Parlamentní institut Oddělení všeobecných studií. Historický kontext a současný vývoj v Palestině

Transkript

1 Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentní institut Oddělení všeobecných studií Historický kontext a současný vývoj v Palestině Informační podklad č Zpracovali: Lucie Brožová Michal Částek Jan Němec Štěpán Pecháček Václav Štěrba Únor

2 PI Palestina je historické území nacházející se mezi řekou Jordán a Středozemním mořem o rozloze asi asi km² Na většině jejího území se dnes nachází stát Izrael. Označení Palestina je dnes používáno pro Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy o rozloze asi 6600 km² se 3 mil. obyvatel. Oficiálně tato území spravuje Palestinská samospráva, jejímž předsedou je od roku 2005 Mahmúd Abbás. (v letech Jásir Arafat). Obyvatelé jsou většinou muslimové ale existuje tu i početná křesťanská menšina. Stručný historický vývoj 2. poloviny 20. století Po 1. světové válce tvořila Palestina spolu se sousedním Zajordánskem mandátní území Společnosti národů ve správě Velké Británie. Od 30. let minulého století začaly sílit požadavky Židů na vlastni stát Od meziválečného období začala proudit do Palestiny pod vlivem sionismu masová imigrace Židů, která změnila etnickou mapu oblasti. Před vyhlášením nezávislosti Izraele žilo na území Palestiny kolem Židů. V roce 1947 byl při OSN utvořen Zvláštní výbor pro Palestinu. Vznikly dva návrhy na řešení situace. Tzv. menšinový, který předpokládal vznik federálního státu a tzv. většinový, který předpokládal vznik samostatného státu Arabů, Židů a zvláštního pásma pod mezinárodní správou v oblasti Jeruzaléma. Americký prezident Truman podporoval většinový plán, a ten na půdě OSN nakonec zvítězil. V okamžiku, kdy OSN rozhodlo o vzniku židovského státu se na arabské části palestinského území nezformovala jasná politická reprezentace. 14. května 1948 byl vyhlášen stát Izrael. To vyvolalo okamžitý letecký útok Egypta. V průběhu války se podařilo Izraeli získat o polovinu větší území (asi 7000 km 2 ), než měl mít podle rozhodnutí OSN Podle údajů OSN odešlo z území zabraných Izraelem Arabů. Současné hranice mezi Izraelem a Palestinou, (tzn. Západní břeh Jordánu a pásmo Gázy), jsou na linii příměří (tzv. zelená linie) z roku roku V roce 1967 došlo ke konfliktu Izraele s Egyptem, Sýrií a Jordánském v tzv. šestidenní válce a vyústila v izraelskou okupaci Západního břehu, pásma Gázy, Sinajského poloostrova a Golanských výšin. Deklarace OSN z roku 1974 přiznala Palestincům právo na sebeurčení a národní suverenitu. Arabské země uznaly roku 1974 za jediného reprezentanta Palestinců Organizaci pro osvobození Palestiny (=OOP; založena roku 1964) a Valné shromáždění OSN uznalo OOP jako reprezentanta palestinského lidu. Řada zemí přiznala zástupcům OOP diplomatický statut (kromě arabských států a států sovětského bloku mimo jiné i Indie, Rakousko, Kypr). Poté, co Jordánsko přerušilo roku 1988 svazky s okupovaným Západním břehem Jordánu, (čímž se Jordánsko formálně zřeklo území Předjordánska), vyhlásila OOP v zahraničí nezávislý Palestinský stát s Jásirem Arafatem v čele. Po válce v Perském zálivu byla zahájena jednání mezi Izraelem a dalšími arabskými státy a v souvislosti s nimi byla roku 1993 v Oslo uzavřena dohoda mezi Izraelem a OOP o omezené autonomii arabského obyvatelstva v pásmu Gázy a části Západního břehu Jordánu s výhledem na vytvoření samostatného Palestinského státu. Na začátku 90. let zde tedy probíhal mírový proces, při kterém byla pod vedením Izraele a Jásira Arafata vytvářena palestinská státní správa, ale protože včas nevznikla palestinská policie, nikdo nezabránil intifádě z roku 1999, kdy zaútočili palestinští teroristé na objekty a obyvatele v Izraeli. Izraleská armáda poté obsadila významná města a mírový proces fakticky skončil. Po smrti Jásira Arafata v roce 2004 byl zvolen prezidentem palestinské samosprávy Mahmúd Abbás. Po selhání dohod 2-0ste začala druhá intifáda v září Islámští náboženští teroristé, Hammás a Islámský džihád, se přihlásili k zodpovědnosti za většinu sebevražedných útoků v Izraeli. Izraelská vojenská odpověď na povstání a guerillovou válku eskalovala na intenzitě a rozsahu během let 2001 a 2002.

