukazatele Jedná se o řady absolutních čísel. Tato čísla jsou různě uspořádaná. Uspořádání je uskutečněno podle znaků kvalitativních a kvantitativních. Nečastějším a zároveň nejpřehlednějším je uspořádání do číselných tabulek. 4.1.2. Analytické ukazatele Vznikají výpočtem podílu dvou absolutních údajů. Díky analytickým ukazatelů je možné hlubší zkoumání jevů, nebo událostí v populaci. Mezi analytické ukazatele patří: Extenzivní ukazatele jejich využití je především v oblasti demografické statiky Intenzivní ukazatele vyjadřují podíl nebo proporci z celku. Nejčastěji se uplatní v demografické dynamice. Jedná se o míry a kvocienty. 28

Srovnávací ukazatele jinak řečeno, indexy. Tvoří se jako podíl absolutních čísel stejnorodých nebo nestejnorodých. Vstupní absolutní čísla jsou tedy různá v čase nebo v prostoru. (Sýkorová, 1991) 4.2. Význam času v demografické analýze Při procesu sestavení demografických ukazatelů vždy musíme brát v potaz důležitost času v rámci demografické analýzy. Veselá uvádí, že čas je dokonce jednou z nejdůležitějších proměnných. Dále pokračuje a zdůrazňuje: Každá demografická událost musí mít především přesné časové určení. Demografické události jsou zařazovány podle dvojího časového hlediska. Událost zařadíme z hlediska kalendářního času, tedy určíme, kdy k ní došlo. Dále je ovšem důležité zařadit událost také dle doby, která uplynula od počátku události, pro kterou je sledovaný jev událostí následnou. (Veselá, 2002) Pro představu a znázornění dvojího hlediska času se v demografii využívá demografická síť nebo také jinak Lexisův diagram. Jeho přesnou konstrukci popisuje Vystoupil, Tarabová. Jedná se o grafickou pomůcku, která pomáhá k popisu, třídění a vymezení událostí. Je sestrojen s osy pro vynesení stupnice kalendářního času a osu pro vynesení věku. Pod úhlem 45 stupňů se vynáší čára života, která znázorňuje život jedince od narození až do smrti. (Vystoupil, Tarabová, 2004) Jelikož v demografii nezkoumáme jednotlivce, ale populaci. Sledujeme na Lexisově diagramu soubory událostí týkající se populace. Tyto soubory událostí nazývá Kalibová generace nebo kohorty. Generace je tvořena souborem osob, které se narodily ve stejném kalendářním roce. Kohorta je soubor lidí, u kterých v jednom roce došlo k určité demografické události. (Kalibová 2001) Do časového zařazení spadá také pojem věk. Z demografického pohledu lze stanovit dokončený a přesný věk. Velice důležitou veličinou je také střední stav obyvatelstva. Tento pojem opět vysvětluje Kalibová. Střední stav 29

obyvatelstva, má co nejlépe vyjádřit průměrný počet žijících osob v průběhu určitého časového intervalu. Jako nejčastější časový interval je využíván rok. (Kalibová, 2001) 4.3. Ukazatele charakterizující pohlavní strukturu obyvatelstva Nejjednodušší konstrukci ukazatelů nabízí Srb. Ukazatele poměru pohlaví může být buď procentní zastoupení toho či onoho pohlaví (sex ratio), čili koeficient maskulinity, resp. koeficient femininity nebo index maskulinity, resp. index femininity. Záleží na tom, které pohlaví je v čitateli a které ve jmenovateli. Index je počítán na 1000 obyvatel srovnávaného pohlaví. (Srb, 1971) Základní ukazatele uvádí také Kalibová, ovšem v poněkud odlišné konstrukci. Strukturu obyvatelstva podle pohlaví lze hodnotit ukazatelem maskulinity (uma), který udává podíl (proporci) mužů (P m ), vyjádřený obvykle v procentech. uma = P P m *100 Z dalších ukazatelů je využíván index maskulinity (ima), což je poměr počtu mužů (P m ) a žen (P ž ) v populaci (P), vyjádřený obvykle na 100 žen. P ima = P m ž *100 (Kalibová, 2005) Šotkovský uvádí další vztah pohlavní struktury obyvatelstva. Se zaměřením se na velikost ženské populace lze zkonstruovat také ukazatel feminity obdobně jako ukazatel maskulinity a navíc index feminity, jehož rovnice má následující tvar. ž P ife *1000 (Šotkovský, 1998) m P 30

