Etologie primitivních plemen prasat

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav Chovu a šlechtění zvířat Etologie primitivních plemen prasat Diplomová práce Brno 2006 Vedoucí diplomové práce: Ing. Vladimír Mikule Vypracovala: Lucie Stehlíková

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Etologie primitivních plemen prasat vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne Podpis diplomanta.

Poděkování Ráda bych poděkovala Ing. Vladimíru Mikulemu za pomoc při organizaci experimentu a Doc. Ing. Marii Čechové, CSc., která byla vždy ochotná mi poradit a pomoci mi uskutečnit můj experiment. Dále panu Josefu Sklenářovi a Ing. Lucii Hejně za poskytnutí materiálu ke sledování a příjemnou výpomoc, Ing. Heleně Chaloupkové za radu a poskytnutí materiálů ke zpracování dané problematiky, Ing. Benešovi a pracovníkům zookoutku Vyškov za jejich ochotnou pomoc, Ing. Lence Hasoňové a ZD Šlapanice rovněž za poskytnutí materiálu k pozorování, Ing. Evě Tapšákové a Světlaně Vlašínové za pomoc při sběru dat a v neposlední řadě Ing. Miroslavu Bajbárovi, Ph.D. za pomoc s vyhodnocováním reprodukčních ukazatelů a za celkovou ochotu a pomoc.

ANNOTATION The aim of this thesis was to study domestication effects on maternal behaviour, including suckling behaviour mainly timing of particular stages and intervals between sucking. I have used the primitive breed of pigs such as Přeštické černostrakaté and Chinese pig versus Czech white pig breeding in both natural bio-farming environment and in conventional technology controlled mass farming. I found out that there is no difference between behaviour of different breeds and I can confirm the hypothesis that domestic sows still possess maternal behaviour which has developed during their life in wild nature and that the particular type of technology of breeding does not influence maternal behaviour either. In the second part of my thesis I examined ethology of pigs in group system of breeding, mainly focusing on aggressive behaviour between boar and sows. Very low level of agressivity was detected so I can recommend such type of breeding from ethological point of view because pigs are naturally adapted to life in groups of animals of different ages and sexes.

OBSAH 1. ÚVOD... 8 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED... 9 2.1. Vliv domestikace na mechanismy chování... 9 2.1.1. Domestikace chování z pohledu evoluce... 9 2.1.1.1. Model adaptace během domestikace... 10 2.1.2. Změny způsobené domestikací... 12 2.1.2.1. Změny chování způsobené domestikací... 12 2.1.3. Domestikace prasat... 12 2.2. Charakteristika pozorovaných prasat... 15 2.2.1. Charakteristika prasete divokého evropského... 15 2.2.1.1. Původ a rozšíření prasete divokého evropského... 15 2.2.1.2. Popis prasete divokého evropského... 16 2.2.1.3. Způsob života prasete divokého evropského... 17 2.2.2. Charakteristika prasete čínského přikukleného... 18 2.2.3. Charakteristika prasete přeštického černostrakatého... 19 2.2.3.1. Vznik a vývoj prasete přeštického černostrakatého... 19 2.2.3.2. Popis a užitkovost prasete přeštického černostrakatého... 20 2.2.4. Charakteristika prasete bílého ušlechtilého... 21 2.2.4.1. Vznik a vývoj prasete bílého ušlechtilého... 21 2.2.4.2. Popis a užitkovost prasete bílého ušlechtilého... 22 2.3. Etologie mateřského chování prasat... 23 2.3.1. Význam kojení u savců... 23 2.3.2. Proces kojení... 23 2.4. Skupinový systém ustájení prasat... 26 2.4.1. Skupinový chov prasnic v ČR... 29 3. CÍL PRÁCE... 30 4. MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ... 31 4.1. Charakteristika zemědělských podniků... 31 4.2. Technologie jednotlivých chovů... 32 4.3. Sběr a záznam dat... 34 4.4. Metody zpracování dat... 37

5. VÝSLEDKY A DISKUSE... 38 5.1. Výsledky pozorování... 38 5.1.1. Výsledky pozorování etologie kojení u jednotlivých plemen... 38 5.1.2. Výsledky etologie kojení prasete divokého evropského... 41 5.1.3. Souhrnné výsledky pozorování kojení... 42 5.1.4. Výsledky pozorování výskytu agresivního chování ve skupinovém systému.. 46 5.2. Diskuse... 51 6. ZÁVĚR... 54 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 56 8. PŘÍLOHY... 59

Seznam tabulek Tabulka 1 Údaje o pozorovaných plemenech Tabulka 2 Údaje o pozorovaných rodinkách prasat Tabulka 3 Interval a délka fází kojení ve skupině 1.-10. den věku selat Tabulka 4 - Interval a délka fází kojení ve skupině 11.-20. den věku selat Tabulka 5 - Interval a délka fází kojení ve skupině 21.-40. den věku selat Tabulka 6 Výsledky sledovaných charakteristik u prasete divokého Tabulka 7 Srovnání charakteristik kojení mezi jednotlivými skupinami prasat Tabulka 8 Frekvence jednotlivých druhů chování u kance z rodinky A v % Tabulka 9 - Frekvence jednotlivých druhů chování u kance z rodinky B v % Tabulka 10 - Frekvence jednotlivých druhů chování u kance z rodinky C v % Tabulka 11 Průměrná frekvence jednotlivých druhů chování u jednotlivých kanců v % Tabulka 12 - Frekvence jednotlivých druhů chování u prasnic z rodinek A, B, C v % Tabulka 13 Výskyt synchronního sání v rodinkách podle počtu kojících prasnic Tabulka 14 Reprodukční ukazatele skupinového a konvenčních chovů za rok 2005 Seznam grafů Graf 1 Model adaptace chování během domestikace Graf 2 Domestikace prasete Graf 3 Průměrný interval kojení u jednotlivých skupin prasat Graf 4 Průměrná délka 1. a 3. fáze kojení u jednotlivých skupin prasat Graf 5 Průměrná frekvence jednotlivých druhů chování kanců ve skupinovém systému Graf 6 - Průměrná frekvence jednotlivých druhů chování prasnic ve skupinovém systému Seznam obrázků a schémat Obrázek 1 Rozšíření prasete divokého v Evropě a ČR Obrázek 2 Prase divoké Obrázek 3 Prase čínské přikuklené Obrázek 4 Prase přeštické černostrakaté Obrázek 5 Prase bílé ušlechtilé Obrázek 6 Proces kojení u prasete bílého ušlechtilého Obrázek 7 Skupinový systém chovu Schéma 1 Vývoj a členění plemen prasat od divokého až po kulturní Schéma 2 Mechanismus chování při ejekci mléka

- 8-1. Úvod Vývoj je kontinuální proces, během něhož zvířata prochází selekcí. Na každém vývojovém stupni se musí jedinec chovat tak, aby přežil. Studie života domestikovaných prasat žijících v polo-přirozených podmínkách ukázaly, že nejdůležitější mechanismy chování mezi matkou a mláďaty převzala prasata od svého předka, evropského prasete divokého Braun, 1995. Prase je velmi sociální zvíře. Divoká prasata ve volné přírodě, ale i domestikovaná prasata, dávají přednost životu v malých skupinkách se svým potomstvem, kde mají vyvinuty množství mechanismů chování, které umožňují lepší organizaci života ve skupině a úspěšný odchov mláďat. Bylo zjištěno, že množství sociálních interakcí účinně reguluje stupeň agresivity ve skupině. Poněkud odlišné chování je pozorováno u prasnic chystajících se k porodu. Prasnice opouští skupinu, izoluje se, staví si hnízdo a do skupiny se opět zapojuje jeden až dva týdny po porodu. Tato separace od skupiny může být nezbytná k minimalizaci nebezpečí napadení mláďat cizí prasnicí či k upevnění pouta matka mládě. Hnízdo zase poskytuje selatům teplotní komfort a může být důležité pro formování správného chování prasnice při uléhání Ebner, 1993. Domestikací prasat se jejich životní prostředí výrazně změnilo. Intenzivní způsob chovu za posledních čtyřicet let vyústil ve stájové technologie, kde jsou prasnice drženy jednotlivě, bez podestýlky a možnosti pohybu, kde nemají absolutně možnost chovat se přirozeně. Důsledkem je pak výskyt abnormálního chování v podobě stereotypního žvýkání stájového vybavení a vzájemného okusování ocásků. Nedostatek pohybu zvyšuje výskyt onemocnění končetin u prasnic. Také zkrácení doby laktace u prasnic oproti fyziologické délce má za následek vyšší náklady na nepřirozené zásahy do odchovu selat jako jsou speciální krmné směsi před a po odstavu a medikamenty, které mají bránit ztrátám selat způsobených stresem po odstavu a zastavením přísunu ochranných látek z mléka. Z etických důvodů s přáním zlepšení životních podmínek, dodržování zásad welfare a také pro zlepšení zdravotního stavu zvířat se začínají zavádět nové technologie chovu respektující přirozené chování prasat Ebner, 1993.

- 9 -

- 10-2. Literární přehled 2.1 Vliv domestikace na mechanismy chování Domestikace zvířat započatá před 15 000 lety je jedním z největších biologických experimentů probíhající enormní rychlostí a se vznikem mnoha odlišností mezi domestikovanými druhy. Domestikovaná zvířata se morfologicky liší od svých předků mnohem více než jednotlivé druhy mezi sebou a v celé historii evoluce nenajdeme podobný vývoj variability v tak krátké časové periodě. Během posledního století se výrazně změnil způsob chovu domácích zvířat. Intenzivní hospodářství s cílem dosažení lepších výsledků vedlo k používání extensivního způsobu chovu s využitím přirozených podmínek jen jako okrajové záležitosti. Šlechtění nabývalo stále většího a většího významu kvůli vytvoření zvířat schopných snášet intenzivní chov v současných podmínkách živočišné výroby. Avšak nesmíme zapomínat, že domestikovaná zvířata si stále zachovala rozdílné potřeby chování, které nemusí být v souladu s intenzivními systémy. Je proto stále víc a víc důležité zlepšovat naše vědomosti o etologii našich domestikovaných zvířat, abychom byli schopní jim vytvořit takové prostředí a podmínky, které by uspokojovaly jejich přirozené potřeby Andersson, 2000. 2.1.1 Domestikace chování z pohledu evoluce Během domestikaci chování byl z pohledu evoluce nejdůležitější princip kompromisu. Zvíře musí vždy dělat kompromis mezi potřebou určitého chování a mezi ostatními potřebami a nároky, protože všechny projevy chování mají pozitivní i negativní vliv na individuální reprodukční úspěch. Je třeba definovat princip nároků v kontextu strategií chování zvířat. Ze striktního pohledu evoluce jsou nároky a zisky jednoznačně zahrnuty pod Darwinovým pojmem kondice, schopnost fitness reprodukce a předávání genů. Nás nyní budou zajímat především schopnost uspokojovat nároky na určité chování. Je obtížné přesně vyhodnotit fitness zvířete a tak se používá množství nepřímých parametrů k vyjádření schopnosti uspokojování nároků na určité chování jako je výdej energie, příjem potravy a množství tělesných zásob.

