By -janj- [1] at Čt, 04/09/2009-16:41 Historie [2] Pyramidologie, podivný intelektuální fenomén, se objevila v katolických i protestantských věroučných systémech v pozdním 19. století a to na obou stranách Atlantiku. Jak si pyramidologie našla cestu i do systému Badatelů Bible? Tím, kde se moderní pyramidologie vzala, se ve své knize "Tajemství velké pyramidy "zabývá Peter Tompkins. Avšak co Tompkins zapomněl popsat, je způsob, jak si pyramidologie našla cestu do dnešních amerických náboženských systémů a částečně do systému Badatelů Bible. V roce 1859 uveřejnil excentrický britský vydavatel John Taylor knihu Velká pyramida: Proč byla postavena? A kdo ji postavil?" Podle Taylora nebyli architekty a stavbyvedoucími Cheopsovy pyramidy Egypťané, ale biblický patriarcha Noe. I když se později pyramidologové domnívali, že stavitelem byl Melchizedek, v mnoha případech stále akceptovali Taylorovu hypotézu. Ačkoliv Taylor nikdy v Egyptě nebyl. Velká pyramida ho dlouho zajímala. Při svém studiu zjistil, že architektonické proporce Velké pyramidy měly mnoho zajímavých geometrických a matematických vlastností. Například, jak Taylor objevil, poměr obvodu základny pyramidy k její dvojnásobné výšce byl velmi blízko k číslu udávajícímu Π, neboli poměr obvodu kruhu k jeho průměru. Taylor věřil, že tato důležitá vesmírná konstanta byla do rozměrů pyramidy úmyslně vložena. Přítomnost takových hodnot byla prostě ohromující v zorném úhlu skutečnosti, že neexistoval žádný historický záznam o někom, kdo by ještě mnoho století po stavbě pyramidy byl schopen takové věci vypočítat. Taylor začal s geometrickými proporcemi v mysli zkoumat další souvztažnosti. Všiml si, že objevený poměr je přibližně 366/116,5. To je samozřejmě iracionální číslo, které nemůže být přesně vyjádřeno jinak, než zlomkem. Taylor však spekuloval s číslem 366 v čitateli, které je blízké k počtu dnů v roce. Manipulací s číslem 366 a dalšími rozměry pyramidy vyvodil, že stavitelé používali měrné jednotky, které se jen o tisíciny odlišovaly od britských palců (inch). 25 těchto "pyramidových palců" tvořilo "pyramidový kubit" a 10 milionů pyramidových kubitů odpovídalo přibližně délce poloměru zeměkoule v její polární ose. Tento a série podobných výpočtů vedly Taylora k úvaze o jasném důkazu, že Velká pyramida je modelem zeměkoule a pro lidstvo má sloužit jako záznam důležitých rozměrů a proporcí. Taylorovy myšlenky by se asi nikdy nestaly tak populární, nebýt profesora C. Piazzi Smythe, Brito-izraelce a královského astronoma Skotsku. Smyth nejen přijal Taylorovy základní předpoklady, ale stavěl na nich a zpopularizoval pyramidologii ve Velké Británii, v Americe, ale i na starém kontinentě. Uveřejnil na toto téma množství prací, například: Naše dědictví ve Velké pyramidě" (1864), Život a práce na úpatí Velké pyramidy" (1867) a Ve starověku intelektuálního člověka" (1868). Smyth dal sám sobě úkol ověřit Taylorovy myšlenky. Podobně jako Taylor, studoval měření a pozorování těch, kteří se o pyramidu kdy zajímali. Nedal té věci oddechu. Na své náklady podnikal dlouhé cesty do Egypta a trávil značný čas sbíráním ztracených starověkých dat vztahujících se k pyramidě. Výsledkem bylo, že se nejen přesvědčil o platnosti Taylorových tvrzení, ale objevil mnoho dalších faktů ukazujících, jak učil, zvláštní povahu pyramidy. Počet různých geometrických, matematických, fyzikálních, zeměpisných a astronomických měření, která Smyth provedl je prostě ohromující. Krátký popis několika charakteristik Velké pyramidy poslouží k popisu S mythový houževnatosti, soustředění na detail a představivosti při hledání důkazu, že pyramida byla víc, než jen faraónova hrobka. Page 1 of 5
