Současná situace na Blízkém východě Přednáška pro Univerzitu třetího věku 3.5.2010 Radka Havlová (havlova@vse.cz)
I. Stručná historie izraelsko-palestinských
Plán vzniku Izraele a Palestiny Rezoluce OSN 181/II (listopad 1947) Plán vzniku dvou států Izrael Palestina Jeruzalém pod mezinárodní správou
Vznik Státu Izrael Izraelský stát vyhlášen 14.5.1948 Ben Gurionem Palestinský stát nebyl vyhlášen Následováno tvrdými boji
Izraelsko-arabské války Celá druhá polovina 20. století 1. izraelsko-arabská válka 1948: válka za nezávislost 2. izraelsko-arabská válka 1956: Suezská krize (Sinajská válka) 3. izraelsko-arabská válka 1967: šestidenní válka 4. izraelsko-arabská válka 1973: jomkipurová válka Izraelská invaze do jiţního Libanonu 1982 1. palestinská intifáda 1987
Válka za nezávislost 1948
Palestinští uprchlíci
Šestidenní válka 1967 Podstatné rozšíření území Izraele Okupovaná území Západní břeh Jordánu, pásmo Gazy, Golany Idea Velkého Izraele Sjednocení Jeruzaléma pod izraelskou kontrolu Včetně Starého města a arabského Východního Jeruzaléma Změna hranic v oblasti S Egyptem, Jordánskem, Sýrií Rezoluce RB OSN 242: území za mír
Mírová smlouva Izrael-Egypt Camp David 1979 Jednání v Camp Davidu (Maryland, USA) 6. 17.9.1978 Pod vedením amerického presidenta Cartera, MZV USA Henry Kissinger Podpis mírové smlouvy 26.3.1979 ve Washingtonu Ratifikace parlamenty v Egyptě, Izraeli V Egyptě schválení v referendu (99,5% pro) Nobelova cena míru pro Begina, Sadata
První palestinská intifáda 1987 Termín: palestinské lidové povstání Mediální obraz: boj mladých Palestinců kameny proti izraelské okupační armádě Průběh intifády 9.12.1987 počátek všelidového palestinského povstání Povstání proti izraelské okupaci Cílem odchod izraelských vojsk a vyhlášení palestinského státu v souladu s rezolucí OSN 181
Ztráta palestinského území v období 1946-2000
Mírový proces 90. let 30.10.-1.11.1991 Madridská mírová konference 13.9.1993 Arafat Rabin: společná izraelsko-palestinská Deklarace principů: Deklarace o zásadách palestinské autonomie a o vzájemných uznání Oslo I. 4.5.1994 Smlouva Gaza Jericho 28.9.1995 Izraelsko-palestinská prozatímní dohoda o západním břehu Jordánu a pásmu Gaza: Dohoda o rozšíření autonomie na okupovaných územích Oslo II. 17.1.1997 Dohoda o Hebronu 23.10.1998 Memorandu z Wye River 11.-25.7.2000 Camp David II.
Madridská konference 30.10.-1.11. 1991 Madrid Výsledek: plán na urovnání blízkovýchodních nepokojů Bilaterální jednání (Izrael OOP) Cílem vyřešit konflikty minulosti Zavedení systému prozatímní samosprávy na dobu pěti let Ve druhé fázi se mělo rozhodnout o trvalém statusu okupovaných území. Multilaterální jednání o budoucnosti Blízkého východu Izrael s okolními arabskými státy Jordánsko, Sýrie, Libanon Cílem uzavření mírových dohod, rozvoj regionální spolupráce Vyřešení palestinské otázky v regionálním kontextu
Vztahy Izrael OOP Zlepšení vzájemných vztahů Oficiální izraelskopalestinská jednání zahájena na Madridské konferenci 1991 Tajná jednání Izrael-OOP v Oslo 9.9.1993 dopis předsedy OOP Jásira Arafat: změna postoje k ţidovskému státu Izrael: uznání OOP jako představitele Palestinců při mírových jednáních
Základní principy dohod Rezoluce OSN 242 (1968): výměna území za mír Palestinská autonomie uzná právo Izraele na existenci uzavře s Izraelem mírovou smlouvu zaručí bezpečnost Izraele Izrael se stáhne z okupovaných územích umoţní vznik samostatného palestinského státu staţení za zelenou linii (hranice z roku 1967)