3 PI Statut Jeruzaléma Sočasný statut Jeruzaléma je sporný. Od roku 1949 byl rozdělen tzv. zelenou linií mezi Izrael (západní část města) a Jordánsko (východní část). Východní část města byla Izraelem dobyta v tzv. šestidenní válce v roce V roce 1980 přijal izraelský parlament zákon, kterým prohlásil celý Jeruzalém za hlavní město Izraele. Tuto anexi východní části města však většina států světa neuznává a místo Jeruzaléma uznávají jako hlavní město Izraele Tel Aviv. Palestinci považují východní Jeruzalém za hlavní město budoucí samostatné Palestiny. Palestinská samospráva Politický systém Hlavní složkou výkonné moci je Palestinská samospráva (PS), která vznikla jako výsledek mírových jednání v Oslu. Význam a reálná moc byla během několika let její existence značně zpochybněna řadou korupčních skandálů, neschopností vypořádat se s násilím a konečně i nízkou podporou ze strany vlastních obyvatel, kterým nedokázala poskytnout základní zajištění. Od jejího vzniku držel veškerou moc ve svých rukou Jásir Arafat, až na jaře 2003 ve snaze o naplnění cílů Cestovní mapy byl zvolen premiérem Muhmad Abbas. Jeho nástup měl znamenat počátek post-arafatovské éry a přinést průlom při řešení střetu, avšak Abbas již po čtyřech měsících odstoupil - jeho mírové snahy byly zastíněny pokračujícími útoky Hamásu a do značné míry také mocenským soubojem s Jásirem Arafatem. Politický systém Palestiny byl dlouhou dobu vládou jedné strany, resp. hnutí Fatah. Toto hnutí není jasně ideologicky vyprofilováno a zahrnuje široké spektrum ideových proudů, které spojuje jen otázka palestinsko-izraelského konfliktu. To však neznamená, že nemá opozici. V palestinské společnosti existují strany mimo Fatahu, které jsou v rámci politického systému irelevantní mají omezenou možnost participovat na moci. Rostoucí podpora pro Hamas vyústila v jeho vítězství ve volbách v roce Demokracie v Palestině je nedostatečná i kvůli dřívější, příliš dominantní pozici charismatického Jásira Arafata, který ve svých rukách soustředil skoro všechnu moc. Arafat po dobu své vlády rozhodoval skoro o každém kroku palestinské samosprávy, Organizace pro osvobození Palestiny i hnutí Fatah. Známý je spor Arafata právě s tehdejším premiérem Abbásem, který odstoupil, protože se nedokázali shodnout na postu ministra vnitra. Jásir Arafat chtěl dosadit svého člověka, i když to měl v kompetenci Mahmúd Abbás. Dnes je však jisté, že současní kandidáti na prezidenta nebudou mít dostatek podpory na to, aby soustředili všechnu moc ve svém úřadě. Tato skutečnost může zlepšit dělbu moci ve vnitřku palestinské společnosti. Politické strany V souvislosti s palestinsko-izraelským konfliktem je často řeč o různých militantních (někdy nazývaných teroristických) organizacích. Tyto organizace vystupují i jako politické strany. Hamas Izraelem a západními státy označen za teroristickou organizaci Hamás je vnímán svými zastánci jako legitimní vojenská síla bránící Palestince před brutální vojenskou okupací. Je to největší palestinská militantní islámistická organizace, vytvořená před 15 lety na počátku první intifády. Krátkodobým cílem skupiny je vyhnat izraelské jednotky z okupovaných území. Dlouhodobý cíl spočívá v ustavení islámského státu na území celé historické Palestiny (většina z toho patří nynějšímu státu Izrael). Skupina složená z politického a vojenského křídla má neznámý počet aktivních členů, ale desetitisíce stoupenců a sympatizantů. Odhaduje se, že až lidí se zúčastnilo 15. výročí založení Hamasu v prosinci 2002 v Gaze, kde předvídal (nyní již mrtvý) lídr skupiny Šejk Ahmed Jasín zničení Izraele do roku 2025.