Architektura exteriéru i interiéru dodávala Smythovi většinu "důkazu" pro jeho dohady. Zkoumal existenci již výše zmíněného poměru a to za použití jednoduché trigonometrie a opatrného měření úhlu pod kterým stoupaly zbylé z kamenů, které dříve pokrývaly celou stavbu. Měl také problémy při měření přesné délky strany základny pyramidy. S použitím této délky se sám přesvědčil, že "pyramidový palec" byl skutečně jednotkou délky používanou při budování Velké pyramidy a tento i další rozměry byly blízké délce roku jak předpokládal Taylor. Mezi jiným Smyth odvodil soustavu číselných vztahů mezi takovými věcmi, jako byl počet kamenů použitých při konstrukci vnitřní komory, objem a tvar kamenné truhly nalezené v Královské komoře, počet stran a úhlů pyramidy a směry zdí mezi různými komorami uvnitř pyramidy. Pro představu: Smyth ustanovil vztahy mezi kombinacemi čísel jako 9, 25, 50, 10 a 366, což je zvlášť příznačné. Cítil, že tato čísla byla zahrnuta do rozměrů pyramidy jako záznam dokonalého měrného standardu daného Bohem člověku k použití. Kromě lineárních měření, strávil Smyth spoustu času šetřením fyzikálních vlastností pyramidy jako teploty a tlaku ve vnitřních místnostech a váhy a hustoty kamenného sarkofágu v Královské komoře. Odvodil domněle důležité vztahy mezi těmito měřeními a závěrem byla dokonalá jednota váhy a teploty vtělená do naměřených hodnot. Pyramida byla shledána zajímavou také pro své geografické a astronomické vlastnosti. Je například orientována tak, že její strany ukazují skoro přesně na sever a na jih. Smyth věřil, že jde o záměr, který dosvědčuje, že zemská kúra se od dob stavby pyramidy příliš nepřesunovala. Také zdůraznil, že právě poledník a rovnoběžka, které se protínají u Velké pyramidy, procházejí po souši (ne po vodě) mnohem více, než kterékoliv jiné poledníky či rovnoběžky. Taylorova teze, že pyramida byla modelem zeměkoule, byla ve Smythově mysli posílena, když si ověřil skutečnost, že vzdálenost Země od Slunce se rovná přesně výšce pyramidy krát 109. Smyth se z nějakého neznámého důvodu díval na tato čísla jako na důležitá. Ty jsou však jen výsledkem několika ze stovek měření a výpočtů, kterými se snažil prokázat zvláštní povahu pyramidy. Důležitost toho všeho je těžké soudit. Anti-pyramidologové se vyjadřují o celém hnutí jako o "pyramidiocii" a argumentují, že z "tajemství Velké pyramidy" nemůže být nic dokázáno. Zatímco pyramida má mnoho vlastností, které jí připisují pyramidologové, skutečná obtíž leží v posouzení, co z toho kdo může odvozovat. Například Taylor i Smyth si byli oba jisti, že údaje byly do pyramidy zaneseny plánovaně a jsou svědectvím nějaké zvláštní znalosti stavitelů pravděpodobně božského původu. Mnoho Smythových výpočtů a závěrů, které na nich postavil, se zdá umělých a libovolných. Například, jaký je význam čísla 109 používaného v poměru výšky pyramidy ke vzdálenosti Země od Slunce? Jaký jiný význam nese číslo 10 milionů, než že je 10 milionu pyramidových kubitú v poloměru zeměkoule? Pyramida je bohatý zdroj dat, se kterými Smyth pracoval a bylo by překvapující, kdyby nebyl schopen přijít s nějakou zajímavou číselnou kombinací pro manipulaci s údaji. Pokud se jednalo o pyramidu, Smyth byl nevášnivý, objektivní vědec. Jeho spisy ukazují, že měl jistou hlubokou emociální touhu, dokázat "vědecky", že křesťanské náboženství je pravé a ve své práci týkající se pyramidy viděl možnost, jak to udělat. Smyth měl také velkou antipatii k metrickému systému, ve kterém viděl dílo ateistických francouzských radikálů. Ve své knize Velká pyramida neustále zesměšňuje metrický systém a obviňuje jeho obhájce z používání nepřirozených" měřicích standardů. Uvažování nad Smythovým dílem a jeho vlastním charakterem v člověku vyvolává podezření, že podobné druhy analýz se stejně úžasnými výsledky mohou být provedeny i na jiných strukturách. Přesně to udělal Martin Gardener, jak to popisuje ve své knize Fads and Fallacies in the Name of Science": "Když se někdo jen tak pro legraci podívá na fakta o washingtonském Monumentu, ve Page 2 of 5