Šotkovský dále rozvádí problematiku pohlavní struktury a zabývá se zákonitostí rození většího počtu chlapců. V případě výpočtu indexu maskulinity u narozených hovoří o sekundárním indexu maskulinity narozených (sima), popř. sekundárním indexu maskulinity živě narozených (sima v ). Základní vztahy jsou shrnuty v rovnicích. t sima = t t N N ch d *1000 v t sima = t t N N v, ch v, d *1000 (Šotkovský, 1998) 4.4. Ukazatele charakterizující věkovou strukturu obyvatelstva Mezi základní ukazatele, které jsou v rámci věkové struktury využívány patří podíl jednotlivých věkových skupin z celkového počtu obyvatelstva. Tento ukazatel bývá konstruován obvykle odděleně pro muže a ženy. Věková struktura je statistickým rozložením obyvatelstva podle věku, lze tedy využít střední hodnoty. Využívaný je průměrný věk ( x ). K výpočtu průměrného věku se používá vážený aritmetický průměr. Průměrný věk je vážený průměr let, který prožili příslušníci zkoumané populace. ( x + x = 1 ) 2 P x P x x = věk, P x = počet osob ve věku x (Vystoupil, Tarabová, 2004) 31

4.5. Ukazatele charakterizující ekonomickou strukturu obyvatelstva Vzájemné porovnávání věkových skupin je docíleno díky výpočtu indexu stáří (is), který vyjadřuje poměr mezi složkou postreprodukční a dětskou dle následujícího vzorce: (Šotkovský, 1998) P is = P 65+ 0 14 *100 Pro výpočet indexu stáří je stěžejní vymezení správných věkových hranic, na něž může být pohlíženo ze dvou hledisek. Jako kritická hranice je při přechodu do produktivního věku určena hranice biologická (15 let), nebo hranice ekonomická (20 let). Pro přechod do poproduktivního věku lze věkové hranice určit podle stejného klíče. Lze stanovit hranici biologickou (60 let), nebo ekonomickou (65 let). (Dufek, Minařík 2007) Věkové vymezení bývá zpravidla odlišné v jednotlivých zemích. Výjimkou ovšem není také odlišnost mezi mužskou a ženskou částí populace. Pro potřeby této diplomové práce byly zvoleny následující věkové hranice: Předproduktivní složka populace - obyvatelstvo ve věku do 14 let Produktivní složka populace - obyvatelstvo ve věku 15 až 64 let Poproduktivní složka populace obyvatelstvo ve věku nad 65 let Stejná věková hranice byla využita také při výpočtu indexu stáří mužů a žen. Vymezené věkové hranice naleznou svoje využití při konstrukci mapující také ekonomické zatížení obyvatelstva. Složky populace jsou odlišné pro různé země. Vždy záleží na délce povinné školní docházky, na věku, kdy lidé vstupují mezi ekonomicky aktivní a také na věku odchodu do důchodu. (Kalibová, 2001) Při této definici podmínek můžeme tedy zkonstruovat ukazatele vyjadřující poměr mezi ekonomicky aktivní a závislou složkou populace. Udává 32

se odděleně pro děti a staré osoby, v tom případě hovoříme o indexu závislosti mladých osob nebo o indexu závislosti starých osob. Lze také zkonstruovat index celkového ekonomického zatížení (Vystoupil, Tarabová, 2004) Vzniklé vzorce mají následující podobu: P0 14 P65 + K Z ( ml ek ) = *100 nebo K z ( st ek ) = * 100 P P 15 64 15 64 K Z ( celk ek) = P 0 14 P + P 15 64 65+ *100 (Dufek, Minařík 2007) Jedním z dalších ukazatelů charakterizujících ekonomickou strukturu obyvatelstva je Míra ekonomické aktivity. Jedná se o podíl počtu zaměstnaných a nezaměstnaných na počtu osob 15tiletých a starších. 33