4 PI Hamás operuje ve dvou hlavních oblastech: - sociální programy (budování škol, nemocnicí a náboženských institucí) - vojenské akce a teroristické útoky, které podniká ozbrojené podzemní křídlo Brigáda al-qassam Hamás byl zarytým oponentem mírových jednání v Oslo, a i přes snahy Palestinské samosprávy, měl díky sebevražedným atentátům de facto moc veto nad mírovým procesem. Moc Hamásu vzrostla zejména po neúspěšných jednání v Camp Davidu, jeho posílení také částečně zapříčinily pravidelné izraelské útoky na Arafatovu PS. Ve městech a uprchlických táborech poničených izraelskou armádou zařizuje Hamás nemocnice a školy, které slouží Palestincům, kteří se cítí kompletně ponecháni osudu zkorumpované a neefektivní PS. To, že má Hamas na svědomí nejvíce izraelských obětí a podniká útoky, obecně lépe zorganizované než ostatní militantní skupiny, má za následek, že na jeho vedení bylo podniknuto i nejvíce izraelských útoků (jako bezpečnostní opatření). Krátce potom, co byl zabit duchovní vůdce a zakladatel skupiny Šejk Jasín, byl zlikvidován i jeho nástupce Rantissi. V současnosti je hlavním lídrem skupiny Khaled Mashaal v Damašku. Rozporuplnost organizace lze pozorovat na tom, že je schopná jak podnikat sebevražedné útoky s neuvěřitelnou frekvencí, tak akceptovat mír a po několik měsíců skoncovat s útoky. Hlavním cílem intifády je osvobození Západního břehu, Gazy a Jeruzaléma, nic víc. Nemáme sílu na to, abychom osvobodili celou naši zemi, řekl BBC Rantissi v roce V našem náboženství je zakázáno vzdát se části naší země, takže nemůžeme uznat stát Izrael. Ale můžeme s nimi akceptovat mír, žít vedle sebe a přenechat komplikované záležitosti příštím generacím. Islámský Džihád Islámský Džihád je možná jedno z nejznámějších jmen spojovaných s palestinským odbojem, ačkoli to byla vždy relativně malá a okrajová organizace složená z hrstky bojovníků. Narozdíl od ostatních islamistických skupin jako Hamás, se Islámský Džihád vyhýbá politické či společenské roli. Boj proti Izraeli, Západu i sekulárním arabským režimům je považován za naplňování cílů islámu. Od vypuknutí druhé intifády v roce 2000 stál Islámský Džihád za řadou útoků od napadání židovských osad, přes automobilové bomby až po útoky na izraelské autobusy. Buňky Džihádu se uchylují ale i k méně konvenčním teroristickým taktikám, jako třeba ukamenování dvou 14-ti letých izraelských chlapců unesených z osady v Západním břehu v květnu Skupina byla založena třemi palestinskými studenty v Egyptě na konci 70. Let. Ačkoli to byli sunnitští muslimové, inspirovali se islámskou revolucí, která instalovala šiítskou teokracii v Íránu. Po Oslu se obrátili proti nově vzniklé Palestinské samosprávy a všemi způsoby se snažil ohrozit mírový proces. Islámský Džihád lze označit za jednu z nejradikálnějších palestinských militantních skupin. Fatah Jedná se o hlavní frakci OOP. Izrael obviňuje Fatah z teroristických útoků na židovské obyvatelstvo během poslední intifády a tvrdí, že za tyto útoky je zodpovědný Jásir Arafat - zakladatel a lídr skupiny. Palestinci zase prohlašují, že Fatah působí jenom na okupovaných územích, kde je podle nich odpor Izraeli jakoukoli cestou legitimní. Skupina byla založena Arafatem a jeho stoupenci na konci 50. let, když chtěli shromáždit rozptýlené Palestince k útokům na mladý izraelský stát. Velký rozvoj zaznamenala organizace na konci 70. let, kdy získala potřebnou finanční podporu od arabských států a pod efektivním vedením Jásira Arafata zaznamenala v roce 1969 neuvěřitelných 2432 guerillových útoků na Izrael. Přestože bylo vedení skupiny donuceno izraelskými zásahy přesunout se až do

5 PI vzdáleného Tunisu, hrál Fatah Hawks (vojenská odnož Fatahu tvořená mladými dobře vycvičenými muži) během první intifády klíčovou roli. Po Oslu byl Fatah Hawks rozpuštěn, avšak v roce 1995 ustanovil Fatah nové jednotky Tanzim. Ten byl vytvořen jako protiváha k domácím islámistickým skupinám (Hamas, Islámský Džihád) a také slouží jako neoficiální Brigáda mučedníků Al-Aksá Brigáda mučedníků Al-Aksá, která vznikla těsně po propuknutí poslední intifády, je ozbrojená palestinská skupina spojovaná s Arafatovým Fatahem. Analytikové tvrdí, že skupina nechce (narozdíl např. od Hamásu) islámský stát, ale používá islám jako inspiraci ke svému boji za nezávislou Palestinu. Brigáda měla vzniknout z potřeby