- 11 - Nejprůkaznějším nástrojem k pochopení zvířecích kompromisů v různých situacích je zkoušení optimálních modelových situací z etologie chování Andersson, 2000. Proces selekce v divoké přírodě mohl také ovlivňovat selekční tlak během domestikace, na příklad co se týče reprodukčního a chovatelského úspěchu. Ačkoli zde jsou tři základní faktory týkající se procesu domestikace, které odlišují domestikaci od procesu selekce v divoké přírodě: 1 omezení přírodních selekčních faktorů což znamená, že chování důležité pro přežití v přírodě jako je hledání potravy, úkrytu a vyhnutí se nepříteli ztrácí svůj význam 2 dochází k umělé selekci na specifické znaky jako například na intenzivní růst a početnější vrhy mláďat a naopak k selekci proti nežádoucím znakům 3 dochází k nechtěné selekci znaků korelujících jak fenotypicky tak genotypicky s jiným selektovaným znakem. Zda rozdílné procesy selekce mohly působit ve stejné době či rozdílných časech záleží na podmínkách. V prostředí domestikace se vyskytují dva jevy, které také zasahují do genetiky domestikovaných zvířat a to inbreeding příbuzenská plemenitba a genetický drift posun. Inbreedingu je těžké se vyhnout v malých izolovaných populacích a může způsobit redukci genetické variability. Genetický drift určité alely mohou být fixovány nebo ztraceny z genotypu je také běžný v malých izolovaných populacích a také způsobuje redukci genetické variability domestikovaných zvířat. Tyto dva jevy vytváří náhodné změny ve frekvencích genů, kde je proces selekce rozhodující Andersson, 2000. 2.1.1.1 Model adaptace během domestikace Můžeme předpokládat, že domestikovaná zvířata a jejich divocí předci se liší v užitku, který získávají jako odpověď na určité chování při obstarávání potravy a úkrytu. Graf 1 ukazuje jednoduchý model nároků a užitků vzhledem k různé intenzitě určitého chování. Intenzita odezvy chování intensity of different behavioural responses, která může být selektována, je vyznačena na ose x a nároky a užitky costs & benefits jsou vyznačeny na ose y.

- 12 - V tomto modelu předpokládáme, že spád křivky užitků se snižuje se stoupajícími nároky. Takže užitek z určitého chování je větší pro divoká zvířata než pro domestikovaná, která mají potravu a přístřeší vždy zajištěny. Avšak nároky na určitá chování jsou rovnocenné. Optimální intenzita určitého chování může být u domestikovaného zvířete nižší než u divokého. Na druhou stranu domestikace přinesla vyselektování strategie maximalizace čistého zisku za nižšího optima nároků. Důležitým aspektem je, že tento proces se nevyskytuje při žádné přímé selekci na specifický znak, a proto reprezentuje pasivní adaptaci evoluce na život v domestikaci. Graf 1: Na ose x je množství různých odezev chování se zvyšující se intenzitou, která může být selektována. Během procesu uvolňování přírodního výběru si selekce vytváří strategii maximalizace čistého zisku. Zisk z určitého chování je nižší u domestikovaného zvířete a strategie s nižším optimem nároků je během domestikace selektována (Andersson, 2000).

- 13-2.1.2.1. Změny způsobené domestikací Etologové a částečně i psychologové zabývající se srovnávací psychologií interpretovali změny mezi domestikovaným a divokým zvířetem jako zkrácení svalů, končetin a nedostatek strachu z lidí a nazývají to spíše degenerací než adaptací na domestikované prostředí. Chování domestikovaných zvířat je bráno jako umělé a málo podobné přirozenému chování divokých předků. Ačkoli z pohledu evoluce můžeme domestikovaná zvířata považovat za tvory, kteří se adaptovaly, aby přežily a rozmnožily se v domestikovaném prostředí vytvořeném člověkem. 2.1.2.1 Změny chování způsobené domestikací Znaky chování jsou podmíněny skupinou genů, zatímco morfologické znaky jsou často podmíněny jen několika geny. Tedy je jasné, že určité alely mohou mít větší dopad na vývoj morfologického znaku než na vývoj určité charakteristiky chování. Studie ukázaly, že nedochází ke ztrátám či vzniku vzorců chování v repertoáru druhů či v základních strukturách chování našich domestikovaných zvířat. Změny chování objevující se během domestikace jsou spíše kvantitativní než kvalitativní a jsou vždy vyvolané vnějším stimulem. Většina domestikovaných zvířat je na rozdíl od drtivé většiny svých divokých předků schopna reprodukce téměř v jakémkoli ročním období, domestikovaná zvířata jsou také mnohem méně agresivní, dosahují dříve sexuální dospělosti a vykazují velkou schopnost adaptability a plasticity chování Andersson, 2000. 2.1.3. Domestikace prasat Evropské prase domácí pochází z Evropského prasete divokého a podle archeologických nálezů bylo domestikováno v Asii před 5 11 000 lety.

- 14 - Ačkoli genetická srovnávání ukázala, že vývojový předek prasete domácího se začalo od prasete divokého odchylovat už před 500 000 lety, a že domestikace mohla probíhat jak v Asii tak v Evropě nezávisle na sobě. Graf 2: Domestikace psa, prasete a žirafy na stupnici domestikačního procesu, kde pes byl prvním domestikovaným zvířetem, prase je na stupnici zhruba uprostřed a žirafa teprve na úplném začátku (Andersson, 2000). Za nejstarší centra domestikace se považují krajiny jihovýchodní Asie Čína, oblast u Středozemního moře, krajina jižně od Alp a pobřeží Baltského moře. Nejvíce se na vzniku domácích prasat podílelo prase divoké evropské, prase divoké asijské páskované a prase divoké středozemní. Archeologické výzkumy dokazují, že prase bylo jednoznačně už od počátku chováno jako potravina Andersson, 2000. Předpoklady pro využití užitkovosti prasete pro člověka vznikly vystřídáním kočovného života usedlým rolnickým způsobem života. Chycená divoká selata se vykrmovala v jednoduchých ohradách. Později se chytaly březí prasnice, které se v zajetí prasily. Divoká prasata postupně získala schopnost rozmnožovat se i v zajetí. Původní domácí prasata se rozdělovala na klapouchá dlouhouchá a přímouchá krátkouchá. Z evropského divokého prasete pocházelo prase: - klapouché keltsko germánské - klapouché anglické původní - klapouché ruské původní - klapouché polské původní - klapouché finské původní - klapouché švédské původní - jutské dánské maršové - poločervené bavorské

- 15 - - staročeský hřebenáč - přímouché hannoversko brunšvické pastevní - přímouché jihoruské původní - přímouché sibiřské původní Z asijského divokého prasete pocházelo prase : - klapouché maskové - klapouché severočínské původní - klapouché mandžuské původní - klapouché mongolské původní - přímouché čínské původní - přímouché indické původní - přímouché siamské původní - čínské zakrslé Pro vytváření kulturních plemen měla velký význam skupina prasat románských. Na Balkánském poloostrově vznikla skupina prasat kadeřavých, z nichž je nejznámější plemeno mangalica. Současná plemena prasat můžeme podle stupně prošlechtění rozdělit Čechová, 2003 : plemena původní, primitivní jejich tvarové a užitkové vlastnosti se utvářely především pod vlivem podmínek prostředí, jsou chována extenzivně převážně na pastvě plemena zušlechtěná, přechodná vznikla z primitivních prasat záměrným výběrem nejlepších jedinců a křížením s ušlechtilými plemeny plemena ušlechtilá, kulturní vyšlechtěna na vysoký stupeň užitkovosti, intenzivní chov

- 16-2.1. Charakteristika pozorovaných plemen prasat Schéma 1: Vývoj a členění plemen prasat od divokého až po kulturní (Kopecký a kol,1977). V experimentální části se zabývám mateřským chováním prasete divokého evropského, z primitivních plemen jsem měla k dispozici prase čínské přikuklené, z přechodných plemen přeštické černostrakaté a srovnávací skupinou bylo naše české bílé ušlechtilé. 2.2.1 Charakteristika prasete divokého evropského 2.2.1.1 Původ a rozšíření prasete divokého evropského Žije v celé mírnější části Evropy, v severní Africe a v teplých lesnatých částech Asie, na východ zasahuje až k Amuru a do Japonska. Z Evropy bylo dovezeno i do USA a Argentiny, kde vznikly početné populace. Příbuzné druhy žijí v Indii a Malajsku.

- 17 - Ve středních a západních částech našeho státu se vyskytuje prase divoké středoevropské Sus scrofa scrofa, na Slovensku též prase divoké karpatské Sus scrofa atilla Jiřík, Mottl, 1996. U nás bylo koncem 18. století ve volné přírodě zcela vyhubeno, zachovaly se pouze oborní chovy. Od poloviny 20. století se však začalo znovu rozšiřovat a dnes se běžně vyskytuje na celém našem území Červený a kol., 2004. Obr. 1: Rozšíření prasete divokého v Evropě a v ČR (Červený a kol, 2004). 2.2.1.2 Popis prasete divokého evropského Délka těla dospělých samců dosahuje až 200 cm, výška v kohoutku 115 cm a hmotnost 200 kg ve východní Evropě až 350 kg. Samice jsou mnohem menší. Tělo je zavalité, na nízkých nohách, se širokým krkem a hlubokým hrudníkem. Protáhlá hlava přechází v pohyblivý ryj. Ze zubů jsou zvláště vyvinuty viditelné špičáky. Ocas je dlouhý jen 20-40 cm, řídce osrstěný, jen na konci se štětičkou delších černých chlupů. Zbarvení srsti je rezavohnědé až černé odtud myslivecké označení černá zvěř. Selata jsou rezavá s podélnými světlými pruhy. Zimní srst je obvykle tmavší a je složena z husté podsady a dlouhých štětin. V létě podsada většinou vypadává Červený a kol., 2004.

- 18 - Obr. 2: Prase divoké (Sus Scrofa) (Jiřík, Mottl, 1996). 2.2.1.3 Způsob života prasete divokého evropského Původně prase divoké žilo jen ve větších lesních oblastech, avšak dnes obývá téměř všechny typy stanovišť. Pouze v nejvyšších horských polohách a v otevřené zemědělské krajině není příliš hojné Červený a kol., 2004. Nejlépe mu vyhovují lužní listnaté lesy s hojností mokřin a rákosových porostů. Černá zvěř se po cely rok kaliští, má-li k tomu příležitost. Libuje si v řídkém bahně, kterého se pak zbavuje otíráním o kmeny určitých stromů, které si pro tento účel vybírá. Kalištěním a otíráním se prasata zbavují ektoparazitů. Prase divoké je všežravec a jeho potrava je tak velmi rozmanitá. Do jeho jídelníčku patří oddenky, kořeny, hlízy a cibule rostlin, plody a semena, zelené části rostlin a různí živočichové od drobných bezobratlých až po vyšší obratlovce a beze zbytku konzumují taky mršiny. Za potravou podnikají i mnohakilometrové cesty a někdy se i zcela přestěhují. Divočáci žijí převážně ve větších či menších společenstvích. S výjimkou doby říje, tzv. chrutí, vedou samotářský život jen starší kňouři, někdy žijí osamoceně i staré jalové bachyně a nemocní jedinci. Před vrháním selat se od skupiny odděluje i březí bachyně, která žije osaměle i nějakou dobu po porodu. Základem tlupy je rodina, tvořená bachyní a jejími selaty. Jakmile selata odrostou, sdružuje se někdy i několik bachyní se selaty a pečují pak o selata dohromady. Vedoucí bývá obvykle stará, fyzicky zdatná a zkušená bachyně.

- 19 - Na podzim a hlavně v zimě se k takovým tlupám přidávají mladí kňouři, zvláště loňská selata, tzv. lončáci, ale i kňouři starší, kteří se objevují s příchodem doby říje. Takové tlupy pak někdy mívají i několik desítek členů, přičemž mladí jedinci tvoří většinu. Černá zvěř je aktivní převážně v noci, ačkoliv v oblastech, kde není rušena a kde se cítí v bezpečí, je aktivní i přes den. Staré osamělé kusy se pohybují jen za tmy Jiřík, Mottl, 1996. Říje chrutí probíhá za bojů samců o samice zpravidla od listopadu do ledna, někdy i v jiných ročních obdobích. Bachyně asi po 16 týdnech březosti rodí v jednoduše upraveném hnízdě 3-12 selat, která hned po narození vidí a jsou velmi čilá. Přestože je matka kojí asi dva něsíce, již ve dvou týdnech věku ji následují a snaží se sbírat potravu. Některé samice mohou pohlavně dospět již po 8. měsíci věku, samci o několik měsíců později. Mláďata z časných vrhů se tak mohou do reprodukce zapojit již v prvním roce života. V přírodě se prase dožívá 8-10, výjimečně až 20 let Červený a kol., 2004. 2.2.2 Charakteristika prasete čínského přikukleného Plemena prasat chovaná v Asii jsou velmi starého původu, většina z nich je pečlivě prošlechtěna a následkem toho vykazují velmi průraznou dědičnost mnoha základních vlastností. Požadují však ke svému vývoji speciální podmínky, což se projevilo při jejich použití při tvorbě kulturních plemen. Společným znakem těchto plemen je v profilu krátká hlava se širokou lebeční spodinou a čtvercovou slzní kostí. Předek je stejně vyvinut jako zadek, tělo je válcovité a dlouhé. V jihovýchodní Asii se chová několik původních plemen této skupiny. Barvy jsou převážně černé a dělí se také na klapouché a krátkouché. Prase přikuklené patří mezi klapouchá prasata a jmenuje se tak podle toho, že má na obličejové části četné hluboké vrásky a také kůže po celém těle tvoří četné záhyby obr.2. Svým vzezřením je velmi nevzhledné zato však patří k nejplodnějším plemenům, neboť prasnice má pravidělně 15-20 selat v jednom vrhu.

