V tomto čísle nepřehlédněte:

- Co si věci povídaly -3- - Můj školní kamarád -4- - Adaptační dopolední kurz -7- V tomto čísle nepřehlédněte: - Jak se učí za školou -16- - Vymysli mi pohádku -19- - Kdybych se stal starostou -21- Školní docházka Druhé patro dnešním rokem vstupuje do deváté třídy. Ano, je to tak, Druhé patro je s námi už devátým rokem. Co se bude dít, až Druhé patro dokončí devátou třídu a tím pádem i základní školu? To nikdo neví, nikdo totiž nemůže zodpovědět, jestli se dostane na střední školu, na kterou chce, nebo ne. Může se stát, že se nedostane nikam a třeba zůstane na ZŠ, ale kdo ví. Osobně si myslím, že má dobré známky a že se dostane na každou školu, na kterou chce. A co se stane, až Druhé patro vyjde ze ZŠ, nebude už dále vycházet každý měsíc, jak tomu bylo dosud a ještě určitě tento školní rok bude, nebo s námi zůstane napořád, ať už v našich srdcích, nebo stále v hmatatelné podobě časopisu? To se předem nedozvíme, musíme si počkat na konec školního roku a otázky se nám zodpoví. Teď můžeme jenom čekat a těšit se na další čísla časopisu Druhé patro, kdo ví, jestli ne poslední, ale doufejme, že ne. Dominik Schneiderka Jak jsem se těšila Zazvonil zvonec a školního roku je konec! Ze školy mě musí vyhánět školník, protože se mi odtud vůbec nechtělo odejít. Začala jsem počítat dny a hodiny do začátku nového školního roku. Přes celé prázdniny jsem se učila, až jsem neměla co, tak jsem si od kamarádky

půjčila učebnice do 8. třídy a naučila se i učivo 8. ročníku. A když přišel den D, už ve čtyři hodiny ráno jsem nervózně přešlapovala před školou a nedočkavě vyhlížela pana školníka, až přijde odemknout bránu do světa vědy, učení a vzdělávání. Ve škole jsem se naštvala, když nám paní učitelka oznámila, že učit se začneme až za dva dny. A poslední věta, kterou do tohoto článku napíšu? Toto být pravda, tak jsem se zbláznila =) Žaneta Weberová 7.A Měla jsem to štěstí, že jsem mohla strávit jednu vyučovací hodinu s našimi šikovnými prvňáčky. Měli zrovna prvouku, a tak jsme vyrazili na dobrodružnou procházku pozorovat, jaká nebezpečí nám hrozí v okolí školy. Sotva co jsme vyšli ze školy, bystří žáci ihned začali varovat, že támhle na nás v zimě může spadnout sníh a rampouchy ze střechy, támhle nás může pokousat pes, támhle nás může přejet dědeček na kole. A nyní přijdou ty nejděsivější věci, které by někoho z nás jen tak nenapadly, třeba na nás může spadnout raketa nebo přejet kombajn, také se stává, že se utopíte v kalužích nebo se propadnete do země =). Od prvňáčků jsem se také hodně přiučila, třeba že když přecházím přes cestu, mám se nejdříve podívat na obě strany a až potom přejít, také mám zdravit učitele Hodina s prvňáčky a dospělé lidi, umět děkovat a omlouvat se a vážně jsme netušila, že když se mnou kamarádka nechce jít ve dvojici na procházku, že nemám brečet. Moje kamarádka Lucka se mnou nechtěla jít, ale mí malí kamarádi mě utěšovali, ať nebrečím, že se mnou půjdou oni, tak se na mě nalepilo 10 prcků a dopadlo to tak, že jsem se nemohla ani pohnout =). Nakonec se Lucka slitovala a šla přeci jen se mnou a došli jsme až zpátky do školy, kde naše dobrodružná výprava skončila. Žaneta Weberová 7.A

Co si věci povídaly Ty, tak si říkám, židle, že se už na ty naše rošťáky těším, povídá usměvavě stůl. No jo, vždyť je s nimi zábava, ale někdy bych tu nejraději nebyla, řekla trošku rozzlobeně židle. Stůl se zamyslí a po chvilce přemýšlení nechápavě řekne: Jak to? To nějak nechápu! Tak si vzpomeň, jak minulý rok po naší kamarádce židličce kluci skákali a dokonce s ní i bouchali spolužáka. To mi nepřijde jako zábava, povídá židle. Židle, která má hrůzu teď už, si vzpomíná jen na ty špatné věci a na dobré si ani nepomyslí, jelikož si na žádné nemůže vzpomenout. Ale, vždyť už jsou o rok starší a snad i o trochu rozumnější! No, ale já to taky nemám lehké, když si na mě všichni kreslí, ryjou kružítkem, lepí izolepu a všechno možné i nemožné! Brrr, oba se hrůzou otřásli a vtom povídá židle: Nebudeme zbytečně plašit a budeme jen doufat, že poznáme, že jsou v 7. třídě. Ještě si můžeme užít to nádherné ticho, které vždy nějak ve školních dnech zmizí. Kamila Skurková 7.A To jsme tak jednou odešli do přírodopisu a já se musela vrátit do třídy pro žákovskou. Zaslechla jsem tichý šepot. Chvilku jsem přemýšlela, kdo to, a zjistila jsem, že si to vypráví dvě aktovky. Nová aktovka: Ahoj. Jéjdá, co jsi to, prosím tě, dělal? Tak dotrhaný a špinavý. Vypadáš, jako kdybys přišel z druhé světové (války). Stará aktovka: No nazdar! Hele, nedělej si ze mne srandu, však ty tak taky dopadneš! Nová aktovka: Já, a dopadnout takhle zřízeně? Tak to jsi mě dostal. Vždyť se podívej na mě a na sebe! Stará aktovka: No však se dívám, a říkám ti, že takhle taky dopadneš. Já to vím z vlastní zkušenosti. Nová aktovka: A já ti zase říkám, že takhle určitě nedopadnu. Vždyť někdo tak hezký, čistý a nový jako já, nemůže nikdy dopadnou takhle! Stará aktovka: To si myslíš ty a teď, ale připomenu ti to tak za půl roku, rok. To už mi dáš za pravdu! Nová aktovka: Hm, to se ještě uvidí! Ccc Tiše jsem zavřela dveře a nechala aktovky, ať si mohou dál povídat. Kamila Skurková 7.A