Fatahu vykázat nějaký druh odporu vůči izraelským vpádům na území, které by mělo být pod palestinskou kontrolou. Avšak povolením skupině, aby fungovala, se dopustil Arafat pravděpodobně jak vojenského tak i politického přehmatu - jednou z izraelských odpovědí na útoky Brigády bylo i poničení infrastruktury Palestinské autority. Dále zde hraje určitou roli celá řada různých frakcí - jak islámistických, tak i sekulárních, bojujících jak klasicky vojensky, tak i odsouzeníhodnými metodami. Když média ukazují davy lidí oslavujících Hamás, tak je dobré mít na zřeteli, že ti lidé neslaví jen zabíjení, která skupina podniká, ale i sociální zabezpečení, které jim skupina nabízí. Volby v lednu 2006 Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás vyjádřil 23. ledna ve svém úřadu v Ramalláhu naději, že parlamentní volby se 25. ledna obejdou bez násilí a že budou respektovány demokratické zásady. Předvolební kampaň začala 3. ledna a její poslední akce musely skončit do 23. ledna do 23 hodin SEČ. Volby se obešly bez vážných incidentů. Jenom ve východním Jeruzalému izraelští policisté zabránili skupině židovských nacionalistů dostat se k palestinským volebním místnostem. Poblíž Hebronu se střetli příznivci Fatahu a Hamasu a zraněno při tom bylo 12 lidí. Palestinská policie zasahovala na jihu pásma Gazy střelbou do vzduchu proti rozvášněnému davu voličů. O 132 poslaneckých mandátů se ucházelo přes 700 kandidátů, mezi nimiž bylo 85 žen. Voliči odevzdávali dva hlasy, jedním volili podle stranických kandidátek, druhým kandidáta ze svého volebního okrsku. Bezpečnost voličů asi v tisíci volebních místnostech a kolem nich zajišťovalo policistů. Palestinské radikální hnutí Hamas ve volbách získalo 76 ze 132 parlamentních křesel. 43 mandátů obsadí dosud vládní Fatah. Vláda již rezignovala a předseda samosprávy Mahmúd Abbás prohlásil, že pověří sestavením vlády Hamas. Zástupci Fatahu se dohodli, že nevstoupí do vlády s Hamasem, ale chtějí vyjednávat o budoucím politickém uspořádání. Abbás sám prý i navzdory porážce svého hnutí Fatah v parlamentních volbách hodlá zůstat v čele palestinské správy až do konce svého funkčního období v roce Hamas při své předvolební kampani vsadil na populistická témata, na domácí problémy, na reformy, na korupci, na klientelismus. Na všechny tyto otázky upozorňoval opakovaně a řekl, že je chce řešit. Hamas tvrdil, že je islamistickou stranou, která má čisté ruce, není zkorumpovaná a že chce změnit poměry u Palestinců, které trápí chudoba, nezaměstnanost, za poslední týdny i bezpráví v pásmu Gazy.

6 PI Dopad voleb Po vítězství ve volbách připadne Hamasu veškerá vládní agenda včetně financování samosprávy a bezpečnostních složek. Hamas nejspíš nebude moci počítat s podporou palestinských policejních sil. Policie přitom hraje v Palestině klíčovou roli. Hamas musí udržet klid zbraní a zabránit v útocích Islámského džihádu a Brigád mučedníků od al-aksá. Většina policistů je však nakloněna Fatahu a její vedení fakticky podléhá přímo předsedovi palestinské samosprávy Mahmúdu Abbásovi z Fatahu. Velitel policejních sil Ala Husní prohlásil, Hamas nemůže převzít velení police, a varoval před rozpoutáním občanské války. Aby mohl Hamas realizovat svůj plánovaný sociální a vzdělávací program, který velkou měrou přispěl k jeho vítězství ve volbách, potřebuje finanční podporu. Nyní ale Palestině hrozí, že kvůli teroristické minulosti Hamasu přijde o stovky milionů dolarů od Evropské unie a USA. "Palestinci jsou v současnosti na pokraji bankrotu," prohlásil bývalý ředitel Světové banky John Wolfensohn. "Nikdo nebude dávat peníze do nestabilní oblasti," dodal. Hamas uvedl, že chce vést se šéfem palestinské samosprávy Mahmúdem Abbásem rozhovory o "politickém partnerství". Abbás ale Hamasu už předtím vzkázal, že jakákoliv palestinská vláda se musí držet programu mírových jednání s Izraelem tak, jak jej navrhl. Hamas ještě neřekl nic bližšího o tom, zda i nadále bude požadovat zničení Izraele. "Budeme pokračovat v našem odporu," prohlásil pouze mluvčí Hamasu Samí Abú Zuhrí. Zničení židovského státu požaduje dlouhodobý progam Hamasu, ale ve volebním programu tento bod nebyl. Představitelé Hamasu však prohlásili, že odpor proti židovskému státu pokračuje. Na výzvy Izraele, EU ani USA nereagovali. Hamas se však také musí vyrovnat i s vnějšími vztahy