- 20 - Pro tuto vysokou plodnost se prasete přikukleného používalo také ke křížení s evropskými plemeny, ale s nezdarem. V různých částech Asie, kde se chová, vytváří místní rasy : prase severočínské, mongolské, mandžuské aj. Obr. 3: Prase čínské přikuklené (Cicvárek a kol., 1960). 2.2.3 Charakteristika prasete přeštického černostrakatého 2.2.3.1. Vznik a vývoj prasete přeštického černostrakatého Do poloviny 19. století se chovaly na území českých zemí různé původní krajové rázy prasat odvozené od divokého prasete evropského. Převážně v oblastech Klatovska, Domažlicka a Stodska se chovalo i původní barevné prase bavorské, které se údajně vyznačovalo pozdním vývinem, a lze předpokládat, že od něho může pocházet pigmentace předotrupí a zadotrupí přeštických prasat. Po roce 1850 byla na Plzeňsko dovážena anglická plemena prasat a v průběhu několika desetiletí kolem roku 1900 se pravděpodobně provádělo páření kříženců mezi sebou, přičemž není vyloučeno, že bylo použito příbuzenské plemenitby, čímž došlo ke značnému sjednocení typu zvířat. V oblasti Plzeňska se vytvořily dvě větší místní skupiny černostrakatých prasat, přeštické a kralovické.

- 21 - Po 1. světové válce bylo podle plemenářského zákona zaváděno do chovů jen prase bílé ušlechtilé a tak byl od této doby chov přeštických prasat opomíjen až potlačován. Za okupace byl zákaz plemenitby přeštického prasete ještě zostřen a jejich chov byl udržován tajně, používali se nelicencovaní kanci i příbuzenská plemenitba, která sice přispěla k ustálenosti typu, ale také zvýšila výskyt exteriérových vad. Od roku 1952 bylo na základě rozhodnutí vlády započato zušlechťování přeštického prasete. Zpočátku se používala mirgorodská a livenská plemena, dále pak plemeno Berkshire, německé a anglické sedlové prase, Cornwall a Landrace. Oficiálního uznání se toto plemeno dočkalo v roce 1964 na konferenci v Plzni a stalo se tak naším druhým národním plemenem a v roce 2000 bylo zařazeno mezi genové rezervy ČR Fiedler, 2004. 2.2.3.2 Popis a užitkovost prasete přeštického černostrakatého Toto plemeno je středního tělesného rámce. Kanci dosahují v dospělosti hmotnosti 260-280 kg, prasnice 215-235 kg. Konstituce je velmi pevná. Hlava je lehká, v profilu mírně prohnutá, ucho klopené. Zbarvení kůže je černostrakaté bez krajinového vymezení Čechová, 2003. Obr. 4: Prasnička přeštického černostrakatého plemene Toulcův dvůr v Praze Hostivaři v roce 2003 (Fiedler, 2004).

- 22 - Při vzniku chovu přeštických prasat se chovatelé snažily získat zvířata vhodná k jatečným účelům již v raném věku. Zvýšením ranosti se zřejmě i zvýšila dobrá schopnost ukládat tuk, která se pod tlakem požadavků na vyšší zmasilosti v průběhu let řešila snižováním porážkové hmotnosti, regenerací plemene, zušlechťovacím křížením s extrémně zmasilým plemenem atd. Fiedler, 2004. Zpočátku představovalo užitkový typ masosádelný. K zlepšení jatečné hodnoty bylo zušlechťováno belgickým plemenem pietrain, čehož sice bylo dosaženo, zhoršila se ale plodnost, růstová schopnost a konverze krmiva na 1 kg živé hmoty. Další cílevědomou prací byly však tyto nedostatky odstraněny Čechová, 2003. Nyní se přeštická černostrakatá prasata vyznačují vynikajícími reprodukčními vlastnostmi, nenáročností, vysokým stupněm přizpůsobivosti a odolnosti vůči vnějším podmínkám prostředí a stresu Pulkrábek a kol., 2005. 2.2.4 Charakteristika prasete bílého ušlechtilého 2.2.4.1. Vznik a vývoj prasete bílého ušlechtilého Do 1. světové války u nás neexistovalo samostatné plemeno prasat. V roce 1927 se začalo s tvorbou plemene bílé ušlechtilé na podkladě převodného křížení domácích prasat s německým bílým ušlechtilým. Pro osvěžení krve bylo v malé míře použito prase velké bílé anglické Pulkrábek a kol., 2005. V 60. letech byla část populace úspěšně zušlechťována na masný užitkový typ jednorázovou imigrací genů plemene landrase Čechová, 2003. Bílé ušlechtilé se stalo našim základním a nejrozšířenějším plemenem. Současný typ se sjednotil vlivem importů ušlechtilého bílého prasete z Německa, velkého bílého anglického, velkého bílého z Německa, Ruska, Nizozemska a Rakouska Pulkrábek a kol., 2005.

- 23-2.2.4.2. Popis a užitkovost prasete bílého ušlechtilého Vyznačuje se středním až větším tělesným rámcem, lehčí hlavou, mírně v profilu prohnutou, se vzpřímeným kratším uchem. Má jemnější, ale pevnou kostru, harmonickou stavbu těla a pevnou konstituci s vysokým stupněm odolnosti vůči stresu. Barva kůže i štětin je bílá. Kanci v dospělosti dosahují hmotnosti 300-320 kg, prasnice 220-250 kg. Výška v kohoutku u kanců je 88-95 cm a u prasnic 80-85 cm Špaček, 1987. Obr. 5 : Prasnička plemene české bílé ušlechtilé (Gabriš, 1987). Prasata tohoto plemene mají velmi dobré reprodukční vlastnosti plodnost i mléčnost, vynikající růstovou schopnost při velmi dobré konverzi živin a velmi dobrou masnou užitkovost, přičemž v převažující míře zachovávají užitkový typ odpovídající mateřským liniím. Kvalita masa je dobrá Pulkrábek a kol., 2005. V hybridizačním programu je toto plemeno zařazeno do výchozí pozice A jako mateřské plemeno. Snahou selekce je zvýšit podíl masných partií, ale nikoli extrémně, při zachování výborné kvality masa a pevné konstituce Špaček, 1987. Z všeobecných vlastností vyniká jeho konstituční pevnost, adaptabilita na podmínky velkovýrobních technologií a odolnost vůči působení stresových faktorů Čechová, 2003.

- 24-2.3 Etologie mateřského chování prasat 2.3.1.Význam kojení u savců Kojení je forma raného krmení mláďat u savců, mateřské mléko představuje zdroj živin, vody a energie pro růst, vývin a přežití. Chování mláďat při kojení se však liší od chování dospělých jedinců při příjmu potravy. Sání mléka je totiž jevem v mnoha ohledech specifickým a odlišným od pozdějšího uspokojování potravních požadavků. Jedná se především o rozdíly v reakcích, ve vnitřních i ve vnějších kontrolních mechanismech chování, rozdíly v neurální podstatě sání a krmení dospělých jedinců a o odlišnosti dané nestejnou mírou zkušeností Maletínská, 1996. 2.3.1 Proces kojení Proces kojení byl u prasat přesně popsán zejména Fraserem a kol. Fraser, Rushen, 1989. Zjistily, že kojení je komplexem fyziologických a behaviorálních znaků jako je chrochtání selat i prasnice, úvodní masáž vemene selaty, uvolňování oxytocinu u prasnice, krátká ejekce mléka a závěrečná masáž vemene selaty. Během prvních dnů života selata usilují o přivlastnění konkrétního struku a vytvářejí tzv. pořadí při sání, největší boje o struky svádějí selata již první den po porodu Maletínská, 1996. Existuje domněnka, že selata nebojují o struky, které vypadají anatomicky kvalitně, ale o struky, které jsou především funkční při ejekci mléka Algers, 1993. Při výběru tedy preferují dva první kraniální páry struků, které produkují víc mléka a selata lépe slyší hlas vokalizující prasnice. Selata jsou schopna svůj struk poznat pravděpodobně kombinací zraku a čichu nebo identifikací sousedního selete. Asi týden po porodu má tedy většinou každé sele obvykle jeden, příležitostně i dva vlastní struky Maletínská, 1996. V chování selat při sání lze rozlišit tři fáze Hrouz a kol., 2000 : - masáž - sání - dodatečnou masáž Délka trvaní úvodní masáže je 1 3 min, oproti tomu závěrečná masáž může trvat až 15 minut Algers, 1991.

- 25 - Schéma 2: (1) Vzájemně se ovlivňující přípravné aktivity selat a prasnice. (2) Odpovědí na mechanickou stimulaci vemene selaty je rytmické chrochtání, kterým (3) prasnice mj. volá chybějící selata. (4) Nezbytné množství stimulů dosáhne prahové hodnoty pro ejekční reflex a dojde k uvolnění oxytocinu z hypofýzi do krve prasnice. Je doprovázeno (5) strmým nárůstem rychlosti chrochtání prasnice a (6) patrně má za následek změnu energické masáže selat v pomalé pohyby tlamou. (7) Asi za 20-25 s nastane ejekce mléka a (8) často i druhý, méně výrazný nárůst frekvence chrochtání prasnice. Dojde-li k ejekci mléka, (9) selata ho začnou rychlými pohyby tlamy sát. (10) Ejekce trvá 15-20 s, po skončení (11) selata strkají rypáčky do struků, nebo je sají pomalými pohyby (Maletínská,1996).

