Rozhovory s dětmi: PŘÍLOHY Rozhovor s Nikolou: Ahoj Nikolo, jak se zrovna dneska máš? Ahoj Lenko, no mám se celkem dobře, ale už se brzo blíží škola, prázdniny jsou skoro pryč a je to škoda. Nechce se ti do školy, že? Chce i nechce. Těším se na děcka ve třídě, bude sranda, ale učit se mi nechce. Zase samý domácí úkoly, takže nebudu moct být tak dlouho venku. Tak to dobře znám, ale ber to tak, že jsou různé prázdniny v průběhu roku a tam to bude zase fajn. A na koho se těšíš nejvíc ze třídy? Nejvíc na moji kamarádku Peťu. Sedíme spolu v jedný lavici, doufám, že nás učitelka nerozsadí. Protože s ní je to super. Jsme nejlepší kámošky a vidíme se hodně i teď o prázdninách, protože se baví i naši, tak k nim chodíme nebo oni k nám. Potom máme ještě pár kamarádek, na který se taky těším. A kamarády - kluky ve třídě nemáš? S klukama se taky bavím, ale jen tak o škole, ven s nima moc nechodíme. Chcou pořád hrát fotbal nebo běhat a tak, to mě nebaví. Chápu, taky mě to s rukama nebavilo, ale i oni se časem změní. Uvidíš, že budete mít potom dobré vztahy a po škole se s nimi ráda uvidíš. No to nevím. Kluci jsou divní. A kdyby Roman nebyl divný jak ty říkáš a chtěl by jít ven, jen si popovídat, projít se, šla by si s ním? A vzala bys třeba i ostatní kamarádky? Nejspíš jo. Kdyby nechtěl hrát fotbal jako ostatní, tak bych s ním šla, ale ne sama, kdybych se s ním začla nudit. Vzala bych s sebou holky. Teď si představ, že tenhle Roman je tvůj nový spolužák. Paní učitelka ho přivede do třídy a hledá mu volné místo k sezení. Ty nesedíš s Petrou a paní učitelka ho posadí vedle tebe. Jak se zachováš? No tak asi to bude divný, je to kluk a s klukama nerada sedím, jsou pořád moc nahlas. Já si chci taky v hodinách s někým povídat, ale s nima to nejde. A když se zaměříme na to, že je například Rom? To ti vadit nebude? To ne. To je mi jedno, jestli je cizinec. Jezdíme hodně na dovolenou k moři. Tam jsou taky cizinci, nevadí mi. Takže největší problém u tebe je, že by to byl kluk, ano?
Jo, to by mi vadilo. A kdyby to byla holka? Tak budu ráda, s holkama je sranda. To věřím. Nikolo a jak se učíš? Máš dobré známky? Něco mi jde, něco ne. Třeba matika je hrozně těžká. Tu u nás neumí skoro nikdo. Ale jinak mám celkem dobrý známky. A co třeba čeština? Na vysvědčení jsem měla dvojku. Takže si myslím, že dobrý. Občas se mi nepovede diktát, ale slohovky mě hodně baví. Taky mě bavily nejvíc slohové práce. Je dobře, že ti čeština jde. Je to důležitý předmět. Ale hodně dětí s ní má problém. I Roman by s ní měl problém. Pomohla by si mu třeba s učením do češtiny? S nějakým úkolem nebo mu vysvětlit, jaké máme pravidla? Tak pokud bych to já sama věděla, tak bych mu pomohla. Sice nejsem ze třídy nejchytřejší na češtinu, ale kdyby mi řekl, tak bych mu pomohla. I úkoly bych mu dala opsat. Ve třídě si takhle většinou všichni pomáháme. To ráda slyším. Je důležité pomáhat druhým. A kdyby nastala situace, že v tělocviku Roman spadne a zraní se, nebude moct došlápnout na nohu a bude potřebovat, abys ho odvedla k lavičce, protože stojíš nejblíž ze všech, jak se zachováš? Po pravdě, když by spadnul, tak bych se asi prvně zasmála, protože by mi to přišlo vtipný, ale kdybych viděla, že ho něco bolí, tak bych mu pomohla, ale asi bych poprosila o pomoc ještě někoho, protože sama bych ho neutáhla. Tak to jsi hodná, že by si mu pomohla. Moc ti děkuji za rozhovor a měj se hezky. Není za co. Rozhovor s Petrem: Ahoj Petře. Ahoj. Tak jak sis užil prázdniny? Byly moc krátký, ale jo, byly dobrý. Byl jsem s našima u moře, tak to bylo super. To věřím, kde jste byli? Byli jsme v Turecku. Táta si vydělal letos dost peněz, tak nás vzal tam. Bylo tam teplo a hezky. To ti závidím, musí to tam být zajímavé, přece jen je to tam úplně jiné než tady, že?