vůči tradičním partnerům Palestiny. Nikdo zatím neví, jaký postoj vítězné hnutí zaujme ke klíčovým politickým a ekonomickým spojencům autonomních území v arabském světě - k Jordánsku, Egyptu a Saúdské Arábii. Počítat může nejspíš pouze s podporou Íránského prezidenta Ahmadínežáda. Reakce Izraele Abbás řekl, že chce pokračovat v jednáních s Izraelem, ale úřadující izraelský premiér Ehud Olmert zatím odmítl jakákoli jednání s palestinskou vládou, jejíž součástí bude Hamas. Podle průzkumu deníku Jediot Achronot se ale 48 procent Izraelců domnívá, že jejich vláda by měla jednat s palestinskou, i když ji povede Hamas. Proti je 43 procent respondentů. Izraelský ministr obrany Šaul Mofaz prohlásil, že bude i nadále požadovat odzbrojení palestinských radikálů. Izrael také váhá s vyplacením milionů dolarů z celních poplatků, které náleží palestinské samosprávě, "Máme praktický problém, jak jednat s lidmi, kteří vyzývají ke zničení Izraele," řekl izraelský ministr financí Josef Bašar s tím, že vláda o převodu rozhodne později. Odstupující palestinský ministr hospodářství Mázin Sunúkrut prohlásil, že se samospráva může už v polovině února 2006 dostat do finanční tísně, jestliže jí Izrael celních příjmy nevyplatí. Dne Izrael odmítl nadále odvádět palestinské vládě celní poplatky, na nichž je závislých zhruba 140 tisíc Palestinců. Měla být odvedena další částka, která je posílána jednou měsíčně a činí zhruba 55 milionů dolarů. Podle expertů může tento krok Palestinu finančně zničit. Reakce Hamasu zatím není známa. Izrael po Palestině požaduje splnění třech bodů. Prvním je zastavit násilí. Druhým je uznání předchozích dohod, které Palestinci uzavřeli s Izraelem. Tento bod se musí stát doktrínou Hamasu. Třetím je uznání Izraele. Za přijetí těchto bodů se staví i Abbás, který prohlásil, že jestliže toto Hamas nesplní, nepověří ho sestavením vlády toto hnutí, ale pověří jiné strany a vznikne menšinová vláda. Později však popřel bod týkající se uznání Izraele.

7 PI Reakce Evropské unie Evropské státy a USA další mírová jednání s vládou Hamasu nevylučují, mají však zásadní podmínku: musí se zříci svého radikálního programu. Evropská unie, která ročně dává palestinské samosprávě 500 milionů eur, zmrazila přímý finanční příspěvek palestinskému rozpočtu už před volbami kvůli sporu o vyplácení platů státních zaměstnanců. Evropská Unie je po vítězství Hamasu v obtížné situaci. "Tyto výsledky by nás mohly přivést do zcela nové situace, kterou bude rada ministrů v pondělí muset analyzovat," uvedl vysoký představitel EU pro zahraniční politiku Javier Solana. Dodal také, že základním požadavkem EU zůstává uznání Izraele a oddanost mírovému řešení blízkovýchodního konfliktu, které směřuje k existenci dvou států. Podobně mluvila i komisařka pro vnější vztahy Benita Ferrerová-Waldnerová, i když šla o krok dál a vytyčila podmínky spolupráce s vládou tvořenou Hamasem. "Počítáme s tím, že budeme spolupracovat s jakoukoli palestinskou vládou, pokud bude odhodlána naplňovat své cíle mírovými prostředky," uvedla v zahraničním výboru EP. Na svém zasedání přijali poslanci Evropského parlamentu usnesení, kterým vyzývají, aby EU nadále zůstala největším donorem Palestině. Podmínkou je, že se budoucí vláda vedená militantním Hamasem zřekne násilí a uzná Izrael a vyzývají, aby Palestina spolupracovala s Kvartetem. Evropská unie by podle europoslanců měla nadále vypomáhat palestinskému ekonomickému vývoji a demokratickému procesu. Případné zastavení pomoci by podle pozorovatelů mohlo vést k ještě větší radikalizaci. EU by vyslala špatný signál, pokud by neuznala vládu Hamas, řekla zástupkyně palestinské samosprávy v EU Leila Shadid. Nově zvolení lídři Hamasu nemají podle svých slov problém se zřeknutím se násilí. Uznání Izraele ale odmítají. Postoje vybraných zemí USA Jedním dechem s gratulací palestinskému lidu k průběhu voleb reagovala americká ministryně zahraničí Riceová na výsledek voleb do Palestinské samosprávy vyjádřením, že by nová palestinská reprezentace sledovala dohodnutý plán (Road-map) mírového procesu, který by měl vyústit ve vzniku samostatného palestinského státu za současného uznání existence státu Izrael a uznání jeho práva na ni. Hamás zůstává pro USA teroristickou organizací a dokud se hnutí nevzdá násilí, neodzbrojí a neuzná právo Izraele na existenci, nepřicházejí