- 26 - Tento sled událostí je typický pro všechna kojení v kterékoli fázi laktace divokých i domácích prasnic, kromě několika hodin po porodu, tedy v době víceméně synchronního příjmu kolostra selaty. První ejekce mléka nastává před koncem porodu Fraser a Rushen, 1992. Ne každé kojení prasnice vyústí v ejekci mléka. Asi 30% z celkového počtu kojení zaujímají tzv. neúspěšná kojení kojení bez ejekce mléka. V zajetí se tato kojení často vyskytují, působí-li na prasnici rušivě podmínky prostředí nebo je-li sama ve zhoršeném fyzickém stavu. Neúspěšná kojení však byla sledována i v polopřírodních podmínkách chovu. Je-li kojení zahájeno prasnicí, jedná se většinou o kojení úspěšné, je-li zahájeno selaty, k ejekci mléka dochází pouze v polovině případů Maletínská, 1996. Průměrná délka intervalů mezi kojeními je 40 60 minut, postupem laktace se intervaly prodlužují Maletínská, 1996. Při jednom sání přijme sele asi 60 gramů mléka. V prvním týdnu sele saje asi 24 krát, v druhém týdnu asi 21 krát v průběhu celého dne, častěji ve dne, méně v noci. Při kojení prasnice většinou leží, v posledních týdnech před odstavem někdy mimořádně kojí ve stoje či v sedě Hrouz a kol., 2000. Obr.6: Proces kojení u prasete bílého ušlechtilého v konvenčním chovu

- 27-2.4 Skupinový systém ustájení prasat Z etických důvodů s přáním zlepšení životních podmínek, dodržování zásad welfare a také pro zlepšení zdravotního stavu zvířat se začínají zavádět nové technologie chovu respektující přirozené chování prasat. Například u kojících prasnic se zkouší skupinový systém chovu. Byl vytvořen ve Švédsku jako takzvaný Västgöta Model a je užíván i pro komerční chov prasnic. Liší se od podobných systémů vytvořených ve Švýcarsku a Holandsku větší velikostí skupin, adlibitním krmením a hlubokou podestýlkou slámy. Venkovní skupinový systém chovu je také rozšířen ve Velké Británii a poslední dobou se šíří i do dalších států Evropy. Rozvoj tohoto systému je založen na praktických zkušenostech několika farmářů, ale mohl by se stát atraktivní i pro ostatní pro svou ekonomickou úspěšnost. Ačkoli ekonomická úspěšnost a dobrá produkce nemusí být zrovna ukazateli zdraví zvířat a welfare. Musíme brát ohled nejen na možnost přirozeného chování, ale také na prevenci chorob a zranění. Pokud tento systém vycházející z přirozeného chování prasnic používáme, musíme mít na paměti, že velký vliv mají i podmínky prostředí, zdraví selat a vrozené schopnosti prasnice. Musíme také brát v úvahu, že prasnice vykazují velké rozdíly v mateřském chování, jež může být také silně ovlivněno faktory prostředí. V klasických technologiích je místo pro selata odděleno od matky a je vyhřívané, ve skupinovém systému chovu je to prasnice, která musí hnízdo vytvořit a zajistit vhodnou teplotu v něm. Také odpovědnost za zalehnutí selete je ponechána na prasnici. Obojí chování budování hnízda a opatrné uléhání je opět ovlivněno faktory prostředí (Ebner, 1993). Záměr vytvořit etologicky vhodnou technologii chovu, ve které si mohou zvířata zachovat přirozené instinkty chování, systematicky rozvíjel Stolba a Wood-Gush. Vycházely ve svých pokusech z pozorování prasečích rodinek v polo-přírodní ohradě. Odhalily množství klíčových rysů chování spouštějící určité modely chování. Počátečním výsledkem bylo vytvoření relativně malé, ale různě detailně strukturované ohrady pro prasata.

- 28 - Později, z ekonomických a praktických důvodů jako např. snížení mortality selat a zjednodušení chovatelské práce, tyto snahy vyústily k vytvoření modifikovanému skupinovému systému chovu (Braun, 1995). Od poloviny 80.let byla zveřejněna řada studií, které řešily různé typy technologií skupinového chovu u kojících prasnic hlavně z hlediska mechanismů týkajících se kojení a péče o mladé. (Bryant, Rowlinson, 1984) zjistili, že po skupinovém ustájení 6 prasnic s jejich selaty ve věku 20 dní došlo k okamžitému zhoršení schopnosti péče o mladé. V systému skupinového ustájení se poměrně často vyskytuje chování zvané křížové sání. Několik prasnic se selaty se pohybuje po celém prostoru sekce a selata tedy mají možnost participovat i na kojení jiných prasnic (Špinka, Illmannová, 1996).Výskyt křížového sání byl popsán ve všech studiích nezávisle na designu ustájení či zda byla nebo nebyla prasnice se selaty ustájena po porodu samostatně. Procento výskytu se ale výrazně liší v různých studiích od 4 % (Götz a Troxler, 1994) do 80 % (Klement, 1994). Sledováním skupin s rozdílným počtem prasnic bylo objeveno, že podíl křížového sání koreluje s počtem selat a prasnic ve skupině a s počtem vrhů. Götz a Troxler sledovaly skupinu se 4 prasnicemi a Klement sledoval 20 prasnic v jedné skupině. Podrobným sledováním synchronizace kojení ve skupinovém ustájení 4 prasnic se selaty (Brodmann, 1993) bylo zjištěno, že v 34,8 % z celkového množství kojení kojí všechny 4 prasnice najednou a v 28 % kojí synchronně 3 prasnice a dále, že většina kojení (68 %) je iniciováno selaty. V posledních letech se skupinový chov kojících prasnic začal komerčně využívat ve Švédsku. Studie Jakoba Ebnera Skupinový chov kojících prasnic z roku 1993 se mimo jiné zabývala tím, jak tento způsob chovu ovlivňuje zdraví a chování prasnic. Zkoumal 3 typy ustájení vytvoření skupiny před porodem, 2-3 týdny po porodu a venkovní systém, kdy prasnice rodily ve venkovní ohradě. Velikost skupiny se pohybovala v rozmezí 8 až 20 prasnic. Plocha na prasnici byla max. 6,5 m 2 a celková plocha byla minim. 80 m 2. Krmení bylo adlibitní. Zdravotní stav prasnic ve skupině před porodem byl denně kontrolován vyšetřením rektální teploty, čistoty vaginálního stěru, dechové frekvence, polohy ležení a pohmatem vemene a to 2 dny před a 2 dny po porodu. Stejné vyšetření bylo provedeno u 39 prasnic chovaných jednotlivě a výsledky porovnány.

- 29 - Prasnice ze skupiny měly jednoznačně více změn na vemeni, ale ostatní klinické údaje jsou stejné u obou typů ustájení. Prasnice ze skupiny byly před porodem víc aktivnější a potřebovaly mnohem méně lékařských zásahů během porodu. Byly také sledovány sociální interakce a to u 12 skupin na 3 farmách vytvořených 2 3 týdny po porodu a u 3 skupin na 1 farmě rodících venku. Chování bylo vždy sledováno ve 2 hodinových periodách a to hned po vytvoření skupiny, po 2 dnech a po týdnu. Délka a intenzita střetů byla také zaznamenána. Agresivita při vytvoření skupiny a v následujících dnech byla značně regulována sekvencí chování hrozba podřízení a byla velmi nízká. Počet střetů se jednoznačně snižoval z 0,1/ prasnici v den porodu na 0,03/ prasnici den po porodu. U skupin vytvořených po porodu byla sledována hlavně délka a intenzita tělesných střetů a mortalita selat. V malých skupinách (10-12 prasnic) měly prasnice větší pravděpodobnost se dobře navzájem snášet než ve velkých skupinách (16-20 ks). Vytvoření skupiny před porodem způsobovalo nižší agresivitu než ve skupinách vytvořených až po porodu. Skupinový systém chovu dává tedy prasnicím dobrou příležitost chovat se podle přirozených mechanismů a zachovat si dobrý zdravotní stav (Ebner, 1993), má nižší investiční náklady a odpadá vytápění (Maletínská, 1996). Švédský systém má však i některé nevýhody. Kromě vyššího výskytu ztrát selat způsobených zalehnutím, se jedná spíše o rozdílné požadavky personálního a organizačního charakteru, nežli o ekonomické dopady. Jde především o pečlivý výběr pozorných a spolehlivých ošetřovatelů, kteří budou ochotni pravidelně sledovat kondici, zdraví a chování zvířat. Další nezbytnou podmínkou úspěchu tohoto systému je zajištění dostatečného množství slámy (2 tuny na prasnici a rok), a s tím souvisejícího způsobu odklizu hnoje pomocí pojízdné mechanizace. Plynulosti a úspěšnosti provozu lze dosáhnout pouze synchronizací prasení ve skupinách, což vyžaduje přesné rozvržení rytmu připouštění, odstavování, vyřazování prasnic a doplňování skupin. Je rovněž nezbytné dodržet hodnotu plochy na jednu prasnici (7-9m 2 ).

- 30-2.4.1 Skupinový chov prasnic v ČR Řada evropských zemí intenzivně hledá způsoby chovu hospodářských zvířat splňující požadavky společnosti na welfare zvířat a požadavky spotřebitelů na zdravotní nezávadnost potravin. Podle přijaté směrnice EU pro chov prasat v roce 2001 je zřejmé, že další vývoj chovu prasat v EU bude směřovat tímhle směrem a země, které budou díky cílenému výzkumu a vývoji alternativních technologií na tento trend připravené, získají velký náskok. S tímto vědomím vyhlašovalo v roce 2003 MZe výzkumný program zařadilo do podprogramu Adaptace-bod 2. Zlepšování welfare a zdraví zvířat. Jde o zákony pro ekologicky hospodařící zemědělce, neboť alternativní způsoby ustájení jsou zpočátku využívány hlavně v ekologickém zemědělství. V České republice byl skupinový systém chovu poprvé uveden do provozu v říjnu roku 1990 v rekonstruovaném kravíně K 96 na farmě Podboří ZD Opařany a dnes je provozován v mnoha stájích po celé republice (Maletínská, 1996). O vytvoření metodického návodu k tzv. rodinnému způsobu chovu prasnic jako alternativy ke standardním chovům se zabývá již několik let na své farmě v Sasově pan J. Sklenář a snaží se tak řešit dva problémové aspekty současné situace chovatelů prasat u nás. Aspekt ekonomický a aspekt kvality produktu.

- 31-3. Cíl práce Cílem mé diplomové práce bylo ověřit hypotézu, zda měla domestikace a stupeň prošlechtění plemen prasat vliv na mateřské chování prasnic. Konkrétně jsem sledovala výskyt změn ve frekvenci kojení a délky jednotlivých fází kojení. Dalším cílem bylo zhodnotit systém rodinného skupinového chovu prasnic na ekofarmě z etologického hlediska podle výskytu agresivního chování.

- 32-4. Materiál a metody zpracování 4.1. Charakteristika zemědělských podniků Ekofarma Sasov Jihlava Ekofarma Sasov pana J. Sklenáře v Jihlavě hospodaří na 484 ha zemědělské půdy, z toho na 290 ha orné půdy a na 191 ha luk a pastvin. Živočišná výroba se zabývá především ekologickým chovem prasat, dále chovem skotu, ovcí a koz. Vlastní také stáje asi s 25 koňmi pro sport a agroturistiku. V užitkovém chovu prasat se zde chovají prasnice F1 generace a to kříženky ČBUxČL v počtu 60 prasnic a 6 kanců a v posledním roce se zde započalo také s chovem 7 prasnic plemene přeštického černostrakatého. Výkrm prasat v systému rodinného ustájení je pro farmu hlavním zdrojem financí. Farma si vyrábí téměř veškeré krmivo sama a pěstuje i bio plodiny jako brambory a cibuli na prodej pro lidskou výživu vše tedy v režimu eko. Zde jsem sledovala 5 prasnic plemene přeštického černostrakatého a jako kontrolní skupinu 8 prasnic ČBUxČL české bílé ušlechtilé x česká landrase. Dále zde bylo provedeno 12 pozorování 3 rodinek prasat plemene ČBUxČL i prasete přeštického. Zemědělské družstvo Šlapanice ZD Šlapanice patří pod firmu Bonagro a.s., která vznikla v roce 1994 sloučením ZD 10 obcí a která nyní hospodaří se 40 000 ha. Živočišná výroba se zabývá chovem skotu a prasat a předmětem rostlinné výroby je především pěstování cukrovky a obilovin. Plemenen chovaných prasat je opět ČBU v počtu asi 40 prasnic a ČBUxČL v počtu 361 prasnic. Zde jsem pro srovnání mateřského chování prasnic v podmínkách konvenčního chovu odpozorovala 9 prasnic BU.