To jo. Mají jiný oblečení, jiný kostely a památky. Jezdili jsme hodně po výletech, tak jsem hodně viděl. A neseznámil ses tam s někým? S nějakým cizincem? Neseznámil. Angličtina mi totiž moc nejde a jinej jazyk oni neumí, kromě toho jejich jazyka. Na hotelu byla spousta děcek, ale všechno cizinci no. Takže jsem byl furt s našima. A angličtinu už máš ve škole kolik let? No já se ji učil už jeden rok ve školce, barvy, čísla a ty jednoduchý věci. A ve škole ji mám pět let, jdu teď už do devítky. Kam by si chtěl jít na střední školu? To ještě nevím. Nemám moc dobrý známky, takže asi nějakej učňák. A jakej obor by tě zajímal? To ještě nevím. Nepřemýšlel jsem nad tím. Dobře, nebudu tě tím trápit. O tom si vyslechneš letos ještě hodně. Víš, co by mě zajímalo? Když si teď byl v tom Turecku, dovedeš si představit, že by s tebou chodil do třídy třeba Turek, říkejme mu třeba Roman, aby se nám to dobře skloňovalo. Jako kluk z Turecka? Ano. No asi ne, protože by nám nerozuměl, nemohl by se s náma učit. To si nemyslím. Mohl by ses s vámi učit, ale určitě by potřeboval pomoct. Třeba v češtině, potřeboval by vysvětlit pořádně gramatiku, a jak se u nás skloňuje. To by si mu mohl vysvětlit, co říkáš? No čeština mi moc nejde. A i kdyby mi šla, tak on si musí umět poradit sám. Nebo jeho rodiče. Když tu chcou žít, musí přece umět náš jazyk, ne? Nechal bych ho, ať se snaží sám. Dobře, a kdyby ho paní učitelka posadila vedle tebe do lavice, povídal by sis s ním a o čem? Já bych nechtěl, aby vedle mě seděl. V Turecku je spousta nemocí. Pořád nám říkali, ať si dáváme pozor, co jíme a pijeme, tak bych od něj určitě něco chytl. Učitelce bych řekl, ať ho posadí jinam. Nechtěl bych s ním sedět. Takže by si se s ním ani nebavil? Asi ne. Možná bych se ho zeptal na něco, co jsem v Turecku třeba neviděl, ale jinak bych se s ním asi moc nebavil. Kamarádi bysme spolu nebyli. Aha. Předpokládám, že by si s ním ani nešel ven. Třeba si zakopat, zaběhat nebo si třeba zahrát hru na počítači? I s tvými kamarády? Kdyby nás šlo víc, tak by mi tam asi nevadil. Ale sám bych s ním ven nešel. Našim by se to taky určitě nelíbilo, že se kamarádím s takovým tmavým klukem.