Škola Prázdniny utekly jako voda, prvňáčci se do školy těší. Vždyť škola už za dveřmi volá a ve třídě se už zase učí. První den to bylo prima, plno pohody, žádné učení, jen povídání. Po dlouhé době se vidět s kamarády a poslouchat jejich vyprávění. Ty první dny se ještě daly, když nebylo žádné učení. Také úkoly jsme nedostali a po dlouhé době se do školy těšili. Pak další dny, to bylo dílo, když učit jsme se začali. Jako by učitele překvapilo, že po prázdninách nic jsme v hlavě neměli. Můj školní kamarád/kamarádka Kamila Skurková 7.A Mého věrného kamaráda, který mě celých 5 dní v týdnu doprovází do školy, jsem uvítala s otevřenou náručí pod vánočním stromečkem. Zažili jsme spolu mnoho věcí. Byl se mnou na několika vyšetřeních u doktorky, na očkování, u zubaře, několikrát i navštívil naše náměstí a párkrát měl i koupel v ledovém sněhu. Také mě pokaždé doprovází domů abych byla přesnější, doprovází a odvádí mě na mých zádech. Někdy přibere a někdy ubere na váze. Je to vlastně můj každodenní společník. Anna Balcárková 7.A Můj kamarád pouzdro prožil spoustu bolestných chvil, a to hlavně v aktovce, když jsem ji hodil do kouta, tak ho to muselo bolet. Ale bojím se ho otevřít, protože je tam strašný binec. Ale nové nechci, to je dobré, i když je docela škaredé a špinavé, ale jak jsem napsal nové nechci. Vojta Blabla 7.A

Moje klíče už si zažily hodně. Jednou jsem je ztratila, okusily už i studený sníh, vodu, jednou jsem je dokonce nechala zvenku dveří, i u mojí školní skříňky. Vesele jsem si šla do třídy, zatímco klíče zůstaly v zámku. Spolužačka mi je naštěstí vzala. Mám na nich klíčenku medvěda se srdíčkem, klíčenku z Turecka, klíč od branky, klíč od domu, klíč od své skříňky a klíč od kamarádčiny skříňky. I ona má můj náhradní klíč, protože jak se známe Ale nevím, co budem dělat, až zapomenem klíče obě Kristýna Martináková 7.A třída sešitů Jmenuje se Dagmara a nejraději má černou barvu. Přijela za mnou z Číny. Je tmavší barvy a nosí spoustu přívěšků. Minulý rok však vypadala lépe Asi stárne. Tento rok si našla spoustu nových kamarádů. Nesnáším, když se mi směje u písemky, jelikož skoro nikdy nic neumím. Stejně ji mám ráda, neboť mi vždycky uschová všechno, co potřebuji. Super pouzdro. Lucie Stupavská 7.A Kolik sešitů jste přinesli 3. září do školy? 0-5 6-10 11-15 16-20 21-25 26-30 průměr na žáka 6.C 1 2 0 4 12 3 20 7.A 0 2 10 6 1 0 15 8.C 3 13 6 1 0 0 7 9.A 10 6 4 4 0 0 8 Nejvíce sešitů přinesla do školy Míša Juračáková z 6.C: Napočítala jsem 29 sešitů. Byl to den, kdy jsem měla nejtěžší aktovku, ale svačina se tam ještě vešla. Z původních 29 sešitů mi jich zbylo jen osm.

Slaví učitelé výročí? Určitě každý z nás letos slaví nějaké to výročí. I naše paní učitelky letos slaví svá kulatá výročí, jimiž si připomínají, jak dlouho už v naší škole jsou. Všechny byly moc laskavé a poskytly nám exklusivní rozhovory:? Co Vás přivedlo k učitelské profesi? p. uč. Ondryášová: Bavily mě humanitní obory, tak jsem si vybrala ke studiu češtinu a dějepis na pedagogické fakultě. p. uč. Káňová: Asi prostřednictvím maminky, která byla taky učitelka. Brávala mě často do školy, protože tenkrát se učilo i odpoledne. p. uč. Vašíčková: Ráda jsem si hrála s dětmi.? Na kolika školách jste učila před Tyršovkou? p. uč. Ondryášová: Před Tyršovkou jsem učila jen v jedné škole ve Valašském Meziříčí. p. uč. Káňová: Začínala jsem na malotřídce. Učila jsem 3 třídy dohromady. Druhou, třetí a pátou třídu. Vlastně jsem učila na čtyřech školách před Tyršovkou. p. uč. Vašíčková: Jenom v Tiché.? Proč jste si vybrala Tyršovku? p. uč. Ondryášová: Když jsem po mateřské dovolené hledala zaměstnání, jedině tady bylo místo. p. uč. Káňová: Přestěhovala jsem se z Vyškova. Tyršovka byla nejblíž. p. uč. Vašíčková: No (smích) Chodila jsem tady jako žákyně, znala jsem to tady. Je zde příjemná atmosféra. A protože jezdím na kole, chtěla jsem učit někde blízko.? Pamatujete si na svůj první den na Tyršovce, co Vás zaujalo? p. uč. Ondryášová: Po sedmi letech na mateřské dovolené jsem byla ve škole zděšená absolutně ze všeho, takže první den si už ani nevybavuji. p. uč Káňová: Byla pro mě šíleně tmavá, stará a nepěkná. Ještě k tomu mi pan ředitel Mazal dal tu nejhorší třídu. Na konci roku jsem dala sedm trojek z chování. p. uč. Vašíčková: Pamatuju si úplně přesně, že jsem měla oblečené nové červené šaty s hříbečkem na hrudi. Připadala jsem si jako (smích) Všem paním učitelkám děkujeme a přejeme mnoho dalších zdařilých let a pevných nervů!!! Veronika Hrubišová 9.C