- 33 - Zookoutek Vyškov Zookoutek byl založen v roce 1965 p. Sokolíčkem a vybudován svépomocí občanů. Protože tehdy nebylo jednoduché dovážet zvířata z cizích zemí, začal se zookoutek už od počátku orientovat na chov drobných domácích i divokých zvířat tedy především na primitivní a původní domácí plemena. Chov prasat se zde odehrává na tzv. selském dvorku s vnitřními kotci a venkovními výběhy pro prasata. Z plemen prasat je zde chováno a pravidelně rozmnožováno prase čínské přikuklené a mangalica. Je zde i párek prasete divokého evropského, ale u toho se pravidelná reprodukce zatím nedaří. Zde jsem sledovala prase čínské přikuklené, k dispozici jsem měla bohužel jen jednu pravidelně se prasící prasnici. 4.2. Technologie jednotlivých chovů Technologie na Ekofarmě Sasov Prasnice rodí na porodně v porodním kotci s možností pohybu a selata mají možnost úniku v prostoru vyhřívaného lože. Kotec o rozměrech asi 2x2 m je s podestýlkou a je vybaven napáječkou a korytem. Prasnice je krmena v pravidelných intervalech většinou jen krmivem a plodinami vypěstovanými na ekofarmě či v režimu eko, podle ustanovení pro ekologicky hospodařící zemědělce smí být podíl konvenčních krmiv do 15% zkrmené celoroční sušiny. Zhruba ve věku selat 5 týdnů je vytvořena tzv. rodinka sestávající zpravidla z 5 až 7 kusů prasnic s 50 až 70 selaty, která odchází do rodinných stájí. V těchto stájích je používaná hluboká podestýlka, adlibitní krmení a venkovní nezakryté výběhy. Kotec pro skupinu 5 až 7 prasnic má plochu asi 80 m 2 a výběh asi 60 m 2. V kotci je jedno společné sesypné krmítko na krmnou směs s možností zvlhčování a příkrm pro selata.

- 34 - Po přesunu do stáje si prasnice velmi rychle vytvoří hierarchii bez zbytečných zranění, neboť rozměr kotce umožňuje submisivnější prasnici uniknout před dominantní. Selata jsou do rodinky navážena postupně po jednotlivých vrzích, aby neztratila svůj specifický pach. Velmi brzy se zorientují a vyhledají svou matku. Pokud nedochází k rušivým vlivům z okolí začnou prasnice normálně kojit svá selata, která vyhledávají i vlastní struk, z kterého sála na porodně. Za několik let této praxe bylo zaznamenáno u některých synchronní kojení s minimálním výskytem křížového sání. Selata mají k dispozici kromě vyhřívaného příkrmu také vyhřívané lože, jež je pro dospělé prasnice nepřístupné. Všechna zvířata mají permanentní přístup do výběhu, kde jsou přikrmovány v létě zelenou pící a v zimě travní senáží. Složení krmné směsi je v rodinné stáji stejné jako na porodně, ale kvůli pohybu zvířat zvýší většina prasnic příjem na 7 až 10 kg směsi za den. Třetí den je do kotce volně puštěn plemenný kanec. Díky změně prostředí, tvoření si hierarchie, vlivu slunečního záření, zvýšenému přísunu živin adlibitním krmením a neustálé stimulaci kancem se většina prasnic rozříjí a jsou připuštěny i když stále plnohodnotně kojí. Většinou dojde k synchronní říji a proto ošetřovatelé mění kance ve stáji i dvakrát denně, aby bylo zajištěno kvalitní oplodnění prasnic. Ostatní kanci (farma jich má vždy asi 10 kusů) jsou v této době buď v jiných rodinkách nebo odpočívají mimo stáj, aby si zachovali libido a svůj specifický pach. Protože jsou kanci neustále měněni, je eliminováno riziko neoplodnění prasnic z důvodů neplodnosti kance. Prasnice zůstávají se selaty a stále se měnícími kanci do věku 3 měsíců a poté v 90% odchází již znovu připuštěné do březárny. Zde čekají na další porod nebo jsou připuštěny kancem z ruky nebo jsou vyřazeny. Těsně před porodem podle zevních příznaků (větš. neznáme datum připuštění) jsou přesunuty na porodnu. Selata zůstávají v rodinné stáji, kde jsou po odstavu v průměrné hmotnosti 35 až 40 kg rozděleny do maximálně třicetičlenných skupin. V těchto skupinách je dokončen výkrm. Sáním mléka do takto vysokého věku zapříčiňuje, že není nutné používat jakékoli preventivní veterinární zásahy před i po odstavu. Nemají žádné odstavové stresy ani problémy s příjmem poodstavové krmné směsi.

- 35 - Technologie ZD Šlapanice Klasická porodna má kapacitu 114 prasnic a je rozdělena na 6 oddělení podle věku selat. Prasnice jsou umístěny po celou dobu v individuálních kotcích s obvyklými porodními klecemi s roštovou podlážkou bez podestýlky. Každá prasnice má k dispozici vlastní napáječku a krmítko a selata mají doupě, vlastní napáječku a ve vyšším věku také adlibitní příkrm. Odstav selat probíhá kolem 24.-25. dne věku, nikdy ne dřív jak v 21dnech. Prasnice dostávají kompletní krmnou směs pro kojící prasnice, rovněž starší selata jsou adlibitně přikrmovány kompletní krmnou směsí. Technologie v Zookoutku Vyškov Prasnice byla ustájena ve vnitřním kotci o rozměrech asi 3 x 1,5 m s podestýlkou a během dne byla přeháněna i se selaty do venkovního výběhu podobných rozměrů, kde si ji mohli prohlédnout návštěvníci zoo. Mé pozorování však probíhalo vždy vevnitř bez těchto rušivých elementů. V kotci měla vždy k dispozici vodu a byla krmena v pravidelných intervalech směsí šrotu a obilovin a zeleným krmením. K zajištění tepelné pohody selat sloužila podestýlka a tepelný zářič zavěšený nad částí kotce. Selata se odstavovala ve věku asi 40 dnů a prasnice pak byla přehnána do společného kotce s kancem k dalšímu zapuštění. 4.3. Sběr a záznam dat Všechna pozorování jsem uskutečnila v období červen 2004 až březen 2006 a přestože probíhala na třech místech, byl způsob sběru dat stejný i podmínky pozorování byly velmi podobné, kromě samozřejmě konvenčního typu porodny v ZD Šlapanice.

- 36 - Uskutečnila jsem celkem 36 pozorování u zmíněných 3 plemen a 1 hybrida čínské přikuklené, PC, ČBUxČL a ČBU, každé jsem sledovala celkem 27 hod. Sledovaní jsem rozdělila do 3 skupin podle věku selat 1.-10. den 11.-20. den 21.- 40. den. Pozorovala jsem vždy od 8:30 do 11:30. Tento interval jsem si vybrala s ohledem na dobu krmení ve stáji. Před pozorováním jsem zaujala pozici v těsné blízkosti zvířat a nechala jim aspoň 20 min., než přestala na moji přítomnost reagovat. Celé 3 hodiny jsem nepřetržitě prasnici se selaty pozorovala a zaznamenávala si do předem připravených protokolů začátek a konec každého kojení včetně časového intervalu střídání se 3 hlavních fází kojeni: 1. fáze- úvodní masáž, 2. fáze- ejekce mléka a 3. fáze-závěrečná masáž. Rozeznání jednotlivých fází nebylo nijak obtížné. Začátek úvodní masáže jsem si poznačila v okamžiku, kdy byla u vemínka alespoň polovina selat vrhu energicky masírující struky rychlými pohyby tlamičky. Ejekce mléka je téměř vždy doprovázená strmým nárůstem rychlosti specifického chrochtání prasnice. Při závěrečné masáži utichá vokalizace prasnice a selata sají struky pomalými pohyby tlamy nebo je masírují. Koncem kojení pro mě byla chvíle, kdy počet selat u vemene klesl pod polovinu vrhu. Tabulka č.1: Údaje o pozorovaných plemenech PLEMENO PODMÍNKY POČET VRHŮ POČET SELAT CELKEM PRŮMĚRNÝ POČET SELAT VE VRHU Čínské přikukl extenzivní 3 32 10,7 Přeštické černé ekochov 5 47 9,4 BUxL ekochov 8 86 10,8 BU konvence 9 91 10,1 Pozn. Mezi pozorovanými plemeny nebyla velká variabilita v průměrném počtu selat na vrh.

- 37 - Sběr a záznam dat u skupinového systému chovu V měsících červnu a červenci 2005 jsem na farmě pana J. Sklenáře v Sasově provedla etologické pozorování tzv. rodinek ustájených skupinovým systémem chovu. Uskutečnila jsem 4 pozorování u každé ze 3 rodinek, vždy po 1,5 hod, celkem jsem tedy pozorovala každou rodinku 6 hod. Tabulka č.2: Údaje o pozorovaných rodinkách prasat Rodinka Plemeno Počet kanců Počet prasnic Počet selat A ČBUxL 1 7 42 B ČBUxL 1 7 60 C ČBUxL 1 7 71 Pozorovala jsem vždy od 12.30 do 14.00 hod, kdy neprobíhaly ve stáji žádné práce a nedocházelo tak k žádným rušivým vlivům. Frekvenci a popis sledovaného chování jsem si zaznamenávala do předem připravených protokolů. Pozorovala jsem zvířata z bezprostřední blízkosti u oplocení kotce, tak aby je má přítomnost nerušila na začátku jsem jim nechala vždy pár minut, aby si na mě zvykly a přestaly na mě reagovat. Zaznamenávala jsem aktivitu kance, počet prasnic kojících, přijímajících potravu a počet prasnic ve venkovním výběhu, zbývající prasnice většinou odpočívaly či popocházely po kotci. Hlavně jsem se zaměřovala na výskyt nějakého agresivního chování mezi kancem a prasnicemi či mezi prasnicemi navzájem.

- 38-4.4. Metody zpracování dat Pro zpracování byla použita 3 sledování od každé prasnice pro každou věkovou skupinu selat a vypočítaná data, především aritmetický průměr všech hodnot, jsem zaznamenala do tabulek, z nichž jsem pak následně vytvářela grafy v programu Excel. Pro statistické vyhodnocení výsledků jsem zvolila neparametrické testy, které můžeme použít k analýze vztahů náhodných veličin a které nejsou závislé na tvaru jejich rozdělení. Jsou vhodné pro hodnocení kvalitativních znaků a nejsou tak citlivé k extrémním hodnotám. Z těchto testů jsem zvolili Mann-Whitneyův test, jehož pomocí jsem hodnotila statistickou průkaznost rozdílů v intervalu kojení a délce jednotlivých fází kojení mezi sledovanými plemeny.

- 39-5. Výsledky a diskuse 5.1. Výsledky pozorování 5.1.1. Výsledky pozorování etologie kojení u jednotlivých plemen Tabulka č.3: Interval a délka jednotlivých fází kojení ve skupině 1.-10. den věku selat Plemeno Vrh Počet Čínské přikukl Přeštické čern. ČBUxČL ekochov ČBU konvence selat Věk selat den Fáze 1. Fáze 2. * Fáze 3. Interval kojení průměr za pozorování v min. 1 10 3. 1,25-6,50 43,3 2 11 5. 1,50-6,25 43,7 3 11 7. 1,00-4,25 46,3 1 9 2. 1,00-3,80 40,0 2 11 3. 1,25-7,25 50,0 3 10 6. 1,25-4,00 43,3 1 13 2. 1,00-2,00 63,5 2 9 3. 1,67-5,67 31,2 3 10 6. 1,00-2,00 32,2 1 13 1. 1,25-4,00-2 10 3. 1,00-1,67 64,0 3 8 4. 1,00-2,00 44,0 * Ejekce mléka trvá obvykle 15-20 s a vykazuje nejmenší variabilitu. Z výsledků uvedených v tabulce ze skupiny věk 1.-10. den vyplývá, že mezi jednotlivými plemeny se nevyskytují co se týče kojení velké rozdíly. Průměrný interval kojení, se pohybuje od 42,3 do 54,0 minut. Nejkratší průměrný interval byl zaznamenán u ČBUxČL v ekochovu a nejdelší u ČBU v konvenci.