Světovém almanachu, zjistí, že je tam značně přepětkováno. Jeho výška je 555 stop a 5 palců. Základna má 55 čtverečních stop. Násobeno 60 (5 krát počet měsíců v roce) to dává 3300, což je přesně váha monumentu v librách. Také slovo "Washington" má přesně 10 písmen (2 krát 5). Když vynásobíte váhu monumentu jeho základnou, dostanete 181500 - číslo velmi blízké rychlosti světla v mílích za vteřinu..." Průměrnému matematikovi trvá asi 55 minut, než v almanachu tyto "pravdy" objeví. Zvážíme-li fakt, že Smyth prováděl svá vlastní měření, získal stovky hodnot a dále strávil dvacet let přemíláním těchto čísel, není tak těžké pochopit, jak dospěl k tak pozoruhodným výsledkům. ROZŠÍŘENÍ MODERNÍ PYRAMIDOLOGIE Hlavní význam Velké pyramidy však není v tom, čemu jsme se doposud věnovali. Význačná je pro množství křesťanských náboženských vůdců, kteří Taylor-Smythovu teorii přijali a udělali z ní článek víry. Za svou ji vzalo množství Angličanů a též abbé F. Moigno, kanovník ze Saint Denis v Paříži se stal jejím předním obhájcem. Největší podporu však získala v Americe. Stala se tam populární díky knize Josepha Seisse Zázrak v kameni" vydané v roce 1877 a potom ještě 14 krát pro velký úspěch. I když se této teorii upsalo ve Spojených státech mnoho osob s různým náboženským zázemím, nejvíce byla přijímána mezi Millerity - stoupenci Williama Millera, který očekával Kristův návrat v roce 1843 a potom v roce 1844. Myšlenky Piazziho Smythe týkající se Velké pyramidy byly v Americe nepochybně známy ještě dříve. V červnu 1876 publikoval Smyth článek v časopise Bible Examiner" vlastněný Georgem Storrsem z Brooklynu v New Yorku, čímž učinil známou "slávu Velké pyramidy" pro komunitu American Second Advent". O několik let později uveřejnil George Storrs sérii hlavních článků o Velké pyramidě a jejím prorockém významu v časopise Herald of Life and the Corning Kingdom", oficiálním orgánu malého adventistického hnutí Life and Advent Union", které Storrs pomáhal zakládat. Unie byla zcela evidentně pod přímým vlivem Smythových článků a také studií Josepha Seisse. Avšak Unie byla poměrně malým společenstvím. Později se spojila s větší Advent Christian Church", ale i tak měla malý vliv na veřejnost. Význačnější byla skutečnost, že pyramidologie byla přijata Charlesem T. Russellem, vůdcem čehosi většího, více známého - náboženské skupiny Badatelů Bible, dnešních Svědků Jehovových. Ačkoliv Russell sám sebe jako adventistu nikdy neoznačoval, mnoho jiných osob, které na něj měly vliv, jimi bylo. Podle jeho vlastního doznání měli na Russella největší vliv Storrs a adventistický kazatel George Stetson. V roce 1876 adoptoval od dr. Nelsona Barboura, který byl jiným druhým adventistou a stejně jako Storrs a Stetson byl ovlivněn W. Millerem, celý systém prorockých spekulací týkající se Kristovy parousie (přítomnosti) a přiblížení se konce světa. A tak, i když odvrhl jméno, ve skutečnosti byl Russell v zásadě adventista v tradici druhého adventismu. Je docela pravděpodobné, že Russell začal přijímat pyramidologii v důsledku vlivu, který na něj měli Seiss a Storrs. Byl to jejich příklad, který následoval, když v září 1886 uveřejnil v časopise Zion's Watch Tower" na str. 3 názor, že Bůh umístil Velkou pyramidu v Egyptě jako znamení. Do roku 1897 pak již nekladl na pyramidologii důraz. V tom roce však uveřejnil svazek III. jeho známých "Studií Písem" s názvem "Přijď tvé království". S kapitolou věnovanou Velké pyramidě zašel daleko za Taylora, Smythe, Seisse a další. Opatřil pyramidologii mohutnou historicko-eschatologickou interpretací, která přináležela k Barbourovu systému biblické chronologie a prorockých spekulací. Začal učit, že Velká pyramida byla "božský plán věků v kameni". Zajímavé také je, že poslal své názory k prozkoumání Smythovi a později od něj obdržel uznání. John a Morton Edgarovi, dva skotští bratři, se stali věrnými členy Russellových Badatelů Bible a pyramidologii provozovali s velkým zaujetím. John, profesor gynekologie v Glasgow, publikoval množství prací o Velké pyramidě až do své smrti v roce 1912. Morton, který s ním spolupracoval, pokračoval v jeho studiích a v průběhu následujících dekád uveřejnil několik knih na toto téma. Page 3 of 5