Třída 6.A V úterý 7. září 2010 se žáci třídy 6.A v doprovodu třídní učitelky Pavlíny Maňasové a paní učitelky Jany Bartošové vydali do Astry Centra volného času, aby tam strávili dopoledne. V Astře už na ně čekali instruktoři: Mišel, Marek a Kača. Adaptační dopolední kurz Tito instruktoři připravili pro žáky pestrou paletu her a aktivit, které byly zábavné, soutěživé a zároveň vedly k tomu, že žáci poznávali sami sebe, poznávali své spolužáky navzájem, učili je spoléhat jeden na druhého a komunikovat spolu. Celé dopoledne bylo velmi aktivní a zdařilé: Líbilo se mi, jak jsme hráli hry, protože při tom byla legrace. Zjistil jsem, že jsem jediný, kdo v naší třídě hraje na nějaký hudební nástroj. A že jsme jenom dva, kteří spali pod širákem. Také se mi líbilo, jak jsme se učili pozdravy cizích zemí a jak jsme hráli terénní golf rád bych tam ještě někdy šel. Vít Nejvíce jsme se nasmáli na terénním golfu. Hrály 3 týmy: Tajgři, Shrekoteam a Kokoteam. Kokinům se nejvíce dařilo, vyhráli a dostali velkou čokoládu Milku. Jirka H. O spolužácích jsem se dozvěděl, že polovina třídy už Instruktoři zkusila kouřit. Proto jsou tak malí a ani nepoznají hlas svých spolužáků, kteří s nimi chodí do třídy pět let. Někteří nedokázali přiznat prohru. Ale nakonec každý dostal sladkou odměnu Michal Rozdělili nás na dvě skupiny a dali mezi nás koberec jako závěs. Pak nám řekli, že má každá skupina tajně za ten závěs někoho postavit. Pustili závěs a ti dva, co tam stáli, měli vykřiknout jméno toho druhého. Vyhráli jsme. Byl to pěkný den. Eliška

Zdravili jsme se pozdravy různých národů a zemí: eskymácky, čínsky, grónsky, jako Tibeťané a tak dále. Prostě legrace Honza L. Třída 6.C Osmého září jsme zažili a poznali nové zážitky a svoje spolužáky. Nejvíc se mi líbilo, jak jsme soutěžili o velkou čokoládu Milka. Zjistila jsem, že naše paní učitelka (Alena Lavičková) má ráda želé bonbóny. Poznala jsem všechny Soutěže u školy spolužáky a už to budou moji kamarádi až do devítky. Jarmila Byla to celkem sranda. Bavilo mě hrát golf a jak jsme se učili pozdravy. Třeba ten z Číny byl dobrý, ale často jsme se při úklonu bouchali do hlavy, jinak mě to bavilo. Sára Osmého září měla naše třída 6.C adaptační den. Když jsme se ráno sešli všichni ve třídě a zazvonilo po první hodině, přišli do třídy tři lidé, dva kluci a jedna holka, a řekli nám, že dnes budou s námi hrát hry. Nejdříve jsme si napsali lístečky jmenovky a nalepili je na trika a pak to všechno začalo. Dostali jsme papír, na kterém byly různé otázky a měli jsme chodit po třídě a ptát se spolužáků na ty otázky. Když to byla pravda, museli se nám podepsat. Soutěžili jsme o 3bit! Pak jsme hráli další hry a poslední hodinu jsme šli ven hrát golf. Udělali jsme tři družstva a začali hrát. Které družstvo Soutěže i mimo školu vyhraje, získá super cenu Milku, velkou Milku!! Pak jsme šli na oběd a tím to skončilo. Bylo to super. Děkujeme za super den. Třídu 6.B adaptační kurz čeká (koncem září). Klára

Adaptační kurz v Itálii Jako každá střední škola, tak i ta naše navštívila adaptační kurz. Většina středních škol je má po České republice, ale my jsme jeli do Itálie. Jak jsme se to dozvěděli, byli jsme nadšeni a moc se těšili. Uběhlo to rychle a bylo 2. září a den D. Den našeho odjezdu. Přijely pro nás tři autobusy, protože jeli všichni prváci a bylo nás 147. Cesta byla strašně dlouhá. Vyjeli jsme v 6 hodin ze Vsetína a do Itálie jsme přijeli kolem 9. ráno. Po příjezdu jsme se šli ubytovat do našeho hotelu. A pak jsme šli všichni na naši pláž a učitelé nám řekli, co můžeme dělat a co ne. Potom následoval oběd a náš volný program mohl začít. Na adapťáku jsme měli volnost, mohli jsme si dělat, co chceme. Mohli jsme být u bazénu nebo na pláži, hrát fotbal, volejbal, basket, stolní tenis, kdo chtěl, se mohl opalovat, anebo jít do města. Jen jsme se vždycky museli sejít v určitou hodinu na snídani, oběd a večeři. A do desíti večer jsme museli být na pokoji. To byly podmínky, jinak jsme měli volnost a mohli si dělat, co chtěli. Jeden den jsme se jeli podívat, teda kdo chtěl, do centra města Rimini, kde jsme byli ubytovaní. A předposlední den jsme všichni jeli do San Marina. Týden utekl jako voda a my se vraceli domů. Musím říct, že to byl skvělý adapťák, byly to prostě prodloužené prázdniny a odpočinek od začátku školy. Sabina Tománková, SŠ Kostka, Vsetín Co očekávám od 8. třídy? Od osmé třídy očekávám, že tam bude hodně těžké učivo. Budu se muset hodně snažit. Taky očekávám, že budou kladeny vysoké nároky na výsledky, jelikož se vysvědčení počítá na přijetí na střední školy. Také doufám, že lidé v naší třídě, jakožto osmáci, se začnou chovat jako osmáci. I když to jsou plané představy. Ale cítím se dobře jako osmák, je to dobrý pocit být jen jednu třídu před devátou třídou a tudíž dva roky před ukončením základní školy. Těším se. Katka 8.C