- 40 - Průměrná délka úvodní masáže je v rozmezí 1,1 až 1,3 minuty tedy skoro zanedbatelný rozdíl. Průměrná délka závěrečné masáže vykazuje trochu větší variabilitu v rozmezí od 2,6 minut u ČBU v konvenci do 5,7 minut u prasnice čínské přikuklené. Všechny průměrné hodnoty pro každý sledovaný ukazatel byly vypočítány aritmetickým průměrem z hodnot zjištěných a uvedených v tabulce z vrhu 1 3 u jednotlivých plemen. Tabulka č.4: Interval a délka jednotlivých fází kojení ve skupině 11.-20. den věku selat Plemeno Vrh Počet selat Věk selat Fáze 1. Fáze 2. * Fáze 3. Interval kojení den průměr za pozorování v min. Čínské přikukl 1 10 12. 1,00-1,75 41,7 2 11 15. 1,50-5,25 49,0 3 11 18. 1,50-2,25 38,3 Přeštické čern. 1 11 17. 1,00-1,00 35,3 2 10 18. 1,00-1,00 62,0 3 9 20. 1,17-1,00 36,3 ČBUxČL ekochov 1 14 12. 1,00-1,25 56,0 2 9 13. 1,30-4,00 38,0 3 10 19. 1,50-8,13 33,3 ČBU konvence 1 8 11. 1,50-1,50 69,0 2 12 12. 1,00-1,67 46,5 3 11 17. 1,00-7,00 29,0 * Ejekce mléka trvá obvykle 15-20 s a vykazuje nejmenší variabilitu Z výsledků z tabulky ze skupiny věk selat 11.-20. den opět vyplývá, že se mezi jednotlivými plemeny nevyskytují velké rozdíly. Průměrný interval kojení se pohybuje od 42,4 do 48,2 minut. Nejkratší průměrný interval byl opět u ČBUxČL v ekochovu a nejdelší opět u ČBU v konvenci.

- 41 - Průměrná délka úvodní masáže je v rozmezí 1,1 až 1,3 minuty tedy skoro zanedbatelný rozdíl. Průměrná délka závěrečné masáže vykazuje trochu větší variabilitu v rozmezí od 1,0 minut u prasnic přeštických do 4,5 minut u ČBUxČL v ekochovu. Všechny průměrné hodnoty pro každý sledovaný ukazatel byly vypočítány aritmetickým průměrem z hodnot zjištěných a uvedených v tabulce z vrhu 1 3 u jednotlivých plemen. Tabulka č.5: Interval a délka jednotlivých fází kojení ve skupině 21.-40. den věku selat Plemeno Vrh Počet Čínské přikukl Přeštické čern. ČBUxČL ekochov ČBU konvence selat Věk selat den Fáze 1. Fáze 2. * Fáze 3. Interval kojení průměr za pozorování v min. 1 10 26. 1,13-3,75 42,0 2 11 28. 1,25-3,25 39,3 3 11 30. 1,00-3,25 44,3 1 10 21. 0,88-2,50 43,6 2 7 22. 1,25-2,25 33,3 3 10 23. 1,00-1,00 69,5 1 14 26. 0,60-0,60 61,5 2 9 34. 1,50-4,00 35,6 3 12 37. 1,00-1,75 37,0 1 11 23. 1,00-2,30 69,5 2 6 25. 1,00-1,67 51,0 3 12 26. 1,00-1,83 43,5 * Ejekce mléka trvá obvykle 15-20 s a vykazuje nejmenší variabilitu

- 42 - Z výsledků z tabulky ze skupiny věk selat 21.-40. den opět vyplývá, že se mezi jednotlivými plemeny vyskytují minimální rozdíly. Průměrný interval kojení se pohybuje od 41,8 do 54,6 minut. Nejkratší interval byl u prasnice čínské přikuklené a nejdelší opět u ČBU v konvenci. Průměrná délka úvodní masáže je v rozmezí 1,0 až 1,1 minuty tedy opět skoro zanedbatelný rozdíl. Průměrná délka závěrečné masáže vykazuje trochu větší variabilitu v rozmezí od 1,9 minut u ČBU v konvenci a prasnic přeštických do 3,4 minut u prasnice čínské přikuklené. Všechny průměrné hodnoty pro každý sledovaný ukazatel byly vypočítány aritmetickým průměrem z hodnot zjištěných a uvedených v tabulce z vrhu 1 3 u jednotlivých plemen. 5.1.2. Výsledky etologie kojení prasete divokého evropského Výsledky etologie prasete divokého evropského uvádím zvlášť, protože jsem jeho pozorování neprovedla osobně, ale přesto bych ráda srovnala jeho etologii s mými odpozorovanými plemeny. Zdrojem mých informací byla studie I. Horrella, zveřejněná v Applied Animal Behaviour Science v roce 1997 (viz tab. 6). Horrell pozoroval kojení u dvou prasnic divokých evropských během jejich 5 laktací v polo- přírodních podmínkách. Zaznamenal celkem 61 period kojení, které rozdělil do 4 skupin podle věku selat 12-48 hod, 6-8 dní, 2-4 a 6-7 týdnů po porodu. Pozorování probíhalo vždy v různou denní dobu a trvalo 1,5-5 hodin. Horrell zaznamenával interval mezi kojením a délku jednotlivých fází. Tabulka č.6: Výsledky sledovaných charakteristik u prasete divokého Pozorovaná Věková skupina selat charakteristika v min 12-48 hodin 6.-8. den 2.-4. týden 6.-7. týden Interval kojení 53,3 42,2 91,3 86,1 Délka 1. fáze 0,5 0,4 0,3 0,3 Délka 2. fáze - - - - Délka 3. fáze 2,1 1,9 0,4 0,6

- 43 - Legenda: 1. fáze = úvodní masáž 2. fáze = ejekce mléka, její délka 19s srovnatelná s domestikovanými prasaty 3. fáze = závěrečná masáž Zjistil, že charakteristiky kojení se téměř neliší od znaků kojení, popsaných u domestikovaných prasnic. Interval kojení byl první týden kolem 50 minut a v dalších týdnech se zvýšil na 90 min. Délka 1. fáze se věkem téměř neměnila, ale délka 3. fáze se od 2. týdne věku výrazně zkrátila. 5.1.3 Souhrnné výsledky pozorovaní kojení 1) Prase čínské přikuklené Z tabulek č. 3 až 5 vyplývá, že průměrný interval kojení byl v prvním období věk 1.-10.den 44,4 minut, ve druhém období věk 11.-20. den 43,0 minut a ve třetím období věk 21.-40. den 41,8 minut. Tedy doba mezi dvěma kojeními se stoupajícím věkem selat se téměř neměnila, došlo jen k jejímu nepatrnému zkrácení. Průměrný interval kojení byl za celé sledované období 43,1 minut. Délka úvodní masáže se s věkem také téměř neměnila. V 1. období 1,25 min., 2. období 1,30 min. a 3. období 1,10 min. Průměr za celé sledované období byl 1,20 minut. Největší variabilita se projevila u délky závěrečné masáže. V prvních deseti dnech jí selata věnovala 5,70 minut času, v dalších deseti dnech už jen 3,10 minut a ke konci sledování se nepatrně zvýšila na 3,40 minut. Průměr za celé sledované období byl 4,10 minut.

- 44-2) Prase přeštické černostrakaté Z tabulek č. 3 až 5 vyplývá, že průměrný interval kojení byl v prvním období věk 1.-10.den 44,4 minut, ve druhém období věk 11.-20. den 44,5 minut a ve třetím období věk 21.-40. den 48,8 minut. Tedy doba mezi dvěma kojeními se stoupajícím věkem selat se téměř neměnila, došlo jen k jejímu nepatrnému prodloužení. Průměrný interval kojení byl za celé sledované období 45,9 minut. Délka úvodní masáže se s věkem také téměř neměnila. V 1. období 1,17 min., 2. období 1,10 min. a 3. období 1,00 min. Průměr za celé sledované období byl 1,10 minut. Největší variabilita se opět projevila u délky závěrečné masáže. V prvních deseti dnech jí selata věnovala 5,20 minut času, v dalších deseti dnech už jen 1,00 minut a ke konci sledování se zvýšila na 1,90 minut. Průměr za celé sledované období byl 2,70 minut. 3) Prase české bílé ušlechtilé x česká landrase v ekochovu (srovnávací skupina) Z tabulek č. 3 až 5 vyplývá, že průměrný interval kojení byl v prvním období věk 1.-10.den 42,3 minut, ve druhém období věk 11.-20. den 42,4 minut a ve třetím období věk 21.-40. den 44,7 minut. Tedy doba mezi dvěma kojeními se stoupajícím věkem selat se výrazně neměnila, došlo jen k jejímu prodloužení zhruba o 2,5 minuty. Průměrný interval kojení byl za celé sledované období 43,1 minut. Délka úvodní masáže se s věkem také téměř neměnila. V 1. období 1,20 min., 2. období 1,30 min. a 3. období 1,00 min. Průměr za celé sledované období byl 1,20 minut. Největší variabilita se opět projevila u délky závěrečné masáže. V prvních deseti dnech jí selata věnovala 3,20 minut času, v dalších deseti dnech se prodloužila na 4,50 minut a ke konci sledování se zase snížila na 2,10 minut. Průměr za celé sledované období byl 3,30 minut.

- 45-4) Prase české bílé ušlechtilé v konvenci (srovnávací skupina) Z tabulek č. 3 až 5 vyplývá, že průměrný interval kojení byl v prvním období věk 1.-10.den 54,0 minut, ve druhém období věk 11.-20. den 48,2 minut a ve třetím období věk 21.-40. den 54,6 minut. Tedy doba mezi dvěma kojeními se stoupajícím věkem selat se měnila, zkracovala se či prodlužovala zhruba o 6-7 minut. Průměrný interval kojení byl za celé sledované období 52,3 minut. Délka úvodní masáže se s věkem opět téměř neměnila. V 1. období 1,10 min., 2. období 1,20 min. a 3. období 1,00 min. Průměr za celé sledované období byl 1,10 minut. Určitá variabilita se opět projevila u délky závěrečné masáže. V prvních deseti dnech jí selata věnovala 2,60 minut času, v dalších deseti dnech se prodloužila na 3,40 minut a ke konci sledování se zase snížila na 1,90 minut. Průměr za celé sledované období byl 2,60 minut. Tabulka č.7: Srovnání charakteristik kojení mezi jednotlivými skupinami prasat Pozorovaná Srovnávané skupiny charakteristika v Prase Čínské Přeštické ČBUxČL ČBU min divoké přikuklené černostrakaté ekochov konvence evr. Interval kojení 73,2 43,1 45,9 43,1 52,9 Délka 1. fáze 0,2 1,2 1,1 1,2 1,1 Délka 3. fáze 1,0 4,1 2,7 3,3 2,6 Pozn. Všechny hodnoty byly zprůměrovány. Interval kojení se pohyboval v rozmezí od 43,1 minut u prasete čínského a ČBU v konvenci do 73,2 minut u prasete divokého. Délka 1. fáze je velmi podobná, jen u prasete divokého výrazně kratší. Podobný rozdíl je v délce 3. fáze- u prasete divokého asi 3x kratší.