přímé kontakty v úvahu. Jen za těchto podmínek pak může palestinská vláda počítat s materiální pomocí vlády Spojených států. Přímé zapojení vítežného hnutí Hamás do vládní odpovědnosti je preferovaným postupem, který nejen že by plně reflektoval výsledek voleb, nýbrž by také mohl napomoci při odstranění radikálních proudů z hnutí a jeho kultivaci a zbavení Hamásu nálepky protestní politické síly, která jí dosud u Palestinců spíše získávala sympatie. Sněmovna reprezentantů ve čtvrtek 2. února předložila návrh tzv. Palestinského protiteroristického zákona 2006, který by zastavil americkou pomoc Palestinské autonomii a omezil styky administrativy s palestinskými představiteli, dokud nová palestinská administrativa mimo jiné neuzná existenci Izraele, neodsoudí násilí a terorismus a nezprůhlední své rozpočtové operace. Americká vláda je ochotna nerespektovat vůli Kongresu, který se patrně bude snažit ji v přístupu k Palestincům výrazně omezit. Výše uvedené ovšem platí pouze v případě, že Hamás nebude pokračovat v ostře protiizraelské rétorice. Pokud tak neučiní, Američané velmi pravděpodobně přistoupí k zastavení veškeré

8 PI asistence a nebudou váhat ani s přerušením své angažovanosti v izraelsko-palestinských jednáních do doby, než se na palestinské straně objeví důvěryhodný a ochotný partner. Velká Británie Britská vláda plně podporuje vůli Palestinců k ustavení vlastního samostatného státu, mandát, který hnutí Hamás získalo od palestinských voličů Velká Británie plně uznává. Vláda nicméně podmiňuje svou spolupráci s palestinskou reprezentací vzešlou z lednových voleb jasným zřeknutím se násilí jako nástroje prosazování zájmů ze strany hnutí Hamás a jeho uznáním práva Izraele na státní existenci. Tony Blair pak vyzval představitele hnutí, aby adekvátně reagovali na své vítězství ve volbách a vzdali se násilí jako nástroje politického boje. V této situaci může podle Blaira mezinárodní společenství pouze vyčkávat, jakou strategii Hamás zvolí a podle toho reagovat. Francie Francie se již dříve bránila zařazení hnutí Hamás na listinu teroristickcýh organizací podle Evropské unie a později usilovala o jeho vyjmutí. Po vyhlášení výsledků palestinských voleb nicméně prezident Jacques Chirac podmínil úznání vítězného hnutí Hamás za legitimního partnera odmítnutím radikálních protiizraelských pozice ze strany hnutí. Také předseda francouzské vlády Villepin je téhož názoru, vyjádřil nicméně v tomto směru svůj opatrný optimismus. Německo Angela Merkelová se krátce po zveřejnění výsledků palestinských voleb vyjádřila v tom smyslu, že partnerem Německa na straně Palestiny není hnutí Hamás, nýbrž prezident Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás podporovaný umírněným hnutím Fatáh. Při své již dříve naplánované lednové návštěvě Ramaláhu krátce po volbách se Merkelová odmítla setkat s představiteli Hamasu. Německá vláda podmiňuje dialog s hnutím Hamás jeho úznáním státní existence Izraele a odmítnutí nasilí jako prostředku politického boje. V případě neochoty k takovému kroku je Německo podle slov kancléřky Merkelové rozhodnuto pozastavit svou finanční pomoc, včetně té, která proudí v rámci podpory ze strany Evropské unie, územím Palestinské autonomie. Rusko Prezident Putin označil výsledek lednových voleb do Palestinské samosprávy za velkou ránu americké koncepci blízkovýchodního mírového procesu. Ruská pozice vůči hnutí Hamás, které volby vyhrálo, je podle vyjádření Vladimíra Putina odlišná od pohledu USA a EU. Ruská vláda nikdy neoznačila hnutí Hamás za teroristickou organizaci. V důsledku vítezství ve volbách však Putin představitele hnutí vyzval, aby změnili svou politiku stejně jako se změnila jeho pozici z opoziční na vládní politckou sílu. Uznání práva Izraele na existenci opouštění politického radikálismu ze strany Hamásu a dialog s mezinárodním společenství představují nutné podmínky pokroku v blízkovýchodním mírovém procesu. Ruská strana je ochotna a připravena jednat s představiteli hnutí Hamás. Rusko se staví proti omezení materiální pomoci mezinárodního společenství, které by poškodilo lid Palestiny. Nový poměr sil na palestinské straně zjevně nahrává ruské ambici hrát významější úlohu v blízkovýchodním mírovém procesu a Kvartetu hlavních aktérů mezinárodního společenství, který byla dosud spíše ve stínu americké iniciativy.