Čekám, že to bude ještě těžší než v sedmé. Očekávám, že asi na počítač se vůbec nedostanu, protože učení bude moc hrozné. Ale nejvíce očekávám, že na mě budou učitelé hodně tlačit, protože jsem je minulý rok hodně naštval. Tak prostě očekávám, že se budu potit a mučit jak prase na rožni. Škola je čím dál horší a to tvrdí všichni!!! Emil 8.C Od 8. třídy čekám to, že mě donutí se učit. V 8. třídě bych chtěl taky méně zapomínat, vyrušovat a další věci, které se do toho počítají. Také bych chtěl zlepšit své vysvědčení, ve kterém už bych nechtěl mít čtverku. A taky doufám, že mě v osmé třídě konečně přestane bavit házet křídami, různými balónky a dalšími věcmi, kterými se házet dá. Marek 8.C Od osmé třídy očekávám nejtěžší ročník na základní škole. I nám přibude chemie. Mně třeba stačí fyzika, natož chemie Navíc i rozvrh hodin je docela složitý, ale začínám si zvykat, že ve škole budu skoro až do večera. Ale zatím se to dá, zatím se moc nenudím, ale to přijde (vždycky to přišlo). Vidím to tak, že se jako obvykle budu furt nudit. A hlavně nevím, jestli to zvládnu. Doufám, že jo takže mazec Andrea 8.C Hodně lidí si neuvědomuje, že už jsme v deváté třídě a já jsem jedna z nich. Vůbec si nepřipadám jako deváťačka. Když jsem na tady tu školu přišla, připadali mi deváťáci jako nějací velcí obři oproti nám, malým prckům. A teď jsem tím obrem já. Je to, popravdě řečeno, divná Co pro mě znamená 9. třída? představa. Je těžké napsat, jestli se na devítku těším, nebo ne. Od každého trošku! Jsou to hodně smíšené pocity. Těším se na střední, na nový kolektiv, na novou školu, ale zároveň se bojím rozloučení s ostatními, protože s některými se možná hodně dlouho neuvidím. No uvidíme, co tento rok přinese. Verča H. 9.C

Devátá třída je pro mě hodně důležitá, protože se musím hodně učit, ať mám dobrý průměr, a rozhodnout se, na jakou školu půjdu. Ale taky je skvělá, protože jsme nejstarší na škole. Když mi moc nepřipadá, že jsme nejstarší. Hodně mě štve, že nejsme taková Elita, jako minulí deváťáci. Vůbec se netěším na rozlučák, protože to bude naposled, kdy se uvidíme. Sice budeme mít nějaké srazy (aspoň doufám), ale už to nebude ono. Devátá třída je pro mě nejdůležitější na ZŠ. Kristýna 9.C Když se řekne devátá třída, tak bych to někdy ani nechtěla slyšet, protože v deváté je to nejtěžší, co může přijít po osmičce. Samé rozhodování o tom, co po základní škole. To se mi moc nezamlouvá být deváťák, jsme nejstarší na škole a to mně trochu vadí. Ale když se tak zamyslím, tak za rok už žádný deváťák nebudu, bude to zas někdo jiný. A to je na tom to nejlepší. Že deváťák nebudu navždy. Markéta 9.C Co čekám od devítky? Čekám, že se ke mně budou učitelé více chovat jako k dospělému. Že už nejsem to malé dítě. Že úspěšně dokončím devátý ročník a vezmou mě na střední školu, kterou jsem si vybral. Že se více budu zapojovat do organizace školních aktivit, jako že tam asi budeme něco nosit a montovat. Že to na škole bude lepší a lepší. Tak asi tohle čekám od devátého ročníku. Honza 9.A Je to jiné, být teď v 9. třídě. Vědět, že jsme nejstarší z děcek na škole a zároveň mít poslední školní rok na základní škole před sebou. Vědět, že na konci deváté třídy půjdeme každý svou cestou a že se už normálně nebudeme denně vídat a zdravit je vzrušující, ale i znepokojující. Bude to rozhodně velmi zajímavé, někteří budou rádi a jiní budou zdrcení, ale tak to v životě chodí, všechno má svůj začátek a konec. Dominik 9.A

Čert ve škole už třetího září? Začínal třetí den našeho nového školního roku a najednou BLIK! Ve škole vypnula elektřina. Nezačalo proto ani zvonit na přestávku, a tak paní ředitelka musela zvonění na přestávku nějak vymyslet. Proto šla do 7.C předat zvonek Markovi Kutňákovi a Karolíně Šablaturové, aby zvonili po škole místo normálního zvonění! Jako správné redaktorky jsme se za nimi vydaly, abychom zjistili něco zajímavého. My: Ahoj, můžeme ti položit pár otázek? Karča: No, jo. (řekla znuděně ) My: Jak jste přišli s Markem ke zvonečku? Karča: No, přišla za námi do třídy paní ředitelka a zvonek dala Markovi a pak řekla, ať jdu s ním zvonit aji já. My: Byla to pro vás zábava, nebo nuda? Karča: No, my jsme se tomu zvonění smáli. My: Kde všude jste zvonili? Karča: Po celé škole My: Chcete zvonit zase? Karča: Možná jo! My: Tak děkujeme za rozhovor. Ahoj Jak jste jistě poznali, nebyla Karolína moc hovorná. Ale zase se nám ulevilo, že po škole nepobíhali čerti (už 3. září). Co se mi líbí a nelíbí na malé Tyršovce? Líbí se mi paní učitelka, že je přísná. Nelíbí se mi přecházení na velkou Tyršovku. Darinka 3.A Nelíbí se mi, že se musíme učit. Jan 3.A Líbí se mi, že můžu později vstávat. Nelíbí, že tu nemáme bufet, že musíme přecházet na obědy a do družky a nemáme automat na mléko. Marie 3.A Líbí se mi, že máme později zvonění. Nelíbí se mi, že máme WC v 1. patře a holky mají WC dole. Nemáme tu bufet a musíme přecházet na hlavní budovu. Christian 3.A Líbí se mi malá chodba, protože je tichá chodba o přestávce. Nelíbí, že tu není bufet a automat. Daniela 3.A

Líbí se mi kytky ve třídě, židle a lavice se zelenou barvou, celá třída. Taky keramické výrobky na chodbách. Chybí mi tu 11 počítačů, které jsme měli v minulé třídě, automat na ovoce a bufet. Beáta 3.B Líbí se mi tu výzdoba, nástěnky, květiny. Chybí mi tu bufet, děcka z céčka, paní učitelka Pavla Novotná. Patricie 3.B Líbí se mi celá třída, lavice i kytky, zelené rádio, ozdobené zdi i skříně, všelijací plyšáci. Chybí mi tu zrcadlo, ale i bufet a automat. Tina 3.B Líbí se mi dřevěné postavičky, plyšová zvířátka, lavice a židle, přehrávač, nástěnka s fotkami, zelené hodiny, Učebna na malé Tyršovce klíče od šatny s ptáčkem, malá tělocvična, kamarád papírový křeček, vše ve třídě. Pěknější by mohly být šatny, záchody, tabule. Mohla by být veselejší třída 3.D. Vadí mi chodník blízko našich oken. Dominik 3.B Líbí se mi tu, protože tu máme větší klid, mám blíž ke svému baráku, protože při tělocviku přecházíme na velkou budovu a že máme blíž hřiště. Nelíbí se mi, že tu nemáme automat na mlíko a bufet, že tu trochu smrdí záchody a že holky mají záchody naproti třídě a my kluci o patro výš. Jan 3.D Na malé Tyršovce se mi líbí všechno. Nelíbí se mi ale, že 3.A a 3.B řvou na chodbách. Na malé Tyršovce se mi nelíbí záchody a šatny. David 3.D Na malé Tyršovce se mi líbí, že je tu klid, hodně barev ve třídě a že jsou tu hodní učitelé a učitelky. Nelíbí se mi, že tady smrdí záchody, je tu málo prostoru a strašně malá tělocvična. Nejsou tu kroužky a skoro všechno se tu rozpadá. A končíme pozdě. Tereza 3.D