- 46 - Rozdíly mezi plemeny v intervalu kojení a v délce obou fází jsem testovala pomocí neparametického testu (Mann-Whitneyův test) v Unistatu a vždy mi tyto rozdíly vyšly jako statisticky neprůkazné ( p>0,05). Tedy mezi plemeny nebyl žádný statisticky významný rozdíl. Graf 3: Průměrný interval kojení u jednotlivých skupin prasat Srovnání intervalu kojení 100 Interval kojení (min) 80 60 40 20 73,2 43,1 45,9 43,1 52,9 0 1 2 3 4 5 Srovnávané skupiny Legenda: Plemena: 1 prase divoké evropské, 2 - čínské přikuklené, 3 přeštické černostrakaté, 4 české bílé ušlechtilé x česká landrase v ekochovu, 5 české bílé ušlechtilé v konvence

- 47 - Graf č.4: Průměrná délka 1. a 3. fáze kojení u jednotlivých skupin prasat Délka fáze (min) 8 6 4 2 0 Srovnání délky 1. a 3. fáze kojení 4,1 2,7 3,3 1,2 0,2 1 1,1 1,2 1,1 2,6 1 2 3 4 5 Srovnávané skupiny Délka 1. fáze Délka 3. fáze Legenda: Plemena: 1 prase divoké evropské, 2 - čínské přikuklené, 3 přeštické černostrakaté, 4 české bílé ušlechtilé x česká landrase v ekochovu, 5 české bílé ušlechtilé v konvence 5.1.3. Výsledky pozorování výskytu agresivního chování ve skupinovém systému Ustájení Tabulka č.8: Frekvence jednotlivých druhů chování u kance z rodinky A v % Druh chování Pořadové č.pozorování odpočinek příjem potr. pití kálení močení reprod.chov. agrese pohyb 1. 98,8 - - 1,2 - - - - 2. 98,8 - - - - - - 1,2 3. 87,8 - - - - 10 2,2-4. 91,0 3,3 - - - - - 5,7

- 48 - Tabulka č.9: Frekvence jednotlivých druhů chování u kance z rodinky B v % Druh chování Pořadové č.pozorování odpočinek příjem potr. pití kálení močení reprod.chov. agrese pohyb 1. 62,3 20,0 2,2 2,2 - - - 13,3 2. 96,7 1,1 - - - 1,1-1,1 3. 90,1 2,2 - - - 1,1-6,6 4. 69,0 12,2-1,1 2,2 - - 15,5 Tabulka č.10: Frekvence jednotlivých druhů chování u kance z rodinky C v % Druh chování Pořadové č.pozorování odpočinek příjem potr. pití kálení močení reprod.chov. agrese pohyb 1. 100,0 - - - - - - - 2. 62,3 22,2-2,2 1,1 - - 12,2 3. 84,5 2,2 - - 1,1 - - 12,2 4. 98,9 - - - - - 1,1 - Tabulka č.11: Průměrná frekvence jednotlivých druhů chování u jednotlivých kanců v % Druh chování Kanec odpočinek příjem potr. pití kálení močení reprod.chov. agrese pohyb A 94,1 0,8-0,3-2,5 0,6 1,7 B 79,5 8,9 0,6 0,8 0,6 0,6-9,0 C 86,4 6,1-0,6 0,6-0,3 6,0

- 49 - Graf č.5: Průměrná frekvence jednotlivých druhů chování kanců ve skupinovém systému Frekvence druhů chování kanců v % 5,3 0,6 1,7 0,6 1,6 0,45 1 2 3 4 5 6 7 8 86,6 5,6 Legenda: Kategorie chování: 1 odpočinek, 2 příjem potravy, 3 pití, 4 kálení, 5 močení, 6 reprodukční chování, 7 agresivní chování, 8 pohyb Tabulka č.12 : Frekvence některých druhů chování u prasnic z rodinek A, B, C v % Druh chování Rodinka kojení příjem potr. pobyt ve výběhu agrese A 11,6 13,6 28,0 1,4 B 15,1 50,2 34,1 0,6 C 11,1 43,4 45,2 0,3

- 50 - Graf č. 6: Průměrná frekvence jednotlivých druhů chování prasnic ve skupinovém systému Frekvence druhů chování prasnic v % 1 2 3 4 0,8 12,6 35,8 35,7 Legenda: Druhy chování: 1 kojení, 2 příjem potravy, 3 pobyt ve výběhu, 4 agresivní chování Tabulka č.13: Výskyt synchronního sání v rodinkách podle počtu kojících prasnic Počet současně kojících prasnic v % Rodinka 1 2 3 4 5 6 7 A 50,0 11,9 14,3 9,5 9,5 4,8 - B 72,7 12,7 5,5 5,5 3,6 - - C 82,5 17,5 - - - - -

- 51 - Frekvence pozorované agresivity byla velmi nízká, pohybovala se od 0,3 % do 2,2 % u kanců a 0,3 do 1,4 % u prasnic, a šlo spíše jen o varovné signály mezi nadřazeným a podřazeným jedincem. Co se týče etologie kanců, jevili se dost pasivně - 80 až 90 % času věnovali odpočinku, což lze také jistě přičíst mé denní době pozorování, neboť víme, že prase je spíše noční zvíře. Prasnice se zdály být aktivnější častý příjem potravy (13 až 50 % času), kojení (kolem 11 až 15 %) a také velká obliba pobývání ve venkovním výběhu (28 až 45 %), kde většinou odpočívaly v kaluži bahna, či prohledávaly zem se zbytky zeleného krmení. Výskyt synchronního kojení nebyl tak velký, jak jsem očekávala, většinou (v 50 až 80 % případů) kojila 1 prasnice, pochrochtávání selat vyprovokovalo další selata, která začala naléhat na svou matku, která většinou začala po 1 až 2 minutách kojit, ale to už mezitím přestala kojit ta první, takže to bylo kojení spíše střídavé. Relativně často (5 až 17 % případů) kojily 2 či 3 prasnice současně. Na ekofarmě v Sasově byl instalován program Mikrorep na evidenci a hodnocení reprodukčních ukazatelů. Zde tedy uvádím některé výstupy ke srovnání reprodukční úspěšnosti mezi skupinovým a konvenčním systémem chovu. Srovnávám s konvenčními chovy s podobným počtem prasnic v reprodukci používající Mikrorep. Tabulka č.14: Reprodukční ukazatele skupinového a konvenčních systémů chovu za rok 2005 (Konfirm, spol. s r.o., 2006) Ukazatel reprodukce Ekochov Sasov Konvenční chov A Konvenční chov B Průměrný počet prasnic (ks) 67,2 69,5 61,3 Vyřazené prasnice (%) 19,3 50,4 58,7 Počet porodů celkem 114,0 138,0 131,0 Počet porodů na prasnici/rok 1,7 2,5 2,4 Počet porodů po 1.inseminaci (%) 100,0 * 86,2 81,7 Průměr živých selat na vrh (ks) 11,8 10,5 9,2 Průměrná délka mezidobí 194,3 158,3 168,3 Průměrný počet odstav. selat na vrh(ks) 8,6 9,1 9,0

- 52 - Prům. počet odstav. selat na prasnici(ks) 15,5 23,9 21,9 Úhyn selat (%) 27,2 13,8 2,3 Průměrná délka kojení (dny) 49,6 29,8 25,5 Z tabulky vyplývá, že reprodukční ukazatele jsou vcelku podobné. Ve skupinovém chovu je trochu nižší počet porodů na jednu prasnici za rok, vyšší úhyn selat a tak i nižší počet odstavených selat na prasnici. Delší mezidobí je zde dáno pozdějším odstavem a tedy i pozdějším zapuštěním prasnice. Oproti tomu se rodí na ekofarmě v průměru více živých selat na vrh a úspěšnost zapuštění je nepoměrně vyšší, * ve skupinovém systému jde o přirozené připouštění kancem v rodince. 5.2. Diskuse Domácí prasata se od svých divokých předků značně liší v řadě morfologických a fyziologických vlastností, avšak z hlediska chování jsou rozdíly překvapivě malé (Špinka, Illmanová, 2000).To platí i pro základní parametry kojení, které jsou stejné jak u divokého prasete tak u domestikovaného. U všech prasnic můžeme kojení rozdělit do pěti fází a mě zajímalo, zda se bude délka hlavních fází lišit jednak vlivem plemene tzn. stupněm prošlechtění a jednak podmínkami chovu. Funkce masáže vemene před a po ejekci mléka je stále diskutabilní. Podle Gilla a Thomsona (1956) a podle Hartsocka (1977) čas strávený masáží je v korelaci s produkcí mléka. Algers a Jensen (1985) navrhli tzv. Restaurant Hypothesis, která zdůrazňuje význam masáže. Podle této hypotézy si selata individuálně řídí množství mléka délkou a intenzitou závěrečné masáže. Tato teorie byla Algersem a Jensenem (1991) později opět potvrzena, když ve své studii dokázali, že délka a intenzita masáže ovlivnila produkci struku v 1. a 2. dni po porodu. Gustafsson a kol.(1999) srovnávaly mateřské chování domácích prasnic a prasnic křížených s divokým prasetem a ve svých výsledcích uvádí, že délka úvodní masáže se začala ve druhém týdnu zkracovat jak u kříženek tak u domácích prasnic, ale závěrečná

- 53 - masáž byla už od prvního týdne delší u domácích a tato tendence přetrvala i druhý týden pozorování. Také Horrell (1997) zkoumající parametry kojení u divokého prasete potvrdil, že závěrečná masáž byla u divokých prasnic s postupem laktace silně redukována. Tato redukce je způsobena zvyšující se tendencí divoké prasnice brzo po ulehnutí ke kojení zase vstát. To samé potvrzují i výsledky experimentu, který provedl Špinka a kol.(2000). Sedm domácích a sedm prasnic křížených s divokým prasetem bylo inseminováno domácím kancem a po narození selat sledováno a byla pořízena nahrávka 6 hodinového kojícího chování v nerušené situaci přes noc. Kříženky se od domácích nelišily v žádném aspektu mateřského chování kromě toho, že častěji přerušovaly závěrečnou masáž vemene selaty a častěji měnily polohu těla. Tyto rozdíly zřejmě souvisely s celkovou tendencí k větší pohyblivosti u kříženek. Jensen a kol. (1991) se zase zabývali podrobným sledováním mateřského chování u dvou skupin plemene švédská landrase (tedy prošlechtěného plemene) v polo-přírodních podmínkách. Uvádějí, že průměrná délka úvodní masáže byla 2,5-2,8 minut během prvních dvou dnů a poté se zkrátila na 1,5-1,8 minut a na této úrovni už zůstala. Průměrná délka závěrečné masáže vykazovala větší variabilitu mezi dny i jednotlivými prasnicemi a zdála se být nejdelší ve střední části laktace než na jejím začátku či konci. Co se týče mého sledování, mohu také potvrdit, že délka závěrečné masáže vykazovala daleko větší variabilitu než délka úvodní. V průběhu laktace se její délka snižovala u prasnic přeštických a čínské, ale u ČBUxČL v ekochovu a ČBU v konvenci byla nejdelší právě ve střední části laktace. Celková její průměrná délka se však mezi plemeny nějak výrazně nelišila od 2,6 po 4,1 minut. Délka úvodní masáže se téměř nelišila jak v průběhu laktace tak mezi plemeny. Ze srovnání mých výsledků s výsledky Horrella (1997) u prasete divokého můžeme odvodit, že délka obou masáží je u divokých prasnic kratší. Další charakteristika kojení interval mezi 2 kojeními byl také už mnohými zkoumán. Například Gustafsson (1999) uvádí, že interval kojení byl v 1. týdnu pozorování podobný jak u divokých tak u domácích prasnic a to kolem 45 minut, ale v 2. týdnu začal být delší u domácích prasnic a to rozdílem 55 minut ku 53 minutám u divokých. Horrell (1997) popisuje průměrný interval kojení u divokého prasete také kolem 50 minut, ale platí to jen pro 1.týden neboť poté došlo k prodloužení až na 90 minut ve

- 54-2.-4. týdnu a v 6.-7. týdnu opět zaznamenal zkrácení na 60-70 minutový interval. Zajímavé také bylo, že vypozoroval velký rozdíl v tomto intervalu mezi vrhy selat na jaře a v létě. Letní intervaly se pohybovaly až kolem 3 hodin! K prodlužování intervalu kojení během laktace dochází i u domestikovaných prasat jak vyplývá z jejich pozorování v polo-přírodních podmínkách během 1.-4. týdne po porodu provedeného Jensenem a Recénem (1989). Jejich výsledky ukazují, že snižování frekvence kojení je proces, který začíná nejdříve 10 dnů po porodu. Podle svého pozorování také mohu potvrdit, že jsem mezi plemeny nezaznamenala téměř žádný rozdíl v této charakteristice. U všech se interval pohyboval kolem 43-52 minut a to až do konce laktace na rozdíl od zkracování intervalu u divokého prasete popsaném Horrellem (1997). Co se týče kolísání intervalu během laktace, docházelo u mnou pozorovaných plemen jen k malým vychýlením zhruba o 1-4 minuty. Na tomto místě však musím podotknout, že můj soubor pozorovaných prasnic (zvláště u plemene čínského) nebyl příliš rozsáhlý a interpretace výsledků byla tedy obtížná. Pro přesnější hodnocení by bylo vhodné pozorovat chování u většího množství prasnic. Vypovídací schopnost těchto výsledků je tedy nižší a měly by být pojímány spíše informativně, nežli obecně.