Dohoda z Oslo 13.9.1993 Deklarace o zásadách palestinské autonomie a o vzájemných uznání známé jako Oslo I. Princip výměny území za mír (rezoluce OSN 242, 338) Potvrzení zavedení prozatímní samosprávy na okupovaných územích v průběhu pěti let Čtyři fáze přenosu pravomocí na palestinskou autonomii:
Dohoda z Oslo II. Washington, 28.9.1995 Izraelsko-palestinská prozatímní dohoda o západním břehu Jordánu a pásmu Gaza Oslo II. Zřízení palestinské samosprávy na okupovaných územích vlastní řízení vnitřních záleţitostí Palestinci Rozšíření palestinské samosprávy na západní břeh Jordánu Dohoda o zvýšení dodávek vody Palestincům a postupném propouštění vězňů Izrael: nadále kompetence v otázkách vnější bezpečnosti a ţidovských osadníků na okupovaných územích Odsud izraelských jednotek z okupovaných územích dle dohody s výjimkou Hebronu
Dohoda z Oslo II. Tři typy palestinských území: Oblast A hlavní palestinská města kompletní palestinská autonomie kontrola nad civilní správou, bezpečnost zajištěna palestinskou policií Oblast B palestinská města a vesnice na Západním břehu Jordánu, v nichţ ţije více neţ 68% arabských obyvatel odpovědnost palestinské samosprávy za civilní záleţitosti bezpečnost a pořádek pod kontrolou Izraele Oblast C neosídlené části Západního břehu území strategicky významné pro Izrael a ţidovské osadníky nadále pod kontrolou Izraele o budoucím statutu se má pravidelně jednat
Palestinská území dle Oslo II.
Vývoj ve druhé polovině 90. let 1995 Zavraţdění izraelského premiéra Rabina 996 zvolení Palestinské národní rady (PNR) v čele Arafat, sídlo v Gaze 1996 zrušení článků Charty OOP volajících po zničení Izraele (PNR) 1996 operace Hrozny hněvu proti hnutí Hizballáh v jiţním Libanonu
Dohoda o Hebronu 17.1.1997 Hebron převáţně arabský Radikální ţidovští osadníci ve městě (svatá místa judaismu) ochrana izraelskou armádou Rozdělení Hebronu do dvou zón Palestinská a izraelská kontrola jednotlivých zón
Memorandum z Wye River 23.10.1998 Izraelský premiér Benjamin Netanyahu Cílem usnadnění implementace Prozatímní dohody o západním břehu Jordánu a pásmu Gazy z 28.9.1995 Důraz kladen na reciprocitu Časový harmonogram přenosu pravomocí Izraele na palestinskou autonomii Postoupení dalších zhruba 27,8% území Závazek bojovat proti terorismu a spolupracovat v otázkách bezpečnosti
Memorandum z Wye River 1998
Teroristické útoky v Izraeli v 90. letech
Stažení z jižního Libanonu Premiér Ehud Barak (zvolen v květnu 1999) Snaha o pokračování mírového procesu jednání s Arafatem Květen 2000 stažení Izraele z jižního Libanonu
Mírová jednání v Camp Davidu II. Mírová jednání v Camp Davidu 11.-25.7.2000 Za účasti presidenta Clintona Jednání Arafata a Baraka Snaha o komplexní řešení neuzavřených problémů otevření kontroverzních otázek Jeruzalém, osadníci, uprchlíci, voda Neúspěch Shoda na nutnost mírového řešení izraelsko-palestinského konfliktu
Druhá intifáda Odlišnost od první intifády 28.9.2000 návštěva Ariela Šarona na Chrámové hoře v Jeruzalémě Nepokoje Palestinců vůči Izraelcům Tvrdé izraelské potlačení povstání Stále pokračuje bludný kruh násilí Pokles podpory mírového procesu mezi Izraelci a Palestinci díky násilí
Vnitropolitický vývoj v Izraeli Rezignace premiéra Baraka Volby leden 2001 zvolen Ariel Šaron Strana Likud Jestřáb, protipalestinský postoj znovuzvolen i ve volbách v lednu 2003
Snaha o mírové řešení konfliktu mírové jednání Říjen 2000 Šarm aš-šajch Prosinec 200 Camp David Leden 2001 Taba Duben 2001 Mitchellova zpráva Únor 2002 Mírová iniciativa saúdskoarabského korunního prince Abdulláha Červen 2001 Tenetův plán příměří mezi Izraelci a Palestinci Zvýšený tlak na obnovení mírových rozhovorů po teroristických útocích na USA v září 2001