Máme už za sebou 13 hodin školního roku! Mám za sebou 13 hodin v 9.A. Do devítky jsem se vůbec netěšila, ale je to dobrý pocit, když přijdete po dvou měsících do třídy, kterou znáte už tři roky. První den byl dobrý, měli jsme jen tři hodiny. A celou dobu jsme se bavili o prázdninách. Druhý den to bylo pět hodin, taky v pohodě. Veronika Po těch absolvovaných 13 hodinách se mi tady velice líbí. Sice jsem se do školy moc netěšil, ale jsem rád, že už jsem šel. Doufám, že mi to vydrží. David Š. 13 hodin za námi a dostáváme se do obvyklého stavu učení jak minulý rok. Možná na pár výjimek. Změnil se nám třídní a sedíme trochu jinak v lavicích. Ale největší změna za těch pár hodin je, že si začínám uvědomovat, že jsme nejstarší ročník a všichni jsou oproti nám hrozně malí. Lada Jak školu vidí v 6.C? Už je to pátý den, co jsem v nové škole, ještě o prázdninách se mi škola zdála docela divná oproti mojí bývalé škole v Trojanovicích. Ale určitě si zvyknu na všechno, na nové spolužáky, učitele i větší školu. Překvapila mě třída. Představovala jsem si ji úplně jinak. Jako že jsou tam staré lavice atd. I záchody jsou fakt hezké. Nikdy bych neřekla, že se tak rychle můžu skamarádit skoro se všemi spolužáky. Asi jediné, co mi tu vadí, je, že musíme někdy přecházet ze třídy do všelijakých učeben. Myslím si, že tahle škola bude v poho, ale nevyrovná se těm pěti rokům v našich zlatých Trojankách. Verča Do školy jsme se moc netěšila, protože končily prázdniny, ale těšila jsem se na kamarádky. Taky jsem byla strašně moc zvědavá na nové spolužáky. Zajímala mě taky paní učitelka. Lucka S. Jak jsem uviděl náš rozvrh hodin, tak jsem se v něm nemohl vůbec vyznat. Ve škole jsem si zvykl na spolužáky i na rozvrh hodin, který máme hodně dlouhý. Líbí se mi třída i to, že můj synovec chodí do první třídy. Máme dobře umístěnou třídu i šatnu. Do školy mě baví chodit. To už je vše. Jan

Téma z novin: Měla by se zrušit devítka? Proč by se neměla rušit devítka? Zrušit bylo by to skvělé a ušetřily by se peníze. Petr V. 9.A Řeknu to takhle: NIKDY! Žáci budou jednak mít do osmi let více učení a tím pádem více hodin. Takhle je to optimální rozvrženo do 9 let. Prostě řečeno: Chceme devítku! Marián 9.A Je to blbý nápad, nefér oproti těm, co devítku mají za sebou. Když to chtěli, tak proč ty devítky vůbec zaváděli? To by mě fakt zajímalo chytrolíni Markéta 9.A Zrušit, čím míň školy, tím líp. Stejnak na začátku střední školy opakujeme učivo, co jsme se učili v devítce. Jiří 9.A Devítky by být měly. Já tu taky musím tvrdnout devět let, tak ať tu tvrdnou ostatní, aspoň se toho víc naučí. Adrian 9.A Na internetu psali, že se ušetří. To je asi pravda. Devítku už mám vžitou. Myslím ale, že by se jejím zrušením nic nezkazilo. Nedávno jsem to četl a stále o tom přemýšlím. David Š. 9.A Nový žák ve 3.B! Hned 2. září se do 3.B nastěhoval nový žák. Přicestoval ve speciální krabici autem maminky své kamarádky Beátky Dobiášové. Není to jen tak někdo, nýbrž papírový křeček Ferda. Má kulaté tělíčko z papírové roličky, namalované tváře, ostré hlodáky i malinká ouška. Spí v jemných pilinách a může si pochutnávat na barevných kuličkách. Dětem by se líbilo, kdyby byl Ferda opravdový a mohly se o něho pečlivě starat. Jenže křečkové nemohou chodit do třetí třídy. Jaký je náš spolužák? Saskie: Je pěkně zbarvený. Ve třídě nás hlídá. Máme ho moc rádi a staráme se o něho.

Daniel: Moc se mi líbí jeho sametový kožíšek a úžasný čumáček. Ten mi učaroval. Nevyžaduje velkou péči, je proto ideální společník pro děti i dospělé. Václav: Kdyby byl křeček živý, dal bych mu jméno Fousek. Jedl by listy, zrní a ovoce. Každý den bych si s ním hrál a měl bych ho moc rád. Co se mu povedlo? Patricie: Náš křeček si zapomněl pouzdro. Nejí a nepije, protože si zapomněl celou aktovku a s ní i svačinu. Nevěděl, co znamená slovo čáp. Dnes si dokonce ušpinil košili. Filip O.: Dnes zaspal a přišel pozdě do školy. Měl špatně celou písemku z češtiny. Má dokonce potrhané sešity. Škaredě píše. Beáta: Ten náš křeček je ale líný! Nechce se mu učit. Nejraději by prolenošil celý den u počítače. Rád si dává prsty do nosu, dostal by razítko prasátka. Místo školy je raději v parku. Neplní školní povinnosti. Utekl z krabice a rozkousal nám kabely a dráty. Agáta: Náš kamarád křeček napsal špatně diktát a k tomu ještě zaspal. Málem v hodině zase usnul a pořád zíval. Netěšil se na vyučování, protože byla angličtina, která ho vůbec nebaví. Byl rád, že dostal Tak to jsem já aspoň dvojku. Z matematiky zato dostal jedničku. Těší se do školy na své kamarády, na spolužáky. Jak se učí za školou? Poslední slunečné dny měsíce září se 5.B učila za školou. Jeden den v Divadle loutek, další den v Obecné škole v Kozlovicích a následující den probrouzdali v Lubině v rámci ekoprogramu Živá voda. Vzpomínka na loutkové divadlo: chtěl(a) bys být loutkou? chtěla bych být jednou z chamtivých sester v Krásce a zvířeti, protože je to takový lehčí pocit hrát hloupou loutku. Julie nechtěla bych být loutkou, protože by se mi nelíbilo, jak by mi kroutili hlavou, rukama a třeba bych se měla dokonce fackovat. Viktorie