No a teď si představ, že byste šli třeba parta kluků na ten fotbal a on spadl a nemohl došlápnout na nohu. Potřeboval by tedy, abyste ho odvedli domů. Pomohl by si mu? Však by nás tam bylo hodně, takže by někdo šel a zbytek z nás by tam zůstalo a hrálo dál. Já pomáhám jenom kamarádům a tohle by můj kamarád určitě nebyl. Dobře, tak moc děkuju za rozhovor a užij si zbytek prázdnin. Ahoj Dík, čau. Rozhovor s Michalem: Ahoj Michale, tak jaké byly prázdniny? Super, byl jsem na táboře. Takže si je strávil s kamarády? Jo. S kámošema na táboře to bylo super. Užili jsme si spoustu srandy. A jel si s kamarády z tvého města nebo si se seznámil s někým až na táboře? Já jezdím vždycky s Lukášem. To je můj dobrej kámoš. Chodíme spolu do třídy i ven. Ale i tam jsme se skamarádili s pár klukama. To je dobře. No ale za dva dny ti začíná škola, že? Jak se tam těšíš? No ani moc ne. Nebaví mě to. Baví mě tam akorát tělocvik. Takže rád sportuješ? Jo. Baví mě hodně fotbal. I chodím trénovat a máme zápasy. A kdyby ve třídě v tělocviku někdo upadl, pomohl by si mu? Určitě jo, i když přiznávám, že ze začátku bych se možná trochu smál. Pomohl by si i Romanovi, o kterém jsme se bavili? Pomohl bych mu na lavičku a pak bych zavolal učitelku, aby se podívala, co mu je. A vadilo by ti, kdyby seděl s tebou v lavici? Nevím, záleží na tom, jak by vypadal. Když by byl normální, tak proč ne. Dobře, to zní rozumně. Co budeš dělat, když si zapomene domácí úkol? Půjčíš mu ho? Jasně, když ho budu mít, příště ho zas půjčí on mně. I z češtiny? On totiž Roman má trochu nepořádek ve skloňování a celkově mu čeština dělá problémy. Potřeboval by třeba pomoct něco vysvětlit. Čeština mi taky moc nejde, ale když budu vědět, tak mu to vysvětlím.
A co když za tebou Roman přijde domů a bude chtít jít s tebou a tvými kamarády ven, půjdeš? Vezmeš s sebou kamarády? Špatně se totiž kvůli své národnosti seznamuje. Asi jo, když nebude kámošům vadit, tak půjdeme ven. Zahráli bysme třeba fotbal. Nebo florbal, ten mě taky moc baví. A máš doma hokejku? Mám svoji. Dostal jsem ji o prázdninách k narozeninám. Málem jsem ji už rozbil, protože se mi jednou nepovedlo nahrát a hodil jsem s ní o zem. Musíš dávat a svoje věci větší pozor a nerozčilovat se. Vždyť jde jen o hru. Já vím, už to neudělám, protože kdybych tu hokejku zlomil, tak by mi naši novou nekoupili a neměl bych s čím hrát. No vidíš, a to by byla škoda. Tak ti děkuji za rozhovor a měj se hezky, ahoj. Rozhovor s Ivetou Ahoj Iveto, tak jaký byl vstup do nového školního roku? No byl celkem dobrej. Učitelé toho zatím po nás moc nechcou a ještě hezký počasí, takže jsme s holkama dlouho venku, koupeme se ještě v bazénu a máme se dobře, stejně jako o prázdninách. A co spolužáci? Bylo dobré setkání s nimi? To bylo. Jsme ve třídě dobrá parta, takže je sranda. A kdyby k nám došel někdo nový? Třeba Roman. Paní učitelka by ho posadilo vedle tebe. Byla by taky určitě sranda, ne? Nebyla, držím to místo pro Simču, učitelka nás rozsadila, ale určitě nás zase posadí dohromady. Nechci sedět s žádným divným klukem. Chtěla bych, aby ho učitelka posadila jinam. V čem je Roman divný? Je prostě jinej. Říkala si, že to je cizinec, ne? Ano, to jsem říkala. No tak vidíš. Všichni cizinci jsou divní. Byla jsem s našima v létě u moře a to bylo hrozný. Jsou prostě jiní než my. A nechápu, proč se stěhují k nám do Český republiky. Asi se jim tu líbí. Mají tu třeba práci nebo vzdělání. No ale i tak si představ, že Roman s vámi do třídy chodí. Pomůžeš mu trochu s češtinou, aby si snadněji zvykal a neměl s ní problémy? Třeba jen tím, že si s ním budeš povídat, aby si češtinu poslechl a nepletl se v koncovkách? Nevím, záleží na tom, jak budu mít čas. Přestávky jsou hrozně krátký a po škole chodíme ven s holkama. A půjčila by si mu třeba alespoň úkol, kdyby ho nemohl udělat, protože mu nerozuměl?