Později Russellův nástupce J.F. Rutherford označil pyramidologii za ne-biblickou a ďábelskou a v roce 1928 ji Badatelé Bible odmítli. V několika odpadlých skupinách Badatelů Bible ji však obhajují do dnešního dne. NÁBOŽENSTVÍ, MODERNÍ VĚDA A PYRAMIDOLOGIE Proč se tedy pro Russella, Edgarovi a Badatele Bible stala vůbec pyramidologie tak přitažlivou? Byli Taylor, Smyth, Migno, Seiss, Storrs a další prostě jen naivně oddáni bláznivostem podobně jako neoficiální skupiny učedníků Immanuela Velikovského či neognostičtí následovníci Karla Junga dnes? Jeden z faktorů byl ten, že mnoho Smythových současníků a učedníků chovalo nepřátelství k metrické soustavě jako on. S jistou pobaveností uvádí Martin Gardener, že pyramidologická společnost Ohio Auxiliary Society" v čele s jejím prezidentem J.A. Garsfieldem publikuje časopis The Internatioanal Standard", ve kterém se staví na obranu "pravého palce" a dalších měřítek proti metrickému systému: "Věříme, že naše práce je od Boha. Nejsme podněcováni sobeckými motivy, odmítáme každé osobní nepřátelství, ale stavíme se proti velkému zlu, francouzskému metrickému systému..." Avšak Russell a Badatelé Bible nebyli nějak zvlášť ovlivněni antimetrickým sentimentem a nebyli ani zataženi do antimetrického hnutí. Byli především dědicové Williama Millera, kteří neustále zkoušeli vypočítat čas Kristovy přítomnosti či druhého příchodu z Daniele, Zjevení a dalších prorockých knih Bible. Byli pohlceni mysteriózními čísly, která tak často nalézáme v Písmu a odkazovali na ně jako na klíč k porozumění eschatologických proroctví. Navíc byli velmi ovlivněni přírodními vědami, které pokládali za cestu k pochopení nejen fyzikálních, ale i metafyzických problémů. Ch.T. Russell byl především racionalista. Jako všichni v adventistické tradici, byl i on dítětem Osvícenství. V úvodu k prvnímu svazku Studií Písem se odvolává na rozum. Nelson Barbour, fyzik, psal pod stejným náhledem. Ve své první větší publikaci pěl chválu na přírodní vědy stejně jako na adventistické proroctví o druhém příchodu. Tito a další muži, jako členové Life and Advent Union", byli zaujati argumenty Piazziho Smythe. Smyth tvrdil, že jsou "tři klíče" sloužící k "otevření": (1) čistá matematika, (2) aplikovaná matematika či fyzikální a astronomická věda a (3) pozitivní lidská historie - minulá, současná a budoucí - která je řízena Božským zjevením. Po tom, co převzal pyramidologii, Ch.T. Russell napsal: "Velká pyramida se prokázala jako skladiště velkých pravd - vědeckých, historických a prorockých, jejich svědectví je založeno na perfektním souladu s Biblí a vyjadřuje charakteristické vlastnosti v krásných a přesných symbolech. Je to nepochybně dodatek k psanému zjevení; tak je zjevení úplné a přesné a nevyžaduje nic dalšího. Je to silné podpůrné svědectví Božímu plánu a jen málo badatelů ho může opatrně zkoumat, všímat si jeho harmonie s psaným Slovem a cítit, že jeho konstrukce byla naplánována a řízena s tou samou moudrostí jako sloup svědectví popisovaný prorokem (Iz 19:19,20)." D. J. a M. J. Pentonovi (M. James Penton je autorem známé knihy Apocalypse Delayed" zabývající se Svědky Jehovovými. Článek byl převzal z elektronického časopisu Watchtower Observer. Zkráceno) Původně vyšlo v časopise Setkávání 4/98. Elektronickou verzi připravil Jan Janča (se svolením Setkávání). Page 4 of 5
Zdrojové URL: http://sj.rozcesti.org/cs/pyramidologie-v-tradici-sv%c4%9bdk%c5%af-jehovov%c3%bdch Odkazy: [1] http://sj.rozcesti.org/users/janj [2] http://sj.rozcesti.org/taxonomy_vtn/term/23 Powered by TCPDF (www.tcpdf.org) Page 5 of 5