- 55-6. Závěr Cílem této diplomové práce bylo prozkoumání, zda má plemeno a tedy stupeň prošlechtění vliv na mateřské chování prasnice. Hodnotila jsem především interval kojící periody a délku dvou významných fází kojení a to úvodní a závěrečné masáže. Sledování probíhalo na plemenech prase čínské ušlechtilé a přeštické černostrakaté jako zástupců původních plemen a srovnávací skupinou byly prasnice ČBUxČL chované v podmínkách ekochovu, tedy podmínky všech sledovaných plemen byly srovnatelné. Dále mě ještě zajímalo, zda má na mateřské chování vliv technologie ustájení. Srovnávala jsem tak ještě s plemenem ČBU chovaném na klasické porodně s klecovým systémem. Mezi mnou naměřenými intervaly a délkami fází kojení jsem nikde nezjistila žádný průkazný rozdíl. Interval kojení se mezi plemeny pohyboval v rozmezí 43,1 až 52,9 minut, délka úvodní masáže byla v rozmezí 1,1 až 1,2 minut a délka závěrečné masáže 2,6 až 4,1 minut. Mohu tedy potvrdit navrženou hypotézu, že plemeno a tedy stupeň prošlechtění ani podmínky chovu nemají vliv na etologii kojení prasnic. Domestikované prasnice si tedy zachovávají své mateřské instinkty, které se vyvinuly u prasat v divoké přírodě. Můžeme tedy mateřské chování považovat za znak odolný vůči změnám způsobených jak přírodní selekcí tak umělou selekcí na vyšší užitkovost. Druhým cílem této práce bylo zhodnotit skupinový systém chovu prasat z etologického hlediska. Zajímala mě především úroveň agresivity ve skupince s větší koncentrací prasat a četnost výskytu synchronního kojení prasnic. Mé pozorování potvrdilo, že z hlediska chování zvířat nedochází ve skupinovém systému k vážnějším problémům, neboť prasata jsou na život ve skupině zvířat různého věku a pohlaví přirozeně vybavena. Co se týče pozorované agresivity, její frekvence je velmi nízká, pohybuje se od 0,3 % do 2,2 % u kanců a 0,3 do 1,4 % u prasnic, a jde spíše jen o varovné signály mezi nadřazeným a podřazeným jedincem. Nikdy jsem nebyla svědkem nějakého většího či nebezpečného střetu. Trochu problémové se jeví jen období prvních hodin po vytvoření rodinky kvůli vytváření

- 56 - hierarchie, kdy frekvence potyček mírně stoupá, ale díky velké ploše kotce a výběhu, která umožňuje únik slabšího jedince, nezpůsobuje toto žádné problémy. Výskyt synchronního kojení nebyl tak častý, jak jsem očekávala, většinou kojila 1 prasnice (50-80% případů) občas 2 či 3 prasnice současně (5-17% případů). Celková úroveň pohody (welfare) je v rodinném systému jak pro prasnice, tak pro selata vyšší než v systému konvenční technologie.

- 57-7. Seznam použité literatury ALGERS, B.: Group housing of farrowing sows - health aspects on a new system, In: proc. of the 7th. International congress on animal hygiene, Leipzig, 1991, s. 851-856 ALGERS, B.: Nursing in pigs : Comunication need and distributing resources, Journal Animal Science, 1993, 71 : s. 2826-2831 ALGERS, B., JENSEN, P.: Comunication during suckling in the domestic pigs. Effects of continuous noise, Applied Animal Behaviour Science, 1985, 14 : s. 49-61 ALGERS, B., JENSEN, P.: Teat stimulation and milk production during early lactation in sows : Effects of continuous noise, Can. Journal Animal Science, 1991, 71 : s. 51-60 ANDERSSON, M.: Domestication effects on behaviour, Swedish University of Agricultural Sciences, Upsala 2000, s.7-18 BRAUN, S.: Individual variation in behaviour and growth of piglets in a combined systém of individual and loose housing in sows, Swedish University of Agricultural Sciences, Skara 1995, s. 7-10 BRODMAN, N.: Untersuchen zur Synchronisation des Säugens bei Hausschweinen (Sus scrofa), Diplomarb. Zool. Inst. D. Universität Zürich, 1993 BRYANT, M. J., ROWLINSON, P.: Nursing and suckling behaviour of sows and their litters before and after grouping in multi-acomodation pens, Anim.Prod., 1984, 38: s. 277-282 CICVÁREK, A. a KOL.: Speciální zootechnika Chov prasat, SZN, Praha 1960, s. 33-35 ČECHOVÁ, M. a KOL : Chov prasat, MZLU, Brno 2003, s. 23, 29-30

- 58 - ČERVENÝ, J. a KOL.: Encyklopedie myslivosti, Ottovo naklad.s r.o., Praha 2004, s. 321-323 EBNER, J.: Group housing of lactating sows, Swedish University of Agricultural Sciences, Skara 1993, s. 7-10, 44-57 FIEDLER, J., FIEDLEROVÁ, M., SMITAL, J.: Přeštické černostrakaté plemeno prasat, Výzkumný ústav živočišné výroby Praha 10 Uhříněves, Praha 2004, s. 5-31 FRASER, D., RUSHEN, J.: Nutritive and nonnutritive sucking and the temporal organization of the suckling behaviour of domestic piglets, Dev. Psychobiol., 1989, 22: s. 789 FRASER, D., RUSHEN, J.: Colostrum intake in newborn piglets, Can. Journal Animal Science, 1992, 72 : s. 1-13 GABRIŠ, J. a KOL. : Atlas plemien hospodárských zvierat, Príroda Bratislava, 1987, s. 247 GILL, J. C., THOMSON, W.: Observation on the behaviour of suckling pigs, British Journal Animal Behaviour Science, 1956, 4 : s. 46-51 GÖTZ, M., TROXLER, L.: Gruppenhaltung von Sauen während des Abferkelns und der Säugezeit. Submit. Akt. Arb. Artgem. Tierhal., KTBL Schrift, Darmstadt, 1995 GUSTAFSSON, M. a KOL. : Maternal behaviour of domestic sows and crosses between domestic sows and wild boar, Applied Animal Behaviour Science, 1999, 65 : s. 29-42 HARTSOCK, T. G. a KOL : Agonistic behaviour and the nursing order in suckling piglets : relationships with survival, growth and body composition, Journal Animal Science, 1977, 44(2) : s. 320-330

- 59 - HORRELL, I.: The characterisation of suckling in wild boar, Applied Animal Behaviour Science, 1997, 53 : s. 271-277 HROUZ, J. a KOL.: Etologie hospodářských zvířat, MZLU, Brno 2000, s. 120 JENSEN, P. a KOL.: Nursing and suckling behaviour of semi naturally kept pigs during the first 10 days postpartum, Applied Animal Behaviour Science, 1991, 31 : s. 195-209 JENSEN, P., RECÉN, B.: When to wean observation from free ranging domestic pigs, Applied Animal Behaviour Science, 1989, 23 : s. 49-60 JIŘÍK, K., MOTTL, S. : Atlas zvěře, nakladatelství Brázda s r. o., Praha, 1996, s.172-176 KOPECKÝ, J. a KOL.: Speciální chov hospodářských zvířat 1, SZN, Praha 1977, s. 287-289 MALETÍNSKÁ, J.: Sledování výskytu křížového sání ve skupinovém ustájení prasnic se selaty, Diplomová práce - Česká zemědělská univerzita v Praze, 1996, s. 7-10 PULKRÁBEK, J. a KOL.: Chov prasat, ProfiPress s r. o., Praha 2005, s. 39-43 ŠPAČEK, F.: Atlas plemen hospodářských zvířat, SZN,Praha 1987, s. 52 ŠPINKA, M., ILLMANOVÁ G.: Skupinové ustájení rodících a kojících prasnic, Náš chov, 1996, 1 : s. 32-33 TYL, L., BAJBÁR, M. a KOL.: Mikrorep rozbor reprodukce vybraných chovů za rok 2005, Zpravodaj, Konfirm, spol. s r. o., 2006, č.1, tabulková příloha Ostatní : www.csets.sk/konf00/spinka.htm

- 60-8. PŘÍLOHY Příloha 1 Ukázka pracovního protokolu pro sledování intervalu a délky fází kojení Příloha 2 Ukázka pracovního protokolu pro sledování jednotlivých aktivit ve skupinovém systému prasat Příloha 2 Foto Prase čínské přikuklené, zookoutek Vyškov Příloha 3 Foto Prase přeštické černostrakaté, ekofarma Sasov Příloha 4 Foto Prase české bílé ušlechtilé x česká landrase, ekofarma Sasov Příloha 5 Foto Prase české bílé ušlechtilé, ZD Šlapanice Příloha 6 Foto Skupinový systém chovu prasat, ekofarma Sasov

- 61 - Příloha 1: Ukázka pracovního protokolu pro sledování intervalu a délky fází kojení 8 hod 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 Počet sajících selat 6 8 13 11 9 6 8 hod 55 56 57 58 59 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 Počet sajících selat 9 hod 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 Počet sajících selat 9 hod 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 Počet sajících selat 5 9 13 10 5 10 hod 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 Počet 2 sajících selat 10 hod 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 Počet sajících selat 9 13 11 9 9 6 11 hod 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 Počet sajících selat 11 hod 25 26 27 28 29 30 Počet sajících selat Údaje o sledování: Místo: ekofarma Sasov Datum: 14. 7. 2005 Plemeno: ČBUxČL Číslo prasnice: 303 Věk selat: 2. den ( porod 13.7.2005) Počet selat: 13 Technologie ustájení: boxové s podestýlkou Legenda: číslo úvodní masáž (začátek při účasti aspoň poloviny selat) číslo ejekce mléka (specifické chrochtání prasnice a intenzivní sání selat) číslo závěrečná masáž (konec při redukci počtu selat u vemene na míň jak polovinu vrhu

- 62 - Příloha 2: Ukázka pracovního protokolu pro sledování jednotlivých aktivit ve skupinovém systému prasat 12hod 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 Kanec o o o o o o o o o o o o o o o o o mo p p pp p p p p Pr-Ko 2 2 1 1 Pr-Pp 1 1 1 1 1 1 1 1 Pr-Vý 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 12hod 55 56 57 58 59 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 Kanec p p p pp p p o o o o o o o o o o o o o o o o o o o Pr-Ko Pr-Pp 1 1 1 1 1 Pr-Vý 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 3 3 3 3 3 3 3 13hod 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 Kanec o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o Pr-Ko 1 1 Pr-Pp 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Pr-Vý 3 3 3 3 3 3 3 3 3 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 13hod 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 00 Kanec o o o o o o o o o o o o o o o o Pr-Ko Pr-Pp 1 1 Pr-Vý 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 Údaje o sledování : Místo: ekofarma Sasov Datum: 20. 7. 2005 Rodinka: C Počet prasat: 1 kanec, 7 prasnic, 71 selat Věk selat: 75.-85. den ( porody 7.-17.4.2005) Technologie ustájení: kotec s podestýlkou + venkovní výběh Legenda: Pr-Ko počet prasnic kojících, Pr-Pp- počet prasnic přijímajících potravu, Pr-Vý počet prasnic ve výběhu aktivity kance: o odpočinek, p pohyb, pp příjem potravy, Pi pití, Ka kálení, Mo močení, Rch reprodukční chování, Agr agresivní chování

- 63 - Příloha 3 - Prasnice plemene čínského přikukleného Zookoutek Vyškov Příloha 4 - Prasnice plemene přeštického černostrakatého Ekofarma Sasov Jihlava

- 64 - Příloha 5 Prasnice ČBUxČL Ekofarma Sasov Jihlava Příloha 6 - Prasnice ČBU ZD Šlapanice

- 65 - Příloha 7 - Rodinkový systém chovu na ekofarmě Sasov Jihlava