Asi ne, vůbec ho neznám, tak ať si ho půjčí od někoho z kluků. A co ve volném čase? Šla by si třeba s partou ze třídy a s ním někam ven? Určitě ne, my chodíme ven jen s holkama. A kdyby byl Roman holka, vyrazila by si s ním a s holkama někam na procházku nebo podobně? Jako kdyby ta holka byla cizinka? Přesně tak. No já nevím. Ti cizinci jsou fakt divní. Takže asi ne. Trochu se jich bojím. Když třeba potkám s mamkou v Brně na nákupech cikána, tak je špinavej a tváří se divně. Jsou to škaredí lidi. Dobře, tak ti moc děkuju za rozhovor a úspěšný školní rok. Jo není za co, ahoj. Rozhovor s Martinem: Ahoj Martine, tak jaký si měl dneska den? Dobrý den. Dneska jsem pomáhal tátovi. A co jste dělali? Mamce se rozbily dvířka v kuchyni, tak je tam přidělával a já mu tam pomáhal. A jak si mu tam pomáhal? Hledal jsem mu šroubky, který mi řekl a on je tam přivrtával. Aha, baví tě taková práce? Docela jo, ale radši chodím ven nebo hraju hry na počítači. A co ve škole? Jak ti to tam jde? Jak co. Co ti třeba jde? Počítače, baví mě tělocvik a pracák, tam chodíme hodně na zahradu nebo jsme v dílnách. A co třeba matematika nebo čeština? Matika celkem dobrý, mám tak dvojky trojky. A čeština je hrozná, ta mi vůbec nejde. Co ti dělá problémy v češtině? Nejvíc diktáty, vždycky dostanu čtverku. Nejde mi to. Máš ve třídě hodně kamarádů?
No ani nemám. Nebaví se s tebou děti ze třídy? Moc ne. Oni jsou z města a jsou všichni pořád spolu. Se mnou se nebaví. Takže by si uvítal nového spolužáka, který by se s tebou bavil? Jo to jo. I kdyby se jednalo o Romana, který je jiné národnosti? Který je z jiného státu? Mě by to nevadilo, hlavně, že bych měl kamaráda. Chtěl by si, aby seděl s tebou v jedné lavici? Asi jo. Pomáhali byste si navzájem, to by bylo fajn, co říkáš? Jo. Třeba bysme spolu dělali úkoly. Ale on by asi neuměl moc česky, že? Trochu by určitě uměl. Ale mohli byste se tu češtinu učit spolu a třeba by vám to šlo oběma potom líp. To by bylo super. Mamka mi moc nadává za ty diktáty. I se to se mnou učí, ale i tak mi to nejde. Všechno se časem naučíš, neboj. Říkal si, že tě baví tělocvik. Který sport máš nejradši? Baví mě běhání. To mě také vždycky bavilo. Máš radši delší nebo kratší tratě? To je jedno, prostě rád běhám. A už si někdy upadl? Jako malej hodněkrát. Teď už ani moc ne, když nezakopnu. A kdyby spadl Roman a nemohl chodit, co by si udělal? No zavolal bych paní učitelku a mezitím bych mu chtěl nějak pomoct. Kdyby mu tekla krev, tak bych mu dal kapesník. Tak to si hodný. Martine, já už budu muset jít, máš ještě dělat úkoly. Tak se měj hezky a ať najdeš brzy dobrého kamaráda. A moc děkuji, že sis se mou povídal. Ahoj Nashle. Rozhovor s Matějem: Ahoj Matěji, jak se máš dneska? Ahoj, mám se dobře, ale jsem trošku unavenej.