Budování bariéry proti terorismu Od roku 2002 Celková délka bude asi 650 km Izrael: zabránit terorismu Palestinská kritika Velmi kontroverzní (odsouzení MSD - 2004)
Palestinské útoky Začátek stavby plotu a přítomnost izraelských bezpečnostních složek 25 20 Vykonané Zachycené 15 10 5 0
Oběti během druhé intifády 2000-2007
Cestovní mapa Duben 2003 Bush, Šaron, Abbas Společný plán USA, Ruska, EU a OSN ( Čtyřka ) pro mírové řešení blízkovýchodního konfliktu Předpoklad vzniku palestinského státu Návaznost na dřívější mírové konference a rezoluce OSN Jasná definice tří fází vzniku Palestinského státu s určením přesných termínů pro přechod politických, ekonomických, bezpečnostních a dalších kompetencí z Izraele na Palestinský stát do r. 2005 při současném poskytnutí bezpečnostních záruk pro Izrael
Změny v palestinské autonomii Březen 2004 - Izrael zabil vedoucí představitele hnutí Hamás - šejch Ahmad Jásin (22.3.2004) Říjen 2004 podpora Knesetu pro plán izraelského premiéra Ariela Šarona na vyklizení židovských osad a stažení židovských osadníků z pásma Gazy a severního Samaří Listopad 2004 umírá Jásir Arafat
Reformy Palestinské autonomie Dělba moci Premiér Ahmad Kurája po smrti Arafata Volba nového prezidenta Mahmud Abbás (Fatah) Příměří s Izraelem Palestinský stát Největší politické strany a hnutí: Fatah (Arafat, Abbás) největší strana v OOP islamisté: Hamás, Islámský dţihád
Stažení Izraele z pásma Gazy Srpen až září 2005 Odsun z pásma Gazy
Stažení Izraele z pásma Gazy Pásmo Gazy po odsunu problém ekonomické soběstačnosti závislost na Izraeli a zahraniční pomoci vysoká nezaměstnanost Izrael nadále kontrola přístavů a vzdušného prostoru (obavy z terorismu) Dopady na Izrael Kadima (Olmert)
Palestinská autonomie 26. leden 2006 volby do parlamentu - vítězství Hamásu Odsouzení mezinárodním společenstvím Blízko k občanské válce Hamas (Haníja, Gaza) vs. Fatah (Abbas, Západní břeh) Ekonomická a potravinová krize v Gaze
Parlamentní volby v Izraeli 28.3.2006 volby do parlamentu Vítězí Likud, Kadima Vláda premiéra Ehuda Olmerta Hlavním cílem: Ukončení izraelsko-palestinského konfliktu stanovení konečných hranic Izraele
Válka Izraele a Palestinců 2006 9.6.2006 Hamás porušil 16-ti měsíční příměří s Izraelem Červen - červenec 2006: útoky na Izrael a Hamás 26.7.2006 zahájení izraelské protiofenzívy do pásma Gazy, 23 mrtvých Paralelně probíhající válka v Libanonu
Raketové útoky z palestinského území na Izrael
Válka Izraele a Libanonu (Hizballáhu) 2006 12.7.2006 Hizballáh zajal 2 izraelské vojáky 13.7.2006 izraelská ofenzíva do Libanonu, bombardování jiţního Libanonu a Bejrútu, letecké útoky Civilní i vojenské oběti v Libanonu i severním Izraeli (1183 mrtvých) Angaţovanost OSN, USA a EU v úsilí o ukončení bojů 11.8.2006 rezoluce RB OSN 1701
Izraelské útoky na Libanon 2006
Válka Fatah vs. Hamas Palestinská autonomie na pokraji zhroucení a občanské války červen 2007: EU uvolňuje zadrţovanou finanční pomoc Palestinské autonomii červen 2007: Izrael uvolňuje 350 milionů dolarů ze 700 zadrţovaných palestinské autonomii pro nouzový kabinet prezidenta Abbáse, nikoliv pro vládu Hamásu (zadrţovaná cla)
Mírová jednání v Annapolisu 2007 Listopad 2007 obnovení mírových rozhovorů Ehud Olmert, Mahmud Abbas Cílem vytvoření samostatného palestinského státu do r. 2008 12.12.2007 první schůzka od jednání v Annapolisu v Jeruzalémě Novátorský přístup paralelního postupu Izraelci a Palestinci se nejdřív shodnou na konečném cíli pak začnou všechny závazky postupně splňovat Tony Blair