nechtěla, protože by se mnou v jednom kuse někdo házel sem a tam, tahal za nitky, pohyboval se za mne a taky za mne mluvil a to by se mi nelíbilo. Taky by hrál za mne třeba zlou postavu a to bych já nechtěla. Radka chci být loutka Sněhurka, protože je mi sympatická. Anna ne, rozhodně ne. Nechci, aby někdo za mne něco dělal, rozhodoval a tak, chci být volný. Martin nechtěl bych být loutkou, protože se nehýbou samy, jenom furt někdo s nima musí hýbat a mluvit za ně. Honza Vzpomínka na řeku Lubinu: chtěl(a) bys žít pod vodou? chtěla bych se stát perlorodkou. Aneta Johana Johana u vody, tak mám plno energie. celkem by mě bavilo obeplouvat kameny, jezdit po vlnkách, no prostě vodní svět je zajímavý. Matyáš chtěl bych být rybou, plavat, kde chci a nemuset chodit do školy. Radan chtěla bych být delfín. Ráda si hraji, potápím se, dělám blbinky ve vodě, takže se jako delfín chovám. Viktorie chtěla bych žít pod vodou. Ale čistou. Chtěla bych být jepice, protože když jsme chtěl bych být žralokem. Pluje si, kde chce a všichni se ho bojí. Karolína moc by se mi to líbilo. A když bych chtěla být vodním živočichem, tak bych byla mořská hvězda a zlatá rybka. Sabina chtěla bych být podmořská želva. Líbilo by se mi dívat se pod vodou a zjistit, že na světě je více druhů ryb. Marie chtěl bych být kapitánem v ponorce. Jinak nic. Martin Vzpomínka na obecnou školu: chtěl(a) by ses v této škole učit? nechtěla, protože to bylo moc přísné. Julie nechtěla bych žít v té době. Kdybych měla sourozence, tak bych vstávala tak pozdě, že bych neměla boty a nemusela bych do školy. A kdybych to stihla dřív než ostatní (to by se asi nestalo, ale budiž), tak bych tam šla aji celkem ráda. Bára chtěla. Ta stará doba mě zaujala. A líbí se mi, že je to vše dřevěné. Johana

nechtěla. Všechno bylo přísnější, děti dostávaly přes ruce rákoskou, když nedávaly pozor, neměly úkol. V té době by pro mě asi byla cennost chodit do školy, ale někde uvnitř mne by mi říkalo, že tam chodit nechci. Karolína líbilo se mi tam, ale chodit bych tam nechtěla NIKDY!!! A učit se německy není pro mě! Sabina nechtěla, protože kdybych něco udělala, tak bych dostala výprask. Anna ne. Musel bych se každý den prát o boty a kdybych vyhrál, musel bych potom šlapat dlouho do školy. Hrůza. Martin zajímavé to bylo, to se musí nechat, ale přišlo mi těch dětí, co se v té době učily, líto. Zvláštní bylo, že ve staré škole prodávají moderní joja z Číny. Jan Projekt Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí. Co jsme viděli na konci léta v okolí Frenštátu? Šli jsem ven a viděli jsme ryby a houby. Byli jsme i na Janíkovi. Potom jsme šli do lesa. Pavouky a muchomůrku a studánku a stromy a bedlu jsme viděli, ostružiny a veverku a šípky a mloka a vraní oko a borůvky a housenku a slimáka. Foukal vítr. Les byl krásný i trochu zničený. A ještě se mi líbilo, že jsme byli na kolotoči. Mi se nelíbilo, že v Lubině byla špinavá voda, protože dělníci kopali, nedávali pozor, hlína padala do vody. Tereza Škorňová 2.B Poslední letní den jsme šli na procházku Beskydami, bylo pěkně, svítilo sluníčko. Zkrátka krásný poslední letní den. Šli jsme kolem soutoku řek Lubiny a Lomné a viděli jsme rybičky a motýlky a stromy, byla tam krásná příroda a motýlů tam bylo osm. A našla jsem krásný velký hřib. Byla tam špinavá voda u Penny marketu, asi se to rybkám moc nelíbilo. U Penny byly odpadky, nelíbilo se mi, že byla špinavá voda a ještě se mi nelíbilo, že všichni křičeli. Michaela Lišková 2.B

Mně se nejvíce líbilo, že tam byly zvířátka a různé plody. V Lubině byla kalná voda a ryby jsem tam neviděla a není to pro rybky dobré, protože nemají čistý kyslík. Líbilo se mi, že v lese byl krmelec. V Lomné byla čistá voda a viděla jsem rybky a dokonce malého pulce. A v lese jsem našla hřib. Trezea Hochgesandtová 2.B Byl jsem šťastný z toho, jak jsme přišli k Janíkovi a ještě v lese, kde byl mech, a na můstkách a u tunelu a na Rekovicích. Nelíbily se mi suché stromy, pokácené a polámané a zničené větrem a vichřicí, a popadané větve a pořezané. Líbila se mi zvířátka, voda, lesy a chaloupky a květiny a hory. Líbil se mi klid, v lese bylo ticho a voněl po jahodách a houbách a ovoci a květinách. Viděl jsem motýly a ještěrky a žáby a pstruhy. V Lubině byla kalná vody, někdo asi kopal plyn a rybičkám se to nelíbilo. Jindřich Jurek 2.B Byl tam krásný výhled na Frenštát a viděla jsem naši školu. Jak jsme šli do lesa, vonělo to tam hřibama a stromama, byly tam květy, veverka skákala po stromě. V Lubině byla zakalená voda, asi kopali plyn a rybkám se to moc nelíbilo. Byly tam krásně zbarvené listy. Byli jsme na kolotoči. Amále Bartoňová 2.B Vymysli mi pohádku, nakreslím ti obrázek Když paní učitelku napadlo, že my, deváťáci, napíšeme moderní pohádku, namluvíme ji na diktafon, pustíme ji žákům druhého ročníku a nakonec jim položíme pár otázek, všichni si byli od začátku jisti, že je to úžasný nápad. A opravdu, pohádky měly velký úspěch. V jedné hodině si každá dvojice vylosovala své téma pohádky. Autorské čtení v 2.B