A z čeho si unavený? Brzo jsem ráno vstával. Jel jsem s tátou na ryby. Chytáš ryby? A kam tady jezdíte? Jezdíme jen tady do lesa. Tam je velkej chovnej rybník. Patří mýmu dědovi a nikdo tam nebývá. A baví tě to? Ano, je to super. Akorát mě nebaví, že musím pořád mlčet. Táta říkal, že mu pořád plaším ryby, když mu chci něco říct. Tak potichu si povídat můžete, ne? Potichu jo, ale když to já moc neumím. Všichni mi říkají, že mám moc hlučnej hlas. Tak máš ho takový hlasitější, ale to nevadí, aspoň ti jde dobře rozumět. A co škola? Jak ti to tam jde? Tak teď teprve začala, takže je to ještě v pohodě. Ale za měsíc to bude horší. Začnou se psát písemky a mě se zase nebude chtít učit. To chápu, ale všechno zvládneš, ne? Máma mi říkala, že máš dobré známky. Celkem dobrý jsou, ale musím se fakt učit, což mě nebaví. Co tě baví nejvíc za předměty? Nejvíc matika a počítače. Letos nám začala chemie, tak ta je taky celkem zajímavá. Vzpomínáš si, jak jsem ti říkala o tom chlapci, Romanovi? Ano, vzpomínám. A on k nám nastoupí na školu? Uměl by sis to představit? Tak mě je celkem jedno, kdo tam chodí. Jsme stejně pořád ve třídě. A kdyby přišel přímo do vaší třídy a paní učitelka by mu vybrala místo vedle tebe. Jak by si zareagoval? Vedle mě ale sedí Luboš. Zkus si představit, že bys seděl sám. No asi by mi to bylo jedno. Ať si klidně sedne. Dobře. Sedí teda s tebou. Ale bohužel mu škola nejde tak dobře jako tobě. Pomohl by si mu občas s úkoly? Nebo mu třeba něco vysvětlil? Tak kdybych to věděl, tak asi jo. On by mě zase mohl naučit něco jinýho, co mi nejde.
To je dobrý nápad. A jak by si mohl Romanovi ještě pomoct? Nikoho tu nezná. Ani ve škole ani ve městě. Ukázal by si mu to tady a šel třeba společně s ním a tvými kamarády ven? Aby byl v kolektivu a lépe se seznamoval? Já nevím. S klukama ze třídy se bavím, občas jdeme společně po škole někam ven, ale nevím, jestli by oni chtěli, aby šel s náma. Oni jsou takoví jiní. Kamarádím s nima hlavně proto, že jsou se mnou ve třídě, ale nevím, jak by se jim líbilo, že s náma jde ven cizinec. A ty sám by si s ním šel. Asi jo. Ukázal bych mu třeba, kde je tady hřiště a různý obchody, aby věděl, kam může jít. Když se vrátíme zpátky do školy. Může se stát, že se někdy někdo při hodině tělocviku zraní. Stalo by se to třeba Romanovi. Spadl tak nešikovně, že by nemohl došlápnout na nohu a potřeboval by odvést na lavičku. Jak bys zareagoval? Paní učitelka nás učila takový speciální nošení na rukách. Tak bych zavolal někoho ze třídy a na ty ruce bysme ho naložili a odnesli ho k paní učitelce. Výborně, tak to si hodný. Tak já už budu muset, Matěji, pomalu odejít. Moc ti děkuju za rozhovor a třeba se ještě někdy uvidíme. Tak ahoj. Ahoj Rozhovor s Terezou: Ahoj Terezo, jak si užíváš prázdniny? Ahoj, užívám si je hlavně s kamarádkama. Jezdíme často k sobě na návštěvu, protože