9 PI Reakce Palestiny na předpokládaný vývoj Volební lídr Hamásu Ismail Haníja prohlásil, že pokud přestanou téct peníze ze Západu, Palestina se obrátí na státy Arabského světa. Podle představitelů tohoto radikálního hnutí se nabídla řada zemí a organizací, které chtějí pomoci. Alternativou by podle Hamasu byl hladový národ, u kterého nelze předvídat reakce. Království Saúdské Arábie se rozhodlo věnovat palestinské autonomii 20 milionů dolarů. Emirát Katar pak dalších třináct milionů. Finanční pomoc palestinská samospráva nutně potřebuje na platy státních zaměstnanců. Šéf egyptské rozvědky Omar Sulejmán v této souvislosti prohlásil že Írán, který je znám podporou Hamásu, je ochoten poskytnout finanční prostředky, které by chyběly. Palestinská autonomie potřebuje každý měsíc minimálně 100 milionů dolarů. Dlouhodobé příměří mezi palestinským radikálním Hamasem a Izraelem je možné, jestliže se Izrael stáhne z území, která obsadil ve válce v roce 1967, a propustí-li vězněné Palestince. Televizi CNN to řekl jeden z vůdců Hamasu Mahmúd Zahhár. Vymezil tím podmínky, za nichž Hamas nebude na Izrael útočit. Chceme vytvořit vlastní stát na území, která Izrael v roce 1967 obsadil. Jsme připraveni uzavřít dlouhodobé příměří, řekl Zahhár. Mezi jeho podmínky patří kromě stažení Izraelců a propuštění vězňů také zastavení izraelských útoků a vytvoření koridoru mezi pásmem Gazy a západním břehem Jordánu. Na otázku, zda cílem Hamasu zůstane zničení Izraele, odpověděl: Nemluvíme o budoucnosti, ale o tom, co je teď. Hamas prý Izrael neuzná, dokud nebude jasné, v jakých hranicích chce Izrael existovat. Na otázku uznání odpovíme, až Izrael označí svou oficiální hranici, prohlásil Zahhár. Palestinská ekonomika Palestinská ekonomika je tradičně silně závislá na Izraeli. V roce 1994 byl mezi Organizací pro osvobození Palestiny a Izraelem podepsán Protokol o hospodářské spolupráci (tzv. Pařížský protokol), na základě kterého se měla nadále fungovat celní unie. Palestinští ekonomové považují Pařížský protokol za nevýhodný, neboť omezuje ekonomickou suverenitu Palestiny. Palestinská samospráva klade v ekonomické oblasti důraz na proexportně orientované hospodářství včetně rozvoje infrastruktury, které by ji vymanilo ze silné hospodářské závislosti na Izraeli. Podle odhadů Světové banky se po dvou letech stagnace v roce 2003 HDP meziročně vzrostlo o 1 %, v roce 2004 vzrostlo HDP o 3 %. Okolo 50% palestinského obyvatelstva žije pod hranicí chudoby (2 USD na jeden den) 1. V roce 2003 byl průměrný příjem na obyvatele o více než jednu třetinu nižší než před začátkem intifády v roce 1999, celkové HDP za toto období pokleslo o 23 %. Od roku 2000 se také zdvojnásobila míra nezaměstnanosti ze 14 % na 27 % v roce 2004, vysoká nezaměstnanost postihuje zejména mladší generaci - ta v roce 2003 dosáhla 37% (v září 2000 byla na úrovni 14 %) 2. V posledních třech letech se také výrazně prohloubil deficit rozpočtu a způsobil výraznou finanční závislost PS na zahraniční pomoci. Míra inflace se díky nízkému objemu peněz v ekonomice pohybuje na nízké úrovni (v roce 2004 dosáhla 4,5 %). Palestinská ekonomika je stále málo industrializovaná, rozvoji průmyslu a obchodních vztahů bránila politika izraelských uzávěr, která komplikuje pohyb surovin, produktů a pracovních sil. Většina průmyslových podniků je malých (1-4 zaměstnance má asi 92 % všech podniků), většinou se jedná o rodinné podniky. V průběhu let asi 20 % podniků muselo 1 Palestinian National Authority. Ministry of Finance. Budget [online], [cit ]. Dostupné z WWW: < 2 Vyklizení izraelských osad na palestinském území mělo mimo jiné značný dopad na strukturu ekonomiky, což se také promítlo do výrazného růstu nezaměstnanosti. Aktuální údaje o současném stavu ekonomiky ovšem nejsou k dispozici.