Kupodivu se do toho vrhli všichni s nadšením, možná i proto, že témata byla opravdu zajímavá. V druhé hodině jsme ty naše povedené výtvory nahráli na již zmiňovaný diktafon. Někteří jedinci se nemohli shodnout na tom, kdo pohádku přečte. Ale nakonec se všichni jako rozumní deváťáci dohodli. První část úkolu jsme splnili a nastalo to zajímavější pobavit našimi díly natěšené a nedočkavé druháky. Vešli jsme do jejich malinké třídy. Pavel je přivítal svou úvodní řečí a začalo se číst. Nejdříve přečetla Denisa pohádku naživo a potom už spustily bedny od počítače, kde byly nahrané naše pohádky. Děti z toho byly nadšené a my jsme měli radost, že se jim to líbí. Nezbývalo nám nic jiného, než přikročit k poslednímu úkolu. Ten byl takový, že jsme ty nadšené děti poprosili, aby nám odpověděli na pár otázek. Já jsem se ptal takové šikovné holčičky a taky bystrého kluka na pár otázek. Ptal jsem se a oni mi odpovídali takhle: Myslíte si, že traktůrek slouží peklu dodnes? NE, PROTOŽE SE TAM NEVLEZE! NE, PROTOŽE PEKLO NEEXISTUJE. Byla tato hodina pro vás lepší, než běžná hodina? Proč? ANO, ALE MATIKA JE LEPŠÍ. NEMUSELI JSME SE UČIT. Jak si myslíte, že to dopadlo s tučňákem Igorem? DOPLAVAL ZPÁTKY. ON BY TAM UMŘEL. Takové byly postřehy dětí, kterým se tento nápad paní učitelky velice líbil. Marek Kunc 9.C Největší úspěch získal tučňák Igor. Další pohádky i s obrázky si můžete prohlédnout na webových stránkách projektu a 9.C. Na pohádky 8.C se můžete těšit příští měsíc. Jak šel tučňák Igor na vandr Za devatero moři a devatero ledovci žil byl jednou jeden tučňák jménem Igor, ale nebyl to obyčejný tučňák, byl to totiž úplný magor, protože vždy toužil podívat se na poušť. A tímto si vysloužil u ostatních tučňáků přezdívku Igor Magor. A díky tomu měl na Facebooku jen tři přátele, a to byli jeho rodiče a jeho bratr. I přes všechny protesty Antarktické tučňácké strany se vydal na Saharu, aby viděl poušť. Jednoho krásného Antarktického dne připlula loď s lovci tučňáků, kteří tady jezdili každý měsíc. A tak schovaný na lodi se dostal až do Afriky.

Když se Igor propašoval až do Jihoafrické republiky, poprvé v životě ucítil ostré slunce, jelikož u nich na Antarktidě měli jen solárko. Igor si řekl: Ten žlutý sníh je nějak teplý. Nevěděl, že je to písek. A tak se vydal do otevřené pouště. Po chvíli pocítil žízeň a řekl si: Ještěže jsem si vzal svou plácačku s Antarktickou pálenkou. Antarktická pálenka se totiž u nich používá jako nemrznoucí směs. Najednou se objevil lev, který neměl na hamburger, a tak chtěl Igora sežrat. Lev se rozběhl a tučňákovi už bylo jasné, že je všem dnům konec. Když ho lev dohnal a vzal ho do tlamy, najednou bolestí zařval. Igor byl totiž celý ztuhlý jako mražené rybí filé. A tak ho lev pustil a utíkal pryč. A když běžel, v duchu si říkal: Že já jsem si dnes nevyčistil zuby Colgatem pro citlivé zuby! Po tomto nepříjemném zážitku se Igor rozhodl, že se vrátí zpátky do Antarktidy. Doma se z něho stal národní hrdina a na Facebooku měl konečně hodně přátel. Ondra a Marek 9.C Kdybych se stal starostou Frenštátu pod Radhoštěm Takový byl název literární soutěže, kterou vyhlásil Nadační fond Student ve Frenštátě. Za naši školu byli nejúspěšnější Jan Tesař a Lada Chromelová z 8.A. Honzovo vyprávění jste si mohli přečíst v červnovém Druhém patře, teď otiskujeme vyprávění od Lady: Co bych změnila, kdybych se stala starostkou města? Dosud velkým problémem a hrozbou nejen pro obyvatele Frenštátu a okolních vesnic, ale i návštěvníky tohoto kraje, jsou doly. Celé bych to zbourala, ať zmizí riziko otevření nebo by se vybudovalo obrovské muzeum pro návštěvníky, které by ukazovalo těžbu uhlí, život horníků od minulosti do dneška. Dělníky by mohly představovat voskové figuríny, které se lidem hodně podobají, vše by doprovázely zvuky z dobývání uhlí. Pokud by měli turisté přijet do města, měla by se opravit silnice z Tiché do Frenštátu, ale po této zimě vlastně všechny cesty. Za firmami Continental a Siemens by byla vytvořena velká rychlostní silnice, která by byla hlavně pro velké náklaďáky a dopravní prostředky, které jenom projíždějí Frenštátem. Tak by se zabránilo