ony nejsou odtud, tak u sebe přespáváme, chodíme na táboráky a je to fajn. To je dobrý program. A chystáš se s rodiči někam na dovolenou? Ještě nevím, jestli někam pojedem. Mamka je pořád v práci a tátovi se nikam moc nechce. Spíš by byl doma u bazénu. Necestuje moc rád. A ty cestuješ ráda? Docela jo. Ráda se podívám do jiné země, ale i tak se vždycky ráda vracím domů. To znám. Všude dobře, doma nejlíp, že? A jaký máš vztah k cizincům? Na dovolený dobře, ale tady v České republice se jim vyhýbám. Podle mě sem nepatří. Takže by si asi nebyla nadšená, kdyby k vám do třídy začal chodit cizinec. No to určitě ne. Nemám je ráda. Mají svoji zemi, nevím, proč musí bydlet tady. Ve městě bydlí spoustu cikánů. Ti akorát kradou a dělají po městě nepořádek. Prostě tu nemají podle mě, co dělat. Štvou mě jenom, když je vidím jít po městě, takže kdybych někoho takovýho měla ve třídě, tak snad požádám učitelku, ať mě dá do jiný třídy. Tohle prostě ne.
Takže ptát se tě na další otázky, jestli bys třeba byla ochotná někoho takového doučovat nebo jít s ním ven je asi zbytečné, že? To určitě jo. Já mám svoje kamarády a svoji třídu a měnit to nechci. Bohužel tyto lidí nemám ráda. Dobře. I tak ti děkuju za rozhovor. Není za co. Rozhovor s Leonou, Ondřejem a Simonou: Tyto rozhovory byly vesměs totožné. Leona, Ondřej a Simona bydlí ve stejném panelovém domě. Mají všichni tři špatnou zkušenost s Romy, protože hned ve vedlejším panelovém domě bydlí dvě romské rodiny a nechovají se k ostatním zrovna pěkně. Děti kradou, uráží, mluví sprostě na ostatní a jednou dokonce vyvíjeli jakýsi nátlak na Simonu. Proto tito tři nechtěli ani slyšet o tom, že by v jejich třídě měli nějakého cizince. Mají jednoduše strach a myslí si, že jsou všichni stejní. Před očima se jim jeví velice špatný příklad a ten uvidí již celý život a cizincům, hlavně tmavé pleti, se chtějí vyhýbat. Rozhovor s Davidem: S Davidem jsme vedli velice zajímavý rozhovor. Na začátku rozhovoru vyprávěl o svojí přítelkyni a o kamarádech, když jsem stočila rozhovor na imaginárního chlapce Romana, najednou se nebavil tak jako předtím. Jak kdyby měl nějakou špatnou zkušenost s lidmi jiné národnosti. Odpovídal velice vyhýbavě a spíš na všechno negativně. Na situaci, která se odehrává v hodině v tělocviku, zpočátku vůbec nechtěl odpovědět, ale později řekl větu, kterou jsem asi očekávala. Naznačil, že proč by měl pomáhat někomu, kdo sám páchá nějaké zlo, a kdo také nikdy nikomu nepomůže. Rozhovor s Kryštofem: Jediný z rozhovorů, u kterého jsem byla ráda, že jsem si ho nemohla nahrát, byl právě rozhovor s Kryštofem. Kryštof je silně rasistické povahy. Uměl se až moc živě vžít do všech situací, které jsem mu popsala a jsem ráda, že nemusím dělat přepis toho rozhovoru, protože ta slova, která používal bych zde ani uvést nemohla. Tento rozhovor tedy nebudu nijak komentovat.