Současná situace 2.3.2009 Šarm aš-šajch /Egypt/ - dárcovská konference pro Gazu - celkem příslib pomoci Gaze ve výši cca 3,6 miliard Euro Únor 2009 volby v Izraeli Premiér Netanyahu Ministr zahraničí Lieberman
II. Velmoci
Diplomatické vztahy Izraele
Arabské státy Hlavní spory o náboţenství (islám vs. judaismus) Během 90. let podporovala zhruba polovina arabských států mírové řešení izraelsko-palestinského konfliktu 90. léta normalizace vztahů mezi Izraelem a mnohými arabskými Oficiální postoj elity většiny arabských států vůči Izraeli 1. Izrael se musí stáhnout na hranice z června 1967, tj. na tzv. zelenou linii; 2. musí dojít k vyhlášení samostatného palestinského státu s hlavním městem ve Východním Jeruzalémě 3. palestinští uprchlíci musí mít právo na návrat, případně na kompenzaci Problém arabských států - vysoká personifikace politiky Mír s Izraelem jen Egypt (1978) a Jordánsko (1994)
Turecko Izrael a Turecko poprvé v historii spojencem Izraele je muslimský stát 1993 podpis deklarace o strategické spolupráci 1996 Izraelsko-turecké strategické partnerství Dovoz vody z Turecka do Izraele Společné rysy prozápadní sekulární státy vojensky a hospodářsky nejsilnější v oblasti relativně stejná zahraniční politika vojenské partnerství Turecka s Izraelem oba státy bojují s terorismem
Vztah s velmocemi USA SSSR/Rusko Evropská Unie OSN
USA USA dlouhodobě povaţovány za spojence Izraele Oboustranně výhodná strategická aliance Izrael příjemcem různých forem americké finanční, ekonomické, vojenské a strategické pomoci Vůdčí role USA v mírovém procesu Sporné otázky americko-izraelských vztahů
Rusko (SSSR) Změny sovětské/ruské politiky na Blízkém východě ve 20. století Vliv sovětských imigrantů na formování Izraele Základ izraelské kultury z ruských tradic Ideologický vliv Politická a ekonomická elita Izraele Druhá polovina 20. století vliv Studené války, SSSR podporuje arabské státy 90. léta: vyváţená ruská politika, ruští imigranti v Izraeli
Ruští imigranti v Izraeli Vnitropolitické změny po rozpadu SSSR V Izraeli celkem zhruba milion Ţidů z ex-sssr Problematická skupina Výrazný vliv na politickou scénu v Izraeli Vliv na kulturní vztahy Ruska a Izraele
Rusko-palestinské vztahy Studená válka SSSR pro palestinský Po konci studené války vyváţenější postoj ruské zahraniční politiky v oblasti Ekonomická a politická podpora palestinské autonomie Druhá intifáda: ruská podpora amerických návrhů na mírové řešení blízkovýchodního konfliktu a obnovení mírového procesu na Blízkém východě Nekonzistentnost ruské politiky
Evropská Unie Středomoří významný prostor pro EU Barcelonský proces (Euro-středomořské partnerství) Zprostředkovatelské úsilí v mírovém procesu (Solana, Blair) EU vnímána propalestinsky Nejednotná politika EU na Blízkém východě
OSN 22.11.1947 plán dělení Palestiny rezoluce OSN 181 (III) Snaha o mírové řešení konfliktu Šestidenní válka 1967 rezoluce RB OSN 242 Yom-kippurová válka 1973 rezoluce OSN Druhá intifáda rezoluce, Cestovní mapa OSN vnímána propalestinsky Palestinští uprchlíci (UNRWA) 22.11.1974 rezoluce VS OSN 3236 nezadatelné právo palestinského lidu na sebeurčení, nezávislost a na návrat 1975 Výbor OSN pro naplňování nezadatelných práv palestinského národa Překáţky aktivnější politiky OSN na Blízkém východě
Hlavní nedořešené problémy Jeruzalém Palestinští uprchlíci Ţidovské osady Přístup k vodním zdrojům