10 PI ukončit svoji činnost, neboť byla jejich činnost vážně narušena stavbou bezpečnostních bariér. Mezi obory s rostoucím objemem investic se řadí těžba stavebního kamene a mramoru. V zemědělství je zaměstnáno přibližně 16% pracovních sil, podíl zemědělské činnosti na tvorbě HDP však díky pokračující konfiskaci zemědělské půdy neustále klesá. Tradičními plodinami jsou citrusové plody a olivy. V palestinském zemědělství dominuje soukromý sektor rodinných farem. V oblasti živočišné výroby převažuje chov hovězího dobytka a produkce mléka a vajec. Zemědělství trpí nedostatečnou mechanizací a nedostatkem vody. V oblasti služeb dominují služby spojené s cestovním ruchem, dopravou, obchodem realit a velko a maloobchodem 3. Palestinská samospráva je závislá na zahraniční rozvojové pomoci a díky této pomoci přežila hospodářské šoky v letech (pomoc se podílí na krytí státního rozpočtu z jedné třetiny). Během intifády se finanční prostředky ze zahraničí zdvojnásobily (cca 950 milionů ročně). Největšími dárci jsou Evropská unie, která v roce 2004 věnovala PS 250 milionů eur a na rok 2005 bylo naplánováno věnovat PS 280 milionů eur. Spojené státy věnovaly v roce milionů USD. Z evropských zemí nejvíce vydává Německo, Itálie, Británie a Švédsko. Palestinská ekonomika je výrazně závislá na zahraničním obchodu - zahraničněobchodní výměna se na HDP v roce 2004 podílela přibližně 80%. V zahraničním obchodu se palestinská ekonomika potýká s výrazným deficitem obchodní bilance. Drtivá většina obchodu Palestiny tvoří obchod s Izraelem (80-90% zahraničního obchodu) a palestinské firmy se hlavně v období intifády staly subdodavateli Izraele. Vývoz zboží do Izraele se soustředí na polotovary - textil, stavební materiál a na poskytování služeb. Od poloviny 90. let stále roste obchod PS s EU - vzrostly vývozy květin, citrusů, textilních výrobků, stavebního kamene. Z hlediska dovozů do PS jsou evropské země po Izraeli druhým největším dovozcem, třetím největším dovozní regionem je Asie - hlavně Čína. Z hlediska komoditní struktury dovozů převažují průmyslové zboží, potraviny, minerální paliva a stroje a dopravní prostředky. Dovozy byly v roce 2003 pětkrát vyšší než vývozy, trvající zpevňování kurzu eura vede ke zdražování dovozů do Palestiny a k hledání levnějších variant dovozů. V oblasti vývozů PS vyváží hlavně textil, obuv, řemeslnické výrobky a potraviny. Palestina nemá žádný samostatný hraniční přechod, o veškerém dění na přechodech rozhodují izraelské úřady a všechno zboží ze zahraničí určené do Palestiny prochází přes izraelské celní orgány. Izrael má pod kontrolou kvalitu i kvantitu palestinských vývozních komodit, což negativně ovlivňuje palestinský obchod. Palestina usiluje o diverzifikaci svých obchodních vztahů a o vymanění se ze závislosti na Izraeli, a proto neuplatňuje obecné překážky pro importy ze zahraničí. V roce 2004 vyvezla ČR na PÚ produkci za přibližně 0,9 milionů USD (23 milionů Kč) a dovezla produkci za 36 tisíc Kč, zahraničněobchodní výměna byla pro ČR ve výrazném přebytku. České zboží je do Palestiny dováženo prostřednictvím izraelských firem a jedná se hlavně o elektrospotřebiče, betonářskou ocel, osobní vozy, kuchyňské potřeby a pivo. Česká rozvojová pomoc Palestině ČR poskytla v letech milionů Kč na projekt elektrifikace oblasti v severní části Západního břehu Jordánu. Dále ČR poskytovala 10 vysokoškolských stipendií, v letech byl tento počet snížen na čtyři ročně. 3 Export. Palestina. [online], [cit ]. Dostupné z WWW: < 077EF9F4A573}&StaNumber=120&What=territory&archiv=1>.

11 PI Palestina nepatří mezi prioritní oblasti české rozvojové pomoci (těmi jsou Angola, Bosna a Hercegovina, Jemen, Moldavsko, Mongolsko, Srbsko a Černá hora, Vietnam, Zambie). Na projekty určené pro prioritní země je vyčleněna většina prostředků. Např. z peněz určených na nové projekty v roce 2006 (237,7 milionů Kč.) je 75% určeno pro prioritní země, 25% pro neprioritní. Pro neprioritní země (nové projekty) je tak na rok 2006 vyčleněno 59,4 milionů. S projekty pro Palestinu počítá v roce 2006 pouze Ministerstvo průmyslu a obchodu konkrétně se jedná o budování malých energetických zdrojů a sítí elektrického vedení ve vybraných oblastech palestinského území. Na rozvojové projekty pro neprioritní země vyčlenilo MPO pro rok 2006 celkem 19,5 mil. Kč, přičemž kromě Palestiny se s těmito prostředky počítá ještě pro Jamajku a Filipíny. Palestiny se netýká žádný z projektů pokračujících z roku (zdroj: MZV ČR).