husté dopravě v centru a určitě by byli rádi i řidiči, nemuseli by totiž stát skoro u každého přechodu. Také pro chodce by to bylo bezpečnější. Problémy jsou i s parkováním. Naproti supermarketu Albert (na štěrkovišti) by bylo vybudované druhé parkoviště, podobné tomu, jaké je vedle Alberta (to by také potřebovalo opravit), případně v blízkosti centra by se vybudovaly podzemní garáže s nízkým poplatkem. Cyklisté by jistě uvítali pruh pro cyklisty. Na parkovišti u Alberta by byla garáž pro kola, která by byla hlídaná kamerami. Kola by mohla parkovat také na náměstí (jako je to např. v Rožnově). Pro mládež by se mohla vytvořit hřiště pro skateboard, kolečkové brusle a jiné sporty. Součástí areálu by byla velká bílá zeď, na kterou by se mohly stříkat libovolné grafiti a každý týden by se znova přetírala na bílo, aby tak byla znova použitelná na nové grafity. Na volné ploše blízko centra by se vybudovalo nové kino nebo by se přestavělo staré. Lidé by leželi na pohodlných lehátkách nebo pohovkách. Kino by obsahovalo nejméně dva sály, tím by byl větší výběr filmů jak pro dospělé, tak i pro mládež. V kině by byla také místnost pro malé děti, kde by se promítaly pohádky. Dále bych pokračovala vytvořením sportovního i relaxačního střediska, kde by se objevily bowlingové dráhy, lezecká stěna (ta by mohla být i v naší škole), vířivkové bazény a další atrakce. V zimě by na Horečkách každý rok vyrostla dráha se skokánky a překážkami pro snowboard nebo lyže. Hned vedle dráhy by byl vytvořen svah na lyžování se sedačkovou lanovkou nebo vlekem. Změny by zasáhly i zimní stadion, který už má spoustu zim za sebou. Potřeboval by novou tribunu a nadstřešení. Také by bylo dobré zajistit nové stroje na uhlazování ledu. Bruslilo by se od listopadu do konce února, město by pořádalo bruslařské závody a turnaje, aby přitáhlo ke sportu co nejvíce dětí a mládeže. V létě by se na stadionu jezdilo na kolečkových bruslích a k tomu by samozřejmě hrála hudba. Mohly by se zde konat i soutěže nebo kurzy, jak se správně učit bruslit i třeba s nějakými triky. Aquapark by se musel zvětšit, protože v druhé části by byly vytvořené velké překážky z provazů a gumových výstupků. Vždy, když byste se neudrželi na překážce, byste skončili v bublinkovité

vodě. Za zdolání všech překážek byste získali vstupné do aquaparku na jeden den zdarma. Na náměstí by byla postavená taková budka. Vložíte do ní nízký poplatek (např. 20 Kč), pak do ní vlezete a vyfotíte se třeba i se svými přáteli. Pak byste vystoupili a dostali malé fotky o velikostí 10x7 cm. Když se procházíte po městě, všimnete si, že mu chybí na sídlištích dětská hřiště. Na sídlištích by se vymyslely a postavily pestrobarevné průlezky, houpačky a skluzavky s motivy zvířátek. Tam by mohly maminky svoje děti nechávat bezpečně hrát a nemusely by se bát, že někdy vymýšlejí z nudy nebezpečné hry. Průlezky by se mohly nové postavit i ve školičkách. Nové úpravy by prospěly i vlakovému nádraží. Proběhla by celková rekonstrukce. Vevnitř by byla obrovská obrazovka, která by na jedné třetině dole ukazovala čas a vlaky a na větší části by se pouštěly krátké seriály a pořady, například o krásách Frenštátska. Také by zde byly automaty s pitím, teplými nápoji a rychlým občerstvením. Celé by to samozřejmě hlídala kamera kvůli vandalům. Všechny vlaky by měly utlumené brzdy, před kterými dnes každý člověk prchá. Přemýšlela bych také nad postavením budovy, která by byla domovem pro bezdomovce. Měla by kuchyň a velkou zahradu. Na zahradě by bezdomovci pěstovali zeleninu a ovoce, které by pak následně mohli prodat. Tak bychom už je nemuseli potkávat na ulicích opilé, potácející se bez práce a bez domova. Vzhledu města by prospěly nové barevné fasády na všech panelácích a velkých budovách. Rekonstrukcí by měly projít i školy, např. suterén naší školy je strašidelný a tělocvična prosí o nová okna a celkovou rekonstrukci už hodně let. Snažila bych se také domluvit brigády i pro mládež od 13 let, aby se i ti mladí naučili, že nic není zadarmo. Doufám, že kdyby město získalo peníze, bude se o mých návrzích přemýšlet. Lada Chromelová Koncert pro Chrastavu V pondělí před státním svátkem se konal benefiční koncert pro Chrastavu v Domě kultury. Patřily jsme s Terezou a mažoretkami mezi zástupce naší školy na této akci. Zpívala jsme písničku Mezi

horami a Tereza zpívala V tom klobuckém háji. Obě jsme měly velkou trému a trochu se bály, naštěstí tam ale nebylo moc lidí. Už jsme měly vystupovat, ale nevěděly jsme, do kterého z pěti mikrofonů máme zpívat, tak jsme je musely postupně vyzkoušet. Chvilku jsme se dohadovaly, kdo bude zpívat první. Nakonec začínala Terka. A já se trochu bála, ale když Terka dozpívala, spadla ze mne tréma. Dozpívala jsem, uklonily jsme se a šly do zákulisí. Paní ředitelka nás pak pochválila. Lenka Drnovská 6.C Také rádi soutěžíte? Tak nám zase začal školní rok a s ním i Recyklohraní. Stejně jako vloni můžete odevzdávat elektrické spotřebiče a vybité baterie do kabinetu přírodopisu. Pokud se vám doma hromadí hromady starých mobilů, přineste je také do kabinetu přírodopisu je to nová soutěž Recyklohraní. Pokud se vám doma hromadí hromady starých novin, časopisů, letáků a krabic sběrové šílenství nás čeká od 13. do 15. října. Plakáty najdete ve škole Už máme pěknou sbírku a informace na webových stránkách školy. Pokud jste spíše spisovatelé na základě vyprávění prarodičů vymyslete příběh o stařičkém elektrospotřebiči. Pokud budete potřebovat znát podrobnosti paní učitelka Alena Maňasová toho ví nejvíce. Pokud jste se rozhodli pomoci lesním zvířatům přežít těžkou zimu, můžete sbírat kaštany, žaludy a bukvice. Bližší informace poskytne paní učitelka Dobíšková z 5.A. Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslil: Rebeka Fuksová, Michal Janda Fotografie: Petr Ondryáš, Marek Křištof, Zdenka Gemrotová e-mail: druhe.patro@seznam.cz http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 8. 10. 2010